pondělí 20. září 2010

Zkušenosti z Roubaix

Na novém mám už najeto přes 500km, tak si říkám, že by to chtělo nějaké trochu reálnější postřehy z provozu. Poprvé jsem se zasekl už u názvu, co použít správně za předložku s nebo z? No nakonec jsem vybral jak je vidno a jistě správně:-).
Na Rubéčku už jsem odjel jak totální rovinu, tak i docela rychlou totální rovinu, vlnitou trať lehce, svižně akorát dlouhý kopec zatím ne, protože na ten nějak zatím asi nemám síly ani kila.
Co se rámové sady týče, přetrvává počáteční nadšení. Kvalita nekvalita, kolo sedí na silnici jako přibité, zadek jako v bavlnce a záda si chrochtají absencí otřesů i po skoro třech hodinách jízdy. Schválně píšu "rámové sady", nikoli rámu, protože fakt nedokážu poznat, kolik toho na zadku pochytá sedlovka a kolik prolamovaná zadní stavba se zertzy.
Jelikož je mi to ale fuk, protože důležitý je výsledek a ani netuším, jak bych to zjistil, nebudu to řešit. Práci sedlovky na společné vyjížďce sledoval kolega doom a tvrdil, že očividně pracuje intenzivně. O zadních vzpěrách neříkal nic, ale třeba si jenom nevšiml:-)
Na cyklodiskuzi se několikrát řešilo, že tarmac je podstatně živější rám než roubaix, i tady to zaznělo v komentářích. Já asi na postižení rozdílů nemám nohy. Roubaix dělá v záběru přesně to, co čekám. Reaguje hned, pocitově líp než Duratec, nejsem ovšem žádný velezkušený cyklista, abych to mohl vydávat za dogma a na moji výkonnost naprosto dostatečně.
Ani při velmi silovém šlapání (650w při 75rpm) nemám naprosto pocit nějakého uhýbání, zato však na horším povrchu rozhodně cítím, že kola dobře drží na zemi, neodskakují ani na debilních vysokých latách, což jízdě na špatné silnici (nebudu tipovat procento, ale je vysoké) dává úplně jiný rozměr. V sobotu jsem jel z Týna na Paršovice. Naposledy jsem to testoval asi 2 roky zpět a na Duratecu to byla řehole. Popraskaný asfalt s prorůstající travou, drncačka, no hrůza. Co může být na test lepší kromě pavé? Ani ta nejlepší struktura nevychytá hluboké díry, ale nerovnosti, 5-ti centimetrové praskliny, kamínky, vyšší laty, to všechno "Rubé" sice nevyhladí dokonale, ale vyhladí tak, že se žádné rány do rukou ani zadku nekonají. První momenty jsem měl dokonce podezření, jestli nemám pomalý defekt, jak je jízda na evidentně mizerném povrchu hladká. I zde tedy velká spokojenost.
Sada Chorus 2011. No co napsat k bezchybné funkci. Zachytil jsem hlasy, že 11-ti kvalt nejde pořádně seřídit a vždycky někde blbne. Tak mně to nedělá. Jediné, co pozoruji je, že je řetěz při řazení i chodu mírně  náchylnější k hlasitosti, není-li dokonale namazán. Jde o celkem pochopitelnou vlastnost, uvážíme-li, že je cca o 10% užší, než desítkové verze a já stejně rád mažu:-). Jinak je řazení bezchybné a zejména nově řešené náběhy na převodnících ve mně při shazování stále vyvolávají pocit spadnutého řetězu, jak je rychle podřazeno. Za mne tedy sada zatím bezchybná a doufám, že tak vydrží tradičně campadlouho.
Co mne při ježdění dost překvapilo je, jaký vliv má výška posezu na komfort zadku. Z nějakého důvodu se mi totiž samovolně kus zasunula sedlovka. Než se jí to podařilo natolik, abych si toho všiml, dost jsem bádal, proč se mi sakryš tak blbě sedí. Zadek tlačil, kulky trnuly a přitom jsem na nic nešahal. Naštěstí mám ale protokol z BG fitu, takže i bez rysky jsem to opravil a zase bavlnka, jenom to zasouvání se, doufám, nebude opakovat.
Na závěr můžu jenom říct, že se fakt těším na příští sezónu a dost mě mrzí, že letos už toho asi zas tolik nestihnu na tomto báječném stroji najet.
Každopádně i po pěti stech kilometrech mohu s klidným svědomím prohlásit, že Specialized Roubaix Pro je skvělá rámová sada pro rekreačního jezdce vyšší hmotnosti a nižší výkonnosti. Ve výkonu naprosto nelimituje a komfort nabízí tlouštíkovi vynikající.
Kolu zdar.

čtvrtek 9. září 2010

Specialized Roubaix Pro

Modely Roubaix od Specialized mi hlodají v mozku už asi 3 roky. Konkrétně od Mamut Tour, na které mi v samotném závěru ujel na kostkách kolega, se kterým jsem odjel celý závod, ale na kostkách se vytřepal sleduje, jak jeho karbonové Colnago žehlí povrch a on mi ujíždí.
Né že by se na cyborgovi jezdilo špatně, ale jednak je fakt dost tuhý a druhak se mi na něj nedařilo pořádně poskládat. Asi mám na rám velikosti 58 krátké tělo a dlouhé nohy, což je problém hlavně při snaze poskládat se pohodlně do hrazdy.
No a jak jsem skoro měsíc nemohl nic dělat, aspoň jsem vymýšlel blbiny. Jedna z nich byla, že mám příští rok v červnu 40 let, ke kterým jsem si slíbil kolo a že teď je ten správný čas dárek pořídit, abych trochu ušetřil ve slevách. V soutěži o to, kdo bude mít tu čest mne vybavit kolem nakonec zvítězil brněnský Šírer, kam jsem si původně jel jenom vyzkoušet a odvézt rám, nicméně pan prodejce se projevil jako zdatný obchodník, kde bylo potřeba čaroval s cenou, BG Fit měření za dobrou cenu nabídl, prostě jsme se domluvili na kompletaci celého kola. Nechal jsem si jenom sedlo a Zippy.
Rám je tedy Roubaix pro velikost 56. Jde o ojedinělý koncept rámu, který částečně vychází ze závodního Tarmacu, v klíčových partiích (přední, zadní vidlice, sedlovka) obohacený o "útvary" s vloženými elastomery zertz, jež se mají starat o komfortní tlumení otřesů. Sadu jsem zvolil Campagnolo Chorus model 2011, představec ITM Draco, řídítka ITM Phaton no a jako třešínku na dortu pedály Look kéo blade spolu s tretrama Specialized S-works.
Celá ta krása o hmotnosti jenom malinko převyšující 7kg vypadá takto:
No a protože je zatím ještě celkem světlo, zkusil jsem ho hned chvilku protáhnout. A dojmy? Asi to ani jinak být nemůže, ale jsem prostě nadšený! Určitě v tom hraje roli přesné nastavení posedu, protože o zádech ani zadku jsem navzdory měsíční pauze vůbec nevěděl. Svůj velký díl jistě mají i správně nastavené kufry či tretry se správnými vložkami. Řazení chodí bezvadně, jen si budu muset zvyknout na malinko jiný krok přehazovačky, než měl můj centaur.
Řídítka jsou fajn, zalomený povrch umožňuje 2 pohodlné polohy rukou při horním úchopu, nové páky campy jsou (kromě toho, že nádherné:-) rovněž pohodlnější než stará verze ergopowerů.
Pohled pilota:
Co se týče tuhosti, mám dokonce pocit, že je "rubéčko" v záběru snad ještě tužší než cyborg a jede fakt parádně. Z testovacích důvodů jsem se rozhodl zařadit úsek na kostkách, přesně těch samých zmíněných v úvodu. No a to je prostě nářez. Jak bylo kolo nádherně klidné v místech, kde vím, že cyborg vibroval, tak na kostkách to bylo znát kolosálně. Se mnou jel Pavel, který má rovněž cyborga. Jenom letmý pohled na jeho ruce ukazoval, že kmity jsou několikanásobně výraznější než moje a zadek o kostkách věděl ještě podstatně méně než ruce. Jelikož mám sedlo jako jediné stejné, jde práce jednoznačně na vrub zertzům v zadní vidli a sedlovce. Fakt paráda, vyloženě se těším, až se pustím na nějakou delší vyjížďku, kde si snad těchto vychytávek užiju víc.
A co nestihnu letos, zvládnu příští rok, který bude nejspíš majoritně ve znamení cyklistiky, když je doma tak prima kolo.

neděle 5. září 2010

Měření body geometry u Šírera v Brně

Protože jsem se rozhodl (a dostal chváleno) pořídit k nastávajícím 40-tým narozeninám novou silničku, věnoval jsem se už nějaký čas výběru. Kolo jsem nakonec koupil u Šírera a jako jeden z benefitů ke koupi byla poměrně výrazná sleva na měření body geometry (BG), které má sloužit k optimálnímu nastavení posezu na kole a přizpůsobení geometrie kola tomuto posezu.
Pročetl jsem si, co všechno měření obnáší a na nabízenou možnost nakonec kývl. Den D byla tato sobota. Kolo už je ve stavu, kdy zbývá dodat, jaká pořídit řídítka a hlavně představec, jeho volba je poměrně zásadní při konečném zaříznutí vidlice.
Měření provádí pan Janů z brněnské prodejny Šírer, se kterým jsem také řešil výběr rámu a dalších komponent a jehož ochotu, vstřícnost a zejména časovou flexibilitu při domlouvání termínu velice oceňuji.
Na měření jsem sebou vezl cyklooblečení, tretry a sedlo, které jako jediné nebudu kupovat nové.
V první části se jedná o "anamnézu", čili kratičký dotazník o sportovní minulosti, aktuálních i dlouhodobých zdravotních problémech, nebo konkrétních potížích při jízdě.
Následuje vyšetření ohebnosti, při kterém se najdou rezervy zkrácených svalů a jsou doporučena cvičení pro jejich kompenzaci (jsem celkem nezkrácen, hurrá).
Další na řadě je kontrola "nastavení" těla. Přeměření délky nohou zda jsou stejné, postavení kyčlí, kvalita mezilopatkových svalů, postavení chodidel a další.
Poté již začíná trochu "alchymie", hledání bodů otáčení v kloubech a nalepení koleček v těchto bodech. Body jsou využity k přesnému měření rozsahu pohybu dolních končetin, po kterém dojde k "hrubému" nastavení kola, na kterém je nasazen testovací představec umožňující změnu délky i úhlu postavení vůči rámu.
Poslední fází před před nasednutím na kolo je měření chodidel, které spolu s měřením postavení kotníků a délky končetin slouží pro doporučení týkající se treter, tzn. vložek případně kompenzačních klínku.
Máme-li toto hotovo, hurrá na kolo. Nejprve se nastaví tzv. 2D geometrie, tedy výška a poloha sedla, výška, délka a úhel představce i natočení řídítek. U všech nastavení se využívá měření úhlů svíraných částmi nohy v bodech otáčení. Docela zajímavé i zábavné. Hlavně nastavení představce je pro výběr nového skutečně boží.
S nastaveným 2D se vrháme do 3D:-) a to je teprve zajímavé! S trochou snahy, vodováhou, úhloměrem a poučenou manželkou by se snad 2D nastavení tak nějak udělat dalo. 3D už je trochu vyšší dívčí, protože se sleduje zejména postavení nohy s ohledem na nastavení kufru a vypodložení chodidla v tretře. Dokud jsem to nevyzkoušel na vlastní kůži, nevěřil bych, jak velký vliv na šlapání má nastavení kufru a to nejen předozadní, ale i levopravé spolu s postavením nohy uvnitř tretry.Tato část mi na celém měření přišla nejzajímavější. Experimentovat s postavením sedla je snadné, s řídítky taky, s představcem už je to horší a s kufry v kombinaci s vložkama (aspoň pro mne) jde o totální alchymii, v jejímž důsledku jsem uvěřil měřiteli spolu s pocity a rozhodl se pořídit nové tretry. Rozdíl proti současným Lake 310 je skutečně pocitově zarážející. Jsem zvědav na čísla, až dovezu kolo domů (doufám ve čtvrtek) a i bez čísel na venkovní pocity. Pravda, budou trochu zkresleny celkovým dojmem z novinky, ale o výsledek součtu jde přece hlavně:-). Zatím mám z absolutoria výborný pocit a doufám, že jarní pohoda na kole bude veliká!
P.S.: pro dobré známé. Vím, že mám 40 až příští rok v červnu, ale v březnu těžko čekat podzimní výprodeje materiálu 2011 srovnatelné se současným 2010:-)

čtvrtek 2. září 2010

Z jiného (doslova) soudku

S pomalu končícím létem se nám poměrně výrazně ochladilo, a pokud se vám, nebo vašim rodinným příslušníkům přihodí statická akce venku, velmi snadno v aktuální počasí prochladnete.
Dneska si připravíme jednu z nejúčinnějších medicín, která se užívá zejména v zimních měsících, (mé manželce se hodila už dnes, proto dnešní inspirace na toto téma), a tou je svařené víno v mutaci "Ječmínkův svařák".
Na přípravu bude potřeba 1-2dl vody, kterou uvedeme do varu. Ve vroucí vodě následně krátce povaříme přiměřeně hřebíčku, "kvítek" badyánu, kus skořice, kolečko citrónu a pomeranče, vanilku (možno nahradit vanilkovým cukrem, není-li vanilka doma) a 2 lžíce třtinového cukru.
Do vroucí vody následně vlejeme víno. Nedoporučuju používat na svařák krabicové eklhafty a vůbec víno pochybného původu. Já za tímto účelem nejčastěji kupuji v Lidlu silná jihoafrická či jihoamerická červená, která se dají při troše snahy koupit kolem 50-60-ti korun za flašku a nejsou obvykle vůbec zlá.
Po víně přidáme 1-2 dl vermutu, podle chuti (či nabídky doma) bílého nebo červeného, zajímavou alternativou je nahradit vermut portským, podaří-li se koupit porto někde tak, že ho není škoda.
Po nalití hrnec velmi pečlivě hlídáme a odstavíme hned v okamžiku, kdy se na povrchu začne tvořit lehká bílá pěna. Víno nesmí začít vařit! Po odstavení v případě silných mrazů přidáme ještě panáka tuzemského rumu, případně se použít láhev od likérky Božkov, která se rovnou jmenuje Grog. Jde o tuzemský rum ovoněný hřebíčkem. V případě potřeby možno dosladit medem.
Kdo by se bál studené fronty :-)