neděle 19. prosince 2010

Pauzička:-(

Vypadalo to na hezký trénikový týden. Něco jsem odběhal, trochu pocvičil, pojezdil na trenažéru, skoro to vypadalo, že tám tento týden 12 tréninkových hodin.
Dneska ráno při výběhu mi do kýženého čísla zbývaly už jenom hodiny 2. Venku krásně, vylezlo sluníčko, k pomalému klusu mi zahrál Mike Oldfield, no paráda.
Hezky si tak přebíhám Čekyňák a říkám si hele, tady jsem si předloni 30.12. zlomil kotník, to by byla sranda, kdyby zase co?
Haha, no uběhnu 300 metrů, špatný došlap a lup, už se válím na zemi. První moment slzy v očích, ale jde to rozhýbat. Chvíli přemýšlím, že to otočím domů, ale seběhnu ještě na konec Čekyně a zdá se, že je to ok. Kopec ve Lhotce jenom tak popocházím, abych držel tepy na uzdě a nahoře na rovince to vypadá, že už je to v pohodě. Asi tak po půl kiláku cítím, že noha začíná otíkat a bolet. Dál to asi běžet nepůjde.
Tak co už včil. Na naléhání manželky běhám od úrazu s mobilem, volám tedy tatínka, jestli by pro mě nedojel. Pošmajdám mu naproti, začíná totiž foukat a nerad bych krom hnáty ochořel i jinak.
Před Čekyní se dočkám. To už jsem musel 2x povolit botku a celkem se děsím, co uvidím až sundám ponožku.
Do výtahu dojdu v klidu, kotník je jenom tuhý od otoku, jinak žádná bolest při došlapu, žádné vystřelování bolesti nebo tak něco. Sundám ponožku a moc hezké, boule má tak litr a už začíná hezky modrat.
Rezult: skutečně apartní výron, počítám minimálně týden pauza od všeho, od běhu těžko říct, to se uvidí. Ach jo.

neděle 5. prosince 2010

Od minulého týdne jsem normálně ještě přidal :-)

Tento týden byl opravdu plný zážitků, ten nejsilnější jsem tady už vylíčil, nebudu se k němu tedy vracet, ale i několik dalších stálo za to:-).
Spokojen se sebou jsem v pondělí vstal před pátou a vydal se testnout nordickou chůzi. Už mě to lákalo dlouho, tož když už jsem se vykopal z pelechu a nohy bolely po posilování způsobem vylučujícím běh, řekl jsem si: bafneš hůlky a jdeš na to. Trošku posněžilo, moc nemrzlo a pod sněhem bylo krásně kluzké blátíčko. Nicméně krásně jsem se prošel, hodně mě to bavilo a jenom škoda, že tak rychle tak hodně nasněžilo. Pod dojmy z NW začínám fakt přemýšlet o běžkách.
V úterý jsem znova vstal, ale běh stál totálně za houby, trápil jsem se a podle Miloše nic divného, vždyť už to byl 4-tý tréninkový den v řadě  a nijak valně na tom přece jenom zatím nejsem.
Tak jsem tedy ve středu zařadil volno.
Čtvrteční dobrodružství jsem už vylíčil, zde tedy jenom zmíním, že jsem zvládl pěkné dvě a půl hoďky na trenažéru.
Jelikož jsem nezvládl díky pohnutému poledni a odpoledni zvládnout plánované činnosti, využil jsem velkorysosti šéfa a zařadil ještě jeden den dovolené, abych v pátek dohnal resty. Ráno jsem se ještě chvíli projel na trenažéru a vydal se do města řešit dárky, ouřady a tak. Pěšky, že jo, jak jinak tady ;-). Na Velké Dlážce mi uklouzla noha a při pokusu o provaz se mi rozervaly kalhoty na zadku. No do háje, jsem myslel, že mám smůlu vybranou. Vracet domů už jsem se nechtěl, došel jsem tedy s holým zadkem do prvního obchodu koupit nové gatě a dokončit povinnosti. Nutno podotknout, že jsem byl úspěšný a dokonce pořídil i pěkný dárek pro svou milovanou ženu, která má jedinou (malinkatou:-)) vadu, jíž jsou narozeniny týden před Štědrým dnem kladoucí veliké nároky na dárkovou inspiraci manželovu.
V sobotu jsem chtěl jít ráno běhat a odpo si dát posilování. Jelikož jsem ráno nevstal a do města potřebovala vyrazit i žena, rozhodl jsem se zaměnit běh za tranžér (při tom se dají hlídat děti, že:-). Nad Elitem jsem se zase naštval, protože mi odešel kabel mezi řídící jednotkou a motorem, náhradní jsem doma neměl, což značí nemožnost regulace odporu na motoru. Náhradní doma nemám, musím pořešit v pondělí. Tak jsem složený trenažér i kolo zase uklidil a vytáhl si činky. Jak jsem byl vytočenej, zrušil jsem si na dřepech a výpadech nohy tak, že jsem na večer operativně přesunuté sprinty do kopce vynechal.
V neděli ráno jsem sice nevstal, ale dostal vycházku ještě po osmé hodině a vyrazil na plánovaný dvouhodinový klus. Rozhodnut držet tepy na uzdě, nekazit běžkařům stopu a i díky hlubokému sněhu, dosáhl jsem fantastického tempa 7:37, jež je jenom o malinko lepší, než tempo nordické chůze  z pondělka. Přesto jsem si výlet parádně užil a aspoň hezky vysoko zvedal ve sněhu kolena, když už jsem byl pomalík a stejně si připadal jako fešák v mém oblíbeném filmu:-)
A to nejlepší na konec: tento týden to v součtu vydalo na něco málo přes 10 hodin. To už je fakt skoro trénink ne?

čtvrtek 2. prosince 2010

Pitomci by neměli řídit

Sice to bude asi překvapivé, ale tím pitomcem míním sebe. Sněhová kalamita posledních dní řádně prověřila zodpovědnost řidičů a potrestala nezodpovědnost. Do té druhé kategorie jsem se, bohužel, zařadil i já.
Od mala se vyznačuji jistou rezistencí vůči věcem, které jsou "nutné". Typicky výměna řidičáku, řešení ztráty průkazky zdravotní pojišťovny a obecně věci zavánějící buď frontou nebo stereotypem.
Jednou z věcí, které fakt nenávidím, je přezouvání kol. Vždycky jsem byl v tomto směru liknavý, loni jsem třeba přezouval až v lednu, až letos mě ale pán bůh potrestal.
Nejdřív jsem měl pořád hodně času, pak někdy v říjnu ohlásili sněhovou kalamitu a hele, nikam jsem se už nezvládl přihlásit v rozumném čase. Následovalo 14 dní služebky, sněhové riziko pominulo a s ním byla zapomenuta i nutnost přezouvat. Dyť se nic neděje, pohodka, že.
A na včerejšek ohlášená další kalamita. Ráno ještě pohoda veget, ale večer byla cesta regulérní peklo. Olomouc - Přerov za 2 hodiny hovoří asi za vše. V kokorském kopci vzpříčený kamion, na objízdné trase kolona jak hrom, protože vyhýbat tirákům se dalo jenom krokem. No zážitková záležitost okořeněná dojezdem na parkoviště s půlmetrovými závějemi, kde jsem chvíli bojoval s průjezdem na místo a následně si došel pro lopatu a odházel asi 10 kubíků sněhu a zajel. Zcela vyčerpán jsem si na dnešní den domluvil dovolenou. Jednak mělo pokračovat sněžení, druhak jsem měl strach, že se na cestách bude opakovat večerní horror, no a "třeťak" mám spoustu restů s výběrem dárků, tak jsem si řekl, že využiju dovolené a vyrazím samotný do města resty napravit.
Ráno jsem si tedy chvilku šlápl na trenažéru, najedl se a dostal nápad: jsem doma, co kdyby mě vzali přezout? Vytelefonuju, pohoda, vezmou. No tak jo, stavím se v garáži u našich pro kola a jedu. Jénomže, už výjezd z místa znamenal další odházení sněhu a vjezd do vilkové čtvrti, kde rodiče bydlí, je zřetelně neprotažen a cesta ještě k tomu vede do kopce. No tak tam na letňákách nepojedu. Zkusím další odbočku a když tak se otočím a poprosím tátu, jestli mi kola do servisu doveze. Otočku hodím na benzínce. Jak se tak řadím do pruhu (virtuálního, pod sněhem není vidět) vidím: nejedu k benzínce, ale k autoservisu, kde se nedá kloudně otočit. Co se dá dělat, tak se vrátím z odbočovacího pruhu zpět a zahnu o jednu dál. A tady se stává ta chyba: prostě nevidím za mnou jedoucí sanitku v průběžném pruhu a když se do něj řadím, přes veškerou snahu řidiče sanitky chytím pravým předkem auta jeho zadní nárazník. Ššššškr lup. skoro žádná rána, ale za námi na cestu letí nějaké kusy krámů. Sanitka zastavuje, řidič vystupuje, naštěstí je totálně v pohodě a když vidí, jak jsem vyklepanej, ještě mne uklidňuje. Na transportéru není naštěstí ani stopa poškození, převáženému pacientovi se taky nic nestalo, ten navíc vystoupiv z auta v pyžamu, županu a pantoflích se zapáleným cigárem konstatoval: "to asi fakt nasere.....". Nakonec jsme se přátelsky rozloučili, řidič sanitky mne politoval a odjel. Já se vrátil do pneuservisu, táta dovezl kola, vyměnili jsme je, masku citroena, ze které lítaly cáry mi tam páskama přitáhli ke konstrukci a my v pořádku auto dovezli do Olomouce do servisu.
A to je pohádky konec. Na vině sice nejsou letní gumy, ale guma v mém mozku blokující nerv periferního vidění, přesto je poučení na snadě: příště přezouvám zavčasu.
A jenom tak na okraj, chlapík v Kodecaru střelil, že oprava může klidně stát 100 000kč. Ach jo, ten plast je drahej....

neděle 28. listopadu 2010

Tak já normálně asi zase trénuju. Nebo "trénuju"? :-)

Poslední tři týdny se mi normálně daří zařazovat sportovní aktivity v délce přes 7 hodin týdně. Proti té bídě, která probíhala v říjnu vážně přemýšlím o tom, že už to začnu nazývat tréninkem.
Tento týden to dokonce vydalo přes 8 hodin a to se mi nepřihodilo už setsakra dlouho.
Rozhodl jsem tedy dokonce, že na svém skomírajícím blogu zveřejním článek. Trochu mi to komplikuje fakt, že už teď jsem vlastně vystřílel celé téma, budu to tedy muset nějakým způsobem natáhnout.
Bohužel, na mysli mám samá klišé:
plavání: neplavu. Všichni kamarádi (a to i bývalí) konají ve vodě divy udatenství, ale mně se do vody prostě nechce. Bulnul jsem dokonce i plavecký kemp etriatlonu minulý týden v Přerově, resp. bulnul jsem ho plavecky, ale využil jsem Valdovo pozvání aspoň na krůtu na Labuť, která se fakt povedla. Příště už asi budu muset i plavat :-)
- běh: hrůza hrůzostrašná. Skoro vůbec to nejde, nemůžu se rozběhnout, abych udržel tepy, je nutné tempo kolem 6:20 a to už hodně připomíná chůzi. Jelikož nerad vyrážím do zimy na kole a jenom během objem nenahradím, pořídil jsem si nordic walking hole. Zítra ráno se je chystám poprvé testnout, tak jsem zvědav.
- kolo: je to možná divné, dokonce i úchylné, ale moje radost z nového stroje je tak silná, že mě baví normálně i trenažér. Když mne omrzí šlapání, spočnu okem na elegantních liniích stroje a naplněn nadšením z nové hračky pokračuji v tréninku.
Co jsem z indoor cyklistické přípravy změnil totálně, je prodej válců. Loni jsem uvěřil teorii trenéra o jejich nezbytnosti, nicméně jarní a letní výsledky nebyly nijak oslnivé a randál generovaný válci o tolik silnější, než ten trenažérový, že jsem se rozhodl pustit válce do světa. Zásadní roli asi hraje i to, že mně na kole daleko více než technika limituje nedostatek obecné vytrvalosti, v jejímž rozvoji 40-ti minutové šmrdlání válců moc nepomůže a déle jsem měl problém na nich vydržet. Velmi potěšující je fakt, že slečna Jana z Hodonína, která je ode mne koupila, je s jízdou na nich spokojena a dělají jí službu. Dozvěděl jsem se to díky malosti světa, na plavecký kemp do Přerova se totiž přijela učit plavat a na Labuti jsme se k oboustrannému překvapení poznali:-).
- posilovna: dneska jsem začal. Po pár dřepech s dětskou váhou jsem nebyl schopen pokračovat. Kolečka na většině činek mi přišla vyloženě těžká a bojím se, že bude trvat minimálně 3 týdny, než budu po posilce aspoň trochu rozumně fungovat a to neřeším, kdy přestanu trpět pod váhami úrovně mladších žáků. Uvidíme, byť důvodů k optimismu je málo, protože na posilovnu po pauze reaguju čím dál tím hůř. Tak třeba bud příjemně překvapen letos:-)).
Tož asi tolik nový článek ubrečeného blogu :-DDD

středa 17. listopadu 2010

11. Společenský ples Vína Jakubík.

Zahájit plesovou sezónu v listopadu? Není to trochu brzo? No kdybyste náhodou někdy dostali příležitost (a tedy hlavně pozvánku) na Společenský ples Vína Jakubík, podobné otázky si neklaďte.
O vínech pana Jakubíka jsem taky už psal x-krát, naposledy třeba o ochutnávce červených, která se velice vydařila, když se tedy objevila možnost zúčastnit se jím už několik let pořádaného plesu, neváhal jsem ani pikosekundu.
Kromě příslibu vynikajících vín, bezchybné organizace či vysoké společenské úrovně jsem se rovněž těšil na setkání se skutečně reprezentativním výběrem Přerovského vinařského kroužku včetně partnerek. Pro letošní rok jsme totiž dostali celý stůl, tzn. 8 míst.
Každopádně nebudeme natahovat úvod a hurrá do Zlechova, tedy nejprve do Uherského Hradiště, kde jsme ubytováni, trochu vysprchovat, doladit kosmetiku, převléct a teprve potom do společenského sálu ve Zlechově.
Je třeba říci, že akce je unikátní i formou vstupného. Kromě obvyklých peněz je totiž součástí vstupného láhev vína na osobu a to nejhůře výběr z hroznů. Nižší přívlastky nejsou povoleny. A to jsou jediné náklady, které člověk s plesem má, vše ostatní se totiž vejde do "paušálu". Po příchodu do sálu tedy jdeme nejprve pozdravit samotného mistra, zaplatit a odevzdat vzorky do chlaďáku.
Pan Jakubík nás vítá opřen o francouzské hole. Někdy koncem léta totiž ve svých 78-mi letech spadl ze žebře při péči o vinohrad a utrpěl velmi nepříjemnou a vážnou zlomeninu pánve. Když jsem se tuto novinu dozveděl, prakticky napevno jsem počítal s tím, že ples se konat nebude. Vinař to ovšem viděl jinak, akci uspořádal a v době, kdy by naprostá většina lidí srovnatelného věku ještě trávila čas vleže prakticky neschopna pohybu, nejenže dal dohromady ples, ale chodil pouze s pomocí francouzských holí a vydržel plesat až do dvou hodin do rána. Myslím, že sklidil zasloužený obdiv všech účastníků.
Krátce po usazení ke stolu je ples zahájen krátkým projevem mistra Jakubíka, který ve stručnosti seznámil nováčky (třeba nás některé) s programem.
Ten byl následující: k tanci i poslechu hrají 2 kapely, cimbálovka a "standardní" plesová, ve středu parketu jsou dva stoly, na kterých jsou mistrova vína po dvou lahvích (průběžně doplňovaná), tedy každá na jednom stole a zhruba po hodině budou otevřeny chlaďáky s víny donesenými. Vše k volné degustaci, čili nic se nenosí ke stolu, ale každý si pěkně přijde se skleničkou pro vínko. Skleničky jsou malé, což je dobře, protože alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství (jak nás poučil Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe:-), navíc může člověk ochutnat všechno celkem bez obav. Dále je k disposici raut a to skutečně famózní. Teplá jídla jsou zvěřinové speciality i klasiky, na výběr je 12! teplých variant (kančí s šípkovou i zelím, dančí medailónky, srnčí na houbách, jelení guláš.......) no a samozřejmě studený raut, jehož úroveň je rovněž skvělá a partnerkami protěžovaný stůl s drobounkým cukrovím, jak ho mají naše polovičky rády. Mohou totiž vyzkoušet více kousků bez dopadu na linii. Všeho dost, ještě ve dvě ráno je nabídka téměř kompletní.
Sestava účastníků je rovněž velmi pestrá, od vyloženě VIP hostů, přes "normální" milovníky pořadatelových vín (třeba PVK, tzn. my:-), až po mistrovy kamarády či partnery.
Kulisy tedy známe, pojďme k průběhu. Hlavní proudy akce jsou 2:
1) Víno
První hodinu se degustují jenom vína pana Jakubíka. Skladba je poměrně pestrá, každý si najde to svoje. Třeba já bez problémů, protože mi chutnalo naprosto vše:-). Nemá asi cenu (a nemám ani šanci si pamatovat) psát o všech ochutnaných vzorcích, nicméně zmínit musím svůj oblíbený KOTČ, výtečné modré rulandy a hlavně slámovou frankovku se zbytkovým cukrem 43g, která je skutečně famózní a přesně mi sedí do chuti.
Přibližně po hodině se otevře chlaďák s donesenými víny a započne konfrontace přineseného s připraveným. Upřímně řečeno, žádné velké překvapení se nekonalo. Až na velmi řídké výjimky nebyly přinesené vzorky v porovnání s víny Vína Jakubík nejen srovnatelné, ale mnohé prakticky nešly pít. Mezi čestné výjimky řadím vynikající merlot (myslím, že VZH, ale jistý si tím nejsem), který ale není tak docela výjimkou, protože jeho výrobcem je mistrův syn:-). Dokonce i mnou donesený vlašský ryzlink ve výběru z hroznů (pro zvídavé ano, byl to legendární Peřinův Mikros 2000 z Perné) mi moc nelezl,  nechal jsem ho ostatním a vrátil k mistrovým věcem. Vlašáků doma ještě pár je, ale Jakubíkovo už nemám doma nic:-(. Tolik tedy asi k vínu, prostě nejlepší vína na zeměkouli. Kdo nevěří, ať běží do Zlechova, lépe ovšem domluvit si ochutnávku předem třeba tady: http://www.vinojakubik.cz/index.html
Bohužel se mi nepodařilo s panem Jakubíkem probrat téma vlivu jeho přírodně sladkých vín na sportovní výkon, kteréžto téma považuji za nesmírně zajímavé a počítám, že ani on tento aspekt svých produktů zatím nezkoumal:-). Byl nicméně natolik společensky zaneprázdněn, že jsem si téma nechal na některou z následujících, z principu komornějších, ochutnávek.
2) Hudba
Kvalitou rozhodně šlapala vínu na paty. Cimbálovka složená z členů několika ansáblů včetně dvou primášů hrála famózně a vydržela až do půl třetí. S postupujícím časem se vůbec nebála vína a improvizace byly čím dál zajímavější a chvílemi připomínaly jejich kousky pozdní jazzové jam sessions:-).
Druhá kapela byla rovněž vynikající, zahráli řez vším možným od rocku po waltz a spol. Dechová sekce neváhala zamířit na plac, kde zahráli vybranému páru "do ouška". Dlouho jsem něco takového u muziky nezažil.

Kapely se vzorně střídaly, navíc vzhledem k rozumnému počtu pozvaných se dalo pohodlně tančit až do dvou hodin do rána, kdy "klasická" zahrála na dobrou noc hostiteli Dayanu, následně ji vystřídal cimbál a ten hrál až do nějakých tří ráno, kdy už jsme si jenom zahalekali s kapelou.
Už jsem zažil leccos, akce monstrózní i komorní, nízkorozpočtové i řádnou "masňárnu", ve výborné společnosti i protrpěné ve spolku imbecilů, včetně různých kombinací uvedeného. Zlechovský ples Vína Jakubík nicméně vyčnívá ze všech krabiček (aspoň těch mých), ani jako věčný kritik a nespokojenec jsem nenašel slabinu a bude-li příležitost, určitě ho příští rok nevynecháme.
Na závěr bych chtěl popřát panu Jakubíkovi brzké úplné vyzdravení, všichni milovníci jeho vín se už těšíme!

neděle 14. listopadu 2010

Teda to je víkend

Už druhý den při pohledu z okna přemýšlím, jestli se mi zbláznil kalendář nebo počasí. Protože by se ale současně rozbil kalendář v mobilu, notebooku, na googlu, v meteostanici i papírový, soudím, že vina je na počasí:-).
Už včera mi dopoledne na běhu byl vyloženě teploučko a to jsem měl krátké kalhoty, tílko a lehké triko s dlouhým rukávem. Protože je ovšem váha jaká je a četnost běžeckých tréninků v poslední době je 1x týdně, nebyl běžecký zážitek úplně dokonalý, prostě chce to se trochu rozběhat, ale to už bude podobně teplo asi až na jaře, než to stihnu:-).
Dneska jsem dostal dopoledne vycházku na kolo. Ještě tepleji než včera, oblečení stejné jako včera a pohoda. Navzdory větru jsem se prima projel, jenom škoda, že žádný bývalý kamarád už se mnou nechce jezdit, proti větru by se hodil.
Tento příspěvek je sice krátký a o dost o ničem, nicméně jeho účelem je posloužit jako záznam, že se 14.11. 2010 dalo jet venku na silničce v lehkém oblečení za slunného počasí. Nádhera a třeba už trochu zvládnu i trénovat, je načase ne?
No a teď šup rychle ještě ven vyvětrat trochu děti a psíka ;-)
P.S.: proti minulému týdnu jsem zdvojnásobil počet tréninkových jednotek, to jsou věci....
P.P.S: zdvojnásobil na celkem dvě :-D

sobota 6. listopadu 2010

105, to už je tedy opravdu dost, takže stačí

105-tka je takové magické číslo, třeba 105 mega by mi asi stačilo abych zbytek života dožil jako rentiér, nebo třeba 105 kmph v obci by mi stačilo, abych přišel o řidičák, 105 bodů získá člověk ve hře bubble breaker když zlikviduje myslím 27 kuliček najednou.... Jo, já vím, samé blbosti, důležité je, že hodnota 105kg živé váhy už je v mém případě skutečně alarmující a když jsem ji (hmotnost) na váze dneska po delší době uviděl, opravdu jsem se na sebe rozhněval. Tak by to vážně nešlo, sice nemám pro příští rok žádné sportovní cíle, ale nebýt bachratej jsem si stanovil:-).
Na vině je samozřejmě pěkné počasí posledních dní, kdy se zcela mimo plán stihlo ještě několik venkovních grilování spojených s vícedenní konzumací všeho možného, což mi totálně rozhodilo biorytmy a stresovaný organismus zareagoval ztučněním.
Dnešním plesem ve Zlechově snad na nějaký čas končí nezrušitelné společenské akce a bude prostor pro zapracování na životosprávě. Poučen z předchozích pokusů se nebudu vrhat do žádných hladových experimentů, ale zkusím nastavit nějaký dlouhodobě udržitelný režim a taky se hýbat lehce častěji než dosavadní tristní 1-2 klusy týdně.
Třeba dneska bylo fakt parádně, první půlka Žebračkou po listí, zpět, když síly pomalu ubývaly, po cyklostezce. Sluníčko celkem svítilo, bylo teploučko, asi naposledy se letos daly vytáhnout krátké běžecké kalhoty. No nádhera fakt, nebýt tak tlustej a z formy, užil bych si to ovšem mnohem víc. Zase na druhou stranu, ohňápané tlusté nožky po 16-ti km běhu jsou docela dobrá motivace, abych se večer trochu pošetřil a při vytáčení milostivé paní u polky si na ranní proběhnutí určitě vzpomenu:-).
Takže jako asi jeden z posledních začínám přípravu na sezónu 2011, ale to, jak bude vypadat ve spolupráci s endurainingem, zase příště.
Jo a kdyby se náhodou některý přerovský čtenář chystal o víkendu na ranní běh, tak se mnou už se dá zase počítat (bude-li tolerováno šnečí tempo:-)).

pondělí 20. září 2010

Zkušenosti z Roubaix

Na novém mám už najeto přes 500km, tak si říkám, že by to chtělo nějaké trochu reálnější postřehy z provozu. Poprvé jsem se zasekl už u názvu, co použít správně za předložku s nebo z? No nakonec jsem vybral jak je vidno a jistě správně:-).
Na Rubéčku už jsem odjel jak totální rovinu, tak i docela rychlou totální rovinu, vlnitou trať lehce, svižně akorát dlouhý kopec zatím ne, protože na ten nějak zatím asi nemám síly ani kila.
Co se rámové sady týče, přetrvává počáteční nadšení. Kvalita nekvalita, kolo sedí na silnici jako přibité, zadek jako v bavlnce a záda si chrochtají absencí otřesů i po skoro třech hodinách jízdy. Schválně píšu "rámové sady", nikoli rámu, protože fakt nedokážu poznat, kolik toho na zadku pochytá sedlovka a kolik prolamovaná zadní stavba se zertzy.
Jelikož je mi to ale fuk, protože důležitý je výsledek a ani netuším, jak bych to zjistil, nebudu to řešit. Práci sedlovky na společné vyjížďce sledoval kolega doom a tvrdil, že očividně pracuje intenzivně. O zadních vzpěrách neříkal nic, ale třeba si jenom nevšiml:-)
Na cyklodiskuzi se několikrát řešilo, že tarmac je podstatně živější rám než roubaix, i tady to zaznělo v komentářích. Já asi na postižení rozdílů nemám nohy. Roubaix dělá v záběru přesně to, co čekám. Reaguje hned, pocitově líp než Duratec, nejsem ovšem žádný velezkušený cyklista, abych to mohl vydávat za dogma a na moji výkonnost naprosto dostatečně.
Ani při velmi silovém šlapání (650w při 75rpm) nemám naprosto pocit nějakého uhýbání, zato však na horším povrchu rozhodně cítím, že kola dobře drží na zemi, neodskakují ani na debilních vysokých latách, což jízdě na špatné silnici (nebudu tipovat procento, ale je vysoké) dává úplně jiný rozměr. V sobotu jsem jel z Týna na Paršovice. Naposledy jsem to testoval asi 2 roky zpět a na Duratecu to byla řehole. Popraskaný asfalt s prorůstající travou, drncačka, no hrůza. Co může být na test lepší kromě pavé? Ani ta nejlepší struktura nevychytá hluboké díry, ale nerovnosti, 5-ti centimetrové praskliny, kamínky, vyšší laty, to všechno "Rubé" sice nevyhladí dokonale, ale vyhladí tak, že se žádné rány do rukou ani zadku nekonají. První momenty jsem měl dokonce podezření, jestli nemám pomalý defekt, jak je jízda na evidentně mizerném povrchu hladká. I zde tedy velká spokojenost.
Sada Chorus 2011. No co napsat k bezchybné funkci. Zachytil jsem hlasy, že 11-ti kvalt nejde pořádně seřídit a vždycky někde blbne. Tak mně to nedělá. Jediné, co pozoruji je, že je řetěz při řazení i chodu mírně  náchylnější k hlasitosti, není-li dokonale namazán. Jde o celkem pochopitelnou vlastnost, uvážíme-li, že je cca o 10% užší, než desítkové verze a já stejně rád mažu:-). Jinak je řazení bezchybné a zejména nově řešené náběhy na převodnících ve mně při shazování stále vyvolávají pocit spadnutého řetězu, jak je rychle podřazeno. Za mne tedy sada zatím bezchybná a doufám, že tak vydrží tradičně campadlouho.
Co mne při ježdění dost překvapilo je, jaký vliv má výška posezu na komfort zadku. Z nějakého důvodu se mi totiž samovolně kus zasunula sedlovka. Než se jí to podařilo natolik, abych si toho všiml, dost jsem bádal, proč se mi sakryš tak blbě sedí. Zadek tlačil, kulky trnuly a přitom jsem na nic nešahal. Naštěstí mám ale protokol z BG fitu, takže i bez rysky jsem to opravil a zase bavlnka, jenom to zasouvání se, doufám, nebude opakovat.
Na závěr můžu jenom říct, že se fakt těším na příští sezónu a dost mě mrzí, že letos už toho asi zas tolik nestihnu na tomto báječném stroji najet.
Každopádně i po pěti stech kilometrech mohu s klidným svědomím prohlásit, že Specialized Roubaix Pro je skvělá rámová sada pro rekreačního jezdce vyšší hmotnosti a nižší výkonnosti. Ve výkonu naprosto nelimituje a komfort nabízí tlouštíkovi vynikající.
Kolu zdar.

čtvrtek 9. září 2010

Specialized Roubaix Pro

Modely Roubaix od Specialized mi hlodají v mozku už asi 3 roky. Konkrétně od Mamut Tour, na které mi v samotném závěru ujel na kostkách kolega, se kterým jsem odjel celý závod, ale na kostkách se vytřepal sleduje, jak jeho karbonové Colnago žehlí povrch a on mi ujíždí.
Né že by se na cyborgovi jezdilo špatně, ale jednak je fakt dost tuhý a druhak se mi na něj nedařilo pořádně poskládat. Asi mám na rám velikosti 58 krátké tělo a dlouhé nohy, což je problém hlavně při snaze poskládat se pohodlně do hrazdy.
No a jak jsem skoro měsíc nemohl nic dělat, aspoň jsem vymýšlel blbiny. Jedna z nich byla, že mám příští rok v červnu 40 let, ke kterým jsem si slíbil kolo a že teď je ten správný čas dárek pořídit, abych trochu ušetřil ve slevách. V soutěži o to, kdo bude mít tu čest mne vybavit kolem nakonec zvítězil brněnský Šírer, kam jsem si původně jel jenom vyzkoušet a odvézt rám, nicméně pan prodejce se projevil jako zdatný obchodník, kde bylo potřeba čaroval s cenou, BG Fit měření za dobrou cenu nabídl, prostě jsme se domluvili na kompletaci celého kola. Nechal jsem si jenom sedlo a Zippy.
Rám je tedy Roubaix pro velikost 56. Jde o ojedinělý koncept rámu, který částečně vychází ze závodního Tarmacu, v klíčových partiích (přední, zadní vidlice, sedlovka) obohacený o "útvary" s vloženými elastomery zertz, jež se mají starat o komfortní tlumení otřesů. Sadu jsem zvolil Campagnolo Chorus model 2011, představec ITM Draco, řídítka ITM Phaton no a jako třešínku na dortu pedály Look kéo blade spolu s tretrama Specialized S-works.
Celá ta krása o hmotnosti jenom malinko převyšující 7kg vypadá takto:
No a protože je zatím ještě celkem světlo, zkusil jsem ho hned chvilku protáhnout. A dojmy? Asi to ani jinak být nemůže, ale jsem prostě nadšený! Určitě v tom hraje roli přesné nastavení posedu, protože o zádech ani zadku jsem navzdory měsíční pauze vůbec nevěděl. Svůj velký díl jistě mají i správně nastavené kufry či tretry se správnými vložkami. Řazení chodí bezvadně, jen si budu muset zvyknout na malinko jiný krok přehazovačky, než měl můj centaur.
Řídítka jsou fajn, zalomený povrch umožňuje 2 pohodlné polohy rukou při horním úchopu, nové páky campy jsou (kromě toho, že nádherné:-) rovněž pohodlnější než stará verze ergopowerů.
Pohled pilota:
Co se týče tuhosti, mám dokonce pocit, že je "rubéčko" v záběru snad ještě tužší než cyborg a jede fakt parádně. Z testovacích důvodů jsem se rozhodl zařadit úsek na kostkách, přesně těch samých zmíněných v úvodu. No a to je prostě nářez. Jak bylo kolo nádherně klidné v místech, kde vím, že cyborg vibroval, tak na kostkách to bylo znát kolosálně. Se mnou jel Pavel, který má rovněž cyborga. Jenom letmý pohled na jeho ruce ukazoval, že kmity jsou několikanásobně výraznější než moje a zadek o kostkách věděl ještě podstatně méně než ruce. Jelikož mám sedlo jako jediné stejné, jde práce jednoznačně na vrub zertzům v zadní vidli a sedlovce. Fakt paráda, vyloženě se těším, až se pustím na nějakou delší vyjížďku, kde si snad těchto vychytávek užiju víc.
A co nestihnu letos, zvládnu příští rok, který bude nejspíš majoritně ve znamení cyklistiky, když je doma tak prima kolo.

neděle 5. září 2010

Měření body geometry u Šírera v Brně

Protože jsem se rozhodl (a dostal chváleno) pořídit k nastávajícím 40-tým narozeninám novou silničku, věnoval jsem se už nějaký čas výběru. Kolo jsem nakonec koupil u Šírera a jako jeden z benefitů ke koupi byla poměrně výrazná sleva na měření body geometry (BG), které má sloužit k optimálnímu nastavení posezu na kole a přizpůsobení geometrie kola tomuto posezu.
Pročetl jsem si, co všechno měření obnáší a na nabízenou možnost nakonec kývl. Den D byla tato sobota. Kolo už je ve stavu, kdy zbývá dodat, jaká pořídit řídítka a hlavně představec, jeho volba je poměrně zásadní při konečném zaříznutí vidlice.
Měření provádí pan Janů z brněnské prodejny Šírer, se kterým jsem také řešil výběr rámu a dalších komponent a jehož ochotu, vstřícnost a zejména časovou flexibilitu při domlouvání termínu velice oceňuji.
Na měření jsem sebou vezl cyklooblečení, tretry a sedlo, které jako jediné nebudu kupovat nové.
V první části se jedná o "anamnézu", čili kratičký dotazník o sportovní minulosti, aktuálních i dlouhodobých zdravotních problémech, nebo konkrétních potížích při jízdě.
Následuje vyšetření ohebnosti, při kterém se najdou rezervy zkrácených svalů a jsou doporučena cvičení pro jejich kompenzaci (jsem celkem nezkrácen, hurrá).
Další na řadě je kontrola "nastavení" těla. Přeměření délky nohou zda jsou stejné, postavení kyčlí, kvalita mezilopatkových svalů, postavení chodidel a další.
Poté již začíná trochu "alchymie", hledání bodů otáčení v kloubech a nalepení koleček v těchto bodech. Body jsou využity k přesnému měření rozsahu pohybu dolních končetin, po kterém dojde k "hrubému" nastavení kola, na kterém je nasazen testovací představec umožňující změnu délky i úhlu postavení vůči rámu.
Poslední fází před před nasednutím na kolo je měření chodidel, které spolu s měřením postavení kotníků a délky končetin slouží pro doporučení týkající se treter, tzn. vložek případně kompenzačních klínku.
Máme-li toto hotovo, hurrá na kolo. Nejprve se nastaví tzv. 2D geometrie, tedy výška a poloha sedla, výška, délka a úhel představce i natočení řídítek. U všech nastavení se využívá měření úhlů svíraných částmi nohy v bodech otáčení. Docela zajímavé i zábavné. Hlavně nastavení představce je pro výběr nového skutečně boží.
S nastaveným 2D se vrháme do 3D:-) a to je teprve zajímavé! S trochou snahy, vodováhou, úhloměrem a poučenou manželkou by se snad 2D nastavení tak nějak udělat dalo. 3D už je trochu vyšší dívčí, protože se sleduje zejména postavení nohy s ohledem na nastavení kufru a vypodložení chodidla v tretře. Dokud jsem to nevyzkoušel na vlastní kůži, nevěřil bych, jak velký vliv na šlapání má nastavení kufru a to nejen předozadní, ale i levopravé spolu s postavením nohy uvnitř tretry.Tato část mi na celém měření přišla nejzajímavější. Experimentovat s postavením sedla je snadné, s řídítky taky, s představcem už je to horší a s kufry v kombinaci s vložkama (aspoň pro mne) jde o totální alchymii, v jejímž důsledku jsem uvěřil měřiteli spolu s pocity a rozhodl se pořídit nové tretry. Rozdíl proti současným Lake 310 je skutečně pocitově zarážející. Jsem zvědav na čísla, až dovezu kolo domů (doufám ve čtvrtek) a i bez čísel na venkovní pocity. Pravda, budou trochu zkresleny celkovým dojmem z novinky, ale o výsledek součtu jde přece hlavně:-). Zatím mám z absolutoria výborný pocit a doufám, že jarní pohoda na kole bude veliká!
P.S.: pro dobré známé. Vím, že mám 40 až příští rok v červnu, ale v březnu těžko čekat podzimní výprodeje materiálu 2011 srovnatelné se současným 2010:-)

čtvrtek 2. září 2010

Z jiného (doslova) soudku

S pomalu končícím létem se nám poměrně výrazně ochladilo, a pokud se vám, nebo vašim rodinným příslušníkům přihodí statická akce venku, velmi snadno v aktuální počasí prochladnete.
Dneska si připravíme jednu z nejúčinnějších medicín, která se užívá zejména v zimních měsících, (mé manželce se hodila už dnes, proto dnešní inspirace na toto téma), a tou je svařené víno v mutaci "Ječmínkův svařák".
Na přípravu bude potřeba 1-2dl vody, kterou uvedeme do varu. Ve vroucí vodě následně krátce povaříme přiměřeně hřebíčku, "kvítek" badyánu, kus skořice, kolečko citrónu a pomeranče, vanilku (možno nahradit vanilkovým cukrem, není-li vanilka doma) a 2 lžíce třtinového cukru.
Do vroucí vody následně vlejeme víno. Nedoporučuju používat na svařák krabicové eklhafty a vůbec víno pochybného původu. Já za tímto účelem nejčastěji kupuji v Lidlu silná jihoafrická či jihoamerická červená, která se dají při troše snahy koupit kolem 50-60-ti korun za flašku a nejsou obvykle vůbec zlá.
Po víně přidáme 1-2 dl vermutu, podle chuti (či nabídky doma) bílého nebo červeného, zajímavou alternativou je nahradit vermut portským, podaří-li se koupit porto někde tak, že ho není škoda.
Po nalití hrnec velmi pečlivě hlídáme a odstavíme hned v okamžiku, kdy se na povrchu začne tvořit lehká bílá pěna. Víno nesmí začít vařit! Po odstavení v případě silných mrazů přidáme ještě panáka tuzemského rumu, případně se použít láhev od likérky Božkov, která se rovnou jmenuje Grog. Jde o tuzemský rum ovoněný hřebíčkem. V případě potřeby možno dosladit medem.
Kdo by se bál studené fronty :-)

neděle 29. srpna 2010

Snad konečně po nemoci a co tak nějak s tréninkem dál?

Tak mám za sebou 17-tý den práce i skoro všeho ostatního neschopnosti spojené s pojídáním rozličných antibiotik a od zítřka jsem dotkorkou z plicního puštěn (nijak závratně ochotně tedy, vyhrožovala ještě týdnem, ale to už by mě asi fakt švihlo) do pracovního procesu. Ještěže jsem kancelářská krysa se stolem mimo průvan, protože jinak by se ukecat nenechala :-).
Sice jsem byl "houmofisák", ale i tak má člověk doma spoustu času na přemýšlení o hovadinách. Zejména tedy ve druhé polovině domácího pobytu, kdy povolily záchvaty kašle, ze kterých mě bolely i prsty na nohách. Venku krásně, doma vedro, kolega syn Matýsek se zápalem plic, manželka ještě s prázdninami, no prostě báječná ponorka. Kolem řada sportovních blogistů bojuje s demotivací, nechutí a já mám problém přesně opačný. Čím déle jsem doma, tím větší mám cukání. A musím si je nechat zajít, protože po dobrání ATB je mi nařízeno ještě minimálně 14 dní bez pohybu. Celé to asi nevydržím, ale na nějakou lehoučkou aktivitku minimálního rozsahu si stejně dříve než přespříští týden netroufnu. Přece jenom asi bude lepší nechat tělo trochu orazit, když už si tak razantně řeklo o pauzu. Protože má ale člověk ve všem zlém hledat něco dobrého, vidím, že přípravu na příští rok budu moci zahájit dříve než kdykoli před tím a hlavně opravdu odpočatý. No pánové, kdo z vás (kromě Aldy:-)) to má?
Tím se ovšem dostávám k jádru pudla. Přípravu sice zahájím, už se na to těším, ale v čem tedy nemám naprosto jasno, je, k čemu by ona příprava měla vlastně směřovat. Jediný závod, který mě letos opravdu hodně bavil, bylo dálkové plavání. Logicky se tedy nabízí možnost prioritizovat plavání. Jenomže: rozumně (tzn. jednotka aspoň hodinu a ve skupině) plavat se dá jenom ráno a aby to mělo smysl, chce to minimálně 3-4x týdně. Při minimálně jedné, častěji dvou dnech na služebce týdně to znamená, že v pracovním týdnu nebude ráno prostor na běh, což mě žádným obzvláštním nadšením taky nenaplňuje. Zejména s ohledem na nadváhu, která už teď je po bezmála třech týdnech marodění nepublikovatelná  a za dalších 10 dní skoro určitě neklesne, je omezení běhu vyloženě nežádoucí. Velkou neznámou taky je, jak dlouho by mě plavání vydrželo bavit, protože když jsem loni kvůli kotníku nemohl nic jiného dělat, stačilo pár týdnů na to, aby se mi nechuť k drcení bazénů získaná v dorosteneckém věku opět vrátila. Jako mírně obměněná alternativa se nabízí kombinace plavání a posilky, která by přes zimu asi jako úplný indoor až tak nevadila, ale start outdoorových aktivit na jaře by asi byl náročný a kdo ví, jestli bych se k němu v nějaké trochu větší míře odhodlal.
Druhou variantou je zkusit ještě jeden rok enduraining. Mám tam nějaké předplatné, stačilo by trochu "dosypat"  a budou opět plány jako letos. Aspoň v této variantě mám zcela jasno s cimrmanovským "tudy ne přátelé". Denní rozpisy jsou něco, co až na řídké, krátkodobé a speciální případy nebudu v dohledné době absolvovat. Mám rád věci dobře zorganizované a když realizace pokulhává z důvodů vnějších, vnitřních či kombinovaných okolností, jsem z toho nervózní. Takže detailní plán předem zavrhuji. O nějaké volnější možnosti spolupráce se budeme s Milošem ještě bavit.
Třetí varianta je zopakovat si rok 2008, kdy jsem na tom byl aspoň na začátku sezóny objektivně nejlépe za poslední roky. Princip byl jednoduchý: spousta naběhaných vytrvalostních kilometrů přes zimu. Těch bylo letos výrazně méně a myslím, že to nebylo dobře. Tady je ve hře ještě nějaké zpestření, třeba naučit se trochu na běžkách, pořídit si hole na nordic walking, nebo se po letech ukecat a občas vyjet na starém biku i v zimě. Každopádně to byla příprava bez denního plánu a bez z toho plynoucího stresu.
Všechny tyto tři možnosti sebou nesou jednu "potřebu", kterou je stanovení nějakých cílů, tedy nejspíše závodů. A to je kámen úrazu. Letošní běžecké jaro bylo vyloženě tragické (důvody jsou nasnadě), cyklistika je další kapitola sama o sobě a potupné zkrácení Mamuta je toho dokladem. No a triatlon, to je pro mne největší otazník. Na letošek jsem se hodně těšil a to těšení mě přešlo. Nezávodil jsem skoro vůbec a mám-li být upřímný, vůbec mi to nevadilo a ani dneska nemám pocit, že by mi něco uteklo a mělo chybět.
Čtvrtá a poslední uvažovaná varianta je vůbec nic neřešit, dělat něco podle chuti, k ničemu nesměřovat (tedy samozřejmě směřovat k duševní hygieně, která je primární posláním sportu v mém případě) a o případných závodech se rozhodovat na poslední chvíli podle aktuální chuti s tím, že když žádné nebudou, nic se neděje. Tato varianta je asi "nejzdravější", jenom nevím, jestli bych se v takovém případě až moc neflákal.
Každopádně mám ještě asi týden na to, abych se válel, pak se musím trochu rozběhat, abych Grymovskou desítku aspoň v kuse uběhl, když už to letos nebude o žádném útočení na osobák a od půlky října budu snad už mít rozmyšleno, co si se zimou počít.

neděle 1. srpna 2010

1. závod v dálkovém plavání. Update: bedna v kategorii :-)))

Když jsem zjistil, že v polovině dovolené, již trávíme v Jižních Čechách, se plavou na Lipně závody v dálkovém plavání, hned se mi v hlavě uhnízdila myšlenka konečně vyzkoušet sólo závod v plavání na volné vodě. Střízlivě jsem zhodnotil své možnosti a vycházeje z impozantních plaveckých objemů posledního kvartálu (květen 17,5 km, červen 7,8 a červenec 3,7) přihlásil jsem se na 5km. Trojka se mi zdála málo a desítka se stejnak plavala až v neděli, což už mi časově nevycházelo.
Na víkend za námi do Rodvínova dorazili švagři, z plánovaného výletu všech na Lipno tedy nebylo nic, protože zbytek výpravy vyjádřil přání navštívit Český Krumlov. Ten leží po cestě, takže z Krumlova už jsem pokračoval sám. Prezentace byla plánovaná na 12-13 hodin, závod na 5km v 16:00, vzal jsem si tedy sebou kolo, že se trochu projedu kolem Lipna, abych zabil čas. To jsem ovšem ještě neznal "organizaci" závodu.
Na místo jsem dorazil 11:55 a valil na prezentaci. U stolu stála nedlouhá fronta, takže jsem se zaradoval, jak budu za 10 minutek odbaven a šup na kolo. Jó, prdlačku. Když jsem se za 45 minut posunul o jednu dlaždičku, začínal jsem propadat nervozitě. Nejsem totiž zvyklý na to, že ve frontě stojí trenér oddílu, registruje x dětí a až jsou zapsaní, teprve je začíná shánět v kempu, aby mohly být děti popsány, čímž se postup moc neurychluje, že.
Když jsem po hodině a dvaceti minutách konečně probojoval ke stolu, přiblížil se start závodu žáků a proto dostala přednost registrace i těch, co stáli za mnou, třeba Bohemians, kteří měli dětí jako máku. Nebudu to zbytečně natahovat, za 1:50 jsem byl odprezentován. Do startu mi zbývalo něco málo přes 2 hodiny, kolo tedy padá, půjdu se někam najíst. Cestou potkávám Vl001, který mi radil dojet později a měl recht, Kristýnka už se registruje počítám zcela bez fronty. Chvilku kecáme, pomlouvám pořadatele a tak:-), pak se jdu najíst.
A pomalu je tady start a zase překvapení: rozprava má být 10 minut před startem, začíná ale minutu před plánovaným startem. Není dlouhá, ostatně co povídat k otočkové trati:-). Nicméně po ní ještě následuje druhá prezentace závodníků, kdy je jeden po druhém přečten a přechází za bránu. Pravděpodobně kvůli kontrole, jestli se někdo na trati neztratil:-). Trasa je otočková, 5 kilometrových okruhů, voda by měla mít kolem 20-ti stupňů, tak to bude prima plaváníčko. Start je z vody, stoupám si raději dozadu, protože nemám vůbec představu o úrovni startovního pole. Voda je na povrchu celkem teplá, v metru už to tak slavné není. Triatlonoví gumaři by do toho asi nelezli. A je tady start.
Cíl je plavat pod hodinu třicet, optimálně kolem hodiny dvacet s tím, že první půlku poplavu opatrně a pak to napálím. No strategie bez chyby.
Vyplavávám celkem v klidu, nějaké lidi předjíždím, ale už na 1. otočce je pole řádně roztaženo a plavu prakticky sólo závod. U otočky je také pěkný studený proud, brrr, je naštěstí široký jen pár metrů. Kilák utekl jako voda, druhý studený proud je na otočce u startu. Na začátku druhého kilometru mne dojíždí plavec, za kterého se zavěsím a skoro celý kilometr plavu za ním. To už tuším, že to s napálením ve druhé polovině nebude až tak slavné a zhodnocení objemů nebylo až tak optimální:-). Končím 2. kilometr a na začátku třetího mne bere o kolo vedoucí závodník. Sakra, tak to asi plavu fakt pomalu, nejsem navíc ani schopen dál držet tempa závodníka, kterého jsem se 2. kilák držel. Na otočce v polovině 3. km mě začíná kousat křeč do lýtka, je mi jasné, že dnes to bude na morál. Na konci třetího km už to trošku kouše do obou lýtek a musím přestat kopat. Ruce už mám dost gumové a asi je jenom tak protahuju bez efektu vodou, protože mne předjíždí další závodníci o kolo a to je fakt hukot. Jediným pozitivem omezení kopání je, že se líp čůrá při plavání (při stovce naplno se do vody umí výčůrat jenom opravdový plavec:-)). 3,5 km, raději se ani nedívám na čas. Na otočce dám prsový střih, blbec, a chytám křečák do stehna. Rozplavávám ho až skoro do otočky. Poslední kilometr. Přede mnou plavou dvě holky, napálím to a dojedu je. Haha, sice pálím, ale prd jedu, takže až do otočky jsem je stáhl asi o 2 metry z dvaceti. Za otočkou zbývá posledních 500m a fakt to pálím a dokonce jdou i rozkopat nohy. Kočky nicméně finišují taky, takže mi spíš ještě kousek ujedou, než že bych je dojížděl. Už ani nevnímám studenou vodu v prostoru cíle. Konečně cílové molo. Zastavuju stopky a hrůůůůza, 1:41:20. To je šílené, průměr kilák lehce přes 20 minut. Garmin mi ukazuje 5,79 km, tomu bych věřil raději, ale uvidíme podle výsledků a časů lidí, kteří už mají něco za sebou. Každopádně nemám vůbec představu, kde jsem ve startovním poli končil, první polovina to jistě nebyla :-).
Update: s denním zpožděním jsou venku výsledky a já nevěřím vlastním očím: jsem sice 28. z jednačtyřiceti startujících mužů ČP, což je o malinko lepší, než jsem si původně myslel, ale v kategorii masters C to dává třetí místo! Paráda ne? Pro objektivitu je ovšem třeba poznamenat, že v kategorii jsme byli právě 3 :-DD.
Ty jo, skoro šest večer, na barák to mám 111 km a čeká mě večeře v rybím "občerstvení". Takže se ani nesprchuju, jenom utřu a asi 15 minut po vylezení z vody razím z Lipna směr Rodvínov. Před dojezdem volám švagra, který mě z Rodvínova vezme do Jindříše na večeři. Tady se musím chvíli zastavit. Už jsme po Jižních Čechách jedli ledaskde, třeba v Třeboni byl candát na "Rožmberské baště" ucházející, ale sumec byl průser a kapří hranolky byly prostě kousky kapra v trojobale, no slabota, až se zpoždění jsem dostal doporučení na rybu k "Šupinkovi" (nevyzkoušeno). Kamarád z Jindřichova Hradce nám ale doporučil podnik v Jindříši. Funguje jenom v létě a venku, vydávací okénko, Pardál desítka, Svijanská jedenáctka a černá Svijanská třináctka. A všechny smysluplné druhy ryb a všechny ve skvělé jednoduché základní úpravě a neskutečné ceny. Večeře v šesti lidech o x chodech za 800,- kč s pěkným dýškem (orientačně 100g okouna 35 korun, úhoř 65, sumec 50, kapr 25 kousek před vámi, stojíte-li u objednávky u okénka, zváží a udělají, můžete ale i sedět a slečna přijde, není-li člověk netrpělivý). Prostě skvělý večírek a gáblík, doporučuji! Místo činu je zde.
Když se od pochoutek vrátím k závodu: pětka bez tréninku je už fakt dost dlouhá, nicméně i navzdory chladnější vodě je dlouhé plavání výborný zážitek a sport (byť mě ještě teď bolí ramena a dutiny mám hezky plné, protože jsem moudře plaval bez čepičky:-)). Už jsem tady několikrát brojil proti plavání v neoprenu a tento závod mne v tom opět utvrdil. Jak si může říkat ironman někdo, kdo leze do třiadvacetistupňové vody oděn v gumové kvádro, aby se mu plavalo lépe? Já si myslím, že kdo chce být "iron", neměl by se bát ani plavání! Hanba neoprenům i tzv. "plaveckým oblekům":-).
Jo a asi začnu trochu plavat, Vl001-vic holka dala v sobotu pětku a v neděli desítku. To já bych nezvládl sakra. Něco s tím udělám, teda možná :-)

čtvrtek 22. července 2010

Jak vyvíjí Hollywoof na runsaturday.com

Když jsem před pár dny oznamoval novou verzi sporttracks, tak nějak mi nedošlo, že se mění API pro pluginy a že tedy tyto bude třeba přepsat a z toho důvodu se tedy, minimálně zpočátku, velká množina pluginů zúží.
Ona tedy nejenže se zúžila, ale celá řada autorů využila zpoplatnění sporttracks a volné pluginy začala šířít jako shareware. Nevím, jestli je to ta správná cesta, protože se zajímavými pluginy se cena ST může klidně vyšplhat ke 100USD a za 129 je možnost koupit WKO+ a to je přece jenom malinko jinde. Tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.
Hollywoof z runsaturday ovšem naštěstí zatím jede na vlně free software a sotva jsem ve fóru vznesl dotaz na dostupnost pluginu, do dvou dnů byl hotov. Kdo tedy používáte sporttracks a chcete exportovat i z verze 3 na runsaturday.com, máte možnost. Plugin se stažení je zde.
Tenhle člověk je fakt borec, krásný web, volné aplikace pro iphone i android, vazby a importy s čím si člověk vzpomene a skvělá reakční doba na novinky. A to ani nechce donations. Mám jeho web opravdu rád: Runsaturday.com.

středa 21. července 2010

Poprvé na kolečkových bruslích, jejda.

Tak si to představte, nemám nijak moc v lásce psy a jednoho máme doma. Nesnáším hlodavce a máme 2 morčata no a nikdo mi na cestě nevadí víc než "inlajnisti" a co jsem dělal dneska v podvečer? Jezdil na bruslích:-)
Asi už jsem tady mockrát psal, jak jsem neobyčejně sportovně nadaný s bohatou historií, což se projevuje zejména tím, že na bruslích v zimě jsem jako dítě stál asi 3x a skončil vždycky domlácený, podobné je to s lyžemi a v podstatě ani na kole to moc neumím, vždyť ani neumím jezdit bez držení....
Jenomže Maruška už jezdí, krátce po ní si brusle pořídila manželka a jako poslední projevil minulý týden Matýsek. Poslední hřebík jsem tomu dal já v neděli při výletě na Karlov, kde má Jirka před hotelem obrovský vyasfaltovaný plac a děcka tam na blbnula právě na bruslích.
Maruška začala vymýšlet, jak by to na dovolené bylo super, kdyby jezdili všichni a já blbec (podotýkám, že střízlivý:-) pronesl ta slova "že si teda brusle koupím".
A už jsem byl pod tlakem, řekl jsem a tak by to mělo být na dovolenou (razíme v sobotu) atd. No a tak jsem si dneska pořídil v Heliasportu na doporučení model Rollerblade Crossfire. Přišly mi jako rozumný kompromis mezi slušnou kvalitou, rozumnou (snad) cenou a určením pro spíše slabší bruslaře díky 84mm velkým kolečkům. Teda hlavně tak se tak jevily prodavači (když jsem mu vylíčil svou značnou neschopnost i stejně značná očekávání:-).
A v 19:00 už jsme stáli na cyklostezce u Brodku. Moc popisovat to nemá cenu, k velké radosti Marušky jsem 4x spadl a 2x to zachraňoval poskoky na trávě vedle stezky. Narozdíl od manželky, která umí bruslit na ledě a na inlinech tedy nepadá, což Marušce, která zpočátku padala, přišlo od maminky nespravedlivé nespravedlivé, to tatínek napravil:-) Matýsek si taky pobojoval, je šikovný po mně, takže stejná válka s rovnováhou i odrazem. Po necelé hodině toho máme fakt dost a já vynechám i plánovaný večerní běh, raději si dám pivko a nechám omlácené hnátky odpočívat.
Jsem fakt zvědav, jestli se z této aktivity stane koníček :-P, asi budu muset někam na kurs. Nevíte o nějakém třeba pro celou rodinu?

úterý 20. července 2010

Sporttracks končí jako freeware, do 1.8. sleva na zakoupení

Krok, který se dal očekávat, je tady. Od verze 3.0 nebude aplikace Sporttracks poskytována jako freeware, ale jako placený software.
Možnost používat ho zdarma zůstane (časově neomezený trial), ten je ale funkčně poměrně výrazně omezen (maximální počet sledovaných pomůcek 2, počet možných pluginů 2, nebudou nové reporty atp.). Zde je podrobný seznam rozdílů.
V současné době až do 1. srpna běží akce, v rámci které všichni, kdo přispějí formou donation částkou 25 USD nebo vyšší, získají upgrade na verzi 3.x zdarma. Je to výhodné, protože po 1.8. bude cena verze 3 o 10 USD vyšší, tzn. 35 USD.
Zatím není jasné, zda zůstanou fungovat starší verze či nikoli, dá se ale čekat, že nové verze pluginů nebudou pro verze 2.x vyvíjeny.
Co je Sporttracks zač, si můžete přečíst třeba tady a pokračování tady.

sobota 17. července 2010

Morkovské chlap 2010

Po Grafimanovi jsem chvíli (ale fakt malinkou:-)) přemýšlel, že už letos závodit nebudu. Komentáře "pořadatele" Ríši mne ovšem přesvědčily, že je třeba podporovat i menší akce a tak jsem se vypravil do Morkovic-Slížan na krátký sprintík "Morkovské chlap". Byl jsem tam už loni a moc se mi tam líbilo. Plavání v bazéně na koupališti, pěkné zvlněné kolo s následujícím zvlněným během, no paráda ne:-).
Loni se ovšem jela změněná trasa kola (což jsem věděl), ta klasická je prý trochu náročnější (to jsem taky věděl).
Protože tento závod splňuje moje parametry výtečného zázemí pro doprovod i lehkou možnost sledovat vlastního závodníka okořeněnou plaváním ve vlnách po 11-ti lidech (při cca 150-ti účastnících) a tedy sledování stále něčeho, když poslední rozplavby jdou do vody a první běžci už jsou v cíli, vydali jsme se do Morkovic-Slížan všichni včetně švagra a švagrové, čímž jsem měl bezkonkurenčně největší realizační team široko daleko:-).
Prezentace do 8:30 značí start z Přerova kolem sedmé. Je celkem nervózní, protože se někde potratily Matýskovy plavky, kromě psa ke švagrům tedy ještě vezeme všechny k našim pro záložní plavky. Doprava je naštěstí v sobotu ráno hladká, ke koupališti dorážíme chvilinku před osmou, prima. Fronta u prezentace je kratší než loni, asi je to pokročilejší hodinou. Tuto teorii podporuje i výše startovního čísla 117 z těch asi 150-ti závodníků. Z důvodů rozplaveb po 11-ti bych měl plavat v 11-té, protože ale nějaké rezervace čísel nedorazily, vychází z toho parta 10-tá. Na startu je spousta známých a významných osobností českého triatlonu, například účastníci "Grafiman After party" Jirka a Laďa, oddílový prezident Peca (TTS Osek to letos nějako fláká, co tak registruji, závodíme 4:-(, dneska třeba jenom 2, proti loňsku.... ), dlouhodobě nejpraštěnější triatlet a cyklista Lipánek, Ondra, Tonbar a další. Konečně se vyplatí moje paranoia vozit sebou všechno možné, moje imbusáky zachraňují Pokémonův technický stav kola:-).
Ale pojďme k závodu. Krátce před devátou kratinká rozprava a první rozplavba valí do vody. Věci už mám v depu, hezky na kraji, ideál. Protože je čas, hoďku se klackuju po koupališti, vedu řeči a tak. Při té příležitosti zjišťuji, že jsem doma zapomněl jedinou věc a to bidon. No co, kolo je krátké, napiju se před plaváním a pohodka ne? Všechno je přece krátké... Při sledování závodu si uvědomuji (pro mne nepříjemnou) podmínku úspěchu lokálního úspěchu závodu: krátké a bezpečné plavání. Dobrá polovina lidí plave prsa a z nich polovina naprosto neuspokojivě s mizivou pravděpodobností přežít v otevřené vodě i těch dnešních 200m, asi i díky tomu je tady tolik lidí a depo z velké části plné trekových a horských kol Prima i to je podle mne jeden z "úkolů" závodů, zkusit přitáhnout nesportující populaci a dát jim i na začátku možnost okusit závod. Dle mého názoru je tento úkol daleko důležitější, než klání 30-ti nabušenců, kteří se stejně potkávají x-krát ročně. Ale nechám kontroverzních úvah a jdu raději plavat.
V rozplavě jsem s Jirkou a známým regionálním sportovcem Přemkem Žaludkem. 10, 9, 8, .... bum, plavem. Dvoustovka je fakt krátká, ale i tak se dá přepálit. Tuto chybu neudělám, přestože jsem první stovku celkem nervózní, že vedle plavající Jirka s Přemkem moc nezaostávají. Kurnik, nejsou neopreny a i když jsem si nezapl top, který se mi hezky nafoukl, měl bych jim řádně dát. Na druhé stovce držím tempo a pěkně je odpářu, přepalovače:-). Ven lezu (nezmáčkl jsem stopky, ale fakt) za 2:42, s čímž jsem spokojen. Valím do depa, protože to mi žena měří. Jsem si jist skvěle krátkým časem, tretry na gumičkách, přílba v hrazdě, kolo na kraji, ale člověk míní.... Nějaký blb mi hodil pedálem do výpletu tak pitomě, že jsem to svoje v obavě o zippy tahal snad minutu a urval u toho jednu gumičku od tretry. No co už, vybíhám s kolem krátké prudké stoupáníčko z koupaliště a jedu. Tradiční trasu neznám, ale nechávám velkou placku. Z Morkovic to trochu stoupá, pak klesá, hezký se rozjedu a lup, kopec. Sakra, během chvilky jde přese mne Přemek, chvilku za ním Jirka. Já to lámu jak trouba (naštěstí nevidím tepy, ráno jsem odhalil rozbitý zip na kombinéze a pod top pás nedávám, protože mi vždycky sjede), ale nějak to přežiju. Pořád vidím Jirku, jak hezky točí a jak se to zlomí dolů, dávám mu pocítit sílu metráku a předjedu ho :-). Jede se nahoru dolů, vlní se to, cesta místy horší, místy fakt špatná, předjíždím chlapa na kole (horském), pak už jenom holky (horská a treky), mě sem tam taky někdo (asi 2 a doufám, že z mé rozplavby:-). Někdy kolem 10-tého km je na silnici nápis a teď to začne. Prej začne, trochu se to zvedne pohoda, velká ne. Pak se to zvedne víc a to už je slabší, Jirka jde očekávaně přede mne. Když mám pocit, že už by jako stačilo, cedule Litenčice. Tady prej má být nějaký kopec či co. Divný, dyť jsme snad už nahoře. Prdlačku, zatáčka vpravo a ty vole! hebl jak prase, trochu mi připomíná stoupání za Kašavou směrem na Fryšták, tak 13-14%, dlouhá rovina. Marjá pano, i s compactama 34-26 točím sotva 60rpm. Zapomenutý bidon se hlásí o slovo, jazyk jako troud se začíná drolit a doutnat. Za zatáčkou nahoře mizí Jirka, hezky točí, já to rvu a nejedu, holt síla metráku v obráceném gardu ;-). Nakonec se tam nějak dopinožím ale je to vrchol nevrchol, pořád to jde nějak nahoru, fouká do držky, prostě nezážitková cykloturistika, celkem chápu jméno kopce "Kleštěnec":-). Konečně sjezd! Ulevím nohám, trochu to zase roztočím a sotva vydechnu, další kopeček těsně pod vrcholem zírám: Jirka tlačí kolo, dělám že zpomaluju (nevim z čeho:-) a ptám se, co se děje, jestli můžu pomoct. Ale kdepak, Jirkovi se v záběru netočí zadní kolo, s tím se fakt jet nedá. Ach jo, 2 zabalené závody po sobě, to je smolík Pacholík pro Jirku. No nic, sjedu a pomalu jsou tady zase Morkovice a další sjezdík a výjezd ke koupališti. To už moc nehrotím a spíš točím nohama do depa, abych se trochu rozběhl. Průměrný výkon na kole jsem měl 253 wattů, což je letos jednoznačně nejvyšší dosažený průměr, byť na krátké vzdálenosti. A je tu depo. Sjedu prudký sešup na koupaliště a před depem se mi podaří seskočit, sušák jak blázen, postavím kolo, nasadím čepku a hodím carbonex za škraň. Na co ho tam mám, nevím, protože sliny se pod zpráchnivělým jazykem netvoří, moc prostoru pro rozpouštění tedy tableta nemá.
Běh je v Morkovicích-Slížanech členitý, což normálně nemusím, ale začíná se seběhem, což je zase prima, protože se hned nezatáhnu, ba právě naopak, v seběhu uvolním nohy a pak už se mi běží dobře. Dokonce předbíhám víc lidí, než předbíhá mě, chvála pouťákům:-). 1. občerstvovačka je na 1,2 km a mají vodu! Paráda, chlemtám jak volek z básničky. Když už stojím, podám kelímky do ruky pánovi, který je kolem sbírá. Je dost překvapený:-). Voda žbluňká v břuchu, cesta vede kousek z kopce, no není svět krásný? Jenže než doběhnu na otočku, zas sušák a na otočce není občerstovavačka, vyloudím ale ze slečny aspoň hlt z jejího bidonu, náramně hodná slečna:-), ale stejně na zpáteční cestě u občerstovačky zase stojím a piju, protože sušák z kola je hroznej. Aspoň jsem poučen, jak rychle může v 35 ve stínu vzniknout deficit i na 20km dlouhém kole. No ale seběh do Morkovic a poslední výběh ke koupališti, tady potkávám Jirku, který nakonec nezabalil, ale využil ve sjezdech funkčního kola (zbytek došel) a závod dokončil, přičemž si odpočatý zaběhl pěknou svižnou pětku:-). Pak už jenom šup, spadnout do cíle. Mám to za sebou a rychle do stínu a napít se. No a pak hned osprchovat a druhá šichta s dětma ve vodě. Tak si představuju zázemí: pořád se něco děje, je se kde okoupat, koupit nanuka, párek v rohlíku, rozložit deku a když se tam líbí, strávit den.
Na závěr bych chtěl pozdravit Vaška, který mi udělal velikou radost, protože se k mně přihlásil jako čtenář blogu a začínající triatlet. Tož zdravím Vašku, ať to lítá!

pondělí 12. července 2010

Grafiman 2010, tudy cesta (minimálně pro mne) nevede

Závody Dušana Kyjanky pro mě byly zatím vždycky srdeční záležitost. Na jeho 1., olympijském triatlonu v lomu v Nové Vsi jsem se v roce 2006 definitivně rozhodl, že bych měl něco dělat, protože když jsem viděl ten svůj metráček na fotkách, bylo to k zblití.
Když v následujícím roce zařadil na konci května HIM, rozhodl jsem se tam definitivně jet ještě ten rok Otrokovice a na olympijském v červenci jsem si pak zajel osobák, který asi jen tak nepřekonám. Už v tomto roce jsem ale brblal, protože závod se přesunul do Litovle na náměstí a dvě depa mi nějak nepasovala a nepasují dosud. Aspoň to ale bylo docela blízko.  Vize pořadatele přinést závod k lidem a dotáhnout publikum se za 3 ročníky naprosto nepodařilo, ostatně kdo by v červencových vedrech marnil čas na náměstí sledováním totálně zplavených zoufalců, že :-)
Když se loni začaly vést řeči, že lom v Nové Vsi je na hranici kapacity, začal jsem tušit změnu a ta se letos skutečně dostavila. Názor na to, jaká ta změna byla, si nechám až po vylíčení mého prožití závodu, nicméně nedomluvit už v předstihu "After Grafiman party", na závod bych už podle nástřelu tras nejel. Takto mi to ale bylo hloupé:-)
Pojďme tedy k závodu. Ráno jsem naložil Aldamana  a v pohodlném předstihu jsme vyrazili na místo, tím bylo "olomoucké moře" pískovna u Nákla. Vodní plocha je to obrovská, vodá krásně čistá, místo k parkování už po deváté ráno celkem daleko od prezentace. Než se regnem (fronta, moc rychle to nešlo), popakujem, pozdravíme se známými, je tady pomalu start. Ještě 10 minut před ním si vzpomenu, že nemám čepičku, tak bos utíkám za Hankou pro klíče od auta, do auta pro čepku a zpět. Uff, start stíhám s odřenýma ušima a protože se mi nechce mezi 177-ti závodníky "vařit", stoupnu si úplně vlevo a šup, plavem. Do závodu jdu se záměrem se moc nehonit a u plavání to taky dodržuju. Plavu na techniku, vysoký loket, nádech na 4-té tempo, prostě prima. Dobře jsem si vybral stranu, 1. "bójka" je dost daleko, pole se poměrně roztahá už před ní, čili žádná mela. Onou první bójí je pěkná loď, je skvěle vidět, orientace výborná. Bohužel, na 2. už asi loď nezbyla a tak je tato "normální" a je ji pro změnu vidět mizerně. První kolo plavu v klidu sám a je to fakt paráda. Voda má ideální teplotu kolem 22-ti stupňů, je mi líto gumařů, přicházejí o prima pokoupání:-). Někde u lodi docvaknu skupinku, za kterou se pak pěkně vezu až do cíle plavání na 44-tém místě. To není zlé na těch 650 červencových odplavaných metrů na Oseckém TT:-).
Na kolo se docela těším, má být rovinaté, moc nefouká, to by mi mohlo svědčit. Začíná se pár kilometry na otočkový úsek, který je uzavřený a s novým asfaltem. Vyreklamovaný Zipp dorazil v pátek v poledne a teď mi hezky zpívá. Chvílemi to fouká do ksichtu, chvílemi do zad, přestože jedu kolem 34kmph, jede přeze mne jeden pilot za druhým. Hned v úvodu otáčkového úseku mě předjíždí oddílový kolega Jarda Zdráhal, kterého pak vidím před sebou celé kolo. Stejně tak vidím celé kolo Tomáše Langhammera, chvíli jede vpředu on, chvíli já, samozřejmě čistě, na rozdíl třeba od závodníka, který sotva projede rozhodčí, už visí za někým. Místy mi přišlo, že jezdí regulérní balíčky, kterým rovinatá trať sváděla. Fádní, skoro bych řekl nudnou, rovinku zpestřují dvě krátká stoupání na nadjezdy kolejí, jinak pořád rovina a jedna prudká zatáčka. Snažím se držet výkon kolem 200 wattů, tepy kolem 150-ti, otáčky přes devadesát. Poctivě jím, piju (aspoň myslím), nicméně kolem 50-tého km mě začínají bolet nohy. To moc neznám! Dolů jde výkon i kadence a tím pádem, samozřejmě i rychlost. Jak jsem zpočátku na Aldamana najížděl, tak už nenajíždím, dokonce ani Petra Vabrouška s Martinem Matulou nesjíždím, divné :-).
Na poslední otočce už toho mám celkem dost a (nesmyslně) se začínám těšit na běh. Občerstvovačka se po 3-tím kole už jenom projíždí a začíná nejbrutálnější část cyklistiky, stoupání před cílem. Není prudké, ale ve vedru ty 2-3 kiláky do kopce stačí a zapomínám na čas po 2:50, ve který jsem původně doufal, když Dušan sliboval trať na osobáky. Možná by i byla, kdyby neměřila bezmála 93km i tak jsem byl s časem 2:56:53 celkem spokojen, přestože byl až 108-mý.
V depu nikam nespěchám, čas je zatím dobrý, takže v klidu roluju podkolenky, obouvám se, lelkuju, až vedle mne usedá Aldaman a dokonce vybíhá dřív než já. Beru si pití a vycházím na trať. Hanka fotí, tak pro fotografku popoběhnu a chvilku to i vydržím. Z Prachárny je to do města z kopce, zdá se mi, že to jde. Mrknu na budíka, 170 bpm, tempo 6:15 a to jdu z kopce, kuva fix, to nevypadá dobře. Po 1,5km mám definitvně dost, hučení v uších, mžitky před očima, moták. Na večer je plánovaná Labuť, raději si nechám divy udatenství ke krůtě a pivu. Poprvé v životě tedy balím závod. Jestli něco cítím, je to úleva, ani zklamání, ani frustrace, ale úleva. Cestou zpět potkávám borce, kteří do toho jdou a vůbec jim nezávidím. V cíli vrátím chip, Hanka je ochotná mne zavézt pro auto, čímž se vyhnu očekávaném pozávodnímu blázinci a stíháme to zpět ještě před doběhem Petra Vabrouška. Můžeme tedy vyhlížet další závodníky. Na lavičce potkám Šewyho Katku a jak se mně zdálo, kterak je Pavel odhodlaný, Kačce se zdál odhodlaný méně i podle ubíhajícího času bylo zřejmé, že prožívá očistec. V depu potkávám Jirku s Henrym III, Jindra dokončil, Jirka dopadl podobně jako já, jenom na trati vydržel déle. Těsně před 6-tou hodinou závodu dobíhá Alda, do skoku mu moc není, tak mu aspoň posbírám věci a vyzvednu kolo včetně instalace na auto. Labuť je objednaná od sedmi a já pomalu začínám propadat nervozitě. Šewy pořád nikde, Vavis taky, dorazí aspoň Téčko. Oba kluci podle něj mají problémy. No na aspoň na Šewyho počkám, abych se ubezpečil, že jsem se zabalením udělal dobře a skutečně, vypadá výborně, správně jsem se rozhodl.
Rozdám ještě poslední pokyny kudy jet do Přerova a k Labuti a jedu domů. Nejdřív odevzdat Aldu, pak domů, rychlá sprcha, taxík a honem ať jsme na místě. Stíháme jen taktak, ale nikde nikdo. Nikdo nebere ani telefon a kolem půl osmé už pomalu propadám panice docela.
Slézat se to začíná až před třičtvrtě na osm. Aldovi první, Jirka s manželkou a pak už šup sestava se zaplnila. Jako poslední dorazil Šewy, když se zrovna začínalo porcovat:
 a hladoví strávníci netrpělivě očekávali naložené talíře s hladem vesměs umocněným konzumací výtečného přerovského kvasnicového ležáku:
 někteří hladoví byli již tak zesláblí, že ani nebyli schopni zadávat objednávky na pití:
 Bezprostředně po jídle už ovšem tváře účastníků kromě výživné stravy sestávající z grilované krůty (viz. obrázek číslo 1), bešamelové omáčky s nakládanými cibulkami a čerstvě pečenými bagetkami jako přílohou, napínal i úsměv:-))

 Tomáš přemýšlel po jídle o tajích úplného ponoření, zatímco Šewy, který pěkně ladil barvou tváře s barvou trika tušil, že Canon jeho nazelenalé líce trochu vyretušuje a smál se tomu:-)

 Návštěvou na poctil rovněž špičkový manažer, hráč pingpongu, uživatel Sporttracks i ironman TomX, který taky zabalil, ale piva se nebál :-D
 Solidní rozpoložení s plným břichem vykazoval i železný úředník Alda s manželkou i kolega balič Jirka rovněž s manželkou
 Laďa s Téčkem a Vavisem zařadili vážnou debatu:-)
Někde v těchto místech fotoreportáž končí, protože jsme si dali s Peťou vítězný doutník a pak už jsem nějak nefotil a raději se věnoval konzumaci, kterou jsme úspěšně ukončili v jen lehce zmenšeném kruhu těsně před druhou hodinou ranní. Prostě pěkný večírek, na kterém neshledávám chybu. Kdo nepřišel a byl pozván, zaváhal. Doufám, že se nám akci podaří v podobné sestavě zase někdy zopakovat.

Na závěr si dovolím poznámku o celkovém dojmu ze závodu, který nebyl vůbec dobrý. Nemám prostě rád dvě depa, ale i tak byla výrazně hůře vybraná než v Litovli. 1. depo je asi jedno, byť prostředí v novoveském lomu je daleko příjemnější než na Nákle, obavy z počtu závodníků ale ještě beru. Ovšem zázemí hotelu Prachárna bylo podle mého názoru normální malér. Velkoryse prostorově připravený prostor zel v průběhu závodu prázdnotou, protože ani doprovodu se většinou moc nechtělo tvrdnout na place před hotelem pár metrů od dálnice. Běh městem moc komentovat nemůžu, ale nicméně z pohledu doprovodu dojel tento na koupaliště, kde viděl svého závodníka plavat a odjet na kole. Kolo by mohl sledovat, kdyby si jako masochista šel stoupnout 8km daleko na silnici, uff. Normální asi přejeli na Prachárnu, kde kromě stanu s lavicemi nebylo nic, asi i proto tam doprovodu působilo poskrovnu a navzdory snaze Vlada Barona (občas ulítaval, ale to se v tom zmaru absence publika dá pochopit) si nezatleskali ani závodníci sami. Vyjadřovat se třeba k nedisciplinovanosti řidičů, kteří v klidu parkovali na příjezdové komunikaci k hotelovému parkovišti, takže se na ní potom nemohla vyhnout auta snad ani nemá smysl. Tady pořadatel selhal totálně.
Pokud se bude příští rok závod konat na stejných tratích (zejména tedy depech), bude tentokrát již beze mne. Nebýt společenské části, hodnotím sobotu 10.7. jako nevydařenou, takto můžu jenom říct: konec dobrý ale začátek.....

pondělí 5. července 2010

Osecký triatlon 2010

Nejdřív jsem měl pro letošní rok velké plány. Ty se v čase stále smrskávaly, resp. smrskly se skokově na nulu, ale nakonec jsem to trochu přehodnotil. Přece jenom, chybět na Oseckém triatlonu, který pořádá můj domovský oddíl, by bylo společensky asi nepřijatelné:-)
Nakonec jsme jeli všichni, tzn žena i děti. Počasí ažůro, horko, voda v Jadranu kafíčko, no paráda. Vypakoval jsem rodinu na deku k vodě, zaregistroval se, koupil 10 losů a hrnul si kolo do depa a hle, nejde to. Letos je OTT český pohár AG a technický delegát pouští do depa až od 12-ti. No to je vopičárna teda, jedu brzo, abych měl bezva flekáč v depu a teď totok. Aspoň podlezu mlíka a na vyhlédnutém místě si nechám ručník s botaskama:-)).
V mezičase do otevření depa se potkávám se známými, jím vařenou kukuřici, protože předzávodní toasty mi snědly děcka, taková předstartovní pohodička. Navzdory prodlouženému víkendu je účast slušná, nakonec startuje přes 130 lidí, bezva. Příští rok by se to mohlo ještě trochu zvednout. Letos je malá změna v trase kole. Navzdory nahlášení závodu na policii se bez varování zavírá cesta z Týna na Lhotku kvůli závodům aut a ještě ráno tedy kolegové z oddílu přeznačují náhradní trasu. Je těžší, kopec navíc, něco pro mne, kterému ráno váha ukázala rovných 100kg ;-).
Ale už je tady dvanáctá hodina a můžu si dát kolo do depa. Přicházím jako jeden z prvních, takže si kolo stavím, kam chci a jdu ještě na deku za rodinou. Kousek od nás bivakuje Aldaman s klukama řešící organizační problém, kdo mu bude hlídat kluky v čase závodu. Lehce naznačuje, jestli by mohla moje žena, což mu odmítám slíbit a pošlu ho rovnou za ní. Naděnka je hodná paní a vyhoví mu:-). To už se ale blíží start, takže se štelujem na start, kde ještě ladíme s Téčkem správnou plaveckou techniku a závodní strategii. Stojíme vedle hejna zelených ekoláků, ze kterých by se asi měl rekrutovat vítěz závodu. Sice nemám naplaváno, ale stoupnu si do první řady, třeba nebude taková bitka.
A už je tu hvizd a start a klasická počáteční boxovačka. Aldaman mi plánuje plavat v nohách, musím tedy držet maximálně rovnou stopu, aby mě nepomluvil za kličkování a nemůžu se tedy moc babrat s fešákama, co se na mne tlačí zleva i zprava. Jako tradičně to moc nechápu. 1. bójka je minimálně 200m daleko, ale všichni se od začátku cpou do jedné lajny, místo aby plavali rovně k bójce. Moc dneska nehoním, celkem si tedy všímám, co se děje kolem dokola a řekl bych, že by hodně kachličkářům prospělo vypadnout z bazénu a občas si zaplavat venku.
Přestože plavání nijak nehrotím, lezu z vody 24. přesně minutu za nejrychlejším plavcem, to není zlé.
Sotva doběhnu ke kolu, valí kolem mě z depa Klika, Ekoláci už jsou asi někde v čudu. Po závodě ovšem zjišťuji, že v čudu nebyli. Klika dal druhé nejlepší plavání, potahal zelenáče na kole a nakonec rozhodl na běhu a vyhrál, přičemž porazil třeba Františka Kubínka. Dost dobrý, řekl bych! To je ovšem liga, kterou nikdy nebudu sledovat při závodě, takže zpět ke mně:-).
Depo mám slušné, tretry v gumičkách jsem nezapomněl rozepnout, takže na kole jsem rychle. Začínáme kolem Bečvy a lehce proti větru. Dokud je rovinka, jde to celkem svižně a nikdo mne nepředjíždí, což se ovšem změní hned za Hlinskem, kde se trasa zvedne. Jako první se kolem mne přežene Aleš Dedek s Lipánkem. Já tam disciplinovaně točím 85rpm a fešáci kolem mě prohučeli na velkou ani jsem si neprdl. No a tak vlastně vypadalo celé kolo. Ještě v prvním kopci mě cvakla i skupinka s Aldou, kterou jsem neuvisel, ale viděl je celý závod. Vždycky z kopce, kde mě váha pěkně hnala vpřed jsem si je kousek dotáhl, do kopce se ovšem situace změnila a ujížděli mi. Je ale pravda, že jsem nejel "hranu", protože jsem z kola chtěl něco mít a nechtěl se zrakvit. Je to dneska fakt náročné, místo Lhotky se jedou přes Hlinsko kopce 2, potom šlapavý sjezd do Oprostovic, za nimi znovu nahoru do Bezuchova, padák do Šišmy, stojka do Pavlovic, padák do Sušice a potom už cca 4km rovinka do depa. Aby to bylo veselejší, je rovinka proti větru :-) Držím se ale strategie a moc se nehoním. Docvakne mě nějaký hoňák, tak se za ním do konce kola svezu.
Prima, na běh startuju v docela rozumném stavu. Kousek od startu potkávám Kliku jak mete do cíle. Ha, že by vedl? V cíli ještě vítěz není.... a ono jo, teprve za ním běží Vysloužil a za ním Kubínek. Paráda! Vyhraje místní. Tak si pěkně běžím, docela mě to baví (a to se mi u triatlonu věru často nestává:-)), podívám se na stopky a kpč, na běhu mi nejedou stopky... Já blb si totiž ráno vypnul GPS na Garminovi, aby se nevybíjela baterka a před plaváním ji zapomněl zapnout. Na kole jsem to nepoznal, protože hodnoty se měřily z čidel a powertapu no a na běhu mi autostop zastavil čas. Herdek, musím se orientovat podle kilometrovníků. Trochu se to zhorší seběhem z asfaltu na trávu, ta mi jako povrch moc nevyhovuje, musím trochu drobit krok a není to ono. Předbíhá mě překvapivě málo lidí, asi mě všichni běžci stihli předjet už na kole:-). Porád čekám, kdy mě předběhne Téčko a porád nic a už je tu cíl. Čas 1:38:52, vodička, pivečko, pravice s dončivšími, úleva, že už je to z krku a ani to moc nebolí, když se člověk šetří:-).
Skočím zamknout kolo na auto, seznámit rodinu s výsledky, trochu se zkulturnit, zaplavat s dětma a šup na tombolu. Tuším úspěch a taky jóóó. Docházím k místu losování a ještě za plotem slyším zelený los 56, kurnik, ten mám. Sprintík k předávce a fasuju pěknou bednu 6-ti zubráckých krieglů. Sotva je dovalím k Téčkovu stolu, je tady další výhra. Tentokrát set malých boxů od Kazeta. A za chvíli zase moje číslo, tentokrát je to balíček s dekoračními nálepkami na stěnu, puzzlem dvouplošníku i s barvičkami a piksla jakýchsi kuliček, které z nás Maruška loudí už jak dlouho. Tomu říkám skóre, z deseti losů 3 výhry, paráda. Jenom to kolo jako hlavní cena nějak nevyšlo:-) Márty ale z pódia, kde se losuje, nějak neodchází. Vyvolává totiž ještě nějaké věci, které si na začátku nikdo nevyzvedl a vida, ještě jedna sada boxů, tentokrát velkých, se tam pro mě našla. Celková bilance tedy činí 4 výhry z 10-ti losů. Když jsem viděl prťavý pohár a malinkou taštičku třetího v absolutním pořadí a porovnal to s hromadou na mém stole, dospěl jsem k závěru, že se nemá smysl honit, stačí si koupit lístky do tomboly:-D
Zmožen úspěchem hodím věci do auta a jdu se ještě zchladit do Jadranu, pak už jen pobalit věci a tradá domů, ať se ještě stihneme stavit na zasloužené pivečko, které je řidiči zapovězeno. A po třech přerovských dvanáctkách, to se to spinkalo, až do rána....
Jo ježiš a ony jsou vlastně i výsledky.

úterý 29. června 2010

Osecký triatlon už tuto sobotu!

A já tam taky budu, tak kdo váhá, má letos jednu z mála příležitostí ještě mne porazit :-)
Památeční ponožky jsou opravdu luxusní:

A počasí jsme objednali rovněž parádní!
Tak v sobotu nashle.

středa 9. června 2010

Pozvánka na 3. ročník Oseckého tritlonu

Oficiální pozvánka:
Dovolte nám pozvat vás na třetí ročník tradiční sportovní akce na Oseckém Jadranu, a to Oseckého triatlonu.
Co na závodníky čeká letos? Tradiční plavání v Jadranu v délce 650m (voda zatím vypadá nádherně, teplota navzdory počasí velmi příjemná:-)), stejné kolo jako loni, tedy 25km s natolik zvlněným terénem, aby bylo dost férové, stejný běh v délce 5,8km i totéž zázemí  restaurace „U splavu“, kde bude cíl. Bližší detaily jsou k nalezení v propozicích závodu.
Zásadní změnou je letos zařazení závodu do Českého poháru. Tato změna sebou nese jednu důležitou věc pro závodníky: kola musí odpovídat pravidlům ČSTT. Bližší informace o parametrech nástavců či rohů jsou k nalezení na webu závodu.
Startovné je letos stanoveno ve výši 200,-Kč jak předem tak i na místě, pro držitele platné licence ČSTT pak činí 150,-Kč. Pro závodníky, kteří uhradí startovné do 19.6.2010 jsou připravený jako bonus běžecké ponožky Moose zdarma!! Na místě je pro závodníky připraveno kromě občerstvení na trati i pivečko nebo nealko spolu s tradičním guláškem v cíli. Po vyhlášení vítězů bude celá akce zakončena tombolou o zajímavé ceny :-).
Na vaši hojnou účast se těší členové oddílu TTS Osek.



Ode mne: klasický závod, navzdory nemožnosti použít hrazdu a nechuti letos závodit určitě nevynechám. Navíc u splavu se točí i Maestro, mňam:-)

středa 2. června 2010

Přerušení přípravy a omezení příspěvků na blog

 S nekončícím deštěm na mne padl nějaký splín. Utíkají týdny a měsíce, kdy člověk ne úplně snadno hledá čas pro trénink, který navíc s blížící se sezónou pěkně houstne. Do toho padají časově náročné projekty, které ještě zvyšují už tak dost operativou ovlivněnou „entropii pracovní doby“ a ze sportu přestává být radost.
Konkrétně poslední skoro 2 měsíce trvale sleduji matematické předpovědní modely, podle kterých nechávám Miloše předělávat trénink, abych ho nakonec stejně nebyl schopen dodržet z důvodů ať už časových, nebo častěji počasí. To mě prostě fakt nebaví.
Původní představa letošního roku byla diametrálně jiná. Nejsem samozřejmě blázen, abych si myslel, že plány půjdou realizovat na 100%, ale fragmenty, k nimž jsem byl dotlačen letos, mě fakt neuspokojují. Trénink od endurainingu navíc také není zadarmo a přestože je placený, vadí mi, když Miloše nechávám jednotky předělat a pak je stejně nedám, čímž se efekt zaplacených peněz výrazně snižuje (a to mou vinou, jednoznačně)
Zvládnu ještě trápit se s kalendářem pracovním, ale abych si dával s plánováním koníčku ještě větší pakárnu, než je plánování pracovní, to je fakt na houby. Při sportu si potřebuju hlavně orazit, ne se stresovat počasím a jeho vlivem na tréninkový rozpis.
Nebaví mě plavat. A to fakt hodně nebaví, taky to podle toho vypadá. Tady si vůbec nerozumím.
Další věc, která mě letos nebavila, jsou závody a abych řekl pravdu, do ničeho, na co se nebudu vyloženě těšit, nepůjdu. Zrušil jsem tedy Mělice a s vysokou pravděpodobností nepojedu ani do Otrokovic. Nějak necítím po těle předpoklady pro zlepšení pod 12 hodin a mořit se někde celý den za účelem pokroku nebo i zhoršení o pár minut, nemám chuť.
Taky jsem nezhubl. V zásadě jsem váhu pořád řešil (a řeším), primární důvodem ovšem nejsou hlediska estetická, ale omezení při závodění, kde mě váha limituje. A ono je to vlastně opačně, protože sportovat jsem začal, abych si i s mými dědičnými sklony k nadváze mohl dopřát dobrého jídla bez nějakého extrémního tloustnutí, takže na co se trápit.
Jaký je tedy závěr? Opouštím na nějaký čas plán endurainingu. S Milošem jsme se domluvili, že posunout předplacené měsíce o kus v čase není problém a já si budu pár týdnů/měsíců dělat, co budu chtít a kdy budu chtít. Můj „plán“ je, že tomu nebudu dávat žádný řád, prostě na co bude čas a chuť, to odjedu/odběhnu. Rozhodně ořežu závodění na možná lokální pouťáky s tím, že kam se mnou nepojede rodina, nepojedu ani já a zrovna tak nepojedu, nebude-li předpověď počasí vyloženě optimální. Přemýšlím taky o tom, že bych si zkusil nějaký závod v dálkovém plavání (trochu paradox při nebavení plavání že? Ale mě hlavně nebaví plavat v bazéně. Na otevřenou vodu se nehorázně těším).
Omezím také příspěvky na blog. V poslední době jsem ho primárně využíval jako tréninkový výkaz, ze kterého čerpal i Miloš. Tato potřeba teď padá, systém taky, nic zajímavého v mém „tréninku“ nebude, tak na co to sem psát.
Přeju všem motivovaným čtenářům/závodníkům hodně zdaru v sezóně. To, že se s vámi letos nepotkám, je asi jediné, co mě na nezávodění mrzí.

neděle 30. května 2010

Jezdit na ochutnávku vína na kole nemusí být ten nejlepší nápad :-)

Tuto sobotu jsem měl v plánu dlouho očekávanou akci: ochutnávku červených vín mistra Jakubíka ze Zlechova, tentokrát z poslední dekády. Jela standardní silná sestava Přerovského vinařského spolku. Nocleh tentokrát v Buchlovicích a protože počasí na bídu posledních dní vypadalo jakžtakž, rozhodl jsem se jet na kole s tím, že cestu tam trochu natáhnu.
Původně jsem byl domluvený, že mi kluci vezmou věci autem, ale nakonec jsem je vezl v batohu na zádech, kdybych náhodou přijel dřív, ať se mám do čeho převléct. Cesta od začátku moc neodsýpala, protože foukalo do ksichtu a vyjet na Tesák bylo navíc s batohem na zádech celkem náročné. Naštěstí od Zlína fouklo spíše zboku a to už nebyl takový boj. Boj začal až někde u Napajedel, kde se projevilo ošizené jídlo a začalo mi hezky docházet. Protože mne navíc začínal tlačit čas, musel jsem jet a moc se neflákat. V Uherském Hradišti se mi nějak zbláznil Edge a asi by mě trochu prohnal, potahal mě hezky po městě. Nakonec jsem ho vypl a z města vymotal pomocí navigace v mobilu, ještě ji mám:-). Poslední chuťovka po cestě se mi přihodila při sjezdu do samotných Buchlovic. Sjezd totiž probíhá na kostkách a v poslední části kostek najednou rána a bum, Garmin se válí po zemi. Ulomily se plastové packy v držáku. Musím říct, že na přístroj za 10k je držák dost fórová a odfláklá záležitost.
Každopádně jsem konečně dorazil do Buchlovic a začal dostih rychlá sprcha, dost se napít, něco pojíst a šup na autobus do Zlechova. Konečně na místě. Mistr je očividně v dobré náladě a připravil pro nás překvapení. Bez ohledu na objednaný formát ochutnávky a tomu odpovídající cenu, nám za stejné peníze připravil řez časem celou svojí výrobou od roku 1971! Starší víno jsem dosud v puse neměl.
Pan Jakubík pro nás připravil nesmírně náročný maraton ochutnávky 66-ti! vzorků. A že to byly vzorky!
Pro úplnost přikládám svůj seznam vzorků s poznámkami.

4 poslední kusy jsou ještě z druhé strany. Kdo zdejší vína neochutnal, jenom těžko uvěří, co se na ochátnávkách odehrává. Pan Jakubík používá vlastní metodiku výroby, kterou střeží a nenaleznete ji nikde jinde. Už od nejstarších sklizní (první vína má z roku 1967) se zaměřoval na výrazně vyzrálé hrozny a vína svým charakterem přívlastková. Vína ledová vyráběl dávno před tím, než se jejich výroba u nás datuje oficiálně. Veškerá jeho produkce jsou samotoky, tedy nelisované hrozny, nefiltruje a posledních 10 let ani chemicky nečíří. Nebojí se ani experimentů s novými či nezvyklými odrůdami.
S ohledem na vysoký počet ochutnávaných věcí a tím celkem nezanedbatelnou pravděpodobnost "potíží" koštujících v závěru, bylo pořadí otočeno proti obvyklému "od nejmladších". Získali jsme tím mimo možnosti ochutnat nejstarší věci v nejlepší formě i příležitost udělat si i představu o tom, jak se v čase měnily jednotlivé ročníky i panem Jakubíkem používané technologie.
Nemá smysl a ani není možné napsat něco o každé ochutnané lahvi, přestože by si to každá zasloužila, zmíním se tedy jenom o některých.
Frankovka 1971: nejstarší víno, jaké jsem doposud ochutnal, navíc ročník mého narození. V podání p. Jakubíka se nejedná o žádnou stařinu či zlomené víno. Frankovka má stále charakter, pikantnost, tělo, určitě bych vínu nehádal 40 let.
Frankovka 1973: mimořádné víno, stáří 38 let a přitom stále vynikající ovocitost do švestek a medu s nádherným povidlovým buketem.
Rulandské modré 1982: první mistrův vítěz ve Francii pokoutně pašovaný do soutěže. Skutečně báječná komplexni modrá rulanda s vyváženou chutí, barvou, vůní, nádherné víno.
Rulandské modré 1995 výběr. První rok nového vinařského zákona upravujícího přívlastková vína. Výborná rulanda s čokoládovými tóny.
Frankovka 2005 výběr z cibéb: podle mé chuti nejlepší víno večera. Skvělé plné víno s vanilkovými a až borůvkovými tóny s neuvěřitelnou barvou a extraktem. Nemám lepší slovo než "boží":-)
Přestože jsem vypích jen několik věcí, musím podotknout, že veškeré ochutnané věci byly vynikající a jenom konkurence vlastních vín je paradoxně mírně "poškozuje".
A maraton 66-ti vzorků je navíc náramně náročná věc. Sklípek jsme opouštěli spokojení, ale unavení. |Mistr s námi vydržel až do půlnoci.
Následoval přesun zpět do Buchlovic, kde byl ještě otevřen hotel. Ha mám hlad a nejen já. K uzavřené společnosti dovnitř nejsme vpuštěni, ale jsme obslouženi venku. Tataráček a plzeň je ideální závěr večera. Tedy byl by, kdyby plzně nepadly 3 (někteří ještě pokračovali ve víně) a než jsme se vypoklonkovali a dorazili na penzion, byl zase hlad. Co s tím, no vybalila se sekaná, klobásy, papričky, okurky, zkrátka všechny zásoby na snidani a ještě v časných ranních hodinách jsme se na spánek řádně posilnili snídaní :-).
No a v 8:00 už jsem byl na cestě domů, na kole. Teda řeknu vám, čekal jsem něco malinko jiného. Po sladkém víně mi to obvykle lítá, bohužel, proti očekávání mají zejména starší vína p. Jakubíka alkoholy kolem 13-ti procent, takže už po ochutnávce bylo i přes velmi malá degustovaná množství, pěkně naváto:-)). První půlhoďka tedy byla dost krušná. Pak se ale vinné cukry konečně dostaly ke slovu a navzdory mírnému protivětru jsem to z Buchlovic dobojoval domů lehce pod 2 hodiny a průměrem mírně přes 30kmph, ještěže aspoň ten batoh jsem si nechal vzít zpět autem. Myslím ovšem, že tento zážitek napříště vyhledávat spíše nebudu, byť víno mistra Jakubíka naopak vyhledávat systematicky budu:-))
Doma už jenom následovaly řízečky k obědu, a malinko šampíčka na počest neteře, která na mistrovství světa v kuželkách obsadila v družstvech a v individuálním závodě shodně 4-té místo. Gratuluji. Trochu jsem také ovšem slavil na počest pana Paroubka, že už táhl konečně a zaslouženě do prdele!

neděle 23. května 2010

Sezóna 2010 týden 25. (17.5.-23.5.), méně náročný, než byl plán

Na tento týden mi Miloš připravil opravdu lahůdkový program, který měl v součtu dát za týden vice než 20 hodin. Bohužel se to nakonec úplně nepodařilo.

po 17.05. P-KrZV 1:20





fáze 2 C-Komp 1:00





fáze 3 B-ZDV 1:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(1(60+0)+0)



ut 18.05. Volno 0:00





st 19.05. P-KrZV 1:20





fáze 2 C-ZDV 2:00 C-SVR: 0x(2(20+20)+0) C-RVR: 0x(2(5+5)+0)



fáze 3 B-Komp 0:30





ct 20.05. C-Komp 1:00





fáze 2 B-ZDV 1:20 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-Temp I: 0x(2(15+5)+0) Temp až ke konc ..



pa 21.05. C-ZDV 3:00 C-LaR: 0x(3(8+8)+0) C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0) SOBOTA-nejdříve ..



fáze 3 B-Komp 0:30





so 22.05. C-ZDV 2:00 C-RVR: 0x(2(30+30)+0)
do 260W, 160 te ..



fáze 2 B-ZDV 1:00

přechod



ne 23.05. C-ZDV 2:00





fáze 2 B-Komp 1:40 B-ZV2I: 0x(1(15+0)+0) B-Temp I: 0x(1(5+0)+0) volně jen na zá ..



fáze 3 P-KrZV 1:00





Hned pondělní 3 fáze neklaply. Sluníčko sice svítilo jak o život, ale shora na mraky nad celou Moravou. Hnus, čili jenom plavání, aspoň ovšem utěšené 4 kiláky.
V úterý volno i bez výletu do Prahy. S ohledem na stav povodňového ohrožení v Přerově a z toho plynoucí organizační komplikace doma, jsem schůzky pozrušoval a co zrušit nešlo, proběhlo formou call conference. Homeworker jak víno. Jak jsem si původně maloval nějaké náhrady za pondělí, počasí bylo zcela proti.
Středeční 3 fáze rovněž neklaply, ráno lilo, na kolo jsem se nedostal. Tak aspoň zaplavat 3 kiláčky a večer se podařilo pěkně proběhnout.
Předpověď na čtvrtek dávala naději na nezmoknutí, tak jo, zkusím odjet do práce na kole. Dobrý, ráno sice vlhko, ale nepršelo. Přes den domlouváme s Milošem, co s plánem. Milošova verze je dát ve čtvrtek středeční program a pak dál s jednodenním zpožděním. Úseky večer po práci byly na kole fakt mazec. Domů jsem dojel totálně prošitej, neměl jsem sebou totiž nic k jídlu ani pití a to není na 2,5h trvající intenzívní trénink nic optimálního. Na klus po kole nebylo ani pomyšlení. Třešínkou na dortu byla sprcha v ledové vodě, protože teplárna měla po zatopení výpadek. Já mrtvej, doma nějakých 19C a sprcha v ledové vodě. Důsledkem bylo cca půlhodinové zcela nekontrolované cvakání zubama a totální zimnice. Definivně mě zachránilo až Matýskovo zahřívací zvířátko z mikrovlnky pod dekou.
V pátek ráno prší, takže žádné kolo, ach jo. Aspoň ve vodě se s tím moc nemažu a nacpu tam 4kiláky s lahůdkovým motivem 5x400, 5x200, 2x100. Večer obrazíme nákup a než se vrátíme, zase chčije, To je fakt na palicu. Musíme to aspoň napravit vínem:-)
V sobotu předpověď slibuje ráno bez deště, tak si přivstanu a jdu na motiv LaR 3x8-8. Opravdová lahůdka. Mám držet výkon kolem 290w, kadenci 85-105 a tepy 169-175. Uff, kadence no problem, ale tepy nahoru nejdou a nejdou i když to rvu jak o život. Nohy bolí ale já se s bídou po 4-ech minutách dostávám ke 169. Snad se Miloš nebude zlobit. Třetí úsek dokonce končím o 2 minuty dřív. Proti mně se vesele předjíždějí kamiony, zůstává mi tak 30cm, do kterých se vejdu, ale jejich "kapsa" mě skoro zastaví a já už to nemám sílu roztočit. Pak už to nějak dovrtím a je z toho letošní první trénink průměrem přes 30kmph okořený slušným lijákem. Vypukl, sotva jsem doma pověsil kolo na hák:-). Běh ve druhé fázi zase nevychází, stavili se švagři, venku se honí bouřky, prostě je to spíš na carmenére, než na běh. Nejúspěšnější je dnes večer ale Růža, která, jenom jsme na chvíličku všichni poodešli z obyváku, za cca 15 sekund sežrala půl talíře uzeného lososa a to jsem na něj měl takovou chuť, potvora jedna :-).
Předpověď na neděli je ještě horší než na sobotu. Vstávám v pět, fujtajxl, abych zvládl odjet, než přijdou deště. Domluvil jsem se s Doomem, že potkáme v Olomouci a kousek popojedem spolu. Vyrazím na prvních 30 minut RVR. Nohy po včerejšku bolí jaxviňa, ale snažím se dodržovat jak kadenci tak i výkon. No žádná legrace. Navíc po dojetí do Tovačova najíždíme na rozježděné bahno a na to fakt trénovat nebudu. Úsek zkracuji asi o 2 minuty. Zpět jedeme stejnou cestou, u Olomouce to Doom otáčí a já si mrskám druhý úsek. U Grygova šraňky skoro přímo před obličejem. Jéžíš, navíc místo stop odmáčknu lap. Úsek tedy dojíždím tak nějak (pokoutně) odhadem v části určené pro kompenzaci. Pak už jenom cesta domů a běh. Ten malinko zkrátím, dyť jsem kolo natáhl:-). Překvapivě se mi i po 90-tce na kole běží dobře a osmičku na tepech 150 zvládnu v tempu 5:36 navzdory skutečně bolícím nohám. Dobrej trénink, mám dost. V mezičase manželka domluvila k nám oběd další švagry, po návratu mne tedy ještě čeká luxování. Zpotil jsem se u něj snad ještě víc než na tréninku:-).
Celkově jsem tedy docela spokojen, byť to mohlo být lepší. Největší radost mám z toho, že jsem tento týden naplaval víc než Aldaman, jenom, prosím, nikde neprozrazujte, že byl v Přerově zavřený bazén:-)))