úterý 30. prosince 2008

Rok 2008, poněkud předčasné bilancování a poslední příspěvek v roce 2008

Původně jsem tento článek chtěl psát až na Nový rok, nicméně zlomený kotník mne uložill do horizontální polohy a přivázal k notebooku, takže si aspoň trochu zabilancuji.
Od letošního roku jsem hodně očekával. Po první sezóně s ironmanem (myšlen závod, nikoli Michal, byť to spolu časově koresponduje:-) jsem se už považoval za trochu zkušenějšího v očekáváních a dal si poměrně ambiciózní cíle. Zhubnout:-), přiblížit se desítkou k času 45 minut, na HIMu k 5:30 a na IM pod 12 hodin. Celou zimní přípravu jsem se rozhodl věnovat v maximální možné míře běhu. Jenom za 1. kvartál jsem naběhal skoro 700km a nahrkal převážně na trenažéru cca 600km. Plavání v tomto období nic moc. Osobák na desítku v tomto období ovšem s bídou pod 49.
Za duben a květen, kdy mělo dojít k maximálnímu bušení objemů se moc nepochlapilo počasí, takže jsem najel celkem pendrek, nějakých 1580km a naběhal už jenom necelých 400km. Projevilo se totiž navíc propukající pracovní šílenství, které trvalo nakonec skoro až do konce roku.
Výsledek?
HIM v Litovli na konci května přinesl solidní zlepšení 20 minut proti roku 2007. Rozdíl zrealizovaný prakticky celý na kole, běh byl stejná bída, jako loni. V červnu jsem už prakticky nestíhal trénovat. Podle toho také vypadaly Otrokovice. Zlepšení na plavání o 5 minut, zlepšení na kole o skoro 40 a zhoršení na běhu o 35 minut. Suma sumárum, zlepšení o 10 minut a výsledný čas stále 40minut daleko od vysněné 12-ti hodinové hranice.
Jelikož tréninková pauza trvala i nadále, olympijský TT v Litovli v půlce července už byl průšvih jak mraky. Zhoršení proti loňsku na kole a naprostá tragédie na běhu. Pak už jsem neměl morál na žádné závodění, až Grymovská desítka, která nakonec dopadla také zhoršením. No jo, kila holt dolů nešla.
Celkově jsem tedy s rokem sportovně velice nespokojen. Ukázalo se, že v době opravdu vysokého pracovního nasazení ztrácím velmi rychle motivaci dělat cokoli, než abych trénoval aspoň málo. Na tom musím zapracovat. Taky dietní návyky jsem jaxi neuřídil a vlastně ani nevím, jestli chci:-).
No a protože čas bilancování je také příležitosí pro nějaká čísla, tak tady jsou.
Běh: naběháno 2050 km za 200:10 hod, čili průměrným tempem 5:52 s průměrným tepem 153bpm. Oproti loňsku jde o nižší objem o cca 10%
Kolo: najeto 3840km průměrnou rychlostí 25,3 čili za cca 152 hodin. Oproti loňsku zásadní snížení, protože v roce 2007 jsem zvládl přes 6000km. Tady je asi třeba hledat jádro pudla. Chyběl objem kola a tím i vytrvalost.
Plavání: v mém případě nejsilnější a pritom nejméně opečovávaná disciplína. Za loňsko jsem naplaval 159 km za 53 hodin, což je jediný nárůst proti loňsku za 130-ti km. Důvodem je nejspíše jeden kemp navíc, proti roku 2007:-).
Pro příští sezónu zůstává jasný cíl Otrokovice pod 12, nicméně start do roku 2009 příliš tréninkově laděný nebude. Co už, aspoň můžu dumat o úpravě životosprávy, protože jinak se za ty 3 týdny neunesu.
Vážený čtenáři, pokud Ti stálo za to dočít až sem, přijmi, prosím, mé přání všeho nejlepšího do Nového roku, zejména zdraví a osobní spokojenosti, vše ostatní se dostaví automaticky:-).
Ať to v roce 2009 plave, jezdí a běhá lépe, než v kterémkoli roce předchozím.

Vynucená zimní pauza :-(

Dneska jsem si před obědem lehce vyklusl před silvestrovským během. Pěkně lehce, žádná hoňka, přes Čekyňák, zadem do Čekyně. Při seběhu se mi pod nohou uvolnil kus asfaltu a já si povrtl nohu. Kurnik šopa, zase výron, tentokrát na levé noze. Nějak jse to ale nechtělo rozejít, bolest se spíše stupňovala, takže jsem se dobelhal na ICBC, kde mi ochotně umožnili zavolat taxíka. Domů, do sprchy a do špitálu. Konečná diagnóza? Zlomený kotník, kpč, tak jsem pěkně rozběhaný, začínám se cítit slušně a teď toto. Takže koncem ledna začnu od nuly znova, ach jo. Zatím můžu pilovat tak leda berlovou techniku.
Přeji všem do Nového roku, kromě všeho dobrého ostatního, aby se jim podobné události pokud možno vyhýbaly.

neděle 28. prosince 2008

2008 týden 22.-28.12. Díky selhání techniky jenom běžecky slušný

Se dny kolem Vánočních svátků standardně bojuji. Všude plno kaloricky hodnotných potravin, času na trénink z důvdu různých návštěv, ať už nás nebo u nás, léčby kocoviny atp.
Letos se mi podařilo vyšašit volno celých 16 dní v kuse s tím, že ho zkusím prosportovat s minimálně stejným nasazením, jako propít a projíst:-) A skoro se povedlo hned v prvním týdnu, nicméně v dalším musím trochu přidat.
V pondělí jsem hned využil volna, vyrazil na běh po obědě a dal si svižnou 14-tku. Nové NB 1061 chtěly trošku otestovat a pocity z nich mám velice dobré. Večer jsme dali posilku s Ondrou, narvali jsme tam těžký silový trénink, tedy spíš "těžký", páč taháme váhy jak mladší žáci, nicméně dost jsme toho měli:-)
Úterý bylo opět dvoufázové. Dopoledne jedenáctka běhu, večer chvíle na trenažéru.
Ve středu nastal Štědrý den a chtěl-li jsem trochu zasportovat, zbývala jediná šance: navzdory svátku brzy vstát a vyběhnout. Motivován jsem, takže ráno hupky dupky z postýlky (no tedy spíš jsem se pomalu lámal a tiše mumlal něco o kreténech:-)) a hurrá běžet. Po večerním kole se mi daří držet tepy dole a dám 16 km v tempu 6:09 při průměrném tepu 144. Dobrý, tak nízko jsem nebyl, ani nepamatuju.
První svátek vánoční jsem dal volno.
V pátek jsem zvládl jenom ranní běh, protože společenský program od dopoledne dále neobsahoval jedinou mezeru.
Sobota byla náročná. Ráno dlouhý běh s Aldamanem, pěkných 23km v tempu 5:56 na 148 tepech. A to jsem do 18-tého držel průměr tepů pod 144, v závěru ale Aleš trošku přidal, čímž se trochu zvedlo tempo i tepy. Nicméně i v únavě jsem tepal pod 160, což ještě před pár týdny nebylo možné. Dopoledne jsem zvládl ještě plavání s Ondrou a Aldamanem a kdyby tam Ondra nebyl, tak jenom dělám Alešovi trenéra. Únava z běhu byla cítit tak, že jsem nebyl schopen dostat ze sebe intenzitu. Po půl kiláku rozplavání jsme dali pyramidku 400, 300, 200, 100 kraul v tempu cca 1:35 a přes pomalé tempo a delší pauzy jsem toho měl plné brýle. Takže půl kiláku vyplavání a hurrá do páry:-). Musím tady podotknout, že Aldaman mne docela překvapil. Neplave na samouka vůbec zle. Trošku protáhne záběr a ještě se může výrazně posunout i během krátké doby.
V neděli byl program náročný od rána, takže jsem naplánoval až na večer trenažér s tím, že konečně otestuji výkonný ventilátor od Ježíška. Bohužel, nedošlo k tomu, protože zradila technika a nějak mi hapruje soft od realaxiomu. Asi hoďku jsem s tím bojoval a rozhodil to asi v devět. S ohledem na plánovaný ranní běh jsem se na to už vykašlal, čímž se z neděle stal druhý volný den.
I tak je ovšem 11 tréninkových hodin příjemných, byť jsem původně plánoval 14. I tak jde ovšem o několikanásobek toho, co jsem doposud mezi svátky zvládl a běžecky je z toho s 80-ti naběhanými kilometry jeden z nejlepších letošních běžeckých týdnů. I díky tomu jsem nakonec letos zvládl naběhat 2000km, se kterými to ještě v říjnu vypadalo všelijak a doklusal jsem na ně až v pátek:-).
Tabulka tentokrát není k zastydění, takže ji zveřejňuji a loučím se tímto tréninkově s rokem 2008. Příští týden už budu počítat do roku 2009.

pondělí 22. prosince 2008

2008 týden 15.12.-21.12 Odpočinkový? No jejda:-)

Tedy tento mikrocyklus vyšel odpočinkově skoro brutálně. Do středy jsem stihl 2x plavat, 2x trenažér a od čtvrtka do neděle jsem se flákal. 2 alkoholově bohaté akce a finální nákupní předvánoční šílenství mne zcela odrovnaly. No co se dá dělat, občas je třeba se trochu i poflákat. Jelikož mám ovšem 14 dní dovolenou a plánuji trochu (tedy trochu více:-)) potrénovat, odpočinek do foroty se bude hodit.
Abych si odpočinek alespoň trošku zpestřil, objednal jsem si nové botky. Z ničeho nic mi totiž dožilo hned několik párů najednou. Mizuna Ridery po necelé tisícovce kilometrů vykazují takové díry (zejména pravá špice je zoufalá), že už v nich nedrží noha. V popelnici jim bude lépe. NB 901 i 846 jsou při mé váze již vytlučené. Lehké 901 po necelých 700km, tlumivé 846 (určitě jeden z vůbec nejlepších modelů, které jsem zatím měl) po 1250km.
Jako náhradu mám zbrusu nové botičky NB846, které jsem si koupil tenkrát prozíravě dvoje a z prosincové akce na behshop.cz mám se slevou 50% NB 1061, což je loňský elitní tlumivý model a jako lehkou tréninkovou botu NB 826, které předchůdce 825 používám na závody. 826 jsem bral jako náhradu za původně objednané 902, které se bohužel stihly vyprodat mezi mým zadáním objednávky a jejím zprocesováním. Ale i 826 v zelené vypadají prima.
Tož ještě trochu poběhat že? :-D

neděle 14. prosince 2008

2008 týden 8.-14.12. pěkný vrcholný týden v mezocyklu

S tímto týdnem i navzdory dvěma plně odpočinkovým dnům jsem docela spokojen. Slušný objem a vůbec, jenom hubnout jaxi nestíhám:-)
V pondělí jsem vstal, to se mi podařilo v týdnu několikrát! a vyběhnout. Klaplo i polední plavání okořeněné setkáním s předním olomouckým triatletem MartinemK, se kterým jsem fajn pokecal, ale kvůlivá kecům zkrátil trénink:-)
Úterý skoro jako přes kopírák, ráno jsem vstal, odběhl a přes poledne zaplaval. Gut.
Středopráglovolno.
Ve čtvrtek jsem normálně zase vstal na běh, tento týden počtvrté v pořadí, protože do Prahy startím málokdy později, než v 5:20. Pro pracovní vytížení nestíhám plavat, ale zato odkroutím večer hoďku a půl na trenažéru. Jsem fakt makáč, jak v práci, tak v tréninku:-)
V pátek nevstávám a zaplať pánbůh za to, protože manželka ve čtvrtek zapařila, vrátila se dost pozdě a tak plná dojmů, že jsme žvanili asi do 2 do rána, čímž byl pátek krutý i při vstávání v 7:15. V poledne jsem zaplaval docela svižné osmistovky. První 12:15, druhá ruce s packama za 12:45 a třetí, až moc rozvážně rozjetá, nakonec za 12:30, přičemž druhou čtyřstovku jsem zvládl za 6:04! Mám pocit, že konečně začínám v plavání cítit absolvovaný plavecký kemp. Večerní posilka s Ondrou vypadá na pravidelnou akci a dali jsme si pěkně do těla.
Na sobotu jsme domluveni s Aldamanem. Sláva, protože jinak bych nevstal. Delší běh ve dvou celkem utíká, jenom vědomí, že když já držím kloudné tepy kolem 145bpm, je Aleš na 123, kdy já sotva rychle jdu, mě trochu drtí. Odpoledne zvládnu vyčerpávající odpoledne v přecpaném obchodním centru Olympia a i navzdory tomu ještě večer usedám na hoďku na trenažér. Odměnou je mi vědomí, že mám tento týden splněno a proto v neděli nevstávám, neběžím a večer místo trenažéru otevírám lahvinku vlašského ryzlinku a při příjemném popíjení píšu blog:-). Při té příležitosti musím konstatovat, že úroveň darovaných vín při příležitosti konce roku se i u servisních IT organizací výrazně zvýšila a vlašák je vyloženě chutný, mladý, jiskrný s výrazným buketem. Zkrátka dobrá náhražka tréninku:-) Týden hodnotím pozitivně. 12 odtrénovaných hodin se mi dlouho nepovedlo, takže tabulkou se spíše pochlubím:-D

neděle 7. prosince 2008

2008 týden 1.-7.12.

Nebyl to zase až tak zlý týden, byť jsem první polovinu bojoval s lehčí virózou a vlastně celý týden preventivně nevlezl do bazénu. Zase jsem ale poctivě tahal gumy:-)
V pondělí jsem, jak se mi stává stále častěji, nebyl schopen vstát a jelikož mi nebylo úplně nejlépe, vynechal jsem i bazén. Večer jsem ale trpěl výčitkami svědomí, takže jsem si odkroutil hoďku a půl na trenažéru.
V úterý jsem vstal, ale proklatě mi blbl garmin, skoro 15 minut trvalo, než se chytily satelity, takže běh v tabulce má dvě položky. Večer jsem si doma docela pěkně zacvičil.
Práglostředa značí volno, jenom gumy večer.
Ve čtvrtek jsem ráno dokonce vstal, dal si abecedu i rovinky a večer jsem si ještě odtočil trenažérohoďku.
V pátek jsem zase nevstal. Herdek, to budu muset jít běhat ještě i v neděli, kterou jsem chtěl mít volnou. Sice už je mi lépe, ale plavat raději nejdu, protože mne čeká večerní posilka s Ondrou. A taky jo, dali jsme si pěkně do těla. Na dřepy už šlo malinko přidat a ani v sobotu už stehna nebolela tak, jako posledně.
Ráno totiž po posilovně následovat opět následoval delší běh. A zase jsem si pěkně hrábl:-). Na Grymovském mostě jsem se cítil výborně, tepal pod 150, svítilo sluníčko, no paráda. Vzpomněl jsem si tedy na Aldamanovu trasu, již běžel před pár víkendy, a místo klusání kolem Bečvy jsem uhnul vlevo na Prosenice, Buk, Sobíšky, Penčice, Čekyni a domů. Kopec z Buku jsem ještě jakž takž dal, ale už jsem tušil, že závěr bude krušný, což se potvrdilo:-). Na Čekyňák jsem vyběhl už totálně tvrdý, prakticky neschopen krčit nohy v kolenou. Domů to mám naštěstí ale jenom z kopce, zvládl jsem se tedy nějak dokulit.
Nedělní desítka byla povinná, abych si splnil plánované týdenní kilometry. Nechtělo se mi nikam daleko, takže jsem si dal kolečko přes Čekyň a Vinary. Zpočátku jsem si nadával, že jsem nešel v pátek, ale při prvním výběhu na kopec to najednou začalo jít, takže jsem ho proti plánu seběhl a zkusil vyběhnout svižně a hele, šlo to dobře. Seběhl jsem do Vinar, ze kterých mám domů kus dlouhou rovinku velmi mírně z kopce, kde jsem zkusil uvolnit krok a zrychlit. Podařilo se mi zaběhnout 800 metrů v tempu 4:20 a asi bych to vydržel i déle. Tak rychle jsem neběžel, co jsem začal před dvěma lety s ironmanskou přípravou. Třeba je to první vlaštovka:-)))
Celkově hodnotím týden poměrně pozitivně. Odtrénovaných více než 10 hodin, odběhnuto 56km. Dobrý a tabulečka na závěr:-)

neděle 30. listopadu 2008

2008 týden 24.11.-30.11.

Do týdne jsem vstupoval celkem dost unavený z týdne odpočinkového:-).
V pondělí jsem tedy vynechal běžecké aktivity, jenom zaplaval a trochu pocvičil s gumama a činkou.
V úterý jsem lenivě nevstal, ale šel běhat aspoň večer. Pomalu, tepy ale stejně dost vysoko.
Pragostředa značí volno
Ve čtvtek jsem zaplaval a večer sedl na trenažér.
V pátek ranní běh, po večerním trenažéru to moc nešlo, ale bylo potřeba jít.
V sobotu delší běh. Původně jsem chtěl běžet 25km, abych dosáhl týdenní plánované kilometráže 50km, nicméně jsem trochu zaspal a jelikož jsem se snažil tepat nízko, nestihl bych plánovaný odjezd z domu, musel jsem plán zkrátit. Škoda, večer paříme na Labuti s kolegy z práce, takže to na běh moc nebude.
A skutečně, neděli mám lemroidní a ordinuji volno. Ne, že by byla bůhvíjaká kocovina, ale nevyspání hraje svoji roli a stejně se mi nechce.
Tabulka nevypadá zle, příští týden na běhu trochu přidám.

středa 26. listopadu 2008

HTC Touch HD

Ještě jsem ani nestačil napsat krátký článek o HTC Diamondovi, který jsem pořídil v polovině srpna, když mne zradil displej Kaisera a já k velkému úleku zjistil, že fungovat s hloupou nokií už nějak nezvládám:-) a už jsem ho, chudáka, odložil.
Upřímně řečeno, z Diamonda jsem měl velice smíšené pocity. Přestože šlo o lásku na první pohled, protože zařízení je opravdu náherné a proti komunikátorům, které jsem vystřídal v několika předchozích letech (Wizard, TyTN, Kaiser) poměrně subtilní s rozměry „normálního“ telefonu i famózním i do té doby nevídaným VGA displejem, totálně nedostatečná baterka a tím mizivá životnost přístroje mi jeho používání celkem rychle otrávila. Stav se sice zlepšil s pořízením originální baterie s vyšší kapacitou (z 900mAh na 1350), nicméně toto zlepšení za přineslo ztrátu „placatosti“ přístroje a tím dosti významnou vadu na kráse.
Když byl ohlášen Touch HD (a nebylo to po pořízení Diamonda zase za tak dlouho:-)), nařídil jsem si výraznou ostražitost, protože přístroj měl být sice vybaven baterií 1350mAh, nicméně displej s 2x větší plochou, než má Diamond ve mně vzbuzoval obavy. Říkal jsem si „počkej Martine na zkušenosti, po novém roce cena padne a když budou recenze dobré, uděláš si radost“. No jo, jenže už recenze předprodukčních vzorků mne uchvátili. Jako téměř slepec jsem zcela propadl 3,5 palcovému displeji s rozlišením 480x800 bodů. Konečně něco pořádného na knihy, co jsem opustil před drahnou dobou palm Tungsten T3, jsem tak velký displej na žádném zařízení neměl (teda na notebooku samozřejmě ano:-))). No a jelikož jsem i mezi známými a kolegy znám jako milovník novinek, již asi za dva dny od ohlášení brzkého uvedení HD na trh přisly první nabídky na odkup Diamonda a to už na mne bylo moc. Nerad se zařízení zbavuji prostřednictvím inzerátu a vůbec nějak postupuji své hračky cizím lidem, ale za těchto okolností, kdy kolega akceptoval stanovenou cenu s tím, že počká až bude HD v prodeji, bylo pokušení již příliš silné a já se stal majitelem jednoho z prvních vzorků na českém trhu.
Nebudu psát žádnou recenzi ani hanopis na Apple Iphone, byť jsou tato zařízení často srovnávána (ač asi jediný společné znaky jsou telefon s velikým dotykovým displejem, jinak jde o přístroje s odlišnou filozofií i cílovou skupinou), ale aspoň pár postřehů.
Telefon je designován přesně podle mého gusta, čili velmi strohý, černé barvy, po celé jeho přední ploše je prakticky pouze displej (vynikající kvality), 4 ovládací tlačítka (senzorová, reagují mírným zavibrováním na stisk), otvor sluchátka telefonu a světelný senzor sloužící k automatické změně podsvícení displeje dle světla v okolí.
Na levé straně najedeme jenom klávesu sloužící k nastavení hlasitosti, na pravé otvor pro stylus a samozřejmě stylus:-), na dolní otvor pro mikrofon a eXtUSB konektro (specialitka HTC, ale lze použít i standardní mini USB rozhraní) a na horní vypínací tlačítko a otvor pro 3,5 mm jack. Po jacku volají uživatelé HTC dlouho, mně je celkem ukradený, protože jako správný nepřítel kabelů používám bluetoothová sluchátka. Zadní strana je tvořena z největší části pogumovaným krytem baterie a broušeným nerezem ohraničenou čočkou 5Mpix fotoaparátu. No prostě nádhera jednoduchosti při slušné tenkosti celého telefonu.
Pro uživatele znalé některých novějších zařízení s windows mobile 6.1 a rozhraním TouchFlo3D nepřínáší HDčko nic až tak převratně nového. Pravda, displej je větší (hóóódně:-))), více se na něj díky většímu rozlišení na výšku vejde (o 160 pixelů na výšku více oproti VGA rozlišení), ale jinak klasika. Že přibyla záložka pro sledování pohybu akcií není až tak zajímavé, tu šikovní vývojáři brzy doplní i do ROMek pro starší stroje.
Výbava je klasicky maximální, tedy všechny myslitelné mobilní datové přenosy, WiFi, BlueTooth, GPS, pohybové senzory, světelný senzor, fotoaparát už jsem zmiňoval.
Na poměry je rovněž vynikající výdrž. Zařízení vydrží na stejnou baterii, jakou mám v diamondu o dost déle, první víkend dokonce přežilo bez nutnosti dobíjení. Sice jsem ho nijak netrápil, ale ani výrazně nešetřil. O tom si diamantík mohl tak jedině nechat zdát.
Celkově hodnotím Touch HD jako skvělý počin. Veliký displej dává stroji skutečně jiný rozměr a i virtuální klávesnice na něm je použitelná pro pohodlné psaní dvěma palci, což na Diamondovi moc nešlo, čímž u mne padá poslední pomyslné plus pro zařízení vybavená hardwarovou klávesnicí. Už mi zbývá poslední věc k absolutní spokojenosti: upgrade hraničních firewallů v práci, aby bylo možno přistupvat do firmy i přes mobilního VPN klienta. Potom už půjde na řadu akcí nebrat notebook, protože v nouzi postačí telefon.
Mám ovšem obavy z dalšího vývoje v HTC. Poslední dobou chrlí jednu vynikající hračku za druhou a já nevím, jak dlouho toto zběsilé tempo domácí rozpočet zvládne. Aspoň, že Window Mobile 7 jsou odloženy až na rok 2010:-)).

neděle 23. listopadu 2008

2008 týden 17.11.-23.11. Odpočinkový?

Tento týden jako čtvrtý v mezocyklu jsem pojal jako spíše odpočinkový. Jelikož jsem ale cítil kumulativní únavu z kempu, nebo jsem nějak jinak "pokažený", moc jsem si kurnik neodpočal:-)
Pondělkem končil plavecký kemp, bohužel, už bez odpoledního plavání, takže jenom hoďka a půl ráno. Ramena mne bolí přímo hrozně, budu muset to plavání nějak aspoň jednou týdně na hodinu.
Večer po návratu domů už nenacházím motivaci něco dělat.
Úterý si ordinuje jako volné. Jsem ospalý, bolavý, seriózně lemra.
Ve středu zkouším v poledne rozplavat bolest v ramenou. Plavu techniku, cvika, stejně to bolí a ještě jsem si zapomněl kvůli kempu vyndané brýlky z plavecké tašky, takže jako bonus mám oči jak angorák. Večer se ještě zkonsoliduji a jdu si zaběhnout. Trocha abecedy, stovky, ať porád jenom neklušu.
Ve čtvrtek ráno vstanu na kratší běh, ale po večerním jsem nějak tuhý. Došmrdlám aspoň osmičku, ať mi to s plánovaným víkendovým během výjde na plánovaných běžeckých 40km. Přes den nestíhám, navíc ramena stále bolí, takže bez bazénu.
V pátek nemusím vstávat, sláva, nemám běh. Plavat nejdu, ramena už pomalu odeznívají, ale na večer jsme s Ondrou domluveni do posilky, kde jsem reálně skoro dva roky nebyl a vím, co můžu za těchto okolností od těla čekat. Nebudu to tedy pokoušet. Večer projedeme celé tělo (základní cviky, benche, zhyby, tlaky za hlavou atp.) a proti původnímu plánu odjet jenom vršek, zařadím 3 série dřepů. Velká chyba, což cítím už ve třetí sérii s prašivou čtyřicítkou. Mám totiž s posilováním nohou problém. Když dám delší pauzu (od 10-ti dnů nahoru), nebo zařadím nový těžký cvik, tak bez ohledu na to, zda jedu těžké nebo lehké váhy na pohodu, mám minimálně tři dny takovou svalovou horečku ve stehnech, že mám problém sednout na židli, nebo se z ní zvednout.
Jako preventivní léčbu zařazuji v sobotu výklus 20km. Na základě osboní zkušenosti tuto techniku nedoporučuju:-). Běžel jsem ráno na lačno a nejen, že mi došlo zhruba na 15-ém km, stehna bolela jaxviňa, přímo jsem cítil, jak mi quadricepsy drhnou o stehenní kosti. Domů jsem doběhl totálně hotový. Ale aspoň mám splněno. Večer si místo trenažéru otevřeme s milostivou paní rulandské modré ve výběru z hroznů. Znovín je v produkci červeného vína opatrný a oproti jiným výrobcům ho netlačí do prodeje za každou cenu. Jejich rulandy jsou ale obvykle sázkou na jistotu a tou je i tento vzorek. Oproti standardním odrůdovým atributům této se navíc láhev vyznačuje příjemnou tříslovinou, takže si pochutnala i milostivá paní.
Neděli zahajuji chabým pokusem o výstup z postele. Jsem totálně tuhý. Úleva v ramenou je minulostí, k ní se přidává svalovice všech ostatních myslitelných svalů. Na chvíli to poleví po 70-ti minutách na trenažéru, ale večer už je to opět v pikách.
Odpočinkový týden tedy končím celkem unavený a ve stavu ne nepodobném invaliditě, tréninková tabulka nevypadá nijak hrozně, ale vize, že bych měl příští týden přidat, mne zatím spíše rozesmívá:-). Snad to přejde. A ani pod metrák to nevyšlo, tak třeba příští týden.

neděle 16. listopadu 2008

2008 týden 10.-16.11 ve znamení plaveckého kempu

Tento týden měl být třetím z prvního mezocyklu, takže z dosavadních nejnáročnější s tím, že po něm bude následovat týden odpočinkový. Celkem bych i řekl, že jsem to dodržel a nemůžu si odpustit maličkou sebepochvalu, jak jsem byl pilný:-)).
Na víkend bylo plánováno plavecké soustředění v Hořicích, což značilo, že mám-li uběhnout plánovaných minimálně 55km a nespoléhat se na nejistotu odběhání kilometrů v rámci kempu, musím holt začít běžecky pěkně zostra.
Hned v pondělí jsem tedy vstal ráno, zaběhal si příjemných 12km a dokonce se dostal i přes poledne na bazén pro tradiční 2km za zhruba 35 minut.
Druhý den v úterý jsem opět prklatě brzy vstal a protrápil se abecedou se stovkama k výsledným 13,5km. Plavání už ovšem neklaplo, protože jsem ještě ráno odjížděl na dva dny Prahy.
Středeční práglovolno je už skoro standardem.
Na čtvtek jsem naplánoval dlouhý běh, aby jeden v týdnu byl a domluvil se Aldamanem, že vyběhnem spolu. Sraz u lávky v 5:00 značí nutnost vyběhnout nejpozději ve 4:40, což, jak jistě uznáte, je brutální hodina. Já ji ovšem drsňácky dodržel, ovšem Aldamana jsem se nedočkal a musel si dvacku odběhnout sám. Spoléhaje na sparinga, nebral jsem sebou sluchátka, takže to ke konci už byla malinko otrava.
Vědomí, že mám ke čtvrtku odběháno skoro 47km mne v pátek ráno udrželo v posteli (až tolik práce mu to ale nedalo:-)). Večer už jsem totiž byl Hořicích, kde se hned první večer stihly relativně pohodové 2km. Rozřazovací závod na 400m mne ovšem poslal až do druhého družstva. Sestava je zde opravdu silná, v čele s vynikající ironwoman Evou Novákovou, která plave fakt parádně. Člověk z časů na závodech tak ňák tuší:-), ale vidět ji v akci je zážiteček.
Bohužel, v průběhu večerního plavání nějak kolegům porád uplavávám, za což jsem přeřazen na sobotní dopoledne přeřazen do jedničky. Nejdřív se mi trochu zahojilo ego:-), ale na dlouho, protože na první osmistovce mi Eva nadělila 150m a ostatní 100, přičemž v podobném duchu se odehrál celý "kratinký" 4,5km trvající trénink( jenom tak pro ilustraci hlavní motiv: 800 kralul, 4x25 poloha, 600kraul, 4x25 poloha, 400kraul, 4x25 poloha, 300kraul, 4x25poloha, 200kraul (tady jse poprvé nedostal od Evy 50m:-), 4x25poloha a na závěr stovka s poslední polohovkou. Dobré co?). Naštěstí od soboty přibyli dva slušně plavající borci, došlo k přeskupení a večer jsem byl zpět ve dvojce s dvojicí podobné vykonnosti jako já. Dost se mi tím ulevilo, vlání na konci skupiny, ba co na konci, daleko za koncem, je dost frustrující. Před obědem jsme si s Milanem a Ondrou střihli lehkou desítku, aby nám chutnalo a po obědě se věnovali povalování v pelechu:-).
Do večerního plavání jsem vstupoval dost unaven, navíc jsem skupinu tahal, což stojí taky dost sil a navíc musí člověk počítat bazény:-). Hlavním motivem bylo 6x300kraul a protože se na závěr tréninku natáčelo, vyšlo to s odřenýma ušima celkem na 3km.
Večeře v hospodě byla podobně komorní jako v pátek, navíc restaurace je přímo v hotelu, čímž je eliminováno případné riziko Chrudimských anabází:-))) a dokonce ani brýle jsem neztratil.., vlastně taková vypravěčská nuda:-)
Nedělní ráno bylo přesto krušné. Ramena bolí jaxviňa, přece jenom, přejít plavání 1 až 2 krát týdně 35 minut na 2x denně 90 minut je pro organismus změna. Mám problémy se rozhýbat, které ale dlouho netrvají. Po cca 1,5km rozplavání přichází ráno hlavní motiv, 4x(6x100k, 50volně), přičemž prvních a třetích 6 stovek plaveme v intervalu 1:45 (jednička 1:40) a druhých a čtvrtých 6 stovek v 1:50 (jednička v 1:45). Bylo to fakt krušné, odjezdil jsem první více než polovinu všech a lezu z vody totálně hotový. Protože jsme ale malinko vyhecovaní, jsem s Ondrou klusnout veeelmi pomalou sedmičku. Prší, je mlha, fouká no slota prasečí, ale my jsme tvrďáci s morálem:-). Po běhu a sprše je vyhodnocení videa, které se mi zdá s ohledem na narůstající hlad, očekávání oběda a pokročilou hodinu (13:50) docela dlouhé. Nakonec to ale na umření nebylo a oběd jsme stihli i následný odpočinek.
Večer nás čekal trénink o něco méně kilometrově náročný, přibyly ale intenzity všemi styly a musím říct, že zejména motýlkové padesátky mi dávaly pěkně pokouřit. Stovky v závěru už byly v mém případě likvidační záležitostí. Z vody jsem sotva lezl, ještěže žebřík byl blízko:-).
Podpořit naše tréninkové úsilí dorazil i můj kolega, tajemný Tomx, který se schválně podrobil oční operaci, aby nemusel na soustředění a jenom chvíli machroval s taháním gum, čehož zanechal po zjištění, že ženské tahají lépe:-)) Celé si to ale vynahradil v hospodě vyprávěním ironmanských historek, najmě z IM UK, kdy při vyprávění, jak se na něj dobývali toaletychtiví ironmani na toitoiku, tuhla krev v žilách :-D. I do třetice se mi ale podařilo neožrat se jako čuně, po jedné jsem už byl v pořádku v posteli s pár pivy v sobě připraven na odpočinek před posledním tréninkem. Odpolední plavání bylo totiž nakonec zrušeno. Pondělní trénink už patří do probíhajícího týdne, nicméně hodnotit kemp s týdenním odstupem nemá moc cenu, čili: bylo to zase dobré, o den delší než loňské soustředění. Oproti loňsku nebylo odfláknuté natáčení a hlavně následující rozbor, při kterém jsem mrkal, jaké dělám chyby (já, považte:-))). Mám aspoň materiál na přemýšlení a až zjistím, jak se to dělá, hodím video youtube, protože co dělám nohama, se opravdu často nevidím, přímo bych svůj styl označil za unikátní. Podle Valdy mne ale brzdí, takže se asi této originality budu snažit zbavit. Celkem jsem odplaval něco málo přes 20km, což považuji za solidní maso, totálně bolavá ramena jsou ujištěním, že max. 2xtýdně 35 minut plavání je jako příprava na podobnou zátěž málo.
Týden celkově hodnotím jako velice povedený. 63km odběhnuto, přes 23km naplaváno, to ani nevadí, že na trenažér už se nedostalo i tak mám odtrénováno přes 13,5 hodiny (poměrně nepřehledná tabulka zde) a těším se na zasloužený odpočinkový týden, který ovšem ještě začal náročným plaváním:-)

neděle 9. listopadu 2008

2008 týden 3.-9.11. že by trošku pohybu?

Nuže tento týden byl druhým v mezocyklu a měl být vydatnější, než týden předchozí, což se podařilo a týden už vypadal skoro jako týden rekreačního sportovce a nikoli plážového povaleče:-).
V pondělí jsem sice moc brzo nevstal, ale přesto se přesvědčil, že stojí za uběhnout osmičku, než pojedu do práce a tak jsem také učinil. I polední plavání vyšlo, takže dobrý start týdne.
Úterý jsem měl nepracovní, protože jsem řešil nějaké následky sobotního průšvihu, ale ráno na běh jsem se vykopal a před polednem i odšlápl hoďku na trenažéru.
Práglová středa značí nečinnost, zato ještě nepracovní čtvrtek se podařilo obohatit o delší běh v kopečcích za krásného počasí, který jsem cítil ještě i v pátek, kdy se mi podařilo jenom zaplavat.
V sobotu jsme ráno ve složení Aldaman, Ondra a já vyrazili na dlouhý běh, plánováno kolem dvacky se závěrem v kopcích. V šest ráno se nikomu moc nechtěl, navíc Aldaman byl po nějaké kalbě, takže z kopců nakonec nebylo nic, moje záchrana, protože cestou zpět mi parádně došlo, při tempu 6:05 jsem tepal na 170-ti a měl problémy se vrátit domů. Asi mi dva nezvykle dlouhé běhy v rozmezí tří dnů ještě nesvědčí, ale rozběhám to:-)
Večer jsem pořádal pro několik členů rodiny ochutnávku dodávky vína ze Znovína. Nebudu se nijak zásadně rozepisovat, ale rozhodně doporučuji sauvignon z řady terroir levure, jde o nádherné plné víno, jeden z nejlepších sauvingonů na současném trhu. Vynikající je rovněž rulandské bílé ve výběru z hroznů. Vřele doporučuji.
V důsledku této ochutnávky jsem moudře zařadil na neděli volno:-))
Tabulka i tak ovšem vypadá poměrně optimisticky, příští týden bude náročné udržet běžecký objem s ohledem na víkendový plavecký kemp, ale snad to zvládnu, nebo to aspoň zkusím:-))

úterý 4. listopadu 2008

2008 týden 27.10.-2.11.

První mikrocyklus prvního mezocyklu makrocyklu 2009. Na tento úvod jsem se těšil od minulého čtvrtku, co jsem ho vymyslel:-). Pro nadcházející sezónu jsem se rozhodl ponořit se do literatury a podle toho stanovit nějaká globální pravidla. Zatím jsou velmi vágní, protože až tolik jsem se tomu nevěnoval, nicméně pomalu je propracovávám do nějakého detailu. Zatím jsou pravidla jednoduchá, pomalu přidávám v běhu, udržuju plavání a snad už brzo začnu s trenažérem a nějakým posilováním. To je vůbec bolest, před dvěma lety byla posilka přes zimu alfa i omega mého zimního sportování a teď se k tomu prakticky nedostanu.
V pondělí pokračoval prodloužený víkend na Karlově. Kotník sice nebyl stále v pořádku, nicméně další zahálka už by mne asi zničila, takže jsem zkusil vyběhnout na Mravencovku. Trasa má tu výhodu, že je asfaltová a riziko zvrtnutí kotníku je minimální. Převýšení ovšem není zcela zandbatelné:-)
V úterý ráno jsem s iMravencovku zopakoval, tentokrát ovšem volněji, protože se přidal i švagr se skorošvagrovou. Sice jsem jim utekl, ale ne o moc a seběh jsme dali společně.
Ve středu jsem Prágloval, takže volno.
Čtvrtek byl pouze ve znamení plavání, stejně jako pátek, to jsem se ovšem ještě večer dokopal na trenažér, ovšem po 20-ti minutách mi vytuhl soft, čímž se odpor nastavil na nula a já po uvedení notebooku do přijatelného stavu už neměl sílu pokračovat v tréninku.
V sobotu ráno jsem zvládl 20km běh, po návratu z něj mne ale čekala zpráva o tragédii v rodině, která mne v první chvíli naprosto odrovnala. Museli jsme zrušit plánovaný večírek a i nedělní program vzal s výjimkou klusu k rodičům za účelem vyzvednutí dětí za své.
Celkem to ale zase tak tragické nebylo a plán běžeckých km v 1. týdnu jsem dodržel, pěkných 45km, jak je možno ověřit v tabulce.

úterý 28. října 2008

2008 týden 20.-26.10. skoro nulka jen to fikne

V pondělí volno, v úterý lehká desítka, ve středu plánovaná patnáctka, na které jsem si ráno přivodil lehký výron a sotva se dobelhal domů. Noha vypadala celkem rozumně, ale po návratu z práce jsem se zděsil. Pravá noha jakoby vypadla z oka noze důchodkyně s poruchou ledvin a rozvinutou cukrovkou. Tím sportování tento týden skončilo. Mohutně opuchlý kotník neumožňoval ani plavání, první dva dny nešlo ani kloudně stát se zátěží, že bych trochu pocvičil a navíc jsem se musel trochu pošetřit na výlet do Jeseníků, kde jsme původně plánovali trochu chodit. Naštěstí v sobotu už noha celkem splaskla, takže párhodinová vycházka šla přežít, v neděli to bylo ještě lepší, takže na pondělí už jsem vesele plánoval výběh na Mravencovku.

neděle 19. října 2008

2008 týden 13.-19.10

Tak už se pomaličku rozjíždím. Zatím sice opravdu hodně opatrně, ale příští týden to bude zase kousíček více, pak zase víc atp.:-).
V pondělí jsem nedělal nic, bylo mi ještě blbě od soboty.
V úterý nestihnuté plavání, až večer jsem se vykopal aspoň na chvilku klusnout. Mrholilo, ale byl jsem tvrdej:-)
Ve středu Prágl od rána do večera, takže nic.
Rána se mi nějak v poslední době nedaří, protože dost ponucuji a ani ve čtvrtek tomu nebylo jinak. Aspoň, že jsem v poledne odplaval dva kiláky, protože večer lilo jak o život (upřímně řečeno, zas tak mi to nevadilo, otevřeli jsme si Chardonnay z Augustiniánských sklepů a nebylo nám nejhůř:-)
Pátek měl identický průběh, tedy pouze plavání. Ráno kvůli zacvaklému budíku, večer kvůli totálnímu kopru, bylo mi totiž jasné, že o víkendu už se tak vlákat nebudu moci.
V sobotu jsem si poležel plánovaně, protože jsem dostal vycházku po obědě. Dal jsem si pěkných 12km v kopcích a po delší mne to bavilo, byť mi to vůbec neběželo. Do kopců jsem se zkoušel trochu odrážet, lýtka bolí ještě dnes. Po běhu jsem šel vyzvednout manželku s dětma z návštěvy u švagrů a nějak se to zamotalo tak, že se u nás po návratu domů zjevili nejen tito švagři, ale i druzí švagři, neteř s přítelem a jeden přítel bez neteře, která hrála kuželky v Praze. Moudře jsem si s Ondrou domluvil na ráno běh, takže po odpoledním burčáku jsem už večer pokračoval na jemně perlivé vodě (k naprostému úžasu společnosti:-)) a na půl osmou ráno v neděli byl připraveno ok.
V plánu jsem měl jít kolem 18-ti km v klidu. Celkem jsme to dodrželi, jenom jsem po hodině běhu dost utahaný a domů jsem dobíhal s nohama každou těžkou kolem 80-ti kilo. S tak těžkýma nohama jsem se raději ani nevážil:-).
Sice týden celkem slabší, ale je to rozjezd, že, a ten je potřeba nehrotit. V tabulce to vypadá třeba takto. Jo a oproti 103kg z minulé neděle mám tuto neděli už jenom 101 :-D

neděle 12. října 2008

2008 týden 6.-12.10., Grymovská desítka

Tento týden byl asi úplně první letos zcela netréninkový. Od pondělí do středy jsem se školil a byť jsem sebou měl všechny běžecké i plavecké věci, na nic nakonec nedošlo. V pondělí jsem měl takovou střevní chřipku, že jsem při řečech o ITILu málem umřel. V úterý už mi bylo lépe, na večer jsem byl domluven na výběhu s Tomášem, ale nezadařilo se, musel jsem ještě do práce, kde jsem zkysl asi do 9-ti. Tak aspoň plavání ráno. Ve středu jsem sice vstal, nicméně v krku knedlík jako hrom, takže jsem se nakonec raději omluvil. Nebudu riskovat pře závodem. Čtvrtek pátek už jsem jenom ladil, takže bez běhu a ani do bazénu jsem se nedostal.
Jedinou sportovní aktivitou za celý týden tedy byl tradiční pólistický běh. Letos s vynikající účastí 14-ti borců, kteří vyrovnali účastnický rekord z před pár let. S postupujícími lety chodí stále více mladých nabušených borců no a já zase propadám dozadu:-). Při převážení na decimálce mi to napsalo rovnýc 101kg, podobně disponované mužné typy (rozuměj přes metrák:-) se ukázaly celkem 3. V této kategorii jsem obsadil pěkné 2. místo:-)
Závod se vyvíjel očekávaným způsobem. Až k mostu, kde se přebíhá na druhou stranu jsem držel tempo kolem 4:45 na tepech 175. Při výběhu na most mi tak ztuhla stehna, že jsem až do cíle drobil krůčky jako stoletá babka a tempo neomylně zamířilo k 5:20. Byl jsem v pohodě s dechem, nebylo mi ani zle, ale uvést nohy do nějakého delšího kroku zkrátka nešlo. Trasu dlouhou 10,3km jsem nakonec zvládl v čase 52:16, čili poněkud za očekáváním, ale objektivně řečeno, čas asi odpovídá aktuální výkonnosti a váze.
No nic, od příštího týdne začínám zvolna přípravu na příští sezónu, vracím se k hubnoucímu plánu a teď už to určitě zase trochu půjde.

neděle 5. října 2008

2008 týden 29.9. - 5.10.

Po několika týdnech skoro běžecký týden. Tedy budu-li takto říkat týdnům, kdy uběhnu přes 50km:-))
V pondělí jsem jako tradičně nevstal na ranní vyběhnutí, v poledne aspoň trochu zaplaval (testík na kilometr za 16:11, celkem spokojenost), ale večer pršelo, čili místo běhu relax:-)
V úterý standardní nevstávačka, plavání přes poledne a večer po dlouhém přemlouvání běh. S čelovkou, letos takto poprvé. 5x1km 4min mk, 4:51, 4:47, 4:45, 4:52, 5:02. Ke konci už toho mám opravdu plné zuby.
Středeční Praha značí volný den.
Ve čtvrtek ráno bych možná i vstal, ale prší, tak na to peču. Plavat nestíhám, takže večer navzdory dešti odklušu 8km. Jsem úplně tuhej, nebaví mě to, ale mám ze sebe dobrý pocit, že se peru s živly:-))
V pátek ráno prší, plavání opět nestihnu a večer mám takový kopr, že raději otevřu sedmičku a konverzuji s milostivou paní.
V sobotu to dopoledne vypadá s počasím dost a pytel, ale po obědě se to probere, resp. aspoň přestane pršet. Vyrážíme na běh s Pavlem. Jelikož je přesně týden do Grymovské desítky, naplánuju conconiho test.
Žádné překvapení se, bohužel, nekoná. ANP podle grafu odhaduji kolem 176bpm při tempu 4:39. Tak nevím. Jak bys případný vážený čtenáři v tomto stavu rozbíhal a běžel závod na 10km? 4:45, je to reálné vydržet? Nebo rychleji, pomaleji, držet tepy na úrovni domnělého ANP, nebo raději níže? Díky za případné tipy.
V neděli jsem byl domluvený s Aldamanem na ráno, ale noční sms, kterak je mu blbě, mne nenutí vstávat v 6 a můžu si poležet chvíli déle. Dokonce začínám pochybovat, jestli poběžím. Modrá obloha ovšem posouvá motivaci z "nevím, zda půjdu" na "kolik tak běžet":-). Nakonec je z toho necelých 18km v kopečcích. Je nádherně, chladno ale blankyt a sluníčko, v lese opar, ve sluchátkách hudební událost roku 2008, nespěchat na oběd, asi to někam natáhnu.
I tak mi to za týden dalo cca 6 a půl hodiny a odběhnutých necelých 54km. Příští týden mám zase 4 dny Prahy, ale stejně budu odpočívat před posledním letošním závodem:-).

pondělí 29. září 2008

2008 týden 22.-28.9.

Původní záměr byl pořádně zaběhat a v sobotu si zajet časovku, ale člověk míní a okolnosti mění...
V pondělí jsem jako již tradičně postrádal ranní morál s tím, že výběhnu večer. Prdlačku, zapomněl jsem, že jedu vyzvednout po práci děti k našim, než jsem doma všechno zaopatřil bylo osm a už se mi nikam nechtělo.
Aspoň jsem si ale za propracovaný víkend nadělil v úterý den volno:-). Hned na ráno jsem domluven s Ondrou na bazén. Rekonstrukce mne tedy nepřesvědčila, o společných šatnách muži ženy si myslím svoje, taktéž o pouhých pěti převlékacích pidikójích, o volném výhledu z vestibulu do skoro celých šaten nemluvě. Aspoň ale bylo málo lidí, takže jsme trochu poplavali a dalo to delší trénink než stabilní polednové dva kiláky. Jelikož už manželka pracuje a Matýskovi jsem slíbil, že vezmu ze školky hned po obědě, vyrazil jsem si hned dopoledne na běh, nějaké ty úseky, že. 3, 2 a 1km. První úsek v tempu 4:57 na tepech 173, druhý 4:49 na 176 a třetí 4:44 s tepy 177. Mezi úseky pauza 3 minuty. Zuby jsem toho měl plné, holt pomalík.
Středa začíná klasickým ranním koprem bez běhu, tak aspoň regenerační plavání v poledne, jenom blbnutí s ploutvemi a motýlkovou technikou, nějakých 1,8km. Záměr večerního běhu padl, když jsem doma po návratu z práce narazil na švagra se švagrovou a burčákem:-)
Ve čtvrtek nic, nevstávám, nestihnu oběd, jím až večer a to jelito dovezené rodiči. Vypiju k němu s manželkou sedmičku dornfelderu z Valtic (měli v Hypernově za 110, super kauf) a jdu spát. Není to sice v souladu se životosprávou, ale je to fajn:-)
V pátek ovšem vstanu. Snad mi morál posílilo špatné svědomí kvůlivá večeři, ale vstanu tak brzo, že mi výjde dát delší běh. Běžím a celkem to jde, tempo kolem 5:20, že bych po otočce přidal? Tak jo. Po devíti kilometrech točím s tím, že vydržím rychleji až k lávce u tenisu a pak vyklušu domů. No vida, jelítko spolu s vínem dodalo svalům potřebou energii a zvládám 6km v tempu 4:58 při průměrném tepu 168. Dobrý na 101kg chlápka. Při té příležitosti jsem si také zaběhl osobák na 15km 1:18:10. Překvapující. V práci to už ovšem nestihnu vyplavat a ještě k tomu se dozvím, že Ondra marodí (asi jsem ho utahal na plavání:-) a nepojede se mnou časovku dvojic. Slíbil jsem tedy dětem v sobotu ZOO a následně se ozval Aldaman, že i jemu vypadl partner na časovku, jestli nepůjdem aspoň běhat, když teda časovku už nedám.
Sice mne bolí nohy, ale přesto jsem v sobotu v 6:30 před domem a připraven. Z původně plánované regenerační desítky je sice patnáctka v kopcích, ale moc to nehoníme čili to přežiju. V zoologické na kopečku je parádně, počasí plné sluníčka, funglo nová restaurece až na malinko liknavější obsluhu také příjemně překvapila. Slušná nabídka salátů, těstovin atp., porce uspokojivé, jídlo chutné. Šetřím se u salátku, protože mne večer čeká uzavírání sezóny TTS Osek spojené s grilováním selátka (to jsem netušil, že "selátko" má 60kg:-)). Do Oseka razím kolem šesté na manželčině kole, neb je vybaveno dynamem integrovaným v předním náboji a osvícení je tím pádem skvělé. Užívám si i řazení na osmirychlostní nábě shimano nexus. Parádní věc, vůbec jsem milostivé pořídil bezva kolo:-))). No a na bezva kole na super prase (to už tady někde v komentářích mám:-)). O půl sedmé, kdy dorážím na místo činu, je už prasátko pěkně okrájené, zbývá libovoučké masíčko, přerovská jedenáctka k němu hezky pasuje, tak není divu, že na zpáteční cestu vyrážím až kolem jedné ráno. Cesta proběhla hladce, neb jsem se šetřil :-D
V neděli se žádné sportovní aktivity nekonali. Byl jsem malinko nevyspalý, dodělával nějaké věci do práce a strávil s rodinou pěkné odpoledne u kamaráda na zahradě. Mladší dítě honilo slípky, starší budovalo na ořechu bunkr, žena tlachala se ženou a my s Ladikem pili kvasničák a řešili problémy světa, fajn jsme se měli.
A podle toho taky vypadá tabulka. Je sice pravda, že 45km za týden jsem neuběhl už ani nepamatuju, ale plán byl vyšší, vždyť Grymovská desítka je již za 14 dní. Oproti minulému týdnu jsem ovšem tréninkové dávky takřka zdvojnásobil:-))))

neděle 21. září 2008

2008 týden 15. - 21.9 aneb těžko se sportuje pražákovi

Debilní týden zcela v duchu týdnů červnových. Celý týden jsem strávil v Praze v poměrně intenzívním pracovním vytížení a nebýt IM kolegy, pochyběl by mi jeden ze dvou běhů.
V pondělí jsem to stihl ještě před odjezdem na bazén a snad už rameno přestává bolet. Uvidíme v dalších týdnech.
V úterý nic. Sice sebou mám dvoje běžecké věci, aby mi nekomplikovalo život vlhké oblečení v kombinaci večerní a následně ranní běh. Jelikož jsem ovšem v pondělí končil ve 23:00 práci, nedostávalo se ráno sil. V práci se celkem dařilo, konec ve 20:00, nicméně pozvánka od sítí do The Pub, kde jsme jako obvykle s Pepou zavřeli večerní běh zkomplikovala a nejenom večerní:-)
Středeční ráno bylo poněkud kalné na trénink a práce se protáhla skoro k půlnoci, čím padlo i nějaké vyšilování ve čtvrtek ráno. Odpoledne už to ovšem bylo jiné. Jako jediný den v týdnu se nestěhovalo a ozval se mi firemní kolega ironman, plný dojmů z IM UK, který pln nevšední ochoty zopakol akci z června, kdy mne odvezl domů a vzal na výběh do Průhonického parku. Prostředí je tam přímo běžecky ideální, sypané cestičky, udržované dřeviny, rybníčky, zámek no paráda. Jenom Tomáš pod dojmem mého posledního příspěvku o něm (označil jsem ho jako "žvanivějšího ironmana") propadl splínu, je velice zamlklý a dojmy z Anglie aby z něj člověk páčil :-DDD. I tak mu ovšem za bezva výběh děkuji, bez něj bych vezl běžecké věci do Práglu úplně zbytečně (jako ostatně většinou) a přestože mne celkem bolely nohy, šel zamlklý běh vydržet:-DD.
V pátek samozřejmě ráno na běh ani pomyšlení, večer rovněž, konec práce příliš pozdě. V sobotu už stačí jenom doladění věcí napáchaných v pátek v noci a kolem poledne cesta domů. Jelikož mne čeká zmeškaná oslava manželčina a dceřina svátku, nevydám se ani tento den na deštivý výběh.
No a tím zbývá už jenom neděle, kdy se vykopu do mrholení na 15km. Po 7,5 km zkouším zařadit 5km na ANP, což se mi podaří skoro přesně (avg HR 176bpm), nicméně tempo 5:00 mi na Grymovskou desítku za 3 týdny příliš optimismu nedává. A to vůbec neřeším velmi nepříjemný nešvar plynoucí z nadváhy. Víte, jak má metrákový chlap odřené půlky o sebe po takovém běhu? Že ne? Tako to buďte kurňa rádi:-)).
No snad ještě něco stihnu, na osobák nejspíše nikoli:-), ale úplný průšvih by to být snad nemusel. Kdyby měl někdo do posledních 3 týdnů rozumný tréninkový tip, budu rád. Hlavně by to ovšem neměl být odpočinek, oraz a podobné rady, které jsem dostával v době, kdy jsem nic nedělal:-D
Tabulku s 27km běhu a 2km plavání sem ani dávat nebudu, nemá to cenu.
Každopádně stěhování už je skoro za námi, příští týden bych mohl být celý normálně v práci, tak se snad trénink trošku pohne.

sobota 13. září 2008

2008 týden 8.-14.9.

Mám stále nějaké motivační problémy. Málo času, hodně práce, vždycky chvíli to jde, pak příjde týden dva, kdy to nejde vůbec, člověk jakoby začínal znova a znova.
Jako jeden ze zoufalých pokusů jsem učinil návrat k víceméně týdenním přehledům (účelem je natrénovat, aby bylo co psát:-) a také jsem požádal o návrat mezi blogy na behej.com. Třeba mne sem tam nějaký komentářík nakopne:-))
Třeba tento týden, pondělí plné, návrat domů kolem 20:00, no sportujte. Úterý středa značí pobyt v Praze, pokračuje stěhování centrály, čili začátek dne v 5:00 ráno, konec kolem 21:00, člověk je rád, že zvládne večeři.
Od čtvrtka už jsem naštěstí v Olomouci. Zamýšlený ranní běh ovšem neklapne, jsem mrtvola, nevykopu se z postele. Po x týdnech se ovšem dostanu do bazénu (naposledy jsem plaval na olympijském Grafilitu). Překvapivě nic moc:-), nejhorší je, že mne bolí rameno pochroumané už červenci na pilates, ale to nějak časem rozplavu. Večer jsem po osmé vyběhl, no páni, taky horror. Neměl jsem moc času, je už brzo tma, takže jsem vyrazil jenom k rybníku, že tam kousek odkroužím. Když už je trénink krátký a mám běhat minimálně jednu kvalitu týdně, zařadím 1km úseky s pauzou 1minuta. Z původně plánovaných pěti jsou tři. Pročpak? Tedy první kilák v tempu 4:55 průměrné tepy 173, druhý v tempu 4:56 tepy 176 a třetí, chvilka napětí.... v tempu 4:48 ošem průměrné tepy 180, což jsou 4 údery na mnou změřeným ANP. Trénovanost věru není.
Optimistická předpověď na pátek vede k volbě dopravního prostředku jizdního kola. Když nejezdím na kole pravidelně, mám hrozný problém jet nějak inteligentně a nebouchat jak magor. Takže ráno zvládnu 27km do práce lehce pod 60 minut, přičemž u cedule Olomouc mám průměr 34,8, ten pak samozřejmě ztrácím cmrdáním po městě, protože kolem Olomouce jsou všechy rozumné (ruzuměj pro cyklistu) příjezdové trasy v rekonstrukci, není tedy jiné možnosti než příjezd přes centrum. Domů mi foukne pěkně do ksichut, nicméně i tak držím průměr 31, ale domů přijíždím totálně prošitý.
V sobotu se vyhrabu z postele, protože máme po velmi dlouhé době domluvený běh s Aldamanem. Plánuju dvacku, Alešovi se tolik nechce, takže běžíme od Tenisu. Má to k němu o něco blíže než já (400m vs 3km), tak aspoň dorazí o několik minut pozdě. Jsem pěkně tvrdej, nějak se mi porád běží blbě, nakonec ale při průměrném tepu 151 (tak nízko jsem už dlouho nevydržel a to mi v závěru tepy vyletěly k 160-ti, do 15-tého km jsem se držel na 148) dostávám na průměrné tempo 5:48, což zase není taková hrůza. Asi to bude tou snižující se vahou, už jsem skoro pod metrákem:-))
Původně plánované nedělní kolo bere za své při pohledu z okna na zataženou oblohu a hlavně sílící vítr s teplotou kolem 11C. No nic, tak třeba odpoledne vyběhnu, jenže ani na běh nakonec nedojde. Prostě prohnípaná neděle. Celkem tedy slabší týden, ale tak tabulka pro aldamana se zvládne:-)
Celý příští týden mne čeká Praha, dost možná i s částí víkendu, uvidíme tedy, podaříli se něco odtrénovat, věci sebou vezu:-))

pondělí 8. září 2008

Týden 1.-7.9. zakončený prima časovkou

Tak už druhý týden v řadě, který se dá skoro označit jako tréninkový. Jenom do toho běhu se mi nějak moc nechce, když je počasí na kolo, vyšlo tak vyběhnout 2x (23km), na kolo 3x (200km). V tréninku se nic zajímavého nedělo, ale v neděli se konala časovka do vrchu "Slavkovské radary", na kterou jsem se po dvouleté pauze opět vypravil. I oddílová účast byla poměrně bohatá a nejen oddílová. V předchozích ročnících nebýval počet účastníků vyšší než tak 30-50 podle počasí, letos se nicméně propagace chopil pořadatel Šela maratonu, obeslal mailem všechny účastníky této akce, info pověsil i na svůj web, což je pravděpodobnou příčinou účasti rekordního počtu závodníků přesáhnuvšícho 135 člověků nějrůznějšího pohlaví, věku, výkonnosti i vybavení.
Již krátce po desáté (v 10:00 startoval první závodník) stála u startu fronta lidí, naštěstí se nejelo podle startovních čísel (fasoval jsem 42), ale podle toho, kdo si jak rychle stoupl do řady, mohl jsem tedy startovat dříve, než v 10:42. Přede mnou startovali oddíloví kolegové Peca a Majlan, za mnou Ondra, který jet nechtěl, ale jeho sportovní ředitelce se podařilo najít pro něj správnou startovní motivaci (kdyby nejel, musel by si sám vyžehlit:-))). Rozestupy byly minutové a mně bylo jasné, že s váhou 100kg a současnou výkonností kolegy dlouho neuvidím a Ondra mne asi taky fikne velmi rychle. Protože všichni začínají na velkou, hodím si ji tam před startem taky:-).
Samotný závod je dlouhý 6,8km, převýšení činí 350m, průměrné stoupání tedy něco málo přes 5%, toho průměru ale na samotné trati zase až tolik není.
Teď mi ale zrovna odpočítali start a já razím z místa startu, kterým je Loučka u Lipníka, bílá čára u hasičské zbrojnice. V samotné Loučce se jede cca 500m a stoupání je mírné, dá se tedy jet celkem svižně, jak je i vidět na obrázku:
Gráfek kromě profilu , HR a rychlosti zobrazuje i aktuální převýšení v procentech (plná hnědá plocha)

Po vyjetí z Loučky následuje přehození na malou a delší rovinka s postupně se zvyšujícím sklonem až k začátku lesa a vjezdu do vojenského prostoru. Nějak mi nefunguje cadence senzor, asi vybitá baterie, nemusím se trápit otáčkami:-)). Krátce před lesem mne předjíždí Ondra. V první zatáčce se trať pěkně zvedne a začíná asi nejtěžší část stoupání, kdy chvílemi převýšení přesahuje 12%. Lámu to, seč mi síly stačí, ostatně tepy kolem 180bpm to potvrzují a zdá se mi, že Ondra mi nějak neodjíždí. Chvilku přemýšlím, že ho zkusím dojet, ale to se rychle ukáže jako výplod laktátem zpitomělého mozku, protože jakmile stoupání trochu zvolní, Ondra přidá, což já už nezvládám. Po nejdrsnější pasáži přichází trošku volnější úsek s jedním místem, jež vypadá na skoro 20-ti metrový sjezdík:-). Následně se trať zase zvedne a jde to ztuha až do Slavkova, kde stoupání opět trošku zvolní. To už před sebou vidím závodníka, který vypadá dojetelně. Do cíle zbývá cca 2km, tak jdu ve Slavkově ze sedla, že to rozjedu. Hm, no nic moc, nohy už mám tvrdé, srdce jaksi ochemlané ale pomalu se k němu přibližuji a zjišťuji, že je to pan Adrýsek, tradiční účastník Litovelského HIMu, ročník 1938. Toho bych asi měl předjet:-) a taky jo. S černotou v očích vylámu poslední prudší úsek kousek pod cílem a na cca 2%-tní rovince ještě zalehám na 400m do hrazdy (tu nesundávám, neměl bych kam dát edge:-)) a pak už "spurt" do cíle. Končím naprosto hotový, ale když vidím Ondru, má toho ještě plnější brýle než já, neberu si to zas tolik. Aspoň byl ale rychlejší:-) Bohužel, nemám časy a to ani svůj, protože jsem nějak nezvádl zmáčknout si v cíli tlačítko. Mohlo ty být někde kolem 26:15, což je o 2 minuty lépe, než testovací výjezd před 14-ti dny, snad tedy budu i po zvěřejnění výsledků spokojen. (rekord trati je pod 17 minut, je tedy zřejmé, že nejsem excelentním vrchařem:-)). Po troše oddychu jsme si sjeli na start na pivko, "osečáci" zamířili domů a my s Ondrou vyjeli kopec ještě jednou a přes Výkleky se vrátili domů. Docela dobrá projížďka na konce týdne.

pondělí 1. září 2008

Tak asi zase začínám trochu trénovat:-)

Sice jsem zrušil popisování jednotlivých týdnů, ale protože minulý týden byl po téměř třech měsících skoro tréninkový, zaslouží si aspoň kratinký článeček.
Počasí nám přálo, do Prahy jenom ve středu, dá se pěkně jezdit do práce na kole. Debilní uzavírka Kokor už je u konce, takže hromady aut přes Majetín, otravující a často znemožňující kulturní cyklojízdu, odtáhnou opět na hlavní, kam patří, díky čemuž můžu dýchat kromě olova i nějaký ten kyslíček:-).
Správně bych měl začít pořádně běhat, protože Grymovská desítka se blíží, když mě zrovna začalo bavit kolo:-).
V týdnu jsem to tedy zvládl 2x do práce a zpět, navíc ve čtvrtek jsem měl poměrně výraznou střevní indisposici, která mi znemožnila odjet do práce. Sick day jako vyšitý. Naštěstí po poledni s...a odezněla a já jsem využil volného dne k lehkému tréninku na kole. Letos bych totiž rád jel Slavkovské radary, což je celkem výživná časovka do vrchu, zejména pro borce, kteří se zatím marně snaží stlačit svůj výtlak pod 100kg. Letmý pohled do výsledků ukazuje, že skuteční závodníci do dávají pod 17 minut. Já si vyjel trať závodu 2x po sobě, jednou za 28:24 a podruhé za 28:57. Zejména druhý čas mne celkem potěšil, protože jsem jel nahoru bezprostředně po sjezdu na zpět na start. K pátku jsem tedy měl najeto téměř 200km a v sobotu jsem ráno i odběhl jeden 14-ti kilometrový běh, který se ale tento týden krčí v deníčku sám samotinký.
O nedělním výletě už psal Aldaman, já jenom doplním, že při sjezdu z Hostýna mi hned na začátku crashnul edge 705, čímž došlo k nakopnutí historických dat a vydoloval jsem je až po velmi sofistikované úpravě xml kódu souboru:-). Díky tomu můžu ke kilometráži doplnit i celkové převýšení, které na 80-ti km činilo 1100m a zejména výjezd na Hostýn z Rusavy byl zážitkem. V 17-ti procentních úsecích jsem měl Aldamanova mohutná lýtka prakticky ve výši očí a je to pohled pro bohy, kdyby tak do nich ještě přestal chytat ty křeče a mohl je normálně používat:-)))
Celkem jsem tedy nakonec tréninkem strávil minulý týden 11 hodin, což už konečně začíná k něčemu být a hlavně mě to začíná zase docela dost bavit. Kila třeste se!

pondělí 25. srpna 2008

Garmin Forerunner 305

Při psaní článku o EDGE 705 jsem si zjistil, že text o Forerunneru 305 jsem zapomněl mezi drafty a není publikován. S mírným prodlením cca rok a půl je tedy k disposici tady.

čtvrtek 21. srpna 2008

Garmin Edge 705, když už člověk prdlačku jezdí, měl by si to aspoň pořádně změřit


Přiznám se bez mučení, po tomto fešákovi šilhám, co ho Garmin ohlásil. Přesně věc dle mého gusta: vlastně mi k ničemu není, protože z valné části jeho funkce zvládá forerunner 305 (jak teď zjišťuji při hledání linku, jeho recenzi píšu už rok a nějak jsem ji nedokončil:-)), nicméně oproti svému běžeckému bráškovi je vybaven poměrně velkým barevným displejem, který zvládne zobrazit 8 datových polí (forerunner jenom 4) a hlavně podporou mapových podkladů a navigací! Párkrát jsem si říkal i na běhu, že by se navigace hodila, ale na kole v neznámém prostředí mne to napadlo mockrát. No a když si forerunnera pořídil i můj kamarád Medvěd, na téma použití se rozproudila poměrně intenzívní debata, čili netrvalo dlouho a zjistili jsme, že po 705-tce šilháme oba. Takže když když přišel s nápadem koupit hračku venku pro několik podobně postižených lidí, zařadil mne na seznam zájemců, byť jsem na jeho dotaz z dovolené nereagoval. Za ty peníze by strojek stejně bez problémů udal, což ovšem nebylo nutné, okamžitě jsem zpracoval manželku (po dovolené nebyl až takový problém) a objednávku potvrdil. Za pár dní už jsem si ho vezl z Prahy domů.
Co tedy tento zázrak techniky umí:
- všechny myslitelné funkce sporttesteru a cyklocomputeru, navíc podporuje stejné příslušenství jako forerunner, takže mi stačí jeden tepák i cadence sensor (mám tedy tepák i sensor do foroty:)
- oproti forerunneru obsahuje i barometrický výškoměr, který se automaticky kalibruje při přesném zaměření satelitů a funguje skvěle, o tom později
- neskutečně citlivý GPS přijímač, už jsem měl v ruce kdeco, ale proti pevným navigacím, BT modulům, či telefonům s GPS je edge ještě kus jinde. Satelity chytá skoro všude a zaměření je opravdu bleskurychlé. Při odjezdu z práce, kde forerunneru trvá 3 minuty, než se mezi domy chytí, je edge zaměřen do 15-ti sekund od zapnutí. Skvělé.
- podporuje paměťové karty microSD a disponuje 750-ti MB interní paměti, pro instalaci map a ukládání historických dat
- a samozřejmě, v mapových podkladech (Garminí TOPO 2 Pro je skutečně fantasticky podrobná mapa) dokáže navigovat. Bez hlasu, ale to neva, kdo by poslouchal nějaké hlášky, že jo:-))
- nabíjení i připojení k PC se děje přes miniusb, jak je už u Garminu a vůbec solidních firem dobrým zvykem. Jeden kabel a jedna nabíječka na všechno, tak to má být. Pozn. udávaná výdrž na baterie je 16 hodin, což je oproti forerunnerovým 10-ti skvělý údaj.
- balení kromě vlastního edge, nabíječky a kabelu obsahuje také cadence sensor, tepák a dvě montážní sady na edge. Jedna na představec, druhá na řídítka. Já byl nucen nepoužít představec, protože mám edge moc dole na představci kvůli hrazdě a pendrek jsem na něj za jízdy viděl. Nakonec jsem jej tedy namontil přímo na hrazdu. Computer mount na ní měl co dělat s forerunnerem, "rožka" už by asi neustáll, ten se tedy rozvaluje přímo na dolní části trubky Syntace C2.
Strojek se po připojení k PC tváří jako dvě mass storage zařízení, garminní soft training center s tím pracovat umí, pro sporttracks konektor neexistuje, je potřeba importovat přímo tcx soubor z paměti edge. Nic těžkého, jenom o pár kliků při importu více.
Mapy se do strojku instalují z aplikace Mapsource, ve které je také možné připravovat trasy pro navigaci. Jednoduše, jenom naklikáním cesty a uložením souboru do paměti přístroje.
Jak se s ním jezdí?
Zpočátku, musím říci, dost nebezpečně. Základní obrazovka s osmi údaji svádí k neustálému sledování (konfigurovat je možné 2, takže na jedno cvaknutí joystickem je k dispoci 16 údajů), tlačítkem mode se přepneme do zobrazení mapy, což je na oči snad ještě nebezpečnější a ve třetím zobrazení se ukazuje aktuální profil trati.
Na displeji je možné, krom všech možných tepů, rychlostí, vzdáleností, kadenců, průměrů všech veličin, jejich hodnot v jednotlivých okruzích atd zobrazit i aktuální stoupání v procentech. Díky barometrickému výškoměru je tento údaj dle mých pozorování velice přesný a oči mi tahá vůbec nejvíce:-) Sledovat mapu za jízdy nemá žádný valný význam, pouze ve velkém zoomu je detail dost velký na sledování očima, nicméně to zase rychle utíká z displeje a přece jenom je lepší hledět na cestu:-).
Chce-li člověk používat mapu, tak jedině s navigací. Trasa se dá připravit i přímo v edge, ale babrat se s tím považuji za masochismus, nebo oběť okolnostem, kdy nemůžu použít notebook. V aplikaci mapsource jde o jednoduchou záležitost, jenom pozor u vedlejší cest (unroutable roads), kdy je potřeba cestu označit pár body kopírujícími jejich tvar, nestačí jenom cvakat od křižovatky ke křižovatce. V opačném případě můžete být překvapeni prapodivným objížďkami k zadanému bodu.
Vlastní jízda s navigací je ovšem zážiteček. Při jejím zapnutí se zvětší počet módů displeje: kromě zobrazení hodnot, mapy a převýšení přibude obrazovka s výpisem 5-ti nadcházejících popisů křižovatek (vzdálenost i čas dojetí ke křižovatce s údajem kam odbočit) a obrazovka s kompasem. Ať je nastavená kterákoli z nich, při aktivním režimu navigace se 20 sekund před předpokládaným průjezdem křižovatkou se ozve pípnutí a přepne obrazovka na zobrazení křižovatky s trasou a výrazným nápisem s informací, kam jet. Po 5-ti sekundách zmizí. Následně se objeví po dvou pípnutích cca 5 sekund před vlastní křižovatkou a zůstane zobrazena pro celý průjezd křižovatkou, aby člověk neudělal chybu. Následně se opět zobrazení přepne do původního módu.
Vyloženě se těším, až začnu jezdit trasy, kterých jsem se doposud pro přílišnou složitost bál:-)
Budík je to sice veliký a leckterý cyklista nad ním ohrne nos, ale já jsem z něj nadšen. Ještě kdyby tak šikulové od Garmina vyrobili třeba forerunner 705 s podporou map, ajaj to bych asi neodolal:-D

sobota 16. srpna 2008

Sluchátka Motorola S9

Když člověk hledá motivaci, zkouší všechno a zejména věci, které vlastně nemají valný smysl. Například já si řekl, že ač donedávna zarputilý odpůrce běhu se sluchátky, zkusím běhat s muzikou. A není to špatné, nicméně jako milovník hraček jsem rozhodně zavrhl použití starého mp3 přehrávače s drátěnými sluchátky a ohlédl se po něčem sofistikovanějším. A protože mám ve velké oblibě chytré telefony, s velikou pamětí, schopností přehrávat mp3 rovněž a podporou BlueTooth s podporou profilu A2DP, byla volba jasná: zkusím najít nějaká rozumná bluetoothová sluchátka. Výběr BT sluchátek je poměrně bohatý, od velkých kryjících celé uši, přes pidipecky s dráty do BT recieveru na krku po různé varianty trochu menších sluchátek.
Moje hledání ovšem celkem logicky zkončilo u sluchátek značky Motorola (byť zrovna tuto společnost příliš nemusím a její působení na poli mobilů a periferií se chýlí ke konci), konkrétně modelu s9. Jde v podstatě o "špunty" nicméně spojené a to týlním mostem, což je výhoda, nosí-li běžec rád šiltovku, kterou občas potřebuje sundat či tak.
Kromě podpory samotného A2DP podporují profil headset pro příjem hovorů i BT profil remote control a umožňují tedy dotekovými tlačítky na pravém sluchátku pozastavit či spustit přehrávání na telefonu i posouvání skladeb vpřed i vzad. Na levém sluchátku jsou tlačítka pro zesilování a zeslabování zvuku spolu s tlačítkem pro příjem i ukončení hovoru. To je pro mne obrovská výhoda, protože můžu hovor při běhu příjmout bez zbytečného štrachání po telefonu v z brašničky. Součástí balení (fitenss pack Sharapova, dělá se ještě fitnes pack Beckham, ale toho nemůžu, takže proto ženský:-), nicméně obsah se stejně neliší, jenom obal) je také pouzdro na ruku, které je ale dost na pytel, nicméně jiné jsem zatím nepořídil, takže ho používám a nabíječka na miniusb (další nesporná výhoda, na miniusb mám všechno, včetně nabíječky do auta a x kabelů k PC, ze kterého lze rovněž nabíjet). Bezdrátová sluchátka totiž mají vlastní napájení, což je jedinou slabinou výborného doplňku, protože vestavěný akumulátor vydrží max. 6 hodin, v reálu tak tři běhy, nejsou-li moc dlouhé, poslouchám poměrně nahlas.
Posledním bodem je odolnost: používám je už pár týdnů a ani moje prasecké pocení jim evidentně nevadí. Konstrukce je water resistant, tedy nejsou vodotěsná, ale opláchnout pod sprchnou není problém.
Pro člověka, který dost často potřebuje být na telefonu a při běhu poslouchá muziku jde, dle mého názoru, o jednu z nejlepších variant.

sobota 9. srpna 2008

Opravdu zajímavé tepy.

Dneska jsem byl po řádně dlouhé době běhat a zanechalo to ve mně tak silný dojem, že o něm musím napsat ;-).
Naplánoval jsem si patnáctku kolem Bečvy, tedy rovinku s tím, že zkusím, jestli dokážu aspoň chvíli trochu svižněji běžet.
Svižnými úseky to tedy asi nazývat nemůžu, ale tepy panečku, ty lítaly. Stačí se podívat do tabulky. Průměrné tepy 181 na dvoukilometrovém úseky asi dokládají, že jsem ANP při Conconiho testu změřil správně.
Při závěrečném výklusu jsem potom ani při tempu přes 6:00 nestáhl průměrné tepy pod 170. Trénovanost je prostě v čudu, ale zase mne po dlouhé době trénink bavil. Tak hurrrá do něj:-)

pátek 8. srpna 2008

Že bych po nějaké době zase trošku potrénoval?

Včera jsem se vrátil z dovolené, rameno už bolí jenom snesitelně (byť na kole je to dost protivné), tak třeba něco půjde. Od olympijského Grafilita jsem "odtrénoval" cca 10 hodin, něco pochodil po skalách, něco pojezdil se ženou a dětmi v Českém Ráji a úspěšně opět překročil hranici 100kg tělesné hmotnosti.
Asi už by to chtělo se trochu pohnout, přece jenom je tady za necelé 3 měsíce Grymovská desítka, a tam bych rád aspoň zopakoval loňský výkon, to tedy v nejhorším případě:-).
Je ovšem otázkou, zda to bude možné. Odpozoroval jsem totiž, že neumím trénovat (ale neplatí to jenom pro trénink) tak nějak na půl plynu. Buď mám systém, plán a potom jedu. Ve chvíli, kdy tento objektivní okolnosti začnou nabourávat, velmi snadno strácím motivaci. Na tom budu muset trošku zapracovat, protože je určitě lepší 2x v týdnu vyběhnout, než nedělat nic se zdůvodněním, že tak málo beztak nemá cenu.
Navíc už teď vím, že druhá polovina srpna a září bude opět pracovní maso, takže se s tím budu muset nějak popasovat. Snad se podaří morál aspoň trošku zmobilizovat.

pondělí 21. července 2008

Zase jednou podělanej den

Představte si den. Po třech týdnech se podaří najít v poledne chvilka, že si půjdete zaplavat. Prima, na bazéně věci do skříňky, telefon na tichý režim, vrátíte do pouzdra a hurrá do vody. Vlezete do vody, zmáčknete stopky na hodinkách a pink, hodinky stojí a zevnitř se na vás směje voda. No co, jsou 4 roky staré (timex expedition), tak si aspoň pořídím nové. Po plavání se stojícíma hodinkama sprška, skříňka a rychlý pohled na telefon. Do p****e, k***a, vyteklý displej. No myslel jsem, že omdlím. Přitom stroj normálně funguje, dotyková vrstva chodí, přes remote pocket PC plochu na monitoru vidím, hm, jsem zvědav na výsledek reklamace. Fešák v sunnysoftu totiž tvrdil, že jde o jasné mechanické poškození (já vím JISTĚ, že nikoli) a takové reklamace HTC neuznává. Uvidíme.
Jelikož jsem ale bez hodinek a prakticky i bez mobilu, který se jako ukazatel času dá použít také, stavuji se v obchodě zakoupit hodinky nové. Volím digitálky s velikými písmeny z řady Timex Ironman za cca 2000,-, WR do 100m, těm již voda jistě neublíží ani po pěti letech. Hezké. Opocený po dlouhém dni přijíždím domů a hurrá do sprchy. Při výstupu z koutu rychlý pohled na hodinky a do p****e, k***a, v hodinkách je vody jak v Balatonu. Celková bilance tedy: jedny hodinky v háji, jedny na reklamaci a zejména telefon na pravděpodobně neúspěšné reklamaci. To by se z toho jeden picl. Raději ani nejdu večer běhat, protože mám strach, aby černou středu nezakončil rozbitý Garmin.

neděle 13. července 2008

Olympijský TT Grafilit 2008, asi konec závodní sezóny

Na tuto sobotu jsem se skutečně těšil. Loni se mi v Nové Vsi nad očekávání dařilo a tak jsem doufal, že to letos bude zase prima. Červík pochybnosti hlodal zejména kvůli průběhu posledních dvou měsíců, kdy jsem prakticky netrénoval. Sice jsem nějak přežil Moraviamana, další sobotu Osecký triatlon a minulou sobotu Baldatlon, ale mezi tyto závody jsem vložil celkem 4 „tréninky“ (1x plavání, 2x na kole do práce a jeden běh ve středu před Grafilitem).

Navíc už pár dní se cítím dost mizerně. Spousta práce, málo spánku (průměr 6 hodin na noc mi do pohody ani omylem nestačí) a vůbec nějaký všeobecný sportovní (nejen) kopr. Od závodu jsem očekával nakopnutí do pozitivna.

A skutečně, navzdory spíše strašidelným předpovědím se počasí ukázalo jako dobré, možné až příliš teplo, ale vyvézt rodinu do lomu u Nové Vsi stálo za to. Voda luxusní, čisťounká, pláž s navezenými kamínky na vstupu do vody je skvělým počinem.

Závodníků se nakonec zúčastnilo 104, což je rozhodně zajímavý počet a svědčí o rostoucí popularitě závodu.

Hned úvod vypadal optimisticky, registrace bez fronty, oznámení o zákazu neoprenů následovalo po chvíli. Dobrý, šprckaři nervózní, že pomůcky musí ponechat otálet, to mám rád. Start je z „trychtýře“ ohraničeného páskami. Přestože je tato skutečnost opakovaně zdůrazňována při rozpravě, dobře třetina závodníků postává kolem i před páskami, aby se na poslední chvíli cpali do předních pozic. Což o to, kdyby to aspoň většinou byli plavci k něčemu! Tak tomu ovšem není. Hned po startu jsem nucen rozdat tolik ran, jako už dlouho ne, abych se procpal přes ucpávku pomalíků, kteří asi zapomněli, že nemají gumy a reálně patří plavecky jinam. Nějaký trouba mě také potáhl za top, čímž mi stáhl tepák k pasu a já se celý závod bál, že ho někde potratím. Tím pádem mi taky odskočila vedoucí skupina asi o 30m, což se mi už do konce nepodařilo stáhnout. Nicméně plavalo se mi standardně, což značí, že dobře až od třetího okruhu ze tří. Výsledný čas 23:30 je asi můj nejlepší výkon na 1500m, ale v otevřené vodě je vždy otázkou přesná délka. Dnes to stačilo na 14-té místo po plavání. Na havajského účastníka Kubu Chmelíčka či Ondru jsem po plavání ztrácel necelou půldruhou minutu. Tím ovšem také veškerá pozitiva končí. Už při výběhu do depa jsem cítil, že to dneska nebude vončo. A taky ne. Sedám na kolo a podle Garmina tepu 175. Ty jo a to i na konci sjezdu z Chudobína, na jehož začátku mne předjíždí Robert Fojt a za ním jeden závodník po druhém. Vůbec se na kole trápím, tepu vysoko jako hrom, cítím se vyhořelý jako jako jaderné palivo v meziskladu u Temelína. Po otočce se k tomu ještě přidá protivítr, poskočení na díře a ztráta bidonu (nechal jsem ho tam, kdybych zastavil, tak to asi vzdám). Je mi tak blbě, že vážně přemýšlím o tom, že na běh už nenastoupím. Kolo končím s průměrným tepem 168bpm!!! v čase 1:17:31, což je zhoršení proti loňsku o více než 5 minut. Ten je celkově 72-hý. V depu je mi hanba vzdát a jdu na běh. No běh, tak tomu ani říkat nejde. Do třetího kilometru to jakž takž jde, ale cítím, že konec se blíží. Začíná mi zaléhat v uších, obracet se žaludek, přestávám zcela vnímat okolí. Měním si jméno na Death Mrtvolsson. Jediné, co registruji, je jeden běžec za druhým jdoucí přede mne. Do otočky se vydržím ploužit klusem, přičemž průměrně tempo klesá rychle k 6-ti minutám na kilák. Po otočce jsem definitivně hotový a přecházím do chůze, resp. poměrně pravidelných chodeckých vložek. Chvílemi ztrácím orientaci, mám totálně dost. Ve 30-ti stupňovém vedru mne i na slunci slévá studený pot. Do cíle se sotva dopotácím a trvá drahnou dobu, než jsem schopen normálně komunikovat. Čas běhu 1:05:45 je zhoršení proti loňsku o více než 14 minut a výslený čas 2:46:46 je o téměř 20 minut horší, než čas loňský a značí 77 místo. Přestože čekáme na trika více než hodinu, jsem po přejetí zpět do lomu pořád hotový. Vezu ženu s dětma ke švagrům na oslavu a sám se vracím domů, vyskládat věci, kolo a dojít za nimi. Tašky a kolo vynáším do druhého patra na 2x a výsledkem je tma před očima, totální zpocení a podlamující se nohy. V tak mizerném stavu jsem nebyl snad ani po Moraviamanu (pozn. 1. desítku na maratonu loni v Otrokovicích jsem měl lepší, než tu dnešní v Litovli).

Jsem skutečně frustrován, unaven, demotivován. Snad to v nějakém rozumném čase přejde, v opačném případě jsem letos dozávodil a kdo ví, jestli jenom letos.

čtvrtek 10. července 2008

Baldatlon 2008 a Conconiho test

Po dalším týdnu prakticky bez tréninku přichází další, tentokrát již třetí v pořadí, závodní sobota. No závodní, akce se jmenuje Baldatlon a hlavním programem je spíše část společenská než sportovní. Vždyť tratě 200m-15km-3,5 km jsou spíše symbolické, jediným zákeřným místem na trati je otočka běhu, kde je obvykle možno získat bonifikační minuty za zkonzumované panáky. Loni mi tyto minuty ovšem započteny nebyly, takže jsem letos s panáky neexperimentoval a chyba, kategorie byla vyhlášena :-).

Změnou oproti loňsku byl přesun z dopoledních do odpoledních hodin, což umožnilo zůstat po akci v přerovské loděnici, kde se akce konala, bez odchodu na oběd s následným návratem. Tato skutečnost měla velmi pozitivní vliv na počet setrvajících. Závodníků se na start postavilo okolo dvacítky, řada známých tváří ovšem chyběla a to i z oddílu TTS, jehož je hlavní pořadatel Balda rovněž členem. První prázdninový týden asi tráví dovolenou v nějaké atraktivnější lokalitě než je Přerov.

Příjemnou záležitostí byla možnost výběru čísla, kdy se konečně dostalo na mnou požadovaných 9999.

První, koho jsem v místě pořádání zaznamenal, byl Aldaman, machroval s ortézou a točil pivo. Točení mu celkem odsýpalo, jsou poznat léta praxe, takže jsem si jedno před závodem na stabilizaci žaludečních kyselin dal a sledoval dvojici na loďce umísťující do řeky bójku na otočku plavání. Její vzdálenost vyvolala mezi některými účastníky zděšení, takže byl přitažena blíže :-).

Voda v Bečvě má příjemných 17C a vzhledem k délce trati nejsou povoleny neopreny:-D. Stejně je málo vody a protože mne nebaví skákat a pobíhat, celou dobu plavu. Následkem toho končí plavání přede mnou závodníci, kterým se to doposud nepodařilo a doufám, že do příštího Baldatlonu ani nepodaří:-).

Do řad fanoušků se zařadila i manželka, je tedy jasné, že musím mít rychlé depo, na to si potrpí. A taky jo, tretry připravené do pedálů, jenom brýle, helma, chytit kolo a valím vstříc cyklistické tratičce. O co bylo rychlejší depo, o to byla větší frustrace po nasednutí. Já pitomec si nechal zapnuté suché zipy na tretrách a než jsem je rozepl a dostal dovnitř nohy, předjeli mne oddíloví kolegové Márty a Balda (kurnik ten kdyby mi dal, tak to asi nevydýchám). Konečně obutý se můžu rozjet a vidím, že kolegové na mne čekají. Jdu do čela asi po 2km mne střídá Márty, pak střídá Balda. Jede ale pomalu, takže v jediném velmi mírném stoupání jdu dopředu a v zatáčce v Prosenicích zjišťuji, že jsem je oba utrhl. Však oni si mne cvaknou, říkám si, zkusím zatím sjet Jardu, kterého mám na dohled. Ale kdepak, po Oseckém to vypadá na další porážku od něj. Jede taky sám, ale stáhnu jenom malinký kousek, pokud vůbec nějaký.

A po kolečku je tady běžíček (jak mu říct při té délce jinak, že). Kousek za mnou jde z depa Márty, míjím při mém výběhu a jeho dojezdu, Baldu naštěstí někde ztratil. Běží se mi celkem fajn, jenom tempo těsně pod 5:00 je prostě na závody pomalé. Sbíhá mne Márty a těsně před koncem i trošku vzdálenější bratránek Ondra. V cíli fasuji medaili s hologramem :-), dávám si pivo, nějaké slivovice (zase Jarda neřád), sprchu. Nedodržuji slib časného návratu domů a vesele pařím, za což mne stihl oprávněný trest v podobě celkem dost naštvané manželky, která sotva vychladla od Oseka. V průběhu neděle jsem ji naštěsí výletem na kole udobřil:-)

Už nějaký čas nezveřejňuji své tréninkové týdny. Jednak mne je přestalo bavit psát a druhak v poslední době není moc o čem, protože tomu moc nedávám. Např. tento týden mám děti u rodičů, takže s manželkou absolvujeme nějakou kulturu i nějaké jiné aktivity, jež jsou s dětmi komplikované, nebo nemožné. Ve středu 9.7. ale žena vyrazila na nákupy do Brna, já byl doma dříve než ona, takže jsem vyrazil snad po 14-ti dnech na řádný běžecký trénink. A protože mám v plánu se začít trošku připravovat na tradiční Grymovskou desítku, v rámci čehož jsem se rozhodl znovu si osvěžit teorii běžecké přípravy z literatury, rozhoduji vyzkoušet si Conconiho test. Představte si, vždyť já neznám svůj anaerobní práh, takový malér :-). Conconiho test spočívá v postupném zvyšování rychlosti o konstantní hodnotu s tím, že při dosažení ANP se změní lom lineárního průběhu křivky průměrného tepu na úseku v závislosti na tempu. Např. Harald Hudák ve své běžecké kuchařce doporučuje minimálně 10 úseků zvyšující se rychlostí, přičemž doporučuje zvyšovat rychlost od 10kmph po 20kmph na úsecích po 1km. Tato metoda mi příjde dost drsná, zejména s ohledem na to, že mám problémy běhat 1km úseky v tempu 4:30:-D. Upravil jsem si tedy test tak, že začnu s tempem 6:00 a po půl kilometru přidám na 5:45, po dalším 5:30 atd. I tak mi ovšem poslední naprogramované úseky (no jo, udělal jsem si prográmek do garmina:-)) vycházejí v tempu tuším 3:15-3:30, což je naprosto mimo realitu, ale třeba někdy... Běžím kolem Bečvy, kde je víceméně rovinka. Z testu se vyklube pěkně náročný trénink, protože už na 4-tém úseku při tempu 5:00 si začínám pěkně mrskat, 4:45 ještě přežívám, 4:30 je tak na hraně a při 4:15 test po asi 200m ukončuji, protože už prostě rychleji nemůžu a průměrné tempo mám jenom 4:20.

Doma jsem hodil výsledky do grafu a musím říci, že mne výsledek poměrně příjemně překvapil. Je pravda, že mi chabá trénovanost organismu neumožnila získat více hodnot za lomem grafu, ale i tak mi příjde výsledek zřetelný a snad i validní, byť se mi hodnota zdá dost vysoká. Zkusím z toho při plánování vycházet a uvidíme;-).

neděle 29. června 2008

Osecký triatlon. 1. ročník a konečně kategorie pro pořádné chlapy

Po roční pauze se na Jadranu u Oseka nad Bečvou konečně konal řádný závod. Bečvoman po prapodivných prohlášeních z přelomu roku nakonec definitivně odkráčel do propadliště dějin, když jeho místo první prázdninovou sobotu zaujal 1. ročník Oseckého triatlonu. A je třeba říci, že přestože počet startujících byl zhruba poloviční oproti "bečvomanským" časům, rozhodně to nebyla akce malá. Počet startujících nakonec vyšplhal na zhruba očekávaných 104 a i organizačně vše klaplo na jedničku. Registrace bez front, krásné tričko za stovku, teploučká voda, regulovčíci všude, kde měli stát na staronové trati kola, a prima trasa běhu. V cíli gulášek, pivko, no paráda:-).
Ale pojďmě ke mně. My jsme se vydali na Jadran ve velice silné sestavě s celou naší rodinou, Ondrou s Kikou i švagrovou se švagrem již v ranních hodinách. Jednak se trochu povalovat u vody, ale hlavně obsadit nejlepší místa v depu;-), kolo jsem umístil do stojanu jako vůbec první!
Kolegové z oddílu od časných ranních hodin připravovali závod, takže kolem desáté už bylo vše prakticky v cajku. Dostal jsem nabídku na VIP číslo, ale 9999 neklaplo, musel jsem se tedy spokojit se 199. Počkal jsem na zaplnění depa a skočil do občerstvení koupit bramboráky pro doprovod. Jejich nesení mezi závodníky vyvolávalo nevěřící pohledy:-))S ohledem na krátké plavání (650m) a kávovou vodu (24,5C) byly rozumně zakázány neopreny, takže do vody se vrhalo 104 nezahalených těl. Zaplaval jsem standardních 10:25 a lezl z vody kolem desátého patnáctého místa. Plavání je pro mne prostě příliš krátké, teprve v jeho konci jsem se cítil trochu rozplavaný.
Jsem připraven na rychlé depo, tretry v pedálech, takže jenom helmu na hlavu, brýle a šup na kolo. Před sebou mám závodníka, zkouším ho cvaknout, ale nedaří se. Ještě před Týnem mne předjíždí spolupracující dvojice, ke které se tento závodník přidá a za chvíli mi zmizí. V Týnu přichází první kopec, kterými je trasa 25km kola celkem vybavená. V první třetině mne předjíždí oddílový prezident Peca, toho už potkám až v cíli, a ve druhé třetině Jarda Zdráhal, kterého naopak vidím celé kolo i skoro celý běh před sebou:-). Jarda mi v kopci odjel asi o 300m, na kterých to zůstalo prakticky až do cíle. Za stoupáním do Lhotky ho zkouším sjet, ale zezadu přijede dvojice závodníků, které neuvisím, ale Jarda jo, takže se stahování nekoná. Lítáme z kopce do kopce jako motorové myši a v předposledním stoupání ze Šišmy mne sjíždí další oddílový Majlan s někým v závěsu. Do cíle je mám pořád na dohled včetně Jardy, který odpadl z předchozí skupinky do této. Škoda, že mne necvakli ve sjezdu, protože to bych je už uvisel až do konce. Spolupracují totiž ve třech, ale na mírné rovince do cíle je lehce stahují, místo aby mi ujížděli. Po marnosti v kopcích cítím fakt sílu v nohách, celkem překvapivé po Moraviamanu Úhledný čas kola 47:47 mne celkem potěšil, trať byla opravdu nelehká, nejen profilem, ale místy i dost silným větrem, navíc celá za své.
Depo opět rychlé, tretry zouvám už na kole, nazuji maratonky, šiltovku s svištím na běh.
Jsem tak asi na 25-tém místě. Jarda kousek přede mnou, měl bych ho seběhnout, ale prdlačku. Dneska má den a rozhodně mi oplatí Otrokovice. Nejenže ho nesbíhám, naopak se mi vzdaluje a to i přesto, že se na běhu cítím překvapivě dobře. Začíná se ve směru kola po asfaltu kolem Bečvy, s následným seběhem na pěšinu pod stromy kolem řeky. Následuje návrat na asfalt, občerstvovačka, a u mostu přes náhon seběh z asfaltu na cestu k zadní straně Jadranu, který se obíhá a následně už jen finišuje opět po asfaltu do cíle. 5,8 km mám za 30:16, což je tak na hranici mých současných možností, nicméně ztrácím na něm cca 10 míst v pořadí. Asi bude opravdu potřeba ještě trochu v běhu přitlačit. Překvapivě jsem si také způsobil poměrně značné puchýře (na moraviamanovi ve stejných botách ani náznak jakéhokoli problému). Musím říct, že běžecké trati totální změna prospěla, běh mě fakt bavil. Cílové stopky mi ukázaly celkový čas 1:28:29, což značí 35. místo ze 104 účastníků, případně 8. místo v kategorii z 29-ti závodníků. Výsledky jsou třeba tady.
Zlatý hřeb akce mne ovšem stále teprve čekal! Po vyhlášení vítězů jsem se odebral na pivo, když tu potkávám manželku, která mne upozorňuje, že se vyhlašuje speciální cena pro nejtěžšího závodníka. To si samozřejmě nemohu nechat ujít a stavím se po bok Baldovi a Petrovi. Utkání je opravdu těžké, ale hoši jsou oba menší než já a jejich hmotnost jen o kilo dvě přelézá 90kg, byť profily mají impozantní, můj tlustý zadek dnes nenašel přemožitele:-D.protože ze sebe člověk musí občas udělat pitomce, dávám sem i ten druhý obrázek:-)

A dobře že tak, cenou jsou totiž triatlonové plavky od Asicsu (takové nějaké vozí Petr Vabroušek), které do soutěže věnoval Ondra Němec. Velikost XXL se mu prostě nepodařilo za 2 roky prodat a mně jsou akorát.
Tím by vlastně mohlo vyprávění končit, nicméně musím ještě doplnit fakt, že plzeň a slivovice po závodě zavinily mého značného draka, takže místo cesty domů na kole mne vezl oddílový prezident vlastním vozem, který jsem mu aspoň zvládl nepoblít, za což mu uctivě děkuji;-)

neděle 22. června 2008

Moraviaman 2008, jenom malý krůček vpřed:-)

Rok utekl jako voda a já stojím na startu druhého ironmana, překvapivě opět v Otrokovicích. S pocity hodně smíšenými. Oproti loňsku místo plánovaných 10-15kil dole jsou to 4kg navíc (a nejde o aktivní svalovinu:-) a prakticky celý poslední měsíc bez tréninku. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, že to letos zabalím a nepojedu. Nakonec ale zvítězila vrozená lakota a lítost nad promarněným startovným, čímž jsem opět ocitl zde.
Oproti loňsku první velká změna už při registraci. Loni jsem bloumal mezi neznámými tvářemi, všichni se mi zdáli strašlivě nabouchaní a vůbec. Letos to bylo prima setkání se známými, silná sestava z behej.com, pár známých tváří z plaveckých kempů a dost lidí povědomých už od vidění. A ještě jedna změna proti loňsku: prvních 70 platících dostalo kromě standardní tašky (gumová čepice s číslem, číslo na sedlovku a gumu, rámeček na SPZ logem moraviamana, páteční mladá fronta, triko a jakýsi papíry) pěkný dres bez rukávů. A jako klasický brzoplatič jsem jeho spokojeným majitelem. Po návratu domů už jenom porce rizota, zabalit věci a šup do postele neklidně se převalovat do 4:15, kdy vstávám. Snídaně, kolo a taška do auta, vyzvednout Baldu a hurrá do Otrokovic. Při vjezdu do depa potkávám prvně v životě trenéra, čímž konečně uvěřím, že to není virtuální postava:-) Pozdravy se známými a hle, velký jásot, Jirka Daněk oznamuje teplotu vody 23,5C, což znamená povolení neoprenů. To zas budou neplavci na koni. Startuje se z brány, což slibuje solidní maso, přesto se stavím dopředu, protože nemám chuť se probíjet masou 170-ti lidí až ve vodě. Bez gumy je nás tak 10. Krátce před startem se hrne do vody chlapík v legračním obleku, ze kterého se vyklube farář, který nám krátce požehná, následně (asi ne slepý) houslista odehraje "Kde domov můj" a dem na to. Díky přední pozici není maso ve vodě až tak strašné. Jenom jednou hned zkraje dostávám příležitost ochutat štěrkovišťskou vodu, lehce ji poválet na patře a zhodnotit, že je mi gumařů vlastně líto, protože její jemně perlivá chuť vzadu přímo vyzývá ke koupání na vlastní kůži:-). Vzpomínám si také na pěkné pravidlo z vodního póla, kde rozhodčí před zápasem kontrolují nehty a dlouhonehťáky nepustí do utkání. Někdo mne totiž řádně podrápal, takže toto pravidlo by při kontaktním plavání v triatlonu jistě našlo své opodstatnění. První okruh se nemůžu rozplavat. 3-týdenní plavecká pauza je cítit. Mám pocit, že vedle mne plave Elvard, někde ke konci okruhu zůstává za mnou. Druhé kolo je snad horší než první. Aspoň jsem si na jeho začátku vypláchl brýle, takže už vidím kloudně na bójky a můžu plavat rovně, nikoli klikatě, jako většina ostatních přede mnou. Jaksi ho dokončím s tím, že ve třetím kole za to zkusím pořádně vzít. A jo, trochu jsem se rozjel. Na první bójce předplavávám člověka, který se plave regulérní ouško. Chvíli jsem si myslel, že se vrátil duch Františka Venclovského, ale chlapík je celkem mladý. Pak už naposledy dlouhá rovinka na druhou bójku, druhá dlouhá na třetí bójku a šup, naposledy po schodech ven, ale už ne do vody, anóbrž do depa. (ofiko čas plavání 1:04:11, proti loňsku zlepšení o cca 5 minut)
Podle od Ondry podaných hodinek jsem lezl z vody kolem 1:03, to není zlé, z depa tak 1:07. (než člověk naháže do kapes dresu všechny ty bagety s tuňákem a tak, chvíli to trvá:-). Sotva na sebe natáhnu dres, slyším, že právě vyrazil na trať Michal Jalovecký, nic moc plavání trenére.
Ještě chvíli se motám a razím taky. Těsně za mnou Andrea Derneková, ta mi ale brzo ujede. Nejspíš vinou slabé baterky mi tepák ukazeje bezva hodnoty kolem 220-ti, takže na něj peču a jedu na plánovaných 30km průměr. Dávám si první ze šesti bagetek a celkem to jede. Napjatě čekám, co mi začne psát tepák, až se umoudří. Trvá mu skoro 40 minut, než se umravní, asi bylo potřeba, aby uschla extrémně vodivá voda po plavání:-) Jsem rozhodnutý, že prioritu před tepy musí mít rychlost, ale úplně hrotit to přece jenom nebudu. Je znát, že jedu rychleji než loni, předjíždí mne výrazně méně lidí, ještě ke konci druhého kola držím průměr 31,2 a cítím se fajn. Je bezva potkávat na kole známé, zamávat si, sledovat vývoj. Na kole to mastí v čele Karol Džalaj, za ním Vabroušek s Bednářem, který mi příjde, že dost bezostyšně hákuje a chvíli trvá, než ho Petr utrhne. Dobře jede Pepa, nevím nevím, jestli ho Michal dneska dá. Hned zkraje kola mne předjíždí Elvard, chvíli mi odjíždí, pak ho já sjíždím.... Sleduju Zuzku, pomalu ale jistě mne dotahuje, ale pomaleji, než jsem čekal. Nakonec mne cvakne až kolem 140-tého km. Kromě Pepy Svobody mi příjde na trati nejvysmátější Téčko. V průběhu třetího kola začíná foukat. Kopec za Kvasicemi už nedám na velkou a při shazování na malou shodím i řetěz jako školák. Jsem špinavej jako čuně a průměr padá pod 31. Vítr sílí, únava trochu roste, byť poctivě jím bagety a banány, piju bidon a půl na kolo. Na začátku 4-tého kola si dávám gutar. Celkem mne nakopne, ale projevují se další potíže. Nějak mi otékají nohy a přestože mám výrazně pohodlnější tretry než loni, začínám pociťovat lehký nekomfort, taky mi trochu tuhnou záda i přesto sjíždím oddílového kolegu Jardu, kterého podle všeho chytají křeče. V pátém kole si na prakticky stejném místě zopakuji číslo se spadlým řetězem. Kuva, navíc pasáže proti větru už mi dávají pěkně pokouřit. Přesto se stále neodehrává loňská "Ječmínkova stíhačka", kdy kdo mi nedal kolo byl máslo:-). V pátým kašlu na tepy, v šestém se trochu šetřím a hlavně se těším, až už z kola slezu a vyzuju boty. Dočkal jsem se za utěšených 6:06:01 (zlepšení proti loňsku o 40 minut).
Sundávám totálně propocený dres, jehož červená barva je skryta pod souvislou vrstvou soli, beru triko, šiltovku, přehazku s číslem, fungl nový fuel belt a samozřejmě maratonky:-). Vím, že jsem kolo nakouřil, takže běh bude krušný. Ale že až tak mne nenapadlo. Tajně jsem doufal v zopakování loňského času 4:50, který by mi stačil na vysněný čas pod 12 hodin. Ale kdepak, na to prostě nebylo. Rozbíhám to opatrně s tím, že se zastavím na každé z pěti občerstvovaček, pocitvě napiju a budu se kochat krajinou. Upřímně řečeno, na kochání toho při běhu až tolik není, takže člověk najde jistou malebnost i v buldozerech Caterpillar na hromadách hlíny, aby vůbec mělo oko na čem spočinout:-) První kolo dávám za 1:12 a je mi jasné, že čas 4:50 je háji (hned v úvodu mne předbíhá Elvard). Navíc mne v jeho závěru předbíhá Forest s řečma o déja-vu, bo mne na stejném místě loni udělal v posledním kole běhu. Letos ale jenom štafetkuje, takže si z něj nic nedělám. V polovině druhého mi definitivně dochází a kromě občerstvovaček začínám chodit i do kopce. Předbíhá mne běžec, jehož neznám, ale on mne jako Ječmínka jo a nabádá mne k běhu. Vůbec mne na trati jako Ječmínka povzbuzovalo dost lidí, které jsem sice nikdy před tím neviděl, ale na tomto místě jim všem děkuji, každé povzbuzení je prima. Na trati sleduju Dušana Kyjanku a nevypadá to, že by mi letos loňskou porážku oplatil. Jarda Zdráhal asi taky ne. Pomalu ale jistě mne sbíhá Žula, pravidelně potkávám Demiho a doufám, že už mne nestihne seběhnout, jako se mu to podařilo v Litovli. Potkávám i Michala, mete jako blázen, ale na Pepu to nestačí. Ten to sice tlačí na sílu, ale má veliký náskok. Haha, je docela sranda, napsat, že to jde Pepa na sílu zrovna mnou:-) Třetí kolo se jakoby trochu šetřím, protože mám dojem, že čas vypadá celkem slušně a kolem 12:25 by to mohlo vyjít. Totálně mne deptají štafety: vždycky se zezadu vyřítí nějaký hoňák a zmizí, peklo. Náhle ale přichází vystřízlivění z časového optimismu: při manipulaci s pásem jsem si stopl stopky a podle času na minimálně 14 minut. Začínám se bát, abych se nakonec ještě nezhoršil a rozhoduji se, že poslední kolo zkusím "napálit". Nechám si doplnit ionťák do fuelbeltu, a pokud mi to jenom trochu běží, nezastavuju. Předbíhá mne Téčko, ale mám kolo náskok, takže mu chabě oplatím úsměv a potácím se dál. Na poslední občerstvovačce před otočkou mají plzeň! Došlo jim nealko pivo, akční tým neváhal a sjel do hospody pro pár vychlazených lahví. Jdou na dračku, já se na deci stavil i cestou z otočky. Naposledy si vychutnávám zátiší s buldozery v záři zapadajícího slunce a vůbec mi nevadí, že si tento pohled už dnes nezopakuji. To už mám jasný cíl: vidím před sebou Mildu Bayera, který toho má ještě plnější brýle než já a musím ho cvaknout. Povede se mi to dva km před cílem. Litovel je oplacena. Teď už se jenom snažím, abych udržel aspoň zdání běhu až do cíle. Přestože poctivě jím anticramps tablety, při posledním seběhu na štěrkoviště mne málem kousne pořádná křeč do obou stehen. Vytřesuji ale a už řítím se do cíle a už mne Standa Bartůšek hlásí a už je to tam!!!! S maratonem za 5:31:07 (zhoršení proti loňsku 40 minut) to vyšlo na 12:41:19.V cíli si podávám ruku s každým, kdo ji napřáhne, vyfasuji medaili a půl piva od Majlana, které bylo vůbec nejlepší:-) Sprška, vyzvednu si těstovinky, koupím si 2 pivka, na velkoryse nabídnutém místě vedle Zuzky všechno natlačím do hlavy a je pomaličku čas k odjezdu. Při balení se ještě v cíli potkám s Téčkem, který také zdárně dokončil a působí velmi svěže. Nejspíš se uvidíme na olympijském v Litovli.
Zhodnocení: společensky vynikající. Spousta známých fajn lidí a vůbec, zdravit se na trati mě baví. Sportovně těžko říct. Syrovou řečí čísel: dosáhl jsem o 10 minut lepšího času než loni. Minule jsem se umístil na 75-tém místě ze 121 startujících, letos 68-smý ze 148 startujících, tedy mírné zlepšení, ale značný posun do 1. poloviny startovního pole. Letos jsem také získal skalpy třeba Roberta Fojta či Jakuba Chmelíčka, kteří zabalili a tím pádem jsem je porazil:-) Měl bych tedy být asi spokojen. Přesto nejsem, nejenže jsem totiž zůstal tlouštíkem, ale ještě jsem se od loňska "spravil". Takže do třetice příští rok, nejhůř s 85-ti kily a to už pod 12 musí kurnik klapnout. S báchorem na obrázku to asi nepůjde.

A vzkaz pro Šewyho: měls jet, nachlazení by Tě rozhodně přešlo:-))