Znáte ten ukrutný vtip, jak vede jednooký slepého bráchu lesem k babičce a cestou mu větvička vypíchne oko? "Tak jsme došli brácho", povídá a brácha: "jé prima, ahój babi"....
Tak nějak podobně jsem se cítil dneska ráno. Hezky přimrzlo, tak jsem si vyrazil trošku provětrat organismus na lehký klus. Ve sluchátkách Manowar, venku to vypadalo, že možná vyleze sluníčko, no prostě paráda. Uběhl jsem asi půl kilometru a při seběhu do "myší díry" pod kolejemi na úplně rovné cestě lup, špatný došlap a levá gramlonožka opět podvrtnuta. Sice tentokrát bez pádu, ani to nebyla taková škuba jako posledně, nicméně kotník opět nádherně otéká a počítám, že nejpozději pozítří bude hrát všemi barvami jako papoušek. Zkrátka hezký výronek.
Co z toho plyne?
- hrábl jsem do starších věcí a začal poslouchat toto:
fakt parádní muzika, vůbec nechápu, jak jsem bez ní mohl tak dlouho existovat.
- pravděpodobně jsem běžecký návrat uspěchal. To už podruhé neudělám, takže pauza od klusu minimálně do konce února možná déle. Tím také padají jakékoli úvahy o jarních běžeckých závodech
- asi se budu věnovat víc kolu, ale v tuto chvíli fakt nevím, jsem dost otrávený a zklamaný.
- bez běhu pro mne plavání ztrácí totálně význam, protože o nějakých výsledcích na TT v létě s ohledem na reálně více než dvouměsíční zimní běžecký výpadek nelze pomýšlet. Bez plánů v TT budu motivaci k plavání hledat jenom opravdu velice obtížně.
- naprosto vážně přemýšlím, že se vykašlu na jakýkoli systém zavánějící tréninkem a budu se věnovat společenskému tanci, zdokonalování v cizích jazycích, šachům, dámě a tak. Do toho se podle chuti občas projedu na kole.
No a finálně z toho plyne fakt, že si dávám pauzu od psaní blogu. Zejména tedy proto, aby se nestal příliš plačtivým, případně nesportovním, když toho sportu ubude. Pozitivní je, že jsem si nedal jako loni žádné závodní cíle, čímž mi reálně výpadek zase až tolik nevadí, protože všechny závodní abmice zůstávají stejné a to nulové:-).
Takže ať se vám všem zranění vyhýbají, ať si můžu aspoň přečíst, jak se dobře sportuje jiným:-)
Zdar.
Zobrazují se příspěvky se štítkemMurphyho sekce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMurphyho sekce. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 22. ledna 2011
neděle 19. prosince 2010
Pauzička:-(
Vypadalo to na hezký trénikový týden. Něco jsem odběhal, trochu pocvičil, pojezdil na trenažéru, skoro to vypadalo, že tám tento týden 12 tréninkových hodin.
Dneska ráno při výběhu mi do kýženého čísla zbývaly už jenom hodiny 2. Venku krásně, vylezlo sluníčko, k pomalému klusu mi zahrál Mike Oldfield, no paráda.
Hezky si tak přebíhám Čekyňák a říkám si hele, tady jsem si předloni 30.12. zlomil kotník, to by byla sranda, kdyby zase co?
Haha, no uběhnu 300 metrů, špatný došlap a lup, už se válím na zemi. První moment slzy v očích, ale jde to rozhýbat. Chvíli přemýšlím, že to otočím domů, ale seběhnu ještě na konec Čekyně a zdá se, že je to ok. Kopec ve Lhotce jenom tak popocházím, abych držel tepy na uzdě a nahoře na rovince to vypadá, že už je to v pohodě. Asi tak po půl kiláku cítím, že noha začíná otíkat a bolet. Dál to asi běžet nepůjde.
Tak co už včil. Na naléhání manželky běhám od úrazu s mobilem, volám tedy tatínka, jestli by pro mě nedojel. Pošmajdám mu naproti, začíná totiž foukat a nerad bych krom hnáty ochořel i jinak.
Před Čekyní se dočkám. To už jsem musel 2x povolit botku a celkem se děsím, co uvidím až sundám ponožku.
Do výtahu dojdu v klidu, kotník je jenom tuhý od otoku, jinak žádná bolest při došlapu, žádné vystřelování bolesti nebo tak něco. Sundám ponožku a moc hezké, boule má tak litr a už začíná hezky modrat.
Rezult: skutečně apartní výron, počítám minimálně týden pauza od všeho, od běhu těžko říct, to se uvidí. Ach jo.
Dneska ráno při výběhu mi do kýženého čísla zbývaly už jenom hodiny 2. Venku krásně, vylezlo sluníčko, k pomalému klusu mi zahrál Mike Oldfield, no paráda.
Hezky si tak přebíhám Čekyňák a říkám si hele, tady jsem si předloni 30.12. zlomil kotník, to by byla sranda, kdyby zase co?
Haha, no uběhnu 300 metrů, špatný došlap a lup, už se válím na zemi. První moment slzy v očích, ale jde to rozhýbat. Chvíli přemýšlím, že to otočím domů, ale seběhnu ještě na konec Čekyně a zdá se, že je to ok. Kopec ve Lhotce jenom tak popocházím, abych držel tepy na uzdě a nahoře na rovince to vypadá, že už je to v pohodě. Asi tak po půl kiláku cítím, že noha začíná otíkat a bolet. Dál to asi běžet nepůjde.
Tak co už včil. Na naléhání manželky běhám od úrazu s mobilem, volám tedy tatínka, jestli by pro mě nedojel. Pošmajdám mu naproti, začíná totiž foukat a nerad bych krom hnáty ochořel i jinak.
Před Čekyní se dočkám. To už jsem musel 2x povolit botku a celkem se děsím, co uvidím až sundám ponožku.
Do výtahu dojdu v klidu, kotník je jenom tuhý od otoku, jinak žádná bolest při došlapu, žádné vystřelování bolesti nebo tak něco. Sundám ponožku a moc hezké, boule má tak litr a už začíná hezky modrat.
Rezult: skutečně apartní výron, počítám minimálně týden pauza od všeho, od běhu těžko říct, to se uvidí. Ach jo.
čtvrtek 2. prosince 2010
Pitomci by neměli řídit
Sice to bude asi překvapivé, ale tím pitomcem míním sebe. Sněhová kalamita posledních dní řádně prověřila zodpovědnost řidičů a potrestala nezodpovědnost. Do té druhé kategorie jsem se, bohužel, zařadil i já.
Od mala se vyznačuji jistou rezistencí vůči věcem, které jsou "nutné". Typicky výměna řidičáku, řešení ztráty průkazky zdravotní pojišťovny a obecně věci zavánějící buď frontou nebo stereotypem.
Jednou z věcí, které fakt nenávidím, je přezouvání kol. Vždycky jsem byl v tomto směru liknavý, loni jsem třeba přezouval až v lednu, až letos mě ale pán bůh potrestal.
Nejdřív jsem měl pořád hodně času, pak někdy v říjnu ohlásili sněhovou kalamitu a hele, nikam jsem se už nezvládl přihlásit v rozumném čase. Následovalo 14 dní služebky, sněhové riziko pominulo a s ním byla zapomenuta i nutnost přezouvat. Dyť se nic neděje, pohodka, že.
A na včerejšek ohlášená další kalamita. Ráno ještě pohoda veget, ale večer byla cesta regulérní peklo. Olomouc - Přerov za 2 hodiny hovoří asi za vše. V kokorském kopci vzpříčený kamion, na objízdné trase kolona jak hrom, protože vyhýbat tirákům se dalo jenom krokem. No zážitková záležitost okořeněná dojezdem na parkoviště s půlmetrovými závějemi, kde jsem chvíli bojoval s průjezdem na místo a následně si došel pro lopatu a odházel asi 10 kubíků sněhu a zajel. Zcela vyčerpán jsem si na dnešní den domluvil dovolenou. Jednak mělo pokračovat sněžení, druhak jsem měl strach, že se na cestách bude opakovat večerní horror, no a "třeťak" mám spoustu restů s výběrem dárků, tak jsem si řekl, že využiju dovolené a vyrazím samotný do města resty napravit.
Ráno jsem si tedy chvilku šlápl na trenažéru, najedl se a dostal nápad: jsem doma, co kdyby mě vzali přezout? Vytelefonuju, pohoda, vezmou. No tak jo, stavím se v garáži u našich pro kola a jedu. Jénomže, už výjezd z místa znamenal další odházení sněhu a vjezd do vilkové čtvrti, kde rodiče bydlí, je zřetelně neprotažen a cesta ještě k tomu vede do kopce. No tak tam na letňákách nepojedu. Zkusím další odbočku a když tak se otočím a poprosím tátu, jestli mi kola do servisu doveze. Otočku hodím na benzínce. Jak se tak řadím do pruhu (virtuálního, pod sněhem není vidět) vidím: nejedu k benzínce, ale k autoservisu, kde se nedá kloudně otočit. Co se dá dělat, tak se vrátím z odbočovacího pruhu zpět a zahnu o jednu dál. A tady se stává ta chyba: prostě nevidím za mnou jedoucí sanitku v průběžném pruhu a když se do něj řadím, přes veškerou snahu řidiče sanitky chytím pravým předkem auta jeho zadní nárazník. Ššššškr lup. skoro žádná rána, ale za námi na cestu letí nějaké kusy krámů. Sanitka zastavuje, řidič vystupuje, naštěstí je totálně v pohodě a když vidí, jak jsem vyklepanej, ještě mne uklidňuje. Na transportéru není naštěstí ani stopa poškození, převáženému pacientovi se taky nic nestalo, ten navíc vystoupiv z auta v pyžamu, županu a pantoflích se zapáleným cigárem konstatoval: "to asi fakt nasere.....". Nakonec jsme se přátelsky rozloučili, řidič sanitky mne politoval a odjel. Já se vrátil do pneuservisu, táta dovezl kola, vyměnili jsme je, masku citroena, ze které lítaly cáry mi tam páskama přitáhli ke konstrukci a my v pořádku auto dovezli do Olomouce do servisu.
A to je pohádky konec. Na vině sice nejsou letní gumy, ale guma v mém mozku blokující nerv periferního vidění, přesto je poučení na snadě: příště přezouvám zavčasu.
A jenom tak na okraj, chlapík v Kodecaru střelil, že oprava může klidně stát 100 000kč. Ach jo, ten plast je drahej....
Od mala se vyznačuji jistou rezistencí vůči věcem, které jsou "nutné". Typicky výměna řidičáku, řešení ztráty průkazky zdravotní pojišťovny a obecně věci zavánějící buď frontou nebo stereotypem.
Jednou z věcí, které fakt nenávidím, je přezouvání kol. Vždycky jsem byl v tomto směru liknavý, loni jsem třeba přezouval až v lednu, až letos mě ale pán bůh potrestal.
Nejdřív jsem měl pořád hodně času, pak někdy v říjnu ohlásili sněhovou kalamitu a hele, nikam jsem se už nezvládl přihlásit v rozumném čase. Následovalo 14 dní služebky, sněhové riziko pominulo a s ním byla zapomenuta i nutnost přezouvat. Dyť se nic neděje, pohodka, že.
A na včerejšek ohlášená další kalamita. Ráno ještě pohoda veget, ale večer byla cesta regulérní peklo. Olomouc - Přerov za 2 hodiny hovoří asi za vše. V kokorském kopci vzpříčený kamion, na objízdné trase kolona jak hrom, protože vyhýbat tirákům se dalo jenom krokem. No zážitková záležitost okořeněná dojezdem na parkoviště s půlmetrovými závějemi, kde jsem chvíli bojoval s průjezdem na místo a následně si došel pro lopatu a odházel asi 10 kubíků sněhu a zajel. Zcela vyčerpán jsem si na dnešní den domluvil dovolenou. Jednak mělo pokračovat sněžení, druhak jsem měl strach, že se na cestách bude opakovat večerní horror, no a "třeťak" mám spoustu restů s výběrem dárků, tak jsem si řekl, že využiju dovolené a vyrazím samotný do města resty napravit.
Ráno jsem si tedy chvilku šlápl na trenažéru, najedl se a dostal nápad: jsem doma, co kdyby mě vzali přezout? Vytelefonuju, pohoda, vezmou. No tak jo, stavím se v garáži u našich pro kola a jedu. Jénomže, už výjezd z místa znamenal další odházení sněhu a vjezd do vilkové čtvrti, kde rodiče bydlí, je zřetelně neprotažen a cesta ještě k tomu vede do kopce. No tak tam na letňákách nepojedu. Zkusím další odbočku a když tak se otočím a poprosím tátu, jestli mi kola do servisu doveze. Otočku hodím na benzínce. Jak se tak řadím do pruhu (virtuálního, pod sněhem není vidět) vidím: nejedu k benzínce, ale k autoservisu, kde se nedá kloudně otočit. Co se dá dělat, tak se vrátím z odbočovacího pruhu zpět a zahnu o jednu dál. A tady se stává ta chyba: prostě nevidím za mnou jedoucí sanitku v průběžném pruhu a když se do něj řadím, přes veškerou snahu řidiče sanitky chytím pravým předkem auta jeho zadní nárazník. Ššššškr lup. skoro žádná rána, ale za námi na cestu letí nějaké kusy krámů. Sanitka zastavuje, řidič vystupuje, naštěstí je totálně v pohodě a když vidí, jak jsem vyklepanej, ještě mne uklidňuje. Na transportéru není naštěstí ani stopa poškození, převáženému pacientovi se taky nic nestalo, ten navíc vystoupiv z auta v pyžamu, županu a pantoflích se zapáleným cigárem konstatoval: "to asi fakt nasere.....". Nakonec jsme se přátelsky rozloučili, řidič sanitky mne politoval a odjel. Já se vrátil do pneuservisu, táta dovezl kola, vyměnili jsme je, masku citroena, ze které lítaly cáry mi tam páskama přitáhli ke konstrukci a my v pořádku auto dovezli do Olomouce do servisu.
A to je pohádky konec. Na vině sice nejsou letní gumy, ale guma v mém mozku blokující nerv periferního vidění, přesto je poučení na snadě: příště přezouvám zavčasu.
A jenom tak na okraj, chlapík v Kodecaru střelil, že oprava může klidně stát 100 000kč. Ach jo, ten plast je drahej....
středa 2. června 2010
Přerušení přípravy a omezení příspěvků na blog
S nekončícím deštěm na mne padl nějaký splín. Utíkají týdny a měsíce, kdy člověk ne úplně snadno hledá čas pro trénink, který navíc s blížící se sezónou pěkně houstne. Do toho padají časově náročné projekty, které ještě zvyšují už tak dost operativou ovlivněnou „entropii pracovní doby“ a ze sportu přestává být radost.
Konkrétně poslední skoro 2 měsíce trvale sleduji matematické předpovědní modely, podle kterých nechávám Miloše předělávat trénink, abych ho nakonec stejně nebyl schopen dodržet z důvodů ať už časových, nebo častěji počasí. To mě prostě fakt nebaví.
Původní představa letošního roku byla diametrálně jiná. Nejsem samozřejmě blázen, abych si myslel, že plány půjdou realizovat na 100%, ale fragmenty, k nimž jsem byl dotlačen letos, mě fakt neuspokojují. Trénink od endurainingu navíc také není zadarmo a přestože je placený, vadí mi, když Miloše nechávám jednotky předělat a pak je stejně nedám, čímž se efekt zaplacených peněz výrazně snižuje (a to mou vinou, jednoznačně)
Zvládnu ještě trápit se s kalendářem pracovním, ale abych si dával s plánováním koníčku ještě větší pakárnu, než je plánování pracovní, to je fakt na houby. Při sportu si potřebuju hlavně orazit, ne se stresovat počasím a jeho vlivem na tréninkový rozpis.
Nebaví mě plavat. A to fakt hodně nebaví, taky to podle toho vypadá. Tady si vůbec nerozumím.
Další věc, která mě letos nebavila, jsou závody a abych řekl pravdu, do ničeho, na co se nebudu vyloženě těšit, nepůjdu. Zrušil jsem tedy Mělice a s vysokou pravděpodobností nepojedu ani do Otrokovic. Nějak necítím po těle předpoklady pro zlepšení pod 12 hodin a mořit se někde celý den za účelem pokroku nebo i zhoršení o pár minut, nemám chuť.
Taky jsem nezhubl. V zásadě jsem váhu pořád řešil (a řeším), primární důvodem ovšem nejsou hlediska estetická, ale omezení při závodění, kde mě váha limituje. A ono je to vlastně opačně, protože sportovat jsem začal, abych si i s mými dědičnými sklony k nadváze mohl dopřát dobrého jídla bez nějakého extrémního tloustnutí, takže na co se trápit.
Jaký je tedy závěr? Opouštím na nějaký čas plán endurainingu. S Milošem jsme se domluvili, že posunout předplacené měsíce o kus v čase není problém a já si budu pár týdnů/měsíců dělat, co budu chtít a kdy budu chtít. Můj „plán“ je, že tomu nebudu dávat žádný řád, prostě na co bude čas a chuť, to odjedu/odběhnu. Rozhodně ořežu závodění na možná lokální pouťáky s tím, že kam se mnou nepojede rodina, nepojedu ani já a zrovna tak nepojedu, nebude-li předpověď počasí vyloženě optimální. Přemýšlím taky o tom, že bych si zkusil nějaký závod v dálkovém plavání (trochu paradox při nebavení plavání že? Ale mě hlavně nebaví plavat v bazéně. Na otevřenou vodu se nehorázně těším).
Omezím také příspěvky na blog. V poslední době jsem ho primárně využíval jako tréninkový výkaz, ze kterého čerpal i Miloš. Tato potřeba teď padá, systém taky, nic zajímavého v mém „tréninku“ nebude, tak na co to sem psát.
Přeju všem motivovaným čtenářům/závodníkům hodně zdaru v sezóně. To, že se s vámi letos nepotkám, je asi jediné, co mě na nezávodění mrzí.
Konkrétně poslední skoro 2 měsíce trvale sleduji matematické předpovědní modely, podle kterých nechávám Miloše předělávat trénink, abych ho nakonec stejně nebyl schopen dodržet z důvodů ať už časových, nebo častěji počasí. To mě prostě fakt nebaví.
Původní představa letošního roku byla diametrálně jiná. Nejsem samozřejmě blázen, abych si myslel, že plány půjdou realizovat na 100%, ale fragmenty, k nimž jsem byl dotlačen letos, mě fakt neuspokojují. Trénink od endurainingu navíc také není zadarmo a přestože je placený, vadí mi, když Miloše nechávám jednotky předělat a pak je stejně nedám, čímž se efekt zaplacených peněz výrazně snižuje (a to mou vinou, jednoznačně)
Zvládnu ještě trápit se s kalendářem pracovním, ale abych si dával s plánováním koníčku ještě větší pakárnu, než je plánování pracovní, to je fakt na houby. Při sportu si potřebuju hlavně orazit, ne se stresovat počasím a jeho vlivem na tréninkový rozpis.
Nebaví mě plavat. A to fakt hodně nebaví, taky to podle toho vypadá. Tady si vůbec nerozumím.
Další věc, která mě letos nebavila, jsou závody a abych řekl pravdu, do ničeho, na co se nebudu vyloženě těšit, nepůjdu. Zrušil jsem tedy Mělice a s vysokou pravděpodobností nepojedu ani do Otrokovic. Nějak necítím po těle předpoklady pro zlepšení pod 12 hodin a mořit se někde celý den za účelem pokroku nebo i zhoršení o pár minut, nemám chuť.
Taky jsem nezhubl. V zásadě jsem váhu pořád řešil (a řeším), primární důvodem ovšem nejsou hlediska estetická, ale omezení při závodění, kde mě váha limituje. A ono je to vlastně opačně, protože sportovat jsem začal, abych si i s mými dědičnými sklony k nadváze mohl dopřát dobrého jídla bez nějakého extrémního tloustnutí, takže na co se trápit.
Jaký je tedy závěr? Opouštím na nějaký čas plán endurainingu. S Milošem jsme se domluvili, že posunout předplacené měsíce o kus v čase není problém a já si budu pár týdnů/měsíců dělat, co budu chtít a kdy budu chtít. Můj „plán“ je, že tomu nebudu dávat žádný řád, prostě na co bude čas a chuť, to odjedu/odběhnu. Rozhodně ořežu závodění na možná lokální pouťáky s tím, že kam se mnou nepojede rodina, nepojedu ani já a zrovna tak nepojedu, nebude-li předpověď počasí vyloženě optimální. Přemýšlím taky o tom, že bych si zkusil nějaký závod v dálkovém plavání (trochu paradox při nebavení plavání že? Ale mě hlavně nebaví plavat v bazéně. Na otevřenou vodu se nehorázně těším).
Omezím také příspěvky na blog. V poslední době jsem ho primárně využíval jako tréninkový výkaz, ze kterého čerpal i Miloš. Tato potřeba teď padá, systém taky, nic zajímavého v mém „tréninku“ nebude, tak na co to sem psát.
Přeju všem motivovaným čtenářům/závodníkům hodně zdaru v sezóně. To, že se s vámi letos nepotkám, je asi jediné, co mě na nezávodění mrzí.
úterý 22. prosince 2009
Svátky bez myčky, ach jo!
Protože byl nedávno můj blog potažmo já, označen za ufňukaný, fňuknu si naprosto programově. V sobotu dopoledne, při přípravě oslavy manželčiných narozenin, se jí podařilo upadnout přes otevřená dvířka myčky (jí se naštěstí nic nestalo, byť pád vypadal hrůzostrašně) a tato pěkně vyvrátit z pantů. Sice to vypadalo, že po nacvaknutí zpět to bude fungovat, což byla sice pravda, bohužel funkce byla provázena obrovskou kaluží vody v kuchyni:-)
Obrátil jsem se tedy na servis, které jsou v Přerově na Fagory 2. Emos přes svátky nefunguje a z toho druhého byli ochotni dojet dnes. Byl jsem připraven v případě ceny opravy převyšující 4k nemeškat a vyrazit koupit novou myčku, protože tento spotřebič považuji za snad nejnávykovější vůbec a vyhlídka na svátky s ručním mytím nádobí mne děsí. Opravář se bohužel projevil jako obrovské zklamání, protože potíž je jenom ve vyvrácených pantech a náhradní díl včetně opravy bude stát do tisícovky. Prima že? Jenomže náhradní díly budou k disposici až po 4. lednu.
Do háje, doufám, že tento nekomfort přežijeme bez rozvodu. Holt budeme muset málo vařit i jíst, abychom nešpinili tolik nádobí. Můj návrh na pořízení několika sad plastových talířů a příborů totiž manželka odmítla:-D
Obrátil jsem se tedy na servis, které jsou v Přerově na Fagory 2. Emos přes svátky nefunguje a z toho druhého byli ochotni dojet dnes. Byl jsem připraven v případě ceny opravy převyšující 4k nemeškat a vyrazit koupit novou myčku, protože tento spotřebič považuji za snad nejnávykovější vůbec a vyhlídka na svátky s ručním mytím nádobí mne děsí. Opravář se bohužel projevil jako obrovské zklamání, protože potíž je jenom ve vyvrácených pantech a náhradní díl včetně opravy bude stát do tisícovky. Prima že? Jenomže náhradní díly budou k disposici až po 4. lednu.
Do háje, doufám, že tento nekomfort přežijeme bez rozvodu. Holt budeme muset málo vařit i jíst, abychom nešpinili tolik nádobí. Můj návrh na pořízení několika sad plastových talířů a příborů totiž manželka odmítla:-D
úterý 30. prosince 2008
Vynucená zimní pauza :-(
Dneska jsem si před obědem lehce vyklusl před silvestrovským během. Pěkně lehce, žádná hoňka, přes Čekyňák, zadem do Čekyně. Při seběhu se mi pod nohou uvolnil kus asfaltu a já si povrtl nohu. Kurnik šopa, zase výron, tentokrát na levé noze. Nějak jse to ale nechtělo rozejít, bolest se spíše stupňovala, takže jsem se dobelhal na ICBC, kde mi ochotně umožnili zavolat taxíka. Domů, do sprchy a do špitálu. Konečná diagnóza? Zlomený kotník, kpč, tak jsem pěkně rozběhaný, začínám se cítit slušně a teď toto. Takže koncem ledna začnu od nuly znova, ach jo. Zatím můžu pilovat tak leda berlovou techniku.
Přeji všem do Nového roku, kromě všeho dobrého ostatního, aby se jim podobné události pokud možno vyhýbaly.
Přeji všem do Nového roku, kromě všeho dobrého ostatního, aby se jim podobné události pokud možno vyhýbaly.
pondělí 21. července 2008
Zase jednou podělanej den
Představte si den. Po třech týdnech se podaří najít v poledne chvilka, že si půjdete zaplavat. Prima, na bazéně věci do skříňky, telefon na tichý režim, vrátíte do pouzdra a hurrá do vody. Vlezete do vody, zmáčknete stopky na hodinkách a pink, hodinky stojí a zevnitř se na vás směje voda. No co, jsou 4 roky staré (timex expedition), tak si aspoň pořídím nové. Po plavání se stojícíma hodinkama sprška, skříňka a rychlý pohled na telefon. Do p****e, k***a, vyteklý displej. No myslel jsem, že omdlím. Přitom stroj normálně funguje, dotyková vrstva chodí, přes remote pocket PC plochu na monitoru vidím, hm, jsem zvědav na výsledek reklamace. Fešák v sunnysoftu totiž tvrdil, že jde o jasné mechanické poškození (já vím JISTĚ, že nikoli) a takové reklamace HTC neuznává. Uvidíme.
Jelikož jsem ale bez hodinek a prakticky i bez mobilu, který se jako ukazatel času dá použít také, stavuji se v obchodě zakoupit hodinky nové. Volím digitálky s velikými písmeny z řady Timex Ironman za cca 2000,-, WR do 100m, těm již voda jistě neublíží ani po pěti letech. Hezké. Opocený po dlouhém dni přijíždím domů a hurrá do sprchy. Při výstupu z koutu rychlý pohled na hodinky a do p****e, k***a, v hodinkách je vody jak v Balatonu. Celková bilance tedy: jedny hodinky v háji, jedny na reklamaci a zejména telefon na pravděpodobně neúspěšné reklamaci. To by se z toho jeden picl. Raději ani nejdu večer běhat, protože mám strach, aby černou středu nezakončil rozbitý Garmin.
Jelikož jsem ale bez hodinek a prakticky i bez mobilu, který se jako ukazatel času dá použít také, stavuji se v obchodě zakoupit hodinky nové. Volím digitálky s velikými písmeny z řady Timex Ironman za cca 2000,-, WR do 100m, těm již voda jistě neublíží ani po pěti letech. Hezké. Opocený po dlouhém dni přijíždím domů a hurrá do sprchy. Při výstupu z koutu rychlý pohled na hodinky a do p****e, k***a, v hodinkách je vody jak v Balatonu. Celková bilance tedy: jedny hodinky v háji, jedny na reklamaci a zejména telefon na pravděpodobně neúspěšné reklamaci. To by se z toho jeden picl. Raději ani nejdu večer běhat, protože mám strach, aby černou středu nezakončil rozbitý Garmin.
pátek 15. února 2008
Italská specialitka
Představte si vychytaný trenažér. Elektronická regulace odporu konfigurovatelná z PC, tichý chod, možnost jízdy v prostředí virtuální reality..... No prostě výkřik moderní techniky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
pondělí 28. ledna 2008
Jsem nemocný
a není to tím, že bych jako koucourek Modroočko snědl něco, co by mi náramně vonělo. Mám zánět hlasivek. Signály chodily už minulý týden, v neděli to bylo fakt špatné, ale stav zlepšující se v průběhu dne vyvolával naději, že to bude ok. Nicméně v pondělí ráno prostě nemůžu mluvit. Verdikt doktorky je jasný a antibiotika na to. Jako bývalý pedagog už mám tuto chorobu za sebou čilil vím, že nějaká zkratka z toho není. Minimálně 3 dny uživání biseptolu a první sportovní aktivita nejdřív v sobotu. Ach jo, Vl001 bude mít zase lepší týden, snad aspoň moc neztloustnu;-)
úterý 14. srpna 2007
Sinusoidní den
Stalo se vám někdy, že jste prožili den jako na houpačce? Já ho měl dnes.
Vstával jsem ráno totálně zničený po divokých snech. Kde se v mém chorém mozku vzaly nevím, nejedl jsem na noc, nepil a přesto se budil co 30 minut zbrocen potem z honičky, rvačky či divného stavu. Totálně na nule jsem se vykopal z postele, zhygienil a vydal se na kole do práce.
A tady se sinusoida prvně zvedla do kladných hodnot. Ňák to jelo i proti větru (průměr včetně cmrdačky po městě 31kmph) a celkem to vypadalo na nadějnou cestu zpět. Jupí, do práce dorážím pln optimismu. Ten mi vydrží přesně 30 minut v poslední době standardní intenzívní operativy. Těším se na dovolenou jako na milost boží a naštěstí to dnes vychází aspoň na oběd. Kantonské nudle se holkám z Čínské povedly;-). Druhý výstup do plusu.
Zbytek hektického odpoledne mne opět sráží do mínusu až do doby, než zavolá manželka, že si rodiče do zítra berou děti a plánujeme večeři na Labuti. Nakonec se z ní vyklube širší akce se švagry, Ondrou, Kikou i Terkou. S vysokým očekáváním se tedy vydávám na zpáteční cestu. Ta je skoro orgasmická. Fouká mi do zad, jedu 37-41kmph na tepech kolem 130-ti. Sákryš, tak už skoro jezdí velcí kluci. Už tak jenom vydržet i bez větru;-). Stihnu odběhnout i plánovanou pětku. Na vrcholu sinusoidy zapomínám na náročný den a šlapu vyloženě s rozkoší netuše, že se blíží nejhlubší pád celého dne. Před Krčmaní mám pocit, že mi jaksi drhne řetěz o přesmyk. Zkouším to poladit na páce přesmyku a nadávám si, že jsem si shodil řetěz. Prdlačku. Ulomila se mi navářka přesmyku a ten se zapletl do řetězu na velké placce, přičemž cestou hrubě poškrábal rám. Myslel jsem, že se poseru. Jsem nucen zastavit, vypáčit přesmyk, rozšroubovat ho a dojet domů na velkou. Zdržení má za vinu, že plánovaný běh nestíhám, sákra. Asi dostanu oprávněnou výtku od ironmana. Zbývá vyřídít reklamaci a podobné radosti, snad to stihnu ještě před dovolenou. O divných prasklinách na navářkách mi psal myslím Vl001. Bude potřeba hlídat, sakra, rád bych to zjistil na příkladu někoho jiného.
V naprosté depce razím se ženou na Labuť ukecán, že si smůlou nedáme otrávit večer. Na rozjezd dáváme chardonnay 2006 v pozdním sběru z Moravína. Nemá cenu se šetřit, domů půjdeme brzy:-D. Ovocno-chlebovinkový buket se svěží a plnou květnatou chutí je i vynikajícím aperitivem. Dávám si kuřátko na rožni s dušenou zeleninkou. V kombinaci se šardonkou paráda. Sotva je dopito, jdeme výše. Sedlecký rýňáček v bobulovém výběru 2005 je skvělým předvrcholem večírku. Naštěstí ho pijeme jen ve dvou, 0,375 láhev je opravdu malinká. O finále se postará sedlecký bobuláček muškát moravský 2006. Jak byla pětka citrusová s vysokým zbytkovým cukrem, je šestka výrazně méně pomerančová a o to více citronová včetně výrazné hořčinky v závěru, jež skvěle kompenzuje vysoký zbytkový cukr. No povedená láhev na závěr.
Těsně pod vrcholem dorážíme domů a k tomuto postu si ještě dávám malého panáčka 30-ti hvězdičkové rezervní lahůdky od pana Spyrose Metaxy. Ten to s kořalkou umí....
Možná mám náběh na alkoholismus, ale někdy mi atraktivně obalená účinná látka (C2H5OH) objektivně pomůže překonat pitomý zážitek. Dnešní prašivou sinoidu spolu s roštovaným kuřátkem rozhodně zachránila;-).
Vstával jsem ráno totálně zničený po divokých snech. Kde se v mém chorém mozku vzaly nevím, nejedl jsem na noc, nepil a přesto se budil co 30 minut zbrocen potem z honičky, rvačky či divného stavu. Totálně na nule jsem se vykopal z postele, zhygienil a vydal se na kole do práce.
A tady se sinusoida prvně zvedla do kladných hodnot. Ňák to jelo i proti větru (průměr včetně cmrdačky po městě 31kmph) a celkem to vypadalo na nadějnou cestu zpět. Jupí, do práce dorážím pln optimismu. Ten mi vydrží přesně 30 minut v poslední době standardní intenzívní operativy. Těším se na dovolenou jako na milost boží a naštěstí to dnes vychází aspoň na oběd. Kantonské nudle se holkám z Čínské povedly;-). Druhý výstup do plusu.
Zbytek hektického odpoledne mne opět sráží do mínusu až do doby, než zavolá manželka, že si rodiče do zítra berou děti a plánujeme večeři na Labuti. Nakonec se z ní vyklube širší akce se švagry, Ondrou, Kikou i Terkou. S vysokým očekáváním se tedy vydávám na zpáteční cestu. Ta je skoro orgasmická. Fouká mi do zad, jedu 37-41kmph na tepech kolem 130-ti. Sákryš, tak už skoro jezdí velcí kluci. Už tak jenom vydržet i bez větru;-). Stihnu odběhnout i plánovanou pětku. Na vrcholu sinusoidy zapomínám na náročný den a šlapu vyloženě s rozkoší netuše, že se blíží nejhlubší pád celého dne. Před Krčmaní mám pocit, že mi jaksi drhne řetěz o přesmyk. Zkouším to poladit na páce přesmyku a nadávám si, že jsem si shodil řetěz. Prdlačku. Ulomila se mi navářka přesmyku a ten se zapletl do řetězu na velké placce, přičemž cestou hrubě poškrábal rám. Myslel jsem, že se poseru. Jsem nucen zastavit, vypáčit přesmyk, rozšroubovat ho a dojet domů na velkou. Zdržení má za vinu, že plánovaný běh nestíhám, sákra. Asi dostanu oprávněnou výtku od ironmana. Zbývá vyřídít reklamaci a podobné radosti, snad to stihnu ještě před dovolenou. O divných prasklinách na navářkách mi psal myslím Vl001. Bude potřeba hlídat, sakra, rád bych to zjistil na příkladu někoho jiného.
V naprosté depce razím se ženou na Labuť ukecán, že si smůlou nedáme otrávit večer. Na rozjezd dáváme chardonnay 2006 v pozdním sběru z Moravína. Nemá cenu se šetřit, domů půjdeme brzy:-D. Ovocno-chlebovinkový buket se svěží a plnou květnatou chutí je i vynikajícím aperitivem. Dávám si kuřátko na rožni s dušenou zeleninkou. V kombinaci se šardonkou paráda. Sotva je dopito, jdeme výše. Sedlecký rýňáček v bobulovém výběru 2005 je skvělým předvrcholem večírku. Naštěstí ho pijeme jen ve dvou, 0,375 láhev je opravdu malinká. O finále se postará sedlecký bobuláček muškát moravský 2006. Jak byla pětka citrusová s vysokým zbytkovým cukrem, je šestka výrazně méně pomerančová a o to více citronová včetně výrazné hořčinky v závěru, jež skvěle kompenzuje vysoký zbytkový cukr. No povedená láhev na závěr.
Těsně pod vrcholem dorážíme domů a k tomuto postu si ještě dávám malého panáčka 30-ti hvězdičkové rezervní lahůdky od pana Spyrose Metaxy. Ten to s kořalkou umí....
Možná mám náběh na alkoholismus, ale někdy mi atraktivně obalená účinná látka (C2H5OH) objektivně pomůže překonat pitomý zážitek. Dnešní prašivou sinoidu spolu s roštovaným kuřátkem rozhodně zachránila;-).
pátek 27. července 2007
Mám 2 Forerunnery 305
Včera ráno jsem po delší pauze zkusil zapnout garmina, který mi odešel na Baldatlonu a ejhle, po necelých třech týdnech se mrška zapnul a začal fungovat. Abych řekl pravdu, trošku mne to naštvalo. Trénink bez něj mi totiž připadal nějaký divný, neměl jsem tacháč na kole a vůbec. Nelenil jsem tedy a pořídil nový z dino-m.cz a vlastně již na konci týdne s ním fungoval. Nicméně jak jsem na behej.com psal ve fóru, nový kousek se mi zdál výrazně svižnější v GPS části, zejména zaměření. Po pár použitích můžu s klidem říct, že rozdíl je opravdu markantní.
Při cestě z práce se starý garmin chytal na gps až tak 1-2km po vyjetí, nový po 0,5. Při zapnutí před barákem se starý chytá (a chytal) kolem dvou minut, nový do 40-ti sekund.
Verze firmwaru stejná, příčina mi tedy není jasná. Že by americký model primárně chytal nějaké jiné kanály v defaultu? Soudruzi z centrály se mi ani po týdnu neobtěžovali na mail odpovědět.
Americký model také podporuje výrazně méně jazyků, bez ohledu na stejnou verzi firmwaru, je tedy zřejmé, že oba kusy mají nějaké části softu (a možná i železa) odlišné.
Asi tedy s experimenty s technikou určeno pro trh mimo EU končím.
Původně to vypadalo tak, že oživší kus prodám a prachy věnuji na volné použití manželce za její velkorysost při schválení rychlého nákupu nového kusu, nicméně žena opět překvapila svou velkorysostí, když prohlásila, že při své závislosti bych si měl nechat strojky oba, pro případ další indisposice jednoho z nich. Mám já to prostě hodnou ženu!!!
Při cestě z práce se starý garmin chytal na gps až tak 1-2km po vyjetí, nový po 0,5. Při zapnutí před barákem se starý chytá (a chytal) kolem dvou minut, nový do 40-ti sekund.
Verze firmwaru stejná, příčina mi tedy není jasná. Že by americký model primárně chytal nějaké jiné kanály v defaultu? Soudruzi z centrály se mi ani po týdnu neobtěžovali na mail odpovědět.
Americký model také podporuje výrazně méně jazyků, bez ohledu na stejnou verzi firmwaru, je tedy zřejmé, že oba kusy mají nějaké části softu (a možná i železa) odlišné.
Asi tedy s experimenty s technikou určeno pro trh mimo EU končím.
Původně to vypadalo tak, že oživší kus prodám a prachy věnuji na volné použití manželce za její velkorysost při schválení rychlého nákupu nového kusu, nicméně žena opět překvapila svou velkorysostí, když prohlásila, že při své závislosti bych si měl nechat strojky oba, pro případ další indisposice jednoho z nich. Mám já to prostě hodnou ženu!!!
pátek 22. června 2007
Povedené odpoledne
Sice jsem měl na včerejšek původně naplánovaný volný den před moraviamanem, ale protože mi těch volných dní z pracovních důvodů vyšlo nějak víc, uvažoval jsem aspoň o výklusu. Déšť to ovšem viděl jinak, takže jsem se vypravil ke kamarádovi Pavlovi rozchodit mu domácí wi-fi síťku, s níž se na mne obrátil. A protože se řadí do velmi úzké skupiny lidí, kterým jsem ještě ochoten IT podporu ve svém volnu dávat, vypravil jsem se v podvečer k nim (abychom udělali pořádnou škodu, vzal jsem sebou Naďu i Matěje, Maruška je bohužel ještě ve škole v přírodě ;-).
A všechno se úspěšně s...o hned od začátku. Pavlik samozřejmě ještě navzdory domluvě nebyl doma a dovolat se mu šlo jenom velmi obtížně, BTSky 02 měly pozitivně v Přerově s bouřkou veliké problémy. Nakonec jsme ale čekali jenom pár minut, než se rodinka přihnala domů.
K instalaci byl připraven wi-fi router od edimaxu, wifi modul do domácího PC gigabyte a přenosná vypalovačka DVD.
Vybalili jsme pěkně router, vrazili do zásuvky, power se rozsvítil, prostě pohodka. Následně jsem si vzal do parády Pavlova notebooka, který se sice tvářil jako vybavený wi-fi, nicméně chipset chyběl. Ok, vrazíme tam gibyta a k PC se dokoupí další. Ale ouha, Pavel nemá administrátorská práva, takže nenainstalujeme ani ovladače. Tak zavoláme jeho ajťákovi. To se ukazuje jako neřešitelná záležitost, protože ani jeden ze 4 O2 telefonů se prostě nedovolá nikam. No nic, tak vytáhnu notebook já, že edimaxa nakonfiguruji z něj. Boot a bing ho, windows/system32/config is corrupted. Instalačku xpček sebou nemám, takže jsem dokukal. Ok, nakonfigurujeme přes ethernet z Pavlova noťasu. Sáhnu po edimaxu a ejhle, nic nesvítí. V průběhu laborování na něčem zcela jiném se fungl nový router pokazil. Vyslechl jsem si krátkou přednášku na téma pyšných IT lidí, kteří jsou ale závislí na počasí okolnostech a vůbec, kdyby raději používali papír a tužku, nic by je nemohlo překvapit. Ach jo.
Tak jsem aspoň na jeho domáci PC nainstalovat přenosnou paličku, aby byl aspoň nějaký úspěch. Obsluha Nera se ovšem ukázala nad Pavlovy síly, takže jsem to musel předvést jeho ženě, která si dělala poznámky;-).
Když jsme již byli na odchodu, přinesl kurýr Pavlovi novou Nokii 6230i místo jeho rozbité 6230 bez íčka. Tak když už tam měl experta (mne), co ho nepožádat, zda by mu nepřehodil simku, v životě to totiž nedělal. Tak jo, přehodíme simku, mmc kartu, zapneme nový phonek a ejhle, kdepak jsou kontakty? S prominutím v prdeli, moudře si je totiž přehrál ze simky do telefonu a na simce smazal. Tak co teď, jediná cesta, stáhnout data ze staré nokie. Njn, ale bez admin práv si nepustí ani prašivku nokia PC suite. Docházejí mi síly, vracíme tedy simku i mmcčko do 6230 bez íčka a až Pavel vyreklamuje edimaxe a dostane admin práva, provedeme druhé kolo akce.
Frustrovaný odcházím, žena, která si pěkně pokecala s ženou Pavlovou, i Matýsek, který si zase pohrál s Jituškou, mne svojí dobrou náladou tak štvou, až mne nakazí a ještě pozveme švagry na krátkou večerní návštěvu.
A to mám, prosím pěkně, tento týden zakázaný alkohol. (normálně by místo této věty stálo "a pak se divíte, že piju", zákaz je ovšem zákaz)
A všechno se úspěšně s...o hned od začátku. Pavlik samozřejmě ještě navzdory domluvě nebyl doma a dovolat se mu šlo jenom velmi obtížně, BTSky 02 měly pozitivně v Přerově s bouřkou veliké problémy. Nakonec jsme ale čekali jenom pár minut, než se rodinka přihnala domů.
K instalaci byl připraven wi-fi router od edimaxu, wifi modul do domácího PC gigabyte a přenosná vypalovačka DVD.
Vybalili jsme pěkně router, vrazili do zásuvky, power se rozsvítil, prostě pohodka. Následně jsem si vzal do parády Pavlova notebooka, který se sice tvářil jako vybavený wi-fi, nicméně chipset chyběl. Ok, vrazíme tam gibyta a k PC se dokoupí další. Ale ouha, Pavel nemá administrátorská práva, takže nenainstalujeme ani ovladače. Tak zavoláme jeho ajťákovi. To se ukazuje jako neřešitelná záležitost, protože ani jeden ze 4 O2 telefonů se prostě nedovolá nikam. No nic, tak vytáhnu notebook já, že edimaxa nakonfiguruji z něj. Boot a bing ho, windows/system32/config is corrupted. Instalačku xpček sebou nemám, takže jsem dokukal. Ok, nakonfigurujeme přes ethernet z Pavlova noťasu. Sáhnu po edimaxu a ejhle, nic nesvítí. V průběhu laborování na něčem zcela jiném se fungl nový router pokazil. Vyslechl jsem si krátkou přednášku na téma pyšných IT lidí, kteří jsou ale závislí na počasí okolnostech a vůbec, kdyby raději používali papír a tužku, nic by je nemohlo překvapit. Ach jo.
Tak jsem aspoň na jeho domáci PC nainstalovat přenosnou paličku, aby byl aspoň nějaký úspěch. Obsluha Nera se ovšem ukázala nad Pavlovy síly, takže jsem to musel předvést jeho ženě, která si dělala poznámky;-).
Když jsme již byli na odchodu, přinesl kurýr Pavlovi novou Nokii 6230i místo jeho rozbité 6230 bez íčka. Tak když už tam měl experta (mne), co ho nepožádat, zda by mu nepřehodil simku, v životě to totiž nedělal. Tak jo, přehodíme simku, mmc kartu, zapneme nový phonek a ejhle, kdepak jsou kontakty? S prominutím v prdeli, moudře si je totiž přehrál ze simky do telefonu a na simce smazal. Tak co teď, jediná cesta, stáhnout data ze staré nokie. Njn, ale bez admin práv si nepustí ani prašivku nokia PC suite. Docházejí mi síly, vracíme tedy simku i mmcčko do 6230 bez íčka a až Pavel vyreklamuje edimaxe a dostane admin práva, provedeme druhé kolo akce.
Frustrovaný odcházím, žena, která si pěkně pokecala s ženou Pavlovou, i Matýsek, který si zase pohrál s Jituškou, mne svojí dobrou náladou tak štvou, až mne nakazí a ještě pozveme švagry na krátkou večerní návštěvu.
A to mám, prosím pěkně, tento týden zakázaný alkohol. (normálně by místo této věty stálo "a pak se divíte, že piju", zákaz je ovšem zákaz)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)