sobota 19. února 2011

Kindle 3, vlastně předmluva :-)

S ohledem na havarijní stav kotníku a blížící se březen měsíc knihy se dneska podíváme na věc, která už sice dávno není žhavou novinkou, ale přesto z ní mám pořád velkou radost a stal se z ní v posledních měsících nerozlučný společník.
Jde o čtečku elektronických knih Kindle 3 od Amazonu. Jsa náruživým čtenářem a dlouholetým průkopníkem čtení elektronických knih, uvažoval jsem nad nějakou čtečkou už delší dobu. Do současné doby jsem knížky vždycky četl na zařízení z aktivním (rozumněj podsvíceným) displejem už od dob pořízení Palma Tungsten T, který byl mým vůbec prvním PDA a je to už drahně let (řekl bych tak 10, sákryš). Začal jsem na něm číst, protože miminko tenkrát lampa budila, ale podsvícený displej nikoli. Tak nějak jsem si na čtení tímto stylem zvykl a displej PDA či posléze smartphonu byl pro mne jedním z klíčových parametrů výběru právě i pro pohodlné čtení. Když nad tím tak přemýšlím, byla to celkem dlouhá řada zařízení, na která většinou vzpomínám rád. První byl vysouvací Palm Tungsten T, který byl předposledním barevným palmem se dedikovanou ploškou pro grafitti (rozpoznávání písma psaného dotykovým perem, kde jsou ty časy). Druhý byl Palm Tungsten T3, jedno ze zařízení, které mi fakt hodně přirostlo k srdci a dodnes mě mrzí, že jsem ho prodal. Na svou dobu luxusní displej s HiRes rozlišením (320x480) o kterém se konkurenci ani nezdálo docel velké úhlopříčky. Četlo se na něm opravdu báječně. Navíc vysouvací kovová konstrukce, no mazel, že?
Jenomže potom jsem pořídil Nokii 6230 a Palm pro tento model odmítl vyvinout ovladač pro bluetooth modem. No tak šla Nokia ženě, Palm do světa a já si pořídil 1. smartphone, který byl vůbec ze všech mých dosavadních zařízení ten nejlepší stroj a kdyby podporoval moderní komunikační technologie, vyhovuje mi koncept dodnes. Výdrž, oddělený chipset pro PDA část a zvlášť pro telefon, takže i když člověk zabil PDA nějakou zběsilou aplikací, pořád telefonoval. Ach jo, kde jsou ty časy, krasavec, že? Qwerty klávesnice na flipu, pětisměrný jogdial pro ovládání menu........ Displej byl sice výrazně menší než Tungstení, ale za všechny ty ostatní báječné vlastnosti jsem to rád odpustil.
Jenomže léta plynula (skoro dvě:-) a objevila se mobilní wokna verze 5 a s nimi legendární Qtek 9100 s vysouvací klávesnicí. Zpočátku totální zoufalství, neodladěný firmware, tuhnutí telefonu, výdrž slaboučká proti P910i, ale pak se to zlepšilo a měl jsem strojek docela rád. Taky pěknej že:
Slabinou zařízení byl ale zejména procesor, kterému ani firmware či přetaktování moc nepomáhalo. Proto byl posléze nahrazen následovníkem, modelem HTC TyTN, který byl totálním omylem. Nový procesor  od Samsungu byl sice taktován na 400MHz, oproti 196MHz Omapu od TI z Qteka ale rozdíl prakticky nerozpoznatelný.
Byl jsem jím tak frustrován, že jsem se zkusil vrátit k Sonyericssonu a jeho modelu P1i, ale UIQ3 mne fakt nenadchlo a po dvouměsíčním pachtění jsem snahu zvyknout si vzdal. Významný je pouze tím, že v době pořízení už jsem provozoval blog a napsal o něm článek:-).
Navíc se objevil HTC TyTN II s integrovanou GPS a chipsetem od Quallcomu, který jsem prostě musel mít. Báječný stroj a poslední v řadě strojů s QVGA rozlišením, na kterých jsem četl. Zejména z
z GPS-ky jsem měl velikou radost. Spolu s 9100 a TyTNem měla zařízení stejně velký displej 2,8 palce a QVGA rozlišení. Tenkrát mi přišlo fajn, ale když se objevilo HTC Diamond, první zařízení s VGA displejem, byl jsem po prvním shlédnutí ztracen. Maličký krásný stroj, proti TyTN II a spol naprosto báječný displej, bohužel s mizernou výdrží na baterky (dodává se s 900mAh baterkou, což fakt nechápu!). Měl jsem ho tak krátce, že jsem o něm ani nestihl napsat. Krátce po jeho pořízení totiž HTC představilo model Touch HD a přes všechna dobrá předsevzetí jsem displeji 3,5 palce s WVGA rozlišením neodolal.
Skoro přesně po roce, to už se psal rok 2009, HTC představilo model HD2. 4,2 palce kapacitního displeje. Pořádná plachta, na čtení už téměř bez kompromisů (myslel jsem). Ten mi vlastně vydržel až do včerejšího dne, kdy jsem po více než 10-ti letech opustil na nějaký čas dotykové přístroje, ale to už je jiná pohádka.
Jak se tak dívám, rozepsal jsem článek o Kindlovi, ale vyšla z toho vzpomínka na strojky, které mi prošly rukama a aspoň chvíli jsem na nich četl. Tak z toho uděláme Kindle předmluvu a o čtečce doopravdy zase příště :-)

pátek 11. února 2011

Změna při únoru

Úplně původně jsem chtěl tento blog zcela vypnout. Blogspot to ale neumožňuje, buď lze vše smazat, nebo maximálně omezit přístupy. Dal jsem si tedy nějaký čas na rozmyšlenou a zavřel přístupy. Co mne opravdu překvapilo, bylo množství dotazů, co je s blogem, proč jsem ho zavřel a že je to škoda. Ať už proto, že sem tam někoho (i nového) zajímá nějaká z pár zdejších recenzí, nebo proto, že sem zabrousí prostě zavzpomínat na nějaký závod. Skutečností rovněž je, že jsem psaní věnoval docela dost času a asi by fakt byla škoda to všechno na dva kliky poslat do háje.
Blog tak nakonec zůstane s tím, že zatím zvažuji, jakým způsobem ho budu používat. Určitě už nezůstane ryze sportovním deníčkem, protože přístup ke sportu jsem poměrně zásadně přehodnotil a přeřadil ho na nižší prioritu. Proto jsem i ukončil spolupráci s Milošem a Endurainingem, která byla velmi zajímavou etapou, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že to není můj šálek kávy, stejně jako jím není závodění.
Sport tedy dostane místo pouhého koníčku bez toho, aby se kolem organizace tréninku točilo veškeré moje pánování toho mála volného času, který mám. Do toho navíc přibyla velmi zajímavá nová aktivita, zatím tedy hodně v plenkách, kterou je společenský tanec. Manželka se pro původně jednou týdně konanou aktivitu nadchla, takže kromě základního kurzu docházíme ještě navíc na "tančírnu", kde mimo standardního pátku ještě ve středu večer pilujeme styl :-).
Po měsíci jsem se dostal už tak daleko, že jsem pořídil stejné taneční botky značky Supadance, jaké má Richard Gere ve filmu Shall we Dance, který jsem byl z přípravných důvodů přinucen shlédnout:-D.
Na závěr bych chtěl skutečně poděkovat všem, kteří mi napsali milé maily na téma, jak sem rádi chodí. Kvůli vám tedy budu i nadále své grafomanské záchvaty řešit zde. Díky.
JM