Tretry Lake CX310

Tento kousek mi udělal velikou radost. V podstatě se dá říct, že jsem už propadal panice, co se nových cyklistických treter týče. Loni jsem to ještě nějak ošidil se starými diadorami, ale zejména na delších tratích mi vadilo, že je mám vyloženě na fest a tím pádem tlačí. Navíc přezka se na triatlonech pomalu zapíná:-)
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.
Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).
Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.

2008 týden 7 (11.2.-17.2.)

Jak jsem si minulý týden pochval prospěšnost odpočinku na prima trénování, tak tento týden již pozitivní vliv odpočinku odplul do kytek. Napadá mne lehká paralela s pohádkou o mašince Ludvíkovi, kterou si teď oblíbil Matýsek. Když jede mašinka do kopečka supí uff--uff--uff--uff--so--tva--le--zu--so--tva--le--zu, když jede z kopečka zpívá si užužužužužtomažuužtomažu. Minulý týden jsem se cítl na užtomažu, kdežt tento týden tak na so--tva--le--zu.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:

Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160

zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D

Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.

Italská specialitka

Představte si vychytaný trenažér. Elektronická regulace odporu konfigurovatelná z PC, tichý chod, možnost jízdy v prostředí virtuální reality..... No prostě výkřik moderní techniky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.

2008 týden 5 (4.2.-10.2.)

Tento týden sice nebyl nikterak objemově rekordní (zejména asi proto, že se jsem raději po nemoci ještě nelezl do bazénu), nicméně běžecky to pro mne týden neobyčejný, ba přímo mimořádný. Ale pěkně popořádku.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno

Ctv- 3R, 10x100/MK 100, V2

Pat- klus 10km na 145/´
Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160

V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.

2008 týden 5 (28.1.-3.2.)

Týden poznamenaný nemocí. Vlastně o něm píšu jenom kvůli kompletaci, aby nechyběl:-)
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD

Jsem nemocný

a není to tím, že bych jako koucourek Modroočko snědl něco, co by mi náramně vonělo. Mám zánět hlasivek. Signály chodily už minulý týden, v neděli to bylo fakt špatné, ale stav zlepšující se v průběhu dne vyvolával naději, že to bude ok. Nicméně v pondělí ráno prostě nemůžu mluvit. Verdikt doktorky je jasný a antibiotika na to. Jako bývalý pedagog už mám tuto chorobu za sebou čilil vím, že nějaká zkratka z toho není. Minimálně 3 dny uživání biseptolu a první sportovní aktivita nejdřív v sobotu. Ach jo, Vl001 bude mít zase lepší týden, snad aspoň moc neztloustnu;-)

2008 týden 4 (21.-27.1)

Pro tento týden vypadal běžecký program následovně:

Pon- klus 12km na 145/´
Ute- klus 14km na 150
Str- volno
Ctv- klus 8km na 145/´
Pat- delsi klus 17km na 155/´, zaver poslední 3km vystupnovat
Sob- volno
Ned- volny klus 8km na 145/´

V zásadě se mi ho dokonce podařilo dodržet.

V pondělí ráno běh, v poledne plavání. Docela dobré:-)
V úterý ráno běh a protože se mi nechce do vody, sednu aspoň večer na trenažér.
Ve středu razím na dvoudenní služebku do Prahy. Program nabitý od rána až do večera. Jelikož mne čeká ještě schůzka o půl deváté večer a stíhám se ubytovat po sedmé, jdu si dát osmičku o den dříve. Pobíhání po Pankráci mne otrávilo a balím to po 6-ti km. Ještěže jsem šel. Původně plánovaná pracovní schůzka v hospodě se pěkně zvrhla, takže ráno nebylo na běh ani pomyšlení.
Čtvrtek stál vůbec za houby. Celý den schůzky a nachlazení jako hrom. Domů se vracím po desáté večer, utahaný jako kotě a jasným náběhem na brutální rýmu.
To se v pátek potvrdilo. Vstal jsem oteklý, zasoplený, neviděl na oči, takže jsem zůstal doma. Před polednem se mi začalo dělat lépe, tak jsem si řekl, že přece nevynechám trénink. Vyběhnu a uvidím, když to nepůjde, půjdu domů, když jo, prima. A šlo. V závěru jsem dokonce zvládl přidat a běžel 15km včetně rozklusu za 1:22:20 při průměrném tepu 156. Nemoc je asi zažehnána.
V sobotu ráno razím opět směr Praha, tentokráte na školení do Říčan. Protože to večer vypadá zase na hospodu, jdu si po tmě zaběhat v okolí Říčan. Hrozný vítr, neznámé prostředí, zkrátka nevytáhnu tepy výše než na 142 tepů v průměru. Hospoda se sice nijak zvlášť nezvrhla, ale už v průběhu mne začínalo bolet v krku a ztrácel jsem hlas.
Nedělní ráno je hrozné. Bolí mne v krku jako blázen, nemůžu mluvit, smrkám jako šílený. Ještěže zpět neřídím. Večer už je mi trochu lépe, ale i to znamená, že je mi zásadně mizerně. Jestli se stav do rána nezlepší, budu muset vyrazit k doktorovi. Uvidíme.
Tabulka je tedy skromnější.

2008 týden 3 (14.-20.1)

Tento týden na mne čekal následující běžecký program:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- klus 10km na 150
Str- vytrvalost 12km na 155/´
Ctv- volno
Pat- 5km volne, 2x300 svizne, V2
Sob- hulmen
Ned- dle chuti klus 7-15km
Michal vzal milosrdně v úvahu služebku ve čtvrtek a i možné následky sobotního zahájení plesové sezóny.
Pondělí: ráno jsem nevstal, takže polední zaplavání a předepsaná osmička až večer. Tak dobrý pocit z běhu jsem už dlouho neměl. 145bpm, tempo 5:59, pocit lehkosti. No toto....
V úterý už jsem se ráno dokopal, nicméně večerní lehkost byla zapomenuta. Nebylo to hrozné, nicméně jsem běžel o 6 tepů v průměru výše a tempo bylo horší, než pondělní. Taxem to aspoň v poledne vyplaval.
Ve středu ráno 12km na 155-ti tepech. Celkem dobré. Do vody jsem se ovšem bohužel nedostal. Čtvrteční výlet do Prahy znamenal volný den, odpočinkový ovšem moc ne.
V pátek přišlo na řadu ladění na hulmenskou desítku, tzn. lehčí osmička běhu ráno a v poledne lehké plavání.
Sobota ve znamení sportu a zábavy začala sportem, tzn. hulmenskou desítkou. Jelikož jsme děti na hlídání udali již ve 14:30, objevil se neočekávaný prostor pro odpolení zdřímnutí a chyba. Po hodinovém ležení jsem nemohl kloudně ani natáhnout nohy, což před plesem (a tancemchtivou manželkou:-))) nevěstilo nic dobrého. Hybaj na trenažér, rozpotit, protáhnout a sláva, jsem mobilní, takže jsme na plese mohli i s milostivou protančit několik párů střevíců:-D
V neděli jsem měl libovolný klus, který jsem bezostyšně bulnul. Hlavně tedy proto, že mne celkem bolely achilovky a já raději zařadil trenažér a protažení.
Celkem to vydalo na nějakých necelých devět hodin, proti očekávání došlo i na kolo a celkem jsem zaplaval. Dobré, pro detáilisty ovšem tabulečka.

Hulmenská desítka 2008

Další závod po Silvestrovském běhu, kam jsem si jel pro osobáček. Pravda, účastnil jsem se poprvé, nicméně závazek to stejně byl:-)
Z celého TTS Osek jsem jel sám, oddíloví kolegové pravděpodobně mají tak sofistikované tréninkové plány, že mohou řadit závody pouze přesně zapadající do jejich přípravy. Původně měla běžet silná skupina známých, Balda (antibiotika), Juraman (hospitalisován), Aldaman, Ondra. Nakonec ovšem běželi pouze ti bez poznámky v závorce a já. Hulínský oddíl Aspot je velice agilní a sympatická parta, která kromě hulmenské desítky pořádá i triatlon Hulmen. Loni jsem si ho testl a byl nadšen, letos si ho tutově zopáknu.
Do místa startu jsme dorazili krátce před ukončením registrace v poměrně intenzívním dešti. Ten ostatně už od noci dával najevo, že to nebude žádná legrace, nýbrž těžký souboj se živly. Od cca 4:00, kdy jsem se poprvé vzbudil a zjistil, jak leje, jsem si připravoval hrdinské fráze do blogu o překonávání překážek, nevypočitatelnosti přírody, vlastním boji se živly a tak. To bude popsáníčko:-) Sympatické slečny nás regly, nafasovali jsme startovní čísla na prima gumách s brzdičkami, takže žádné rezavé "sichrajsky" a šli se převléct do šaten na stadionu. Následoval rozklus na tartanu (snad prvně v životě) a přesun na start. Ten byl kousek od šaten za kolejemi. Důvodem této lokace je veselá historka z předminulého ročníku, kdy krátce po startu spuštěné závory zastavily celé pole borců:-).
Start a razíme. Přestalo pršet, himlhergotdonrvetrkrucajselement, nebudou žádné fráze o boji s deštěm. Strategicky zůstávám vzadu. Přede mnou je malá skupinka cca 4 lidí a před nimi pár dalších lidí. Držím rozvážně tempo kolem 4:50, protože se nechci zatavit jako na Silvestrovském běhu, kdy mi po 2km došlo. V zásadě se mi dařilo držet rovnoměrné tempo a v závěru dokonce malinko zrychlit:
Ve skupince přede mnou začali někteří pomalu odpadat, ale dopředu šla zezadu velmi sympaticky vyhlížející běžkyně s číslem 40. Její pozadí bylo mimořádně příjemné pro oči a i lehký krok pohledu lahodil. Cca 2km jsem za ní sbíral inspiraci, než jí bylo tolik, že jsem přidal a předběhl ji. Moje pozadí pro ni, bohužel, evidentně výhodu nepředstavovalo, takže jsem jí utekl. V zásadě celou cestu jsem se snažil doběhnout staršího běžce přede mnou. Připadal jsem si jak v bajce o zajíci a želvě. Želva má náskok, zajíc ji stíhá, než doběhne tam, kde byla želva, ta zase kousek uteče.... Pán tedy neběžel jako želva, nicméně dostihnout ho se mi nepodařilo, ač jsem dokonce v závěru dokázal i trochu přidat. Velmi dobré jsou na tomto silničním běhu dlouhé rovné úseky, kde jsou vidět běžci i daleko vpředu a člověk má dlouho pocit kontaktu se špicí:-D.
V zásadě sice na závodech moc nezávodím, protože takových lemurů jako já na závody moc nechodí, nicméně čas mi udělal docela radost. 48:25 na prakticky přesně změřené trati je na moje podmínky prima a depka ze Silvestrovského běhu tímto definitivně končí v propadlišti dějin. Za 80-ti korunové startovné na nás čekala kromě bezva závodu v cíli i teplá sprška, párečky a pivko. Kromě jedné desítky ze startovného se točí i plzeň a jelikož neřídím, 3 tam po párečcích zařadím jako kompenzaci ztracených tekutin minerálů. Odjiždím z Hulína velice spokojen, hřejí mne párečky se solidním časem, chladí pivko, zkrátka ideální rovnováha. Tak za rok zas.

2008 týden 2 (7.-13.1)

První týden podle běžeckého rozpisu od Michala, který vypadal takto:

Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno - plavani
Str- vytrvalost 12km na 150/´
Ctv- volno - plavani
Pat- vytrvalost 12km na 145/´
Sob- 5R, draha 3x1km za 4:30´/pauza 3´, V2
Ned- vytrvalost 18km na 150/´

Pilně jsem se snažil už od pondělí, kdy jsem měl krátký klus. Na nic více bych se asi po neděli stejně nezmohl. Dost jsem se těšil na plavání, ale bohužel jsem ho v pracovním shonu nezvládl zařadit, tak jsem se aspoň regeneračně projel na rotopedu.
V úterý jsem měl na programu volno a protože bylo v kombinaci s celodenní služební cestou, nedošlo ani na plavání.
Ve středu to bylo malinko lepší. Sice jsem se ráno nevykopal z postele na běh, ale plavání v poledne klaplo. Jelikož bylo volných všech 8 drah, dalo se plavat na délku. Tento nápad měl ovšem pouze jedna slečna, Radek a já. Zbytek plaval na šířku, takže se to neobešlo bez pár srážek, ale i přesto mi vyšel souvislý kilometr bez zbytečného přepínání na 16:50 i s pořádnou peckou do brýlek, kterou jsem vyfasoval od nějaké důchodkyně, které jsem se snažil vyhnout. Aspoň jsem jí pak zmáčel trvalou pokaždé, když jsem ji míjel:-)
Večer jsem vyrazil na předepsanou dvanáctku, sice se mi moc nechtělo, ale když už jsem nevstal ráno, nebylo zbytí. Aspoň jsem zase vytáhl bundu od illuminite, aby mne něco na cestě nepřejelo:-)
Na čtvrtek mám opět plánované volno a tyto tréninkové programy nemívám problém dodržet. Dal jsem si tedy aspoň ostřejší plavání, konkrétně 4x400m kraulových rukou s packama v sedmi minutách. Ramena jsem po tréninku cítil rádně.
V pátek už jsem ráno vstal a odběhl předepsanou dvanáctku. Vůbec mi to neběželo a ještě mi létaly tepy nahoru jako divé, takže jsem nedodržel předepsaných 145bpm. Rannímu běhu vypouštěné večeře kvůli hubnutí příliš nesvědčí, měl jsem toho plné kecky. Na plavání jsem to tedy nikterak nepřeháněl a věnoval se technickým a dechovým cvičením.
Na sobotu připadl trénink, který jsem očekával s velice smíšenými pocity. 3x1km ve 4:30 mi v současném stavu připadalo nesmyslně svižné. Navíc začalo odtávat a trať, na které jsem chtěl kiláky odběhat byla plná břečky, takže jsem musel na silnici na Prosenice. Ta není zcela rovná, ale hlavně bylo protivné, jaký je na ní provoz, opravdu mne překvapil. Poprvé jsem také vyběhl s updatnutým firmwarem GPS chipsetu ve forerunneru, který výrazně zlepšil zobrazování okamžitého tempa. První kilometr jsem zvládl v tempu 4:31 a měl jsem toho tedy plné brýle. Druhý kilometr po tříminutové klusací pauze byl za 4:33 a musel jsem po něm na pár sekund zastavit. Poslední kilometr měl rozpačitý začátek, protože při plánování tréninku jsem si omylem nechal jenom defaultní dva cykly, místo tří, takže jsem na startu poněkud zaváhal a byl z toho čas 4:37. Nohy mne bolely jako hrom, ale bál jsem se, že to bude podstatně horší.
V neděli mne čekal delší běh na 18km. V sobotu odtáté vlhko na asfaltu přes noc zmrzlo, takže to kolem Bečvy řádně klouzalo. Řekl jsem si, že když to tak jezdí, nebude třeba ta druhá strana moc bahnitá. Omyl, namrzla jenom svrchní vrstvička, takže po protivném klouzání jsem se proběhl bahnem, bezva :-))
Týden, myslím, ušel. Sice jsem dal jenom jeden trenažér a zatraceně mne bolí nohy, ale třeba to k něčemu bylo. Tabulka je zde.

První týden roku 2008 (31.12. - 6.12.)

O silvestrovském běhu jsem už psal, o tom, že jak se mi nechce do bilancování taky. K běhu se už vracet nebudu, toho bilancování se jenom dotknu.
Loni jsem celkem naplaval 136 km a strávil touto aktivitou necelých 44 hodin, což dává průměrné tempo na kilák 19:46. Co se týče běhu, neváhám loňský rok označit za tréninkově přelomový, protože jsem naběhal 2207 km za nějakých 228 hodin, tedy průměrné tempo 6:11. Zajímavým údajem může být i celkové převýšení, které činí 21,5 nastoupaných km (slušné 2 Mount Everesty s rezervou:-)). Loni jsem tolik nenajel ani na kole, na kterém jsem se vrátil opět k číslům přes 5000km ročně, což se mi nepodařilo posledních asi 5 let. Konkrétně to dalo celkem 6050km, 224 hodin a průměrnou rychlost kolem 27kmph. Zajímavé je převýšení 23km, které je skoro stejné, jako u běhu při skoro trojnásobné kilometráži.
Letos bych rád apoň trochu tyto objemy využil a trochu dost se zlepšil ve všem, na co sáhnu:-). Uvidíme.
Po silvestrovském běhu jsem měl původně v plánu odpočívat, cosi se o mne pokoušelo, cítil jsem se na pytel, což spolu s frustrací z výkonu vedlo k tomu, že jsem poptal u Michala nějakou trochu koncepčnější běžeckou přípravu. Sice jsem ještě horší cyklista než běžec, ale tak otrávený z kola jako z běhů nebývám. Následkem této žádosti je to, že budu zase dostávat týdenní běžecké tréninky, ke kterým se asi budu snažit ostatní 2 aktivity, půjde-li to aspoň trošinku. Snad mne Michal nezničí tak, jako se mu to podařilo v srpnu a září :-D.
Prvním výsledkem nové přípravy je to, že jsem po Silvestrovském běhu odpočinku moc nedal.
Pondělí: silvestrovský běh, pěkné obrázky z něj jsou na stránkách TTS Osek
Úterý: Novoroční volno. Po Silvestru jsem byl unavený, po novoročním obědě ještě mnohem více:-)
Ve středu jsem už plánoval jít do práce, ale když jsem v 7:00 vstal a v 7:40 zjistil, že ještě pořád ležím, vzal jsem si dovolenou. Protože mne ze silvestrovského běhu bolel celý člověk, vykašlal jsem se na běh a odkroutil si 2 hoďky na trenažéru.
Ve čtvrtek jsem se už do práce dokopal, ale nevstal ráno na běh, který jsem tím pádem musel absolvovat až večer. První dávka od Michala byla desítka na 145-ti tepech, kterou jsem si dal v terénu a nebyl to po tmě moc dobrý nápad...
V pátek se opakovala situace ze čtvrtka, nevylezl jsem z pelechu, takže běh až večer. Stihl jsem ale přes poledne trochu odplavat. Večer předepsaných 12km na 150bpm, ve výsledku to bylo 152...
V sobotu už nebylo potřeba chodit tak brzo, měl jsem tam nějakou abecedu, což mi moc nejde, a 10x100-100. Protože se mi nechtělo zase běžet kolem Bečvy, šel jsem na druhou stranu, tzn. přes kopec a do toho ty stovky bolely.
Na neděli jsem měl předepsaný delší běh (18km) na 135bpm. Hned jsem začal smlouvat o aspoň 140, ale uhádal to na max 138. Stejnak to bylo k ničemu. Sice jsem se držel prvních asi 7km pod 140-ti, ale pak mi začalo docházet a i přes zoufalé tempo přes 7:00 se tep šplhal přes 150bpm. Domů jsem dorazil totálně hotový. A to jsem netušil, že místo snídaně pojedu s malým do nemocnice. No naštěstí nic vážného...., ale protivného to jo.
Z odpočinkového týdne se vyklubal týden s naběhanými čtyřiašedesáti kilometry. Doufám jen, že to ironman při skládání programu na příští týden zohlední. Třeba ho přesvědčí náhled to tabulky:-)

Silvestrovský běh Přerov 2007

Na tento závod jsem šel s jediným jasným cílem, kterým bylo zaběhnutí osobního rekordu. Nebyl to ovšem cíl nikterak náročný uvážím-li, že jsem se ho účastnil poprvé:-) Ani ve snu mne ovšem nenapadlo, jak nízko si pro příští rok nasadím laťku.
Očekávání:
Tak nějak jsem si říkal, že tempo 4:45 na km by nemuselo být zcela nereálné. Trať je dlouhá jenom 8,5 km, něco naběháno je, čas pod 40 minut by byl prima.
Výmluvy:
Pravda, dneska jsem celkem brzy vstával, abych poslední předsilvestrovský nákup zvládl bez front a stihl závod. Tím pádem jsem pozdě snídal, byť jen lehce. Navíc mne přepadla nějaká nevolnost, takže jsem se zdržel na toaletě a místo rozklusu na start pěkně valil. No a v neposlední řadě mám za sebou měsíc s naběhanými 265-ti kilometry. Sice nijak závratnými rychlostmi ani na mne, ale celkem to cítím a mám lehký pocit, jakoby na mne něco lezlo (potvrdí nebo nepotvrdí se to v následujících dnech). Jo a samozřejmě váha na metráku.
Průběh:
Dorazil jsem na poslední k chvíli k lávce u tenisu, kde byl start. Protože mi číslo vyzvedl Ondra, mohl jsem doklusat rovnou z domu (necelé 3km). Jelikož mne při odchodu zdržely střevní potíže, až tak pomalu jsem klusat nemohl. Na startu byla řada známých včetně Ondry, Juramana, Aldamana, kolegů z TTS Osek a dalších.
Hned po startu mne zradil Garmin. Jako už jednou, seklo se mi tlačítko mode, takže nešlo pustit stopky. Viděl jsem tedy jenom tempo a tepy. Jak bylo tempo mizerné (i když v prvním okruhu ještě celkem solidně pod pět), tepy švihaly jako o život skoro od začátku přes 170 bpm. Možná skutečně vlaštovka nějakého zdravotního problému. Z 1. okruhu (běžely se celkem 4 od lávky u tenisu k lávce u loděnice, přes ni a zpět na lávku u tenisu) jsem měl ještě celkem solidní pocit, který se ale již v průběhu 2. kola vytrácel a já začal přemýšlet, co tam vlastně dělám. Tempo klesalo k 5:00, pomalu mne předbíhali člověkové zezadu (pravda, už po startu jich tam moc nebylo) a začínalo trápení. Zejména strana ve druhé polovině okruhu dost klouzala a stála mne hodně sil, což ale nejspíš všechny, že. 3. kolo bylo asi nejhorší. Hned v jeho začátku mne předběhl vedoucí závodník Petr Vymazal a pak už šlo přeze mne v různých odstupech čelo závodu. Celkem mi kolo nadělilo asi 10 lidí. A já se z celkem solidní demotivace dostával do ještě solidnější depky. S tím jak klesala nálada, mírně rostl tep ke 174 a úměrně tomu, bohužel, klesalo tempo k 5:30, na kterých jsem to už ňák dožil. Poslední kolo bylo stejně na pytel jako předposlední, jenom bylo trápení mírně vylepšováno vědomím, že už se opravdu blíží konec. Těsně před ním mne ještě předběhla oddílová kolegyně z TTS Osek Monika Kopečná (všichni mužští kolegové už byly v cíli drahný čas), na nějaký finiš už jsem opravdu neměl kam hrábnout. Její mladší sestra, která mne ráno způsobně pozdravila "dobrý den" jako starého kusa, se asi ze stejného důvodu slitovala a doběhla za mnou (teda možná, výsledky nemám, ale nevšiml jsem si, že by mne předběhla). V cíli mi bylo fakt blbě a jeden člověk za druhým mi říkali: "tak co, jak je? Dobrý ne?". Neměl jsem ani sílu, abych je postupně posílal do p..., vesměs šlo o kamarády:-D. Po chvíli jsem se nějak vzpamatoval a klusal domů, protože od 12:00 jsme měli rezervaci na oběd v Městském domě.
Hodnocení:
Abych řekl pravdu, přemýšlím, proč se vlastně honím. Nějak pátrám v blogu, jestli jsem někde nepopsal, proč vlastně trénuju, trochu exaktně, ale nic nenecházím. V nějaké světlejší chvilce si to budu muset, napadne-li mne prima důvod, zaznamenat a v podobných chvílích, které mne jistě čekají, se k tomu vracet. Z času 43:45 jsem opravdu otrávený a asi budu muset ve svém běžeckém tréninku něco změnit, pozměnit, upravit a tak. Hlavně samozřejmě budu muset zhubnout, jenom si říkám, jestli cesta důslednější diety a návratu k činkám nebude méně frustrující. Ono mne to asi do zítra přejde, ale si to píšu včil, abych si dnešní frustraci pořádně pamatoval. No nic, za chvíli razíme slavit, jídla i pití jsou haldy, tak uvidíme, jaké následky zanechal závod na schopnosti organismu vyrovnat se s produkty konzumní kultury:-)

Týden 52. (24.12. - 30.12.), Silvestrovské číslo:-)

Mám za sebou poslední týden roku 2007. Nebudu se pouštět do žádného bilancování, to si nechám až na začátek roku 2008 a vůbec uvidím, jestli se ho nakonec spáchám. Nějak se mi všelijaké sumáře začínají zajídat, takže počkám, posedne-li mne grafomanská bilanční můza:-).
Týden, jako jediný v roce, začal pěkně zostra Štědrým dnem, dost dobrý důvod, myslím, zařadit tréninkové volno. Samotný svátek je už tak dost vysilující:-D. Největší radost mají z dárků pochopitelně děti a jelikož jsou doma dvě, je jich pod stromečkem pěkná kupa. Největší radost ovšem způsobí obvykle pouze jeden dárek, často ten koupený na poslední chvíli za pár šupů. U Marušky se tato teorie nenaplnila, její touhou byly kolečkové brusle a jejich nalezení pod stromečkem (schválně jsem je nechával až v zadu a sledoval její nervozitu, že mezi dárky nejsou:-)) vyvolalo očekávanou bouři nadšení a havárií při pokusných jízdách bytem. Naštěstí se tyto havárie obešly bez zranění a tím i večer bez zbytečných nepříjemností.

Matýsek ovšem, to je jiná. Mezi několika sofistikovanými dárky vyvolala největší nadšení motorová pila doplněná o pracovní brýle a respirátor, které z malého chlapečka s plastovou motorovou pilou:


















spoluvytvořila monstrum přišedší z Texas chainsaw massacre:-D























A nemůžu se nerozdělit o obrázek prostoru před stromečkem, jak vypadal bezprostředně po rozbalení dárků, prostě totální binec, do kterého ještě po chvíli přibyly všechny vybalené hračky, ale to už jsem neměl na focení sílu a raději jsem se věnoval konzumaci vína, protože jsem otevíral samé prima lahve, které by mi rodiče s manželkou vypili:-).
A tím vlastně tento takzvaně odpočinkový den můžu uzavřít.
V úterý už to bylo lepší. Jelikož jsme byli pozváni k rodičům na odpolední návštěvu (kde se dala tušit další obžerství) a já dostal svolení k nim běžet, nabalil jsem si do batůžku věci na převlečení a dal si lehký běh na usazení oběda, což se podařilo. Po návratu od našich se ještě stavili na večer obojí švagři i s dorostem a stala se neuvěřitelná věc: Ondra u nás jedl, což svět ještě neviděl. Oko i ruka fotografa (moje:-) ovšem byly ve střehu a je to zdokumentováno.
Ještě lepší ale bylo, že jsme se právě s Ondrou domluvili na ranní výběh a dali si ve středu prima ranní kros Tršickou pahorkatinou při kterém lehká váha Ondra tepal jenom o 5-7 tepů níže než já. Není to ale tím, že bych na tom byl tak dobře;-) Sportovní den pokračoval od 19:00 bowlingem s kamarády, kde jsem dosáhl osobního rekordu 167 (do té doby jednou v životě 120) a dostal za to na památku kuželku:-). Na tomto případě je vidět, jak se pravidelný trénink projevuje na výkonnosti. Bowling totiž v posledních 3 letech trénuji pravidelně na Štěpána a již třetí trénink ve třech letech přinesl takový pokrok:-). Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že jsem tomuto výkonu v průběhu večera už nepřiblížil:-).
Protože to ve středu proběhlo s hlídáním, musel jsem ve čtvrtek ráno vyzvednout děti, čímž padl případný ranní běh a stejně se mi moc nechtělo, jaxi mne bolely nohy. Dokopal jsem se aspoň na trenažér a vyvalil se až do výše 910m:-).
Na pátek jsem plánoval dlouhý běh a vypadalo to, že nás poběží mraky. Chtěl běžet jak juraman, tak i Ondra, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Juraman si to rozmyslel a Ondra jel raději lyžovat a ke své smůle si lehce pochroumal koleno. Doufám, že to nebude nic vážného. Vyběhl jsem tedy sám a řekl si, že to zkusím trochu svižněji. Tempo 5:30 se ovšem, bohužel, ukázal jako příliš svižné pro metrákového (rovněž zase bohužel:-) chlápka. Ještě k Oseckému mostu to jakž takž šlo, zpět jsem ale šel po druhé straně řeky, kde je terén, fouklo do xichtu a ještě začalo sněžit. Do toho mi začalo velmi rychle docházet. Domů jsem dorazil docela mrtvý. Nehrozil tedy původně plánovaný trenažér a i sobotní volný den mi, myslím, udělal velice dobře.
Původně jsem ho sice neplánoval, ale protože jsme byli pozváni k našim na oběd a děti tam byly ochotny zůstat, vykvetl nám s manželkou volný podvečer a večer, který jsme strávili se sportem zcela nekompatibilně.
V neděli jsem si dal jenom lehký klus bez zapomenutého tepáku (klus k našim pro děti a auto:-)
Sice tento týden nedal v součtu nijak závratný objem (tabulka), ale mezi svátky jsem asi ještě tak disciplinovaný nebyl.
Uvidíme, co předvedu zítra na silvestrovském běhu, sice jsem ho nechtěl jít, ale když se nakonec podařila dovolená, tak tam nejspíše zajdu.
Podobně jako minulý týden si na tomto místě dovolím případnému čtenáři popřát tentokráte nikoli klidné vánoce, ale právě naopak, veselého Silvestra s jenom mírnou kocovinkou umožňující úspěšný start do nového roku. Mne čekají zásadní předsevzetí jako nekouřit a zhubnout:-)

Týden 51. (17.12. - 23.12.)

Tento týden jsem chtěl zkusit proti předchozímu přidat. Sice to tak hodinově nevypadá, ale myslím, že se to povedlo. Sice jsem ubral plavání (víc času prostě nebylo) i trenažéru (po večer balíme dárky místo šlapání), ale zato jsem přidal v běhu. Bohužel ovšem s průvodními jevy, které jsem si vyzkoušel už na podzim. Tzn. bolí holeně, začínají achillovky...., uvidíme, snad tomu zodpovědný stretching pomůže.
Pondělí: debilně rozlítaný den. Běh jsem po poměrně zběsilém závěru minulého týdne vynechal, plavání nestihl, takže jsem se apoň svezl na trenažéru. Sledoval jsem u toho film "Horší už to nebude" a vřele doporučuji. Trochu mne mrzí, že manželku až tak nezaujal, ale možná to bude tím, že u něj dřímkala:-)
Úterý: ráno lehký klusíček, přes poledne plavání.
Středa: ráno motiv 10x100m, přes poledne plavání
Čtvrtek: neplánováná služebka do Prahy, takže volno
Pátek: ráno svižná (na mne) patnáctka v tempu pod 5:30. Tak svižně jsem v podzimní příprave ještě neběžel.
Sobota: jenom lehký odpolední klus, abych trošku setřásl manželčiny vynikající kotletky na houbách.
Neděle: dlouhý běh s Juramanem. Aldaman se vymluvil na nachlazení, tak jsme vyrazili ve dvou. Ráno jsem si zpestřil spadenou a ztracenou čočkou, jejímž hledáním jsem ztratil dost času. Zbytečně, musel jsem vytasit nový pár a stejně jsem dorazil na místo srazu pozdě. Lehýnce nasněžilo, cca 2cm, kolem Bečvy to vůbec neklouzalo, ale snížek byl krásně měkký, takže se prima běželo. Po asi půl hodině jsem i rozběhl bolavé holeně a zdálo se, že to bude prima trénink. Ještě když jsme se loučili s Juramanem bylo vše ok. Pak jsem ale zpomalil a bylo to v pikách. Úplně jsem vytuhl a domů se sotva doploužil a to mne čekal velký nákup, stromeček a další radosti z předvánoční přípravy. A to jsem ještě netušil, že se mi při manipulaci s vinným stojanem podaří rozbít láhev se sektem a pokrýt střepy a vínem skoro celý obývák. Jako odměnu mi ještě jeden střep rozsekl holeň. No nic, tak už dneska vypustím trenažér a budu se léčit.
Příští týden je třetí v mikrocyklu (jakoby se o něj pokouším), tak uvidíme, jestli ten ještě přidaný běh přežiju. Snad to ňák uprotahuju. Tabulka je zde.
Jelikož je toto poslední příspěvek před Vánočními svátky, dovoluji si na tomto místě popřát případným čtenářům jejich pokojné prožití mezit těmi, se kterými stojí za to, je trávit. No a když to podpoří Ježíšek nějakým prima dárkem, bude ještě pohodověji.

Týden 50. (10.12.- 16.12.)

Po týdnu vydávaném za volnější, jsem plánoval týden trochu vydatnější. Věru, moc to tak zpočátku nevypadalo.
V pondělí jsem nevstal na běh, páč pršelo, ale aspoň jsem zaplaval a trochu potrápil trenažér.
V úterý jsem razil na dva dny do Práglu a optimisticky plánoval běh i plavání. Bohužel, v úterý večer pršelo jako o život, takže jsem nevyběhl a místo toho už pěkně po deváté chrupkal na hotelu v postýlce.
Navzdory časnému ulehnutí a dvěma nataženým budíkům, jsem ve středu nezvládl vstát na ranní plavání s etriatlonem v 6:00 a založil tak na druhý odpočinkový den v řadě. Když jsem večer dojel domů a místo trenažéru si dal čerstvou štičku v kombinaci s Cuvée Charmante, začal jsem uvažovat, že za odpočinkový budu vydávat tento týden.
Toto přesvědčení ještě umocnil čtvrtek, kdy jsem opět nevstal na běh a sice odplaval testíček na 1500m za 24:19min, což mne docela potěšilo, protože jsem bouchal až posledních 300, ale jelikož ženu bolela hlava, na trenažér večer opět nedošlo. Zato ovšem došlo na nějaké nezdravé potraviny a vínko.
V pátek jsem už prostě musel vstát, odběhl jsem oblíbený motiv 10x100-100 a dokonce přes poledne zaplaval. Gut.
V sobotu jsem opět vyběhl ráno, tentokrát s Ondrou, se kterým jsme potřebovali něco složitějšího probrat. Nějak se mi kousl tepák (zamáčkla se klávesa lap, čímž se garmin nedal ovládat a ani pustit hodiny) a z tohoto běhu nemám data. Protože je Ondra hoňák, při kecání jsme nějak pořád zrychlovali a při rozdělení tras jsem už běžel na 165-ti tepech. Dobré, navíc fučelo jako o život, možná ještě trochu více, než v pátek.
Večer šla žena na jakousi akcičku s bývalými kolegyněmi a já si tedy po uložení dětí vytáhl trenažér a trochu se projel.
Na neděli jsem byl domluven s Aldamanem. V 5:15 ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem totálně tuhý a poslal sms, že běh ruším. Kvůlivá malé straně jsem ale musel stejnak z postele vylézt a hele, nohy se jaxi rozešly. Takže jsem zrušení zrušil a vyrazil. Na místo srazu jsem dorazil 5-ti minutovým zpožděním a Aldaman i s Juramanem již čekali. Bylo mi jich v té kose a větru docela líto. Kolem Bečvy nám fučelo do xichtu přímo brutálně, včerejšek byl rázem zapomenut. Horší vítr jsem letos ještě asi nezažil. Cestou proti větru jsme toho ani moc nenakecali, což o jeho síle vypovídá asi nejlépe. Cesta zpět už byla výrazně lepší. Jedna se lépe běželo a i společenská stránka výklusu získala na síle:-).
Celkem tedy ve finále solidní týden zakončený nedělní konzumací čerstvě vyuzených klobásek, mňam. To budu raději tlustý:-)
Tabulka je zde hier

Frankovka 2006 (Libor Veverka, pozdní sběr, barrique, Velkopavlovická podoblast, obec Čejkovice, trať Novosády)

Vlastně jsem původně o vínech v blogu psát vůbec nechtěl. Jednak jsem konzumaci poněkud omezil a navíc v poslední době příliš neexperimentujeme, protože když už si chceme dát láhev, je to při nějaké příležitosti a to dá člověk většinou přednost osvědčené záležitosti před nějakými experimenty.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.

Týden 49. (3.12.- 9.12.)

Týden byl plánovaný jako odpočinkový, nakonec se mi to díky volnějšímu závěru podařilo i dodržet:-).
V pondělí jsem nějak nevstal na běh, nestihl si jít zaplavat, tak to zůstalo na večerní trenažér. Na tom jsem si ale dal docela těla (na poměry). Na tepech 140 jsem na něm ještě nejel.
V úterý jsem si užil plavání. Díky stávce učitelů se v Olomouci v poledne bazén zcela zbavil lajn a šlo plavat na délku. Bohužel, této výhody využil kromě mne jenom Honza, takže chvilku trvalo, než drtiči šířek pochopili, že při intervalovém tréninku prostě prsařům (ani prsařkám) neuhýbám. Jeden starší šířkař mne dokonce potáhl za nohu a mrmlal něco dávání pozor. Při dalším setkání, kdy opět nechtěl uhnout, jsem ho lehce kopl a byl klid.
Večer nastal čas trochu provětrat čelovku a zaběhl jsem si kolem Bečvy s motivem 10x100m svižně 100MK. Prima, dobře se mi spinkalo.
Ve středu plánované volno kvůli služební cestě.
Ve čtvrtek jsem si dal ráno běh a protože mne po chvíli přestalo bavit klusání, vykašlal jsem se na tepy do 145-ti a trochu přidal. Tempo 5:48 značí asi můj nejrychlejší podzimní trénink. Domluvil jsem se s IM, že aspoň delší běhy budu běhat na vyšších tepech, aby to nebyla taková ploužootrava.
V pátek jsem se vydal ráno na bazén do Přerova, že to zkusím u Jardy Hýzla. Bohužel jsem se tam dokulil o něco později, takže jeho lajny už byly v plném intenzívním tréninku. Na veřejnosti bylo místo, tak jsem nakonec plaval sám. Ještě před vlezením do vody jsem ovšem notně zatrnul, protože jsem v tašce neměl brýle. To je pro nosiče kontaktních čoček katastrofa, páč se nedá plavat. Naštěstí mi Jarda půjčil náhradní, která má k disposici a já se v práci uklidnil, že po ztrátě peněženky v Praze, brýlí v Chrudimi, nepřibyla další ztráta na konto. Při chystání plavecké tašky jsem jenom nechal brýlky ležet na stole:-)
Podruhé v týdnu jsem plaval na 50m bazénu a tentokrát si dal pěkně do těla celou hodinu.
Na sobotu jsem měl domluvený delší běh s Aldamanem. Docela dost jsem se těšil, protože jsme spolu nebyli ani nepamatuju. Aldaman nakonec ráno (krutá šestka) domluvil i bráchu, takže jsme si to kolem Bečvy hasili ve třech. Pocitově super výlet. Nejenže jsme pěkně pokecali, ale na moje poměry se svižně klusalo (6:05) na nízkých tepech 143.
Večer se u nás po skoro roce stavili Jančíci, takže jsme se podívali na dno poměrně hodně sedmičkám vína a večírek pro naprosté vyčerpání účatníků ukončili až ve 3 ráno.
V neděli jsem původně chtěl zařadit trenažér, ale jelikož jsem jednak celkem jetý po ponocování a druhak jsem při kompletaci tabulky zjistil, že týden i tak vydal na 9 tréninkových hodin a měl být odpočinkový. Tak jsem si zařadil druhý odpočinkový den a bezva:-)
Od příštího týdne zase trochu přidám a navíc začnu konečně pořádně hubnout, váha se podezřele blíží metráku. Ach ty předvánoční večírky....

Týden 48. (26.11.- 2.12.)

Původně to měl být odpočinkový týden, ale nakonec to skoro vypadá, jako bych trochu trénoval i když do plavání se mi nijak valně nechtělo:-)
V pondělí jsem se trošku projel na trenažéru.
V úterý se proběhl.
Ve středu se znovu proběhl a dokonce si i zaplaval.
Ve čtvrtek jsem si přivstal a dal si trošku delší běh.
V pátek jsem se opět projel na trenažéru a domluvil si na sobotu v výběh s Lukášem, který se nakonec po jistých organizačních komplikacích uskutečnil. Lukáš vyklusával, já si dal dost těžký kros:-D, prima.
V neděli jsem si hrál na boha a odpočíval po vydařené oslavě manželčiných narozenin. Ona taková krůtička z Labutě v kombinaci s vybranými víny unaví skoro stejně, jako těžký kros:-)
Asi budu odpočívat až tento týden.
Jó a tabulka.

HTC kaiser

Když jsem před pár týdny psal o sonyericssonu P1i, věru jsem netušil, jak brzy se s tímto zařízením rozloučím. Nakonec mi ovšem trpělivost (a to jen díky slabosti pro značku SE) vydržela skoro přesně 2 měsíce, po kterých ovšem došla a nařadu přišel právě HTC Kaiser (nakonec se sice prodává jako TyTN 2, ale kaiser se mi líbí víc a navíc to tomuto zařízení sedí. Dnes jde jednoznačně o císaře mezi komunikátory). S P1i jsem se rozloučil pěkným flame vláknem , kde také uvádím důvody, proč už to s P1i dál nešlo.
HTC se dosti poučilo a proti TyTNu udělal kromě změny ve vnitřnostech přístroje i poměrně významné změny v designu při zachování jasné vývojové linie qtek 9100 - HTC TyTN - HTC Kaiser (pro historicky méně znalé jenom podotýkám, že když začalo HTC prodávat vlastní zařízení - původně jenom vyrábělo brandy - používalo obchodní značku Qtek. Přístrojů s ní bylo ale jen pár a i ohlášení Qtek 9600 se nakonec prodával jako TyTN).
Byl-li jse po Qteku 9100 zklamán "plasťákovitým" provedením TyTNa, musím říct, že Kaiser se tedy sakra povedl. I velice povedený SE P1i vypadá vedel našláplého hátécéčka jako chudý příbuzný. Černý lesklý rámeček v kombinaci s matnou na zádech, "broušeným hliníkem" kolem displeje a chromem na klávesách působí velice reprezentativně a působí i trvanlivým dojmem. Doufejme, že loupání okrajů 9100-vky i odírání (beztak hnusného) šedého eloxu TyTNa jsou minulostí. Obrázek je malinko světlejší než realita, zejména obvod displeje. Obvodové funkční klávesy jsou v chromu stejně jako potvrzovací střed. Nádhera:-) Stylus už konečně není skládací ošlivá blbost, ale pěkný dlouhý stylus, podobný tomu z P1i.
Nebudu se dlouze rozepisovat o vlastnostech zařízení, protože rezenzí je už na webu dostatek a třeba ta na mobilmanii, myslím, docela odpovídá realitě.
Jenom v kostce k "pajšlíku": displej QVGA klasika, srovnatelný s TyTNem, procesor od Qualcommu, dvoujádrový! s ARM 11 a ARM9 jádry, 128 MB RAM, 256 MB ROM (uživatelsky přístupných cca 140MB), wifi, bluetooth a třikrát sláva!!! integrovaný GPS chip (funguje parádně na serial 4). Definitivně už chybí IrDa port, který podle specifikací chyběl už na TyTNu, ale byl na něm k nalezení:-)
Kromě standardních Windows Mobile 6 je možno zařízení doplnit o další vychytávky od HTC, jak je například TouchFlo, což je jednoduchý softík na ovládání telefonu prstem, kdy pouhým "šmrncnutím" prstem přes displej otáčíte kostkou s tlačítky.
Na závěr pár superlativů:
- provedení se mi opravdu líbí, telefon je velmi pěkný
- zařízení je na WM hezky svižné, výrazně svižnější než jeho předchůdce (ať už TyTN nebo P1i)
- vysunutí a vyklopení displeje je prima vychytávka
- GPS funguje naprosto skvěle
- líbí se mi TouchFlo

S tímto telefonem nejspíš nějaký čásek vydržím:-)

Týden 47. (19.11.-25.11.)

Za minulý týden to bude věru jednoduché psaní.
V pondělí jsem si půl hoďku zaplaval a večer dal hodinku na trenažéru.
V úterý se ráno trochu proběhl.
Ve středu se flákal.
Ve čtvrtek si program zopakoval.
Od pátku vypukl plavecký kemp v Chrudimi.
Takže velmi jednoduchá tabulka je zde.
Tento týden bude takový odpočinkový. Po kempu jsem ještě pořád celý rozlámaný a vůbec jsem tři týdny stupňoval zátěž, tak asi trochu uberu. Beztak mi kalendář ani moc jiný program neumožňuje a navíc jsem si pořídil nový telefon, se kterým si taky musím trochu pohrát a něco o něm napsat:-D

Plavecký kemp Chrudim 23.-25.11.

O kempech v Chrudimi jsem toho spoustu četl na behej.com a zpočátku mne nenapadlo, že by mohlo jít o akci pro mne, který se sám považuje za solidního plavce. Když se ale objevil termín pro plavce, kteří umí 200 kraula pod 4 minuty, řekl jsem si "Marťo, co to zkusit?" a poslal přihlášku.
Sebou jsem vezl běžecké věci a docela se těšil, že si třeba vyběhnu se Zuzkou, která jela rovněž. Nakonec ovšem na běh nedošlo, čímž se stal tento týden mým asi nejslabším jak běžecky, tak i cyklisticky, plavecky ovšem nikoli:-)
Že se bude docela plavat mi bylo jasné, ještě když Petr Valeš prohlásil, že kemp bude zaměřen spíše kondičně, byl jsem celkem v klidu, i když šklíbení Jardy Hýzla už mi mohlo být varováním. Rozřazování se dělo na dvou disciplínách při pátečním prvním plavání. Pro kondičnější běh byly zvoleny dvojnásobné tratě proti normálu, tzn 400 kraul a 100 kraulové nohy obojí se startem z vody. Zaplaval jsem 400 za 6:01 a nohy za 2:00. Kraul byl 4-tý čas a nohy druhý, takže jsem padl do nejlepšího družstva, které trénoval právě J. Hýzl. S nějakým rozplaváním a vyplaváním to vydalo na asi kilometr. Ono přece jenom ty čtyřstovky odsýpají pomalu. Docela jsem mrkal na Zuzku. Od jara udělala kusanec práce a na její kraul se už dobře dívá a čtyřstovka za 7:36 není vůbec čas k zahození. Šikovná holka :-D
Společenská večeře po plavání byla už dosti pozdní, což mělo za následek ztrátu ospalosti a chybné rozhodnutí, jít se skupinkou vydrživších v hospodě do zavíračky ještě pařit do místní diskotéky. Pařilo se pařilo, nakonec jsme dopařili a než jsem zaplatil, kolegové odešli (stejnak bydleli jinde) a začala se moje "dopolední" anabáze. Vydal jsem se totiž na špatnou stranu, protože jsem špatně odhadl, kam teče voda. Mašíroval jsem asi hodinu a půl a začalo mi být podezřelé že:
- za prvé blbě vidím (někde jsem probendil brýle)
- nějak se kolem cesty přestaly vyskytovat domy
Že by byla Chrudim tak velké město? Hele benzinka, ptám se obsluhy, jak to vypadá s cestou do Chrudimi. Dozvídám se, že jsem už pořádný kus za městem, takže si vyptám číslo na taxíka a podle doporučení benzínářky se vydávám na zpáteční cestu. Město se ale pořád neblíží. Už mne to nebaví, tak volám taxíka, ale nějak se nedaří. No co, tak klusnu, aspoň ušetřím, až se mu dovolám. Než se dovolám, uplyne skoro půl hodiny. Když už se mu dobouchám, popíšu kde se nacházím a že mu jdu naproti. Pozná mne podle toho, že klušu. Za dalších 25 minut klusu mne taxík dojíždí ZEZADU, bába na benzínce mne poslala špatně. Po návratu do penzionu je na taxametru 14,5 kilometru. Dobrej výlet, škoda že končí v 8:30. Stihnu si tak vyčistit zuby a svištím na bazén. To asi bude...
A taky jo. 600m rozplavání a přichází první chvíle pro trenéra. 60x50m v padesáti. Prvních 10 a třetích 10 s vylezením z vody a skokem zpět. Pátých deset jenom ruce. Už jsem úplně zapomněl, jak může plavání bolet. Po hlavním motivu následuje ještě pár sprintů, nějaké nohy a tak. Celkem to vyšlo na cca 4,5km včetně vyplavání. Z vody jsem lezl totálně hotovej. Ha ještě bych zapomněl, že se nakonec natáčelo na kameru. Petr má bohužel rozbité podvodní pouzdro, takže se natáčelo jenom nad vodou.
Obídek v mítní pizzerii byl prima, akorát jsem teda mohutně bojoval s pizzou velkou jako kolo od vozu. Po návratu jsem si rozchodil nový telefon (napíšu o něm později, pěkná hračka) a chvilku koketoval s myšlenkou na spánek. Jelikož mi bylo jasné, že se s vysokou pravděpodobností nevzbudím na večerní trénink, nechal jsem planých úvah a šel na rozbory natočeného materiálu. Skoro všichni z prvních dvou družstev plavali pěkně, já jsem si ovšem připadal jako Zafod Bílbrox ve víru totální reality. Taky jsem totiž děsný pašák a plavu opravdu hezky:-D. Nemám pochopitelně problémy se sebechválou, ale říkal to i Jarda. Jako námět na zlepšení mi dal tahat trochu více ruce pod sebe, abych se přestal ve vodě houpat, ale já považuji houpání za elegantní:-)))
Večerní trénink. Snažím být v blogu slušný, ale nenapadá mě nic jiného, než že to byl kurva mazec. Rozplavání a pro změnu 30 stovek v 1:45, druhá desítka jenom ruce. Můj ubohý organismus dostával těžké kapky. Nevyspání, odbourávání alkoholu a plavecký záhul, jaký jsem od dorostenyckých let nezažil a skoro bych řekl, že takové divočiny jsem neplaval nikdy. No nebudu se nic moc rozepisovat, snad jen, že posledních x stovek už bylo skoro proplavaných bez vydýchání. Po hlavním motivu ještě nějaké nohy, ruce, pár sprintíků, vyplavání a celkem slušných 4,8km je doma.
Po lehké večeři raději odcházím spiňouškat. A trefím:-)
Ráno po sbalení na nás čeká předposlední trénink a protože se včera špičkovalo u večeře na Jardův účet, trochu jsem se obával, jestli to nedostaneme vyzobat. Ruce mi už pomalu vypovídaly poslušnost. Zpočátku to vypadalo skutečně tak. Rozplavání, nohy ruce atd. Uplynulo relativně klidných 1600m a bum, sotva se člověk trochu ukolébá, už je to tady: 6x150-100-50 s vydýcháním mezi trasami 10s (pro prvního), 30s mezi sériemi. Tak tady už mi ruce zatraně docházejí. Bolí ramena, trapézy, záda, křeče se začínají kousat do lýtek. Musím řict, že moje tréninky, tak jak jsem si myslel, že jsou docela solidní, jsou fakt cmrdačka a musím trochu přidat. Být takto vyřízen po pár tréninzích.... Ale zpět: po těchto vražedných sériích, kdy zejména ty 150-tky byly šílené ještě nějaké sprintíky, vyplavání a celkem 4,5km. Jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat odpolední plavání. Vždyť ranní končilo v 11:00 a odpolední začíná už ve 14:00.
Takže lehký těstovinový obídek a zpátky na bazén. Jsem tam v předstihu, takže sleduji trénink 3. a 4. tého družstva. Znova musím konstatovat, že Zuzka plave fakt hezky a celkem stíhá s Tomášem, který plave ve trojce první. Na nohy mu dokonce pěkně dává ;-)
Čučení ovšem zbytečně brzo končí a je tady poslední trénink. Když jsem jel na kemp, nikdy by mne nenapadlo, jak moc se budu na poslední trénink těšit, resp. na jeho konec.
Trénink byl malinko volnější, ale vzhledem k tomu, v jakém jsem už byl stavu, to byla stejně trápička. Takže rozplavání, nějaká technická cvičení (plavání jednoruč s upažením i připažením, prsové ruce s kraulovýma nohama atp). Jako hlavní motiv 12x100 vžd první celá naplno, druhá 75 naplno, třetí 50 a čtvrtá 25 naplno, zbytek doplavat. Interval ovšem opět líbivý, 1:45.
Následuje pár pětadvacítkových sprintů (z těch jsem už totálně prošitý), vyplavání (poslední trénink 3200m) a už jen stisky rukou před odjezdem.
Bilancování: jedna prima hospoda, jedny ztracené brýle (ženě už se beztak nelíbily, tak jí aspoň po dvou letech řečí vyhovím a koupím si nové:-))) a hlavně odplavaných 18km, což je více, než celá jarní plavecká příprava na Otrokovice. Předběžně mi jarní kemp už dokonce schválila i moje milovaná, milující a tolerantní manželka. Takže na jaře nejspíš hurrá do Hořic, kde se pro příště mají kondiční víkendy konat.

Týden 46. (12.11.-18.11.)

Mám za sebou další týden. Až na odfláknutou posilku a plavání celkem ušel. Obě flákačky ovšem, jak už to u mne bývá, měly objektivní důvody:-)
V pondělí jsem si trochu zaplaval (hlavní motiv 8x100m kraul s packama v 1:50) mne málem stál ramena) a večer se projel na rotopedu.
V úterý jsem trochu přivstal a vyrazil na běh. Jak mi to teď vůbec neběhá, přestalo mne ploužení bavit a "zrychlil" jsem na tempo kolem 6-ti minut na kilometr. Ještě v červnu jsem podobné tempo běhal kolem 140-ti tepů, teď mi to ovšem dalo průměrnou tepovku 160. Daleko od ordinovaných 145-ti, ovšem co už včil.
Ve středu jsem si přivstal ještě dříve a vydal se na dlouhý běh. Čekala mne dvoudenní služebka v Praze, mizerná předpověď na víkend, chtěl jsem si ho tedy dát do foroty. Vybíhal jsem za solidního počasí kolem nuly, bezvětří, bez sněhu, jež vydrželo skoro 10 minut, tzn. do 5:05. Pak začalo chumelit, čímž se stal úzký kužel čelovky nepoužitelný, ale šlo běžet alespoň s rozpýteleným. Těsně před Kozlovicemi jsem uviděl nějakého maniaka běžce v protisměru. Vyklubal se z něho Aldaman, který mi dal výtku, že jsem se s ním nekoordinoval. Po asi 12-ti km mi totálně došlo, jak už dlouho ne. Srandovní tempo 6:30 při 145-ti bpm se náhle dále zesměšnilo na 7:00, zatímco tep se vyhoupl na vysoce trénikových cca 170bpm. Domů jsem se doploužil taktak a ani prozíravě vytažená musli tyčka mne nezachránila. Doma jsem navíc zjistil, že Praha se z důvodu nemoci členů rodiny nekoná a honil jsem se zbytečně.
Ve čtvrtek jsem měl původně kvůli nakonec zrušené služebce plánováno volno, což jsem měl raději dodržet. Místo toho jsem si dal po x-letech 15-ti minutovku kliků a chvilku s činkou. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a ještě dneska kloudně neprotáhnu ruce kvůli protestům tricepsů. Bedlivý čtenář jistě pochopil, že to jsou ty objektivní důvody absence plavání i posilování ve zbytku týdne.
V pátek jsem původně plánoval plavání, což ovšem s aktuální funkčností rukou nemělo smysl, takže jsem si večer jenom trochu zatrenažéřil. Vynikající ovšem bylo, že se ozval Aldaman, jestli bychom nemohli v sobotu vyběhnout spolu.
V sobotu v 6:00 jsem už dotyčného netrpělivě očekával. Jelikož měl v plánu o 6 km delší běh než já, dali jsme si sraz u nás, čímž jsem oproti standardnímu stavu ušetřil 20 minut v posteli. V tuto hodinu se to obzvláště počítá:-). Nakonec jsem mohl ušetřil ještě o 15 minut více, protože Aleš čekal na bráchu, který nakonec nedorazil, jenom my jsme kvůli němu vybíhali později. Dali jsme si pěkně kopečkovité kolečko a protože už přimrzlo, nemuseli jsme se bát ani terénu. Parádní proběhnutí, navíc po dlouhé době na doporučeném tepu do 145-ti, ehm, tedy přesně 145bpm.
V neděli jsem si už jenom po obědě střihl trenažér a mám tento týden padla.
Celkově docela dobrý týden se skoro 11-ti odtrénovanými hodinami. Jenom ten běh, to je taková trápička, skoro jako lóni. Jo a tabulka.
Příští týden mne čeká plavecký víkend v Chrudimi, takže to raději s posilováním moc přehánět nebudu a asi i ostatní disciplíny budou ovlivněny, doufám, značným objemem plavání.

Lucido TX1

Přestože ji mám už nějaký čas, dostal jsem se k nějakému kloudnějšímu popisu až teď.

Nad novou čelovkou jsem uvažoval vlastně skoro celé léto, protože předchozí 4-diodová dosti laciná čelovka sice postačovala pro běh po silnici, ale do terénu je zcele nevyhovující. Variant bylo několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro cestu značky za sice vyšší cenu, ale nelituji.

Lucido TX je třídiodová s tím, že tři AA baterie jsou uloženy oddělené krabičce přiléhající k hlavě v týlu. Nemá pás přes vršek hlavy, přesto sedí výborně a člověk o ní (kromě světla samozřejměJ) za chvíli ani neví. Dvě postraní diody jsou poměrně výkonné a při současném svícení tvoří široký světelný kužel. Umožňují nastavení dvou intenzit svícení max (dosvit 21m) a eco (dosvit 14m), přičemž ta slabší je spíše opravdu nouzová, nebo poslouží pro šetření baterek na pěkné silnici.

Největší lahůdka se ale skrývá uprostřed, mezi těmito diodami. Tam je totiž velice silná 1 wattová 30-ti lumenová dioda, která vrhá poměrně úzký kužel světla vysoké intezity s pohodlným dosvitem několik desítek metrů ( papírově 120m, skoro bych tomu věřil).

Svítit můžeme ve několika režimech daných buď samotným použitím postranních diod (max a eco), nebo střední diodou (ta má jenom jeden režim svícení), případně k režimům max a eco intenzívní kužel ještě přidat. Max s přidaným středem je fakt světlo jako hrom, papírově by tak čelovka měla vydržet kolem sedmi hodin.

Druhou vychytávkou (a důvodem, proč jsem si vybral právě tento typ) jsou červené diody na krabičce s baterkami, které se dají zapnout v režimu blikání a člověk je krásně vidět i zezadu. V kombinaci s oblečením illuminite se teď i ve tmě citím na silnici docela bezpečně.

Postřeh z dnešního výběhu: v průběhu tréninku začalo intenzívně sněžit, čímž se intezívní kužel světla stal nepoužitelným, v hustém sněžení bylo vidět pendrek. Režim max ovšem s rozptýlenějším osvětlením použít šel a ani totální vlhkost čelovce evidentně neuškodila. Jo a taky jsem navíc potkal po páté ráno jednoho nadšence rovněž s čelovkou, čímž zdravím svého věrného čtenáře Aldamana :-D

Jedinou vadou na kráse je vyšší cena, která třeba v bartsportu činí bez mála 2000,- kaček. Člověk ale dostane ze dost peněz hodně muziky a navíc proti obrázku má můj kus na krabičce s baterkami obrázek mamuta a na gumě místo nápisu Lucido nápis mammut. K figuře mi ten mammut sedí lépe:-)

Týden 45. (5.11.-11.11.)

Tak jsem si konečně střihl týden s devíti tréninkovými jednotkami. Pravda, hlavně díky tomu, že podařilo přitlačit zkraje týdne:-)
Taky jsem si konečně zkusil při manželčině nepřítomnosti zajet na trenažéru s videem. 2 okruhy ve Veroně stály za to, ale kravál při rychlostech nad 40kmph je opravdu snesitelný jenom pro jedoucího. Děti za dvěmi dveřmi naštěstí spí bez problémů.
V závěru týdne na nás čekal rodinný víkendový pobyt na Karlově v Jeseníkách, kde došlo na kalamitní sněžení, stresovou jízdu v chumelenici domů, klasickou Jirkovu vykrmovačku a hlavně na delší výběh, první letošní na sněhu. Sice jsem nedoběhl až do Velkého kotle, protože po pár kilometrech už bylo na cestě tolik sněhu, že jsem to musel otočit, seběhnout, vyběhnout nahoru v jiném místě, s nástupem hlubokého sněhu to ještě jednou po seběhu zopakovat a s celkem zmrzlýma nohama valit zpět. Výborně se osvědčily krosové NB 872, na sněhu i ledu drží jako přibité a na přemrzlých hrudkách se hodila i moje vyšší váha, díky jíž jsem na cestě hrudky drtil, místo abych na nich pajdal. Aspoň někdy se tloušťka hodí:-).
Jo a tabulka je tentokrát docela solidní. V nadcházejícím týdnu mám bohužel tak nabitý pracovní program, že po něm asi tak hezký přehled nebude.

Sportovní dotazník

Vyplnil to kdekdo, tak se taky přidám.

Nejoblíbenější sportovci: Vladimir Salnikov, Miguel Indurian, Arnold Schwarzennegger, Tomáš Dvořák. Nejhezčí sportovkyně Kristyna Egerszegyova.

Nejméně oblíbení sportovci: Yveta Hlaváčová, Jakub Janda, převážná většina amerických sprinterů poslední doby

Největší sportovní úspěchy: doposud žádný zaznamenáníhodný nebyl


Největší sportovní zklamání: někdy v roce 1993 zjištění, že kulturista ze mne fakt nebude

Největší sportovní zážitky (na vlastní oči): nic až tak zajímavého jsem asi neviděl


Největší sportovní zážitek (v TV): 1500m kraul na OH v Soulu 1988 kdy vyhrál zcela odepisovaný Salnikov

Nejoblíbenější televizní pořad o sportu: Sestřihy TdF

Nejoblíbenější sportovní časopisy: nečtu takové časopisy


Nejoblíbenější filmy o sportu: série Rocky, Stay Hungry


Nejoblíbenější píseň o sportu: nemám

První knížka o sportu: Klapzubova jedenáctka

Poslední (zatím) knížka o sportu: Harald Hudák "Běžecká Kuchařka"

Nejcennější sportovní artefakty: nevedu artefakty, žena mi všechno vyhodí:-)


Nejtěžší sportovní zranění: akromioklavikulární luxace se zlomeninou levého akromia (vykloubení ramene a zlomenina klíčku), nabral jsem hlavou okénko dodávky a ramenem sloupek při jízdě na kole. Operativní zákrok se nějakým železem.

Největší sportovní omyl: těch bylo.....


Největší sportovní hřích: že jsem si nedupl dřív, že mne vodní pólo vlastně nebaví a nešel dělat něco jiného. Tak jsem juniorské roky přetrpěl a odtrucoval, 2 roky nedělal kloudně nic a trochu sportovat pro zábavu začal až v dospělosti.

Nejbizardnější sportovní zážitek: Nic bizardního jsem zatím při sportu nezažil


Největší sportovní sny (kdysi): obvod ruky přes biceps 45cm:-)


Největší sportovní sny (dnes): ironman pod 11. Z kategorie taky nesplnitelných dát si dneska hoďku tělocviku s všemi, kteří se mi kdy v těláku smáli:-D

Největší sportovní sny (v budoucnu): čert ví, o čem budu snít v budoucnu, třeba o tom, abych ve zdraví vyšel do druhého patra......

Týden 44. (29.10.-4.11.)

Tento týden jsem měl v plánu se pomalu přestat flákat, což se nepovedlo zcela, ale z části snad ano. Dal jsem pár kopečků na kole v teple obýváku (no teda přesně 2:-), 3x vyběhl, jednou zaplaval a jednou zacvičil. O prvním vytažení činky píšu tady. Následkem tohoto prvního zacvičení je taková bolest vršku, že už jsem se do konce týdne raději do ničeho podobného nepuštěl, protože ruce bolely fakt brutálně.
Příští bych to rád ještě vylepšil a okořenil o víkendu nějakým výběhem v Jeseníkách, bude-li aspoň trochu počasí.
Jo tabulka, tak ta je tady.

Letos to asi bude s posilovnou pěkně na pytel...

Už několik let zpět začínám touto dobou chodit do posilovny. Protože mi to po večerech příjde s ohledem na pozdní návraty vhledem k rodině bezohledné, snažil jsem to odbýt přes polední pauzu. Letos se ale stala v tržní ekonomice věc běžná, pro mne však protivná. Fitness centrum Zeur pod zimákem v Olomouci, kam jsem chodíval, je od půlky října zavřené a buduje se tam spinning centrum. Nic dalšího rozumně blízko Olomouc nenabízí, takže nad seriózním posilováním se stahují černá mračna.
A to mám zas po létě ruce jako záchodový pavouk. Takže jsem dneska zkusil vytáhnout domácí činku a testl pár kliků s tristními výsledky. 7x15 kliků a třepou se mi ruce, 34kg těžká činka pro mladší žáky mi rovněž činí problémy jak při tlacích za hlavou, tak při bicepsovém zdvihu. Jenom břicho se zdá jakž takž v pořádku, ale tomu jsem se alespoň občas přes léto věnoval.
Uvidíme, uvidíme, jistě to půjde nahoru i když nevím, jak budu pro domácí cvičení hledat motivaci.
Ale třeba budu aspoň trochu plavat..... a taky nejspíš zase vytáhnu powerball. Jestli jo, tak sem o něm něco napíšu.

Týden 43. (22.10.-28.10)

Tak se po nějakém čase vracím k týdenním přehledům. Náhodou jsem totiž objevil možnost ukládat a publikovat dokumenty v officech na googlu. Beztak jsem přehledy posílal Michalovi v excelu, což teď už dělat nebudu, protože je budu ukládat právě do googlu. Vypadá to asi nějak takto: http://spreadsheets.google.com/pub?key=pAMhLYde9Af-6X0u31Z3BWw.
Příjde mi to prima a nebudu muset vyplňovat další tabulku, což mě už fakt otravovalo. Tento týden byl ve znamení flákání běhu. Pořídil jsem si totiž pěkný nový cyklotrenažér Elite Realaxiom, na kterém teď zkouším jezdit. Jde o trenažér s aktivní elektromagnetickou brzdou řiditelný počítačem. Představíte-li si tedy, že před kolem máte monitor, na něm předem nadefinovaný profil tratě a sledovátka všech možných parametrů (převýšení, rychlost, tep, výkon ve watech, kadence), představujete si správně. Kromě této funkcionality (axiom) má trenažér ještě program realaxiom, kdy se trať včetně videa pouští jako film na monitoru. Úchvatné. K základnímu balení jsou přihozeny 2 filmy (MS ve Veroně 2004 a nějaká etapa z TdF). Mraky dalších se dají stáhnou z webu, bohužel za ceny kolem 30-40Eur za kus. Budu se muset poohlédnout, po nějakém levnějším zdroji :-)
Po dvou projížďkách jsem vypravil na dvoudenní služebku do Prahy, kterou mi ozvláštnila ztráta peněženky s penězi, kartami a všemi doklady včetně malého techničáku, potvrzení o zaplacení pojištění atp. No prostě pech jako hrom. Na pátek jsem si tedy vzal dovolenou, že oběhám, co je třeba. Ovšem chyba lávky, v Přerově se na úřadech v pátek nepracuje. Takže to zůstává na pondělí, zatím jsem nikým.
No doufám, že příští týden bude trochu optimističtější.

Konec závodní sezóny 2007

Na sobotu 13.10. byl plánován můj poslední letošní závod a jeden z naprostých vrcholů letošní sezóny: legendární Grymovská desítka. V termínovkách ji člověk nenajde, protože jde o neoficiální závod aktivních i neaktivních vodních pólistů, jehož věhlas již ovšem hranice přerovského vodního póla překročil a vice než třetina závodníků nemá (až na několik rodinných vazeb) s vodním pólem žádnou souvislost.

Je rovněž třeba uvést, že akce je ryze amatérská a dosavadní traťový record lehce nad 44 minut o tom jasně vypovídá.

Po výživném Michalově tréninku jsem si celkem věřil a i jeho doporučení, že můžu zkusit běžet tempo 4:30 slibující čas blížící se 45-ti minutám mne naplňovalo předzávodním optimismem. Věc doplnila manželčina výhrůžka, že pokud nevyhraju, vyháže mi všechny tréninkové pomůcky (kolo, garmina, trenažér….), protože prý stály hříšné peníze a nepřinesly kýženou výkonnost. Tuto, jak následující vývoj ukázal absurdní, podmínku naštěstí ještě před závodem odvolala:-).
Na startu se nás potkalo 11 a pozdravit přišel i Pavel Novák, který se ale špatně oblekl a až na místě mu došlo, že polobotky, rifle a bílá košilka nejsou na běh optimální:-)) Pravděpodobně uvěřil řečem švagrové, ke které chodí na rehabku, na téma jakou mám super formu a vyhrávám závody jako na běžícím pásu, takže se závodu zalekl a veřejnosti předložil výmluvu na pracovní vytížení.
Kousek jsem u lávky rozklusl, zapózoval se spoluběžci všudypřítomným paparazziům a už je tu start, po kterém celé startovní pole čítající 11 borců vyráží a to pěkně zostra. Garmin ukazuje tempo 4:20, o kterém pochybuji, že ho většina zúčastněných vydrží, takže v klid zpomaluji na 4:25. A dopouštím se chyby. Před nemocnicí asfaltka, po níž běžíme, zahýbá ostře vlevo z kopce a ostře vpravo. Všichni sbíhají na trávu už kus před zatáčkou, já čekám až na druhý seběh, protože mi to příjde kratší a díky zkratce se ze pozice ve středu dostávám s asi 15-ti metrovým odstupem na konec. Mám ovšem zase tu výhodu, že mohu zezadu hodnotit chyby v běžeckém stylu závodníků….

Pomalu se posouvám vpřed před Milana, Jirku, Roka, Tomáše, až předběhnu i Jirku Zeťáka a přede mnou zbývá už jen 5 mužů. Chrobák s Honzou a Honzou Kolegou jsou dost vpředu a vypadají velice svižně. Velmi rychlo přestávám uvažovat o tom, že bych je dobíhal:-). Za nimi běží Miloš s mladým Střípkem. Je mi jasné, že Honza Kolega, stejně jako loni, určitě přepálil a měl bych ho letos udělat, první 3km se ale držel na špici. Spíše doufám, že bych mohl stáhnout Miloše. Pokusím se zrychlit, čímž se moje tempo ze 4:30 změní na 4:35 a od té chvíle trvale pomalu klesá bez ohledu na vynakládané úsilí. Záhy opouštím myšlenku, že bych dvojku před sebou doběhl a raději sleduji, že z čela odpadl Honza Kolega. Ještě před mostem ho stahuji tak na 10 metrů. Za mostem se ohlížím a vidím, že už na něj vbíhá Jirka Zeťák. Sákryš, Jirka má vždycky drsný závěr, takže budu mít co dělat. Most po 5,2km za 23:10 dává tušit, že kolem pětačtyřiceti to dneska nebude.

Snažím se dohnat Honzu, ale ten přidává. Do kelu, já ho snad nedám. Naštěstí mu asi tak na 7km fakt dojde a jdu před něj. To už ale při letmém ohlédnutí zjišťuji, že přichází Jirkův čas a s tmou před očima se snažím uhájit páté místo. Tma netma, na začátku panelky jde přede mne, a kolegiálně mi nabídne, že doběhneme spolu. Já už ovšem nemám z čeho, takže od něj na posledních 400m dostávám nějakých 20s.

Nakonec je z toho 6-té místo, poprvé od roku 2000 čas pod 50 minut (předloni 58, loni 53, letos 49:11) a přesto jsem zklamán i když s váhou přes devadesát pět jsem byl jasně nejlepší:-).

Z cílové fotografie je pěkně vidět, jak předstartovní soustředění vystřídalo uvolnění a radost nad dalším úspěšným absolutoriem.

Ta skutečně nejhodnotnější část ale na závodníky i jejich doprovod teprve čekala. Nejprve vyplavání a pára na bazéně a od 18:30 pořádná krůtička na rožni U Labutě zapíjená těmi nejvybranějším tuzemskými i zahraničními víny. A že jsme si letos zasloužili. Více než polovina závodníků v čase pod 50, to historie nepamatuje, navíc hned první dva závodníci šli v čase lepším stávajícího rekordu akce.

Jako každoročně padl návrh, že bychom běh příští rok už vypustili a šli rovnou do hospody, který byl nakonec, jako každoročně, o rok odložen:-).

No teď už teda zbývá jenom jakési to přechodné období a pak objemové, snad mi z něj nenaroste bachor.

Další téměř neběžecký týden snad s blýskáním na lepší časy

Po zoufalém posledním záříjovém týdnu jsem měl první říjnový ordinován jako odpočinkový. Dokonce i můj drsňák trenér se nade mnou slitoval a naordinoval mi méně než 50km běhu ve čtyřech trénincích doplněných o alespoň 2 návštěvy bazénu.
Přestože první běh byl zařazen na pondělí, neodolal jsem pěknému počasí a vydal se do práce na kole s tím, že klus posunu na úterý. Navíc se mi podařilo zajít přes poledne zaplavat, takže jsem byl se dnem velice spokojen a po večerním protažení se cítil jako znovuzrozený.
Přestože to původně vypadalo ne bezprahový týden, v pondělí se ukázalo, že tomu tak nebude, ba dokonce se Praha protáhne na 2 dny kvůlivá teambuildingové hospodě. Časně ráno jsem si tedy v úterý odběhl pondělní sedmičku a vydal se směr Praha čelit poradě, jednomu výběrovému řízení a hospodě. Ta se konala v zařízení Antal kousek od metra Budějovická. Neplatit to firma, tak tam vydržím max 20 minut a ještě seřvu personál (a to jsem pil pivo:-). S takovou samozřejmostí servírovaná podmírová piva jsem ještě nikde neviděl. Průměr byl malá plzeň v normálním krieglu, když měl člověk kliku a číšník moc cestou nerozbryndal. Bylo-li reklamováno, byl člověk vystaven nezájmu na cca 15 minut, načež dostal zase podmíráka. Za zdaněné peníze tam nikdy nepůjdu :-)), protože ani kuchyně nevyniká kvalitou a zajímavostí.
Na středu jsem měl naplánované jenom schůzky s podřízenými a po poledni cestu domů. Člověk míní, náhoda mění, takže se ze středy vyklubal ultramegagigakripl den, kdy se pokazilo moře věcí a já razil k domovu až kolem šesté odpoledne s návratem kolem desáté. To už na nějaké pohybové aktivity nebylo ani pomyšlení, ale bohemka Préstige demisec do nás s milostivou paní jenom zasyčela:-)
Ve čtvrtek jsem si ráno vyklusl 8km, ale bazén nestihl, proklatě plný den po dvoudenním praholaborování.
V pátek se mi ráno nechtělo vstávat, takže jsem si jenom přes poledne zaplaval nějakých 1600 s hlavním motivem střídání KN a dvoustovky s packama. Celkem jsem se vyblbl a ještě byl plný bazén docela šikovných holek. Litoval jsem nenasazených kontaktních čoček:-)
V sobotu jsem si dal po obědě Michalův oblíbený motiv 5km rozklus 10x 100m svižně + 100 výklus, s výklusem nakonec.
Na neděli jsem se těšil nejvíc. 17km na 155bpm, navíc domluveno, že se potkáme ráno s Aldamanem. Už jsme spolu nevyrazili ani nepamatuji. Když ráno dobíhám k lávce, kde je sraz, vidím Aldamana kousek přede mnou. Jenom si říkám, proč tak pitomně obíhá rybník z druhé strany. V místě srazu zjišťuji, že to není Aldaman, anóbrž Juraman, který se rozhodl jít s námi. Podobnost nicků není čistě náhodná, protože se jedná o dvojčata. Jsou si kluci setsakra podobní a navíc běhají oba líp než já:-), takže mi běh na 155bpm mírně otravují tím, že Aleš jde na 135bpm a Jirka 140bpm. Na desátém kilometru to točím, protože jsem nějak tuhý a jak se mi v sobotu zdálo, že by to mohlo začít zase jít, tak dneska ne. Trápím se a běžím bez radosti, ještěže sám, bráchové to natáhli až k Oseckému mostu. Jako jedna z možných příčin tohoto únavého stavu mne napadly volné radikály. To jsou hrozné potvory, proti kterým je třeba bojovat, takže jsem vytáhl hned na třech frontách. Posnídal jsem po běhu kozí kefírek (krok 1), k němu pomeranč a pětistovku céčka (krok 2), celozrnný chlebíček se šunkou a jako nejtěžší kalibr jsem manželce otevřel pod ragú zákeřně Vavřinečka ze Znovína, 2006 z Hostěradic z mé oblíbené vavřincové a rýňákové vinice Volné pole, který jsme ze zdravotních důvodů k snídani dopili (krok 3, klíčový). To by v tom byl čert, abych s radikály nezacvičil:-D
Uvidíme tedy, co přinese příští týden. Předpověď počasí je optimistická a to i na víkend, kdy by moje podzimní běžecké úsilí mělo vyvrcholit pólistickou desítkou. Tak třeba má Michal v rukávu nějaká ladící kouzla, budou sakra potřeba. Achilovky povolily, holeně i koleno se zdají ok, takže zlobí už jenom kyčel a nárt, který ale u běhu nebolí.
Apropó nárt. Na běhej.com se objevil od VanaXXL zajímavý link na stránky new balance, kterak správně vázat tkaničky. Zkusil jsem nekřížit šňůrky na posledních dvou dírkách a fakt mi to pomohlo, žádný tlak a tak.

Běžecká mizérie, aneb prakticky neběžecký týden

Po dvou skoro 80-ti kilákových týdnech mi Michal vyšil týden s relaxačními 60-ti km. Pravda, ještě zjara by mi to přišlo jako totální maso týden, teď ovšem, po pár týdnech řízeného tréninku už mi to tak nepřišlo.
Nicméně ani tento "lehký" týden se mi nepodařilo zvládnout. Zničehonic se mi najednou ozvalo hned několik částí nohou, převážně tedy nohy levé i když některé symptomy jsou symetrické a nárt mně bolí jenom pravý. Tak to vezmu odspodu. Pravý nárt, nevým, jestli slabý výron či něco jiného, ale když přitáhnu špičku k holeni, tak už neohnu prsty, jak mě nárt bolí.
Směrem výše nad nártem jsou achillovky. Ty mě bestie bolí obě na vnitřní straně. No bolí, je to takový tupý pocit po chvíli běhu, který tak po 5-ti až 7-mi km zmizí.
Prakticky v sousedství jsou holeně, které se chovají hodně podobně. Když se rozbíhám opravdu opatrně a dlouho, tak o nich ani nevím.
Levé koleno. Na kolena jsem nikdy moc netrpěl, když se něco ozvalo, stačilo přestat šidit strečink a dobré. Teď to neplatí, levé, potvora, jakoby občas chvílemi selhávalo. Nic fatálnícho, ale otravuje to.
Zejména v kombinaci s tím, že se stále občas ozývá levá zadní strana stehna a teď v kombinaci s bolestí v kyčli. Z té mám největší obavy. Snad naordinované plavání pomůže.
Jak to tedy vypadalo.
V pondělí jsem podle rozpisu odklusal 6km na 137bpm. Předepsáno bylo 135, ale na těch to nešlo.
V úterý to byla osmička na 145bpm, dal jsem 146 při tempu 6:03. Prostě krize a vůbec mne to nebavilo.
Ve středu desítka na 150bpm. Tu jsem přesunul místo volného dne na čtvrtek kvůli středeční poradě, jež se protáhla.
Takže ve čtvrtek místo desítky jenom osmička na 147bpm. Večer se spustila taková mlha, že jsem prostě nemohl rychleji. Při tempu, jakým jsem se ploužil strašně vysoké tepy.
V pátek Michalových oblíbených 10x100 s meziklusem, u kterých už jsem cítil, že je to v pytli.
V sobotu asi nejdůležitější trénink z týdne 3x2km ve 4:30. Totální deziluze. Při tempu 4:40 jsem po kilometru vytuhl, musel zastavit a když jsem se po chvíli zkusil rozběhnout, zkončilo to lehkým blinkem a doploužením se domů. Nedělní 16-tku jsem vypustil a raději sbíral body v ZOO Lešná a na závěr náročného dne se odměnil červeným burčákem.
Tento týden mi Michal naplánoval ještě volnější, pokusím se dodržet doporučené plavání, které od dovolené flákám na 100%.
Klíčový závod se blíží, tak snad budu aspoň natolik použitelný, abych nepodal potupný výkon.
Uvidíme, co dá tento týden :-D