Přerušení přípravy a omezení příspěvků na blog

 S nekončícím deštěm na mne padl nějaký splín. Utíkají týdny a měsíce, kdy člověk ne úplně snadno hledá čas pro trénink, který navíc s blížící se sezónou pěkně houstne. Do toho padají časově náročné projekty, které ještě zvyšují už tak dost operativou ovlivněnou „entropii pracovní doby“ a ze sportu přestává být radost.
Konkrétně poslední skoro 2 měsíce trvale sleduji matematické předpovědní modely, podle kterých nechávám Miloše předělávat trénink, abych ho nakonec stejně nebyl schopen dodržet z důvodů ať už časových, nebo častěji počasí. To mě prostě fakt nebaví.
Původní představa letošního roku byla diametrálně jiná. Nejsem samozřejmě blázen, abych si myslel, že plány půjdou realizovat na 100%, ale fragmenty, k nimž jsem byl dotlačen letos, mě fakt neuspokojují. Trénink od endurainingu navíc také není zadarmo a přestože je placený, vadí mi, když Miloše nechávám jednotky předělat a pak je stejně nedám, čímž se efekt zaplacených peněz výrazně snižuje (a to mou vinou, jednoznačně)
Zvládnu ještě trápit se s kalendářem pracovním, ale abych si dával s plánováním koníčku ještě větší pakárnu, než je plánování pracovní, to je fakt na houby. Při sportu si potřebuju hlavně orazit, ne se stresovat počasím a jeho vlivem na tréninkový rozpis.
Nebaví mě plavat. A to fakt hodně nebaví, taky to podle toho vypadá. Tady si vůbec nerozumím.
Další věc, která mě letos nebavila, jsou závody a abych řekl pravdu, do ničeho, na co se nebudu vyloženě těšit, nepůjdu. Zrušil jsem tedy Mělice a s vysokou pravděpodobností nepojedu ani do Otrokovic. Nějak necítím po těle předpoklady pro zlepšení pod 12 hodin a mořit se někde celý den za účelem pokroku nebo i zhoršení o pár minut, nemám chuť.
Taky jsem nezhubl. V zásadě jsem váhu pořád řešil (a řeším), primární důvodem ovšem nejsou hlediska estetická, ale omezení při závodění, kde mě váha limituje. A ono je to vlastně opačně, protože sportovat jsem začal, abych si i s mými dědičnými sklony k nadváze mohl dopřát dobrého jídla bez nějakého extrémního tloustnutí, takže na co se trápit.
Jaký je tedy závěr? Opouštím na nějaký čas plán endurainingu. S Milošem jsme se domluvili, že posunout předplacené měsíce o kus v čase není problém a já si budu pár týdnů/měsíců dělat, co budu chtít a kdy budu chtít. Můj „plán“ je, že tomu nebudu dávat žádný řád, prostě na co bude čas a chuť, to odjedu/odběhnu. Rozhodně ořežu závodění na možná lokální pouťáky s tím, že kam se mnou nepojede rodina, nepojedu ani já a zrovna tak nepojedu, nebude-li předpověď počasí vyloženě optimální. Přemýšlím taky o tom, že bych si zkusil nějaký závod v dálkovém plavání (trochu paradox při nebavení plavání že? Ale mě hlavně nebaví plavat v bazéně. Na otevřenou vodu se nehorázně těším).
Omezím také příspěvky na blog. V poslední době jsem ho primárně využíval jako tréninkový výkaz, ze kterého čerpal i Miloš. Tato potřeba teď padá, systém taky, nic zajímavého v mém „tréninku“ nebude, tak na co to sem psát.
Přeju všem motivovaným čtenářům/závodníkům hodně zdaru v sezóně. To, že se s vámi letos nepotkám, je asi jediné, co mě na nezávodění mrzí.