Máme tady první letošní měsíční bilancování. A je docela co, přestože rozjezd po výrazně prohýřeném Silvestru nevypadal moc novoročně entuziasticky a ani zahájení plesové sezóny mi moc do noty nehrálo.
Do Nového roku jsem si řekl, že bych měl zatím jezdit aspoň 500km měsíčně (venku), odběhnout aspoň stovečku, něco odposilovat, když bude aspoň trochu morál i trochu odplavat no a tančit až do roztrhání střevíců :-).
Ten poslední bod byl asi nejlehčí, protože už nám začaly začaly zlaté kurzy taneční školy Šrámkových a navíc ještě dojížděly kursy salsy, kterou jsme zařadili na podzim po ukončení kursů stříbrných, ale nějak organizačně nevyšlo dojet lekce do konce roku a 3 tak zbyly do ledna. Tím pádem nám v lednu vykvetly 3 neděle, kdy jsme ráno 10-12 tančily v tanečních a 15-17 drtili latinské rytmy. Zejména kombinace 2 + 2 ráno samba a odpo salsa dala nožkám pěkně pokouřit. Asi i díky tomu jsem na parketu (a to nepočítám plesy:-) odkroužil téměř 20 hodin.
Pro remcaly, že tanec je houby, jsem si pořídil garminí čidlo kroků a jednu tančírnu změřil. Docela zajímavé, řekl bych.
Pak tady máme běh. Klaplo jenom 94km, dneska jsem dojel z kola tak zmrzlej, že už prostě nebyl morál ještě jednou do té kosy vyrazit. Jelikož jsem teď totální pomalík, trvalo mi to skoro 10 a půl hodiny.
Dalším důvodem/výmluvou je taky to, že jsem předminulý čtvrtek hodil na zamrzlé kaluži záda jak blázen a narazil si jak hrudní páteř, tak i obě zápěstí, což mě limitovalo asi týden v běhu a skoro 14 dní při cvičení. Ale přežil jsem, zápěstí už gut, záda cítím, ale už to taky ustupuje.
Posilovna je další kapitolka pro zimní radovánky, v souvislosti s výše uvedeným ale už skoro 14 dní neposiluju. Z toho plyne víceméně srandovní 3,5 hodiny.
Zase jsem ale vlezl do vody, kde jsem zvládl neuvěřitelné 2 hodiny a 6,5km, což je více než třetina mého loňského objemu za celý rok :-P.
A jsme u kola, protože to nejlepší na konec, že jo:-). Kromě hromady dní, kdy jsem musel "Prahovat" nebo řešit nákupy cestou z práce, mám 100% dojíždění do práce na kole. Za leden to hodilo 553km za skoro přesně 25 hodin. Kdybych nelaboroval s defektama (krásný tmavěhnědý střep, který jsem našel až na potřetí, kdy jsem mimo jiné zjistil, že třeba duše s autoventilkem nejde do každého ráfku, zejména pokud člověk používá duše ventilky galuskovými:-).
No samolibě musím říct, že poslední 2 výlety tento týden v teplotách po -10C jsou opravdovým zážitkem. Zejména dnešní pachtění proti větru v -13C cestou z práce mě stálo fakt hromadu sil. Ale rozmrzání je fajn, mám ho rád :-).
Na konec jenom shrnutí: kdo pilně počítal vyšlo mu, že jsem pohybovými aktivitami strávil lehce přes 60 hodin. Takže celkem spokojenost.
Uvidíme, jak to půjde v únoru.
úterý 31. ledna 2012
neděle 22. ledna 2012
1500 km s rohlíkem
Dneska (sobota 21.1.) jsem završil 1500 ujetých kilometrů na "zimáku". Pokud někoho zajímá, jak se jezdí na Duratecu Torain s pohonem Gates Carbon drive a řazením Rohloff, teď se o tom může něco dozvědět, zejména tedy s ohledem na jízdu v nepříznivých podmínkách.
Kdyby někoho zajímalo, kde vzít pořádné blatníky na 29-era, tak tady jedny jsou. Je to ale drahota. 44USD, 35USD poštovné, přátelských 360 si vezme stát za daň no a 180 kaček je manipulační poplatek za proclení. Fakt nechápu, proč to někdo nevozí k nám.
Pojďme ale k věci.
1. samotné řazení
Dá se o něm asi psát dlouho, nicméně skoro všechno už bylo napsáno. Za mne bych řekl, že je řazení opravdu pohodlné, možnost zařadit v klidu je super zejména na křižovatkách, při rozjezdech do kopce, když se člověk musí vyčůrat nebo zvednout telefon atp.
Pro zařazení nesmí být náboj v tahu, čili je třeba povolit ve šlapání. Dá se to naučit, ale v prudkém kopci je to už trochu problém a pro rychlé řazení třeba v závodě to asi není "pravé ořechové", na moje ježdění určitě nevadí.
Demontáž zadního kola je překvapivě jednoduchá. Uchycení řadících lanek je v samostatném segmentu, který je k vlastní nábě přichycen na dvou trnech jedním šroubem s velkou hlavou. Ten po povolení pouhou rukou umožní segment sejmout a kolo vyndat. Operace na pár sekund. To už mám potom větší problém se trefit kotoučovkou do mezery těla brzdy :-).
Co bych viděl jako asi jedinou nevýhodu, tak trochu větší hlučnost na lehčích převodech, konkrétně od rychlosti 7, kdy "sedmička", dělá fakt kravál, pak se to trochu lepší, ale pořád je dost slyšet. Jde ovšem jenom o hukot, žádné mlácení nebo tak něco, čili zvyknout se dá.
2. řemen
Je opravdu na samotnou kapitolu. Oproti řetězu naprosto tichý, nemůže se do něj chytit případná nohavice a protože se nemusí moc mazat, jenom trochu na vnitřní straně, vůbec nešpiní černým neřádem.
Naprosto mu nevadí vlhkost, což je u zimáka paráda, žádná rez či tak něco.
Ještě o něco parádnější věc je ale klecová konstrukce převodníku, díky které má řemen neuvěřitelnou samočistící schopnost. Sebevětší neřád během pár protočení klikama opadá a jedém. Super!
Nedávno jsem narazil na článek, který se vyjadřuje k životnosti řemenu velmi optimisticky. Doufám v podobnou zkušenost.
3. postřehy k ježdění v chladnu
Základem podle mé zkušenosti není ani bunda, ani čapáky, ale pořádné botky, rukavice a čepice. Všechno ostatní se dá nějaký čas vydržet v relativním nepohodlí chladu, ale "periferie" prostě ne. Při teplotách pod nulou (letos jich zatím u nás moc nebylo) se mi skvěle osvědčila kukla pod přílbu.
Boty jsem nakonec zvolil "normální" polokotníkové goretexové pohorky a klasické pedály. Jednak mi na kluzku přijdou bezpečnější, druhak se mi nechtěly kupovat zimní tretry ;-).
Nerozlučným společníkem chladu je také tma. Té čelím následujícím způsobem:
- přední světlo poháněné dynamem, konkrétně SON Edelux. Má úzký kužel, takže svítí pěkně daleko. Na jízdu po asfaltu naprosto dostačující. Jako druhé vozím bateriové (battery pack je v taštičce za představcem) se svítivostí 900 lumenů, tedy ještě výrazně výnnější než SONa, které používám v terénu nebo za horších podmínek.
- vzadu vozím Sigmu Cuberider (svítí i do stran) a Sigmu Tail Blazer. Kromě toho vozím v tašce ještě jednu od Force, kdyby se cokoli stalo, ať nejsem beze světla.
Z pasivních prvků vozím reflexní válečky na špicích (jsou vidět na fotce), reflexní pásky nasazované na ruce a reflexní obal na batoh. Celkově bych řekl, že svítím jak vánoční stromeček :-) a stejně jezdím po prakticky nepoužívaných cestách.
Co se týče pocitů, nejsou asi úplně adekvátní, protože na Hané jaxi zima letos ještě vlastně kromě asi 3 hodin nebyla, každopádně jsem ale nadšen. Jízda v chladu nutí do nízkých intenzit, člověk by neměl moc do kopců, aby se nepřehříval a potom nechládl, hlavně ovšem šetřím životní prostředí, poněvadž nejezdím do práce autem.
Zimní cyklistice zdar!
Tady je vidět nastrojené v plné nádheře. Blatníky dovoz z USA, u nás dlouhé prostě nejsou. |
Nějaký šikula dokonce k blatníkům přidal hliníkové redukce, aby u zadního kola nepřekážely šrouby uchycení kotoučovek |
Pojďme ale k věci.
1. samotné řazení
Dá se o něm asi psát dlouho, nicméně skoro všechno už bylo napsáno. Za mne bych řekl, že je řazení opravdu pohodlné, možnost zařadit v klidu je super zejména na křižovatkách, při rozjezdech do kopce, když se člověk musí vyčůrat nebo zvednout telefon atp.
Pro zařazení nesmí být náboj v tahu, čili je třeba povolit ve šlapání. Dá se to naučit, ale v prudkém kopci je to už trochu problém a pro rychlé řazení třeba v závodě to asi není "pravé ořechové", na moje ježdění určitě nevadí.
Demontáž zadního kola je překvapivě jednoduchá. Uchycení řadících lanek je v samostatném segmentu, který je k vlastní nábě přichycen na dvou trnech jedním šroubem s velkou hlavou. Ten po povolení pouhou rukou umožní segment sejmout a kolo vyndat. Operace na pár sekund. To už mám potom větší problém se trefit kotoučovkou do mezery těla brzdy :-).
Co bych viděl jako asi jedinou nevýhodu, tak trochu větší hlučnost na lehčích převodech, konkrétně od rychlosti 7, kdy "sedmička", dělá fakt kravál, pak se to trochu lepší, ale pořád je dost slyšet. Jde ovšem jenom o hukot, žádné mlácení nebo tak něco, čili zvyknout se dá.
2. řemen
Je opravdu na samotnou kapitolu. Oproti řetězu naprosto tichý, nemůže se do něj chytit případná nohavice a protože se nemusí moc mazat, jenom trochu na vnitřní straně, vůbec nešpiní černým neřádem.
Naprosto mu nevadí vlhkost, což je u zimáka paráda, žádná rez či tak něco.
Ještě o něco parádnější věc je ale klecová konstrukce převodníku, díky které má řemen neuvěřitelnou samočistící schopnost. Sebevětší neřád během pár protočení klikama opadá a jedém. Super!
Nedávno jsem narazil na článek, který se vyjadřuje k životnosti řemenu velmi optimisticky. Doufám v podobnou zkušenost.
3. postřehy k ježdění v chladnu
Základem podle mé zkušenosti není ani bunda, ani čapáky, ale pořádné botky, rukavice a čepice. Všechno ostatní se dá nějaký čas vydržet v relativním nepohodlí chladu, ale "periferie" prostě ne. Při teplotách pod nulou (letos jich zatím u nás moc nebylo) se mi skvěle osvědčila kukla pod přílbu.
Boty jsem nakonec zvolil "normální" polokotníkové goretexové pohorky a klasické pedály. Jednak mi na kluzku přijdou bezpečnější, druhak se mi nechtěly kupovat zimní tretry ;-).
Nerozlučným společníkem chladu je také tma. Té čelím následujícím způsobem:
- přední světlo poháněné dynamem, konkrétně SON Edelux. Má úzký kužel, takže svítí pěkně daleko. Na jízdu po asfaltu naprosto dostačující. Jako druhé vozím bateriové (battery pack je v taštičce za představcem) se svítivostí 900 lumenů, tedy ještě výrazně výnnější než SONa, které používám v terénu nebo za horších podmínek.
- vzadu vozím Sigmu Cuberider (svítí i do stran) a Sigmu Tail Blazer. Kromě toho vozím v tašce ještě jednu od Force, kdyby se cokoli stalo, ať nejsem beze světla.
Z pasivních prvků vozím reflexní válečky na špicích (jsou vidět na fotce), reflexní pásky nasazované na ruce a reflexní obal na batoh. Celkově bych řekl, že svítím jak vánoční stromeček :-) a stejně jezdím po prakticky nepoužívaných cestách.
Co se týče pocitů, nejsou asi úplně adekvátní, protože na Hané jaxi zima letos ještě vlastně kromě asi 3 hodin nebyla, každopádně jsem ale nadšen. Jízda v chladu nutí do nízkých intenzit, člověk by neměl moc do kopců, aby se nepřehříval a potom nechládl, hlavně ovšem šetřím životní prostředí, poněvadž nejezdím do práce autem.
Zimní cyklistice zdar!
pátek 6. ledna 2012
Takové nějaké bilancování jakoby na konci roku 2011
Byl to takový podivný rok, ledacos se povedlo, cosi se taky nepovedlo a závěr roku se zejména pracovně totálně podělal. Protože zde ale není to správné místo pro realizování stížností na profesní život, nebudu s tím víc otravovat.
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně.
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!
V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně.
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!
V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)