Enduraining, jak to funguje - trénink

S tréninkem je to dost podobné jako s jídlem. Obecně bych to shrnul do krátké poučky: mám pocit, že obojího by mohlo být víc. Jak jídla (sem tam a zejména třeba chipsíky se v jídelníčku překvapivě vůbec neobjevují, nemluvě o nakládaném hermelínu, grilovaných kolenech a dalších skvělých dobrotách, z nějakých pochybných důvodů nevyhovujích mustru jídelníčků:-))
První týdenní program byl pro mne šok: tak málo a tak nízká intenzita. Ten trenér se snad pomátl. Věren teorii (asi Michalově) o těle, jež snese pouze to, co do něj člověk natlačí a tedy připraven v případě časového okna odtrénovat, co to dá, jsem se ocitl v situaci, kdy mám běhat 135-150 tepů, přičemž jsem byl ještě nedávno přesvědčen, že běžet pod 150bpm znamená stát (teda ne, že by neznamenalo, ale nuceně jsem uvěřil, že toto jakoby stání má smysl:-)).
Kolo je na tom podobně, jízda mne zajímá od 30kmph, ale tam se na tepch 135kmph nedostanu (tedy není-li to z kopce:-). Trenér ovšem tvrdí, že musí brzdit cca 2/3 svěřenců, tak je třeba vysoká intenzita opravdu jedním z mých problémů.
Jak to ovšem po pár týdnech (čtyřech) vypadá, nějaký smysl to má i už po tak krátké době. Třeba dneska ráno jsem zvládl běžet na průměrných tepech 147 v tempu 5:53. Před čtyřmi týdny tepy 145 znamenaly tempo 6:30-6:40. Zajímavé a to prd běhám, tak 2x týdně a ještě žádné dálky. Mám v plánu trenéra požádat, jestli by mi nějaké delší běhy nemohl ordinovat. Jasně, jako prioritu mám zlepšení na kole, na což je jistě lepší jezdit, než běhat, ale nadřízenou prioritou je, že mě to taky musí bavít:-) a překvapivě se mi po těch dvacítkách stýská. Vždyť to je taková paráda, nasadit sluchátka a v 5:30 ráno pěkně sám klusat kolem Bečvy při vycházejícím slunci s vypnutým mozkem.
Co se týče kola, tak tady jsou změny oproti zvyklostem prakticky totální. Jak jsem se zmínil, v zásadě jsem na kole nikdy netrénoval, jenom jezdil. Dnes kromě nízkých tepů řeším i kudy pojedu, aby mi tam předepsané motivy nějak rozumně pasovaly.
Jak to tedy na kole vypadá? Převážně mám jezdit vytrvalost 135-150 tepů, sem tam kompenzační kolo (do 135-ti bpm), což je na palicu, tak se ploužit. Točit mám 85-105rpm, pokud to tedy tepově zvládnu a nebo interval nevelí jinak. Intervalových tréninků jsem zatím moc neměl (jsou tak max 2-3 do týdne a jeden z týdnů byl kvůli škole v přírodě běžecký), takže zatím jsem absolvoval intervaly na vytrvalost ve vysoké kadenci na rovině i silové intervaly (ty mě dost baví), kdy jezdím otáčky 70-75 při vyšších tepech. Největší horror jsou ale intervaly na rychlostní vytrvalost v kopcích, kdy mám cca 6 minut držet do kopce otáčky 80-85. Tý jo, první takový trénink jsem málem chcípl a ověřil si, jaká jsem sračka (nejde označit mírněji). Do kopce prudšího než 5% jsem to prostě nebyl schopen udržet, byť tepy letěly nad ANP. Velmi náročné, nicméně stačily asi 3 takové tréninky na to, abych cítil, že se moje schopnosti lepší. Nevím, má-li to na svědomí rostoucí fyzička, nebo jestli jsem se ve vysokých otáčkách technicky zlepšil, ale už to celkem jde i na 6%. A dokonce mne ty tréninky i začínají bavit. Problémem se občas jeví, kterak vybrat ty správné kopce, aby se dal trénink rozumně realizovat.
Musím říct, že teprve při současném režimu, kdy prakticky každý trénink obsahuje nějaký motiv, či aspoň abecedu atp., plně oceňuji možnosti sporttesterů Garmin. V training centru si nadefinuji, co je třeba, nasázím to do kalendáře a v den tréninku jenom pustím příslušný workout na daný den. Skvělé.
Na bilancování úspěšnosti je zatím velice brzy, příští čtvrtek jedu do Mohelnice na testy laktátové křivky a potom v sobotu mám první terénní test, kopec na Kozlov, tak uvidíme. Docela se těším a jenom doufám, že se počasí umoudří, protože zatím to na víkendová dlouhá kola moc nevypadá.
Od tohoto týdne se také vrátím k týdennímu tréninkovému bilancování na blogu, protože by mne celkem zajímala trošku širší diskuse k tomu, čemu jsem podrobován.