2008 týden 20 (11.5.- 18.5.)

Tento týden s výjimkou běhu tréninkově celkem vyšel. Jinak už to bylo slabší, ale to sem nepatří.
Pondělí: do práce a zpět na kole.
Úterý: vykopal jsem se ráno z betle a odklusl desítku a teprve po ní razil na kole do práce.
Středa: opět na kole v práci a přes poledne bazén. Olomoucký venkovní je už napuštěn, takže navzory relativně studené vodě jsem v něm odplaval 2 kiláčky.
Čtvrtek a pátek z důvodu služebního cestování nic. Odpočinkem bych to nenazval, ale trénovat moc nešlo.
Sobota: mamut tour
Neděle: lehce jsem si ráno vyklusl vytřepat únavu z nohou, ale blbě jsem plánoval. Z důvodu málo běžeckých km v uplynulých dvou týdnech jsem zařadil 15km a udělal chybu. Na dvanáctém mi pěkně došlo a domů jsem se sotva doploužil. Naštěstí jsem to v aquaparku v Hranicích trochu uvolnil.
Konečně týden s kolem 300km, aspoň jedním plaváním a málo během (tabulka). Příští týden bude běžecky výživnější (doufám:-), protože jedu na dva dny na školení, kde se snad bude dát aspoň trochu běhat, ve středu Praha s vynuceným volnem a pak se uvidí, snad půjde i něco najet.

Mamut Tour 2008

Nechtěl jsem to jet. Na poslední chvíli jsem opravdu přemýšlel, že nejedu a vymluvím se na počasí, které mne ale zradilo a bylo vynikající:-). V 8:00 jsem tedy byl připraven na náměstí T. G. Masaryka. Předcházela tomu registrace, kde jsem krom sponzorských dárků fásl startovní číslo 2, sice jsem se regl první a první platil, ale jednička je holt rezervovaná.
Rozhlížení po známých tvářích (neúspěšné) ukončil Milan, který mne navzdory přílbě a brýlím bezpečně poznal a přihlásil se. Navíc mne pak ještě upozornil na Vl001, který atakoval startovní pole zboku, zatímco já byl rozvážně vzadu, bo balík není nic pro mne. Taky proto jsem nesundal hrazdu. Sice se po mně dívali divně, nicméně s tím žiju celý život a prdlačku si z toho dělám;-).
Start měl probíhat tak, že se pojede pomalu přes město z náměstí a teprve venku se to odmávne. Doprovodný vůz, který měl jet první, ale vyjel rychlostí přes 40kph, čímž dosáhl totálního prasení hned po startu. Následkem byla hromadná nehoda v Předmostí, která už v době mého dojezu na místo byla naštěstí uklizena. U novinového stánku mi zamávala manželka a já se s tepovkou 165 vydal stíhat skoro 303 borců přede mnou (303 silničářů startovalo, počítám, že pokud jsem nejel zcela z chvostu, moc mi tam nechybělo). Čekyně, Zábeštní Lhota, vlnky a tak až do Loučky, kde začíná první kopec. V jeho polovině mne sjede klučina, se kterým pak strávím skoro 100km. Oproti předchozím letům, kdy jsem absolvoval závod se závodníky staršiho data (2006 pan Rytíř, 69 let, 2007 Honza od Popradu 62 let), jsem letos pokročil a jel s nejmladším účastníkem trati 135 km (ročník narození 1990, herdek, dcera Maruška je mladší než on jen o 10 let). Jelo mu to v kopcích, rovinky a sjezdy jsem ho tahal, takže závod pro mne byl individuální časovkou, což jsem věděl:-)
Překulili jsme Kozlov, následuje opravená cesta ve sjezdu do Potštátu a luxusní sjezd z Potštátu k Hranicím. Šlapavý sjezd tak na průměr 50kmph, naprostý orgasmus, kvůli takovým mám kolo rád. Po sjezdu následuje hned výjezd zpět na hlavní na Odry. Na přání spolujezdce si beru v bufetu banán a stavím, což jsem v plánu neměl. Kopec vyhrneme, ujedeme chlápkovi (divný, nejsem zvyklý předjíždět v kopci) a šviháme do Oder. Cesta je celkem opravená, takže mrskáme svižně, resp. já, kolega se veze. Z Oder jedeme nekonečné serpentýnky. Jsou krátké, tím nepřehledné a vlečou se a vlečou. Kolegáček tvrdí, že nejvyšší bod tratě je právě na konci stoupání a má 800. Rád mu věřím, ale když míjíme kótu, vidím nápis 575m n. m.. Nejde tedy ani o nejvyšší bod a ani o 800m:-). Následují houpačky až do Lipníka. Cvaknem asi 2 muže, jeden nás ve stoupání převalí brutálním způsobem. Tahám to sám, kolega vlaje, ale tvrdí, že je v pohodě. Druhý bufet projíždíme, za tímto účelem věnuji kolegovi tyčinku, bo má hlad a míjíme tam pár stojících. To už jsme na stovce a jsem rozhodnut "prasit" co to půjde. V Týně dojíždíme skupinku složeno z pár dvoustovkářů a zbytek je naše trasa. V kopci nad Týnem nestíháme a já obdivuji absolvetny dlouhé, kteří ve Lhotě uhýbají vlevo. Pak už nás čekají jen vlnky do Pavlovic, sjezd a rovninka do cíle. Někde v těchto místech ztrácím kolegu. Neohlížím se po něm, protože dosud spolehlívě jel, nicméně nad Pavlovicemi už ho nevidím. Sjezd a prasím to do Přerova. V hrazdě sjíždím asi 10 lidí kromě jednoho je všechny utrhnu, nicméně v závěru nespurtuji, ale jedu do cíle normálně v klidu v čase 4:48:18 což je proti loňsku zlepšení o 15 minut. To jde ( i když je trať proti loňsky o cca 4km kratší, ale já jsem zase proti loňsku o 5kg těžší:-))).
Navzdory málo tréninku na kole jsem zaznamenal zlepšení a cítil se dobře (průměr 27,8 při převýšení 1600m a prakticky sólo jízdě, ovšem skoro nefoukalo a vůbec bylo počasí super). Prima. Potkal jsem se s Milanem (překvapil mne vysmátostí a optimismem, z blogu jsem ho řadil spíše mezi přemýšlivce) a v cíli i s Vl001. Ani jeden z nich mi nedal víc než půl hodiny, héj, jezdí prdlačku:-). Počasí bezva, mám opálené proužky na rukou i stehnech:-). Jsem zvědav na HIMa v Litovli, kolo mne příjemně překvapilo a snad i něco zaběhnu, Vl001 bych tedy teoreticky mohl udělat:-D v čase kolem 5:40 třeba.

2008 týden 19 (5.5.- 11.5.)

tabulka

2008 týden 18 (28.4.- 4.5.)

První ze dvou krátkých květnových týdnů se dnem volna ve čtvrtek. Michal mi vymyslel toto:

Pon- klus 12km na 145
Ute-5R, 10x100/MK100, V3
Str- volno
Ctv- závod + odpoledne vyjeti 40km kolo volne
Pat- kolo
Sob- kolo
Ned- souvisle 27km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat

Hned v pondělí jsem rozpis nedodržel. Bylo hezky, ráno jsem měl kopr na běh, takže jsem jel do práce na kole.
O úterním dvoufázovém tréninku jsem dokonce napsal sólo článeček.
Ve středu prima Práglovýlet, takže volno.
Čtvrtek = závod
V pátek to risknu a do jedu práce kolmo. Po Ječmínkově běhu mě bolí nohy jako hrom, takže i když je předpověď nějistá, bicykluji. V poledne jsem dokonce zaplaval a odpoledne z práce valil jak o život, protože místy lehce pršelo. Na zmoknutí to nebylo, na totální zašpinění kola jo.
Sobotní program máme nacvakaný, takže běhat vyrážím před šestou ráno a dobře dělám, zbytek dne proprší. Jdu na 27km, první půlka dobrý, na druhé zkusím přidat a na 20. km mi došlo jako hrom. Jedl jsem i pití měl sebou a stejně jsem se domů sotva ploužil. Asi kombinace čtvrtečního závodu a pátečního ostřejšího podvečerního kola.
Pak už čekají jenom samé příjemnosti. K obědu grilování pod širým nebem (resp. širou stříškou, kam jsme se museli uchýlit před deštěm), kuřecí steaky, paprikové klobásy, grilovací klobásy, no prima akce. Ještěže jsem řídil a nemusel to prolívat pivem:-)).
Večer se pro změnu nesl ve znamení křidélek, sýrů s ušlechtilými plísněmi a jak zřejmo, vína. Po delší době se stavil Tomáš s chotí a opět jsme si potvrdili, že Znovín je jako výrobce vína u nás v poměru kvalita/cena. Z konzumovaných vzorků bych vyzvedl vlašáček z Mikrosu v pozdním sběru ročník 2005 (v době, kdy jsem ho kupoval byl za vynikající cenu, ještě i dnes je celkem běžně k mání) a znovínský rýnský ryzlink z řady terroir levure. Ten je doposud v nabídce a jeho vyzkoušení vřele doporučuji. V boxu už jich pár mám:-). Večírek se protáhl, což znám už jenom z vyprávění, protože jsem o půl noci začal klimbat a raději šel spát:-))
Tím pádem jsem měl neděli o něco méně krušnou než milostivá paní, která se s návštěvníky loučila o půl čtvrté ráno. Přestože jsem měl vycházku na kolo na dopoledne a předpověď na odpoledne hrozila přeháňkami, zahnal jsem manželku zpět do postele, postaral se o děti, "navařil" (pochváleny budiž dovážkové služby, tento týden od Madonny:-)) a vzbudil ji až na oběd.
Sice jsem také nebyl úplně svěží, ale po jídle jsem přesto vyrazil na kolo. Mraky se honily, nad Bystřicí vypadalo černo, takže jsem přehodnotil trasu, vyjel si na Helfštýn (šewy už tam na pivu po šele neseděl:-) a protože se mi nechtělo blinkat, sjel jsem a vydal se na Kozlov od Lipníka. Tam už to bylo slabší, ale naštěstí se začalo nějak víc mračit, takže jsem cestu nenatahoval a vyrazil domů pod záminkou nezmoknutí, což se taky podařilo.

Celkem to nebyl špatný týden, jenom aspoň jedno dlouhé kolo tam chybí, tabulka zde. Jak to tak vypadá, první výlet delší 100km bude Mamut Tour. Příští týden bude spíše relaxační, protože pojedeme na prodloužený víkend do Jeseníků a ještě jsem se ani nezeptal, jestli si můžu vzít kolo:-). A kdo napjatě čeká, jak to vypadá s váhou, tak navzdory náročnému víkendu je v neděli na 97,0kg. Chce to malinko ubývací proces urychlit, ale když těch dobrot a akcí je tolik:-))

Ječmínkův běh

Když jsem zjistil, že existuje závod, který se inspiroval mým oblíbeným nickem (kdo by věřil řečem o králi Ječmínkovi:-))), bylo jasné, že nemohu pořadatele zklamat a na podnik musím dorazit. Abych řekl pravdu, od běhu výstavištěm Flóry Olomouc se mi do ničeho moc nechce, myšleno tedy závodit. Pocitově mi to na poměry a možnosti slušně běhá, nicméně v absolutních číslech je to stále totální bída. Trenér sice pořád něco povidá o rychlé silniční desítce, ale já jsem prostě pomalej. Sice dokážu i na 15-tém km běhu zrychlit k 5-ti minutám na km, nicméně rychlost 4:30 a níže je pořád nedosažitelná meta. Teď už to asi nemá cenu, ale na podzim bude potřeba (myslím) přidat nějaké kratší rychlejší úseky. No a taky ta kila že jo:-)
Dopoledne mám nějaký kopr. Co si pamatuji, jde o standardní prvomájový stav, ale protože už jsem domluvený s Aldamanem, že mi bude dělat vodiče, je možnost zrušení účasti nulová. Navíc jedou fandit i děcka s manželkou a Matýsek od rána straší, kdy už pojedem. Když už musím jet, volám aspoň Ondrovi, jestli taky nejde. Představte si, vůbec o závodě nevěděl!! Na co dnes Ti mladí myslí, nevím:-)
Nakonec razíme směr Chropyně již v 9:30, protože s děckama doma nešlo vydržet. Dobře, že tak, protože byť jde o obec relativně malou, najít kynologický areál pro mne nebylo zcela triviální:-)
Po příjezdu jsem překvapen, kolik je na startu lidí. Naštěstí už jsou všichni registrovaní, nečekám tedy ve frontě a registruji i Ondru, který nakonec volá, že dojede a poběží. Chviličku po mně doráží na start prezident oddílu TTS Osek s početnou suitou doprovodu a po další mikrochvilce i Aldaman. Zjišťujeme informace o trati, běží se 5 kol kolem rybníka Hejtman a je to kros. Více než polovina trati vede po trávě, zbytek po polňajdě. Tady to na osobáček nebude, to tuším už při rozklusu. Na startu se postavím, kam patřím, tzn. do zadních řad. Závodu se naštěstí účastní i několik skutečných veteránů, snad to tedy dnes na poslední místo nebude. Rozbíhám se opatrně, tempo těsně pod 5:00/km a běží se mi překvapivě dobře, ani terén tolik nevadí. S Aldamanem ovšem vydržím jenom půl kola, pak se mi škubne, ale celou dobu ho vidím. Žádný zázrak v tom ale není, Aleš si testuje maratonské tempo. Předběhnu nějaké dva chlapíky, z nichž jeden sípe tak, až mám strach aby nezkolaboval. Chvilku mne sípoš zkouší viset, ale naštěstí nevydrží a i za ty 3-4 minuty, co ho slyším, mě berou všichni čerti. Po předběhnutí těchto dvou se dostávám na dohled slečny s nádhernýma nohama. No pokoukáníčko skoro na 3 okruhy:-)). Na chvilku mi ho kazí jenom čelo závodu, které jde přes nás o kolo zhruba ve 2. třetině 3. kola.Kochám se výhledem až skoro do jeho konce, ale pak mi nějak dojde, že by nebylo špatné přidat. S těžkým srdcem opouštím krásnou vyhlídku a slečnu předbíhám. Asi 200m přede mnou vidím chlapíka v trenkách, toho už asi nedoženu. Nicméně i ve čtvrtém kole mi to celkem jde a zvládám ho o 3 sekundy rychleji, než kolo 3, bohužel mne na samém jeho konci ještě stihne fiknout Ondra, který už ovšem sviští do cíle a je poslední ze závodníků nadělivších mi kolo. Na začátku posledního okruhu už konečně chápu, že šetřit síly nemá smysl a dávám do něj všechno. Dokonce předběhnu chlápka v trenkách a dostává se mi na dohled jiný maník celý v černém. Stahuju, stahuju, ale cíl je příliš blízko:-), nestihnu to. Čas mám na hodinkách stejný, jako naměřili časoměřiči a to 48:39. Hm, jenom 12 sekund za osobákem z Hulmena a přitom jde o kros (byť tedy nijak profilově náročný). Nemůžu říci, že bych byl časem nadšen, ale nejsem ani otrávený. Nepřepálil jsem začátek a ke konci byl schopen přidat. Nicméně, mrknu-li se na okruhy, tak pocity jsou jedna věc a časy druhá:-) Mezičasy po 2km totiž vypadají následovně (v závorce průměrné tepy v okruhu):
2,00km 9:36 (165bpm)
4,01km 9:50 (169bpm)
6,01km 9:48 (171bpm)
8,00km 9:45 (172bpm)
10,00km 9:40 (176bpm)
Pocitově bych ovšem řekl, že poslední kolo jsem dal výrazně rychleji, než první. Garmin ale nelže:-) Zkrátka mám pocit, že jsem celkem pravidelný tempař, když nepřepálím, teď ještě někde vyšašit to pořádné tempo, že jo:-)

2 běžecké fáze, poprvé v životě

Ještě nedávno by mne vůbec nenapadlo, že se k této metodě profesionálů kdy uchýlím. Dvoufázový trénink pro mne pochopitelně není až takové nóvum. Konec konců, když má člověk v přípravě 3 sporty, trvale s jednofázovým tréninkem asi nevystačí.
Za všechno může, jako ostatně vždy, trenér. V neděli mi poslal přehled tréninku tak pozdě, že už jsem ho nepřečetl a svévolně jsem jel do práce na kole. Po návratu domů jsem chytil takový kopr, že na předepsaný běh už prostě nebyl morál.
Červík ale hlodal, nebude volná dvanáctka chybět? A tak jsem dnes ráno vstal a střihl si ne sice dvanáctku, ale aspoň desítku lehkého krosu. Jelikož jsem včera bulnul i plavání, dneska jsem se do toho lehce opřel a za 41 minut stihl 200 rozplavání, 10x100m kraul v 1:40 a 10x100m kraul v 1:45. Na vyplavání musela stačit stovka.
Přes den jsem se celkem držel s jídlem, nicméně manželka tradičně v takový den připraví něco zákeřného, jako třeba zapečenou brokolici s brambory, nebo jindy vynikající fazolovou polévku, případně, jako dnes, obojí:-). Tím jdou pochopitelně všechna dobrá předsevzetí do kopru. Asi mi ale fakt šibe, protože po kontrolo váhy jsem se lekl, uložil děti a vyrazil na tentokrát dnešní trénink, desítku s motivem 10x100.
Takovej su vzorňák. A jestli mě kurňa nikdo nepochválí, tož sem přestanu psat a basta:-D Jo a po běhu, než jsem se šel napít, to psalo 96kg.

2008 týden 17 (21.4..- 27.4.)

Trenér pro mne vyprodukoval následující:

Pon- klus 10km na 145
Ute- kolo
Str- 3R, 2x4km po 5:10/pauza 4´, V2
Ctv- volno
Pat- klus 12km na 155
Sob- kolo
Ned- souvisle 25km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat

Řekl bych, že jsem s tím popasoval celkem se ctí, byť jsem měl tréninkové úsilí komplikované relativně bohatým doprovodným programem spojeným převážně s nějakou konzumací:-))
V pondělí jsem už skoro tradičně ráno totální lemra. Nevstanu, nicméně dokopu se v poledne cosi zaplavat a klusat jdu večer. Úplně na pohodu, tepy vypadají vysoké, protože mi už slábla baterka v pásu, takže jsem prvních 10minut bojoval s hodnotami kolem 200:-).
Ani úterek, stejně jako den předchozí, nedával příliš nadějí na cestu do práce na kole. Dokonce jsem se ráno vzbudil, vstal a kurnik, venku prší. Co už, šup zpět do pelechu. V poledne zaplavat a běh opět až večer. A asi se opět potvrdilo, že forma (jestli o něčem takovém při mé výkonnosti může být řeč) asi je. Chtěl jsem odběhnou ty 4km úseky původně plánované na středu. Už při rozklusu jsem tušil, že to dneska pude. První 4km jsou proti větru, přesto relativně v klidu držím tempo 5:06, průměrný tep úseku 159. Zpět mi foukne do zad a vida, při stejném tepu tempo 4:57. Pravda, konec už jsem docela tlačil na pilu, abych se s tempem pod 5:00 dostal;-). Dobré, patnáctka za 1:19:17 (je v tom rozklus i výklus) na průměrném tepu 154.
Ve středu konečně do práce na kole!
Na čtvrteční služebku jsem se dokonce celkem těšil, protože už jsem byl utahaný jako kůň.
V pátek opět kolečko do práce a taky opět funí. Ale dnes slavíme narozeniny skorošvagrové, musím domů pořádně tumlovat, takže neřeším nějaké tepy. Na oslavě se celkem šetřím s pitím teda, protože Jitka připravila naprosté žrací orgie. Počítám, že jí připravené potraviny by nasytily hladovějící Afriku na několik dní.
V sobotu totiž celý den hlídám děti a protože žena jede už v 8 ráno, musím pětadvacku odběhnout brzo ráno. A opravdu se mi podařilo vstát ve 4:50 a trénink zvládnout. Zejména vystuňované tempo cestou zpět mne celkem bavilo. Večer jsem se vypravil zocelit organismus na rožnění prasátka. 2 panáky slivovice ještě před prvním pivem dávaly tušit, že dneska to s kontrolou a ovládáním nebude nic moc. No co budu vyprávět, vožral jsem se jako to prase ( které se naštěstí začalo rožnit pozdě, takže jsem se zvádl moc nepřejíst:-)), slivovici ovšem brkám ještě teď, nicméně díky její kvalitě je kocovina dost milosrdná. A jelikož opékajícím oslavencem byl kolega z TTS Osek, rovnou jsem si domluvil nedělní vyjížďku s prezidentem klubu.
V neděli se mi vstávalo fakt blbě a to mne moje milosrdná žena nechala ležet až do 9:30. Posnídal jsem 1,5 litru čerstvé žinčice, zapil ji kvasnicovým ležákem a začal se cítit skoro normálně. Po obědě startuju na kolo a je mi jasné, že dneska to žádná extra divočina nebude, takže lehce vypustíme několik plánovaných kopců:-)) V zásadě jsem překvapen, že mi není nijak zle, takže po 80-ti km příjemné společné vyjížďky nechávám Petra v Oseku a jedu domů, fouká do zad, pohodka. Asi půl kiláku za Osekem, co by kamenem dohodil domů, mi najednou totálně dochází, na 7-mi zbývajících km domů třikrát zastavuju a rozdýchávám blinkací návaly. Domů dojíždím totálně prošitý. Trvá skoro hodinu, než se jakž takž vzpamatuju. Vinu příkládám tomu, že jsme se nestavili na pivo, tím jsem se spravil až doma;-)
Tabulečka je tady a co se týče hubnutí v přímém přenosu, tak dneska to píše 97,5kg což mi příjde bezva zejména s ohledem na absolvovaný program:-))
Jako důležitou skutečnost vidím ještě to, že díky dnešní vyjížďce jsem počtem najetých km (se započtením trenažéru) překonal o pár km kilometry naběhané. Kónečně, doufejme, že počasí už půjde jenom k lepšímu.