neděle 31. května 2009

25.-31.5.2009 tréninkový týden s endurainingem

Jak jsem slíbil, zveřejňuji první týden s endrurainingem. Není to tedy první týden podle jejich plánu, ale teprve teď jsem se pustil zase do psaní. Budu moc rád, když mi kompetentní průběžně dají vědět, co si myslí o plánovaném a samozřejmě i o provedení:-).
Nebudu tady nijak detailně řešit jídelníček, snad se jen občas zmíním, jestli jde váha nějak uspokojivě dolů.
Takže jak měl vypadat tento týden:

po 25.05. P-Vypl 0:40






ut 26.05. Volno 0:00






st 27.05. C-ZDV 1:10






fáze 2 C-ZDV 1:30 C-SVR: 0x(2(20+15)+0) C-ZV2I: 0x(1(7+0)+0)




ct 28.05. B-ZDV 0:40 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(3(5+5)+0)




fáze 2 P-KrZV 1:00






pa 29.05. C-Komp 1:00






so 30.05. C-ZDV 3:00 C-SVK: 0x(4(6+6)+0) C-RVK: 0x(2(6+6)+0)




ne 31.05. Volno 0:00







Plnit se mi ho celkem dařilo, tedy až na závěr týdne, kdy počasí poměrně znemožnilo plánovanou cyklistiku. Detaily tréninků je možno sledovat u mého profilu na runsaturday.
Pondělí: plánované plavání jsem dodržel:-)
Úterý: po dohodě a zejména proto, že jsem zrušil plánovanou služební cestu do Prahy, bylo zařazeno kolo. Předpověď na středu totiž byla krajně pesimicstická. V zásadě jsem program dodržel až na to, že delší fázi jsem absolvoval ráno a budu to tak dělat asi vždycky. Přivstat si na delší trénink zvládnu, ale natahovat tréninky po práci se mi nechce, taky se potřebuji vidět s dětmi:-). Motiv C-SVR je silová rychlostní vytrvalost, kdy mám točit 70-75 rpm a držet tepy kousek pod ANP a považuji ho zatím za nejzábavnější vůbec, narozdíl třeba od kadenčních tréninku do kopce, ale o těch jindy:-))
Středa: mělo být úterní volno, ale hodil jsem tam polední plavčo zpestřené policejní vložkou.
Čtvrtek: ráno jsem si dal pěkný běh, který opět potvrdil moji teorii o pozitivním vlivu sladších vín na sportovní výkon. Plánovaný běh, kdy mám běhat na tepech 135-150bpm, přičemž ty pětiminutové intervaly mám přidávat na tepy do 160-ti, jsem zvládl s průměrnými tepy 147 v tempu 5:51. Prostě paráda, fakt mi to šlo a bavilo mě. V poledne jsem dal i plavání, jenom ho musel pokrátit na 40 minut. Už podruhé jsem byl plavat ve venkovní padesátce v Olomouci a musím říct že 3 lidi v bazéně jsou opravdu bezva počet na trénování.
Pátek: na 12:00 jsme byli objednáni na opraci s Růžou kvůli nádoru na mléčné žláze. Bohužel, ve stejném termínu byla objednaná Maruška na jakousi prohlídku, kam s ní musela manželka, takže veterina zůstala opět na mně. Jelikož bylo hnusně a já tam měl volné hodinové kolo, vyměnil jsem zadní kolo a hodil durateca do trenažéru. Nic moc teda, když už člověk jednou začal jezdit venku.
Sobota: plánované delší kolo s úseky. Podle předpovědi bylo jasné, že to nepůjde. Smlouval jsem s trenérem o delší běh, protože ten mi v mrholení nevadí a nakonec to usmlouval na 2 hodiny maximálně s tím, že se večer na sraze moc neopiju a zkusím ty úseky odjet v neděli, umoudří-li se počasí tedy. Domluvený jsem byl s Aldamanem na ráno, musel jsem to ale změnit, protože veterinář jel na nějakou konferenci, takže na kontrolu jsme museli jít už na 6 ráno před jeho odjezdem. Rozladění kvůli komplikaci s ranním během bylo zbytečné, protože celé dopoledne usilovně pršelo. Nakonec ale klapl výběh s Aldamanem po obědě. Dařilo se mi držet tepy hezky nízko při tempu 6:06 průměr 146 bpm. Je ale pravda, že v poslední půlhodině už mi začínalo docházet (po hodině a půl jsem měl průměrné tepy 141bpm, super!!!), přece jenom mi ty delší běhy chybí a budu muset požádat trenéra, abychom tam nějaké přidali. Celkově pěkná upovídaná dvacka, navíc když jsem se po ní zvážil, dalo to 99,2. Je ale pravda, že jsem se trochu zbytečně oblekl, dost potil a napil se až po vážení:-)
Neděle: volno. Prší celý den, navíc mám kocovinu. Už je to trochu lepší, ale pořád nic moc. Ještěže prší:-).
Navzdory dnešnímu volnu jsem odtrénoval pěkných 10 hodin, byť jsem se dostal na kolo jenom jednou a to je velká škoda. Příští týden je předpověď také na pytel a navíc ho mám jako odpočinkový s tím, že ve čtvrtek jedu do Mohelnice na testy laktátové křivky a v sobotu si zkusím jako terénní test časovku na Kozlov. Takže jsem zvědav. Vypadat by to mělo nějak takto:

po 01.06. U-POS 0:20






ut 02.06. B-Komp 0:30

Praha



st 03.06. Volno 0:00

Praha



ct 04.06. C-ZDV 0:30

Testy Mohelnice



fáze 2 C-Komp 1:20






pa 05.06. Volno 0:00






so 06.06. C-ZDV 3:00 C-RVR: 0x(1(4+0)+0)
test Kozlov pře ..



ne 07.06. U-Reg 1:00

prostě se jen c ..



středa 27. května 2009

Enduraining, jak to funguje - trénink

S tréninkem je to dost podobné jako s jídlem. Obecně bych to shrnul do krátké poučky: mám pocit, že obojího by mohlo být víc. Jak jídla (sem tam a zejména třeba chipsíky se v jídelníčku překvapivě vůbec neobjevují, nemluvě o nakládaném hermelínu, grilovaných kolenech a dalších skvělých dobrotách, z nějakých pochybných důvodů nevyhovujích mustru jídelníčků:-))
První týdenní program byl pro mne šok: tak málo a tak nízká intenzita. Ten trenér se snad pomátl. Věren teorii (asi Michalově) o těle, jež snese pouze to, co do něj člověk natlačí a tedy připraven v případě časového okna odtrénovat, co to dá, jsem se ocitl v situaci, kdy mám běhat 135-150 tepů, přičemž jsem byl ještě nedávno přesvědčen, že běžet pod 150bpm znamená stát (teda ne, že by neznamenalo, ale nuceně jsem uvěřil, že toto jakoby stání má smysl:-)).
Kolo je na tom podobně, jízda mne zajímá od 30kmph, ale tam se na tepch 135kmph nedostanu (tedy není-li to z kopce:-). Trenér ovšem tvrdí, že musí brzdit cca 2/3 svěřenců, tak je třeba vysoká intenzita opravdu jedním z mých problémů.
Jak to ovšem po pár týdnech (čtyřech) vypadá, nějaký smysl to má i už po tak krátké době. Třeba dneska ráno jsem zvládl běžet na průměrných tepech 147 v tempu 5:53. Před čtyřmi týdny tepy 145 znamenaly tempo 6:30-6:40. Zajímavé a to prd běhám, tak 2x týdně a ještě žádné dálky. Mám v plánu trenéra požádat, jestli by mi nějaké delší běhy nemohl ordinovat. Jasně, jako prioritu mám zlepšení na kole, na což je jistě lepší jezdit, než běhat, ale nadřízenou prioritou je, že mě to taky musí bavít:-) a překvapivě se mi po těch dvacítkách stýská. Vždyť to je taková paráda, nasadit sluchátka a v 5:30 ráno pěkně sám klusat kolem Bečvy při vycházejícím slunci s vypnutým mozkem.
Co se týče kola, tak tady jsou změny oproti zvyklostem prakticky totální. Jak jsem se zmínil, v zásadě jsem na kole nikdy netrénoval, jenom jezdil. Dnes kromě nízkých tepů řeším i kudy pojedu, aby mi tam předepsané motivy nějak rozumně pasovaly.
Jak to tedy na kole vypadá? Převážně mám jezdit vytrvalost 135-150 tepů, sem tam kompenzační kolo (do 135-ti bpm), což je na palicu, tak se ploužit. Točit mám 85-105rpm, pokud to tedy tepově zvládnu a nebo interval nevelí jinak. Intervalových tréninků jsem zatím moc neměl (jsou tak max 2-3 do týdne a jeden z týdnů byl kvůli škole v přírodě běžecký), takže zatím jsem absolvoval intervaly na vytrvalost ve vysoké kadenci na rovině i silové intervaly (ty mě dost baví), kdy jezdím otáčky 70-75 při vyšších tepech. Největší horror jsou ale intervaly na rychlostní vytrvalost v kopcích, kdy mám cca 6 minut držet do kopce otáčky 80-85. Tý jo, první takový trénink jsem málem chcípl a ověřil si, jaká jsem sračka (nejde označit mírněji). Do kopce prudšího než 5% jsem to prostě nebyl schopen udržet, byť tepy letěly nad ANP. Velmi náročné, nicméně stačily asi 3 takové tréninky na to, abych cítil, že se moje schopnosti lepší. Nevím, má-li to na svědomí rostoucí fyzička, nebo jestli jsem se ve vysokých otáčkách technicky zlepšil, ale už to celkem jde i na 6%. A dokonce mne ty tréninky i začínají bavit. Problémem se občas jeví, kterak vybrat ty správné kopce, aby se dal trénink rozumně realizovat.
Musím říct, že teprve při současném režimu, kdy prakticky každý trénink obsahuje nějaký motiv, či aspoň abecedu atp., plně oceňuji možnosti sporttesterů Garmin. V training centru si nadefinuji, co je třeba, nasázím to do kalendáře a v den tréninku jenom pustím příslušný workout na daný den. Skvělé.
Na bilancování úspěšnosti je zatím velice brzy, příští čtvrtek jedu do Mohelnice na testy laktátové křivky a potom v sobotu mám první terénní test, kopec na Kozlov, tak uvidíme. Docela se těším a jenom doufám, že se počasí umoudří, protože zatím to na víkendová dlouhá kola moc nevypadá.
Od tohoto týdne se také vrátím k týdennímu tréninkovému bilancování na blogu, protože by mne celkem zajímala trošku širší diskuse k tomu, čemu jsem podrobován.

Pomáhat a chránit

V poslední době mi příjde, že je v módě psát, jak nic nefunguje, všechno je špatně a zejména policie jsou výlupci vší špatnosti. Můj oblíbený dfensův web je protipolicejně orientovaných příspěvků plný a kdyby byla jenom polovina pravda, člověk by měl uvažovat o emigraci:-).
Na rozdíl od všech nevinných chudáků řidičů policisty bezohledně šikanovaných kvůli ničemu, jsem se pochybení dopustil. Cestou na bazén v polední pauze jsem zvolil jako dopravní prostředek auto. Je škaredě, tak šup těch 500m pěkně autem. Hodím k plavání peněženku a jedem, mám v ní přece řidičák. Po zabočení k magistrátu šok, staví mne běžná silniční kontrola, jíž jsem vyzván k předložení dokladů. Policista vidí, že by se ve mně krve nedořezal. Vysvětluji mu situaci, že jedu jenom z Karolíny Světlé na bazén a vzal si jenom peněženku s řidičákem bez pouzdra s techničákem. Příslušník je v klidu, vyžádá si tedy řidičák a na můj dotaz, kolik to bude bodíků v klidu odpovídá, že žádné. Ještě se ptá, zda je vůz můj, což potvrzuji a po chvíli se vrací pro občanku. Ta je ovšem v pouzdře s techničákem. A sakra, příslušník je ale stále v pohodě, já ovšem čím dál nervóznější. Vyžádá si tedy ode mne aspoň poslední 4 číslí rodného čísla, které naštěstí znám. Po chvíli se znovu vrací, vrací mi doklady a ptá se, jsem-li ochoten zaplatit pokutu 100,- kč a omlouvá se, že méně dát nemůže. V šoku platím a ptám se, jestli na bazén můžu dojet, nebo se mám vrátit pro doklady. Policista mi tedy na pokutový bloček píše důvod pokuty, kdyby mne náhodou při návratu stavěla jiná hlídka.
Za sebe musím říct, že jsem událostí zpětně hodnoceno nadšen. Lidský přístup policisty, rozumná domluva (je fakt, že jsem nic strašného neprovedl, ale za jízdu bez dokladů může být udělena pokuta až 2000,-kč) a tutově si teď dlouho a dlouho budu dávat pozor na doklady i při těch nejkratších pojížďkách. U mne má za dnešek dopravní policie z Olomouce výrazné plus.

neděle 24. května 2009

Enduraining, jak to funguje - jídelníček

Pokračování seriálu o mé spolupráci s enduraining.com je tady. V minulém díle jsem popsal, jak jsem se s nimi seznámil, jak se má člověk registrovat i jaké programy jsem si vybral.
Začneme jídelníčkem. Ten má poměrně jasná a striktní pravidla, denně obsahuje 5 jídel čili kromě hlavních i svačiny, které jsou asi největším zásahem do mých "stravovacích návyků". Kromě toho je samozřejmě jídelníček sestavován tak, aby byl naplněn správný obsah živin i vitamínů (kurňa zeleniny jaxviňa:-))) a zohledňuje tréninkovou zátěž. Kromě pravidelných svačin jsem zařadil ještě jeden prvek, který je novinkový a tím je doplnění sacharidů gainerem hned po tréninku. Nevím, jestli je to placebo efekt, nebo to fakt funguje, každopádně mi příjde, že lépe regeneruji (ale to může být i tím, že méně trénuji:-). Jejda, a zapomněl na ten úplně zásadní nový prvek, kterým je nepřežírání se a to zejména na noc, což má rovněž velmi pozitivní vliv na tréninkové a hubnoucí úsilí. Musím se také na tomto místě přiznat, že nejsem totálním otrokem jídelníčku, ono to totiž třeba na služebních cestách nejde přesně dodržet, ale snažím se, když už nemám přesně to, co je v jídelníčku, držet adekvátní kombinace. Čili mám-li rybu s bramborem, která není na jídelníčku, zařadím místo ní kuřecí prsa a hlavu si tím moc nelámu, nebo opačně či podobně. Rovněž jsem si domluvil a dostal povoleny 2dl vína na den, které mohu jistým způsobem přeskupit, rozumněj někdy vynechat, jindy přidat. Dobré s tím se dá žít. Pivo jsem omezil prakticky úplně, dám si tak 1-2 za týden, což proti loňsku ve srovnatelném počasí značí několikasetprocentní snížení konzumace:-), ale stejně tím trošku porušuji.

čtvrtek 21. května 2009

Trénink s endurainingem, úvod

Letošní rok byl pro mne od začátku plný sportovních zklamání. Slušně rozjetý prosinec zastavila zlomenina kotníku a s ní více než dvouměsíční tréninková pauza, která při mé žravosti znamenala nejen zastavení hubnoucího procesu (do zlomeniny jsem mezi svátky dokonce zhubl a udržel se pod metrákem!), ale jeho totální zvrácení, které někdy v únoru dosáhlo téměř kritických hodnot z před dvou let ve výši 108kg. Asi měsíc a půl od února jsem se trápil a vymýšlel, čím bych sám sebe zpitoměl a pro v zásadě z pohledu cílů ztracenou sezónu našel nějakou novou motivaci pro trénink.

No a jak je zřejmé z nadpisu, vymyslel jsem zakoupení tréninkového programu od nějaké renomované společnosti zabývající se sportovním poradenstvím. Těchto firem je, pro mne překvapivě, na netu mraky a dle většiny prezentací není nic snažšího než vzít excelský sheet a do roka, co do roka, za 2 měsíce, je z vás Mark Allen nebo nějaký jiný v zásadě libovolný sportovní idol. Než jsem všechny tyto možné nabídky přechroupal, ujasnil jsem si, že letošní prioritou (ne absolutní, ale největší) bude pro mne letos kolo. Kotník pořád sem tam trochu zlobí, tak ho ještě chvíli nechám relaxovat (třeba do srpna) a hlavně mám pocit, že na běhu jsem většinou tuhl kvůli přílišnému vydání se na kole, než že by nebylo naběháno. Neméně závažným faktem je to, že na běhu už jsem si pod Michalovým vedením udělal aspoň jakýs takýs obrázek, jak skládat trénink, aby byl pestrý a co do něj dávat, na kole jsem ovšem zatím jenom jezdil a to většinou “co to dá”, což asi není ta nejlepší cesta:-).

Po tomto ujasnění si zadání jsem se směle vrhl na výběr firmy, která bude mít tu čest spolupracovat s tak výraznou postavou jako jsem já :-D. Výběr se mi nakonce scvrkl na váhání mezi dvěma servery a to cyklotrenink.info a enduraining.com. No a jelikož enduraining už nějaký čas sleduji (zejména prostřednictvím jejich textů publikovaných na triatletu), rozhodl jsem se, že se zkusím obrátit na ně.

Neznaje na začátku formu ani úroveň spolupráce, sáhl jsem po nejlevnější variantě e-plán z nabídky v kombinaci s e-jídelníčkem, na kteroužto sestavu je sleva:-).

Jak to následně vypadá: na webu enduraining.com se člověk zaregistruje a obdrží výzvu k uhrazení služby, po jejímž připsání na účet se rozjede spolupráce. V mém případě to proběhlo rychleji, protože ještě týž den, co jsem se regl a byl vyzván k platbě (kterou jsem obratem provedl) už jsem vyplňoval vstupní dotazník a napsal mi pan Miloš Krejčí, který je mým dietologem a trenérem v jedné osobě. Dotazník, který je pro trenéra zásadní vstupní informací, klade řadu otázek překvapivě zejména na sportovní současnost, historii a cíle, stravovací návyky atp. Současně s tím (máte-li zakoupen i e-jídelníček) začínáte psát log toho, co jíte, aby měl konzultant možnost vycházet z vašich návyků a zejména odpozorovat, kolik toho asi sníte a podle toho nastavit jídlo tak, aby člověk hubl, ale měl dost energie do tréninku. Mně to vyšlo tak, že program začínám plnit od května, týden před tím už byl trénink a jídelníček od pondělí 4.5.

O tom, jak se trénuje, diskutuje s trenérem a taky trošku jí :-) zase příště.

čtvrtek 14. května 2009

Chcete si odpočinout od práce? Vyrazte s dětmi a vezměte jich hodně!

Když se manželka někdy na podzim vrátila po x letech mateřské do pracovního procesu, vůbec jsem netušil, jak zásadní dopady nejen na pravidelní denní režim, ale i na termín a lokaci části mé dovolené tato změna bude mít. Abych to moc nenatahoval, manželka pracuje jako asistentka u postižené holčičky v 1. třídě zaměřené právě na integraci dětí s nějakou potíží. Loni se tam, bohužel, nedodržel rozumný standard držet v podobných třídách nízký počet dětí a ve třídě je 29 kousků, z čehož kromě manželčiny svěřenkyně cca čtvrtina vlastní papír na ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti) a několik je reálných adeptů na zvláštní školu pro omezený intelekt či zanedbanou výchovu.
Škola se navíc rozhodla, že na pobyt v přírodě pojede celý 1. stupeň hromadně, což je 5 tříd, dětí celkem 120. To už je pěkná parta, což? Co si pamatuji, tak existuje něco jako norma, podle které při pobytu přes noc musí být s dětmi na každých 10 dětí jeden dospělý. Podle vedení školy ale na 1. třídu s 29-ti dětmi stačí učitelka a asistent postiženého dítěte, které se rovněž účastní pobytu. Další kapacity škola uvolnit nemůže a externí zdroje nehledá. Protože si manželka v nové práci teprve doplňuje vzdělání a začíná, je z ní pochopitelně nervózní a před školou v přírodě byla opravdu plná obav. Jako správný manžel s manželkou cítím a jako vystudovaný pedagog a ostřílený táborový vedoucí jsem i kompetentní ji podpořit v akci. Obětoval jsem tedy týden dovolené a nabídl, že na školo s prvňáky jako 3-tí do party pojedu. Nebudu se vyjadřovat k organizaci, plánování kapacit jsem popsal a že jsem na akci vyrazil bez platné smlouvy snad dostatečně dokresluje zájem vedení školy na podpoře zdárného průběhu akce.
V zásadě už příjezd na Rusavu mi signalizoval, že to nebude legrace. Ubytování v 5-ti patrovém hotelu (1 část, ostatní byli v asi 100m vzdáleném "přídavném" objektu) značí, že jako jediný muž v teamu vychovatelů a učitelů odtahám prakticky sám cca 60 kufrů a dalších beden s vybavením do pater 2-6 (v 1. patře je totiž restaurace a jídelny, pokoje tedy začínají až v patře druhém), ranní cca 70-ti minutový běh v kombinaci s touto skoro hodinovou legrací značí, že končím totálně propocen a na pokraji smrti hladem v kombinaci s vyčerpáním:-D.
Nebudu se pokoušet líčit všechny zážitky, protože ne každý den, ale každá hodina sebou nesla minimálně několik zaznamenáníhodných miniepizod, na což zde prostě nemám prostor, resp. mám, ale nehodlám ho využít:-)). K čemu hodlám tento prostor využít je (sice skromně čtená,) agitace za učitelské povolání, zejména to "prvostupňové". Během pár dní jsem totiž měl možnost sledovat v koncentrované podobě, jak náročné toto povolání je a jak zásadním způsobem můžou učitelé formovat naše děti. Škola v přírodě je v zásadě esencí všecho, co se může stát ve škole, ještě výrazně umocněnou nepřetržitým kontaktem s dětmi ve dne v noci. V klidu zapomeňte na osmihodinovou pracovní dobu, fungovat začínáte ráno hoďku před dětmi (čili 6:30, pokud jako já nechodíte od 5:15 běhat:-) a jedete celý den. Dohlédnete na řádné vzbuzení, hygienu, spořádanou snídani (v průměru 2 vylité čaje, nějaké rozsypané jídlo, minimálně 2-4 děti nejedící podávanou potravinu...), uklid na pokojíchi a dopolední program, svačinu, další dopolední program, hygienu před obědem, oběd (další maléry, nejedící děti, nemléčná dieta 1ks, bezlepková dieta 1ks, kterým personál v klidu podá mléko či normální oplatek....). Následuje takzvaný odpolední klid, který děti nenávidí, protože ležet můžou doma a vy jej strávíte vyhodnocováním dopoledních aktivit, abyste u večeře mohli rozdat odměny, od kterého vás trvale odvádí uklidňování "odpočívajících" dětí. Následuje odpolední program, svačina, další program, hygiena, večeře v podobném gardu jako oběd, večerní program, večerní hygiena (zkuste byť ve třech sprchovat 27 prvňáků) a vaše šichta nekončí ještě ani kolem 22:00, kdy usínají poslední děti, protože je potřeba dochystat plán na další den (díky absenci vedení pobytu je koordinace mezi třídami prakticky nulová, čili často dochází ke křížení aktivit a problémům s kapacitami sportovišť atp.). Nicméně i tak spíte s otevřenými dveřmi, abyste slyšel co se kde šustne, protože každou noc se jde někdo vyčůrat a dost často bloumá dezorientovaný a polospící po baráku.
To vše za učitelský plat a kecy lidí okolo, jak si užíváte volno s dětmi mimo školu. Já osobně mám po pěti dnech totálně vygumováno. Ještě nikdy jsem na žádné dovolené tak nevymazal z paměti vlastní pracovní záležitosti jako zde. Kvůli kraválu jsem většinou ani neslyšel telefon a na zpětná volání o dovolené kašlu:-), internetové připojení v hotelu Rusava pro hosty rovněž neřeší, což je při nedostupnosti CDMA signálu dost nepříjemné, ale zase se ani nedostanu do firemní pošty:-). Ještě teď, 24 hodin po návratu mi hučí v hlavě, jsem mentálně gumový a do mailu se nepodíval.
Na závěr si dovolím malý apel: spolupracujte s učiteli svých dětí, často mají schopnost ovlivňovat vaše děti více než vy sami. Otevřená a upřímná spolupráce místo shánění potvrzení o dyslexii, disgrafii, hyperaktivitě atp. je to nejlepší, co můžete udělat pro své dítě.

P.S.: provedu malou negativní reklamu hotelu Rusava, protože zejména v oblasti stravování jsem tam zažil věci, které, ač ostřílen desítkami akcí, jsem dosud nepoznal. Asi rekordmanem pobytu je tzv. játrová pomazánka na starém chlebu z úterního rána (ostatně čerstvé pečivo se prakticky nepodávalo), která svou konzistencí i chutí připomínala ze všecho nejvíce žrádlo pro psy (schválně jsem doma po návratl "koštl", abych se ubezpečil, že nekecám). Po čtvrteční odporné omáčce na těstovinách, již jsem nebyl schopen vůbec pozřít, jsem musel vyrazit na večeři do hotelu "pod Čechrem", protože už jsem měl opravdu šílený hlad a nenechám přece vydělat v hospodě podnik, který mi v jídelně podal hnus.
V kontrastu k tomu obsluhující personál byl velice ochotný, nic nebyl problém, ovšem ani super usměvavý číšník šlichtu na talíři nezachrání. Nemluvě o velmi neuspokojivé úrovni sociálních zařízení více než tří čtvrtin pokojů. Čili za mne tento hotel vřele nedoporučuji, byť na rovinu přiznávám, nevím, jak se chovají k "normálním" hostům.

sobota 9. května 2009

Dá se jet Mamuttour trasa B se 104-mi kily?

Vlastně při rekapitulaci nechápu, proč jsem se na ten závod hlásil. Už v době podávání přihlášky jsem věděl, že to bude utrpení, že jsem o 8 kilo těžší než loni, mám méně najeto i výrazně méně naběháno, ale přece nebudu úplně bez závodů, resp. nezměřím si trochu trochu výkonnost, protože o závodění v mém případě nemůže být ani řeči:-). Ten pravý důvod je asi to, že závod se koná přímo v Přerově a důvody proč nejet se tím pádem hledají blbě.
No ale co už, člověk se někam přihlásí, rychle zaplatí startovné, aby už nemohl couvnout, a jede. Ačkoli si ráno přivstane, stejně nakonec odjíždí na poslední chvíli, protože až 300m od baráku si vzpomene, že doma nechal chip. Čili zpět domů pro chip, při tomto návratu jsem rovněž zjistil, že kromě chipu jsem doma nechal i lístek na pivo a jídlo. Ach ta hlava muže středního věku.
Každopádně po příjezdu na náměstí stihnu chvilku splknout s Téčkem a Vl001, který se jde ale brzy zařadit někam k čelu startovního pole. Tam se s Téčkem nehrneme, nicméně volba konce pole také není optimální, protože druhá brána Coca Cola jde z neznámých důvodů k zemi, takže po startuje potřeba přelézat provazy i s kolem, aby se člověk vůbec dostal do koridoru. Start je klasika, hned tepu 160 a když míjím v Předmostí fandící ženu s dětmi (které Téčko vtipně označil za Ječmínkovu paní a zrníčka:-)), letí ke 180-ti. Klasika Čekyňák, Zábeštní Lhota a další hupky. Někde kolem Veselíčka dojíždíme šikovnou slečnu (posléze se z ní vyklube Tamara), se kterou tak trochu spolupracuji na Kozlov (1. kopec trasy B), ale spolu s borcem v bílem mi před vrcholem ujíždí. Ve sjezdu na Potštát je sjedu a utrhnu, kousek za občerstvovačkou mě (to už je Téčko někde v pikách, naposledy jsem ho viděl pěkně švihat na začátku Kozlova) dojede a libý pohled na její pozadí je mi dopřán ještě cca 10 minut, než mi zmizí z dohledu a setkám se s ní až v cíli, kde už má sebou ale, bohužel, přítele:-)). To borec v bílém je kousek přede mnou a po přejetí partutovického kopce ho ve sjezdu do Oder zase sjedu a utrhnu. V posledním delším stoupání z Oder už mne nedojede, ale ve sjezdu při pauze na tyčinku a pití mne dojede. Terén se dál trochu vlní a mně kolem 90-tého už začíná solidně docházet a ani gel na tom nic zásadního nemění. Nicméně kolegu v bílem neztrácím a celkem jsem ho i potahal až po kopec u Lhoty, kde mi zase ujel. Nicméně za vrcholem jsem ho rychle dojel s tím, že na Pavlovice už to bude pohoda. Proti loňsku se ovšem koná změna a ze Lhoty se nejede rovnou na Pavlovice, ale uhýbá se vlevo spolu s trasou A a z hlavní na Bystřici se uhýbá až na Kladníky. To už jedem s bílým kolegou bok po bohu a já sbírám síly na závěrečnou hoňku v hrazdě a docela se na ni těším. Po návratu na cestě na Pavlovice za to beru jedu co to jde, ať jsme brzo v cíli. 2x jsem bílého utrhl, ale protože mi ho bylo líto, vždycky jsem na něj počkal. Pěkně to švihalo až do Radslavic, kde mi na kostkách došlo a kolega vybaven karbonovým rámem netrpěl tolik a poodjel mi asi o 50m, které jsem ani přes největší úsilí nebyl schopen do cíle stáhnout a že jsem si mrskal, co to šlo. Detailní údaje ke trase jsou k vidění na runsaturday. V cíli už jenom pár piv se známými a Mamuttour 2009 je historií.
A odpověď na otázku z názvu? Jo, jde to, ale proklatě to bolí. A jestli můžu radit, do kopců si místo 20-ti kil nadváhy vezměte raději pár gelů a tyčinek:-) I mizerných 8 totiž (spolu s nižší trénovaností) značí zhoršení z loňských 4:49 hod na 5:24, což je rozdíl cca 35 minut. Nic moc, ovšem asi maximum v současnosti možného. Výsledky jsou tady, ovšem 168 místo ze 180-ti není žádný důvod k chlubení.