Zbrojení na sezónu 2. část

Když jsem neodolal a pořídil karbonová řídítka, bylo celkem jasné, že bude nutno nějakým způsobem vyřešit hrazdu. Dosud používaná Syntace C2 sice sloužila k plné spokojenosti, nicméně montovat ji na karbonová řídítka asi není úplně to pravé. Proto jsem ji poslal do světa a poohlížel se po něčem montovatelném na představec.
Překvapivě, nabídka podobných věcí je poměrně úzká, celkem rychle jsem tedy hledání ukončil u výrobků společnosti Profile Design, konkrétně řady hrazd Lightning Stryke (no už ten název je paráda ne?:-).

S ohledem na nová řídítka s anatomickou ploškou v horní části a svou lenost s čímkoli se pořád dokola babrat (tedy např. sundávat a montovat zpět) jsem zvolil Carbon Stryke Flip Up Pads:

 Důvodem volby je zvednutí loketních opěrek, když člověk neleží v hrazdě, což umožňuje pohodlný a bezproblémový úchop v kterémkoli místě řídítek, což třeba se Syntacem nešlo.
Montáž hrazdy sebou ovšem nese jedno celkem zásadní úskalí: karbonová tyč musí být na pevno dotažená a seřízená v objímce ještě před uchycením objímky na představec, jinak totiž nesedí díry pro vedení šroubů horní a dolní objímky proti sobě. Než jsem na toto příšel, dost jsem se zapotil strachem, že mi po týdnech čekání dorazil zmetek. Návod o této skutečnosti kulantně mlčí:-).
 Druhou skutečností potřebnou vzít do úvahy je (a to já taky neudělal) shodnost úhlu roviny opěrek i samotné tyče s úhlem představce. Kvůli pohodlí jsem totiž pár dní před montáží představec otočil, abych docílil vzpřímenějšího posedu a po prvním pracném namontování hrazdy a otestování ho zase vracel zpět:-).
Důležité jsou také opěrky a tady můžu jenom chválit. Polohu opěrek je možno regulovat jak do stran, tak (mírně) vpřed i vzad, lze dokonce měnit jejich úhel vzhledem k řídící tyči a podložkou i zvýšit o cca 1,5cm jejich polohu vůči řídítkům. Samotný mechanismus zvedání je úplně jednoduchý, opěrky jsou zvedány pružinou, čili jakmile se člověk z hrazdy zvedne, jdou nahoru. Zalehnutí vyžaduje trošku zvyku, ale není problém, zvyk přijde rychle.
Zároveň s hrazdou jsem vyměnil i sedlo. Loni na konci léta mi definitivně po 2 letech odešlo Arione Tri2, se kterým jsem byl velice spokojen a protože aktuálně nikde tento model neměli skladem a rozbitá špice znemožňovala kloudnou jízdu, sáhl jsem po netriatlonovém modelu Arione Carbon. Na podzim už jsem moc nejezdil, přes zimu jenom hodinky na trenažéru, takže mi míra nepohodlí až tak nepřišla. Problémy nastaly teď na jaře, kdy jsem si na nové sedlo prostě nezvykl. Zejména cesta s batohem se měnila v regulérní utrpení. Nevím, v čem může být problém. Tvarově je sedlo shodné s Tri2, jenom je trochu méně polstrované. Každopádně nezbylo, než se podívat po něčem jiném a když jsem na koloasportu objednával hrazdu, zavolal jsem rovnou panu Adamcovi (mailovat si s ním je opravdu vášeň, odpovědi se zpožděním 3-4 dny jsou normál, ale možná jsem jenom postižený já), který z nabízených modelů sedel by mi doporučil. Jeho doporučení byl model, který ještě neměl skladem (taky proto jsem tak dlouho čekal na dodávku, vázla na sedle) jménem Kona:

Sedlo je celkem tvrdé, tvrdší než jsem čekal, nicméně během krátké doby jsem jak našel vhodnou polohu na sedlovce, tak si i na sedlo zvykl a jsem už tedy schopen pár hodin odsedět bez trnutí citlivých partií. Co je velmi důležité, "osezuji" se už i při jízdě v hrazdě, která byla na Arione Carbon utrpením a těch x hodin v Otrokovicích snad nějak přežiju.
 Tím mám tedy kolo "revitalizováno" od štangle nahoru, co je nového pod štanglí si nechám na příště. Největší slabinou stejně zůstávají ty tlusté nohy, co se na něm pokoušejí jezdit. Jejich upgrade se ale řádně vleče:-)