Jezdit na ochutnávku vína na kole nemusí být ten nejlepší nápad :-)

Tuto sobotu jsem měl v plánu dlouho očekávanou akci: ochutnávku červených vín mistra Jakubíka ze Zlechova, tentokrát z poslední dekády. Jela standardní silná sestava Přerovského vinařského spolku. Nocleh tentokrát v Buchlovicích a protože počasí na bídu posledních dní vypadalo jakžtakž, rozhodl jsem se jet na kole s tím, že cestu tam trochu natáhnu.
Původně jsem byl domluvený, že mi kluci vezmou věci autem, ale nakonec jsem je vezl v batohu na zádech, kdybych náhodou přijel dřív, ať se mám do čeho převléct. Cesta od začátku moc neodsýpala, protože foukalo do ksichtu a vyjet na Tesák bylo navíc s batohem na zádech celkem náročné. Naštěstí od Zlína fouklo spíše zboku a to už nebyl takový boj. Boj začal až někde u Napajedel, kde se projevilo ošizené jídlo a začalo mi hezky docházet. Protože mne navíc začínal tlačit čas, musel jsem jet a moc se neflákat. V Uherském Hradišti se mi nějak zbláznil Edge a asi by mě trochu prohnal, potahal mě hezky po městě. Nakonec jsem ho vypl a z města vymotal pomocí navigace v mobilu, ještě ji mám:-). Poslední chuťovka po cestě se mi přihodila při sjezdu do samotných Buchlovic. Sjezd totiž probíhá na kostkách a v poslední části kostek najednou rána a bum, Garmin se válí po zemi. Ulomily se plastové packy v držáku. Musím říct, že na přístroj za 10k je držák dost fórová a odfláklá záležitost.
Každopádně jsem konečně dorazil do Buchlovic a začal dostih rychlá sprcha, dost se napít, něco pojíst a šup na autobus do Zlechova. Konečně na místě. Mistr je očividně v dobré náladě a připravil pro nás překvapení. Bez ohledu na objednaný formát ochutnávky a tomu odpovídající cenu, nám za stejné peníze připravil řez časem celou svojí výrobou od roku 1971! Starší víno jsem dosud v puse neměl.
Pan Jakubík pro nás připravil nesmírně náročný maraton ochutnávky 66-ti! vzorků. A že to byly vzorky!
Pro úplnost přikládám svůj seznam vzorků s poznámkami.

4 poslední kusy jsou ještě z druhé strany. Kdo zdejší vína neochutnal, jenom těžko uvěří, co se na ochátnávkách odehrává. Pan Jakubík používá vlastní metodiku výroby, kterou střeží a nenaleznete ji nikde jinde. Už od nejstarších sklizní (první vína má z roku 1967) se zaměřoval na výrazně vyzrálé hrozny a vína svým charakterem přívlastková. Vína ledová vyráběl dávno před tím, než se jejich výroba u nás datuje oficiálně. Veškerá jeho produkce jsou samotoky, tedy nelisované hrozny, nefiltruje a posledních 10 let ani chemicky nečíří. Nebojí se ani experimentů s novými či nezvyklými odrůdami.
S ohledem na vysoký počet ochutnávaných věcí a tím celkem nezanedbatelnou pravděpodobnost "potíží" koštujících v závěru, bylo pořadí otočeno proti obvyklému "od nejmladších". Získali jsme tím mimo možnosti ochutnat nejstarší věci v nejlepší formě i příležitost udělat si i představu o tom, jak se v čase měnily jednotlivé ročníky i panem Jakubíkem používané technologie.
Nemá smysl a ani není možné napsat něco o každé ochutnané lahvi, přestože by si to každá zasloužila, zmíním se tedy jenom o některých.
Frankovka 1971: nejstarší víno, jaké jsem doposud ochutnal, navíc ročník mého narození. V podání p. Jakubíka se nejedná o žádnou stařinu či zlomené víno. Frankovka má stále charakter, pikantnost, tělo, určitě bych vínu nehádal 40 let.
Frankovka 1973: mimořádné víno, stáří 38 let a přitom stále vynikající ovocitost do švestek a medu s nádherným povidlovým buketem.
Rulandské modré 1982: první mistrův vítěz ve Francii pokoutně pašovaný do soutěže. Skutečně báječná komplexni modrá rulanda s vyváženou chutí, barvou, vůní, nádherné víno.
Rulandské modré 1995 výběr. První rok nového vinařského zákona upravujícího přívlastková vína. Výborná rulanda s čokoládovými tóny.
Frankovka 2005 výběr z cibéb: podle mé chuti nejlepší víno večera. Skvělé plné víno s vanilkovými a až borůvkovými tóny s neuvěřitelnou barvou a extraktem. Nemám lepší slovo než "boží":-)
Přestože jsem vypích jen několik věcí, musím podotknout, že veškeré ochutnané věci byly vynikající a jenom konkurence vlastních vín je paradoxně mírně "poškozuje".
A maraton 66-ti vzorků je navíc náramně náročná věc. Sklípek jsme opouštěli spokojení, ale unavení. |Mistr s námi vydržel až do půlnoci.
Následoval přesun zpět do Buchlovic, kde byl ještě otevřen hotel. Ha mám hlad a nejen já. K uzavřené společnosti dovnitř nejsme vpuštěni, ale jsme obslouženi venku. Tataráček a plzeň je ideální závěr večera. Tedy byl by, kdyby plzně nepadly 3 (někteří ještě pokračovali ve víně) a než jsme se vypoklonkovali a dorazili na penzion, byl zase hlad. Co s tím, no vybalila se sekaná, klobásy, papričky, okurky, zkrátka všechny zásoby na snidani a ještě v časných ranních hodinách jsme se na spánek řádně posilnili snídaní :-).
No a v 8:00 už jsem byl na cestě domů, na kole. Teda řeknu vám, čekal jsem něco malinko jiného. Po sladkém víně mi to obvykle lítá, bohužel, proti očekávání mají zejména starší vína p. Jakubíka alkoholy kolem 13-ti procent, takže už po ochutnávce bylo i přes velmi malá degustovaná množství, pěkně naváto:-)). První půlhoďka tedy byla dost krušná. Pak se ale vinné cukry konečně dostaly ke slovu a navzdory mírnému protivětru jsem to z Buchlovic dobojoval domů lehce pod 2 hodiny a průměrem mírně přes 30kmph, ještěže aspoň ten batoh jsem si nechal vzít zpět autem. Myslím ovšem, že tento zážitek napříště vyhledávat spíše nebudu, byť víno mistra Jakubíka naopak vyhledávat systematicky budu:-))
Doma už jenom následovaly řízečky k obědu, a malinko šampíčka na počest neteře, která na mistrovství světa v kuželkách obsadila v družstvech a v individuálním závodě shodně 4-té místo. Gratuluji. Trochu jsem také ovšem slavil na počest pana Paroubka, že už táhl konečně a zaslouženě do prdele!