deníček Ječmínka Máselníka

Dá se běžet půlmaraton s 97-mi kily? Dá a lépe než se 107-mi:-)

2009-11-07T23:03:00.001+01:00

Původně jsem chtěl sezónu ukončit po Grymovské desítce, ale někdy v srpnu jsem začal vymýšlet, jestli není trochu škoda promrhat formu, již jistě při přípravě na desítku získám a nebude tedy vhodné ji prodat ještě někde, třeba na Chřibském maratonu. Ten mě naštěstí přešel, ale objevila se informace o připravovaném půlmaratonu v rámci Podmolíkova memoriálu a s ním nápad: sezóna začala půlmaratonem, bude symbolické ji na stejném závodě i ukončit. Navíc sestava účastníků z fóra behej.com se rýsovala pěkně silná: Téčko, moraviaman, Milan, RK, Ironjozef, Tonbar ...., doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, takže nešlo chybět. Jestli v seznamu účastníků postrádáte Aldamana, musím ocenit vaši všímavost. Aleš totiž závod bulnul. Vyzkoušel několik variant omluv, ale všechny jsem mu je odmítl jako výmluvy, má tedy bulku a hotovo.
Ale zpět k závodu, byť trochu ze široka. Ten březnový jsem prakticky bez tréninku běžel za 1:56:43 a byl s ním spokojen. Dnes by mi ke spokojenosti takový čas nestačil. V úvahu jsem bral čas na Grymovkou desítku, kterou jsem dal v tempu 4:50, něco naběhaného a samozřejmě fakt, že kdyby se proti březnu nedostavil výraznější pokrok, budu pěkně demotivovaný (rozumněj: nasranej:-). Takže jsem si stanovil cíl zaběhnout pod 1:50 a to pokud možno co nejvíce:-).
Závodní strategii jsem konzultoval s panem Krejčím, svým trenérem z endurainingu a na dnešním konkrétním příkladu se potvrdilo, že moci konzultovat s někým, kdo vás má trochu přečteného, je prima. Na čas 1:50 stačí průměrné tempo kolem 5:17, zvažoval jsem tedy 2 varianty: rozběhnout pomalu, kolem 5:20 a tempo, když to půjde vystupňovat. Nebo to rozběhnout rychleji, kolem 5:10, vytvořit si trochu rezervu a kdyby mi docházelo, vyčerpat ji. Pan Krejčí doporučil variantu 2, ale ještě rychleji, na 5:00 s tím, že do 12-tého km mám hlídat tepy do 178-mi a pak se už na to vykašlat, tedy na hlídání tepů a běžet, co půjde.
Takže už to nebudu natahovat, jak píše Ironjozef, polmaraton je krátky rýchly pretek, tak aj príspevok by mal byť krátky:-) a hurrá na start.
Start se odehrává kousek před začátkem okruhu, aby bylo dosaženo správné délky trasy, což se podařilo, jak potvrdil můj garmin, dokonale, neboť jsem naměřil 21,1km. Na garminovi mám nastaveno hlídání tempa, průměrného tempa a aktuálních tepů. Nic víc mě nezajímá, nechci se zbytečně rozptylovat blbinama. Hlídání tempa mám nastaveno na 4:55-5:05. A je to tady, start. Rozběh je z kopce do parku na začátek prvního z osmi okruhů. Běží se trvale po asfaltu slušné kvality, trať je jenom velmi mírně zvlněná, byť asi i to je dost silné slovo, prostě skoro rovina. Na tomto seběhovém úseku na mne poprvé začne kníkat garmin a to, světe div se, že jsem moc rychlý. I tak ovšem běžím pěkně na chvostě. Přede mnou 4 holky, dvě z nich mají fakt festovní pozadí. Kurnik, já jsem fakt máslo, ale běžím podle rozpisu, tempo se asi kiláku stabilizuje na 5:04, tepy na 165 většinou, holky mi utíkají, ale já mám plán, tak je nechám, potvůrky:-). 1 okruh končím s průměrným tempem 5:03, holky jsou daleko, jedna mírně zaostává, hurrá. Tak za ní. Tepy jsou pořád proti očekávání docela nízko, tak mírně přidávám. Holky se přestávájí vzdalovat rychle a ta odpadající se dokonce začíná přibližovat, koncem druhého kola ji mám a průměrné tempo se vyšplhalo na 5:00. Ve třetím kole zkouším ještě mírně přidat, přestože mě na jeho začátku předběhl vedoucí závodník o kolo, mazal fakt jak magor, ale už ve třetím kole měl o hodně víc špinavá záda (bylo mokro), než já na konci závodu. I pomalost má své výhody:-). No nic, pořád to jde dobře a na konci třetího kola mám průměrné tempo 4:59, zrychlil jsem. Před koncem kola stojí vysoký šedivý pán, který fandí dokonce i mě a na konci třetího kola mi radí, abych ty tři holky doběhl, co mám teda dělat, zkusím ještě trochu přidat a cvaknout je. A jo, asi v půlce 4-tého kola je mám, chvíli po té mě předbíhá jakási partička s Vabrouškem a Pepou. Taky zastříkaní až na záda:-). Já mám ovšem na konci 4-tého kola průměrné tempo 4:57 a začínám věřit v čas pod 1:50 tutově. Před pátým kolem si prvně cucnu gelu. Běžím už chvíli sám a kromě občasného bouchače, který mne vezme o kolo, nikoho před sebou nevidím, takže je to sólovka. Zhruba v polovině pátého kola se průměrné tempo vyšplhá na 4:56, tý jo, čumím na displej jak vrána a říkám, tak to vydržet do konce, to by bylo, navíc po pátém kole můžu přestat hlídat tepy, tak bude třeba i negative split:-)). Jénže, překvapivě, začínají bolet lýtka a hlavně achilovky, jak se snažím běžet přes špičku a taky nějak tuhnou nohy. Ále co, 12 kiláku je fuč, běžím, co to dá a uvidím. Doběhnu 6-té kolo, tempo furt 4:56, cucnu gelu a valím předposlední okruh. Přede mnou někdo chodí! Doběhnu ho, jasná věc a hele, je to chlapík, kterého si pamatuji, když mě předbíhal na Moraviamanu loni, letos na půlce se mu to nepovede, protože ho předběhnu a před náběhem do posledního kola si ještě šlehnu shlehu. I před posledním kolem držím průměrné tempo 4:56, kdyby tak vydrželo do konce. Pomalu ale jistě mi dochází, tuhé nohy, tepy jdou nahoru, ale pořád nějak běžím a průměrné tempo se pořád nějak drží na 4:56. asi kilometr před cílem předbíhám Téčkova spolujezdce na závod. Nemám odvahu se podívat, jak vypadá čas, ale nejspíš pěkně. Před posledním seběhem do cíle to už nevydržím a přepnu obrazovku na budíku. Panebože, 1:42, to by mohlo klapnout i pod 1:45! Valím fakt z posledního a už je tu cíl a cílový čas? 1:44:14! Jsem nadšený, sice nemůžu chodit, jak bolí lýtka, ale to není důležité. V cíli pár slov s Téčkem, nikoho dalšího nevidím. Vyklusání vzdávám, hledání známých taky, sedám do auta a valím domů, vždyť dneska vlastně hlídám:-)
Na závěr prozradím jednu tajnou techniku, kterou jsem před závodem použil. Už několikrát jsem si všiml (i zde zveřejnil), že mi to běhá dobře, když večer před tím popijí sladkého vína a protože se mi moc líbí blog Běhajícího podpantoflového manžela, který poslední příspěvky píše vždy za pomoci nějaké lahvinky vína, musím dnes také napsat:
Dnešního výkonu bylo dosaženo díky plodné spolupráci s enduraining.com, jmenovitě s panem Milošem Krejčím, kterému tímto děkuji (spolupráci jsem mimochodem prodloužil na celý příští rok) a lahvi Neuburku výběru z bobulí ročník 2006 z vinařství Ludwig, kterou jsem programově vypil večer před závodem. Na bobule mi to prostě běhá:-D

P.S.: Ludwig se teď objevil na trhu poměrně masívně. Neuburk jsem od nich pil jako první a chutnal mi dost, navíc za velmi příznivou cenu. Koupil jsem tedy všechno, na co jsem narazil a musím říct, že to stojí za pendrek. Bílou výběrovou rulandu jsem dokonce vylil, přeslazený ocet. To jen tak pro úplnost.

Fenix HP 10: zbrojíme na zimní tmu

2009-10-26T20:26:00.003+01:00

Pro nadcházející sezónu jsem zvažoval poměrně zásadní změnu modelu přípravy spočívající v zařazení venkovní cyklistiky do zimní přípravy. Protože to znamená pobyt na silnici ve tmě, začal jsem se trochu zajímat o nějaké kvalitní osvětlení. V průběhu pátrání jsem se o svém záměru zmínil manželce a jízda ve tmě mi byla z bezpečnostních důvodů vymluvena. Upřímně řečeno, ani jsem se nějak zásadně nebránil, ježdění v zimě mě zas tak nebere, trenažér si nějak odvrtím a běhání v zimě a tmě mě vyloženě baví.

Někdy před dvěma lety jsem si na běhání po experimentech s levnými čelovkami pořídil tehdy špičkovou Lucido TX1. Když jsem se teď pídil po světle na kolo, zjistil jsem, jak obrovský pokrok udělaly vysoce svítivé diody od roku 2007. Co je ovšem malér, tradiční značky jako Lucido, Petzl či Silva i u modelů v cenách kolem 8 000 korun setrvávají u zastaralých diod luxeon, jako např. Petzl Ultra za nehorázných 8 400,- kč, která složením několika Luxeonů dosáhne svítivosti skoro 350 lumenů (je chválihodné, že aspoň u pár modelů uvádí svítivost, Silva třeba udává jenom dosvit, což je úplně virtuální záležitost), až při podrobnějším zkoumání ovšem člověk zjistí, že takto svítit vydrží pouhých 55 minut.

Úplnou náhodou jsem potom na webu dealextreme.com narazil na čelovku HP 10 výrobce taktických svítilen Fenix, která mne svými parametry nadchla. Ještě více mne potěšilo, že je i v nabídce českého obchodu Kronium, kde jsem ji neprodleně objednal. Měl jsem už příležitost ji 2x ve tmě vyzkoušet, takže přidám několik konkrétních postřehů, některé v konfrontaci se zkušeností s TX1.

HP 10 má velmi malou optiku a na první pohled působí dost nedůvěryhodně. Papírové parametry jsou ovšem famózní: maximální svítivost 225 lumenů (je použitelná na 3 minuty, poté kvůli riziku přehřívání přístroj sám sníží intenzitu na 125 lumenů) a kromě toho 3 stupně intenzity svícení, přičemž nejsilnější trvale použitelný je 125 lumenů, na který světlo vydrží svítit téměř 8 hodin. Po dlouhém pátrání jsem našel svítivost TX1, která je 30 lumenů. Nepodařilo se mi nějak kloudně vyfotit světelné kužely, nicméně rozdíl je obrovský při stejné výdrží maximální intenzity TX1. Kužel HP10 je výrazně širší než lucida a podstatně lépe prosvícený. Rovněž střed s maximální intenzitou světla má větší průměr a je více rozprostřen než u Lucida.

S Fenixem se dá celkem pohodlně běžet i na polní cestě, která není úplně rovná.

Dost zásadní výhodou Fenixe je vodotěsnost podle IPX8, což je odolnost proti ponoření na více než půl hodiny a tedy totální odolnost proti dešti. Dnešní běh v mlze a dešti tuto odolnost potvrdil a i prosvit mlhou je u Fenixe dost o něčem jiném než u Lucida.

Předposlední asi zásadní výhodou je možnost použití NiMh akumulátorů AA formátu, které elektronika většiny konkurenčních čelovek kvůli nižšímu napětí odmítne a světlo se ani nerozsvítí (konkrétně TX1 je jednou z nich).

No a poslední zásadní výhodou je cena. Lucido TX1 je ke koupi za stále stejné peníze tzn. kolem dvou tisíc, zatímco Fenix, dle mého názoru, lepší ve všech parametrech, které se mi podařilo vymyslet, je k mání za 1499,- kaček s poštovným zdarma.

To bude poběháníčko ve tmě:-))

Garmin Forerunner 310XT troubleshooting:-)

2009-10-25T22:25:00.003+01:00

Přestože je tento stroj vynikajícím zařízením, má i své blešky, nebo, řekněme, potenciální možné problémy, které jsou většinou snadno řešitelné, ale někdy trvá déle, než na to člověk přijde. Třeba menší soupis na jednom místě někomu pomůže.

1) Okamžitá rychlost zejména při běhu stále kolísá: je to vlastnost GPS. Vyhodnocení změny polohy a tím rychlosti je tím přesnější, čím vyšší je rychlost pohybu. S tím se prostě nedá nic dělat. Průměrná rychlost sedí při měření zhruba na úseku 400m a více. Při troše snahy se s tím dá žít.

2) Nefunguje GPS ani přenos tepové frekvence ve vodě: u tepů jde o vlastnost ANT+, což je přenosový protokol pro komunikaci FR310XT s periferiemi, který neprochází vodou, stejně jako signál GPS, který se začne zaměřovat, když je ruka nad vodou a při ponoření se zase ztratí. Výsledné délky plavání potom vycházejí velmi lichotivě vzhledem k uplavanému času:-))

3) Při běžícím tréninku nefunguje nastavený autostop: jde o feature. Protože až takovou inteligenci po hodinkách nemůžeme chtít, tedy aby poznaly, podle jakého parametru je daný okruh řízen, je autostop vypnut, aby čas běžel i v pauzách, kdy záměrně stojíme.

4) Při manipulaci a pohybech v menu, se vždy nejdříve rozsvítí displej a až poté se s rozsvíceným menu dá pracovat: podle mne to není vada, ale feature. Prostě garmin předpokládá, že člověk chce na displej vidět. Chování se neprojevuje, pokud je v nastavení automatického podsvícení nastaveno "never". Tímto nastavením se podsvětlení nastavuje ručně a rovněž ručně vypíná. Mám to tak nastaveno, protože při běhu po tmě chci displej podsvícený stále a za světla ho zapnutý nepotřebuji. I proto jsem toto chování zaznamenal a odpozoroval až při diskusi na behej.com.

5) Při importu dat do sporttracks se nenatáhnou poslední tréninky: je to rozdíl, proti FR 305. Data si už totiž ST nestahuje přímo z přístroje, ale z cache ANT agenta. Přenos pomocí ANT není nijak zvlášť rychlý, proto dokud na displeji přístroje svítí "transfering data", nejsou nové tréninky pro sporttracks k disposici. Není to vada, ale chování.

6) Údaje na displeji přístroji a výsledná data ve sporttracks se liší: jde o velmi individuální záležitost podle toho, jaké korekční pluginy jsou ve sporttracks instalovány. Aplikace samotná provádí interpretaci dat a provádí mírnou korekci GPS záznamů. Další korekci provádí elevation correction plugin, GPS correction plugin a jistě i nějaké další, která nepoužívám a tedy neznám. U 310-tky jsou tyto rozdíly možná ještě větší, než byly u 305-tky. Podle mého názoru to má na svědomí nový Quick Start Fix od SiRFu, který je ve 310-tce v 305-tce nebyl. Má na svědomí sympaticky rychlý náběh GPS, čehož ale dosahuje poměrně "drsným" přepočtem nepřesně zaměřených satelitů, což asi sporttracks nežere. Věřím, že si s tím časem poradí.

7) Zejména na začátku výkonu se zobrazuje špatně tep, většinou vysoké hodnoty

Je to s největší pravděpodobností způsobeno slabou baterií v hrudním pásu. Podle mé zkušenosti vydrží baterie cca půl roku intenzívního (kolem 10-ti hodin týdně) používání. Podobně dlouho drží i baterka v kadence senzoru.

8) Nefunguje kadence senzor

Není-li vybitá baterie, je problém s největší pravděpodobností způsoben špatnou polohou nebo vzdáleností magnetu na klice proti čidlu. Senzor je na to velice háklivý a jediným projevem je právě nefunkčnost, přičemž hodinky senzor vůbec nedetekují. Funkčnost senzoru se dá otestovat jedině tak, že se přejíždí magnetem přímo po rysce na senzoru

Protože je FR 310XT přístrojem, který obsahuje software, může se tento občas "zbláznit", jak už to softwary občas dělávají:-). Buď se může zbláznit málo, potom vystačíme použitím funkce soft reset, kterého docílíme současným stlačením tlačítek mode a lap. Tímto způsobem je možné řešit vytuhlé hodinky v nějakém menu, případně stav, kdy hodinky nejdou zapnout.

Pokud soft reset nepomůže, je třeba sáhnout po těžším kalibru, kterým je hard reset: při držení tlačítka mode stiskneme tlačítko power/on. Pozor, hard resetem nejenže ztratíme veškerá historická data, ale také veškeré uživatelské nastavení, včetně pracně nastavených profilů a jim přiřazených obrazovek. Doporučuji tedy vždy začít "měkčím" resetem:-)

Pokud byste kdokoli narazili na nějaký zde nepopsaný problém či "podivnou" vlastnost, dejte vědět, rád postřehy doplním, ať můžeme trávit víc času tréninkem než laborováním nad již objeveným.

Týden 19.-25.10. se sportovními testy a vynechaným tréninkem.

2009-10-25T21:00:00.003+01:00

Týden měl vypadat takto:

po 19.10.	B-Komp	1:20	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(3(15+10)+0)	3x3km po 5 min ..
fáze 2	Race0-45	0:30			Testy Mohelnice
ut 20.10.	B-Komp	0:30
st 21.10.	B-ZDV	0:50			max 65 min ZDV .
ct 22.10.	Volno	0:00
pa 23.10.	Volno	0:00
so 24.10.	B-ZDV	1:40			opět členitější ..
ne 25.10.	B-Komp	0:30			max 60 min komp .

V pondělí jsem vyrazil ráno na měření laktátové křivky v Mohelnici. Před zimní přípravou pro změnu na běhátko. Celkem jsem se těšil a říkal si, jak mi parádně vyjdou, když Grymovská desítka dopadla docela dobře. Výsledky jsou k vidění tady. V zásadě reflektují jarní výsledky z kola. V kostce: jsem tlustej, pomalej a mám velmi nízkou odolnost proti laktátu, čili nic nového či překvapivého:-). Jediné překvapení pro mne znamená výsledek poskakování na koberečku, protože jsem opravdu netušil ani ve snu, že u mne převažují rychlá vlákna.

Na večerní fázi s úseky už bohužel nedošlo, protože manželka po mém návratu z práce vyrazila "na lepší" a já s dětma trénovat zatím nemůžu:-) Tak jsme s Matýskem aspoň na chvilku vytáhli činky:-))

Na úterý jsem tedy místo kompenzačního běhu zařadil tříkilometrové intervaly v tempu 5:00. Ráno jsem nevstal, musel jsem tedy odpoledne, kdy mne na kole doprovodila Maruška. Na zpáteční cestě už se trochu stmívalo a půjčená čelovka jí udělala velikou radost. Akorát já jsem prdlajs viděl:-).

Ve středu jsou potřeboval přijet brzy ráno do práce, a večer se vrátil dost pozdě. Trénovat jsem se tedy nevydal, což tedy znamenalo 3 dny volna, protože čtvrtek a pátek jsem ke své velké "radosti" strávil v Práglu. Sice jsem sebou běžecké věci měl, ale ve čtvrtek večer jsem nakonec podlehl vábení kolegů a Potrefené Husy před během.

V sobotu jsem měl na běh jenom velice krátké okno, protože dopoledne manželka trávila v práci na tvoření s dětmi ze školy a odpoledne vyrážela na sraz ze základní školy. Na běh jsem tedy mohl vyrazit jenom krátce po obědě, což je skutečný zážiteček, běh s plným bříškem:-). Také proto jsem přes doporučení zařadil kopce až na druhou polovinu tréninku, protože začít v nich by asi znamenalo žaludeční příhodu. Odpoledne se stavili rodiče, protože maminka je čerstvě v důchodu, dali jsme si tedy s dětmi několik kol kvarteta a člověče nezlob se, uložili je spát a na oslavu důchody si dali trošku vína. Samé sladké věci, které se mnou manželka nechce pít:-).

V neděli jsme měli pyžámkový den. Manželka totálně z formy po návratu ze srazu ve tři ráno, já sám taky blbě spím a děti na o hodinu delší noc moc nereflektovaly, máme tedy spíše o hodinu delší den. Oběd na dovážku, pohádky, deskové hry a až v podvečer krátká vycházka, po níž jsem se dokázal i vykopat chvíli klusat a testnout novou čelovku Fenix HP 10, která mne tak nadchla, že o ní nejspíš v dohledné době napíšu recenzi.

Celkem jsem nenaběhal ani 50km, takže příští týden před Otrokovickým půlmaratonem ještě budu muset trochu přitlačit, ať to tam aspoň trošku jde. A potom už odpočinek. Tento týden to na mě nějak dolehlo a na pauzu už se fakt těším.

Týden 12.-18.10 první podzimní s počasím na houby

2009-10-18T20:31:00.003+02:00

Tento týden budu velice stručný, protože díky šerednému počasí jsem toho opravdu moc nedělal.

Pondělí až středa jedna velká nula. Jednak odpočívám po závodě, ale hlavně prší, když přestane, tak leje a když neleje, tak aspoň sviní a do toho fouká vítr. Navíc jak už to po ochlazení bývá, v ložnici začala být zase zima velmi vhodná ke spánku, nicméně zcela nemotivující k tomu, aby člověk po tmě vstával a šel se trápit do deště. Fuj.

Takže ani ve čtvrtek jsem ráno nevstal. Tím mi běh padl až na večer. Hrůza! Fičelo, poprchalo a ještě mi asi po 10-ti minutách došly baterky v čelovce. Předepsanou hodinu jsem tedy zkrátil asi o 10 minut, protože mě to fakt nebavilo. Jediným pozitivem byly nové botky Mizuno Wave Ultima, ze kterým jsem měl hned při prvním běhu dobrý pocit. Uvidíme, jestli svršek vydrží déle, než na Riderech, byť tedy vypadá hodně podobně.

V pátek jsem si zvládl jenom zaplavat, nebylo moc času, takže jenom 1,7km. Po pauze plavání moc nejde, nebaví a ani necítím motivaci. Jako kompenzace k běhu ale stále vynikající, úplně bulat je tedy nemůžu.

Na sobotu jsem měl trochu delší běh na hodinu a půl. Manželka chodí jednou v měsíci na celý víkend do školy, musel jsem se tedy objednat k rodičům na oběd a ještě vymámit hlídání po dobu běhu. Naštěstí mám hodné rodiče, nemusel jsem tedy mámit příliš intenzívně:-). Vybíhal jsem do deště, hnus odpovídající tomuto týdnu. Neběžet 7.11. půlmaraton a nepotřebovat tedy delší běhy, nešel bych. Podle plánu to měl být kros v kopcích, nejsa ovšem milovník bahna, vykašlal jsem se na kros a kopců v dosahu při startu od rodičů také moc není, pár vlnek se ale našlo. Pršelo mi celou cestu, fučelo, nicméně i přesto se mi trénink líbil a čím víc si řidiči, které jsem potkával, klepali na čelo, tím pyšnější jsem na sebe byl:-).

V neděli jsem si dal půlhodinový kompenzační klus, garmin mi ale vygeneroval úplně zvrácená data. Doufám, že to nebude trvalý stav, uvidíme.

Objemově velmi slabý týden, ještě trochu uberu a budu máslo jak Aldaman:-D

Grymovská desítka 2009

2009-10-11T14:02:00.005+02:00

Tento týden nebudu psát žádný tréninkový log. Jednak jsem byl jenom 2x běhat, ale i kdyby toho bylo více, stejně to byl týden ladící na jeden z tradičních, přímo bych řekl nejtradičnější vrchol sezóny posledních více než 10-ti let.

Letos nám po delší době nepřálo počasí. Oproti předchozím letům, kdy jsme opakovaně bojovali spíše s horkem, to letos byl hlavně boj s vodou. Od rána pršelo, takže do 15:00, kdy je start závodu, se člověk x-krát díval na radar se stále stejně pesimistickým výhledem, aladin také nic extra nevěstil, takže za oknem pršelo a pršelo. Kolem 14:00 se ale počasí naštěstí mírně zklidnilo a silný déšť přešel v jemné mrholení a nakonec ustal úplně. Navzdory nevalnému počasí, utkání mužů v Praze (čímž pochyběli 3 tradiční závodníci) a dvěma nemocným byla účast celkem solidní. Běželo nás celkem 11 s nejstarším ročníkem narození 1945 a nejmladším 1987 a průlomovým vloženým závodem manželek na 5km jehož zúčastnila Tomášova Dája jako jediná v pěkném výkonu 30 minut, kteréžto úsilí nijak nepoznamenalo její jedinečný apetit při večerních krůtích hodech:-).

Ale pojďme zpět k závodu mužů. Přes dlouhé pohyby jsem byl rozhodnut zkusit rozběhnout tempo 4:30 s tím, že se uvidí. Cíle jsem měl jasně ložené: porazit Standu (manželka by se se mnou asi rozvedla, aspoň to tvrdila:-) a hlavně porazit kolegu Honzu, se kterým se v kanceláři hecujeme minimálně měsíc předem a měl podobný cíl jako já, tedy porazit mne:-). Věděl jsem, že to nebude schopen ani ochoten rychle rozběhnout a to já budu ovšem s loterií, jak dlouho to vydržím.

A je to tady, odpočítávání a start. Začátek musí být apartní, vždyť podpořit mne přijel dokonce oddílový prezident s přítelkyní a bratrem, takže se dokonce ujímám vedení se záměrem udržet aspoň za zatáčku:-). Překvapivě to jde, zdá se mi, že běžím běžím docela lehce a na tepy se raději nedívám. Představte si, držím špici a co je potěšující, signály z Honzova garmina upozorňující ho na přepálené tempo slyším ze stále větší dálky. Zhruba na 1,5km už je neslyším vůbec. Vedle mne běží Martin, kousíček za ním druhý Honza a Michal. Plzeňák Jirka, další z aspirantů na bednu (tedy podle mých papírových předpokladů:-), mívá začátky rozvážnější. Je tady druhý kilometr, já se cítím pořád dobře, přestože tempo držím kolem 4:30. Tato strana Bečvy je už až k mostu vyasfaltovaná, což svědčí svižnému běhu, dnes je ovšem popršeno, takže pod stromy se válí mokré listí, které trochu klouže. Fungl nové NB902, které jsem pro dnešní zvolil, jsou lehoučké a přímo letí, daní za to je ale menší opora v kluzkém terénu či listí. 3km a já normálně furt na čele, no bomba a pořád nikde krize a tempo 4:32, paráda. Od třetího kilometru už nejsou stromy, klouzání tedy ustává a mé účinkování na čele se dále prodlužuje a to až za 4-tý kilometr, kde už je Michal za námi mírně v odstupu, Jirka dalších asi 10m za ním a mé vedení nenávratně končí. Honza za to totiž trochu bere, Martin reaguje, ale já nemám z čeho a ani se o to nepokouším. Naopak, blíží se most a výběh na něj do prudkého kopce stojí vždycky hrůzu sil, tak trošku zpomaluji, abych si před tím mírně orazil. Zpomalení stačilo, aby mě dotáhl Michal a Martin s Honzou odskočili, přestože až tak moc jsem nezpomalil, protože na most se přesunuli mí osečtí fandové:-), před kterými jsme musel trochu dbát na dobrý dojem. Uff vyškrábat se na most je peklo, přes most trošku rozběhnout nohy a šup po druhé straně zpět do cíle. Druhá strana je terénem a začíná bahenní peklo, tedy aspoň moje. Těsně za mostem mne předbíhá Michal a kousek za ním Jirka. Jejich tempo nejsem schopen akceptovat, ale to mne taky nepřekvapuje a hlavu si z toho nedělám. Daleko důležitější je, že při ohlédnutí před mostem jsem za sebou daleko nikoho neviděl stejně jako při ohlédnutí za mostem. Nesledoval jsem vůbec mezičasy, jenom tempo a ubývající vzdálenost, více nic jsem na displeji nenechal. Ostatně běh hned za mostem zcela změnil svůj charakter, kluzko, bahno, kaluže, tempo v háji a uvolněnost s ním taky tam někde. Rvu se s bahnem až k první travnaté pasáži, bohužel krátké na oddych a je tady první lesík. Pasáže pevnější i méně pevné a na konci lesíka kratinký asi dvoumetrový "výběh". Člověk si ho normálně moc nevšímá, v tomto stavu únavy již ovšem přehlédnout nejde:-). Za lesíkem je delší travnatý úsek, kde se zkouším rozběhnout a daří se mi neztrácet na Jirku. Michal je už dál, ale Jirka pořád 20-30m přede mnou. Nedělám si iluze, že bych ho seběhl, ale oční kontakt je fajn. Loni mne předběhl někdy na 2 kilometru a pak už jsem ho viděl až v cíli.

Tempo spadlé k 5:00 na km se moc nedaří zvyšovat, přesto nijak zásadně neztrácím. Jenom dva kluci v čele už jsou daleko, ani je nevidím. Ani na přehledných úsecích při ohlédnutí nevidím nikoho za sebou a protože do cíle zbývá už jenom 3,5km, začínám věřit, že 5-té místo uhájím i doufat, že bych mohl opět stlačit čas pod 50 minut. Další les a další bahno, ale za ním už jenom velká louka, kde se dá běžet pěkně po trávě a já se zkouším ještě zvetit a dohnat Jirku. Obávám se ovšem, že tento má podobný záměr směrem k Michalovi, který pro změnu pomalu začíná finišovat, takže navzdory zvýšenému úsilí všech zúčastněných se rozestupy moc nemění. Otáčím se a za mnou nikdo. Je tady konec louky a posledních 1500m do cíle. Vůbec nejhorší část závodu, protože z přehledné skoro kilometr dlouhé louky vbíhám do lesa, cesta je samé bahno, kaluž a hlavně krátká zatáčka, takže člověk nemá přehled, co se děje už nějakých 5-10 metrů před ním. Časté změny směru, nerovnosti na cestě, kaluže, prostě očistec, ale už je také za mnou a zbývá mi poslední úsek na panelce, je jakýsi dlouhý, na hodinkách už mám přepnutý čas a trnu, jestli to pod 50 vyjde. Ale jo, JO, už je tady most, fandící diváci a čas 49:36. Mám fakt dost, průměrné tepy 180 bpm, myslím, nepotřebují komentář. Podám si ruku s lepšími, dozvídám se, že vyhrál Honza, který se Martinovi trhl hned za mostem, Michal třetí. A už se blíží kolega Honza. Je pěkně naštvanej, bilance našich vzájemných soubojů na běhu je totiž srovnaná na 2:2, juchů. Mám radost z jeho zloby:-D a dobíhají další. Následuje převážení přímo u mostu (myslím, že kolemjdoucí si museli myslet bůhvíco o partičce zpocených chlápků vážících se na chodníku:-), mně to oblečenému napíše 98. Dáme si čaj se slivovicí, pak jenom slivovici a valíme se domů převléct, abychom byli zavčasu na Labuti, kde nás čeká krůta na rožní a bohatá vinotéka, ale to už je jiná pohádka:-)

Celkově jsem s výkonem v zásadě spokojen. 1. polovina běhu byla vyloženě nad očekávání, druhá, bohužel, za očekáváními, ale bahno je bahno a nejsem s ním holt kamarád. Vydal jsem ze sebe fakt všechno a to je rozhodující. Že nekecám je možno se podívat třeba tady.

Tak příští rok se stejnou partou na stejném místě v 15:00 druhou říjnovou sobotu nashle.

Týden 28.9.-4.10. skoro bych řekl běžecký:-)

2009-10-04T11:10:00.008+02:00

Program na poslední "bušící" týden před Grymovskou desítkou vypadal následovně:
po 28.09.	B-ZDV	1:20
ut 29.09.	Volno	0:00
st 30.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxR: 2x(4(0,8+3)+8)	200m dle rozpisu
Říjen 2009
ct 01.10.	Volno	0:00
pa 02.10.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)
so 03.10.	B-ZDV	1:20
ne 04.10.	Volno	0:00

Řekl bych, že jsem ho i celkem solidně dodržel a dal si po delší době pěkně běžecky do těla.

V pondělí 28.9. byl zasloužený svátek spojený s volnem. Na delší běh jsme se vypravili s Aldamanem a nezbývá než po x-té konstatovat, že delší běhy s někým jsou vůbec to nejlepší, co se dá v tréninku zažít, zejména když vám k tomu přeje počasí babího léta:-).

V úterý jsem dodržel plánované volno a ani jsem s tím neměl nějaký zásadní problém. Bohužel, mírný problém s vodou v uchu, který jsem pociťoval od minulého čtvrtku, se dost podstatně zhoršil, na ucho výrazně hůře slyším a jakoby mi v něm "bublá".

Navzdory své obecné nelásce k lékařům jsem se tedy ve středu vypravil na ušní v Přerově, vyseděl si sakra dlouho v čekárně, vyplnil jakýsi dementní formulář než mě pustili do ordinace, ale nakonec se do ní dostal. Můj předpoklad o nějakém zavilém mazu v uchu se nepotvrdil, ucho bylo čisté. Následovalo audio měření a velmi pitomé výsledky. Pravé ucho mám na hranici normálního sluchu, levé (to "bublavé") asi o 20% horší. Doktorka povídala cosi o disbalanci sluchu, otázku jak se to mohlo stát při plavání, protože než jsem vlezl ve čtvrtek do vody, žádný problém nebyl, nechala bez povšimnutí. Návrh léčby byl 5 dní na kapačkách při hospitalizaci! To jsem odmítl a dostal jakési troje prášky. Dnes je neděle, prášky poctivě jím, ale pokrok 0, nejspíš se vypravím na jinou ambulanci. Zážitek z nemocnice mi doplnila návštěva lékárny, kde jsem si stoupl do fronty "výdej léků bez darovací smlouvy na poplatky" v naději, že půjde rychle. Omyl, i v této řadě stály milovníci ČSSD neschopní i triviální darovací formulář vyplnit správně, čímž naprosto katastrofálně zdržují. Když jsem se ozval, že o devadesát korun za 3 položky na receptu od eráru nestojím a rád bych tedy byl alespoň obsloužen rychle, byl jsem označen za asociála, zloděje a šel raději do lékárny ve městě. Nezakázali mi ale nic, takže na ordinovaný běh jsem se odpoledne vydal. Bylo tam 2x4x200 naplno a asi v životě (kromě plavání:-) se mi dvoustovka nezdála tak dlouhá.

Čtvrteční volno jsem opět dodržel, nějak to v práci nestíhám ani na bazén.

V pátek mě čekal po čtvrté trénink 45 minut v tempu 4:30 se 3 minutami chůze po dosažení tepu 178 bpm. Poprvé se mi ten trénink fakt líbil a asi jsem ho i běžel tak, jak to má nejspíš vypadat. Pěkně jsem si mákl.

Ono máknutí jsem si pěkně vyžral při delším sobotním běhu. Bylo krásně, šel jsem trochu kopečky a asi po 11-ti km mi pěkně došlo. Ono to sice pocitově hezky běželo, nicméně tepy ukazovaly, že to není ok. Ovšem já je jaxi zapomněl sledovat a začal jsem s tím až když už bylo pozdě. Na oddílové ukončení sezóny jsem jel raději autem, protože pít v tomto stavu alkohol (a to jsem netušil, že kolegové vzali na čep vynikající náchodskou kvasnicovou 16-tku!:-) by znamenalo rychlodraka jak bejk.

Nedělní volno se vyloženě hodilo. Dali jsme s dětmi delší vycházku, vyzvedli cestou manželku, která s dětmi ze školy hrála od rána ringo a zašli si na Labuť na nedělní obídek. Jehněčí hřbet s omáčkou z černých oliv a ančoviček s restovanými fazolkami a cuketou se slaninou a česnekovou bagetkou zapitý dornfelderem2007 v pozdním sběru z vinařství Jedlička-Novák sice neodpovídal dokonale naplánovanému jídelníčku od endurainingu, ale byl prostě vynikající. Zmiňovaný dornfelder vřele doporučuji vaší pozornosti. Ročník 2007 už sice není v nabídce, ale srovnatelný ročník 2008 je ke koupi přímo u výrobce.

Dobře najeden a napit musím tento týden hodnotit jako tréninkově dobrý. 2 kvalitní tréninky v rychlém tempu (na mne) a celkový objem 60km už začínají připomínat skutečný běžecký trénink. Navíc dnes ráno napsala váha pouhých 95,5, což je sice minimálně 0,5kg na vrub únavy, ale stejně se na to dobře dívá:-).

Od pondělí zbývá poladit a v sobotu desítka s Labutí tentokrát už na ostro:-D

Týden 21.-27.9. s nepovedeným předzávodním testem

2009-09-28T14:22:00.003+02:00

Plán na tento týden vypadal asi takto:

po 21.09.	Volno	0:00
ut 22.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-MxR: 2x(3(1,3+3)+8)
st 23.09.	B-Komp	0:30
ct 24.09.	Volno	0:00
pa 25.09.	B-Komp	0:30
so 26.09.	Race0-45	0:40
ne 27.09.	B-Komp	0:30

Rozhodně nemůžu říct, že bych tento týden byl vzorný sportovec držící se plánu.

V pondělí jsem musel místo odpočinku zařadit plánovaný úterní trénink, protože v úterý jsem cestoval do Prahy s časným startem a pozdním návratem. V poledne mi navíc i vyšlo zaplavání si, takže mě ani tak hrozně nebolely nohy při úsecích, jak jsem se obával.

Ve středu jsem si dal pěkný kompenzační běh přes Čekyňský kopec po návratu z práce. Balzám na nervy.

Ve čtvrtek jsem si aspoň chvíli zaplaval přes oběd, což se mi podařilo i v pátek, kdy jsem před tím ráno chvilku zaklusal. Tím ovšem páteční sportovní pozitiva končí, protože večer se zastavili kamarádi a trošku jsme přetáhli, no možná trošku více:-), takže jsem se rozhodl nejet na sobotní závod a dát si rychlostí test na trase desítky, k níž má současná příprava směřuje. Běžet se se mnou vydal i Peca s tím, že zkusím běžet tempem 4:40 a vydržet celou trasu. Už od prvních kroků bylo zřejmé, že to bude těžké, po kilometru brutální, po dvou katastrofální a po cca dvou a půl se mi tak chtělo zvracet, že jsem musel přejít do klusu. No prostě povedený testík:-(.

Jelikož jsem tak pošpatil, rozhodl jsem se zopakovat test v neděli. Bohužel, výsledek byl týž jen s malým rozdílem. Rozběhl jsem to hezky a držel se na 4:30. Bohužel, po 2km se mi obrátil žaludek a finíto, přičemž končil jsem na 171-ti tepech, což není tak moc s ohledem třeba na v minulých týdnech několikrát absolvovaný trénink na 45:00 minut ve 4:30.

No nic, tento týden si trochu máknem, příští se pošetříme a uvidíme, jak to 10.10. na desítce dopadne. Datum vypadá numerologicky nadějně:-)

Trénujeme s Garminem

2009-09-20T19:42:00.009+02:00

Když jsem před nějakým časem psal článek o novém garminu Forerunner 310XT, vůbec jsem netušil, jaké popularity se mu dostane a že se dokonce najdou lidé, kteří po jeho přečtení přístroj zakoupí. Několik mi jich ale napsalo (kromě hromady pochval, samozejmě:-)), že se jim zařízení zdá divné, jak s ním vlastně správně trénovat, že suunto je lepší, protože má jakéhosi kouče, polar předprogramovaný test chodecké zdatnosti a vůbec.

Je pravdou, že garmin se sportovnímu vzdělávání moc nevěnuje, asi předpokládá, že jeho přístroje si kupují lidé buď kvůli image, nebo jsou to lidé sportovně vzdělaní a vědí, co chtějí, nebo jsou to hračičkové, kteří rádi objevují možnosti všeho, co mají doma. Do poslední kategorie řadím sebe. Image neřeším, sportovec moc taky nejsem, takže jinam to nejde:-).

Nejčastější dotazy (kromě tedy otázek týkajících se sporttracks, deníků obecně, konverzí datových formátů či exportu na web) se týkají přípravy tréninků. Šokující je pro mne zjištění, kolik lidí programuje tréninky přímo v hodinkách, protože nainstalovali sporttracks, ANT agenta a tím to hasne. Bez použití programu garmin training center se dají tréninky programovat také pomocí Garmin fitness pluginu ve Sporttracks, což sebou ovšem nese jedno zásadní úskalí, kterým je likvidace kalendáře v hodinkách. Po delším laborování jsem pro sebe tuto cestu označil jako slepou uličku.

Pojďme ale zpět k trénování. Převážná většina uživatelů, se kterými jsem měl možnost se bavit, používá hodinky hlavně jako záznamové zařízení. To je sice velmi důležitá funkčnost, nicméně dá se pořídit i s výrazně levnějšími přístroji firmem Holux či Navilock.

Garmin ovšem umožňuje takřka "totální" přípravu tréninků včetně jejich plánování v kalendáři, což mi příjde skvělé. Připravený trénink jenom "chytíte myší" a přetáhnete do příslušného políčka kalendáře. Pozn. všechny akce provádíte na záložce workout, jinde nejsou menu dostupná. Dostanete potom bezva pohled na plánované tréninky:

Pro odeslání tréninků do garmina potom použijete tlačítko "send to device". Pro uživatele přecházející ze staršího Forerunnera 305 jedno drobné upozornění: ANT agent přenáší data na pozadí a přenos, zejména je-li dat více, trvá poměrně dlouho. Proto např. při stahování historie do sporttracks může nastat stav, kdy zapojíte ANT reciever, zapnete hodinky, dáte stáhnout historii a nové tréninky do ST nestáhnete. Je to tím, že data ještě nejsou přenesena do cache ANT agenta, odkud je ST bere. Má to ovšem i výhodu. Pokud programujete tréninky na notebooku a nemáte sebou reciever ani hodinky, můžete je klidně nastavit i nechat odeslat. ANT agent je drží a při prvním spojení s hodinkami je tam pošle. Přenos je hotov ve chvíli, kdy zmizí hláška na displeji hodinek "transfering data".

Teď už ale zpět k programování tréninků. V levém části okna workouts je klasická stromová struktura v základním nastavení se třemi položkami running, biking a other. Vytváříte-li přímo v nich tréninky, při aktivaci tréninku se automaticky přepne i profil sportu v hodinkách. Nový trénink vytvoříte kliknutím pravého tlačítka myši na sportu, pro nějž chcete trénink tvořit a zvolíte z kontextového menu "new workout". Zobrazí se následující formulář:

V položce name si zvolíte jméno tréninku. Protože se toto jméno zobrazuje i v hodinkách v přehledu tréninků, je název limitován 15-ti znaky. Je proto vhodné si zvolit nějakou rozumnou jmennou konvenci. V hodinkách totiž najdete všechny tréninky v jednom seznamu (netrénujete-li tedy podle kalendáře, ale o tom později). V další fázi si připravíme samotný trénink. V uvedeném příkladě je jednotka obsahující terénní test pro zjištění anaerobního prahu Conconniho test. Test se skládá z rozklusání a následně stupňovaných půlkilometrových úseků se zrychlováním tempa o 20s na km.

1 krok je vždy nastaven jako naprosto obecný, v našem tréninku je ponechán. V tomto kroku nic nehlídáte a ukončíte ho stisknutím tlačítka lap na hodinkách.

Další kroky už jsou nastaveny pro sledování. Obecně se dá říci, že každém kroku nastavujete veličinu, kterou definujete, kdy má daný krok končit (a začínat následující) "when will this step end" a veličinu, kterou chcete v daném kroku hlídat "what is your target in this step" a její hraniční hodnoty. Konec kroku můžete nastavit:

- stisknutím tlačítka lap. Tím ukončíte krok vždy s výjimkou kroku, který má v pravé dolní části nastaveno resting step: yes.

- po uražení definované vzdálenosti

- po uplynutí předem definovaného času

- po dosažení stanovené tepové frekvence shora nebo zdola

- po spálení definované množství kalorií. Toto kritérium mi přijde srandovní, ale třeba někomu pomůže:-).

Veličiny, které můžete v průběhu kroku sledovat (je škoda, že jde sledovat jenom jedna. Nelze kombinovat, tedy hlídat zároveň tempo i tepy přístrojem. Jednu musí člověk sledovat po očku) jsou následující:

- tepová frekvence

- rychlost/tempo je možno nastavit, co se má zobrazovat, zda kmph či minuty na kilometr

- kadence (relevantní pro kolo nebo běžecký senzor)

- nebo nesledovat nic

Pro každou veličinu můžete použít buď pásmo, nebo ručně definované rozmezí. Všechna pásma se dají definovat v profilu uživatele (menu TC: user/profil for .....) a doporučuji si je nastavit. Nastavování tréninku je potom výrazně jednodušší:

Další kroky potom přidáváme mačkáním velkého + na oknem s kroky. Jeden každý krok si tedy člověk může definovat, jak ho napadne, přičemž parametry jsou mezi kroky zcela nezávislé. Je dobré vědět, že hodnoty tempa i tepů hodinky průměrují z cca 200 metrových úseků, proto se nedivte, že jejich změny se projevují pomaleji, než jaké se jeví okamžité úsilí.

Krásný conconiho test, nicméně na předprogramovaný trénink celkem jednoduché že? Toto se dá při troše snahy pamatovat. Ta pravá síla programování tréninku se ukáže až při cyklických úsekových trénincích. Třeba takových:

V tomto tréninku nejprve kompenzačně běžíme do stisku tlačítka lap a hlídáme tepy. Na správném místě lap zmáčkneme a dáme si abecedu, v našem konkrétním případě tedy 7x zopakujeme úsek 20 sekund prvku abecedy a 1 minutu vyklusání. Nastavíme ho následovně: označíme krok 1 a stiskneme tlačítko se dvěma plus (++). Postavíme se na krok 2 a políčko "how many repetitions do you want to do" vyplníme počtem předpokládaných opakování cyklu, v našem případě 7. Nastavíme parametry kroku 2.1, další krok přidáme tak, že označíme krok 2.1 a stiskneme tlačítko +. Do cyklu můžeme nastavit klidně kroků více, všech které chceme pravidelně opakovat. Pro přidání dalšího kroku, který nemá být součástí cyklu, musíme myší označit krok 2 a následně stisknout tlačíko +. V našem případě po abecedě následuje volný úsek, než doběhneme na místo, kde chceme začít hlavní část tréninku, tzn. 5x 1km, který nastavíme dalším cyklem. Na závěr zařadíme volným krok za účelem vyklusání.

Po naprogramování tréninku jej můžeme pouhým přetažením zařadit do kalendáře na správný den a poslat do hodinek tlačítkem send to device.

Trénink v hodinkách potom spustíme následovně:

- máme-li tréninky plánované v kalendáři, stisneme mode, zvolíme training, enter, zvolíme scheduled a enter. Po té již jenom odmáčkneme enter pro potvrzení tréninku a stiskem tlačítka start ho zapneme. Pozn. používáte-li funkci auto pause, tato v běžícím tréninku nefunguje.

- nemáme-li tréninky plánované, je volba poněkud zdlouhavější. V menu training nalistujeme workouts, custom a nalistujeme požadovaný trénink. Proto jsem také doporučoval rozumnou jmennou konvenci tréninků, protože právě jména tréninků se zde zobrazují.

Garmin nenabízí žádné předprogramované tréninky (byť u FR 305 jich byla celá řada, ale stejně mi přišly nějako o ničem), ale umožňuje si nastavit prakticky libovolný trénink VÍME-LI, CO CHCEME, což je jediná podmínka nutná pro plné využití přípravy tréninků.

Bude-li následovat další díl, podíváme se, jaká data je možno z přístroje vyloudit, jak je zobrazit a jaký software na to používám já.

Pomůže-li můj návod někomu, budu rád, inspiruje-li někoho k otázce, nebojte se ji položit, třeba někdo poradí:-)

Týden 14.-20.9., již méně odpočinkový:-)

2009-09-20T16:31:00.003+02:00

Abych řekl pravdu, tak tento týden pro mne asi značí návrat do reality, protože přestávám věřit možnosti zaběhnout 10.10. desítku tempem 4:30. Řekl bych, že pro to mám dost důvodů, bohužel, převážně exaktních.

Plán vypadal takto:

po 14.09
ut 15.09.	B-Komp	1:00	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(4(4,5+4)+0)
st 16.09.	C-Komp	1:20
fáze 2	C-Komp	1:20
ct 17.09.	B-ZDV	1:1
pa 18.09.	Volno	0:00
so 19.09.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)
ne 20.09.	B-ZDV	1:40

V pondělí se volníčko hodilo, chtěl jsem stihnout zaplavat, ale neklaplo to.

Na úterý jsem měl plánované 1km úseky v tempu 4:30 a šel je běhat s Ondrou. Jakž takž to šlo, jenom je velmi deptající, když běháte kiláky na hraně a spoluběžec povídá a povídá, když potkáme cyklistu a tak si přidá, zařadí se přede mne a zase se vrátí vedle a furt mluví. Na otázku po tréninku, jestli se aspoň trochu zpotil následně odpoví, že trochu jo, ale kapku na zátylku najde až po 3 minutách a navíc jedinou. Ach jo, jsem fakt máslo.

Ve středu je plánovana cyklistika, předpověď slušná, cestu do práce i z práce jsem si pěkně užil. Zejména tedy tu zpáteční s krátkou zastávkou na decinku vína:).

Ve čtvrtek vytrvalost, tentokrát opět v podvečer, tentokrát s Lukášem, který mne doháněl a seběhl na mne kilák na 3 kilometrech, mít nabušené kamarády je blbé, ale člověk s nimi může přestat kamarádit, nabušený příbuzný jako Lukáš je jednou daný a nic s tím nenadělám:-).

Páteční volno jsem trošku okořenil po delší době plaváním, nějak mě to nebavilo, tak jsem vylezl po 1,5km.

V sobotu jsem měl klasicky již po 4-té 45 minut tempového běhu na 4:30. Rozbíhal jsem to opatrněji než posledně a snažil se dát prioritu na délku úseku před striktně dodrženou rychlostí. Jak se dařilo je vidět tady. Úseky trochu delší, tempo spíše 4:40 a ani o tom nejsem přesvědčen jako o reálném závodním tempu. No uvidíme příští týden na testovacích závodech.

Dařilo se asi takto. Po návratu jsem přímo vletěl do oslav manželčina a Maruščina svátku, čili regenerace nic moc.

Na delší nedělní běh jsem se těšil, ale po sobotě se mi vůbec nechtělo vstávat. Nohy bolely, byl jsem jak rozbitý, ale díky domluvě s Aldamanem a Baldou jsem se vykopal a na místo srazu v 7:02 dorazil. Upřímně řečeno, neběžet s Alešem (Balda dorazil zbaběle na kole:-)), tak to na mostě v Grymově zabalím a běžím domů. Místo toho jsme prima pokecali, takže jsem skoro zapomněl na bolavé nohy, kterým ani 18km nestačilo na trošku rozběhnutí se. Celkově jsem celou neděli v nějakém útlumu, v kině s dětma u G-Force jsem málem usnul a ani teď nejsem nijak čilý. Nicméně stejně půjdeme ještě chvíli ven natrhat našemu morčeti pár klasů kukuřice. Co kdyby se stalo agentem FBI jako jednotka G-Force? Pak by mělo být řádně živené a procházka udělá všem moc dobře:-)

Týden 7.-13.9., prý odpočinkový týden

2009-09-13T13:20:00.008+02:00

plán vypadal takto:

po 07.09.	Volno	0:00			0:00	Detail
ut 08.09.	B-Komp	0:40			0:00	Detail
st 09.09.	P-KrZV	0:40			0:00	Detail
ct 10.09.	Volno	0:00			0:00	Detail
pa 11.09.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)	0:00	Detail
so 12.09.	U-Reg	1:00			0:00	Detail
ne 13.09.	B-ZDV	1:20			0:00	Detail

Celkem volnější týden, který by měl sloužit k odpočinku, bohužel to ale zapomněl pan Krejčí říct i u mne v práci, takže tam na to zapomněli:-)

Pondělní volno jsem dodržel, ale úplně nezajímavé nebylo, protože dorazily kompresní podkolenky od moose, které vyhrály test v časopise behej.com. Pořídil jsem je, protože SLS3 jsou drahé a jeden pár, který mám, nestačí. A když si můžu za cenu jedněch SLS3 koupit dvoje od moose, není moc o čem přemýšlet. Musím říct, že mne příjemně překvapilo několik věcí, jedna ovšem nepříjemně. Po vybalení jsem totiž zjistil, že v jednom páru jede na podkolence oko. Acho jo, reklamace. Zkusil jsem do moose napsat, jestli by jim nestačila fotka, aby mi poslali novou podkolenku. Stačila a dokonce mi poslali celý nový pár, mám tedy 3 a ten s jedoucím okem můžu nechat na nošení doma v rámci regenerace. Srovnám-li výrobky SLS3 a moose, musím říct, že český výrobce nabízí za méně peněz výrazně více muziky. Kompresní efekt je srovnatelný, přičemž moose je možná ještě pevnější, takže se malinko hůře nasazuje. Navíc má zesílenou i šlapku a kotníky, takže v botě jsou výrazně pohodlnější a tolik nekloužou i na noze lépe sedí, díky odlišnému střihu levé a pravé podkolenky. Jsem tedy velice spokojen a přístup firmy moose k reklamaci navíc považuji za vyloženě příkladný. V pondělí dorazily podkolenky, v úterý odpoledne jsem poslal reklamační foto a v pátek ráno už nový pár čekal na poště. Kdyby takto fungovali všichni.....

V úterý mi odpadla původně plánovaná dvoudenní Praha, nahradil jsem tedy klus kolem do práce a zpět. Cyklistická sezóna pomalu končí, škoda.

Ve středu tedy Praha a jelikož jsem nenocoval, padlo i plavání. Únavný den, sice bez tréninku ale s časným startem, pozdním návratem, no prostě odpočinek jak víno, které jsme si ale ještě večer s milostivou otevřeli:-)

Plánované volno ve čtvrtek jsem s panem Krejčím usmlouval na kolo do práce. No usmlouval, on mi ho nedoporučil a já to nerespektoval. Taky nemůžu být pořád vzorný chovanec, že jo:-D. Práce se nějak natáhla, zkomplikovala a já se večer vrátil dost utahaný.

Asi to mělo vliv na páteční běžecký trénink. Tento typ tréninku mám zařazený zatím v každém týdnu a jak jsem se prvně bál a dařilo se, tak ty následující dva jsem očekával vždy zlepšení a přitom je to stále horší. Možná se trochu podepsala únava z kola ale pssst, trenérovi to neříkejte, já se tím taky moc nechlubil.

V sobotu jsem měl jakousi U-reg. V deníku to ani není, vycházku se psem na kukuřici pro morče nikam zadávat nebudu:-). Daleko větší rege efekt měla určitě sedmička utěšeného rakouského zweigeltrebe, udělala mi vyloženě dobře na těle i na duchu.

Na nedělní běh jsem se vyloženě těšil. Trošku škoda, že Aldamanovi zrovna vyndavali železe z ruky (teda ne, že mu je vyndali, ale že zrovna teď) a je ve stavu běhuneschopných. Takto jsem zase po delší době využil přehrávače mp3 v mobilu a běžel v rytmu poslední desky Judas Priest "Nostradamus". Svítilo sluníčko, bylo krásně, Rob Halfordů k tomu zazpíval, prostě paráda. A po běhu tak vynikající kuskus od milostivé paní, že si zaslouží zmínku: falešná svíčková pečená na kořenové zelenině jako základu na svíčkovou na smetaně. Jenom ta smetana se nepřidá a zelenina se nechá tak ve výpeku z masa. K tomu kuskus zalitý horkou vodou s česnekem s česnekem. Naprostá lahůdka, jen škoda, že "cvajgla" jsme vypili už včera, šel by k tomu luxusně. Večer jsem původně plánoval blbnutí s činkama, ale raději jsem si dal červeného burčáku. Organismus není třeba jen sílit, je nutno i trochu pročistit:-)

Týden 31.8.-6.9.: bachroni to do kopce mají těžké

2009-09-06T15:53:00.003+02:00

Tento týden měl být v duchu pokračující práce na zrychlování běhu s poněkud mimoplánovou časovkou do kopce v něděli. Plán vypadal asi takto:
po 31.08. Volno
ut 01.09. B-Komp 1:00 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-LaR I: 0x(3(4,5+4)+0) 3x1km po 4:20
st 02.09. C-Komp 1:20
fáze 2 C-Komp 1:20 0:00 0 Detail
ct 03.09. B-ZDV 1:20 0:00 0 Detail
pa 04.09. Volno 0:00 0:00 0 Detail
so 05.09. B-Komp 1:10 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-LaR I: 0x(1(45+0)+0) LaR - po 4:30
ne 06.09. C-Komp 0:45 C-SVK: 0x(2(2+3)+0) C-RVK: 0x(2(2+3)+0) rozjetí RVK
fáze 2 Race0-45 0:25 Kozlov
fáze 3 C-Komp 0:20 vyjetí

Hned v pondělí jsem jej nedodržel. Bylo hezky, tož jsem vyrazil na kole do práce. Panu Krejčímu se to moc nelíbilo, tak mi vnutil odpočinek aspoň na středu:-).
V úterý mne čekaly kiláky v tempu 4:20, ze kterých jsem měl, myslím oprávněně, obavy. Nakonec to dopadlo celkem fajn:-), byť to bylo ráno na lačno. Zajímavým postřehem je, jak se i mírné stoupání kolem Bečvy může projevit na čase viz. 2. a 3. úsek.
Ve středu jsem si teda dal volno, když už to nemohlo být jinak.
Na čtvrtek byl plánován mírně delší běh, který jsem zvládl a proklatě u něj cítil úterní ostré kiláčky.
Páteční volno jsem vyplnil (kromě práce ovšem:-) prvním poprázdninovým plaváním, ze kterého mne navzdory nízké intenzitě bolí ramena ještě teď. Rozplavat se bude ještě chvíli trvat.
V sobotu jsem byl pln očekávání. Při plánovaném tréninku stejném jako minulý týden (tzn. 45min na tempu 4:30 s pauzou 3 minuty chůze po dosažení tepů 178) jsem po úterku doufal, že by uběhnuté úseky mohly být i výrazně delší než posledně. Realita ovšem byla poněkud jiná. Přestože jsem se cítil poměrně dobře, tepy šly strašně rychle nahoru a 178bpm bylo dosaženo razdva. Ach jo, místo očekávaného prima tréninku trápení na ultimo a jedna chodecká vložka navíc proti minulému týdnu. Ještěže se původně domluvený Aleš v pátek ožral a v sobotu kvůli nevolnosti na společný běh nepřišel. Odpoledne jsem si ještě chvíli zacvičil s činkama (v Hervisportu měli zlevněné jednoručky, tak jsem si po létech k velké čince pořídil i nakládací malé činky) a vyrazil na oslavu do Olomouce. Kvůli plánované nedělní časovce jsem se obětoval jako řidič, nechal pařit manželku a v pořádku se kolem půlnoci vrátil domů očekávaje vynikající výkon.
Ten se v neděli bohužel nedostavil. Nebylo to sice tak hrozné, jak jsem se obával, nicméně Aldaman mi nadělil skoro minutu čtyřicet, Balda ještě o sekundu více, o ostatních oddílových kolezích nemluvě, protože tam těch minut bylo výrazně více. Výsledky budou někde na selasportu, můj čas byl nějakých 27:30, skoro 2:30 za osobákem z předloňska. Ani pořádná porce grilovaného kolene z předchozího večera se na výkonu pozitivně nepodepsala, nechápu:-).
Po časovce jsme si s Alešem dali po pár pivkách a proti větru se vrátili domů, pěkná zabíračka.
Příští týden mě čeká "odpočinkově", jenom práce bude hodně:-)

Garmin 310XT: nehrajte si ve sporttracks s Garmin fitness pluginem

2009-09-04T23:45:00.000+02:00

Právě jsem dokončil poměrně dlouhé laborování s FR 310XT. Už chvíli si pohrávám s myšlenou zbavit se definitivně Garmin training centra, protože tento zcela zbytečný soft používám stejně jenom pro definici tréninků a jako deník využívám spottracks. Navíc pro sporttracks existuje Garmin fitness plugin, který umožňuje definovat tréninky i jejich zadávání do kalendáře. Bohužel, s ANT agentem to funguje jaxi divně, resp. nefunguje to vůbec, ba spíše nejenže to nefunguje, ale ještě to páchá škody.
Stačí Garmin fitness nainstalovat, stáhnout tréninky z FR310XT, provést libovolné plánování v kalendáři a máte problém, protože v hodinkách vám zmizí pod training položka scheduled a k plánovaným tréninkům se dostanete jenom listováním v trénincích. Tím je celé kouzlo plánování pochopitelně pryč. Jedinou nápravou je co? No hardreset, který provedeme při vypnutém přístroji současným stlačením a podržením tlačítek power a mode s následným potvrzením vymazání přístroje. Nepříjdeme o hostorii, o data v profilu a např. nastavení obrazovek však ano, pěkná pákarna, kór když ji dáte za večer 3x.
Aspoň jsem ale závazně zjistil, že fitness plugin není pro mne:-). Jestli tento krátký článek někomu ušetří pakárnu z nervozity, proč mu nefungují plánované tréninky, budu rád.

Týden 24.-30.8. zrychlujeme s Endrurainingem

2009-08-31T22:05:00.005+02:00

Naučit běhat tlusté nožky, to je ten nelehký úkol, který teď stojí před panem Krejčím a zejména tedy přede mnou:-). Legendární pólistická "Grymovská desítka" se blíží a rád bych na svém druhém vrcholu sezóny předvedl o něco méně trapný výkon než loni. Náběh by byl, mám o nějaké kilčo méně a dokonce chuť do běhání, to loni nebylo. Po dvoutýdenní běžecky výživné dovolené se cítím docela fajn, takže program týdne:

po 24.08.	C-ZDV	1:10
fáze 2	C-ZDV	1:10
ut 25.08.	Volno	0:00
st 26.08.	B-Komp	0:45	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-Temp I: 0x(3(5+5)+0)
ct 27.08.	B-ZDV	0:50	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)
pa 28.08.	Volno	0:00
so 29.08.	B-Komp	1:10	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)	LaR - po 4:45 / ..
ne 30.08.	B-ZDV	1:10

mi připadal zajímavý a sobota vyloženě brutální.
Dvoufázová cyklistika je cesta do práce a zpět, žádné drcení kola se už teď nekoná, jenom pěkná podnělní projížďka:-)
Úterní volno až takovým volnem nebylo, protože padlo na služebku do Prahy. No aspoň jsem po čase zkontroloval, jakže se pokračuje na hlavním nádraží a musím konstatovat, že to sice pomalu, ale vytrvale spěje ke kulturnímu výsledku.
A už jsou tady středeční intervaly. Ráno jsem na ně nemohl, protože manželka už pracuje, šel jsem tedy večer. Prvek Temp I značí svižný běh na tepech do 172bpm, tak jsem si řádně zasvižnil:-), ale běželo se mi opravdu prima a při úsecích trénink utíká jedna radost.
Ve čtvrtek jsem musel jít také večer. Nechtělo se mi ani jednu trochu, ale byl tam jenom klus, tak jsem se nějak ukecal.
V pátek jsem odpočíval, protože v sobotu mne čekala opravdová lahůdka. Běh 45 minut v tempu 4:30 (dle pana Krejčího mé přibližně cílové tempo závodu na 10km). Je samozřejmé, že tak nyní běžet nezvládám, takže plán je následující: běžet 4:30 do dosažení tepové frekvence 178bpm, poté 3 minuty jít a začít znovu. Zpytoval jsem chvíli svědomí a trénink do garmina jsem nastavil na 6 cyklů o dvou položkách (1. položka tempo 4:30, konec při dosažení tepu 178, 2. položka 3 minuty bez cíle). Tajně jsem doufal, že by chůze mohly stačit třeba jenom 4:-). Upřímně dost jsem toho tréninku bál, až se pan Krejčí nade mnou slitoval a upravil tempo na 4:40. Co se ovšem nestalo, já si v naplánovaném workoutu zapomněl upravit:-)), běžel jsem tedy na 4:30 a to 4 chůze nestačily. Přesto jsem byl během nadšen. Snažím rychle běhat přes špičku, mám i pocit nějakého pokroku a dost mě to baví. Akorát mé nezvyklé tlusté nožky mají problémy s bolením druhý den. Jak mi to šlo je k vidění zde.
Nedělní ranní běh byl dost na sílu. Měl jsem značné potíže se rozhýbat, ale manželka šla na 10 do práce, trénink byl tedy ložen: ráno nebo vůbec a to zatím vyhrává ráno:-). Odměnou mi byl příjemně čerstvý vzduch srpnového rána, sluníčko a srnečky na Čekyňském kopci.
Celkově dobrý týden, jsem spokojen a zvědav, co přinesou tréninky v týdnech následujících. On rychlý, tedy v mém podání spíše "rychlý" běh je nová zkušenost:-)

Dovolená na Malé Fatře: pauza v jídelníčku, začátek běhání a vůbec prima 2 týdny

2009-08-24T20:54:00.004+02:00

8. srpna jsem se konečně dočkal. Dovolená! Už jsem ji opravdu potřeboval. Opotřebení psýchy vykazovalo vysoké hodnoty, únava rovněž, chuť cokoli řešit naopak výrazně nízké. Vše navíc umocněno tím, že jak děti, tak manželka mají prázdniny a deptají mne svou dobrou náladou a zážitky ze dní, kdy otec rodiny v potu tváře dobývá chléb:-).
Původní plán dovolené byl mořský. Měli jsme cestovat s oběma švagry z manželčiny strany a dvěma neteřemi s jejich partnery do Řecka. Bohužel, cestovka v červnu náš zájezd zrušila a nastalo horečné hledání, kam se všichni vrtnout a spekulace nad termínem. Nakonec to dopadlo tak, že kromě nás chtěli všichni dovolenou začít o týden později a jet jenom na týden. Hledal jsem tedy možnost, jak někam jet na 14 dní s tím, že po týdnu se přidá dalších 8 lidí.
Při browsení po webu jsem našel řadu různých objektů. Nechtělo se mi totiž obrážet cestovky a nějak na sílu honit další moře, kam stejně jezdím nerad a přesvědčil jsem zbytek rodiny, že stejně vlastně chtějí jet o hodně víc na hory:-). Jako první z osloveným mi na poptávku odpověděl pan Gápa z "chaty pod Skalným mestom" ze Štefanové u Těrchové v Malé Fatře. Ceny přiměřené, web existující, místo podle mapy pěkné. Tak to testnem.
S panem Krejčím z endurainingu jsem se domluvil, že jídelníček na 14 přerušíme, trénink ale nikoli a začneme pomalu běhat na pólistickou desítku. Teda začneme běhat spíše rychle, na mé poměry rychle, přesněji:-).
Personální obsazení dovolené bylo následující: 1. týden budeme sami, na 2. týden dorazí oba švagři s manželkami a 2 neteře pro změnu s přáteli, celkem už větší skupina.
Nevím, jak je to možné, ale přestože máme proti loňsku výrazně větší auto, kufr byl opět plný. Asi je to tím, že děti od loňska vyrostly a jejich věci zaberou více místa. Nakonec jsme to tam ale všechno naskládali a vyrazili směr Štefanová. V sobotu přes poledne nijak závratná hustota provozu, cesta tedy proběhla harmonicky a už kolem třetí jsme byli na místě jen s malou zastávkou v Rožnově na oběd.
Letos to bylo proti loňsku bez kol. Důvod je k pobavení: v polovině dovolené se v Nitře konalo mistrovství SR v olympijském triatlonu. Ha, říkám si, tam pojedu, ale musím být opatrný. Tak jsem to začal zvolna oťukávat, jestli bych si mohl vzít i silničku a tak. No a do toho se přižene neteř a prý jestli pojedu s Ondrou tu Nitru. A ptala se samozřejmě ženy a bylo to samozřejmě v pytli. Manželka zkušeně odhalila moji intriku a zamítla kola definitivně s tím, že na chození toho bude dost. A bylo.
Ovšem zpět pod Skalné mesto. Tím "Skalným mestom" je skalnatý útvar s nejvyšším bodem Velkým Rozsutcem, který má ale vrcholovou část natolik náročnou, že jsme si tam netroufli táhnout děti. Ovšem výhled na něj z penzionu je luxusní a chata sama je ve směru na Rozsutec předposlední objekt v osadě. O 300m výše je už jenom penzion "Pod Lampášom" a finíto, jsme v lese.
Asi nemá smysl popisovat den po dni, tak jenom důležité (pro mne:-) postřehy z Fatry.
Trénink: za 14 dní jsem odtrénoval 8 jednotek s tím, že 4 byly dost náročné intervalové tréninky a jeden drsný výstup s blouděním. Za zmínku stojí snad to, že intervaly na rovině jsem moc nedodržel, protože najít rovinu ve Vrátné dolině se mi prostě nepovedlo:-). I tak jsem ale celkem spokojen a koho by to zajímalo nějak moc, může se mrknout na runsaturday.com, jak mi to šlo.
Co stálo za vidění? Vezmi to asi z pohledu dětí:
Aquaparky Bešeňová a Tatralandia. Děcka nadšená, já tedy už méně. V Bešeňové jsme byli o víkendu, což vřele nedoporučuji. Areál je celkem malý, lidí tisíce (doslova) a málo místa na věci. Po desáté za slušného počasí tam o víkendu deku neupíchnete. Lidi jsou prostě všude, prakticky není vidět tráva, na každém jejím kousíčku se totiž válí ručník, deka, nebo nějaký človíček. Psycho. Zase ale mají několik termálních bazénů s hnědou železitou vodou, ze které děti nešlo dostat. Voda pěkně barvila, kůži, zuby, tváře i plavky. Ty i velice odolně, jak jsme zjistli při neúspěšných pokusech vyprat večer zabarvené bílé části:-).
Tatralandia je výrazně větší, lidí také výrazně více, ale také místa, takže upíchnout není žádný problém. Množství lidí vám dojde, až se pokusíte využít nějaké atrakce. V Bešeňové člověk na tobogán čeká max 15 minut, v Tatraladnii se většina těchto kratochvílí odehrává na nafukovacích "čluncích", které se točí, takže pod tobogánem čekáte jak trouba třeba 45 minut. Matýsek byl nadšen jízdou a protože děti pod 130cm mohli prakticky (kromě nezajímavě malých:-) jenom na jeden zrovna s tou nejhorší frontou, zvládli jsme 6 jízd za 2:54 hod čistého času. Psycho že? Ale Matěj byl nadšený, frontu absolvoval se mnou za ruku a byl úplně v pohodě. Vůbec jsem nechápal:-). S radostí jsem zaregistroval pětadvacítku s lajnama pro fitness plavání. Když jsem tam šel ale chvíli plavat, zjistil jsem, že pár lidí plave prsa a jinak tam děcka dělají kraviny. Místo by šlo udělat tak dvěma až třema plavci-motýlkáři, ale protože Ondra si nakonec plavání rozmyslel, mlátil jsem to tam sám, což nestačilo, protože už tak 10m za mnou se lidi zase hromadili. Vydržel jsem to asi 1500m a šel ven. Nejsilnějším zážitkem tedy zůstává poryv větru, který z horní louky (my jsme byli moudře pod svahem) odfoukl hromadu věcí. Do vzduchu letěly tašky, deky, karimatky, slunečníky.... Nejlepším letcem jsme zvolili modrou karimatku, která ve vzduchu vydržela 17! minut a zvládla doletět z aquaparku asi kilák za westernové městečko, slušný výkon na karimatku.
Dobrá byla i návštěva Bojnice (jeden ze dvou deštivých dnů za celých 14 dní), kde je zámek strategicky situován přímo naproti ZOO a mezi nimi je hospoda, kde se dá dobře naobjedvat. Logisticky geniání:-))
Demanovská ladová jaskyňa byla naším cílem druhý deštivý den a stojí rovněž za vidění, byť podle.
Pěkný je lom v Šútovu s nádhernou vodou, ovšem dobrý dojem kazí neuvěřitelný bordel (to nejde napsat jinak) kolem vody. Nechápu, proč tam lidi takový svinčík dělají a obec to neuklidí. Jezdí tam stovky lidí, koupání je nádherné, občerstvení, půjčovna nafukovacích lodí atp., tak by to mohlo mít trochu úroveň.
2x jsme se svezli kabinkovou lanovkou z Vrátné pod Chleb. Jednou na mnou plánovanou turistiku, kterou jsme museli předčasně ukončit, neboť jsem chybně odhadl náročnost trasy:-) a po druhé na nenáročnou vycházku na chatu pod Chlebom, ať se děcka napasou borůvek, kterých bylo kolem mraky.
Prima jsou i Jánošíkovy diery, které doporučuji navštívit v horkých dnech, poněvadž v tiesňavách je nádherný chládek.
Zajímavá byla i návštěva obory s divočáky u hotelu Boboty. Při první jsme se bavili krmením selátek personálem hotelu, při druhé (když jsme chtěli atrakci ukázat přijedším příbuzným) potom úprkem před značně velkým kňourem, který rovněž podobně jako selátka nalezl cestu z obory.
Netradičním zážitkem je jistě jízda na úvraťové železnici (asi jediné ze dvou funkčních na světě, druhá je od té naší asi 50km daleko:-) u skanzenu Vychylovka. Pro ty, co nevědí nic o úvraťové železnici: jde o trať do prudkého kopce, kde není prostor na serpentýny. Proto vlak jezdí do kopce stylem, kdy vagóny táhne do první úvratě, tam přejede za výhybku, ta se přehodí a vlak dál do kopce vagóny tlačí až do další úvratě, kde mašina opět začne táhnout a tak se to střídá až na kopec. Stejně i cestou dolů. S tou měly ovšem slabší povahy trošku problém, protože brzdy motoráčku kvílely a vrzaly, vagón se hezky třásl stejně jako všichni rodiče dětí, které ovšem byly naprosto v pohodě a nadšeny:-)). Skanzen je rovněž hezký, bohužel jsme ovšem chytili poslední okruh s průvodkyní. Tím, že byl poslední, průvodkyně řádně chvátala a většinu výkladu stihla odvykládat, než jsme ji s Matýskem dohonili (Maruška s manželkou naštěstí stíhaly:-). Jako správný škodolibec jsem kladl doplňující dotazy a bavil se průvodkyninou nervozitou a pohledy na hodinky:-)
Na závěr si nechávám Oravský hrad, který sice děti až tak nenadchl (halušky v podhradní restauraci už ale ano:-)), nicméně jde o mimořádnou stavbu a jeden z nejzajímavějších hradů, jež jsem kdy navštívil.
A když se vrátím od atrakcí ke sportu, kromě běhu a trochy plavání v lomu jsem si taky zahrál pétanque a tenis, který mi sice vůbec nejde, ale o to více bavil (zejména tedy diváky:-).
Bilance na závěr: Malá Fatra a okolí je prostě nádherná. Turistické trasy všech náročností i všech typů: výstupy, hřebenovky, horské koloběžky z Vrátné, lanovka.... Není tak nacpaná vším možným jako Tatry (ať už nízké či vysoké), přesto je dostupnost služeb výborná a jejich úroveň je velice slušná. Často se setkávám s nasazování třeba na úroveň pohostinství, ubytování, personálu, ale minimálně za místa námi navštívená nemůžu negativního najít skoro nic (jmenovitě pouze průvodkyni ve Vychylovce a šíleně protivnou pokladní v ZOO v Bojnici). Jídlo kam jsme přišli minimálně slušné, v našem penzionu prostě skvělé. Velmi bohaté švédské stoly, večeře o 3 chodech s výběrem ze 4 jídel den předem, takže to i pěkně odsýpalo. Personál velmi vstřícný, tenisový kurt v ceně stejně jako pétanque, šipky a kulečník. Točený bažant desítka za 0,82 eur, velmi slušný výběr vína zejména vinařství Kmeťo. Zaujal zejména Dunaj 2007 barrique (7eur) svou ovocností a plností. Ceny vůbec všude překvapivě nízké, vždyť i na chatě "pod Chlebom" 1423 m n.m. chtěli za točený! nealkoholický Přerov 1,2 eura. Ostatně vynikající jídlo jsem ve Štefanové dostali všude, kam jsem došli, ať to byl Sogan, Muráň, nebo penzion, jehož jméno si nepamatuji, ale v bazénku tam měli několik pstruhů-duháků, jaké jsem neviděl (min. 6 kilo kus). V zásadě jsme tedy nejedli jenom "Vo Vyhnanej", kam jsme to prostě nestihli:-).
Ach jo, a já už týden zas chodím do práce. No nic, příště zas napíšu něco ve sportovnějším duchu.

Královský triatlon v Majetíně

2009-08-01T20:42:00.003+02:00

Úplně původně jsem chtěl sezónu ukončit v Hulíně. Pak jsem si ale v propozicích tohoto závodu přečetl, že se bude grilovat prasátko, makrelky, točí se Svijany a začal jsem váhat. Když se ještě upeklo, že na víkend budeme bez dětí, rozhodl jsem se pro účast.
Předstartovní příprava se úplně nevydařila. Děti jsme totiž udali již v pátek a vydali se s milostivou paní na večeři. Na Labuti měli překvapivě volno, takže tam a ještě se připojili kamarádi. Dvojka vína se zvrhla v několik lahví a návrat domů v jednu ráno se nedá označit za optimální předzávodní přípravu. Ještěže jsem v polovině přesedlal na bobulový výběr bílé ruladny od pana Peřiny. Nemít tyto cukry, tak to dneska asi nedám:-)
Původní plán vydat se na závody na kole a posedět na afterparty s kamarády u piva vzal za své ze dvou důvodů. Jednak se mi nezdálo optimální pít dva dny po sobě a navíc manželka vyjádřila obavy z počasí, takže jsme se vypravili autem.
Přijeli jsme zavčas a přestože chvíli to vypadalo, že jsme dorazili zbytečně brzo, za nedlouho se vytvořila dlouhá fronta a počet účastníků dosáhl poměrně neuvěřitelných 160-ti lidí!
Zázemí závodu je prakticky dokonalé: koupaliště Majetím je zavřeno pro veřejnost, před koupalištěm je zábavový plac, kde je spousta míst k sezení pod stany (to se v horku hodilo), griluje se prase, makrely, prodává pivo a dokonce stojí stan, kde se míchají koktejly, považte!!
Za zázemí tedy musím dát pořadatelům jedničku s hvězdičkou.
Teď už ale k samotnému závodu. Závodníci se sešli skutečně elitní, např. Petr Vabroušek, pánové z pořadatelského oddílu AD cyklo, silná výprava z Rocktechniku atp. Plave se v místní pískovně, bazén je příliš malý. To má za následek nutnost dvou dep. Jedno u pískovny, druhé u koupaliště. V zájmu rychlosti v depu chystám tretry na gumičky a jdu se rozplavat. Pane jo, původně jsou ohlášené dva krátké okruhy kvůli divácké atraktivnosti s výběhem. Jelikož však počet účastníků daleko přesáhl očekávání pořadatelů, bylo rozhodnuto udělat okruh jen jeden se vzdálenějšími bójkami, aby se zamezilo masakrům na malém prostoru. Nicméně ten jeden velký okruh má odhadem tak 250 metrů. Asi nejsem jediný, kdo vede řeči o krátkém plavání, až to Vašek Klakurka nezvládne a nechá jednu bójku posunout. Není to asi ohlášeného půl kiláku, ale aspoň je to více než dvěstě páďo. Plavání zvládám celkem dobře. Už na první bójce jsem mezi prvními dost daleko od největšího pole, takže žádné bitky. Plavu celkem v klidu a z vody lezu tak kolem 6-8-ého místa. Depo nemám, bohužel, tak rychlé, jak jsem chtěl, protože nějací kutilové si před moje kolo postavili 2 kola do áčka, takže vytažení mi trvalo dost dlouho, čímž mi ujelo dost lidí a já začínal sám. Mírně foukalo do zad a přišlo mi, že celkem švihám i tak ovšem předjíždění začalo velmi brzy. Tempo žádné skupiny ani jednotlivce jsem, bohužel, nebyl schopen akceptovat, takže jsem si cyklistiku odmrskal sám. Nějak všichni prostě dobře jezdí. Já dal v ne úplně rovném terénu průměr skoro 33, což jsem nedoufal a přesto si myslím, že jsem zajel jedno z nejhorších kol závodu. Přesto z něj nemám špatný pocit, potřebuju se zlepšit v kopcích, ve sjezdech a na rovinách jsem vůbec neztrácel, spíše stahoval, ale jak se cesta zvedla, špatné. Ale jak půjdou dolů kila, musí se to zlomit.
Do depa jsem dojížděl spokojen a celkem v pořádku na běh, na který jsem se dost těšil. Těšil, ale naprosto zbytečně. Skoro celý běh se totiž odehrává na přírodním povrchu a to mi nedělá vyloženě dobře. Kotník bolí, ani se nemůžu pořádně rozběhnout. Navíc na začátku běhu dostávám pořádný šrapnel. Víte, kdo mi podává vodu? Děvče! Normálně Zuzka se objevila a já si od ní nevzal ani vodu:-). Jak jsem se dozvěděl, konvertuje pomalu k hinduismu, v práci nosí sárí a dojíždí kamsi k Olomouci za chlapem. No prostě pořád nevyzpytatelné Děvče:-). To je ovšem na běhu jediná pozitivní věc. Přírodní terén mi vyloženě nesvědčí. Nedokážu chytit rytmus, navíc se mi začíná dělat zle a když začnu brkat rulandské bílé, je zcela jasné, že večírek se sice v pátek vydařil, ale nebyl v optimálním čase. Nebýt toho, že je to letos s vysokou pravděpodobností můj poslední triatlon, na trase je Děvče a sleduje mě manželka, zabalil bych to na prvním kole běhu. Jelikož to ale nebalím, dotrápím se první, megavytrápím na druhém a na třetím už musím 2x mašírovat, protože je mi fakt ouvej. Do cíle se potácím totálně hotový a šťastný, že to mám za sebou.
Teď už ovšem následují jenom samá pozitiva. Tedy pozitiva, pivo můžu jenom nealko a to není úplně ono, na guláš je fronta jaxviňa, tož co včíl. No u prasete není fronta, valím tam a zjišťuju, že fronta není z důvodu zatím nedopečeného masa:-). Naštěstí hned vedle grilují šikovní pánové makrely a slušný kousek mne zachrání před smrtí hladem. Nějaký čas se válíme u vody, začínám ovšem být nervózní, že už se pomalu začíná kalit, což jsa řidič nemůžu. Velím tedy k odjezdu a jedeme domů. Jsem unavený, ale celkem spokojený, byť výkon nebyl valný. Více ale odevzdat nešlo a já se těším na zasloužené pivo. Jelikož je ovšem unavená i manželka, nejdeme ven, ale dám si doma při psaní tohoto příspěvku.
Letos mám pocit, že se většina pořadatelů nechala zaskočit vysokým počtem závodníků a je pravdou, že třeba Grafiman v Litovli i dnešní Královský triatlon doznaly několikanásobného zvýšení počtu účastníků a s tím asi pořadatel počítat nemůže. Dnes se to podcenění naplno projevilo při měření, kdy např. můj cílový čas nějak unikl zaznamenání (o mezičasech nemůvě). Uvidíme, co oficiální výsledky, možná ještě budu usilovat o nějakou kontumační medaili:-) a pro příští rok tímto inspiruji pořadatele k použití čipů. Není to levné, ale po letošku je asi jasné, že to hodně pomůže:-)

Garmin Forerunner 310XT

2009-07-28T19:56:00.007+02:00

Jsem už dlouholetý (skoro 3 roky:-))fanoušek sportovních přístrojů firmy Garmin. Vlastním v zásadě 1. použitelný sporttester s GPS, který tato firma vyrobila a to Forerunner 305, o kterém jsem napsal poměrně rozsáhlý článek. Tento stroj mi dobře sloužil déle než dva roky a v zásadě jsem na něm viděl jenom 2 blechy (blešek by se pár našlo): přístroj není vodotěsný. Přestože výrobce tvrdí něco o vodotěsnosti podle normy IPC7 (tzn. 30minut v hloubce 1m), jsou to kecy, jak jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, kdy jsem pochoval prvního pořízeného garmina a byl nucen pořídit druhého. Ten už ty 2 roky vydržel a drží do dnes. Párkrát se mnou pořádně zmokl, ale do vody už jsem ho nikdy nevzal. To je první zásadní nedostatek. Nasazování hodinek po plavání zdržuje, nemám GPS záznam plavání a vůbec je to trochu na pytel.
Druhá věc, která mi třeba letos nevadila, ale loni i předloni vadila, je výdrž na baterie 305-tky dosahující max. 10 hodin se zapnutou GPS. Pro člověka s mou výkonností na IM znamená plavat bez záznamu trasy (tahat strojek pod plaveckou čepicí odmítám), na kolo musím mít gps vypnutou a nemám tím pádem záznam trasy, jenom rychlost a kadenci a následně přepnu na běh a zapnu GPS, který mám jediný řádně zaznamenaný. Takže výdrž by 305-tka také snesla vyšší.
Když tedy Garmin představil následníka, který se mimo jiné vyznačuje právě vodotěsností pro plavání s výdrží 20 hodin, byla má dobrá předsevzetí o neutrácení za hračky rázem v háji:-). To jsou z mého pohledu KO kritéria a v zásadě hned jsem se rozhodl, že ho musím mít. Hoši z Garmina jako obvykle otáleli s uvedením na trh a z ohlášeného druhého kvartálu 2009 se vyklubal červenec:-). Zaváděcí cena v USA činí k dnešnímu datu 349 USD pro variantu bez pásu pro měření tepu a 399 pro variantu s měřákem. V Evropě jsou ceny podobné, resp. v o něco vyšších číslech v EURech, jak už se v zapráskaně drahé Evropě stalo zvykem.
V podstatě jsem už byl rozhodnut, že 310XT koupím v Americe, nicméně pořád je nikde neměli, všechny obchody přijímaly pouze pre-order, nikoli objednávky, tak jsem poslal pár mailů do čského zastoupení Garmina, normálně na info@garmin.cz. Asi 2x bez odezvy, nakonec mi ale odpověděl 8.7. pan Ivo Steiner s tím, že stroj bude na trhu po 20-tém červenci a předpokládaná cena bude činit 6490,- kč. S ohledem na aktuální kurzy a zaváděcí cenu modelu F305 před 2,5 lety (12500,- kč) i aktuální cenu F305 (5900) mi přišla cena vyloženě nepravděpodobně nízká. Požádal jsem tedy v odpovědi p. Steinera, zda je možno přístroj si v předstihu za tuto cenu objednat, což mi potvrdil, objednávku přijal a dnes mi aparátek PPLkou dorazil. Nemá sice češtinu (stejně bych ji nepoužil), český manuál je jenom vytištěný na volných listech papíru (psal jsem, že ho nepotřebuji), ale mám ho:-). Jelikož jsem si s ním hrál celé odpoledne, pustím se do recenze. Pojmu ji jako srovnávací s modelem F305, o kterém jsem toho napsal dost a předpokládám, že o 310XT se zajímají především současní uživatelé F305, kteří jsou s jejím ovládáním seznámeni. Kdo není, musí holt mrknout i na starší článek o F305.
Co tedy najdeme v balení:
To mé bylo včetně pásu pro měření TF. Nový pás je celý ohebný, snímače jsou tenoučké přímo na gumě a vlastní přenosová jednotka je maličká uchycená patenty uprostřed pásu. Celkově působí velmi pohodlně. S novým přístrojem ale funguje i původní pás od F305, což může být zajímavé pro její současné majitele. Mohou totiž zakoupit verzi bez pásu, jež je v přepočtu o skoro 1000 kaček levnější.
Další věcí v balení je USB transmitter pro ANT bezdrátové propojení hodinek s PC. Pro správné fungování propoje je nutno nainstalovat 2 aplikace (kromě training centra samozřejmě): Garmin communicator plugin a hlavně ANT agenta, který zabezpečuje komunikaci s PC. Toto propojení je velice důležité, protože alternativa pomocí kabelu (jako je tomu v případě třeba Edge 705) neexistuje. Nepropojíte, nepřenášíte data.....
Standardním příslušenstvím je samozřejmě i nabíječka. Jak už je u Garminu zvykem, jde o skládačku, tedy tělo umožňující nasadit různé vidlice pro zásuvky všech možných norem, naštěstí včetně evropské. Nabíječka má USB výstup, do kterého se zapojí kabel, se kterým je spojeno jediné skutečné zklamání. F310XT totiž nejde dobíjet obyčejným kabelem USB-miniUSB, jako jde přímo E705, nebo s kolébkou F305, ale je nutno použít dodaný kabel, který má USB konektor na jednom konci a na druhém "kolíček", který má na jedné čelisti 2 zoubky s vodiči, které se nasadí na vodiče v těle hodinek a kolíček se přichytí na tělo přístroje. Není potřeba kolébka, ale ztratíte-li kabel, bude nutno koupit od Garmina nový a pochybuju, že bude za stovku. Pravděpodobně jde o daň za vodotěsnost přístroje a reklamace uživatelů při problémech s přenosem dat kvůli zaoxidovaným elektrodám na F305.
Dále jsem v balení našel manuály v EU jazycích, český manuál na volných listech, CD s quick start guide a třešínku na dortu: CD s mapou TOPO Czech 3 v plné verzi včetně aktivačního kódu, kterou je možno využít ke tvorbě courses či k prohlížení tras v Garmin Training Center (GTC).
A málem bych zapomněl, v krabici jsou také samotné hodinky:-)
Jelikož se jedná o klíčovou součásti balení, vezmeme si je na paškál trochu podrobněji:-). Řekl bych, že na to, co museli všechno nacpat dovnitř (zejména tedy výtečný akumulátor), se designeři Garmina opravdu pochlapili. Strojek působí výrazně méně "ruským" dojmem než F305, byť jsou jeho rozměry stále poměrně značné. Uvědomme si ovšem, že uvnitř je výkonný akumulátor, GPS chipset i jeho integrovaná anténa. Displej je co do velikosti i rozlišení stejný jako ten na F305 a jelikož tento byl plně vyhovující, není problém. Tělo hodinek je menší, neobsahuje onu "zalomenou" část známou z F305, možná je malinko tlustší. Rámeček kolem displeje je z broušeného hliníku, což je hezké a jistě to i výrazně zvyšuje odolnost před mechanickým poškozením. Tlačítka start a lap na přední straně přístroje jsou oproti F305 menší, mají i mírně tužší chod, snad tedy bude i menší pravděpodobnost samovolného zmáčknutí při manipulaci s věcmi v dresu. Zásadní změny se kromě těla dočkal i pásek. Na F305 se mi pravidelně stávalo, že se silikonové poutko na pásku posunulo a odstávajícím koncem za přezkou jsem si šprtal o bok. Nový pásek je vybaven dvěma řadami větších dírek, čemuž odpovídá i dvojitý jazýček přesky a hlavně: poutko je vybaveno dvěma výstupky zapadajícími přesně do dírek na pásku, lze jím tedy zcela bezpečně zajisti přečnívající konec pásku bez rizika odstávání. Malé ale velmi příjemné zlepšení.
Ostatně na obrázky fešáka se dá podívat třeba na webu Garminu. Mně se moc líbí i nové barvy, ale to je vyloženě subjektivní záležitost bez vlivu na funkčnost.
Po zapnutí:
Ihned po zapnutí nás přivítá o dost podrobnější wizard, než na F305, s jehož pomocí provedeme základní nastavení přístroje. Dalším krokem je synchronizace s PC. Pokud jsme zvládli instalaci výše uvedeného SW a v USB portu máme ANT transmitter, stačí hodinky zapnout a jedéém, data se přenáší vesele sama. Prima:-)
Další vychytávkou je možnost nastavení podsvícení nikoli v nastavení a bezprostředně šipkami po krátkém stisku tlačítka power podobně jako u E705. Tím asi zásadní vnější rozdíly končí, tedy málem bych zapomněl: podsvícení je modré, nikoli zelené jako u F305 a vypadá výborně. Hned jsem si vzpomněl na stařičkou Nokii 6310i, mou věrnou družku z před mnoha let:-).
Další změny proti F305 jsou v zásadě kosmetické a myslím si, že i F305 by je klidně mohla podporovat. Vezměme je v bodech snad od nejdůležitějších:
- výrazný pokrok v customizaci obrazovek. Pro každý sport je možno nadefinovat až 5 obrazovek, což je velký rozdíl proti F305, kde jsou 2 obrazovky společné pro všechny sporty a jenom jedna specifická pro každý sport.
Za customizovanými obrazovky je v případě povolení virtuální partnera ještě jedna právě s partnerem. Oproti F305 i E705 není partner vázán na course či quick workout, ale je k disposici stále s tím, že partnerovo tempo jde nastavit přímo na obrazovce delším podržením šipek a to i v průběhu tréninku. Partner se může zdát jako zbytečná hračka, ale třeba na Hulmenu v bouřce, kdy široko daleko kolem mne nikdo nebyl, byl chlapík na displeji jedoucí průměrem 32kmph můj jediný společník a když jsem ho po otočení směru jízdy a fouknutí do zad začal dohánět a ujel mu....:-)).
- přibyly 2 profily pro kolo, celkem jsou tedy k disposici profily Run, Bike 1, 2 a 3 a Other. Delším stiskem mode není možno vypnout GPS, pouze přepnout profil. Asi to souvisí s lepší výdrží baterie. Při špatném signálu GPS ani hodinky nenabízí indoor režim, je nutno vypnout ručně v menu.
- signalizace událostí je kromě zvuku možná rovněž vibracemi. Vynikající při tréninku se sluchátky!
- pro každý profil je možno definovat, zde se má rychlost zobrazovat jako rychlost v kmph, nebo jako tempo na 1km. Z diskusí si pamatuji, že automatika běh-tempo, cyklistika-rychlost řadě uživatelů vadila. Teď si mohou nastavit zobrazení sami.
- při nabíjení vypnutého přístroje se zobrazuje stav nabíjení a předpokládaný čas potřebný k plnému nabití baterie přístroje.
- citlivost GPS je výrazně lepší, než u F305. Na gauči za zataženými žaluziemi mám chycené satelity pro accurancy 30m. To si starší modle ani neškrtl, dokonce bych řekl, že se často nechytá ani na okně. Z porovnání měření převýšení oproti E705 bych řekl, že i tyto hodnoty dává F310XT proti F305 o dost lepší.
- přenos dat se děje automaticky. Běží-li ANT agent a je zasunut USB ANT bazmek, stačí zapnout hodinky a data se automaticky importnou do GTC. Podmínkou automatiky je, že GTC nesmí běžet. Běží-li, je nutný ruční import stejně, jako pro F305.
Ostatní funkce jsou v zásadě stejné jako u F305, maximálně se liší pozicí v menu, ale to si jistě každý prozkoumá rád sám:-).
Sporttracks
Tady jsem měl asi největší obavy, jak to bude vypadat a jestli mne do napsání nativního driveru nečeká nějaká pakárna exportu z GTC do ST přes tcx soubory či tak něco. Naštěstí aktuální verze ST obsahuje v sekci přístroje i "přístroj" garmin communicator API, který, při dosavadní nativní nepodpoře F310XT, může pomocí nainstalovaného pluginu Garmin communicator importovat data do ST při aktivním ANT agentovi.
Celkové zhodnocení:
není úplně spravedlivé, protože jsem F310XT používám teprve krátce a ještě jsem s ním neplaval, na základě zkušeností s Garmin zařízeními ale neočekávám zásadní logické problémy. Z tohoto pohledu tedy jde o vynikající evoluci 305-tky. Dvě největší slabiny, vodotěsnost a baterie jsou odstraněny. Strojek rozměrově ubral, ubral i o 5 gramů váhy a rozhodně přibral na designu i pohodlí nasazení na ruku a držení tam. Zlepšení bylo rozhodně dosaženo v fix time satelitů pro GPS, která výrazně lepší než u staršího modelu, citlivost přijímače se rovněž výrazně zvedla (fix satelitů často i v místnostech srovnatelný s E705) s čímž souvisí i menší deformace dat s převýšením. Tuto jsem porovnával souběžným měřením stejné trasy zároveň E705 (má barometrický výškoměr) a F310XT. Výsledky mne příjemně překvapily, protože hodinky vykázaly jisté odlišnosti pouze v prudkém kopci v lese, kde jsem jel jednak pomalu a druhak stínily výrazně stromy. Čili i zde výrazný pokrok. K otestování mi tedy zbývá plavání v otevřené vodě, které proběhne buď dnes večer, nebo zítra na závodech v Majetíně.
Papírově jde, dle mého názoru, o nejlepší zařízení svého druhu na trhu, za vynikající cenu a věřím, že své silné stránky potvrdí i v dlouhodobější praxi. O tom budu rozhodně informovat doufám, že zejména pozitivně. Mám totiž radost jako dítě:-)
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat panu Steinerovi ze společnosti Picodas (české zastoupení Garminu) za jeho ochotu při prodeji zařízení, které ještě nebylo v oficiální nabídce společnosti.

Hulmen 2009 - hromy, blesky, kroupy.... prostě bezva:-))

2009-07-25T20:22:00.002+02:00

Hulmen je můj oblíbený závod. Jednak je to velice blízko, druhak se plave v bazéně na koupališti, kde je výborné zázemí pro rodinu a hlavně jako občerstvení pro závodníky je naprosto luxusní kuřecí řízeček:-)).
Počasí letos s pořadateli triatlonových závodů poměrně mohutně špásuje. Nevím letos o závodě v tuzemsku, kde by počasí aspoň nezahrozilo a když už nepršelo, tak aspoň funělo jako v Litovli, nebo zapršelo krátce po ukončení jako v Oseku. Konec tohoto týdne původně v předpovědích vypadal nadějně, pak se to zhoršilo, potom zase zlepšilo aby se to nakonec definitivně pokazilo. Podle matematického modelu mělo v oblasti spadnout do 12-ti hodin max 2mm srážek, takže jsme se sbalili všichni a vyrazili směr Hulín. Zaplaceno jsem měl dopředu a tím pádem jsem i věděl, ve které rozplavbě budu zařazen. V Hulíně se totiž plave stejným stylem jako v Morkovicích, totiž v rozplavbách zde po 15-ti lidech, jenom se měří čipy. Plaval jsem v páté a opravdu silné partě: Peca, pozdější absolutní vítěz Aleš Velička či absolutně druhý Martin Navařík. Ten má zaplaváno na 400 kraula 5:40, čekal jsem tedy ve vodě pěkný nářez. Při rozplavání chvilku krápalo, ale vypadalo to, že počasí bude nakonec milosrdné. Výběh z depa po koberci, pár louží a bahno zasypáno pískem mne inspirovalo k hození treter do pedálů a na gumičky. Pro jistotu ale cpu tašku do igelitky a přikrývám maratonky ručníkem (ukázalo se jako chyba:-)).
Pátá rozplavba jde plavat coby dup, ani slabší plavci se tratí 450m moc nemažou. Od startu plavání jde do čela Martin Navařík asi o tělo. Potom už mi nějak neujíždí, naopak zhruba po 100 metrech jdu před něj a vydržím tam až po 250m, kde jde Martin zase přede mne. To už jsou všichni ostatní dost za námi, ale i tak se mi ještě daří protáhnout záběr a před koncem plavání se dostat do čela a lézt z vody jako první. Ač jsem měl na poměry rychlé depo, Martin je venku daleko dřív a i Aleš jde z depa dříve než já. Začínáme proti větru, bylo by tedy prima si ho docvaknout, ale jaxi to nejde:-). Aleš valí, protože na něj asi čeká vpředu Martin, aby jeli kolo spolu (háky nejsou zakázány). Trasa kola se proti předchozím letům trochu mění. Začíná se po hlavní na Přerov (uzavírky kolem Hulína nedávají jinou možnost). Fouká do držky, přesto se mi daří držet průměr kolem 32. Vím to, protože jsem si na průměr 32 nastavil course v Edgi, kam jsem i vynesl navigaci na trase, abych se neztratil. Snažím se točit i jet. Fikne me Peca, to už prší, trošku, ale chlístá mi od jeho zadního kola, tak se ani nesnažím viset. Dávají mi další dva borci, ale to už začíná regulérně lít, viditelnost jde do háje, musím rozsvítit podsvícení navigace, protože nevidím odbočky, cedule nic. Obrovské namalované šipky se ztrácejí pod valící se vodou po cestě, kterou po chvíli ještě doplní kroupy. Partner, který jde konstantní rychlosti 32kmph v Edgi mi zatím neujíždí, ale není to legrace. Vítr ještě trochu sílí a to už mi ujíždět začíná. Před Moštěnicí uhýbám doprava a až později se dozvídám, že už o odbočku dříve odbočilo dost závodníků asi také dezorientovaných deštěm. Za odbočkou se trať zvedá, míjím závodníka, který si obléká pláštěnku, leje furt, sem tam krupka, no paráda. Vítr se teď už ovšem opírá do zad a začíná pravý adrenalin. Ještě ve stoupání se mi daří jet nejdříve skoro třicet, až po chvíli musím zpomalit a paňáček mi ujíždí o více než kilák. Prd vidím, je to stále horší až mne napadne sundat brýle a hle, mlha, která mi hrozně vadila, vlastně není:-)). Z nejvyššího místa už trať stále mírně klesá a dá se jet opravdu rychle a valit skoro 50kmph po silnici s proudy valící vody, kolem běsní živly, hromy, naštěstí ne blesky, vichr no mazec. Dávno neřeším nějaké zašpiněné kolo, mokro v botech, neboť promočení je totální. Místy teče přes silnici hnědý proud vody z pole, ale kašlu na to, už ani nepřibržďuju, ať ultrema ukáží, jestli drží:-). V Rymicích dojíždím dojíždím paňáčka ploužícího se 32 kmph a ujíždím mu. Neujíždím už ale Pavlu Jurčíkovi, který mne kousek za Rymicemi dojel a předjel. Za Holešovem ale nějak vadne, takže ho fiknu zpět. Nemá to moc smysl, jede v běžeckých botech, takže z depa jde stejně přede mnou. Závěr kola je chuťovka. Sice už neprší, ale všude je mokro a na trávě v depu stojí spousta vody. Dojíždím s průměrem bez dep 33,2 a spokojenost je veliká. Skočím z kola a šup do depa, kde se před uložením kola obíhá pařez, aby se srovnala výhoda těch, co mají kolo blízko východu. Jelikož jako známý rychlík svištím, v zatáčce se hezky poskládám a přikryju kolem. Jak tak ležím na zemi v kaluži a nikdo nepodává noviny ani občerstvení, rozhodnu se pokračovat v závodě:-). Dám kolo na stojan a kurnik, chci sundat osušku z bot. Má nasáklá asi 15 kilo:-) a botky jsou stejně durch, což má jednu zásadní výhodu, neřeším kaluže, bo zhoršit se to už nemůže, aspoň déšť končící na kole už nepokračuje. Běží se mi fakt dobře. Snažím se uvolňovat krok a garmin stále ukazuje tempo blízko 5:00. Běží se 3 okruhy po 2200m, tedy celkem 6,6 km. Změřeno to, bohužel, nemám přesně, poněvadž jsem si při vytahování shlehy z kapsy na zádech vypl stopky, čehož jsem si všiml až kus ve třetím kole, když jsem si říkal, že 4,5km za 18:30 nemůže být dobře dobře ani není to, že čas neroste:-)). tím se mi čas v hodinkách dost znehodnotil. Podle oficiálních výsledků jsem běžel 6600 za 31:50, což je tempo lepší než 5:00. Bohužel data z garmina hovoří jinak, ale nevím, jak se dostat ke správné hodnotě. Navíc se projevil bug firmwaru, kdy při přepnutí profilu sportu z kola na běh mi naskočilo 42000 km a data byla v pytli. No v pondělí mi odchází z garmina ČR nový forerunner 310XT tož doufejme, že je to jednak pravda a pošlou ho, druhak také, že nebude trpět touto vadou. Ale zpět od techniky k běhu. První kolo jsem byl celkem opatrný, druhé zkusil přidat a v jeho závěru si dal onu osudnou shlehu a třetí zkusil dát, co to půjde. Ani to však nestačilo na Téčka, který mne zhruba v polovině posledního kola doběhl a úplně mě demoralizoval, protože mi nedošlo, že nemusí běžet poslední kolo, ale myslel jsem, že mne docvakl z následující rozplavby. Já to po chvíli pochopil (teda Téčko mi to řekl, když viděl, jak jsem se vyděsil:-)), ale nohám to nějak nedošlo a do cíle jsem je musel kopat krok za krokem. V cíli ještě poslední otočka kolem pařezu (bez pádu tentokrát:-) a hurrá do cíle.
Trochu povykládat s rodinnými příslušníky, osprchovat, vyplavat, převléct a tradá na řízek. 2 chleby pod ním nejsou vidět. E-jídelníček nee-jídelníček, zdlábnu ho jak malinu, zapiju nealko pivem (ač nápoj v ceně, na nealko pivo doplácím 7 kaček) a relaxuju, vedu řeči, schovávám věci do auta, sleduji dění kolem lidí, co si zkrátili kolo a tak. Po vyhlášení výsledků (nečekali bychom, ale Ondra byl třetí do 30-ti let, tož jsem mu musel udělat fotečku:-) valíme domů. Oficiální výsledky v době odjezdu nebyly, podle neoficiálních jsem byl kolem 60-tého místa z cca 125-ti závodníků.
Celkově jsem s výkonem s ohledem na své možnosti velice spokojen. Plavání s depem za 8:30 (podle výsledků, čisté plavání odhaduji kolem 6:30, což značí 400 pod 6:00 a to je gut), kolo průměr přes 33 k klimatických podmínkách, jaké jsem dosud nezažil a při boji s živly jsem se cítil jako opravdový tvrďák:-) asi nešlo zajet s mýma nohama lépe, no a běh v tempu pod 5:00 (je-li to tedy pravda) je prima naděje na Grymovskou desítku a určitě to nejrychlejší, co jsem letos běžel.
Jsem zvědav na Královský triatlon kam, bude-li hezky, ještě pojedu a zakončím tam TT sezónu u selátka, zvěřiny a točeného piva:-)
Výsledky, až budou, budou jistě k nalezení někde tady nebo blízko.

13.-19.7 tak trochu tréninkový týden s endurainingem

2009-07-19T20:28:00.003+02:00

Tento týden jsem příliš poslušným chovancem nebyl. Přesto (nebo proto:-))) se mi, myslím, povedl a zasportoval jsem si jako už dlouho ne.
Plán po Grafimanovi vypadal takto:

po 13.07.	Volno	0:00			další plán dle ..
ut 14.07.	Volno	0:00
st 15.07.	P-KrZV	1:00
fáze 2	B-Komp	0:30			pořadí fází dle ..
ct 16.07.	C-ZDV	1:10	C-RVR: 0x(4(5+5)+0)	C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0)
fáze 2	C-ZDV	1:10
pa 17.07.	Volno	0:00
so 18.07.	Race45-180	1:30			0,2-20-5
ne 19.07.	C-ZDV	2:00	C-RVK: 0x(4(5+10)+0)
fáze 2	B-ZDV	1:00

Ovšem co se nepřihodilo. Už v pondělí bylo hezky, takže volno nevolno, hezky na kole do práce a zpět. Hezky zlehka na 126-ti tepech a lehkých převodech. I tak se ale průměr docela blížil třicítce. Prostě nádhera:-)
V úterý krásné počasí pokračovalo. Mně se podařilo služebku do Prahy zredukovat na call conference, takže znova kolečko. Tepy jenom lehce přes 130, dobré, dobré, flákám se:-).
Ve středu dodržím jenom klus ráno. Je sice krásně, ale mám povinnosti s rozvozem rodinky po doktorech a to bez auta nezvládnu. Nu což, ale nohy v práci svrbí celý den:-))
Ve čtvrtek ráno si odjedu ranní skoro padesátku úsekových kilometrů. Zafouká mi, ale tak si aspoň trochu zabouchám. Dobrý trénink. Cesta z práce zase celkem na pohodu.
Nad pátečním volnem dlouho váhám. Odpočinout si před závodem má možná cenu, ale závod je krátký, má být hnusně, možná se vůbec nepojede.... Tož se svezem aspoň do práce na kole. Jedu ráno brzo, protože večer se nezdařila kolegům akce, tak kdyby se něco ráno dělo, budu řešit místo spících. Můžu tedy jet po hlavní, je to krátké, rychlé a na pohodu. Zpět stejná trasa, protože se nedařilo a odjíždím z práce dost pozdě, kdy už je na hlavní celkem volno.
Večer mrknu na matematický model předpovědi počasí aladin a docházím k závěru, že do v sobotu do Morkovic pojedu. Což jsem učinil a Morkovského chlapa odjel.
Na neděli mám předepsaný výživný trénink s intervaly do kopce a následným hodinovým během. Předpověď moc nepřeje, domlouvám se tedy s panem Krejčím (můj trenér z Endurainingu, nejsem si jist, jestli jsem se už o něm zmínil:-)), že v případě nepříznivého počasí nahradím kolo s během jenom o něco delším během s několik intenzívnějšími pětiminutovými úseky. Ráno prší, ale po obědě se počasí vybere. Vezeme ale Marušku na soustředění, takže časově, i když počasí by to dovolilo, původní trénink nestihnu a tak volím jenom běh. Jelikož kolo měly být intervaly v kopcích, jdu běhat trošku do kopců, ať to nožky nemrzí. Proběhl jsem se fakt luxusně, cítil se výborně a i přes kopcovitý profil jsem uběhl 15km v tempu 5:54 při průměrném tepu 150. Po dlouhé době mě běh fakt bavil podobně, jako včera na závodě. Asi za to může i zvolna klesající váha, která se pomalu ale jistě odpoutává od dříve magické hranice 100kg (dnes ráno 98,5) a pomalu směřuje k další, jen o trochu méně magické hranici 90kg, po jejímž očkávaném prolomení někdy v prosinci se zase přestanu považovat za bachroně.
Celkově velká spokojenost s tréninkovým týdnem, který byl paradoxně pracovně dost šílený, ale zejména díky ježdění kolmo se mi dařilo negativní emoce nechat na cestě a domů jezdit dobře naladěný.
Tento týden už Praze neuteču, takže budu před Hulmenem odpočatý. Snad ten odpočinek nějak přežiju:-))

Morkovské chlap 2009

2009-07-18T20:27:00.004+02:00

Do Morkovic-Slížan se chystám už několik let, ale vždycky do toho něco vlezlo, třeba se mi nechtělo, nebo tak něco:-). Tamní parta pořadatelů dělá každý rok celkem 3 závody: triatlonové štafety, Morkovského chlapa (sprint 200m-20km-5km) a Morkomana (klasický olympijský triatlon), který mne láká asi nejvíce, nicméně termín v polovině srpna koliduje pravidelně s dovolenou a byť jsou Morkovice-Slížany střediskový městys, na dovolenou tam nepojedem:-).
Byl jsem celkem zvědav, jak to na závodě půjde. Přece jenom, minulý týden Grafiman nebyl úplně procházka růžovým sadem a před Morkovským chlapem jsem neměl ani jeden den volna. Ne, že by mi je pan Krejčí neordinoval, ale bylo konečně hezky, takže jsem ve volné dny jezdil do práce na kole, díky čemuž jsem v závodním týdnu najel pěkných 220km, byť většinou hodně volných, abych aspoň trochu plán dodržel. Únava z Grafimana odezněla v zásadě už v neděli po závodě, protože již v pondělí jsem se cítil výborně.
S ohledem na velmi neuspokojivou předpověď jsem v pátek chvíli uvažoval, že svoji účast zruším. Uvěřil jsem ale matematickému modelu aladin a dešti na Moravě až odpoledne a vyjel. Podle výsledků tam loni bylo 150 lidí, takže i letos se asi dalo čekat mraky lidí. A taky ano, navzdory nepříliš nadějnému počasí se 150 lidí zase dostavilo a když jsem přijel před půl osmou na registraci, vydávala se už čísla přes 80. Naštěstí tam prezident klubu volal předem a dostávám celkem přijatelné číslo 37. Jeho důležitost je dána plaváním v bazénu a tedy rozplavbami po 11-ti lidech. V době, kdy jsem už já byl v cíli, šla poslední parta teprve na start plavání a příslušnost v rozplavbách je dána právě startovním číslem.
Nuže tedy po uložení věcí do depa, kávičce z bazénového bistra (do 3-decového porcelánového hrnku s nerezovou lžičkou na čestné slovo a dvěma mlíčky za bratru 19kč:-)), nějakých kecech se známými začíná rozprava. A je změna. Kolo se nejede trasou, kterou řadu let před tím kvůli uzávěře. Vypadává tím legendární Litovčák (prudký kopec, o kterém jsem zatím jenom slyšel) a jede se prý prakticky rovina, což zní navzdory větru poměrně optimisticky. Já jsem trochu rozhozen, protože neznaje okolí udělal jsem si routu do edge, aby mě navigoval a při změně je mi tato na pytel. Naštěstí byla trať kola snadná i pro člověka bez navigace nepoužitelného (např. mne:-). Ale teď už na start plavání. Spolu se mnou je na startu oddílový prezident Peca, jeho bratr Zdeňa, Ivo Vrba z Rocktechniku, Martin Polák z Hulína, který mi dal na kole v Oseku i Litovli, kde jsem ho, na rozdíl od Oseka, nestihl seběhnout, a pár nějakých cizích lidí. Startuje se z malé vody, takže jdu bez skoku. Ivoš má letos formu, dává mi od startu a leze z vody tak o 15 sekund přede mnou. Peca plave slušně, ještě kolem 150-ti metrů je skoro vedle mne, v závěru mu ale trochu uplavu. Ven z vody a hurrá ke kolu. Mám tretry na gumičkách, takže obutí na kole bude snad dobré, ale zase mi nejde zapnout helma, navíc nasazuju garmina, což trochu trvá k veselí závodníku AD Pemap, kteří asi závidí progresívní techniku:-). Z koupaliště je poměrně prudký výjezd, který většiná závodníků vybíhá (třeba Peca, který jde kousek přede mnou díky rychlejšímu depu), ale najednou kolem mne profičí borec na kole, pane jo, to jsou nožky.
Začátek je z kopce a po větru, kurnik to to sviští, velká placka a když to má být rovina, sundavat nebudu. Najednou kopec, kde se vzal? No nevadí, bude asi krátký, shazuji, shazuji, najednou není kam a už to lámu na krev 50x25, ale shodit na malou mám strach, aby z toho křížení nespadl řetěz. Nějak to vylámu a pak už to sviští dolů. chvílemi i hrubě přes 60 no paráda. Vlastně až na otočku, za kterou se všechno tak ňák pošpatí. Jednak je to překvapivě do kopce, fouká proti, navíc v zádech cítím Martina. Po chvíli předjíždím Verunku, Pecovu přítelkyni, která statečně bojuje s protivětrem i stoupáním (startovala v rozplavbě před námi) a konečně mne předjíždí Martin. Prohodíme pár slov a odjede mi do kopce asi o 20m které pak jaxi držím až do cíle. Do kopce mi trochu ujíždi, dolů ho trochu doháním. Snažím se točit, tepu jak velkej kluk, akorát nějako furt nevidím tu rovinu. No podívejte, profil, tepy, kadence, rychlost na grafu:
Ke konci se snažím ještě lehce točit, abych vybíhal aspoň trochu v pořádku. Běží se po trase kola, takže opět žádná rovinka, ale hezky zostra nahoru dolů. Depo mám ďábelsky rychlé, takže vybíhám zároveň s Martinem, ale nechávám ho brzy za sebou. Dívám se na hodinky a tempo 4:45 vypadá fakt parádně i když je to z kopce. Nevím čím to je, ale běží se mi velice dobře. Čekám, kdy mne doběhne Zdeňa, který zaostal po plavání, překvapivě mne nedocvakl na kole. Pořád nic. Nakonec jde přese mne až těsně před obrátkou, do které jsem předběhl asi 5 lidí, považte!. Na otočce se ukazuje, že běh je kratší, protože točím na 2,3km. Pořád se ale daří držet tempo kolem 5:00 na kilák. Tak rychle jsem letos asi ještě neběžel a překvapivě to vydržím až do cíle, kde garmin ukázal průměrné tempo 5:08. A že to nebyla rovinka, je vidět na obrázku:
Celkový dosažený čas v cíli 1:08:39 stačil na 53 místo ze 150-ti lidí, což je daleko nejlepší z letošních výsledků a radost mi nemůže pokazit ani, že se této regionální akce zúčastnila fůra místních na horských kolech a tak. Vyzdvihnout bych měl asi výkon mého kamaráda Pavla Nováka, který jel druhý triatlon v životě navíc na kole, jež se až po závodě rozhodl koupit:-). Dal mi neřád 3,5 minuty a je to další borec, který se asi bude pravidelně umísťovat přede mnou.
Hodnoceni:
Pořadatelé zvolili dobrý model se startovným, kdy v jeho ceně bylo pivko a guláš, tričko si mohl každý za rozumných 150,- koupit. Asi četli polemiku kolegy 9th Moona:-). Dokázali také, že jde zvládnou závod s dost startujícími i bez čipového měření. Pravda, ve výsledcích chybí mezičasy, ale koho to tankuje, má si je mačkat sám:-)) Plavání bylo dost krátké, což je pro mne nevýhoda, sledování ostatních účastníků ale ukázalo, že delší trasa by asi odradila řadu účastníků a o to pořadatelům rozhodně nejde. Ovšem plavání v bazéně, každý dráhu pro sebe (mají 12 užších drah, ale plavalo se tak, že měl každý svou čáru na dně. Luxus, při kterém mne dvojnásob mrzí, že jsem si tam ještě nezazávodil na olympijském), je paráda.
Kolo mi přišlo dost náročné i bez Litoveckého kopce, jehož absence je pro mne určitě výhoda. Kromě prvního stoupání bych řekl, že jsem jel dobře, snažil se točit a výsledný průměr lehce přes 30 v tomto terénu a větru (při návratu fouklo "do držky" fakt dost) je skoro maximum, jehož jsem aktuálně schopen. Možná šlo jet trochu rychleji, kdybych se hned v úvodu nezatáhl, ale to je chyba, již už příští rok neudělám.
Běh jedním slovem super! Už jsem skoro zapomněl, že jsem uměl desítku pod 50 a měl ambice pod 45. Dneska se zase trochu oživily:-), protože se mi běželo skvěle. Určitě za to může točivé kolo (snad se bude v endurainingu taky líbit:-) a snad i to, že přece jenom trochu trénuju:-) Letos jasně přebývá váha a chybí obecná vytrvalost, abych s výkony vydržel déle. Obojí by příští rok mělo být lepší a když budu aspoň po polovině závodů spokojen tak, jako jsem byl dneska, asi to ještě chvíli nezabalím:-)) Navíc vyšlo i počasí, nepršelo, bez vedra, jenom ten vítr, ale ten fouká všem, že jo.
Po návratu jsem zdlábil předepsaných 180g těstovin, málem jsem to nedal a hurrá v počínajícím dešti s dětma na Dobu ledovou 3 v 3D verzi. Sice blbina pro děcka, ale bavil jsem se suprově a podle toho, jak daleko lítal popcorn, se bavili i děti:-)
U dvojky Sovínského chardonnay se pak v dobré náladě dobře spisuje.
Herdek, jsem ňák optimistické, dófám, že to vydrží aj přes Hulmena, aby byl řízeček zaslóžený:-D

Grafiman 2009

2009-07-11T20:52:00.003+02:00

Do Nové Vsi jsem celkem těšil i navzdory mailové výměně s pořadatelem závodu o mé zmínce o větší vhodnosti jediného depa:-). Tak nějak jsem si říkal, že kdyby všechno šlo, mohl bych si zlepšit osobák, třeba. Oficiální verze ale byla, že jelikož jede Pepa Vrábel tréninkově, porazím ho:-D. V plavání mi asi dá, na kole ho docvaknu a v běhu ho podělám. Nemůžu říct, že by to dokonale klaplo:-D.
Do Litovle jsem dorazil včas a přivezl sebou Aldamana, což je velmi důležitý aspekt, ke kterému se později vrátím. Na parkovišti v lomu vše organizovala městská policie, což bylo dobře, protože už v devět tam bylo aut jako máku. Zaregistroval jsem Ondrovo, který dorazil navzdory silným prohlášením po Moraviamanu o konci s dlouhými:-), konečně si podal ruku se Sokolíkem a kousek vedle něj s Téčkem, kterému jsem nedovezl rizotko a dost ho tím zklamal. Na trati mu ale tyto sacharidy očividně nechyběly. No a potom to přišlo:-), ŠEWY! Kurňa, já si ho z Oseka 2006 vůbec nepamatuji, nicméně naše distanční známost konečně nabrala reálné podoby, za mně musím říct, že to setkání bylo pro mne jedním z vrcholů akce. Navíc sebou měl velice sympatický doprovod, na jehož fotky jsem velice zvědav. V depu jsem taky stihl pozdravit s rk, železným Pepikem a spoustou dalších lidí, které si už člověk pamatuje. Zaregistroval jsem silnou výpravu Aspotu Hulín (těším se na Hulmena:-), která byla letos fakt ve formě, páč mě všichni porazili (byť těch, co mne porazili, byla drtivá většina).
No ale pojďmě k závodu. Pomiňme problematiku dvou dep a pojďme na plavání. Tady měl pořadatel nějaké oblíbence, protože ohlásil, že závodníci schopní plavat kolem 23min budou mít žluté čepice a obsadí první lajnu. Hm, moc jich nebylo, několik z nich jsem porazil, takže moc nechápu, podle čeho se čepičky dávaly, ale vzal to čert. S ohledem na značný počet závodníků (přes 180!) se startovalo z dlouhé lajny, přičemž všichni se cpali doleva, do malé vody, zatímco já si udělal pohodlné místo vpravo, abych mohl hned plavat. Podobnou strategii zvolil také ironmanský matador Petr Horáček, takže byla asi správná.
Start. Přestože je první bójka dost daleko, je i na ní solidní maso. Holt lidí je hodně a plavecká úroveň roste navzdory dominantnímu počtu neplavců v gumách, jež byly povoleny. Na bójce se žduchám s plavcem ve žluté čepce. Nějak se potáváme dlouho. Má problémy s orientací, páč pořád kličkuje, křižuje mne, takže pohnu a dostanu se půl těla před něj, že se zklidní. Chyba lávky, je z toho tlačenka, dostanu pár šťouchanců a chystám se dotyčného usměrnit. Ovšem je tu konec prvního kola, výběh z vody a hele, ona je to ženská, tu mlátit nebudu. Takže snáším loktovky z toho jejího kličkování a říkám si, kde asi soudružka přišla ke žluté čepici. Plave se mi fajn, takže po třetím kole se mi ani moc nechce ven. Jako bych tušil ten očistec na kole. Trať je obrátková, první část v silném protivětru. Kuva to je mazec a do toho točit přes 80 do kopce. Najednou tepu přes 170. I tak přese mne valí jeden závodník za druhým. Zejména tedy v kopcích na trati je to x lig jinde. Jezdím fakt na hovno, to se nedá napsat jinak. V půlce druhého kole mne sjíždí Šewy s nějakýma kecama o kadenci. Kašlu na to, šmrdlám to svoje, poctivě jím, piju a beztak prd jedu. Na konci druhého kola vidím, že se blíží Sokolík a počítám, že je jenom otázkou času, než roztáhne křídla nad umrlým Ječmínkem. Z nějakého důvodu mne sjede až v posledním kopci, stejně jako Marcel Kalíků, který mne asi dneska konečně porazí (2x mne loni sbíhal, ale nestihl:-). Co mne straší, jsou křeče, jež mi brání docvaknout Pepu:-D. Při jednom roztočení mne kouše lýtko, ale hrozně, musím skoro zastavit (to mne zrovna cvakl jediný oddílový kolega Majlan). Navíc celé kolo tepu moc vysoko, ale jinak bych vůbec nejel, až posledním okruhu se mi daří držet tepy trochu pod kontrolou, ale to také znamená definitivní rezignaci na průměr 30kmph.
Dojíždím na náměstí královského města Litovel a diváci věru nikde, no nebudu uštěpačný, krásný závod si to nezaslouží. Beru si igelitku, nahazuji fuelbelt, šiltovku a svoji tajnou zbraň, fungl nové kompresní podkolenky SLS3. Nevím, jestli mi na běhu pomohly, nicméně jejich nasazování rozhodně zdrželo:-). Sokolík mi v depu utekl, byť tvrdil, že se obouvá dlouho a tak už to zůstalo. Ačkoli jsem si myslel, že mne už předjeli skoro všichni, porád zbylo dost běžců, kteří mi dávali brutálním způsobem. A to se mi neběželo nijak špatně, první desítka těsně nad hodinu dávala stále naději na čas lepší loňského, byť mne v jejím úvodu fikl Pepa o kolo, čímž jsem o jeho seběhnutí začal pochybovat a mírně potratil motivaci:-). Sice mi dali i Aldaman s Téčkem, kteří se mi na kole zdáli dost daleko, ale pořád to vypadalo fajn. Jenže pátá hodina znamená pád do ....., podobně jako na MamutTour. Z běhu, který mne celkem bavil (protože to celkem šlo), se stalo tradiční Litovelské utrpení spojené s indiánským během, resp. chůzí, protože mne kousaly křeče jak o život. Jelikož Aldamana nikoli, nějak to na mne musel hodit cestou autem. Už ho nevezu:-). Přitom tepy jsem držel zodpovědně do 160-ti, ale prostě to nešlo. Od 12-tého kilometru zkrátka očistec doprovázený myšlenkami, má-li toto vůbec smysl, i přes to ovšem běh o 10 minut lepší loňského a osobák na půlmaratonu v HIM. Dokazovat si nic nepotřebuju a od olympijského grafilita v roce 2007 jsem nejel závod, abych si nepřidal jako idiot. Do cíle jsem se připloužil v čase kolem 5:47, přesná hodnota bude jistě ve výsledcích. V zásadě jde tedy o zhoršení, dané zejména kolem, protože jsem lépe plaval (to ještě nevím o kolik) a lépe běžel o více než 10 minut. Na kole přibyl jeden kopec, což asi bylo pro mne to klíčové. Jak už se stalo tradicí, bezprostředně po závodě jsem byl přeplněný negativními emocemi, což je asi přirozeným důsledkem stavu, kdy největší radost přináši člověku to, že už je konec. Trocha pokecu s TT postiženými kolegy, pár hnusných nealko piv a tak vůbec ale dokáže zázraky, takže teď už spíše přemýšlím o práci, která mne čeká přes zimu, abych konečně dočkal nějakého zlepšení.
Abych to nějak trochu pozitivně zbilancoval: dobré plavání, jestli nebylo kratší, tak jsem zaplaval na poměry skvěle. Nemůžu říct, že mizerné kolo. Pomalé jo, ale mizerné ne, čeká mne hodně práce v kadenci, ale rok tomu dám a uvidím, prý to pomůže:-). Navzdory kolu a křečím, zlepšení na běhu. Doufal jsem ve větší, tedy zejména po první desítce, ale i tak je 10 minut prima a snad i příslibem. Hérdek, příští rok už kurňa musí zadařit. Tož na Hulmenu zdar, navíc se blíží finále Posledního samuraje, což je kino, které můžu a datlování mi mírně komplikuje sledování.

29.6.-5.7. tentokrát opravdu těžký týden s Ednurainingem

2009-07-06T19:39:00.003+02:00

Poslední tréninkový týden před Litovlí byl skutečně výživný. Sice ne dokonale dodržený, ale i tak toho mám plné zuby.
Záměr vypadal následovně

po 29.06.	Volno	0:00
ut 30.06.	C-ZDV	0:50	C-RVR: 0x(4(4+4)+0)
Červenec 2009
st 01.07.	P-KrZV	0:50
fáze 2	B-ZDV	0:45	B-ZV2I: 0x(2(15+10)+0)		pořadí fází dle ..
ct 02.07.	C-ZDV	1:20	C-SVR: 0x(1(10+0)+0)	C-ZV2I: 0x(2(15+10)+0)
fáze 2	P-KrZV	0:45
fáze 3	C-ZDV	1:00
pa 03.07.	Volno	0:00
so 04.07.	C-ZDV	1:10	C-SpKR: 0x(4(1+3)+0)	C-RVR: 0x(4(5+5)+0)
fáze 2	B-ZDV	0:30			hned po kole be ..
ne 05.07.	C-ZDV	4:00	C-RVK: 0x(5(6+15)+0)		pauza mezi RVK ..

Týden začal dobře, pondělní program jsem zvládl naprosto na pohodu, dokonce jsem ani necítil únavu:-)
V úterý jsem valil do Prahy, ale časně ráno jsem stihl kolo. Nevím, odkud berou rosničky informace o nočních teplotách, ale bylo 19C, vlhkost jak hrom a i v těch 6 ráno jsem se potil jak dvéře od chlívka.
Ve středu jsem si přivstal na běh a zase. Vlhko, potu jak hrom, no bezva běh. Proti plavání ovšem zlaté, protože v Olomouci zavřeli vnitřní bazén, zůstává tedy pouze venek, kde jsem zvládl něco přes půl hoďky plavání, ze kterého jsem nakonec frustrován odešel nemaje duševní sil vyhýbat se skotačícím osobám nejrůznějšího věku.
Na čtvrtek jsem měl 3 fáze, jelikož jsem však z rodinných organizačních důvodů musel zůstat operativně doma, spojil jsem kolo do jedné fáze, pěkně si zaúsekoval:-) a zaplaval si ve skoro prázdném Přerovském bazéně, kde jsem vystřídal Aldamana.
Páteční program jsem opět zvládl bez ztráty kytičky:-).
V sobotu jsem si zablbnul s vysokými kadencemi na kole a po něm rovnou vyrazil na běh. Trošku jsem přešvihl tepy, ale pětka v tempu 5:03 mne bavila.
V neděli těžké kolo. A fakt jo. Nějak jsem si blbě odmáčkl čudlíky na měřáku, takže jsem úseky do kopce jezdil od oka, ale poctivě. Na závěr jsem si dal Foncky, málem tam chcípl a když už jsem si myslel, že to horší nebude, fouklo mi od Holešova do xichtu, což mělo za následek mé totální prošití při návratu. Jenom doplním, že po tomto kole jsem dneska měl celkem těžký běh, takže článek píši s tak bolavýma nohama, jako už dlouho ne.
V zásadě jsem dost zvědav, jak dopadne Litovel. Po dnešním běhu jsem totiž vážně uvažoval o odhlášení, což jsem si ale nakonec rozmyslel.
Tento týden už se budu jenom poflakovat a v sobotu se uvidí, jak bylo poladěno.

22.-28.6. tréninkový týden s endurainingem

2009-06-28T14:26:00.004+02:00

Jak měl týden zakončený Oseckým triatlonem vypadat? Asi takto:

po 22.06.	Volno	0:00
ut 23.06.	B-ZDV	0:40	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(2(10+10)+0)
st 24.06.	P-KrZV	0:40
ct 25.06.	Volno	0:00
pa 26.06.	P-KrZV	0:30
fáze 2	C-Komp	1:00	C-SVR: 0x(2(3+4)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)
so 27.06.	Race45-180	1:30
ne 28.06.	C-ZDV	3:30

V zásadě byl celkem odpočinkový, ale v Oseku se to moc neprojevilo, nicméně podruhé to už pitvat nemusím:-)
Jak to šlo?
Volno v pondělí se celkem povedlo, byl jsem se jenom vyplavat po nedělním náročném kole a z bolavých ramen z Otrokovic.
V úterý jsem chtěl jít běhat ráno před cestou do Prahy, jelikož ale pršelo, musel jsem sbalit věci sebou. Na 20:00 jsem měl večer něco domluveno, takže jsem musel dříve. Práce se natáhla, ale plánovaná akce padla, takže jsem vyrazil navzdory dešti na běh a na cyklostezce kolem Vltavy se proběhl. V Práglu mne to běhání jaxi nejde.
Ve středu jsem zabojoval, vstal a dodržel plavání. Kurňa se mi nechtělo, ale snídaně v Rembrandtu po plavání mi to vynahradila:-).
Čtvrteční volno jsem vydržel:-)
V pátek jsem měl rozjetí, které jsem s ohledem na očekávané večerní bouřky zařadil na ráno a dobře jsem udělal. Přes poledne jsem se ještě půl hoďky okópal na venkovním bazéně v Olomouci.
V sobotu jsem dal závod, po kterém jsem se ještě zvládl s Téčkem asi 15 minut vyklusat a 10 minut vyplavat.
Na neděli jsem byl opravdu zvědav. V závodě jsem se zmáčkl, tak jsem měl obavy. A ty se naplnily beze zbytku. Domluva s Aldamanem byla 6:15 u Tesca. Alda dojel na čas, nicméně již cca 4 minutách jízdy chytil rychlý defekt. Tak co, než vyměnil duši, zdlábl jsem rohlík nachystaný na snídani. Jelikož to byl kousek, vrátili jsme se k nim domů, aby mohl dofoukat kolo na velké pumpě. Jenže, ujeli jsme asi 500m a další defekt. Co už, Aleš se vydal běžet a já jel na kolo sám. A to bylo teda. Vůbec jsem nebyl schopen své tlusté nožky roztočit, do Lhotky málem chcípl, a všechno furt proti větru. Fuj.
Navíc sice nic moc teplo (cca 19C), ale šílená vlkost, ve které jsem se potil jak dveře od chlíva a vůbec jízda na pytel. Chvílemi poprchání, jenom kousek z Bystřice do Holešova fouklo do zad, tož to jsem se zvetil a pěkně švihal. Musím říct, že jezdit na 145 tepl kolem 40kmph by mne opravdu bavilo jak hrom. Ovšem to bude chtít asi mírně potrénovat:-)).
Nakonec jsem to domů dobojoval, ovšem jaxem byl demotivovaný, dal jsem si na oslavičce u švagrů několik chlebíčku v rozporu s jídelníčkem. Co už, kdo je svatý, zejména když člověk ráno naváží 99,0 a má pocit rezervy.
Příští týden mě čeká trochu bušení před Litovlí, tak už by se mohlo počasí trochu vzpamatovat. Konexe s nepršením jsem vystřílel na Otrokovice a Osek, nezbývá tedy než doufat v náhodně příznivý vývoj.

Osecký triatlon 2009, zklamání. Asi očekávatelné, ale přesto značné.

2009-06-27T19:10:00.002+02:00

Na závod jsem se docela těšil. Přece jenom, je to závod, na kterém jsem si triatlon poprvé vyzkoušel, s výjimkou 2 let jsem tam nechyběl od roku 1997. Navíc předchozí akce Baseman i štafetka na Moraviamanu ve mně vyvolaly ničím nepodložený optimismus, že už trochu jezdím na kole. Houby, na kole jsem pořád sračka, podle časů ještě dost horší než loni, kdy jsem navíc závodil po Moraviamanovi. Ostatně takových závodníků jsem v Oseku viděl celou řadu, například Téčka:-)
Počasí nakonec na současnou bídu zachovalo příznivou tvář aspoň po dobu závodu, takže kromě pár kapek na kole pohoda. Bohužel už prší do kulturního programu, ale ono stejně moc lidí právě kvůli nejistému počasí nezůstávalo.
Jak to tedy vypadalo z mého pohledu? Líčit předstartovní horečku umocněnou otravováním dětí, kdy už pojedem, nemá cenu líčit. Začínáme tedy v Oseku, kde jsem se regl, koupil si za stovku luxusní triko bez log sponzorů (skvělý počin pořadatelů, tleskám!), snědl si snídaňové rizoto, urval slušné místo v depu (věci jsem tam nesl na třikrát, ta hlava), pokecal s Téčkem, oddílovými kolegy, držkatým Lipánkem a tak vůbec. Navzdory časnému příjezdu se člověk ani nenadál a už se lezlo do vody. Tady musím bodíky pořadatelům zase umáznout, protože pustili na start desítky neplavců v neoprenech. Já bych riziko s tolika neplavci ve vodě nepodstoupil:-). Reklamujte to ale, když prezident pořádajícího oddílu (mého:-), je zimomřivý a navíc vybaven novým neoprenem, jenž potřebuje trochu onosit, nepřipouští debatu.
Start je klasika, mlečka, sprint na první bójku, kde mne stahuje nějaký člověk, který se mne snaží podplavat, za dres. Nebylo to žádné šmátrání, ale regulérní stažení, takže dostal pěkný odkop, ať to má k bójce dál, když tahá:-). Mezi první a druhou bójkou doplavávám nejlepšího oddílového plavce Davida a za druhou bójkou směrem k výlezu (nejdelší část, přepona trojúhelníka) přidám a uplavu mu. Celkem se mi daří stahovat skupinku přede mnou, škoda toho mletí po startu i pomalíků, co se cpou na startu dopředu a než se přes ně člověk probojuje, je čelo v háji. Příště se asi budu víc cpát na pozice. Výsledný čas 10:02 je nějaký 15-tý v pořadí, na Čelůstku jsem ztratil cca 2 minuty, takže spokojenost.
Celkem rychlé depo. Na kolo jdu ještě naboso, takže celkem svižně z depa ven, i tak jde ale David ven na kolo dříve. Na rovince kolem Bečvy začínáme pěkně proti větru a to až do Lhotky, kde vlastně moje cyklistická část skončila a začala část "cyklistická". Snaže se dodržet trenérovi pokyny a točit kolem 80-ti dosahuji rychlosti, ve které mne jenom ve Lhotce sjede asi 15 lidí vedle kterých mám pocit stojícího diváka. No a tak to máme až do cíle. Na rovinkách i z kopce bojuji, tam mi nikde neujíždí, do kopce jde přese mne jeden borec (či borka:-) za druhým/druhou. Poslední skupinka mne cvakne do kopce v Pavlovicích. Ty si na rovince za Sušicemi v protivětru pohodlně stáhnu, jelikož ale jedou prd, dotáhnu je až do cíle, aby mne mohli snáze předběhnout:-). Celkově jsem kole dal za nějakých 51:30, což je na identické trati zhoršení proti loňsku o 4 minuty a to jsem jel loni Osek po Moraviamanovi. Hrůza.
Celý očekávaně mizerný běh přemýšlím o prodeji kola a vykašlání se na toto blbnutí. Bez legrace. Vždycky když podlehnu pocitu, že by to mohlo trochu jít, vrátí mne něco drsně do reality. Loni Olympijský Grafilit, letos už Osek. No prostě běh za nějakých 34 minut a další zářez proti loňsku o více než 4 minuty. Celkově tedy 1:37 proti loňským 1:28, propad fakt na pytel. No nic, po závodě jsem si dal výklus s Téčkem, pár nealko piv, místo guláše předem připravené těstoviny (do háje taky s jídelníčkem:-), okoupal se v Jadranu, chvilku ještě lelkoval kolem a jeli jsme domů.
Teď tedy píšu a pokračuji v úvahách, jestli má cenu jezdit do Litovle. Kopec tam mi dával pokouřit už loni, letos jsem na tom oproti předchozímu roku hůře a navíc se místo 2x pojede 3x. Na běhu při tom, co teď běhám, stojím taky totálně za pendrek. Zkrátka mám dost problém s motivací se někde rasovat. Kdybyste měli nějaký nápad na pozitivní motivaci (kromě setkání s kolegy:-), budu rád.
Asi tolik tedy k mému dalšímu frustrovanému článku:-).

15. - 21.6. spíše závodní týden s endurainingem

2009-06-21T16:32:00.003+02:00

Plán na tento týden vypadal následovně:

po 15.06.	P-Vypl	0:40
fáze 2	C-Komp	1:10
ut 16.06.	C-ZDV	1:00	C-RVR: 0x(3(3+4)+0)		u druhého a tře ..
fáze 2	P-KrZV	0:50			v pořadí fází j ..
st 17.06.	Race45-180	1:20
fáze 2	C-Komp	0:20			vyjetí na kole, ..
ct 18.06.	Volno	0:00
pa 19.06.	P-Vypl	0:30			rozplavat
fáze 2	C-ZDV	0:40	C-SVR: 0x(1(3+0)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)	rozjetí - obdob ..
so 20.06.	Race0-45	1:00			Otrokovice plav ..
fáze 2	Race0-45	0:30			kolo
ne 21.06.	C-ZDV	4:00	C-RVK: 0x(5(8+15)+0)		jak ty kopce bu ..

Jak vidno, na to, že to byl můj první závodní týden, padly tam hned 2 akce v jednom týdnu:-) Celý týden se zkomplikoval manželčinou prací, kdy musela zaskakovat hned od rána za nemocnou kolegyni a na mne padlo vypravování dětí, což znamená nemožnost ranních tréninkových jednotek a jejich přesun do odpoledne, což je celkem problematická záležitost.
Hned v pondělí jsem to začal flákat. Cosi jsem odplaval, ale hrozná otrava, protože byl z technických důvodů zavřený venkovní bazén. Kompenzační kolo jsem bulnul, protože odpoledne se naskytl lepší program:-)
V úterý jsem si dal ve vodě testík na kilometr za 16:00, což mne před plavání v Otrokovicích celkem potěšilo a tak trošku jsem si začal brousit zuby na čas pod hodinu. Intervaly na kole jsem musel zvládnout odpoledne, přestože to už mívám strašný kopr.
Ve středu prima závod baseman.
Ve čtvrtek plánované naprosté volno, jež jsem dodržel zcela přesně:-)
Plánované rozplavání a rozjetí v pátek neklaplo, protože v práci byl blázinec a odpoledne lilo jako z konve a do toho prostě nepojedu.
No a v sobotu Otrokovice. Původně jsem o nich chtěl napsat článek zvlášt, ale když jsem to nejel celé, tak jaképak veliké spisování. Hned na začátku musím podotknout, že kromě samotné štafety jsem dělal doprovod Ondrovi, který při IM premiéře (a dle vyjádření po závodě i derniéře:-)) zajel skvělých 10:25.
Má ta neúčast něco do sebe, člověk nemusí v dešti chystat věci do depa (od rána poprchalo), jenom pěkně chodí s deštníkem, cpe se rýží, mudruje a zdraví se se známými. Třeba s Ironjozefem, Téčkem, oddílovými kolegy Jardou a Baldou, rk i Advid mi ráno nějak unikli. Plavání sledujeme spolu s Vl001, který má výhrady ke stylu vedoucího závodníka. S ohledem na jeho čas 46minut bych si z toho na jeho místě těžkou hlavu nedělal:-). Navzdory příjemné teplotě vody (kolem 23C) nastoupili na plavání prakticky samí neplavci v neoprenech. Upřímně řečno, já bych neopreny zakázal. Vždyť co je to za železňáky, kteří se bojí do vody.
Zhruba za hoďku po startu individuálního závodu se chystám do vody i já. Spolu se členy oddílové štafety (kromě mne ještě Peca, Zdeňa, Majlan a na běh hostující Aldaman - to abych nemusel já:-) se nechám popsat a věren svým zásadám (i nemaje neopren:-) jdu v plavkách do vody. Voda je opravdu luxusní a je v ní výrazně tepleji, než venku. Aspoň, že už přestalo pršet. Co k plavání. Výsledný čas 1:02 je lepší loňského o 3 minuty, ale pod hoďku to nevyšlo. Na svou omluvu musím napsat, že jsem plaval celou dobu sám. Hned po startu mi čelo s Mužíčkem a Čelůstkou daleko uplavalo a další zase zůstali daleko za mnou. Na sólové plavání to nebylo zas tak špatné a věřím, že ve skupině bych to pod tu hoďku dal.
Pak už jenom odevzdat chip prvnímu cyklistovy a hurrá sledovat závod na silnici. V zásadě už na konci 1. kola se zformovalo čelo, které se měnilo jen málo. Proti prvnímu kolu jenom Pepa předjel v posledním kole Karola Džalaje, čímž završil svůj famózní cyklistický výkon. Další jsem kromě Ondry moc nesledoval, resp. nestíhal si je pamatovat. Zato jsem ale stihl pokecat s Koyamou, který dával podporu své ultravytrvalecké manželce. Když jsem odjížděl, byla už na běhu s mírným náskokem proti propočtům, věřím tedy, že to nakonec úspěšně zmákla až do konce.
Na mne kromě plavání čekalo ještě jedno kolo kola. Proti basemanu jsem byl upozorněn trenérem, že je potřeba pořádně točit, v zásadě trvale přes 90 rpm, což jsem byl připraven vyzkoušet, také vyzkoušel a dodržel:-). Jenom kopec v Kvasicích úplně nevyšel. Poprvé jsem myslel, že ho dám na velkou, ale nedal a protože se mi nechtělo shazovat na malou, vylámal jsem ho ze sedla. Zpět jsem shodil, ale už to nešlo utočit, takže jsem musel trochu zpomalit. I tam mi ale výsledný průměr vyšel nevzdory větru lehce přes 34kmph. Čili spokojenost, jenom trochu zakalená tím, že řada závodníků na celém závodě absolvovala celou trať vyšším průměrem (i výrazně) než já svých 30km na totální hraně. Holt v cyklistice mám prostě rezervy:-) a nejen tam, ale běžet nemusím, protože jsem manažersky domluvil Aldamana. Tím pádem na běhu už jenom fandím a povzbuzuji. Na tomto místě se nemůžu zdržet komentáře: kolem cesty postává spousta lidí z doprovodů, nikdo nezatleskal, nezavolal, prostě všichni stojí a čučí. Když jsem se potom v závěru závodu přesunul do areálu, bylo to ještě citelnější. Koncentrace lidí kolem trati obrovská, ale povzbuzení závodníků (a mnozí po 12-ti hodinách jdoucí teprve do 2., 3. kola běhu to opravdu potřebovali) se zkrátka nekonalo a k ojedinělým výjimkám se nikdo nepřipojil. Kurnik, my jsme fakt národ sucharů. V cíli krátce pokecám s Pepou, který nakonec obsadil skvělé třetí místo absolutně v čase 9:12 (měl by začít intenzívně přemýšlet o Hawaii) za Karolem Džalajem a vítězným Rudolfem Coganem, který předvedl vynikající maraton, ve kterém strojovým tempem seběhl Pepu a v posledním okruhu běhu i Karola.
Skvělé výkony podali Téčko s Demim, kteří se kolem 11:30 potkali v cílovém prostoru. Zejména Demiho finiš je něco, co si budu dlouho pamatovat.
Na další už jsem nečekal a jel domů. Kromě výborného pocitu ze setkání se spoustou známých bezva lidí, které se ani nebudu snažit všechny vypsat zůstává trochu smutku, že jsem to nejel. Ale to příští rok rozhodně napravím, jen nevím s kým budu závodit, když mí soupeři Demi a Téčko mi utekli proklatě daleko. Asi se budu muset víc snažit:-).
Domů dorážím dost utahaný v 8 večer a ruším ranní domluvené kolo s Aldamanem, nebudu vstávat. Na sedmou noc zakončenou hrubě před šestou ranní prostě nemám morál.
Proto na předepsané nedělní kolo vyrážím až devět. Až doma zjišťuji, že jsem si blbě zapamatoval trénink a nejezdil předepsané intervaly. Resp. vlastně jezdil, protože jsem se snažil a převážně i točil do všech kopců po cestě předepsané intervalové kadence. Domů jsem dojel v celkem silném větru solidně prošitý a fakt mám radost, že už po pozdním obědě nemusím nic dělat.
Tož pojďme předzávodnímu týdnu před Oseckým triatlonem vstříc!