neděle 29. srpna 2010

Snad konečně po nemoci a co tak nějak s tréninkem dál?

Tak mám za sebou 17-tý den práce i skoro všeho ostatního neschopnosti spojené s pojídáním rozličných antibiotik a od zítřka jsem dotkorkou z plicního puštěn (nijak závratně ochotně tedy, vyhrožovala ještě týdnem, ale to už by mě asi fakt švihlo) do pracovního procesu. Ještěže jsem kancelářská krysa se stolem mimo průvan, protože jinak by se ukecat nenechala :-).
Sice jsem byl "houmofisák", ale i tak má člověk doma spoustu času na přemýšlení o hovadinách. Zejména tedy ve druhé polovině domácího pobytu, kdy povolily záchvaty kašle, ze kterých mě bolely i prsty na nohách. Venku krásně, doma vedro, kolega syn Matýsek se zápalem plic, manželka ještě s prázdninami, no prostě báječná ponorka. Kolem řada sportovních blogistů bojuje s demotivací, nechutí a já mám problém přesně opačný. Čím déle jsem doma, tím větší mám cukání. A musím si je nechat zajít, protože po dobrání ATB je mi nařízeno ještě minimálně 14 dní bez pohybu. Celé to asi nevydržím, ale na nějakou lehoučkou aktivitku minimálního rozsahu si stejně dříve než přespříští týden netroufnu. Přece jenom asi bude lepší nechat tělo trochu orazit, když už si tak razantně řeklo o pauzu. Protože má ale člověk ve všem zlém hledat něco dobrého, vidím, že přípravu na příští rok budu moci zahájit dříve než kdykoli před tím a hlavně opravdu odpočatý. No pánové, kdo z vás (kromě Aldy:-)) to má?
Tím se ovšem dostávám k jádru pudla. Přípravu sice zahájím, už se na to těším, ale v čem tedy nemám naprosto jasno, je, k čemu by ona příprava měla vlastně směřovat. Jediný závod, který mě letos opravdu hodně bavil, bylo dálkové plavání. Logicky se tedy nabízí možnost prioritizovat plavání. Jenomže: rozumně (tzn. jednotka aspoň hodinu a ve skupině) plavat se dá jenom ráno a aby to mělo smysl, chce to minimálně 3-4x týdně. Při minimálně jedné, častěji dvou dnech na služebce týdně to znamená, že v pracovním týdnu nebude ráno prostor na běh, což mě žádným obzvláštním nadšením taky nenaplňuje. Zejména s ohledem na nadváhu, která už teď je po bezmála třech týdnech marodění nepublikovatelná  a za dalších 10 dní skoro určitě neklesne, je omezení běhu vyloženě nežádoucí. Velkou neznámou taky je, jak dlouho by mě plavání vydrželo bavit, protože když jsem loni kvůli kotníku nemohl nic jiného dělat, stačilo pár týdnů na to, aby se mi nechuť k drcení bazénů získaná v dorosteneckém věku opět vrátila. Jako mírně obměněná alternativa se nabízí kombinace plavání a posilky, která by přes zimu asi jako úplný indoor až tak nevadila, ale start outdoorových aktivit na jaře by asi byl náročný a kdo ví, jestli bych se k němu v nějaké trochu větší míře odhodlal.
Druhou variantou je zkusit ještě jeden rok enduraining. Mám tam nějaké předplatné, stačilo by trochu "dosypat"  a budou opět plány jako letos. Aspoň v této variantě mám zcela jasno s cimrmanovským "tudy ne přátelé". Denní rozpisy jsou něco, co až na řídké, krátkodobé a speciální případy nebudu v dohledné době absolvovat. Mám rád věci dobře zorganizované a když realizace pokulhává z důvodů vnějších, vnitřních či kombinovaných okolností, jsem z toho nervózní. Takže detailní plán předem zavrhuji. O nějaké volnější možnosti spolupráce se budeme s Milošem ještě bavit.
Třetí varianta je zopakovat si rok 2008, kdy jsem na tom byl aspoň na začátku sezóny objektivně nejlépe za poslední roky. Princip byl jednoduchý: spousta naběhaných vytrvalostních kilometrů přes zimu. Těch bylo letos výrazně méně a myslím, že to nebylo dobře. Tady je ve hře ještě nějaké zpestření, třeba naučit se trochu na běžkách, pořídit si hole na nordic walking, nebo se po letech ukecat a občas vyjet na starém biku i v zimě. Každopádně to byla příprava bez denního plánu a bez z toho plynoucího stresu.
Všechny tyto tři možnosti sebou nesou jednu "potřebu", kterou je stanovení nějakých cílů, tedy nejspíše závodů. A to je kámen úrazu. Letošní běžecké jaro bylo vyloženě tragické (důvody jsou nasnadě), cyklistika je další kapitola sama o sobě a potupné zkrácení Mamuta je toho dokladem. No a triatlon, to je pro mne největší otazník. Na letošek jsem se hodně těšil a to těšení mě přešlo. Nezávodil jsem skoro vůbec a mám-li být upřímný, vůbec mi to nevadilo a ani dneska nemám pocit, že by mi něco uteklo a mělo chybět.
Čtvrtá a poslední uvažovaná varianta je vůbec nic neřešit, dělat něco podle chuti, k ničemu nesměřovat (tedy samozřejmě směřovat k duševní hygieně, která je primární posláním sportu v mém případě) a o případných závodech se rozhodovat na poslední chvíli podle aktuální chuti s tím, že když žádné nebudou, nic se neděje. Tato varianta je asi "nejzdravější", jenom nevím, jestli bych se v takovém případě až moc neflákal.
Každopádně mám ještě asi týden na to, abych se válel, pak se musím trochu rozběhat, abych Grymovskou desítku aspoň v kuse uběhl, když už to letos nebude o žádném útočení na osobák a od půlky října budu snad už mít rozmyšleno, co si se zimou počít.

neděle 1. srpna 2010

1. závod v dálkovém plavání. Update: bedna v kategorii :-)))

Když jsem zjistil, že v polovině dovolené, již trávíme v Jižních Čechách, se plavou na Lipně závody v dálkovém plavání, hned se mi v hlavě uhnízdila myšlenka konečně vyzkoušet sólo závod v plavání na volné vodě. Střízlivě jsem zhodnotil své možnosti a vycházeje z impozantních plaveckých objemů posledního kvartálu (květen 17,5 km, červen 7,8 a červenec 3,7) přihlásil jsem se na 5km. Trojka se mi zdála málo a desítka se stejnak plavala až v neděli, což už mi časově nevycházelo.
Na víkend za námi do Rodvínova dorazili švagři, z plánovaného výletu všech na Lipno tedy nebylo nic, protože zbytek výpravy vyjádřil přání navštívit Český Krumlov. Ten leží po cestě, takže z Krumlova už jsem pokračoval sám. Prezentace byla plánovaná na 12-13 hodin, závod na 5km v 16:00, vzal jsem si tedy sebou kolo, že se trochu projedu kolem Lipna, abych zabil čas. To jsem ovšem ještě neznal "organizaci" závodu.
Na místo jsem dorazil 11:55 a valil na prezentaci. U stolu stála nedlouhá fronta, takže jsem se zaradoval, jak budu za 10 minutek odbaven a šup na kolo. Jó, prdlačku. Když jsem se za 45 minut posunul o jednu dlaždičku, začínal jsem propadat nervozitě. Nejsem totiž zvyklý na to, že ve frontě stojí trenér oddílu, registruje x dětí a až jsou zapsaní, teprve je začíná shánět v kempu, aby mohly být děti popsány, čímž se postup moc neurychluje, že.
Když jsem po hodině a dvaceti minutách konečně probojoval ke stolu, přiblížil se start závodu žáků a proto dostala přednost registrace i těch, co stáli za mnou, třeba Bohemians, kteří měli dětí jako máku. Nebudu to zbytečně natahovat, za 1:50 jsem byl odprezentován. Do startu mi zbývalo něco málo přes 2 hodiny, kolo tedy padá, půjdu se někam najíst. Cestou potkávám Vl001, který mi radil dojet později a měl recht, Kristýnka už se registruje počítám zcela bez fronty. Chvilku kecáme, pomlouvám pořadatele a tak:-), pak se jdu najíst.
A pomalu je tady start a zase překvapení: rozprava má být 10 minut před startem, začíná ale minutu před plánovaným startem. Není dlouhá, ostatně co povídat k otočkové trati:-). Nicméně po ní ještě následuje druhá prezentace závodníků, kdy je jeden po druhém přečten a přechází za bránu. Pravděpodobně kvůli kontrole, jestli se někdo na trati neztratil:-). Trasa je otočková, 5 kilometrových okruhů, voda by měla mít kolem 20-ti stupňů, tak to bude prima plaváníčko. Start je z vody, stoupám si raději dozadu, protože nemám vůbec představu o úrovni startovního pole. Voda je na povrchu celkem teplá, v metru už to tak slavné není. Triatlonoví gumaři by do toho asi nelezli. A je tady start.
Cíl je plavat pod hodinu třicet, optimálně kolem hodiny dvacet s tím, že první půlku poplavu opatrně a pak to napálím. No strategie bez chyby.
Vyplavávám celkem v klidu, nějaké lidi předjíždím, ale už na 1. otočce je pole řádně roztaženo a plavu prakticky sólo závod. U otočky je také pěkný studený proud, brrr, je naštěstí široký jen pár metrů. Kilák utekl jako voda, druhý studený proud je na otočce u startu. Na začátku druhého kilometru mne dojíždí plavec, za kterého se zavěsím a skoro celý kilometr plavu za ním. To už tuším, že to s napálením ve druhé polovině nebude až tak slavné a zhodnocení objemů nebylo až tak optimální:-). Končím 2. kilometr a na začátku třetího mne bere o kolo vedoucí závodník. Sakra, tak to asi plavu fakt pomalu, nejsem navíc ani schopen dál držet tempa závodníka, kterého jsem se 2. kilák držel. Na otočce v polovině 3. km mě začíná kousat křeč do lýtka, je mi jasné, že dnes to bude na morál. Na konci třetího km už to trošku kouše do obou lýtek a musím přestat kopat. Ruce už mám dost gumové a asi je jenom tak protahuju bez efektu vodou, protože mne předjíždí další závodníci o kolo a to je fakt hukot. Jediným pozitivem omezení kopání je, že se líp čůrá při plavání (při stovce naplno se do vody umí výčůrat jenom opravdový plavec:-)). 3,5 km, raději se ani nedívám na čas. Na otočce dám prsový střih, blbec, a chytám křečák do stehna. Rozplavávám ho až skoro do otočky. Poslední kilometr. Přede mnou plavou dvě holky, napálím to a dojedu je. Haha, sice pálím, ale prd jedu, takže až do otočky jsem je stáhl asi o 2 metry z dvaceti. Za otočkou zbývá posledních 500m a fakt to pálím a dokonce jdou i rozkopat nohy. Kočky nicméně finišují taky, takže mi spíš ještě kousek ujedou, než že bych je dojížděl. Už ani nevnímám studenou vodu v prostoru cíle. Konečně cílové molo. Zastavuju stopky a hrůůůůza, 1:41:20. To je šílené, průměr kilák lehce přes 20 minut. Garmin mi ukazuje 5,79 km, tomu bych věřil raději, ale uvidíme podle výsledků a časů lidí, kteří už mají něco za sebou. Každopádně nemám vůbec představu, kde jsem ve startovním poli končil, první polovina to jistě nebyla :-).
Update: s denním zpožděním jsou venku výsledky a já nevěřím vlastním očím: jsem sice 28. z jednačtyřiceti startujících mužů ČP, což je o malinko lepší, než jsem si původně myslel, ale v kategorii masters C to dává třetí místo! Paráda ne? Pro objektivitu je ovšem třeba poznamenat, že v kategorii jsme byli právě 3 :-DD.
Ty jo, skoro šest večer, na barák to mám 111 km a čeká mě večeře v rybím "občerstvení". Takže se ani nesprchuju, jenom utřu a asi 15 minut po vylezení z vody razím z Lipna směr Rodvínov. Před dojezdem volám švagra, který mě z Rodvínova vezme do Jindříše na večeři. Tady se musím chvíli zastavit. Už jsme po Jižních Čechách jedli ledaskde, třeba v Třeboni byl candát na "Rožmberské baště" ucházející, ale sumec byl průser a kapří hranolky byly prostě kousky kapra v trojobale, no slabota, až se zpoždění jsem dostal doporučení na rybu k "Šupinkovi" (nevyzkoušeno). Kamarád z Jindřichova Hradce nám ale doporučil podnik v Jindříši. Funguje jenom v létě a venku, vydávací okénko, Pardál desítka, Svijanská jedenáctka a černá Svijanská třináctka. A všechny smysluplné druhy ryb a všechny ve skvělé jednoduché základní úpravě a neskutečné ceny. Večeře v šesti lidech o x chodech za 800,- kč s pěkným dýškem (orientačně 100g okouna 35 korun, úhoř 65, sumec 50, kapr 25 kousek před vámi, stojíte-li u objednávky u okénka, zváží a udělají, můžete ale i sedět a slečna přijde, není-li člověk netrpělivý). Prostě skvělý večírek a gáblík, doporučuji! Místo činu je zde.
Když se od pochoutek vrátím k závodu: pětka bez tréninku je už fakt dost dlouhá, nicméně i navzdory chladnější vodě je dlouhé plavání výborný zážitek a sport (byť mě ještě teď bolí ramena a dutiny mám hezky plné, protože jsem moudře plaval bez čepičky:-)). Už jsem tady několikrát brojil proti plavání v neoprenu a tento závod mne v tom opět utvrdil. Jak si může říkat ironman někdo, kdo leze do třiadvacetistupňové vody oděn v gumové kvádro, aby se mu plavalo lépe? Já si myslím, že kdo chce být "iron", neměl by se bát ani plavání! Hanba neoprenům i tzv. "plaveckým oblekům":-).
Jo a asi začnu trochu plavat, Vl001-vic holka dala v sobotu pětku a v neděli desítku. To já bych nezvládl sakra. Něco s tím udělám, teda možná :-)