Garmin Edge 800 USB device not recognized

Dneska jenom velice stručně: po týdnu v Jeseníkách s pěkným nájezdem na kole jsem chtěl dohrát data z Edge do notebooku a hele, ohavná hláška USB device not recongized při pokusu o připojení do kteréhokoli USB portu.
Takže standardní troubleshooting: prohledání webu, kde jsem se dočetl, kterak je to běžný problém Edge všech řad zhruba po dvou letech provozu. Doporučení Garminu vyzkoušet jiné PC, očistit elektrody a tak jsou natolik základní, že je snad ani nemá smysl zmiňovat, stejně jako fakt, že nezabrala. Následoval (se skřípěním zubů, protože odjetá jsou v čoudu) hard reset přístroje stále bez úspěchu.
Tak jsem to nechal ležet do rána a zkusil znovu. Na chvíli připojení a znova odpojení. Ježiš marjá, tak já snad zase budu řešit servis.
No a potom se to stalo, zkusil jsem nejprve připojit kabel a potom zapojit Edge. Bingo, USB device not recongized hlási notebook i s pouhým kabelem bez budíku.
Tož jsem koupil nový kabel a jedem v klidu dál, jenom bez ztracených dat.
Rezult: viníkem byl v mém případě vadný kabel, originál Garmin, bez jakékoli známky poškození, nikdy nezlomený, používaný pouze pro stahování dat z Edge a Forerunneru 305, normálně nabíjí, data z Forerunneru rovněž ok. Takže než propadnete panice, zkuste nový kabel :-)
P.S.: je to sice neuvěřitelné, ale důležité je vzít originál kabel od Garminu. Na "obyčejném" kabelu jsem měl značné problémy s namountováním a čtením dat.

Kindle 3

Konečně jsem se dostal po hodně nestandardním úvodníku:-) k psaní skutečně o kindlu. Chvíli jsem i přemýšlel o tom, že článek vůbec psát nebudu. Penetrace zařízením je už v populaci poměrně značná, což mi došlo před 14 dni v pendolinu, kde jsme u stolku pro 4 četli na kindlovi 3. A to ještě věřím, že ten 4. nečetl jenom proto, že dal přednost spánku:-).
O co tedy jde: Kindel 3 je třetí generace elektronických čteček knih prodávaných přímo knižním gigantem Amazon. Jenom lehce odbočím právě k Amazonu. Je to jedna z mála dotcomových firem, která přežila splasknutí internetové bubliny a i když to s nimi vypadalo chvíli dost nahnutě, nakonec přežili, dnes žijí, řekl bych, celkem dobře a kromě internetového prodeje knih, s ním začínali, jsou i jedním z průkopníků prodeje eknih, hudby a dnes i celkem univerzálním prodejním portálem místy podobným třeba ebayi.
O co u takové čtečky vlastně jde? V současné době se obvykle jedná o zařízení se 6-ti palcovým displejem e-ink s rozlišením 600x800 pixelů zobrazujícím 16 odstínů šedi. Displej je dokonale pasívní, dokonce tak pasívní, že spotřebovává energii pouze při překreslování, při samotném zobrazení již napájení není potřeba. Docela veselá historka byla, když jsem stroj vybalil z přepravního balení a začal hledat, kdepak bych odlepil fólii s hezkým obrázkem čtenáře pod stromem. Nějakou chvíli (dost nervózní) trvalo, než mi došlo, že obrázek je zobrazen přímo displejem a žádná folie nikde nalepená není:-). Koupit se dají i čtečky s větším displejem i vyšším rozlišením (např. Kindle DX), které ovšem postrádají výhodu malého formátu A5 i nízké váhy.
O kvalitách displejů e-ink toho bylo napsáno už hodně. K všeobecné chvále se připojuji. Pasívní elektronický papír namáhá oči stejně jako normální kniha (vyžaduje samozřejmě osvětlení) a na rozdíl od podsvícených displejů třeba iPadů, s intenzitou světla roste jeho kontrastnost. Bez problémů tedy lze číst např. i na slunci, jak je vtipně ukázáno třeba zde:

To se prostě třeba s displejem ani HD2 nedá naprosto srovnávat. Dalším zásadním aspektem je skutečně famózní výdrž na baterie. Díky nutnosti napájení pouze ve chvíli překreslení, je množství stránek, jež lze přečíst na jediné nabití, přímo famózní. Na 1 nabití např. všechny 3 díly "Pána Prstenů". Slušné, řekl bych! K nabíjení ještě dodejme, že se mu tak děje přes standardní micro-USB konektor, jehož zavedení povinným standardem pro nabíjení mobilů v EU si cením jako jednoho z mála smysluplných unijních rozhodnutí.
Tím se dostáváme k obsahu, který je potřeba do Kindla dostat, aby bylo co číst, že jo. Knížky je možno nahrát několika způsoby:
- uložit je přímo z PC připojením čtečky přes USB, kdy Kindle podporuje USB mass storage profil a jeví se tedy jako další disk.
- zakoupit je na Amazonu, kdy to můžeme provést buď z PC, nebo přímo z Kindle
- poslat si je mailem do schránky, kterou si může každý vytvořit při registraci zařízení ve formátu ctenaruvnick@kindle.com. Knížky se potom stáhnou rovnou do čtečky, jenom záleží na typu, který si člověk koupil. Levnější varianta totiž obsahuje pouze WiFi a ke stažení knížky je potřeba být v dosahu nějakého hotspotu, dražší varianta obsahuje i 3G modul, s nímž k připojení stačí dosah signálu. Komunikace tímto kanálem je, překvapivě, bezplatnou službou!
Kindle podporuje několik formátů souboruů, z těch zajímavých .doc, .rtf, .html, .pdf či .mobi. S ohledem na rozlišení displeje se může (a také často stane), že dokumenty se zobrazují "divně" zformátované. Pomoci se tomu dá snadno. Odesláním na mailovou adresu na kindle.com, kde amazoní server sám podporované dokumenty zformátuje pro rozlišení čtečky. Funguje to velmi dobře.
Chce-li si člověk pohrát sám, může sáhnout po famózním freeware jménem calibri. Jeho velkou výhodou je výrazně větší podpora formátů (např. .pdb, v němž mám spoustu knížek a Kindle ho neumí) s následnou konverzí do formátu i podoby dobře čitelné v Kindle.
Tak, víme, jak knížky konvertovat, jak je do Kindle nahrát, ale zbývá poslední velká otázka, kde brát herdek knížky. A tady jsou, bohužel, legální možnosti pro českého čtenáře čtoucího v češtině dosti mizerné, až bych řekl katastrofální. A když jsem si přečetl vyjádření pana šéfa knižní sítě Kanzelsberger, že poptávka po eknihách u nás neexistuje, ani se nejspíš v dohledné době nezlepší.  Čtenáři čtoucí v angličtině jsou na tom nepoměrně lépe. Prakticky všechny nové beletristické, technické i odborné tituly vycházejí i v elektronické podobně a  jejich nákup není nijak složitý. Jediným problémem je ovšem jako obvykle DRM, který není standardizován a 2 největší hráči provozují vzájemně nekompatibilní formáty. Čili co si koupíte pro nooka, nepřečtete na Kindlovi a obráceně. Ach jo. Naštěstí je nabídka amazonu dost velká a dnes si už majitelé kindlů mohou knihy zakoupené na amazonu i půjčovat, wow. Třešínkou pro anglické čtenáře je schopnost čtečky předčítat anglicky napsaný text. Funguje to opravdu dobře. Ke čtení českého textu nepoužitelné, leč pro pobavení přátel dost dobré:-).
Česky čtoucí čtenář ovšem v zásadě legální možnost pořízení nemá. Jediný obchod, který bere eknihy vážně jsou palmknihy, nabídka je ovšem, mírně řečeno, slabší. Kde tedy knihy vzít? Nebudu tady uvádět linky, protože odkazy na ne zcela "čistý" obsah jsou vždycky problémem, ale navést trošku můžu. Svého času existoval projekt "Robova stránka o knihách", který už před drahnou dobou umožňoval výměnu digitalizovaných textů určených pro automatický předčítání zrakově postiženým. Nějakou dobu jsem pro pracoval jako editor. Stránky i databáze knih nakonec byly právě kvůli legislativním důvodů staženy, Robova stránka v jiné podobě ale existuje, bohužel řada odkazů je už neaktivních.
Lepší zdrojem je legendární warforum. Dá se toho tady najít hodně, bohužel, i zde kvůli zastaralosti linků na externí zdroje (rapidshare a spol.) dost věcí vyexpirovalo a je v háji. Dají se ale poptat a často taková poptávka uspěje.
Nejlepším čtenářským fórem u nás je ebookforum. Musím říct, že když jsem jeho stránky prolézal, říkal jsem si, proč se sem nejde podívat pan Kanzelsberger. Jsou tady stovky lidí, kteří knihy digitalizují, další stovky až tisíce, které se věnují korekcí OCR výstupů a dávají tomu obrovské množství času. Tady že není trh pro eknihy? Pche!
Koho by zajímalo více technických detailů, či konfigurační vychytávky, tomu doporučím web Radka Hulána. Sice mi jeho styl často vyleženě nesedí, ale kindla má očividně rád a opisovat jím shromážděné informace vidím jako zbytečné. Link na jeho kindle sekci včetně obrázků je zde. V začátcích používání to byl velmi cenný zdroj informací.
Závěrem už jenom zbývá konstatování, že kindle je výborný společník na cesty i na doma a doba e-knih je tady. Škoda jenom, že do Čech oficiálně doba eknihová dorazí se zpožděním. Kdo by o něm uvažoval, měl by pohnout. WiFi verze (ta levnější) jež je k mání za 129 USD a i s poštovným se vejde do 150-ti eur bude od dubna výrazně méně cenově zajímavá. Náš milovaný stát nám totiž připravil novinku: věci zakoupené mimo EU, jež se doposud danily o DPH až od ceny 150 EUR, se od 1.4.2011 budou danit již od 20-ti EUR. Takže spořivý čtenáři, moc času už není :-(.

Kindle 3, vlastně předmluva :-)

S ohledem na havarijní stav kotníku a blížící se březen měsíc knihy se dneska podíváme na věc, která už sice dávno není žhavou novinkou, ale přesto z ní mám pořád velkou radost a stal se z ní v posledních měsících nerozlučný společník.
Jde o čtečku elektronických knih Kindle 3 od Amazonu. Jsa náruživým čtenářem a dlouholetým průkopníkem čtení elektronických knih, uvažoval jsem nad nějakou čtečkou už delší dobu. Do současné doby jsem knížky vždycky četl na zařízení z aktivním (rozumněj podsvíceným) displejem už od dob pořízení Palma Tungsten T, který byl mým vůbec prvním PDA a je to už drahně let (řekl bych tak 10, sákryš). Začal jsem na něm číst, protože miminko tenkrát lampa budila, ale podsvícený displej nikoli. Tak nějak jsem si na čtení tímto stylem zvykl a displej PDA či posléze smartphonu byl pro mne jedním z klíčových parametrů výběru právě i pro pohodlné čtení. Když nad tím tak přemýšlím, byla to celkem dlouhá řada zařízení, na která většinou vzpomínám rád. První byl vysouvací Palm Tungsten T, který byl předposledním barevným palmem se dedikovanou ploškou pro grafitti (rozpoznávání písma psaného dotykovým perem, kde jsou ty časy). Druhý byl Palm Tungsten T3, jedno ze zařízení, které mi fakt hodně přirostlo k srdci a dodnes mě mrzí, že jsem ho prodal. Na svou dobu luxusní displej s HiRes rozlišením (320x480) o kterém se konkurenci ani nezdálo docel velké úhlopříčky. Četlo se na něm opravdu báječně. Navíc vysouvací kovová konstrukce, no mazel, že?
Jenomže potom jsem pořídil Nokii 6230 a Palm pro tento model odmítl vyvinout ovladač pro bluetooth modem. No tak šla Nokia ženě, Palm do světa a já si pořídil 1. smartphone, který byl vůbec ze všech mých dosavadních zařízení ten nejlepší stroj a kdyby podporoval moderní komunikační technologie, vyhovuje mi koncept dodnes. Výdrž, oddělený chipset pro PDA část a zvlášť pro telefon, takže i když člověk zabil PDA nějakou zběsilou aplikací, pořád telefonoval. Ach jo, kde jsou ty časy, krasavec, že? Qwerty klávesnice na flipu, pětisměrný jogdial pro ovládání menu........ Displej byl sice výrazně menší než Tungstení, ale za všechny ty ostatní báječné vlastnosti jsem to rád odpustil.
Jenomže léta plynula (skoro dvě:-) a objevila se mobilní wokna verze 5 a s nimi legendární Qtek 9100 s vysouvací klávesnicí. Zpočátku totální zoufalství, neodladěný firmware, tuhnutí telefonu, výdrž slaboučká proti P910i, ale pak se to zlepšilo a měl jsem strojek docela rád. Taky pěknej že:

Slabinou zařízení byl ale zejména procesor, kterému ani firmware či přetaktování moc nepomáhalo. Proto byl posléze nahrazen následovníkem, modelem HTC TyTN, který byl totálním omylem. Nový procesor  od Samsungu byl sice taktován na 400MHz, oproti 196MHz Omapu od TI z Qteka ale rozdíl prakticky nerozpoznatelný.
Byl jsem jím tak frustrován, že jsem se zkusil vrátit k Sonyericssonu a jeho modelu P1i, ale UIQ3 mne fakt nenadchlo a po dvouměsíčním pachtění jsem snahu zvyknout si vzdal. Významný je pouze tím, že v době pořízení už jsem provozoval blog a napsal o něm článek:-).
Navíc se objevil HTC TyTN II s integrovanou GPS a chipsetem od Quallcomu, který jsem prostě musel mít. Báječný stroj a poslední v řadě strojů s QVGA rozlišením, na kterých jsem četl. Zejména z
z GPS-ky jsem měl velikou radost. Spolu s 9100 a TyTNem měla zařízení stejně velký displej 2,8 palce a QVGA rozlišení. Tenkrát mi přišlo fajn, ale když se objevilo HTC Diamond, první zařízení s VGA displejem, byl jsem po prvním shlédnutí ztracen. Maličký krásný stroj, proti TyTN II a spol naprosto báječný displej, bohužel s mizernou výdrží na baterky (dodává se s 900mAh baterkou, což fakt nechápu!). Měl jsem ho tak krátce, že jsem o něm ani nestihl napsat. Krátce po jeho pořízení totiž HTC představilo model Touch HD a přes všechna dobrá předsevzetí jsem displeji 3,5 palce s WVGA rozlišením neodolal.
Skoro přesně po roce, to už se psal rok 2009, HTC představilo model HD2. 4,2 palce kapacitního displeje. Pořádná plachta, na čtení už téměř bez kompromisů (myslel jsem). Ten mi vlastně vydržel až do včerejšího dne, kdy jsem po více než 10-ti letech opustil na nějaký čas dotykové přístroje, ale to už je jiná pohádka.
Jak se tak dívám, rozepsal jsem článek o Kindlovi, ale vyšla z toho vzpomínka na strojky, které mi prošly rukama a aspoň chvíli jsem na nich četl. Tak z toho uděláme Kindle předmluvu a o čtečce doopravdy zase příště :-)

HTC Touch HD2

Dorazil podzim, konec sezóny a to je obvykle období, kdy se odpočívá a člověk má čas na vymýšlení blbin. V mém případě to posledních pár let znamená, že se svezu na zvyklosti společnosti HTC uvolnit na podzim nějakou zajímavou novinku v oblasti pokročilých telefonů. Jestli má někdo pocit, že v této oblasti mírně ulétávám, souhlasím:-), vždyť ještě letos na jaře jsem si říkal, že nic lepšího, než stávájící Touch HD stejně letos nebude, takže na podzim nějakou kačku ušetřím. Ovšem člověk míní a věci se mění. V srpnu představili šikovní hoši z HTC následovníka Touch HD s kódovým jménem Leo, prodávat se ovšem začal pod obchodním názvem Touch HD2, kterému jsem tak nějak nedokázal odolat. No představte si: mám na obě oči 4,25D a HD2 má úhlopříčku 4,3 palce, to prostě musím musím mít, že jo?
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:

Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!

Garmin 310XT: nehrajte si ve sporttracks s Garmin fitness pluginem

Právě jsem dokončil poměrně dlouhé laborování s FR 310XT. Už chvíli si pohrávám s myšlenou zbavit se definitivně Garmin training centra, protože tento zcela zbytečný soft používám stejně jenom pro definici tréninků a jako deník využívám spottracks. Navíc pro sporttracks existuje Garmin fitness plugin, který umožňuje definovat tréninky i jejich zadávání do kalendáře. Bohužel, s ANT agentem to funguje jaxi divně, resp. nefunguje to vůbec, ba spíše nejenže to nefunguje, ale ještě to páchá škody.
Stačí Garmin fitness nainstalovat, stáhnout tréninky z FR310XT, provést libovolné plánování v kalendáři a máte problém, protože v hodinkách vám zmizí pod training položka scheduled a k plánovaným tréninkům se dostanete jenom listováním v trénincích. Tím je celé kouzlo plánování pochopitelně pryč. Jedinou nápravou je co? No hardreset, který provedeme při vypnutém přístroji současným stlačením a podržením tlačítek power a mode s následným potvrzením vymazání přístroje. Nepříjdeme o hostorii, o data v profilu a např. nastavení obrazovek však ano, pěkná pákarna, kór když ji dáte za večer 3x.
Aspoň jsem ale závazně zjistil, že fitness plugin není pro mne:-). Jestli tento krátký článek někomu ušetří pakárnu z nervozity, proč mu nefungují plánované tréninky, budu rád.

HTC Touch HD

Ještě jsem ani nestačil napsat krátký článek o HTC Diamondovi, který jsem pořídil v polovině srpna, když mne zradil displej Kaisera a já k velkému úleku zjistil, že fungovat s hloupou nokií už nějak nezvládám:-) a už jsem ho, chudáka, odložil.
Upřímně řečeno, z Diamonda jsem měl velice smíšené pocity. Přestože šlo o lásku na první pohled, protože zařízení je opravdu náherné a proti komunikátorům, které jsem vystřídal v několika předchozích letech (Wizard, TyTN, Kaiser) poměrně subtilní s rozměry „normálního“ telefonu i famózním i do té doby nevídaným VGA displejem, totálně nedostatečná baterka a tím mizivá životnost přístroje mi jeho používání celkem rychle otrávila. Stav se sice zlepšil s pořízením originální baterie s vyšší kapacitou (z 900mAh na 1350), nicméně toto zlepšení za přineslo ztrátu „placatosti“ přístroje a tím dosti významnou vadu na kráse.
Když byl ohlášen Touch HD (a nebylo to po pořízení Diamonda zase za tak dlouho:-)), nařídil jsem si výraznou ostražitost, protože přístroj měl být sice vybaven baterií 1350mAh, nicméně displej s 2x větší plochou, než má Diamond ve mně vzbuzoval obavy. Říkal jsem si „počkej Martine na zkušenosti, po novém roce cena padne a když budou recenze dobré, uděláš si radost“. No jo, jenže už recenze předprodukčních vzorků mne uchvátili. Jako téměř slepec jsem zcela propadl 3,5 palcovému displeji s rozlišením 480x800 bodů. Konečně něco pořádného na knihy, co jsem opustil před drahnou dobou palm Tungsten T3, jsem tak velký displej na žádném zařízení neměl (teda na notebooku samozřejmě ano:-))). No a jelikož jsem i mezi známými a kolegy znám jako milovník novinek, již asi za dva dny od ohlášení brzkého uvedení HD na trh přisly první nabídky na odkup Diamonda a to už na mne bylo moc. Nerad se zařízení zbavuji prostřednictvím inzerátu a vůbec nějak postupuji své hračky cizím lidem, ale za těchto okolností, kdy kolega akceptoval stanovenou cenu s tím, že počká až bude HD v prodeji, bylo pokušení již příliš silné a já se stal majitelem jednoho z prvních vzorků na českém trhu.
Nebudu psát žádnou recenzi ani hanopis na Apple Iphone, byť jsou tato zařízení často srovnávána (ač asi jediný společné znaky jsou telefon s velikým dotykovým displejem, jinak jde o přístroje s odlišnou filozofií i cílovou skupinou), ale aspoň pár postřehů.
Telefon je designován přesně podle mého gusta, čili velmi strohý, černé barvy, po celé jeho přední ploše je prakticky pouze displej (vynikající kvality), 4 ovládací tlačítka (senzorová, reagují mírným zavibrováním na stisk), otvor sluchátka telefonu a světelný senzor sloužící k automatické změně podsvícení displeje dle světla v okolí.
Na levé straně najedeme jenom klávesu sloužící k nastavení hlasitosti, na pravé otvor pro stylus a samozřejmě stylus:-), na dolní otvor pro mikrofon a eXtUSB konektro (specialitka HTC, ale lze použít i standardní mini USB rozhraní) a na horní vypínací tlačítko a otvor pro 3,5 mm jack. Po jacku volají uživatelé HTC dlouho, mně je celkem ukradený, protože jako správný nepřítel kabelů používám bluetoothová sluchátka. Zadní strana je tvořena z největší části pogumovaným krytem baterie a broušeným nerezem ohraničenou čočkou 5Mpix fotoaparátu. No prostě nádhera jednoduchosti při slušné tenkosti celého telefonu.
Pro uživatele znalé některých novějších zařízení s windows mobile 6.1 a rozhraním TouchFlo3D nepřínáší HDčko nic až tak převratně nového. Pravda, displej je větší (hóóódně:-))), více se na něj díky většímu rozlišení na výšku vejde (o 160 pixelů na výšku více oproti VGA rozlišení), ale jinak klasika. Že přibyla záložka pro sledování pohybu akcií není až tak zajímavé, tu šikovní vývojáři brzy doplní i do ROMek pro starší stroje.
Výbava je klasicky maximální, tedy všechny myslitelné mobilní datové přenosy, WiFi, BlueTooth, GPS, pohybové senzory, světelný senzor, fotoaparát už jsem zmiňoval.
Na poměry je rovněž vynikající výdrž. Zařízení vydrží na stejnou baterii, jakou mám v diamondu o dost déle, první víkend dokonce přežilo bez nutnosti dobíjení. Sice jsem ho nijak netrápil, ale ani výrazně nešetřil. O tom si diamantík mohl tak jedině nechat zdát.
Celkově hodnotím Touch HD jako skvělý počin. Veliký displej dává stroji skutečně jiný rozměr a i virtuální klávesnice na něm je použitelná pro pohodlné psaní dvěma palci, což na Diamondovi moc nešlo, čímž u mne padá poslední pomyslné plus pro zařízení vybavená hardwarovou klávesnicí. Už mi zbývá poslední věc k absolutní spokojenosti: upgrade hraničních firewallů v práci, aby bylo možno přistupvat do firmy i přes mobilního VPN klienta. Potom už půjde na řadu akcí nebrat notebook, protože v nouzi postačí telefon.
Mám ovšem obavy z dalšího vývoje v HTC. Poslední dobou chrlí jednu vynikající hračku za druhou a já nevím, jak dlouho toto zběsilé tempo domácí rozpočet zvládne. Aspoň, že Window Mobile 7 jsou odloženy až na rok 2010:-)).

Sluchátka Motorola S9

Když člověk hledá motivaci, zkouší všechno a zejména věci, které vlastně nemají valný smysl. Například já si řekl, že ač donedávna zarputilý odpůrce běhu se sluchátky, zkusím běhat s muzikou. A není to špatné, nicméně jako milovník hraček jsem rozhodně zavrhl použití starého mp3 přehrávače s drátěnými sluchátky a ohlédl se po něčem sofistikovanějším. A protože mám ve velké oblibě chytré telefony, s velikou pamětí, schopností přehrávat mp3 rovněž a podporou BlueTooth s podporou profilu A2DP, byla volba jasná: zkusím najít nějaká rozumná bluetoothová sluchátka. Výběr BT sluchátek je poměrně bohatý, od velkých kryjících celé uši, přes pidipecky s dráty do BT recieveru na krku po různé varianty trochu menších sluchátek.
Moje hledání ovšem celkem logicky zkončilo u sluchátek značky Motorola (byť zrovna tuto společnost příliš nemusím a její působení na poli mobilů a periferií se chýlí ke konci), konkrétně modelu s9. Jde v podstatě o "špunty" nicméně spojené a to týlním mostem, což je výhoda, nosí-li běžec rád šiltovku, kterou občas potřebuje sundat či tak.
Kromě podpory samotného A2DP podporují profil headset pro příjem hovorů i BT profil remote control a umožňují tedy dotekovými tlačítky na pravém sluchátku pozastavit či spustit přehrávání na telefonu i posouvání skladeb vpřed i vzad. Na levém sluchátku jsou tlačítka pro zesilování a zeslabování zvuku spolu s tlačítkem pro příjem i ukončení hovoru. To je pro mne obrovská výhoda, protože můžu hovor při běhu příjmout bez zbytečného štrachání po telefonu v z brašničky. Součástí balení (fitenss pack Sharapova, dělá se ještě fitnes pack Beckham, ale toho nemůžu, takže proto ženský:-), nicméně obsah se stejně neliší, jenom obal) je také pouzdro na ruku, které je ale dost na pytel, nicméně jiné jsem zatím nepořídil, takže ho používám a nabíječka na miniusb (další nesporná výhoda, na miniusb mám všechno, včetně nabíječky do auta a x kabelů k PC, ze kterého lze rovněž nabíjet). Bezdrátová sluchátka totiž mají vlastní napájení, což je jedinou slabinou výborného doplňku, protože vestavěný akumulátor vydrží max. 6 hodin, v reálu tak tři běhy, nejsou-li moc dlouhé, poslouchám poměrně nahlas.
Posledním bodem je odolnost: používám je už pár týdnů a ani moje prasecké pocení jim evidentně nevadí. Konstrukce je water resistant, tedy nejsou vodotěsná, ale opláchnout pod sprchnou není problém.
Pro člověka, který dost často potřebuje být na telefonu a při běhu poslouchá muziku jde, dle mého názoru, o jednu z nejlepších variant.

HTC kaiser

Když jsem před pár týdny psal o sonyericssonu P1i, věru jsem netušil, jak brzy se s tímto zařízením rozloučím. Nakonec mi ovšem trpělivost (a to jen díky slabosti pro značku SE) vydržela skoro přesně 2 měsíce, po kterých ovšem došla a nařadu přišel právě HTC Kaiser (nakonec se sice prodává jako TyTN 2, ale kaiser se mi líbí víc a navíc to tomuto zařízení sedí. Dnes jde jednoznačně o císaře mezi komunikátory). S P1i jsem se rozloučil pěkným flame vláknem , kde také uvádím důvody, proč už to s P1i dál nešlo.
HTC se dosti poučilo a proti TyTNu udělal kromě změny ve vnitřnostech přístroje i poměrně významné změny v designu při zachování jasné vývojové linie qtek 9100 - HTC TyTN - HTC Kaiser (pro historicky méně znalé jenom podotýkám, že když začalo HTC prodávat vlastní zařízení - původně jenom vyrábělo brandy - používalo obchodní značku Qtek. Přístrojů s ní bylo ale jen pár a i ohlášení Qtek 9600 se nakonec prodával jako TyTN).
Byl-li jse po Qteku 9100 zklamán "plasťákovitým" provedením TyTNa, musím říct, že Kaiser se tedy sakra povedl. I velice povedený SE P1i vypadá vedel našláplého hátécéčka jako chudý příbuzný. Černý lesklý rámeček v kombinaci s matnou na zádech, "broušeným hliníkem" kolem displeje a chromem na klávesách působí velice reprezentativně a působí i trvanlivým dojmem. Doufejme, že loupání okrajů 9100-vky i odírání (beztak hnusného) šedého eloxu TyTNa jsou minulostí. Obrázek je malinko světlejší než realita, zejména obvod displeje. Obvodové funkční klávesy jsou v chromu stejně jako potvrzovací střed. Nádhera:-) Stylus už konečně není skládací ošlivá blbost, ale pěkný dlouhý stylus, podobný tomu z P1i.
Nebudu se dlouze rozepisovat o vlastnostech zařízení, protože rezenzí je už na webu dostatek a třeba ta na mobilmanii, myslím, docela odpovídá realitě.
Jenom v kostce k "pajšlíku": displej QVGA klasika, srovnatelný s TyTNem, procesor od Qualcommu, dvoujádrový! s ARM 11 a ARM9 jádry, 128 MB RAM, 256 MB ROM (uživatelsky přístupných cca 140MB), wifi, bluetooth a třikrát sláva!!! integrovaný GPS chip (funguje parádně na serial 4). Definitivně už chybí IrDa port, který podle specifikací chyběl už na TyTNu, ale byl na něm k nalezení:-)
Kromě standardních Windows Mobile 6 je možno zařízení doplnit o další vychytávky od HTC, jak je například TouchFlo, což je jednoduchý softík na ovládání telefonu prstem, kdy pouhým "šmrncnutím" prstem přes displej otáčíte kostkou s tlačítky.
Na závěr pár superlativů:
- provedení se mi opravdu líbí, telefon je velmi pěkný
- zařízení je na WM hezky svižné, výrazně svižnější než jeho předchůdce (ať už TyTN nebo P1i)
- vysunutí a vyklopení displeje je prima vychytávka
- GPS funguje naprosto skvěle
- líbí se mi TouchFlo

S tímto telefonem nejspíš nějaký čásek vydržím:-)

Nová hračka: Sonyericsson P1i

Po nějaké době jsem si zase pořídil nový telefon. Přiznávám, chytré telefony jsou mojí slabostí a když se objevil Sonyericsson P1i, nebyl jsem sice jeho parametry uchvácen, nicméně design byl prima a ve mně zahlodalo staromilectví se steskem po mém prvním smartphonu SE P910. Jó P910 můj první a zpětně hodnoceno asi i nejlepší telefon. Stabilita výdrž na baterie, ve své době exkluzivita bez konkurenta na trhu. A super hračka se spoustou softu.
Jenomže pak se objevil Qtek 9100 s výsuvnou qwerty klávesnicí a Wi-Fi, což spolu s nějakým cukáním po změně rozhodlo a já šel prvně v životě do mobilních windows. Po zoufalých začátcích s nestabilními ROM se Qtek nakonec stal použitelným a množství softu, zejména freewaru, bylo famózní. Když se asi po roce objevil stejně koncepčně řešený Qtek (tentokrát již pod značkou HTC) HTC TyTN s podporou rychlých dat UMTS a výkonnějším procesorem, šel jsem do upgradu. Chtělo to už něco nového:-). A jak šel čas, začala mi ta wokýnka připadat jaxi pořád stejná, telefon taky a začalo nové cukání. A tentokrát, po dlouhé době dva adepti. HTC Kaiser, následník 9100 a TyTNa s výklopným displejem a integrovanou GPS proti SE P1i, který mne po vyloženě průserovém P990 po dlouhé době zaujal.
Sice chyběla GPS, ale tu BT modul zastoupí, další výbava téměř srovnatelná při výrazně sympatičtějších rozměrech i hmotnoti (125g P1i proti 170g TyTNa i Kaisera). Lákadlem byla i zajímavě řešená qwerty klávesnice.
Tak jo, P1i mi přistála na stole. Zvenčí nádherný stroj, tenký, skvělé zpracování, zajímavě řešená kolébková qwerty klávesnice (vyzkoušená už u M600i), vychytané rozpoznávání písma na dotykovém displeji včetně plné podpory diakritiky (juchů, bez zapráskaného interwritu na woknech)....
Další věci už jsou pozitivní méně. Stroj není nijak extra svižný a velmi malým množstvím softu se zatím prokousávám, protože času moc není. Nicméně nějaký čas to s ním vydržím, přece jenom je to nádherný kousek. Recenze i fotogalerie je k vidění třeba tady.
Ale aspoň mám na nějaký čas hračku, na které mi nejde všechno samo:-)