Jeden z mých vrcholů sezóny Grafilit Half Ironman se přiblížil na vzdálenost pár dnů, dnes je jich přesně 8 zbývajících a já pomalu začínám pociťovat předstartovní horečku;-). Původně jsem si říkal, že si nebudu dávat žádné konkrétní cíle, ale spokojím se vágním "výrazným zlepšením" oproti loňskému Bečvomanu++, abych nebyl zbytečně zklamaný, přemotivovaný nebo prostě postižený nějakým jiným přívlastkem připomínajícím výmluvu.
Nicméně asi pod vlivem všelijakých manažerských školení jsem rozhodl pro cíl měřitelný a vysoce motivační. Jelikož moje úsilí směřuje absolvování celého ironmana, nikoli k zaparkování se na nějaké "půlce";-) nastavil jsem si to následovně:
- základní cíl je čas pod 6 hodin. Na Mamut Tour jsem se zlepšil proti loňsku o více než hodinu a to šlo o výkon v délce 6 loňských a 5 letošních hodin. Bečvomana++ jsem loni dal těsně nad 7 hodin, takže výkon je delší a teoreticky by tedy zlepšení mohlo být také větší i když uznávám, že se asi pouštím na tenký led odvážné matematiky. Ta je ovšem podložená tím, že kolo jsem od loňska objektivně zlepšil skutečně v míře odpovídající mamutovi a běh, myslím, ještě možná výrazně více. Nemám zde ovšem, bohužel, srovnatelné rok staré výsledky. Plavání předpokládám více méně stejné, možná malinko lepší, páč voda v lomu určitě nebude tak studená, jako loni 2.9. v Jadranu. Ironman odhaduje můj čas na 5:57 a jelikož jde o člověka se zkušenostmi, musím mu věřit.
- sekundární cíl je ten, že pokud se vejdu do 6:15 a budu v aspoň trochu rozumném stavu, přihlásím se, na moravianmana do Otrokovic ještě letos. Přihlášky berou do 14.6. což stihnu.
Včera mi dorazila kombinéza od Atexu, tak doufám, že ji stihnu vyzkoušet, abych si byl jist, že v ní závod zvládnu absolvovat. NB846 už jsou po cca 150-ti km také solidně prošláplé a žádné další speciální pomůcky nechystám, bohužel to bude zase hlavně o nohách;-)
čtvrtek 31. května 2007
sobota 26. května 2007
Týden 21.-27.5.
Týden, který zpočátku vypadal na jeden z rekordních, ale nakonec se zarekordit nepodařilo.
Pondělí: jenom na kole práce a zpět. Dost jsem cítil nedělní únavné kolo a moc mi to nejelo.
Úterý: Jelikož na odpoledne byla nepříznívá předpověď počasí, rozhodl jsem se do práce běžet. Naplánoval jsem trasu na mapmyrun a ráno se na ni vydal. Nejprve přes Rokytnici, Císařov a Citov směrem na Věrovany po silnici a po doběhu k Moravě podél ní do Olomouce. V Kožušanech jsem se stavil i u Honzy na ionťák (běžet do práce se mnou odmíl:-) a doběhl desítku do práce přes Nemilany.
V poledne pak ještě 1500m volného plavání za půl hoďky.
Středa: myšlena jako volnější. 1700m plavání (500 rozplav všemi styly, 400,300,200,100k, 200 vyplav. Bohužel jsem si zapomněl hodinky ve skříňce, takže bez měření) večer cca 6,5km klus.
Čtvrtek: dost tuhé kolo, hlavně z práce. Foukalo mi ráno i odpoledne, páč se vítr otočil.
Pátek: ještě tužší než ne čtvrtek, nicméně na zpáteční cestě jsem byl hrubě motivován ochutnávkou Pálavy.
Sobota: užil jsem si volný den
Neděle: díky volnému dni jsem se na dnešní kolo vyloženě těšil. Navíc jsem byl domluven s Ondrou, že dáme na pohodu rovinatou trasu, takže jsme o půl osmé ráno vyrazili. Navzdory na neděli časné hodině již řádně fučelo a cestu do Bystřice jsme si užívali s protivětrem. Navíc mně se zdálo, že Ondra jede na pohodu, tak jsem navzdory vysokému tepu nic neříkal a až v Bystřici se mně zeptal, jestli neženem, že už toho má plné zuby. Já jsem se mu totiž zdál nějak v pohodě ;-).
Sotva jsme v Bystřici uhnuli na Holešov, začal foukat vítr zboku a mírně zezadu. Pěkně jsme švihali až do Holešova a vesele diskutovali o rozdílech pláště (jezdím já) vs galusky (jezdí Ondra). Jako argument pro uvedl např. to, že za dobu co jezdí (x let) utrpěl teprve dva defekty. Podle Murphyho zákonů samozřejmě hned v Holešově spáchal rychlý defekt (říznutí ve fungl nové galusce 5mm) a jako správný mladý nadějný závodník neměl náhradní. Takže jsem ho nechal čekat na tatínka, až pro něj přijede a vydal se na trasu sám. A dály se věci nečekané. Nějak se mi pořád zdálo, že mi fouká do zad. Od Bystřice až do Tážal. Při pohledu na trasu, musí být jasné, že vítr se pravděpodobně nějak optimálně stáčel a protivítr jsem si řádně užil až posledních 15 km cesty domů.
Přestože jsem se celou dobu snažil celkem držet klidné tempo (až na závěrečný protivítr, to bych stál), dosáhl jsem na trase 105km pěkného rychlostního průměru 29,2kmph. Takto zajet na na Grafilit Halfironmanu, jsem vysmátý muž.
Po obědě jsme ještě se ženou a dětmi vyrazili na kratší výlet na Jadran (na kolech, jinak to sem nepíšu), kde jsem si dokonce chvíli zaplaval ve vodě neskutečně příjemné teploty.
Celkem tento týden hodnotím malinko schizofrenně. Odplaváno 3,2km (1:05hod), odběhnuto 35,5km (3:36hod) a odjeto 302km (10:23hod). Nebýt vypuštěné soboty, tak dá běh něco přes 50, což jsem chtěl a tiše plánoval rekordní 60-ti kilometrový běžecký týden. Díky nenaplněným běžeckým km a volné sobotě jsem si ovšem skutečně užil nedělní kolo. Jsem zvědav, co na to ironman. Za 14 dní mě čeká Grafilit Half Ironman, kde si prvně naostro vyzkouším, jak na tom letos jsem.
Pondělí: jenom na kole práce a zpět. Dost jsem cítil nedělní únavné kolo a moc mi to nejelo.
Úterý: Jelikož na odpoledne byla nepříznívá předpověď počasí, rozhodl jsem se do práce běžet. Naplánoval jsem trasu na mapmyrun a ráno se na ni vydal. Nejprve přes Rokytnici, Císařov a Citov směrem na Věrovany po silnici a po doběhu k Moravě podél ní do Olomouce. V Kožušanech jsem se stavil i u Honzy na ionťák (běžet do práce se mnou odmíl:-) a doběhl desítku do práce přes Nemilany.
V poledne pak ještě 1500m volného plavání za půl hoďky.
Středa: myšlena jako volnější. 1700m plavání (500 rozplav všemi styly, 400,300,200,100k, 200 vyplav. Bohužel jsem si zapomněl hodinky ve skříňce, takže bez měření) večer cca 6,5km klus.
Čtvrtek: dost tuhé kolo, hlavně z práce. Foukalo mi ráno i odpoledne, páč se vítr otočil.
Pátek: ještě tužší než ne čtvrtek, nicméně na zpáteční cestě jsem byl hrubě motivován ochutnávkou Pálavy.
Sobota: užil jsem si volný den
Neděle: díky volnému dni jsem se na dnešní kolo vyloženě těšil. Navíc jsem byl domluven s Ondrou, že dáme na pohodu rovinatou trasu, takže jsme o půl osmé ráno vyrazili. Navzdory na neděli časné hodině již řádně fučelo a cestu do Bystřice jsme si užívali s protivětrem. Navíc mně se zdálo, že Ondra jede na pohodu, tak jsem navzdory vysokému tepu nic neříkal a až v Bystřici se mně zeptal, jestli neženem, že už toho má plné zuby. Já jsem se mu totiž zdál nějak v pohodě ;-).
Sotva jsme v Bystřici uhnuli na Holešov, začal foukat vítr zboku a mírně zezadu. Pěkně jsme švihali až do Holešova a vesele diskutovali o rozdílech pláště (jezdím já) vs galusky (jezdí Ondra). Jako argument pro uvedl např. to, že za dobu co jezdí (x let) utrpěl teprve dva defekty. Podle Murphyho zákonů samozřejmě hned v Holešově spáchal rychlý defekt (říznutí ve fungl nové galusce 5mm) a jako správný mladý nadějný závodník neměl náhradní. Takže jsem ho nechal čekat na tatínka, až pro něj přijede a vydal se na trasu sám. A dály se věci nečekané. Nějak se mi pořád zdálo, že mi fouká do zad. Od Bystřice až do Tážal. Při pohledu na trasu, musí být jasné, že vítr se pravděpodobně nějak optimálně stáčel a protivítr jsem si řádně užil až posledních 15 km cesty domů.
Přestože jsem se celou dobu snažil celkem držet klidné tempo (až na závěrečný protivítr, to bych stál), dosáhl jsem na trase 105km pěkného rychlostního průměru 29,2kmph. Takto zajet na na Grafilit Halfironmanu, jsem vysmátý muž.
Po obědě jsme ještě se ženou a dětmi vyrazili na kratší výlet na Jadran (na kolech, jinak to sem nepíšu), kde jsem si dokonce chvíli zaplaval ve vodě neskutečně příjemné teploty.
Celkem tento týden hodnotím malinko schizofrenně. Odplaváno 3,2km (1:05hod), odběhnuto 35,5km (3:36hod) a odjeto 302km (10:23hod). Nebýt vypuštěné soboty, tak dá běh něco přes 50, což jsem chtěl a tiše plánoval rekordní 60-ti kilometrový běžecký týden. Díky nenaplněným běžeckým km a volné sobotě jsem si ovšem skutečně užil nedělní kolo. Jsem zvědav, co na to ironman. Za 14 dní mě čeká Grafilit Half Ironman, kde si prvně naostro vyzkouším, jak na tom letos jsem.
Volný den
Dívám se tak do tréninkového deníku a zjišťuji, že dnes mám první volný den po cca 3 měsících, který si beru bez nějakých nutných okolností pouze proto, že už jsem opravdu utahaný jako pes. Řekl bych, že se to vleče od Mamut tour, kdy jsem pravděpodobně dostatečně nezregeneroval a kromě služební cesty neměl skutečně volný den.
Už minulou neděli se mi to zdálo na pendrek, nicméně s ohledem na nepříznivou předpověď počasí od úterý jsem v pondělí odjel kolo a v úterý běžel do práce. To byl asi hřebíček do rakvičky únavy. Samotný běh mi připadal super, solidní rychlost, nízký tep prostě fajn dlouhý běh. Ještě v polední pauze rege plavání a večer jsem se cítil jako král. Ovšem už ve čtvrtek jsem se na kole trápil a v pátek cestou z práce proti větru jsem se už vyloženě nebavil. Jelikož byla plánována ochutnávka pálavy, na kterou jsem rovnou z práce jel, domluvil jsem se s Alešem, že zrušíme sobotní ranní běh (cítil jsem potřebu spánku) a přesunu ho na podvečer. Ochutnávka dopadla výborně, o půlnoci jsem byl doma a celkem si i pospal skoro do sedmi ráno. S ohledem na počasí jsme se vypravili s dětmi do ZOO na Sv. Kopeček a strávili spolu se švagry hezký den. Na večer jsme se rozhodli vykompenzovat celodenní nedostatek tekutin v RedZeru a já si plánoval, že večer vyběhnu. Postupně se ale začalo zatahovat a mně se stále více líbila představa celodenního odpočinku.
Na konec jsem se deště dočkal a večerní běh vypustil. Není to špatné si neplánovaně polenošit. Sice to proti původním předpokladům nebude super běžecký týden, ale už teď večer se těším na zítřejší kolo.
Lenošení zdar.
Už minulou neděli se mi to zdálo na pendrek, nicméně s ohledem na nepříznivou předpověď počasí od úterý jsem v pondělí odjel kolo a v úterý běžel do práce. To byl asi hřebíček do rakvičky únavy. Samotný běh mi připadal super, solidní rychlost, nízký tep prostě fajn dlouhý běh. Ještě v polední pauze rege plavání a večer jsem se cítil jako král. Ovšem už ve čtvrtek jsem se na kole trápil a v pátek cestou z práce proti větru jsem se už vyloženě nebavil. Jelikož byla plánována ochutnávka pálavy, na kterou jsem rovnou z práce jel, domluvil jsem se s Alešem, že zrušíme sobotní ranní běh (cítil jsem potřebu spánku) a přesunu ho na podvečer. Ochutnávka dopadla výborně, o půlnoci jsem byl doma a celkem si i pospal skoro do sedmi ráno. S ohledem na počasí jsme se vypravili s dětmi do ZOO na Sv. Kopeček a strávili spolu se švagry hezký den. Na večer jsme se rozhodli vykompenzovat celodenní nedostatek tekutin v RedZeru a já si plánoval, že večer vyběhnu. Postupně se ale začalo zatahovat a mně se stále více líbila představa celodenního odpočinku.
Na konec jsem se deště dočkal a večerní běh vypustil. Není to špatné si neplánovaně polenošit. Sice to proti původním předpokladům nebude super běžecký týden, ale už teď večer se těším na zítřejší kolo.
Lenošení zdar.
pondělí 21. května 2007
Týden 14.-20.5.
Tento týden byl zpočátku velmi náročný. Jak jsem si v neděli myslel, že jsem krásně zregeneroval nedělním klusem a výletem s dětmi, v pondělí ráno cestou na kole do práce mne to už přecházelo a cestou zpět jsem málem bídně zahynul;-).
Pondělí: kolo do práce, zpět přes Tovačov. Chtěl jsem pár kilometrů navíc, protože předpověď byla cyklistice na další dny nepříznivá a už v Tovačově mne to sakra mrzelo. Nicméně domů jsem dojet musel.
Úterý: služebka, takže volno a díky bohu za ně, měl jsem dost.
Středa: předpovězen celodenní déšť s tím, že ráno by pršet nemělo. Jelikož v pět jenom lehce mrholilo, vyběhl jsem ke Grymovskému mostu a cestou zpět překvapivě zatraceně zmokl v propuknuvším intenzívním dešti. Navíc jsem si ověřil, že Kayana s vyklubaným palcem nejsou ty správné botky na běh, čímž jsem je vyřadil z active equipments ve sporttracks.
Přes poledne jsem si dal plavání, 600 rozplav. 5x200k ve 3:30 a 400 vyplav. Trénink trval 38 minut a 2 kiláčky. Solidní, myslím.
Čtvrtek: opět ráno běh Grymovský most a zpět, tentokrát naštěstí bez deště a v New Balance M901. Lehké a sákra rychlé boty, alespoň pocitově. Na plánované plavání bohužel nedošlo, protože v práci byla taková hoňka, že jsem byl rád za snězenou pizzu na objednávku.
Pátek: kolo do práce a zpět. Neřádi od silnic zavřeli cestu mezi Brodkem a Dubem, takže mám ráno cestu o 4 kiláky delší, hurrá;-). Plavání opět nestíhačka a večer jedna kolaudace bytu kamaráda končící ve 4 ráno.
Sobota: strávená od dopoledne na zemědělské výstavě s dětmi. Po třech hodinách spánku jsme si to s milostivou paní vyloženě užívali ;-). Steak, klobása na grilu, grilovaná šunka, bramboráček, pivečko a další pochoutky, kterých konzumací jsem podpořil naše zemědělce a přidružené podnikavce mne dokonale utlumily, nicméně večer jsem dokopal do běhu.
Neděle: sobotní běh a nevyspání si vybral daň při nedělním kole kole. Jel jsem podle slibu objet kolečko na bečvoman++, aby mohl Martin Kupec hodit na web převýšení (dokonce mne zmínil v textu jako chytrého kluka :-D) a měl jsem co dělat, abych vůbec 100km ujel. Nemít to od ironmana aspoň jednou týdně nařízeno, tak to u Jadranu otočím rovnou domů.
Týden dal nakonec 2km plavání (38 minut), 55km běhu (5:35 hod.) a nějakých 230km na kole (8:15 hod). V hodnocení označeno Michalem jako "dobrý", takže jsem se upřímně pochválil;-).
Uvidíme, co přinese následující týden, rád bych testl ranní běh do práce.
Pondělí: kolo do práce, zpět přes Tovačov. Chtěl jsem pár kilometrů navíc, protože předpověď byla cyklistice na další dny nepříznivá a už v Tovačově mne to sakra mrzelo. Nicméně domů jsem dojet musel.
Úterý: služebka, takže volno a díky bohu za ně, měl jsem dost.
Středa: předpovězen celodenní déšť s tím, že ráno by pršet nemělo. Jelikož v pět jenom lehce mrholilo, vyběhl jsem ke Grymovskému mostu a cestou zpět překvapivě zatraceně zmokl v propuknuvším intenzívním dešti. Navíc jsem si ověřil, že Kayana s vyklubaným palcem nejsou ty správné botky na běh, čímž jsem je vyřadil z active equipments ve sporttracks.
Přes poledne jsem si dal plavání, 600 rozplav. 5x200k ve 3:30 a 400 vyplav. Trénink trval 38 minut a 2 kiláčky. Solidní, myslím.
Čtvrtek: opět ráno běh Grymovský most a zpět, tentokrát naštěstí bez deště a v New Balance M901. Lehké a sákra rychlé boty, alespoň pocitově. Na plánované plavání bohužel nedošlo, protože v práci byla taková hoňka, že jsem byl rád za snězenou pizzu na objednávku.
Pátek: kolo do práce a zpět. Neřádi od silnic zavřeli cestu mezi Brodkem a Dubem, takže mám ráno cestu o 4 kiláky delší, hurrá;-). Plavání opět nestíhačka a večer jedna kolaudace bytu kamaráda končící ve 4 ráno.
Sobota: strávená od dopoledne na zemědělské výstavě s dětmi. Po třech hodinách spánku jsme si to s milostivou paní vyloženě užívali ;-). Steak, klobása na grilu, grilovaná šunka, bramboráček, pivečko a další pochoutky, kterých konzumací jsem podpořil naše zemědělce a přidružené podnikavce mne dokonale utlumily, nicméně večer jsem dokopal do běhu.
Neděle: sobotní běh a nevyspání si vybral daň při nedělním kole kole. Jel jsem podle slibu objet kolečko na bečvoman++, aby mohl Martin Kupec hodit na web převýšení (dokonce mne zmínil v textu jako chytrého kluka :-D) a měl jsem co dělat, abych vůbec 100km ujel. Nemít to od ironmana aspoň jednou týdně nařízeno, tak to u Jadranu otočím rovnou domů.
Týden dal nakonec 2km plavání (38 minut), 55km běhu (5:35 hod.) a nějakých 230km na kole (8:15 hod). V hodnocení označeno Michalem jako "dobrý", takže jsem se upřímně pochválil;-).
Uvidíme, co přinese následující týden, rád bych testl ranní běh do práce.
čtvrtek 17. května 2007
Týden 7.-13.5.
rozhodl jsem se, že zařadím týdenní tréninkové sumáře. Je to teď velice módní záležitost, tak co by ne;-). Stejně posílám každý týden bilanci ironmnovi ke komentáři, takže až tolik práce nepřibyde.
Tento týden byl vyloženě v závodním duchu. 2 závody v jednom týdnu jsem doposud v životě neabsolvoval, takže začínám rovnou novou zkušeností.
Pondělí: utěšená pohodová stovečka s Ondrou po rovinkách, samozřejmě na kole. Krásné počasí, paráda.
Úterý: 1. čuhácký běh, o tom píšu tady a na nic dalšího nedošlo.
Středa: ranních 24km běhu z důvou obav z počasí a zhruba půlhoďka plavání nějakých 1600m vyloženě flákačka. Na běhu se mi po závodě nějak solidně běželo, takž jsem si testo půlmaraton a dostal se pod dvě hodiny. Na lačno dobré.
Čtvrtek: kolo do práce a zpět plus 40 minut posilky přes poledne. Poska byla vyloženě trápení. 3 týdny jsem nebyl a tlaky v leže s 30kg těžkými jednoručkami mi málem utrhly ruce. Vytrvalostní trénink skutečně absolutní sílu likviduje velmi svižně.
Pátek: ráno 9km klus pace 6:25, rege před mamuttour. Před během jsem si všiml, že mám na celkem zánovních (září 2006) Asics gel Kayano malou dírku u špice pravé boty. Než jsem se vrátil, byla z ní díra jako hrom, jsem dost otrávený. Nejsem vůbec přesvědčen, že má cenu roztržený svršek reklamovat. Ještě to zvážím.
Sobota: mamuttour, co dodat.
Neděle: tak ta byla opravdu vychytaná. Ráno na svátek matek jsem klusal koupit kytku a popřát mamince. Maruška jela se mnou na kole a celou cestu loudila, abychom odpoledne jeli na nějaký delší výlet. Celkem ten výklus vydal na 10km za 1:07. Je fakt, že jsem se sotva ploužil, ale aspoň jsem vyzkoušel, že fungl nové NB 901 ze shopsportu jsou v pohodě. No a protože jsem se nechal ukecat, vyrazili jsme odpoledne s dětmí na výlet na kole. Kolem Bečvy na Jadran, kde dala děcka nanuka, kofolu a vařenou kukuřici, čímž jsem stal nejlepším otcem na světě :-D. Tam a zpět nějakých 27km. Maruška na kole, já rovněž a Mates na sedačce za mnou. Takže Maruška v neděli dala skoro 40 cyklistických km. Solidní výkon na prvňáčka, byť jí v závěru docházely síly a ožila teprve po příslibu návštěvy zahrádky u RedZera a palačinky k večeři. Upřímně přiznávám, že ne nejslabší příčinou slibu byla i moje nehorázná chuť na jednu dvě plzně.
Celkově to tedy vyšlo na nějakých 1,6km plavání, 301km na kole a 55km běhu za celkových rekordních 19:58 hodin. Až se naučím na bloggeru dělat tabulky, tak ty sumáře zadám nějak pěkněji, přehledněji a kompletněji.
Tento týden byl vyloženě v závodním duchu. 2 závody v jednom týdnu jsem doposud v životě neabsolvoval, takže začínám rovnou novou zkušeností.
Pondělí: utěšená pohodová stovečka s Ondrou po rovinkách, samozřejmě na kole. Krásné počasí, paráda.
Úterý: 1. čuhácký běh, o tom píšu tady a na nic dalšího nedošlo.
Středa: ranních 24km běhu z důvou obav z počasí a zhruba půlhoďka plavání nějakých 1600m vyloženě flákačka. Na běhu se mi po závodě nějak solidně běželo, takž jsem si testo půlmaraton a dostal se pod dvě hodiny. Na lačno dobré.
Čtvrtek: kolo do práce a zpět plus 40 minut posilky přes poledne. Poska byla vyloženě trápení. 3 týdny jsem nebyl a tlaky v leže s 30kg těžkými jednoručkami mi málem utrhly ruce. Vytrvalostní trénink skutečně absolutní sílu likviduje velmi svižně.
Pátek: ráno 9km klus pace 6:25, rege před mamuttour. Před během jsem si všiml, že mám na celkem zánovních (září 2006) Asics gel Kayano malou dírku u špice pravé boty. Než jsem se vrátil, byla z ní díra jako hrom, jsem dost otrávený. Nejsem vůbec přesvědčen, že má cenu roztržený svršek reklamovat. Ještě to zvážím.
Sobota: mamuttour, co dodat.
Neděle: tak ta byla opravdu vychytaná. Ráno na svátek matek jsem klusal koupit kytku a popřát mamince. Maruška jela se mnou na kole a celou cestu loudila, abychom odpoledne jeli na nějaký delší výlet. Celkem ten výklus vydal na 10km za 1:07. Je fakt, že jsem se sotva ploužil, ale aspoň jsem vyzkoušel, že fungl nové NB 901 ze shopsportu jsou v pohodě. No a protože jsem se nechal ukecat, vyrazili jsme odpoledne s dětmí na výlet na kole. Kolem Bečvy na Jadran, kde dala děcka nanuka, kofolu a vařenou kukuřici, čímž jsem stal nejlepším otcem na světě :-D. Tam a zpět nějakých 27km. Maruška na kole, já rovněž a Mates na sedačce za mnou. Takže Maruška v neděli dala skoro 40 cyklistických km. Solidní výkon na prvňáčka, byť jí v závěru docházely síly a ožila teprve po příslibu návštěvy zahrádky u RedZera a palačinky k večeři. Upřímně přiznávám, že ne nejslabší příčinou slibu byla i moje nehorázná chuť na jednu dvě plzně.
Celkově to tedy vyšlo na nějakých 1,6km plavání, 301km na kole a 55km běhu za celkových rekordních 19:58 hodin. Až se naučím na bloggeru dělat tabulky, tak ty sumáře zadám nějak pěkněji, přehledněji a kompletněji.
neděle 13. května 2007
Mamut Tour 2007
Letos jsem se počtvrté vypravil na střední trasu Mamut Tour (tradiční závod pořádaný již několik let v Přerově), přičemž podruhé to bylo na trati dlouhé 135km. První dvě účasti před pár lety byly ještě na 180km.
Musím říci, že po poctivém tréninku od začátku roku jsem se nemohl ubránit napjatému očekávání. Loni jsem po protrápeném výkonu s aktuální hmotností 110kg končil 114. ze 119 klasifikovaných, přičemž jsem skoro celý závod odjel s p. Zahradníkem (ročník narození 1938), který mi nakonec na kostkách v Radslavicích ujel. Je ovšem fakt, že jsem od poloviny závodu trpěl a dojel jsem na sílu za nějakých 6:08:39.
Letos jsem tedy startoval s výrazně nižší váhou (ráno 92,5) a krásným novým kolem (o tom taky časem napíšu). A asi nejdůležitější je, že k datu závodu jsem měl letos naběháno 750km, na rotopedu najeto 770km a na kole 2000km.
Registrace jsem se nemohl dočkat, stejně jako zaplacení startovného už před pár týdny, takže jsem se registroval jako jeden z prvních a na pokladní doklad s číslem 1 (platil jsem totiž úplně první ;-) jsem vyfasoval startovní číslo 3. Jednička sice ležela na stole taky, ale nejspíše byla určena pro někoho vyvoleného.
Ráno jsem měl klasickou předstartovní horečku a přestože jsem vstával se značným předstíhem, na startu jsem byl nakonec nějakých 5 minut před výstřelem. Stejně neumím jezdit v balíku, takže jsem si tradičně stoupl až zcela na konec, abych se vyhnul strkanicím při výjezdu z náměsti TGM do zatáčky a potom přes kruháče směrem na Předmostí a Čekyni. Někdy na mostě si uvědomuji, že jsem manželce neřekl o průjezdu Předmostím, sákryš. Maruška mohla zafandit s transparentem. Hned od podjezdu do Předmostí se přestávám na kole vézt a začínám jet. Oproti loňsku cítím ještě bolavé nohy od čuháckého běhu, ale to se snad rozjede. A přichází první kopeček, Čekyňák. Předjíždím asi 5 lidí, ale dost možná to budou účastníci nejkratšího závodu na 56km. Trasa se asi 30km vlní, než dojedeme do Loučky, kde se začíná stoupání na 1. horskou prémii Slavkov. Kopec je dlouhý cca 7km a jeho značná část je výživná "dvanáctka". V místech, kde jsem loni ztrácel kontakt už prakticky se všemi, jsem letos předjel asi 10 lidí a překvapivě se cítil výborně. Možná i díky lehčím převodů a vyšší kadenci. Prakticky jsem nešel pod 65 otáček, pravda ovšem, jel jsem i převod 36x25. Ze Slavkovského kopce následuje mírně se svažující kus asfaletem pokryté panelovky, která už ale zase začíná praskat, takže zatím není úplně v háji, ale rychle tam směřuje. Z něj se odbočuje v Potštátě na opravenou asfaltku na Hranice. Jde o jeden ze dvou opravdu luxusních sjezdů tratě. Nová cesta, nepříliš strmé klesání a nijak ostré zatáčky. Dá se šlapat kolem padesátky i v poměrně silně začínajícím protivětru. Těsně před Potštátem jsem jsel solidně vypadajího staršího chlapíka, který, jak jsem zjistil o 10km později, se za mne pověsil. To už sjez končil v Olšovci, kde byla první občerstvovačka. Dal jsem si toaletku, banán, ionťák a když jsem opouštěl občerstvovačku, byl závodník původně se mnou již kus v kopci (občerstvovačka totiž sedí na úpatí druhého ze tří větších stoupání). Při dopíjení dorazí teprve větší skupinka, kterou jsem utrhl ve stoupání na Slavkov. Po cca kilometru dojíždím znovu solidně vypadajícího pána a dáváme se do řeči. Trochu se mi uleví, když zjistím, že mu není 69, ale jenom 62 ;-). Jmenuje se Janko a původně chtěl jet dlouhou (215km), ale spáchal defekt, stratil kontakt, takže se rozhodl dát jenom 135. Vystoupáme přes Partutovice zpět na hřeben nad Odrami. V průběhu stoupání si vyměníme základní nacionále, takže kromě věku 62 se dozvím, že kolega se jmenuje Janko, je půl roku na penzi, kromě kola v zimě lyžuje, je z Čadce, má 3 děti a 5 vnoučat. Po dojezdu na kopec se vracíme na hlavní, ze které jsme v Potštátu odbočili a čeká nás druhý luxusní sjezd do Oder. Opět nepříliš prudké, většinou šlapavé klesání bez ostrých zatáček. Loni mi v Odrách došlo a už jsem se do konce trápil, tak uvidím, co letos. Ve sjezdu cvaknem dva závodníky, ani nás neuvisí. Nejspíš proto, že jsem si Jankův pokyn "potahej starého ogare" vzal k srdci;-). Krize se zatím nedostavila, jenom při tahání gelu z brašničky na rámu ztrácím obě zbývající tyčinky. Janko má naštěstí dost potravy na 215km, obdaruval mne tedy jednou powerbarkou. Po sjezdu do Oder následuje poslední větší kopec, protivné serpentýny, velmi krátké úseky mezi zatáčkami, ostré zatáčky....., no sláva, že je nejedeme dolů. V kopci dojíždíme a trháme dalších asi 5 lidí. Poslední část stoupání už není moc prudká, ale vede odkrytým terénem a stejně jako loni fouká "do držky". Letos se ale pořád cítím skvěle! A jsem skutečně rád, že jsem nesundal triatlonovou hrazdu z řídítek, protože proti větru se opravdu hodí. Následuje vlnitá posáž zpět do Olšovce. Kousek za vrcholem kopce vidím na kraji silnice nešťastníka s píchlým kolem. Třetí defekt a měl jenom dvě duše na závod. Velkoryse mu jednu věnuji a mám ze sebe výborný pocit. Naštěstí měl montpáky i pumpu, takže nepotřebuje pomoc a já vyrážím stíhat Janka. Po asi 4 km ho mám. Pokračujeme vesele dál, až do Loučky. Cesta se houpe nahoru dolů a já opouštím koketování s myšlenkou na trasu 215, kteréžto dělení se pomalu blíží. Přece jenom se začíná hlásit únava. Na konci loučky (105km) čeká druhý bufet, kde mají i pivko. Dám si banán a dvě deci přerovské desítky, kterou normálně pohrdám. Za současných okolností mne ale i teplá skvěle vzpruží. Hurrá do cíle! Poslední stoupání za Týnem nad Bečvou (za ním se děli 215 a 135 trať) a následně vlnitý profil až do Pavlovic. Fouká proti nám jako hrom, znovu jsem rád za hrazdu a tak jako jsem tahal Janka celou dobu, pokračuji v tom až do cíle, jenom těch pár sjetých lidí už většinou nesetřeseme, ale řadí se za nás. Ke střídání se nikdo nemá, což mi ale nevadí. Doteď jsem jel za sebe, tak už to dojedu. Táhnu "pole" až do Přerova a od Prosenic se s tím už vůbec nemažu a jedu co to jde. U dojezdu ovšem šok: do cíle na výstaviště se jede zadem, takže ostrá zatáčka, kus odporné panelky s hrby kolem 10-ti cm, kde se i blbě běží, nájezd na škváru a ostrá zatáčka do zadní brány výstaviště. Po asi 100m další ostrá zatáčka do cíle. A na panelech ti, co se 20km vezli začínají závodit. Tak na to už kašlu, asi jediný vím, jak to vypadá, protože skoro všichni měli v zatáčce na škváře problémy. No a jsem v cíli, na hodinách 5:01:nějaké drobné. Zlepšení proti loňsku o více než hodinu, průměr 27 na sólovou jízdu pro mne skvělý. Upřímně se chválím ;-).
Nemůžu moc piva, páč mám odpoledne řídit, takže jedno s Drakama z Dřevohostic a jedu domů. Navíc tak, jak po celou dobu závodu bylo krásně, zdá se, jakoby se sbíraly mraky. A taky ano. Dorazím domů, sklidím zasloužený obdiv manželky za zlepšení a než se seberu do sprchy, venku začíná boží dopuštění. Ještěže jsem si nedal druhé pivo, zmoknutí by za to nestálo.
Celkově jsem se závodem spokojen, zejména díky svému zásadnímu zlepšení. Jelikož jsem se ještě jiného silničního závodu neúčastnil, nemám moc možností srovnávat. Jde o velkou akci, počítám, že jenom silničářů bylo přes 300 a to se jely i bajky. Na začátku závodu zavřené silnice ve městě, na kritických křižovatkách regulovčici, solidní značení na trati, fajn vybavené občerstvovačky (pivko na druhé paráda). Slosovatelná čísla (na tombolu jsem nečekal), jedno pivo a jídlo v cíli. K jídlu jediná poznámka: bylo připraveno ve školní jídelně cca 800m od výstaviště. Nevím, kolik lidí se tam šlo najíst, ale z těch, se kterými jsem mluvil, nikdo. Ani věnovat svoji nevyužitou poukázku na jídlo se mi nepodařilo. Gáblík by to zkrátka chtělo v místě cíle. Ale jinak bez připomínek, dokonce výčepních stánků bylo proti loňsku tolik, že u žádného nestála fronta a kdo chtěl pivo (nebo limo), měl ho prakticky hned.
Takže příští rok znovu na mamutovi a už nejspíš na delší trase.
Aktuálně doplňuji oficiální výsledky. Čas 5:03:43, umístění 104. ze 137-mi závodníků (měřeno 132, zbytek DNF), ztráta na vítěze 1:11:01. Pro porovnání ročník 2006: čas 6:08:40, umístění 114 ze 123 (měřeno 119), ztráta na vítěze 2:17:07. Udržím-li tempo růstu výkonnosti, budu příští rok útočit na medaile ;-)))
Musím říci, že po poctivém tréninku od začátku roku jsem se nemohl ubránit napjatému očekávání. Loni jsem po protrápeném výkonu s aktuální hmotností 110kg končil 114. ze 119 klasifikovaných, přičemž jsem skoro celý závod odjel s p. Zahradníkem (ročník narození 1938), který mi nakonec na kostkách v Radslavicích ujel. Je ovšem fakt, že jsem od poloviny závodu trpěl a dojel jsem na sílu za nějakých 6:08:39.
Letos jsem tedy startoval s výrazně nižší váhou (ráno 92,5) a krásným novým kolem (o tom taky časem napíšu). A asi nejdůležitější je, že k datu závodu jsem měl letos naběháno 750km, na rotopedu najeto 770km a na kole 2000km.
Registrace jsem se nemohl dočkat, stejně jako zaplacení startovného už před pár týdny, takže jsem se registroval jako jeden z prvních a na pokladní doklad s číslem 1 (platil jsem totiž úplně první ;-) jsem vyfasoval startovní číslo 3. Jednička sice ležela na stole taky, ale nejspíše byla určena pro někoho vyvoleného.
Ráno jsem měl klasickou předstartovní horečku a přestože jsem vstával se značným předstíhem, na startu jsem byl nakonec nějakých 5 minut před výstřelem. Stejně neumím jezdit v balíku, takže jsem si tradičně stoupl až zcela na konec, abych se vyhnul strkanicím při výjezdu z náměsti TGM do zatáčky a potom přes kruháče směrem na Předmostí a Čekyni. Někdy na mostě si uvědomuji, že jsem manželce neřekl o průjezdu Předmostím, sákryš. Maruška mohla zafandit s transparentem. Hned od podjezdu do Předmostí se přestávám na kole vézt a začínám jet. Oproti loňsku cítím ještě bolavé nohy od čuháckého běhu, ale to se snad rozjede. A přichází první kopeček, Čekyňák. Předjíždím asi 5 lidí, ale dost možná to budou účastníci nejkratšího závodu na 56km. Trasa se asi 30km vlní, než dojedeme do Loučky, kde se začíná stoupání na 1. horskou prémii Slavkov. Kopec je dlouhý cca 7km a jeho značná část je výživná "dvanáctka". V místech, kde jsem loni ztrácel kontakt už prakticky se všemi, jsem letos předjel asi 10 lidí a překvapivě se cítil výborně. Možná i díky lehčím převodů a vyšší kadenci. Prakticky jsem nešel pod 65 otáček, pravda ovšem, jel jsem i převod 36x25. Ze Slavkovského kopce následuje mírně se svažující kus asfaletem pokryté panelovky, která už ale zase začíná praskat, takže zatím není úplně v háji, ale rychle tam směřuje. Z něj se odbočuje v Potštátě na opravenou asfaltku na Hranice. Jde o jeden ze dvou opravdu luxusních sjezdů tratě. Nová cesta, nepříliš strmé klesání a nijak ostré zatáčky. Dá se šlapat kolem padesátky i v poměrně silně začínajícím protivětru. Těsně před Potštátem jsem jsel solidně vypadajího staršího chlapíka, který, jak jsem zjistil o 10km později, se za mne pověsil. To už sjez končil v Olšovci, kde byla první občerstvovačka. Dal jsem si toaletku, banán, ionťák a když jsem opouštěl občerstvovačku, byl závodník původně se mnou již kus v kopci (občerstvovačka totiž sedí na úpatí druhého ze tří větších stoupání). Při dopíjení dorazí teprve větší skupinka, kterou jsem utrhl ve stoupání na Slavkov. Po cca kilometru dojíždím znovu solidně vypadajícího pána a dáváme se do řeči. Trochu se mi uleví, když zjistím, že mu není 69, ale jenom 62 ;-). Jmenuje se Janko a původně chtěl jet dlouhou (215km), ale spáchal defekt, stratil kontakt, takže se rozhodl dát jenom 135. Vystoupáme přes Partutovice zpět na hřeben nad Odrami. V průběhu stoupání si vyměníme základní nacionále, takže kromě věku 62 se dozvím, že kolega se jmenuje Janko, je půl roku na penzi, kromě kola v zimě lyžuje, je z Čadce, má 3 děti a 5 vnoučat. Po dojezdu na kopec se vracíme na hlavní, ze které jsme v Potštátu odbočili a čeká nás druhý luxusní sjezd do Oder. Opět nepříliš prudké, většinou šlapavé klesání bez ostrých zatáček. Loni mi v Odrách došlo a už jsem se do konce trápil, tak uvidím, co letos. Ve sjezdu cvaknem dva závodníky, ani nás neuvisí. Nejspíš proto, že jsem si Jankův pokyn "potahej starého ogare" vzal k srdci;-). Krize se zatím nedostavila, jenom při tahání gelu z brašničky na rámu ztrácím obě zbývající tyčinky. Janko má naštěstí dost potravy na 215km, obdaruval mne tedy jednou powerbarkou. Po sjezdu do Oder následuje poslední větší kopec, protivné serpentýny, velmi krátké úseky mezi zatáčkami, ostré zatáčky....., no sláva, že je nejedeme dolů. V kopci dojíždíme a trháme dalších asi 5 lidí. Poslední část stoupání už není moc prudká, ale vede odkrytým terénem a stejně jako loni fouká "do držky". Letos se ale pořád cítím skvěle! A jsem skutečně rád, že jsem nesundal triatlonovou hrazdu z řídítek, protože proti větru se opravdu hodí. Následuje vlnitá posáž zpět do Olšovce. Kousek za vrcholem kopce vidím na kraji silnice nešťastníka s píchlým kolem. Třetí defekt a měl jenom dvě duše na závod. Velkoryse mu jednu věnuji a mám ze sebe výborný pocit. Naštěstí měl montpáky i pumpu, takže nepotřebuje pomoc a já vyrážím stíhat Janka. Po asi 4 km ho mám. Pokračujeme vesele dál, až do Loučky. Cesta se houpe nahoru dolů a já opouštím koketování s myšlenkou na trasu 215, kteréžto dělení se pomalu blíží. Přece jenom se začíná hlásit únava. Na konci loučky (105km) čeká druhý bufet, kde mají i pivko. Dám si banán a dvě deci přerovské desítky, kterou normálně pohrdám. Za současných okolností mne ale i teplá skvěle vzpruží. Hurrá do cíle! Poslední stoupání za Týnem nad Bečvou (za ním se děli 215 a 135 trať) a následně vlnitý profil až do Pavlovic. Fouká proti nám jako hrom, znovu jsem rád za hrazdu a tak jako jsem tahal Janka celou dobu, pokračuji v tom až do cíle, jenom těch pár sjetých lidí už většinou nesetřeseme, ale řadí se za nás. Ke střídání se nikdo nemá, což mi ale nevadí. Doteď jsem jel za sebe, tak už to dojedu. Táhnu "pole" až do Přerova a od Prosenic se s tím už vůbec nemažu a jedu co to jde. U dojezdu ovšem šok: do cíle na výstaviště se jede zadem, takže ostrá zatáčka, kus odporné panelky s hrby kolem 10-ti cm, kde se i blbě běží, nájezd na škváru a ostrá zatáčka do zadní brány výstaviště. Po asi 100m další ostrá zatáčka do cíle. A na panelech ti, co se 20km vezli začínají závodit. Tak na to už kašlu, asi jediný vím, jak to vypadá, protože skoro všichni měli v zatáčce na škváře problémy. No a jsem v cíli, na hodinách 5:01:nějaké drobné. Zlepšení proti loňsku o více než hodinu, průměr 27 na sólovou jízdu pro mne skvělý. Upřímně se chválím ;-).
Nemůžu moc piva, páč mám odpoledne řídit, takže jedno s Drakama z Dřevohostic a jedu domů. Navíc tak, jak po celou dobu závodu bylo krásně, zdá se, jakoby se sbíraly mraky. A taky ano. Dorazím domů, sklidím zasloužený obdiv manželky za zlepšení a než se seberu do sprchy, venku začíná boží dopuštění. Ještěže jsem si nedal druhé pivo, zmoknutí by za to nestálo.
Celkově jsem se závodem spokojen, zejména díky svému zásadnímu zlepšení. Jelikož jsem se ještě jiného silničního závodu neúčastnil, nemám moc možností srovnávat. Jde o velkou akci, počítám, že jenom silničářů bylo přes 300 a to se jely i bajky. Na začátku závodu zavřené silnice ve městě, na kritických křižovatkách regulovčici, solidní značení na trati, fajn vybavené občerstvovačky (pivko na druhé paráda). Slosovatelná čísla (na tombolu jsem nečekal), jedno pivo a jídlo v cíli. K jídlu jediná poznámka: bylo připraveno ve školní jídelně cca 800m od výstaviště. Nevím, kolik lidí se tam šlo najíst, ale z těch, se kterými jsem mluvil, nikdo. Ani věnovat svoji nevyužitou poukázku na jídlo se mi nepodařilo. Gáblík by to zkrátka chtělo v místě cíle. Ale jinak bez připomínek, dokonce výčepních stánků bylo proti loňsku tolik, že u žádného nestála fronta a kdo chtěl pivo (nebo limo), měl ho prakticky hned.
Takže příští rok znovu na mamutovi a už nejspíš na delší trase.
Aktuálně doplňuji oficiální výsledky. Čas 5:03:43, umístění 104. ze 137-mi závodníků (měřeno 132, zbytek DNF), ztráta na vítěze 1:11:01. Pro porovnání ročník 2006: čas 6:08:40, umístění 114 ze 123 (měřeno 119), ztráta na vítěze 2:17:07. Udržím-li tempo růstu výkonnosti, budu příští rok útočit na medaile ;-)))
úterý 8. května 2007
První čuhácký štafetový běh
Někdy v sobotu 5.5. se mi ozval smskou neteřin přítel, jestli bych nechtěl běžet štafetový závod na 2x10km ve Velkém Týnci. Prý to půjdem tréninkově a aspoň solidně potrénujeme. Termín úterý 8.5.. Byli jsme domluveni na neděli na kolo, že doladíme detaily. V duchu jsem koketoval s myšlenkou na pokus dát desítku po x letech zase pod 50 minut.
Neděle bohužel propršela, čímž na delší kolo nebyla nálada a s ohledem na solidní předpověď jsme kolo přesunuli na pondělí. Teprvá při jízdě na kole z Ondry vylezlo, že má jít o poměrně náročný kros s nezanedbatelným převýšením. Hm, říkal jsem si, pohubl's Martine, tak to beztak zkusíš, zas takové kopce přece kolem Týnce nejsou.
Prezenci zvládl Ondra, páč jeli ráno dřív a i díky tomu jsem nafasoval hrníček s logem určený prvním třiceti prvním zaregistrovaným štafetám (také jsem díky tomu ušetřil za startovné, které Ondra při registraci zacvakl za oba a odmítl si vzít půlku :-)). Fandit jeli i švagři, takže jsem jako další podporu sebou vzal Matýska, kterého ovšem závod nebavil a převážnou většinu času strávil ve švagrově autě hraním si na popeláře, kde mu zdatně asistovala švagrová a stíhala i sledovat jeho pitný i stravovací režim, zatímco tatínek sportoval ;-)
Zázemí závodu bylo kousíček od vlastního startu v budově místní školy a nemělo chybu. Zejména dostatečně dimenzované toalety bez front před startem neměly chybu. Pohoda na startu byla umocněna i tím, že vlastně startovala jenom polovina lidí. Zajímavostí je, že závodili i oba hlavní pořadatelé a úroveň tím nikterak neutrpěla.
Nevěda, jaký nás čeká profil (ty rovinky na začátku a konci jsou převážně rozklusání a vyklusání, jelikož garmin mi to zaznamenal celé, abych nebyl ochuzen o kilometráž :-), bylo nám ještě těsně před startem celkem do smíchu, dokonce i mně, startujícímu první. Jako výkonostně výrazně slabší část štafety jsem chtěl Ondrovi zprostředkovat pro něj nezvyklý zážitek, kdy vidí před sebou hodně zad ;-D.
Přišel start a poměrně solidní začátek. Kratinký kousek skoro rovinky, kdy poprvé a naposledy udržuji plánované tempo 4:45 na km. Seběh uzounkou stezečkou v oranisku mi přišel drsný, nicméně bezprostředně po něm začal výběh, který už po pár metrech dal zapomenout na nějaké oranisko. Celkem se v kuse stoupalo 1350m (psal garmin) a když už si člověk myslel, že to má z krku, po pármetrové rovince kopec za zatáčkou neočekávaně ještě pokračoval. Následoval kousek pobíhání nahoru dolů a poté brutální seběh, ve kterém mi sjel pás pulsmetru až kolem pasu. Opravil jsem ho ale až pod kopcem, přestat dávat pozor na cestu by nespíš znamenalo pád a zastavovat jsem nechtěl. Uff, první kolo skoro za mnou a to teprve na jeho konci potkávám v protisměru čelo závodu. Jsem tím potěšen, nicméně po závodě jsem se od Martina Kňávy dozvěděl, že za to vzali až v kole druhém. Vyškrábat se hore podruhé už znamenalo tep hrubě přes 170, místy i přes 180 a řádně tuhé nohy. Při seběhu jsem potkal čelo závodu podruhé, ale to už se skládalo z jediného závodníka Aleše Dedka, který nakonec přiběhl jako první i do cíle s významným náskokem. Mně ovšem teprve čekala předávka Ondrovi a na pitomém oranisku, které se mi špatně sbíhalo, jsem při výběhu myslel, že končím. Naštěstí konec byl skoro celou dobu mírně z kopce, takže jsem v cíli vypadal skoro, jako bych běžel. Garmin mi napsal délku 9,3km a čas 51:09, který by mi před závodem rozhodně nestačil, ale po něm jsem byl rád. Ondra za to samozřejmě vzal, tak jak to umí, cvakl x lidí, nicméně ani čas 40:02 nestačil na dotažení čela, to by musel mít v teamu jiného parťáka. Ve druhé polovině svého závodu už byl navíc na trati osamocen (což o to, to já taky, nicméně on na to není zvyklý). Celkově hodnotím závod velmi pozitivně, fajn "rodinná" atmosféra umocněná speciálními nízkotučnými laskominami na občerstvení po závodě. Jednalo se převážně o tlačenku, škvarky a další ;-) a navíc jsem za Ondrou zaostal jenom o nějakých 11 minut, což je o 4 méně než na Rohálovské desítce. Asi ho dotahuju, ještě pár let.......:-D. Příští rok se do Velkého Týnce tutově vrátím, samozřejmě bude-li s kým běžet.
Ondrovu doběhovou fotku nemám, jelikož jsem podcenil přípravu foťáku a v brašně jsem měl náhradní baterie vybité. Takže poslední šťávu z akumulátorů jsem vyplácal na nějaké cizí chlápky a ženskou. Pikoškou závodu byl chlapík z nějaké církve, který dal jeden okruh jako příchozí v polobotkách, tesilkách a bílé košili s vázankou. A neběžel zle, akorát ten dres.....Na jedné z fotek jsou vidět v pozadí jeho kámoši, kteří ovšem pouze chodili.
pondělí 7. května 2007
Garmin Forerunner 305
Při psaní o Edge 705 jsem zjistil, že mi v draftech leží článeček o mém nejmilejším tréninkovém společníkovi. Se zpožděním cca rok toto opomenutí napravuji:-).
Dneska jsem se rozhodl podělit se o zkušenosti s jednou ze svých nejoblíbenějších hraček. Když jsem se loni na podzim rozhodl trochu vážněji trénovat, byl pulsmetr jedna z věcí, které jsem vyhodnotil jako nezbytnou záležitost k sofistikovanému vedení tréninku. Deníky jsem vedl už nějaký čas formou zápisů v excelu, na každém sheetu aktivita a ve sloupečcích důležité údaje. Měřením tepu jsem byl odhodlám posunout tyto záznamy i plánování na jinou úroveň.
Prvním pokusem byl nákup pulsmetru Elko z nabídky Shell katalogu za smart body. Upřímně řečeno, takový krám jsem od té doby snad už neviděl. Nastavit šel pouze věk, podle kterého se nejtupějším vzorečkem spočítala TFmax (220-věk) mohlo se nastavit jedno pásmo. Stopky bez aktivního pásu nešly pustit, zresetovat taky nešly, musel se sundat pás a počkat. Paměť vůbec neměly, takže hodnoty jako průměrná tepovka, maximální tepovka a tak zkrátka nebyly k disposici. A když se k tomu přihodí praktická nefunkčnosti při běhu, páč při otřesech prostě pás neměřil, ať byl vlhčený a utažený jak chtěl. Po pár dnech používání jsem byl tak strašlivě zklamaný, že jsem ten krám hodil do skříně a už se na něj ani nepodíval. Nicméně jsem si ujasnil, co by se mi líbilo mít. Jednak mi bylo jasné, že import dat do PC bude nutnou podmínkou, rovněž možnost programování tréninků, protože se hodně zalíbily intervalové tréninky. Od toho byl jenom krok k požadavku na schopnost měření vzdálenosti, protože poletování s GPS modulem a TyTNem (o tom někdy jindy) se sice dá vydržet, ale Navio (gps soft do telefonu) se občas kousalo a vůbec, něco tomu chybělo.
A pak jsem při browsení po sportovních webech narazil na modely garminu a navzdory podzimní ceně (v ČR v říjnu 12000) jsem byl v podstatě hned chycen. Garmin Forerunner 305 se stal mým favoritem. Jenom cena byla trošku otravně vysoká a překračovala mnou stanovenou horní akceptovatelnou hranici (10 000). A pak jsem ho objevil nový na Amazonu za 250 usd včetně poštovného a bylo vymalováno a bezprostředně na to objednáno.
Jako slušný člověk jsem dokonce přiznal doma, což mělo za následek klasifikaci "vánoční dárek" a skoro měsíční otálení strojku mezí dárky pod stromeček. Tuto újmu vydýchávám ještě nyní ;-).
Na Štědrý večer se potom odehrála komická scéna, kdy přes protesty šokovaných rodičů jsem na sebe nahodil fungl nove oblečení illumite a vyrazil i s garminem asi o půl desáté večer na testík;-). Sice jsem byl ve stavu prakticky nemocných, ale pětečku, abych si měl s čím hrát (myšlena data) jsem si dal.
Tolik k historce o nabytí, a teď tedy něco reálných informací:
Garmin forerunner 305 je sporttester vybavený chipsetem SiRF Star III, což je v současné době prakticky to nejlepší, co pro GPS existuje (neuvažuji alternativní čipy MTK disponující 32 kanály oproti 20-ti kanálům SiRF Star III, jelikož žádný zásadní rozdíl v citlivosti ani spotřebě se v testech neprojevil). Poskytuje tedy podobnou šíři funkcí jako třeba mnohem známější Suunto T6 s dokoupeným GPS podem, nicméně není potřeba bazmeček na paži.
Přístroj má, dle mého názoru, prakticky všechny vymoženosti, které je možno po moderním sporttesteru chtít. Jediné, čím nedisponuje, jsou různé automatické výpočty indexů fyzické výkonnost a podobných ptákovin. Nevadí to, protože věci jako chodecký test, conconiho test, test TFmax......... se dají snadno naprogramovat, absolvovat a následně v PC vyhodnotit.
Komunikace s periferiemi se děje po protokolu ANT, který je digitální a kódovaný, takže nehrozí kolize zařízení nacházejících se v blízkosti a je zaručena i solidní výdrž na baterie u příslušenství. Uživatelská výměna baterií ve všem příslušenství včetně hrudního pásu je samozřejmostí. Když už jsem u baterie, tak to je největší a dle mého názoru prakticky jediná skutečná slabina strojku. Z důvodu vysoké spotřeby GPS chipsetu, vydrží garmin max 10 hodin. Tuto hodnotu udává výrobce a dá se jí věřit. Vypnutí GPS čas výdrže výrazně prodlužuje (a uživatel možnost vypnutí má), nicméně používat forerunnera místo hodinek je pro mne vyloučeno. Po delším bádání, jak to pořešit na případném Ironmanu, jsem dospěl k závěru, že vlastně na kole nemusím mít GPS aktivní, protože rychlost a vzdálenost půjde sledovat se senzorem kadence, který naštěstí vlastním.
Co tedy přístroj umí:
- podporuje přímo 3 sporty, cyklistiku, běh a other (mám americký model, takže někdy budu používat české ekvivalenty, někdy anglické a to jak mě napadne). Pro každý sport umožňuje naprogramování speciálního screenu. Screeny jsou v základním režimu 2 společné, přičemž na každém je možno zobrazovat jeden až čtyři údaje současně. Mezi screeny se přepíná tlačítky šipek. První dva jsou společné pro všechny sporty s tím, že relevantní veličiny(tzn. u cyklistiky je měřenou veličinou rychlost - speed, zatímco u běhu čas na kilometr - pace) se přepínají automaticky podle aktuálně nastaveného sportu, takže pokud si člověk před začátkem výkonu zapomene přepnout, vidí na kole místo rychlosti pace, což je otravné. Je dobré mít tuto věc na paměti.
Třetí screen je specifický pro každý ze tří sportů a zobrazuje se pouze pro aktuálně používaný sport. Při provozování např. course (k tomu se dostaneme později) se počet obrazovek zvyšuje o tréninkového partnera (taky později) a jeden screen rozdílových parametrů.
Pomocí dvou stisků šipek tedy můžeme sledovat celkem max 12 parametrů, což není tak málo.
Rovněž si pro každý ze sportů můžete modifikovat profil, kde nastavíte váhu přislušenství atp.
Sledovat se dá celá řada údajů: rychlost (průměrná, průměrná v kole, aktuální maximální), tepovka (aktuální, minimální, maximální, průměr to každé i zvlášť pro aktuální kolo), časy všeho možného, s příslušenstvím všechny možné hodnoty kolem kadence, samozřejmě aktuální hodiny, převýšení.........seznam veličin, které si člověk může pro každou položku screenu vybrat je opravdu dlouhý;-)
- obsahuje samozřejmě spoustu funkcí spojených s přítomnou gpskou. Je tedy možno definovat waypointy, nechat se k nim navádět, umí zobrazit kompas. Je rovněž možno zapnout funkci autostop, kdy se automaticky zastaví timer, zastaví-li se pohyb. Tato funkce je potlačena trénujeme-li podle workoutu. Jednou za zajímavých věcí jsou tzv. courses. V zásadě jde o to, že absolvovaný trénink uložím jako course, který potom mohu spustit a dát ho znovu. Kouzlo je v tom, že s aktivovaným tréninkovým partnerem můžu pěkně graficky sledovat, jestli se naháním, nebo ne. Případně tak mohu na dálku závodit s nějakým kolegou, nebo se sebou. Zejména při testech je pohled na postavičky daleko názornější, než sledování mezičasů.
Vynikající vychytávkou je možnost vytvářet courses na www.mapmyrun.com. Například tuto trasu si přes menu save může kdokoli uložit jako garmin course s tím, že si zadá třeba průměrnou rychlost, nahrát do forerunnera a potom soutěžit s partnerem, který se pohybuje definovanou rychlostí. Na 30km dlouhém běhu do práce jsem si partnerem i povídal ;-).
U courses je skvělé, že člověk může sledovat průběh "závodu" s partnerem dvěma způsoby: prvním jsou dva panáčci pod sebou s udávanou hodnotou vzdálenosti mezi nimi, druhým jsou "tečky" pohybující se v aktuálním profilu s dynamicky proměnným měřítkem podle vzdálenosti aktuální polohy mojí a partnera. Malou vadou na kráse je nemožnost sledovat současně s partnerem nějaké další parametry, např. TF, což by se hodilo. Zde má výhodu cyklistický model edge 305, který má 2x větší rozlišení displeje a umožňuje zobrazit až 8 screenů, čili kromě partnera je možno sledovat ještě až 4 parametry. S nastavenými alarmy je ale člověk pomocí zvukových signálů a objevujících se pop-up okének informován, kde přešvihává.
Nemá cenu psát o všech možnostech nastavení, takže se vrhneme k další zásadní vychytávce a tou je spolupráce s
aplikacemi na PC:
- training centre (TC) je aplikace dodávaná s garminem. Obsahuje jednoduchou mapu, umí importovat tréninky z forerunnera a do této mapy je zobrazovat, ukazovat grafy převýšení, TF, rychlosti, časy na kola atd. Denník má ovšem jednu zásadní vadu a tou je nemožnost zadávat tréninky, které nebyly absolvovány s hodinkami. Takže třeba plavecké tréninky si do tohoto denníku nezapíšete. Co je ovšem famózní, je možnost sestavování tréninků a jejich export do hodinek. Pro jejich tvorbu obsahuje TC jednoduchý grafický nástroj. Pouhými stisky tlačítek je možno přidávat do posloupnosti tréninku položky a tyto každou pomocí dropdown menu parametrizovat. Rozhraní umožňuje i zadávání jednoduchých cyklů, takže tvorba intervalových tréninků je hračkou. V každé položce je možno nastavit jeden parametr určující její konec (stisk tlačítka, uběhnutí času, vzdálenosti, pokles TF.......) a jeden parametr, který se má hlídat (pásmo TF, cadence, rychlost.............). Každý krok se definuje zvlášt, takže při střídavých úsecích mohu v jednom nastavit trvání 1km a hlídat čas na km 4:00 a následný krok bude 2minuty s hlídáním TF pod 135. Tyto dva kroky je možno opakovat kolikrát si nastavím, případně jich může být v jednom cyklu libovolný počet. To je přesně to, co jsem si představoval. Z pohledu konfigurace forerunnera je TC k nezaplacení, ovšem jako denník je mnohom lepší
- freeware sporttracks. Jde o téměř dokonalý tréninkový denník s možností ručního zadávání tréninku, sledování fyzických parametrů atleta a, což je pro majitele garminů nejdůležitější, s možností přímo stahovat data forerunnera, vytvářet na jejich základě položky v denníku a rovnou k nim z googlemaps stahovat mapy, čímž se denník stává i graficky velmi hodnotným;-).
Psát o sporttracks by bylo na dlouho, lepší je, aby si jej každý zájemce rovnou vyzkoušel, cena je velmi příjemná....
Jediné, na co bych výslovně upozornil, je možnost nadefinovat si equipments a tyto přiřazovat k tréninkům. Typicky je tedy možno si zadat běžeckou obuv a pro každý model zvlášť sledovat absolvovanou v něm kilometráž.
Data z garmina je kromě vlastního sledování i sdílet prostřednictvím webu www.motionbased.com (MB). Pěkný denník je k vidění třeba zde. Omezující faktorem je to, co u TC, nelze zadávat aktivity ručně, ba dokonce nejdou ani uploadnout indoor aktivity, které neobsahují GPS data. Přesto je tato služba skvělá, bez pokročilých (a pro mne zbytečných) funkcí zdarma a kam se na ni hrabe nějaký Nike+. Konec konců, co může výrobce rybářských doplňků vědět o sportu:-D
Výhody a slabiny:
Výhody jsou myslím nasnadě. Jde o prakticky univerzální sporttester se všemi myslitelnými funkcemi s možností dokoupení příslušenství pro cyklistiku (kadence seznor, který umožňuje i funkci cyclocomputeru při vypntuté GPS, třeba na trenažéru, nebo kvůli úspoře baterie) i běh ("botosonda" umožňující měření kadence kroku a měření vzdálenosti bez gps, tedy podobně jako u cyklosenzoru). Možnosti programování tréninků jsou prakticky neomezené včetně snadné tvorby i diagnostických testů (conconiho test), možnosti tvorby courses na mapmyrun zase do značné míry suplují absenci navigace. Bezproblémové spojení s PC také není standardem mezi sporttestery (byť u vyšších tříd už ano)
Jako dvě skutečné slabiny vidím absenci vodotěsnosti (o story se zmiňovaným kusem jsem psal loni v létě a tato jediná vada mne opravdu mrzí) a akumulátor, který vydrží cca 10 hodin provozu s aktivní GPS, což je v podstatě limit použitelnosti. V zásadě mi to nevadí, protože takto dlouhé aktivity s výjimkou ironmanských závodů neprovozuji a na IM mám možnost pro cyklistiku vypnout GPS, čímž ušetřím baterii a stroj potom celý závod vydrží (ověřeno). Pro někoho může být slabinou design, protože jde o dosti velkou "televizi", nicméně oproti aktuálnímu "hodinkovatějšímu" forerunneru 405 má o 2 roky starší 305-tka lepší displej a umožňuje zobrazit až 4 datová pole ne jedné obrazovce, což 405-tka neumí a nepřinesla ani vodotěsnost, její třída je stejná jako u 305-tky tedy IPC 7. Navíc mám sporttester na trénink, používat ho jako hodinky nehodlám, vzhled tedy moc neřeším:-)
Pro mne je i dnes, s odstupem více než roku od napsání převážné většiny tohoto textu, stále forerunner 305 jasnou volbou, navíc při dnešních cenách i poměrně výrazně dostupnější.
Dneska jsem se rozhodl podělit se o zkušenosti s jednou ze svých nejoblíbenějších hraček. Když jsem se loni na podzim rozhodl trochu vážněji trénovat, byl pulsmetr jedna z věcí, které jsem vyhodnotil jako nezbytnou záležitost k sofistikovanému vedení tréninku. Deníky jsem vedl už nějaký čas formou zápisů v excelu, na každém sheetu aktivita a ve sloupečcích důležité údaje. Měřením tepu jsem byl odhodlám posunout tyto záznamy i plánování na jinou úroveň.
Prvním pokusem byl nákup pulsmetru Elko z nabídky Shell katalogu za smart body. Upřímně řečeno, takový krám jsem od té doby snad už neviděl. Nastavit šel pouze věk, podle kterého se nejtupějším vzorečkem spočítala TFmax (220-věk) mohlo se nastavit jedno pásmo. Stopky bez aktivního pásu nešly pustit, zresetovat taky nešly, musel se sundat pás a počkat. Paměť vůbec neměly, takže hodnoty jako průměrná tepovka, maximální tepovka a tak zkrátka nebyly k disposici. A když se k tomu přihodí praktická nefunkčnosti při běhu, páč při otřesech prostě pás neměřil, ať byl vlhčený a utažený jak chtěl. Po pár dnech používání jsem byl tak strašlivě zklamaný, že jsem ten krám hodil do skříně a už se na něj ani nepodíval. Nicméně jsem si ujasnil, co by se mi líbilo mít. Jednak mi bylo jasné, že import dat do PC bude nutnou podmínkou, rovněž možnost programování tréninků, protože se hodně zalíbily intervalové tréninky. Od toho byl jenom krok k požadavku na schopnost měření vzdálenosti, protože poletování s GPS modulem a TyTNem (o tom někdy jindy) se sice dá vydržet, ale Navio (gps soft do telefonu) se občas kousalo a vůbec, něco tomu chybělo.
A pak jsem při browsení po sportovních webech narazil na modely garminu a navzdory podzimní ceně (v ČR v říjnu 12000) jsem byl v podstatě hned chycen. Garmin Forerunner 305 se stal mým favoritem. Jenom cena byla trošku otravně vysoká a překračovala mnou stanovenou horní akceptovatelnou hranici (10 000). A pak jsem ho objevil nový na Amazonu za 250 usd včetně poštovného a bylo vymalováno a bezprostředně na to objednáno.
Jako slušný člověk jsem dokonce přiznal doma, což mělo za následek klasifikaci "vánoční dárek" a skoro měsíční otálení strojku mezí dárky pod stromeček. Tuto újmu vydýchávám ještě nyní ;-).
Na Štědrý večer se potom odehrála komická scéna, kdy přes protesty šokovaných rodičů jsem na sebe nahodil fungl nove oblečení illumite a vyrazil i s garminem asi o půl desáté večer na testík;-). Sice jsem byl ve stavu prakticky nemocných, ale pětečku, abych si měl s čím hrát (myšlena data) jsem si dal.
Tolik k historce o nabytí, a teď tedy něco reálných informací:
Garmin forerunner 305 je sporttester vybavený chipsetem SiRF Star III, což je v současné době prakticky to nejlepší, co pro GPS existuje (neuvažuji alternativní čipy MTK disponující 32 kanály oproti 20-ti kanálům SiRF Star III, jelikož žádný zásadní rozdíl v citlivosti ani spotřebě se v testech neprojevil). Poskytuje tedy podobnou šíři funkcí jako třeba mnohem známější Suunto T6 s dokoupeným GPS podem, nicméně není potřeba bazmeček na paži.
Přístroj má, dle mého názoru, prakticky všechny vymoženosti, které je možno po moderním sporttesteru chtít. Jediné, čím nedisponuje, jsou různé automatické výpočty indexů fyzické výkonnost a podobných ptákovin. Nevadí to, protože věci jako chodecký test, conconiho test, test TFmax......... se dají snadno naprogramovat, absolvovat a následně v PC vyhodnotit.
Komunikace s periferiemi se děje po protokolu ANT, který je digitální a kódovaný, takže nehrozí kolize zařízení nacházejících se v blízkosti a je zaručena i solidní výdrž na baterie u příslušenství. Uživatelská výměna baterií ve všem příslušenství včetně hrudního pásu je samozřejmostí. Když už jsem u baterie, tak to je největší a dle mého názoru prakticky jediná skutečná slabina strojku. Z důvodu vysoké spotřeby GPS chipsetu, vydrží garmin max 10 hodin. Tuto hodnotu udává výrobce a dá se jí věřit. Vypnutí GPS čas výdrže výrazně prodlužuje (a uživatel možnost vypnutí má), nicméně používat forerunnera místo hodinek je pro mne vyloučeno. Po delším bádání, jak to pořešit na případném Ironmanu, jsem dospěl k závěru, že vlastně na kole nemusím mít GPS aktivní, protože rychlost a vzdálenost půjde sledovat se senzorem kadence, který naštěstí vlastním.
Co tedy přístroj umí:
- podporuje přímo 3 sporty, cyklistiku, běh a other (mám americký model, takže někdy budu používat české ekvivalenty, někdy anglické a to jak mě napadne). Pro každý sport umožňuje naprogramování speciálního screenu. Screeny jsou v základním režimu 2 společné, přičemž na každém je možno zobrazovat jeden až čtyři údaje současně. Mezi screeny se přepíná tlačítky šipek. První dva jsou společné pro všechny sporty s tím, že relevantní veličiny(tzn. u cyklistiky je měřenou veličinou rychlost - speed, zatímco u běhu čas na kilometr - pace) se přepínají automaticky podle aktuálně nastaveného sportu, takže pokud si člověk před začátkem výkonu zapomene přepnout, vidí na kole místo rychlosti pace, což je otravné. Je dobré mít tuto věc na paměti.
Třetí screen je specifický pro každý ze tří sportů a zobrazuje se pouze pro aktuálně používaný sport. Při provozování např. course (k tomu se dostaneme později) se počet obrazovek zvyšuje o tréninkového partnera (taky později) a jeden screen rozdílových parametrů.
Pomocí dvou stisků šipek tedy můžeme sledovat celkem max 12 parametrů, což není tak málo.
Rovněž si pro každý ze sportů můžete modifikovat profil, kde nastavíte váhu přislušenství atp.
Sledovat se dá celá řada údajů: rychlost (průměrná, průměrná v kole, aktuální maximální), tepovka (aktuální, minimální, maximální, průměr to každé i zvlášť pro aktuální kolo), časy všeho možného, s příslušenstvím všechny možné hodnoty kolem kadence, samozřejmě aktuální hodiny, převýšení.........seznam veličin, které si člověk může pro každou položku screenu vybrat je opravdu dlouhý;-)
- obsahuje samozřejmě spoustu funkcí spojených s přítomnou gpskou. Je tedy možno definovat waypointy, nechat se k nim navádět, umí zobrazit kompas. Je rovněž možno zapnout funkci autostop, kdy se automaticky zastaví timer, zastaví-li se pohyb. Tato funkce je potlačena trénujeme-li podle workoutu. Jednou za zajímavých věcí jsou tzv. courses. V zásadě jde o to, že absolvovaný trénink uložím jako course, který potom mohu spustit a dát ho znovu. Kouzlo je v tom, že s aktivovaným tréninkovým partnerem můžu pěkně graficky sledovat, jestli se naháním, nebo ne. Případně tak mohu na dálku závodit s nějakým kolegou, nebo se sebou. Zejména při testech je pohled na postavičky daleko názornější, než sledování mezičasů.
Vynikající vychytávkou je možnost vytvářet courses na www.mapmyrun.com. Například tuto trasu si přes menu save může kdokoli uložit jako garmin course s tím, že si zadá třeba průměrnou rychlost, nahrát do forerunnera a potom soutěžit s partnerem, který se pohybuje definovanou rychlostí. Na 30km dlouhém běhu do práce jsem si partnerem i povídal ;-).
U courses je skvělé, že člověk může sledovat průběh "závodu" s partnerem dvěma způsoby: prvním jsou dva panáčci pod sebou s udávanou hodnotou vzdálenosti mezi nimi, druhým jsou "tečky" pohybující se v aktuálním profilu s dynamicky proměnným měřítkem podle vzdálenosti aktuální polohy mojí a partnera. Malou vadou na kráse je nemožnost sledovat současně s partnerem nějaké další parametry, např. TF, což by se hodilo. Zde má výhodu cyklistický model edge 305, který má 2x větší rozlišení displeje a umožňuje zobrazit až 8 screenů, čili kromě partnera je možno sledovat ještě až 4 parametry. S nastavenými alarmy je ale člověk pomocí zvukových signálů a objevujících se pop-up okének informován, kde přešvihává.
Nemá cenu psát o všech možnostech nastavení, takže se vrhneme k další zásadní vychytávce a tou je spolupráce s
aplikacemi na PC:
- training centre (TC) je aplikace dodávaná s garminem. Obsahuje jednoduchou mapu, umí importovat tréninky z forerunnera a do této mapy je zobrazovat, ukazovat grafy převýšení, TF, rychlosti, časy na kola atd. Denník má ovšem jednu zásadní vadu a tou je nemožnost zadávat tréninky, které nebyly absolvovány s hodinkami. Takže třeba plavecké tréninky si do tohoto denníku nezapíšete. Co je ovšem famózní, je možnost sestavování tréninků a jejich export do hodinek. Pro jejich tvorbu obsahuje TC jednoduchý grafický nástroj. Pouhými stisky tlačítek je možno přidávat do posloupnosti tréninku položky a tyto každou pomocí dropdown menu parametrizovat. Rozhraní umožňuje i zadávání jednoduchých cyklů, takže tvorba intervalových tréninků je hračkou. V každé položce je možno nastavit jeden parametr určující její konec (stisk tlačítka, uběhnutí času, vzdálenosti, pokles TF.......) a jeden parametr, který se má hlídat (pásmo TF, cadence, rychlost.............). Každý krok se definuje zvlášt, takže při střídavých úsecích mohu v jednom nastavit trvání 1km a hlídat čas na km 4:00 a následný krok bude 2minuty s hlídáním TF pod 135. Tyto dva kroky je možno opakovat kolikrát si nastavím, případně jich může být v jednom cyklu libovolný počet. To je přesně to, co jsem si představoval. Z pohledu konfigurace forerunnera je TC k nezaplacení, ovšem jako denník je mnohom lepší
- freeware sporttracks. Jde o téměř dokonalý tréninkový denník s možností ručního zadávání tréninku, sledování fyzických parametrů atleta a, což je pro majitele garminů nejdůležitější, s možností přímo stahovat data forerunnera, vytvářet na jejich základě položky v denníku a rovnou k nim z googlemaps stahovat mapy, čímž se denník stává i graficky velmi hodnotným;-).
Psát o sporttracks by bylo na dlouho, lepší je, aby si jej každý zájemce rovnou vyzkoušel, cena je velmi příjemná....
Jediné, na co bych výslovně upozornil, je možnost nadefinovat si equipments a tyto přiřazovat k tréninkům. Typicky je tedy možno si zadat běžeckou obuv a pro každý model zvlášť sledovat absolvovanou v něm kilometráž.
Data z garmina je kromě vlastního sledování i sdílet prostřednictvím webu www.motionbased.com (MB). Pěkný denník je k vidění třeba zde. Omezující faktorem je to, co u TC, nelze zadávat aktivity ručně, ba dokonce nejdou ani uploadnout indoor aktivity, které neobsahují GPS data. Přesto je tato služba skvělá, bez pokročilých (a pro mne zbytečných) funkcí zdarma a kam se na ni hrabe nějaký Nike+. Konec konců, co může výrobce rybářských doplňků vědět o sportu:-D
Výhody a slabiny:
Výhody jsou myslím nasnadě. Jde o prakticky univerzální sporttester se všemi myslitelnými funkcemi s možností dokoupení příslušenství pro cyklistiku (kadence seznor, který umožňuje i funkci cyclocomputeru při vypntuté GPS, třeba na trenažéru, nebo kvůli úspoře baterie) i běh ("botosonda" umožňující měření kadence kroku a měření vzdálenosti bez gps, tedy podobně jako u cyklosenzoru). Možnosti programování tréninků jsou prakticky neomezené včetně snadné tvorby i diagnostických testů (conconiho test), možnosti tvorby courses na mapmyrun zase do značné míry suplují absenci navigace. Bezproblémové spojení s PC také není standardem mezi sporttestery (byť u vyšších tříd už ano)
Jako dvě skutečné slabiny vidím absenci vodotěsnosti (o story se zmiňovaným kusem jsem psal loni v létě a tato jediná vada mne opravdu mrzí) a akumulátor, který vydrží cca 10 hodin provozu s aktivní GPS, což je v podstatě limit použitelnosti. V zásadě mi to nevadí, protože takto dlouhé aktivity s výjimkou ironmanských závodů neprovozuji a na IM mám možnost pro cyklistiku vypnout GPS, čímž ušetřím baterii a stroj potom celý závod vydrží (ověřeno). Pro někoho může být slabinou design, protože jde o dosti velkou "televizi", nicméně oproti aktuálnímu "hodinkovatějšímu" forerunneru 405 má o 2 roky starší 305-tka lepší displej a umožňuje zobrazit až 4 datová pole ne jedné obrazovce, což 405-tka neumí a nepřinesla ani vodotěsnost, její třída je stejná jako u 305-tky tedy IPC 7. Navíc mám sporttester na trénink, používat ho jako hodinky nehodlám, vzhled tedy moc neřeším:-)
Pro mne je i dnes, s odstupem více než roku od napsání převážné většiny tohoto textu, stále forerunner 305 jasnou volbou, navíc při dnešních cenách i poměrně výrazně dostupnější.
neděle 6. května 2007
Rozpačitý začátek
Uplynuly asi 2 měsíce od chvíle, co jsem si na bloggeru založil vlastní blog a teprve dnes se dostávám k prvnímu postu. A nebýt toho, že venku prší, děti po obědě vzorně spí a žena tráví odpolední klid pletením a sledováním jakéhosi krimiseriálu s tlustým farářem v hlavní roli, nejspíš by se tento příspěvek ani neodehrál.
Zatím nemám rozmyšleno nic, rubriky, témata, grafiku......., mám jenom pocit, že občas si něco jenom tak napsat, k čemu by se člověk mohl po nějakém čase vrátit, může mít smysl.
Nezapírám, velkou inspirací pro mne jsou sportovní blogy vl001, foresta, děvčete a dalších i tisíce dalších jinotematických nebo nebo zcela netematických deníčků.
Asi primárně se budu snažit zachycovat svoje tréninkové úsilí směřující k absolvování dlouhého triatlonu, neboli ironmana nejpozději v příštím roce a když to dobře půjde, již letos 1.9. v Oseku nad Bečvou, pravděpodobně se ale ani neubráním komentářům i k jiným záležitostem.
Proč zrovna ironman? Asi deset let už jezdím na triatlon pořádaný u Oseku na Bečvou Martinem Kupcem. Prvně jsem ho zkusil v roce 1997 s velkými ambicemi jako bývalý vodní pólista jezdící trochu na kole a ještě menší trochu běhající. Skončil jsem v první desítce, čemuž jsem se ovšem již v následujících letech ani nepřiblížil.
Poněvadž jsem se dobře oženil, pořídil si dvě aktivní děti a pracovní vytížení plíživě narostlo, nekoncepční sportování pro radost stále ustupovalo do pozadí, rostoucí břicho se tlačilo do popředí, což se objektivně projevilo právě na Bečvomanu každoročním zhoršením výsledného času a poměrně dynamickým propadem na výsledkové listině až k loňskému pádu do druhé poloviny výsledkové listiny.
To už mne skutečně naštvalo, takže jsem absolvoval skoro celý Hanácký pohár (aby frustrace dosáhla pořádného stupně ;-) a v závěru září 2006 i polovičního Halfironmana Bečvoman++, pořádaného rovněž Martinem Kupcem.
Podařilo se mi ho s odřenýma ušima přežít za nějakých 7 hodin (optimisticky jsem si předem říkal, že 6 není nereálné číslo, ale zatraceně, bylo nereálné až až) a po vydýchání smrti podobného stavu po "doběhnutí" (uvozovky, páč hlavně druhá desítka už s během moc společného neměla) jsem zjistil, že jsem vlastně nadšen a řekl si:" Tohle budu dělat. A lépe, koncepčněji, s větším nasazením, no prostě konečně pořádně."
Asi po týdnu tak sedíme s tátou u vína, po pár deci bilancujeme závod (táta mi dělal servis, podával gely, naplněné bidony a tak) a jen tak mezi řečí prohodím, že zkusit celého ironmana by nemuselo být marné. A bác ho, reakce "na to nemáš, jsi otec rodiny" vede k definitivnímu rozhodnutí, já Ti ukážu, co se dá i s rodinou zvládnout.
A tím vlastně začíná období, které jsem si už tehdy chtěl nějakým způsobem zaznamenávat, ale dostal se k tomu až teď.
No a to by na první post blogu mohlo stačit, do příště si rozmyslím, o čem a jak vlastně psát.
Zatím nemám rozmyšleno nic, rubriky, témata, grafiku......., mám jenom pocit, že občas si něco jenom tak napsat, k čemu by se člověk mohl po nějakém čase vrátit, může mít smysl.
Nezapírám, velkou inspirací pro mne jsou sportovní blogy vl001, foresta, děvčete a dalších i tisíce dalších jinotematických nebo nebo zcela netematických deníčků.
Asi primárně se budu snažit zachycovat svoje tréninkové úsilí směřující k absolvování dlouhého triatlonu, neboli ironmana nejpozději v příštím roce a když to dobře půjde, již letos 1.9. v Oseku nad Bečvou, pravděpodobně se ale ani neubráním komentářům i k jiným záležitostem.
Proč zrovna ironman? Asi deset let už jezdím na triatlon pořádaný u Oseku na Bečvou Martinem Kupcem. Prvně jsem ho zkusil v roce 1997 s velkými ambicemi jako bývalý vodní pólista jezdící trochu na kole a ještě menší trochu běhající. Skončil jsem v první desítce, čemuž jsem se ovšem již v následujících letech ani nepřiblížil.
Poněvadž jsem se dobře oženil, pořídil si dvě aktivní děti a pracovní vytížení plíživě narostlo, nekoncepční sportování pro radost stále ustupovalo do pozadí, rostoucí břicho se tlačilo do popředí, což se objektivně projevilo právě na Bečvomanu každoročním zhoršením výsledného času a poměrně dynamickým propadem na výsledkové listině až k loňskému pádu do druhé poloviny výsledkové listiny.
To už mne skutečně naštvalo, takže jsem absolvoval skoro celý Hanácký pohár (aby frustrace dosáhla pořádného stupně ;-) a v závěru září 2006 i polovičního Halfironmana Bečvoman++, pořádaného rovněž Martinem Kupcem.
Podařilo se mi ho s odřenýma ušima přežít za nějakých 7 hodin (optimisticky jsem si předem říkal, že 6 není nereálné číslo, ale zatraceně, bylo nereálné až až) a po vydýchání smrti podobného stavu po "doběhnutí" (uvozovky, páč hlavně druhá desítka už s během moc společného neměla) jsem zjistil, že jsem vlastně nadšen a řekl si:" Tohle budu dělat. A lépe, koncepčněji, s větším nasazením, no prostě konečně pořádně."
Asi po týdnu tak sedíme s tátou u vína, po pár deci bilancujeme závod (táta mi dělal servis, podával gely, naplněné bidony a tak) a jen tak mezi řečí prohodím, že zkusit celého ironmana by nemuselo být marné. A bác ho, reakce "na to nemáš, jsi otec rodiny" vede k definitivnímu rozhodnutí, já Ti ukážu, co se dá i s rodinou zvládnout.
A tím vlastně začíná období, které jsem si už tehdy chtěl nějakým způsobem zaznamenávat, ale dostal se k tomu až teď.
No a to by na první post blogu mohlo stačit, do příště si rozmyslím, o čem a jak vlastně psát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)