22.-28.6. tréninkový týden s endurainingem

Jak měl týden zakončený Oseckým triatlonem vypadat? Asi takto:

po 22.06.	Volno	0:00
ut 23.06.	B-ZDV	0:40	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(2(10+10)+0)
st 24.06.	P-KrZV	0:40
ct 25.06.	Volno	0:00
pa 26.06.	P-KrZV	0:30
fáze 2	C-Komp	1:00	C-SVR: 0x(2(3+4)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)
so 27.06.	Race45-180	1:30
ne 28.06.	C-ZDV	3:30

V zásadě byl celkem odpočinkový, ale v Oseku se to moc neprojevilo, nicméně podruhé to už pitvat nemusím:-)
Jak to šlo?
Volno v pondělí se celkem povedlo, byl jsem se jenom vyplavat po nedělním náročném kole a z bolavých ramen z Otrokovic.
V úterý jsem chtěl jít běhat ráno před cestou do Prahy, jelikož ale pršelo, musel jsem sbalit věci sebou. Na 20:00 jsem měl večer něco domluveno, takže jsem musel dříve. Práce se natáhla, ale plánovaná akce padla, takže jsem vyrazil navzdory dešti na běh a na cyklostezce kolem Vltavy se proběhl. V Práglu mne to běhání jaxi nejde.
Ve středu jsem zabojoval, vstal a dodržel plavání. Kurňa se mi nechtělo, ale snídaně v Rembrandtu po plavání mi to vynahradila:-).
Čtvrteční volno jsem vydržel:-)
V pátek jsem měl rozjetí, které jsem s ohledem na očekávané večerní bouřky zařadil na ráno a dobře jsem udělal. Přes poledne jsem se ještě půl hoďky okópal na venkovním bazéně v Olomouci.
V sobotu jsem dal závod, po kterém jsem se ještě zvládl s Téčkem asi 15 minut vyklusat a 10 minut vyplavat.
Na neděli jsem byl opravdu zvědav. V závodě jsem se zmáčkl, tak jsem měl obavy. A ty se naplnily beze zbytku. Domluva s Aldamanem byla 6:15 u Tesca. Alda dojel na čas, nicméně již cca 4 minutách jízdy chytil rychlý defekt. Tak co, než vyměnil duši, zdlábl jsem rohlík nachystaný na snídani. Jelikož to byl kousek, vrátili jsme se k nim domů, aby mohl dofoukat kolo na velké pumpě. Jenže, ujeli jsme asi 500m a další defekt. Co už, Aleš se vydal běžet a já jel na kolo sám. A to bylo teda. Vůbec jsem nebyl schopen své tlusté nožky roztočit, do Lhotky málem chcípl, a všechno furt proti větru. Fuj.
Navíc sice nic moc teplo (cca 19C), ale šílená vlkost, ve které jsem se potil jak dveře od chlíva a vůbec jízda na pytel. Chvílemi poprchání, jenom kousek z Bystřice do Holešova fouklo do zad, tož to jsem se zvetil a pěkně švihal. Musím říct, že jezdit na 145 tepl kolem 40kmph by mne opravdu bavilo jak hrom. Ovšem to bude chtít asi mírně potrénovat:-)).
Nakonec jsem to domů dobojoval, ovšem jaxem byl demotivovaný, dal jsem si na oslavičce u švagrů několik chlebíčku v rozporu s jídelníčkem. Co už, kdo je svatý, zejména když člověk ráno naváží 99,0 a má pocit rezervy.
Příští týden mě čeká trochu bušení před Litovlí, tak už by se mohlo počasí trochu vzpamatovat. Konexe s nepršením jsem vystřílel na Otrokovice a Osek, nezbývá tedy než doufat v náhodně příznivý vývoj.

Osecký triatlon 2009, zklamání. Asi očekávatelné, ale přesto značné.

Na závod jsem se docela těšil. Přece jenom, je to závod, na kterém jsem si triatlon poprvé vyzkoušel, s výjimkou 2 let jsem tam nechyběl od roku 1997. Navíc předchozí akce Baseman i štafetka na Moraviamanu ve mně vyvolaly ničím nepodložený optimismus, že už trochu jezdím na kole. Houby, na kole jsem pořád sračka, podle časů ještě dost horší než loni, kdy jsem navíc závodil po Moraviamanovi. Ostatně takových závodníků jsem v Oseku viděl celou řadu, například Téčka:-)
Počasí nakonec na současnou bídu zachovalo příznivou tvář aspoň po dobu závodu, takže kromě pár kapek na kole pohoda. Bohužel už prší do kulturního programu, ale ono stejně moc lidí právě kvůli nejistému počasí nezůstávalo.
Jak to tedy vypadalo z mého pohledu? Líčit předstartovní horečku umocněnou otravováním dětí, kdy už pojedem, nemá cenu líčit. Začínáme tedy v Oseku, kde jsem se regl, koupil si za stovku luxusní triko bez log sponzorů (skvělý počin pořadatelů, tleskám!), snědl si snídaňové rizoto, urval slušné místo v depu (věci jsem tam nesl na třikrát, ta hlava), pokecal s Téčkem, oddílovými kolegy, držkatým Lipánkem a tak vůbec. Navzdory časnému příjezdu se člověk ani nenadál a už se lezlo do vody. Tady musím bodíky pořadatelům zase umáznout, protože pustili na start desítky neplavců v neoprenech. Já bych riziko s tolika neplavci ve vodě nepodstoupil:-). Reklamujte to ale, když prezident pořádajícího oddílu (mého:-), je zimomřivý a navíc vybaven novým neoprenem, jenž potřebuje trochu onosit, nepřipouští debatu.
Start je klasika, mlečka, sprint na první bójku, kde mne stahuje nějaký člověk, který se mne snaží podplavat, za dres. Nebylo to žádné šmátrání, ale regulérní stažení, takže dostal pěkný odkop, ať to má k bójce dál, když tahá:-). Mezi první a druhou bójkou doplavávám nejlepšího oddílového plavce Davida a za druhou bójkou směrem k výlezu (nejdelší část, přepona trojúhelníka) přidám a uplavu mu. Celkem se mi daří stahovat skupinku přede mnou, škoda toho mletí po startu i pomalíků, co se cpou na startu dopředu a než se přes ně člověk probojuje, je čelo v háji. Příště se asi budu víc cpát na pozice. Výsledný čas 10:02 je nějaký 15-tý v pořadí, na Čelůstku jsem ztratil cca 2 minuty, takže spokojenost.
Celkem rychlé depo. Na kolo jdu ještě naboso, takže celkem svižně z depa ven, i tak jde ale David ven na kolo dříve. Na rovince kolem Bečvy začínáme pěkně proti větru a to až do Lhotky, kde vlastně moje cyklistická část skončila a začala část "cyklistická". Snaže se dodržet trenérovi pokyny a točit kolem 80-ti dosahuji rychlosti, ve které mne jenom ve Lhotce sjede asi 15 lidí vedle kterých mám pocit stojícího diváka. No a tak to máme až do cíle. Na rovinkách i z kopce bojuji, tam mi nikde neujíždí, do kopce jde přese mne jeden borec (či borka:-) za druhým/druhou. Poslední skupinka mne cvakne do kopce v Pavlovicích. Ty si na rovince za Sušicemi v protivětru pohodlně stáhnu, jelikož ale jedou prd, dotáhnu je až do cíle, aby mne mohli snáze předběhnout:-). Celkově jsem kole dal za nějakých 51:30, což je na identické trati zhoršení proti loňsku o 4 minuty a to jsem jel loni Osek po Moraviamanovi. Hrůza.
Celý očekávaně mizerný běh přemýšlím o prodeji kola a vykašlání se na toto blbnutí. Bez legrace. Vždycky když podlehnu pocitu, že by to mohlo trochu jít, vrátí mne něco drsně do reality. Loni Olympijský Grafilit, letos už Osek. No prostě běh za nějakých 34 minut a další zářez proti loňsku o více než 4 minuty. Celkově tedy 1:37 proti loňským 1:28, propad fakt na pytel. No nic, po závodě jsem si dal výklus s Téčkem, pár nealko piv, místo guláše předem připravené těstoviny (do háje taky s jídelníčkem:-), okoupal se v Jadranu, chvilku ještě lelkoval kolem a jeli jsme domů.
Teď tedy píšu a pokračuji v úvahách, jestli má cenu jezdit do Litovle. Kopec tam mi dával pokouřit už loni, letos jsem na tom oproti předchozímu roku hůře a navíc se místo 2x pojede 3x. Na běhu při tom, co teď běhám, stojím taky totálně za pendrek. Zkrátka mám dost problém s motivací se někde rasovat. Kdybyste měli nějaký nápad na pozitivní motivaci (kromě setkání s kolegy:-), budu rád.
Asi tolik tedy k mému dalšímu frustrovanému článku:-).

15. - 21.6. spíše závodní týden s endurainingem

Plán na tento týden vypadal následovně:

po 15.06.	P-Vypl	0:40
fáze 2	C-Komp	1:10
ut 16.06.	C-ZDV	1:00	C-RVR: 0x(3(3+4)+0)		u druhého a tře ..
fáze 2	P-KrZV	0:50			v pořadí fází j ..
st 17.06.	Race45-180	1:20
fáze 2	C-Komp	0:20			vyjetí na kole, ..
ct 18.06.	Volno	0:00
pa 19.06.	P-Vypl	0:30			rozplavat
fáze 2	C-ZDV	0:40	C-SVR: 0x(1(3+0)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)	rozjetí - obdob ..
so 20.06.	Race0-45	1:00			Otrokovice plav ..
fáze 2	Race0-45	0:30			kolo
ne 21.06.	C-ZDV	4:00	C-RVK: 0x(5(8+15)+0)		jak ty kopce bu ..

Jak vidno, na to, že to byl můj první závodní týden, padly tam hned 2 akce v jednom týdnu:-) Celý týden se zkomplikoval manželčinou prací, kdy musela zaskakovat hned od rána za nemocnou kolegyni a na mne padlo vypravování dětí, což znamená nemožnost ranních tréninkových jednotek a jejich přesun do odpoledne, což je celkem problematická záležitost.
Hned v pondělí jsem to začal flákat. Cosi jsem odplaval, ale hrozná otrava, protože byl z technických důvodů zavřený venkovní bazén. Kompenzační kolo jsem bulnul, protože odpoledne se naskytl lepší program:-)
V úterý jsem si dal ve vodě testík na kilometr za 16:00, což mne před plavání v Otrokovicích celkem potěšilo a tak trošku jsem si začal brousit zuby na čas pod hodinu. Intervaly na kole jsem musel zvládnout odpoledne, přestože to už mívám strašný kopr.
Ve středu prima závod baseman.
Ve čtvrtek plánované naprosté volno, jež jsem dodržel zcela přesně:-)
Plánované rozplavání a rozjetí v pátek neklaplo, protože v práci byl blázinec a odpoledne lilo jako z konve a do toho prostě nepojedu.
No a v sobotu Otrokovice. Původně jsem o nich chtěl napsat článek zvlášt, ale když jsem to nejel celé, tak jaképak veliké spisování. Hned na začátku musím podotknout, že kromě samotné štafety jsem dělal doprovod Ondrovi, který při IM premiéře (a dle vyjádření po závodě i derniéře:-)) zajel skvělých 10:25.
Má ta neúčast něco do sebe, člověk nemusí v dešti chystat věci do depa (od rána poprchalo), jenom pěkně chodí s deštníkem, cpe se rýží, mudruje a zdraví se se známými. Třeba s Ironjozefem, Téčkem, oddílovými kolegy Jardou a Baldou, rk i Advid mi ráno nějak unikli. Plavání sledujeme spolu s Vl001, který má výhrady ke stylu vedoucího závodníka. S ohledem na jeho čas 46minut bych si z toho na jeho místě těžkou hlavu nedělal:-). Navzdory příjemné teplotě vody (kolem 23C) nastoupili na plavání prakticky samí neplavci v neoprenech. Upřímně řečno, já bych neopreny zakázal. Vždyť co je to za železňáky, kteří se bojí do vody.
Zhruba za hoďku po startu individuálního závodu se chystám do vody i já. Spolu se členy oddílové štafety (kromě mne ještě Peca, Zdeňa, Majlan a na běh hostující Aldaman - to abych nemusel já:-) se nechám popsat a věren svým zásadám (i nemaje neopren:-) jdu v plavkách do vody. Voda je opravdu luxusní a je v ní výrazně tepleji, než venku. Aspoň, že už přestalo pršet. Co k plavání. Výsledný čas 1:02 je lepší loňského o 3 minuty, ale pod hoďku to nevyšlo. Na svou omluvu musím napsat, že jsem plaval celou dobu sám. Hned po startu mi čelo s Mužíčkem a Čelůstkou daleko uplavalo a další zase zůstali daleko za mnou. Na sólové plavání to nebylo zas tak špatné a věřím, že ve skupině bych to pod tu hoďku dal.
Pak už jenom odevzdat chip prvnímu cyklistovy a hurrá sledovat závod na silnici. V zásadě už na konci 1. kola se zformovalo čelo, které se měnilo jen málo. Proti prvnímu kolu jenom Pepa předjel v posledním kole Karola Džalaje, čímž završil svůj famózní cyklistický výkon. Další jsem kromě Ondry moc nesledoval, resp. nestíhal si je pamatovat. Zato jsem ale stihl pokecat s Koyamou, který dával podporu své ultravytrvalecké manželce. Když jsem odjížděl, byla už na běhu s mírným náskokem proti propočtům, věřím tedy, že to nakonec úspěšně zmákla až do konce.
Na mne kromě plavání čekalo ještě jedno kolo kola. Proti basemanu jsem byl upozorněn trenérem, že je potřeba pořádně točit, v zásadě trvale přes 90 rpm, což jsem byl připraven vyzkoušet, také vyzkoušel a dodržel:-). Jenom kopec v Kvasicích úplně nevyšel. Poprvé jsem myslel, že ho dám na velkou, ale nedal a protože se mi nechtělo shazovat na malou, vylámal jsem ho ze sedla. Zpět jsem shodil, ale už to nešlo utočit, takže jsem musel trochu zpomalit. I tam mi ale výsledný průměr vyšel nevzdory větru lehce přes 34kmph. Čili spokojenost, jenom trochu zakalená tím, že řada závodníků na celém závodě absolvovala celou trať vyšším průměrem (i výrazně) než já svých 30km na totální hraně. Holt v cyklistice mám prostě rezervy:-) a nejen tam, ale běžet nemusím, protože jsem manažersky domluvil Aldamana. Tím pádem na běhu už jenom fandím a povzbuzuji. Na tomto místě se nemůžu zdržet komentáře: kolem cesty postává spousta lidí z doprovodů, nikdo nezatleskal, nezavolal, prostě všichni stojí a čučí. Když jsem se potom v závěru závodu přesunul do areálu, bylo to ještě citelnější. Koncentrace lidí kolem trati obrovská, ale povzbuzení závodníků (a mnozí po 12-ti hodinách jdoucí teprve do 2., 3. kola běhu to opravdu potřebovali) se zkrátka nekonalo a k ojedinělým výjimkám se nikdo nepřipojil. Kurnik, my jsme fakt národ sucharů. V cíli krátce pokecám s Pepou, který nakonec obsadil skvělé třetí místo absolutně v čase 9:12 (měl by začít intenzívně přemýšlet o Hawaii) za Karolem Džalajem a vítězným Rudolfem Coganem, který předvedl vynikající maraton, ve kterém strojovým tempem seběhl Pepu a v posledním okruhu běhu i Karola.
Skvělé výkony podali Téčko s Demim, kteří se kolem 11:30 potkali v cílovém prostoru. Zejména Demiho finiš je něco, co si budu dlouho pamatovat.
Na další už jsem nečekal a jel domů. Kromě výborného pocitu ze setkání se spoustou známých bezva lidí, které se ani nebudu snažit všechny vypsat zůstává trochu smutku, že jsem to nejel. Ale to příští rok rozhodně napravím, jen nevím s kým budu závodit, když mí soupeři Demi a Téčko mi utekli proklatě daleko. Asi se budu muset víc snažit:-).
Domů dorážím dost utahaný v 8 večer a ruším ranní domluvené kolo s Aldamanem, nebudu vstávat. Na sedmou noc zakončenou hrubě před šestou ranní prostě nemám morál.
Proto na předepsané nedělní kolo vyrážím až devět. Až doma zjišťuji, že jsem si blbě zapamatoval trénink a nejezdil předepsané intervaly. Resp. vlastně jezdil, protože jsem se snažil a převážně i točil do všech kopců po cestě předepsané intervalové kadence. Domů jsem dojel v celkem silném větru solidně prošitý a fakt mám radost, že už po pozdním obědě nemusím nic dělat.
Tož pojďme předzávodnímu týdnu před Oseckým triatlonem vstříc!

Baseman

O tomto závodě přemýšlím už x let, co registruji, že něco takového existuje. V zásadě jde o úplně neformální akci, její historie je asi baseballová, ale jelikož ji neznám, nebudu nad ní spekulovat. Když jsem si ale na stránkách Hanáckého poháru přečetl ve fóru, že se koná 17.6. v 17:30 odpoledne na Poděbradech u Olomouce, řekl jsem si, proč to nezkusit. Do Otrokovic jedu jenom na štafetu plavat a nějaké to kolo, takže i trenér celkem ochotně souhlasil, ba naopak tvrdil něco o prospěšnosti nácviku závodního tempa a tak. Na Poděbrady mne ochotně doprovodil doom, legendární postava cyklistických diskusních fór, který se jednak chtěl podívat, co tam budem blbnout a velkoryse mi dělal navigátora. Bral jsem sebou totiž jenom forerunnera, edge s navigací zůstal doma:-).
Poděbrady mne překvapily solidní vodou. Sice s řasou, ale pod ní čistý štěrk bez slizu a za celé plavání jsem jsem si na řasu sáhl asi dvakrát, takže pohoda.
Závod je zcela neformální, měří se stopkama, což se i při letošním rekordním počtu závodníků 18 dá stihnout pohodlně:-) I ovšem na startu stáli solidní závodníci jako třeba Vašek Klakurka (který nakonec vyhrál, v sobotu přitom na Českém poháru v xteře vybojoval 5-té místo), Ivoš Vrba (druhý), nestor:-) českého dlouhého TT Robert Fojt a svou triatlonovou premiéru si odbyl známý přerovský ohněstrůjce, vodní pólista a manekýn Pavel Novák, který předvedl vynikající výkon navzdory tomu, že jel poprvé po x letech na silničním kole, jež měl navíc půjčené. Nemůžu ani zapomenout na silnou výpravu mého mateřského oddílu v počtu 5-ti závodníků TTS Osek (i se mnou tedy:-).
Jak se tedy závod z mého pohledu vyvíjel?
Start z vody celkem v poklidu, ono v tomto počtu závodníků ani moc prostoru pro bitky není:-). Nechci se moc zatavit, tak plavu celkem v klidu. Trasa je snadná: na druhou stranu, obeplavat pohlednou slečnu v reflexní vestě a zpět. Na čele plave Vašek s Ivem, za nimi kousek oddílový kolega David se mnou v nohách. Dobře se drží Pavel, toho poznávám podle pólistického kraula:-).
Z vody tedy lezu 4-tý, beru si od Dooma garmina, na kterém jsem si moudře zapomněl vypnout autostop, takže když mi kolega na suchu odmáčkl start, autostop po sekundě stopky zastavil. A to se mi stává furt.
No nic, nebrečím nad tím a valím ke kolu do "depa", přesněji tedy ke stromu, o nejž mám kolo opřené. Depo rychlé, tretry v pedálech, na nohách seno, neberu ponožky a valím. David byl v depu ještě rychlejší, vidím ho kus přede mnou. První půlku rovinaté trasy funí do xichtu. I tak držím průměr přes 30 a Davida sjíždím. Přichází ale první malinké stoupání, kde se naplno ukazuje síla 100kg při tažení dolů. David mi odskakuje, předjíždí mne Libor Mareš (ten za chvíli asi kvůli technickýcm potížím končí), Robert Fojt a ve futuristické přílbě Aleš Dedek. Ten tedy, na to jaký je plavec, musel zaplavat fakt dobře. No vzápětí návrat na rovinu a asi na 7-mém km předjíždím Davida. Kousek před otočkou mne sjíždí Peca, což je prima, že až tak pozdě. Na otočce v Litovli sleduju odstupy a mám z nich radost:-), David je kousek, za ním Martin Minařík, ten mě asi sjede, ale další jsou dost daleko a asi už by mne sjet nemuseli.
Za otočkou také foukne do zad a rychlost se téměř trvale usazuje nad 40km/h. Nějak probraný David mne dojíždí, hákování je zakázáno, takže ho pouštím, zase sjíždím, zase pouštím až nás oba fikne právě Martin a v malinkém kopečku mi uskočí i David do "depa" dorazím za ním se ztrátou cca 50m. Jak jsem jel, můžete vidět na runsaturday. Depo opět rychlé, bez ponožek, jenom nohu z jedné tretry jsem si za jízdy zapomněl vyzout, takže chvilku poskakuju s jednou nohou bosou a druhou v tretře na kole.
Vybíhám a očekávám řadu předběhnutí. Nějak jsem zapomněl, že těch lidí zas tolik nejede:-). Společnost mi dělá Doom, který jede vedle mne na svém bílém supovi. Naštěstí se se mnou nesnaží moc mluvit. První mne předbíhá Majlan, ale nějak mi neutíká a v zásadě celé 1. kolo se držím za ním asi na 10 metrů. Pocitově se mi neběží zle, resp. běží, ale ne tak hrozně, jak bych při současném běžeckém tréninku očekával. Tempo pod 5:30 mne překvapuje. Na začátku druhého kola se mi daří Majlana doběhnout a běžíme bok po boku asi 30 metrů, než mi zase kousek odběhne. Po chvíli ho zase stahuju a dělám zásadní chybu, protože ho povzbuzuju slovy, že běžíme šestku, ne maraton. On následně přidá a já už ho nedoženu:-). Asi kilák před cílem mne předbíhá i oddílový kolega Jirka, čímž se v rámci oddílového pořadí ocitám na tradičním posledním místě, které celkově stačilo na místo 12. z 18-ti účastníků. Běh jsem na runsaturday hodil taky.
Celkové hodnocení je veskrze pozitivní. Příjemná akce v dokonalém počasí a v čase, kdy se to dá po práci stihnout (start v 17:30), která je důkazem toho, že se dá hezky zazávodit i zcela bez zázemí a za 30 kaček, za které sice nebylo občerstvení, ale regulovčik na kruháči v Litovli a pořadatelka u nepřehledné zatáčky na běhu. Navíc prvních 5 mužů obdrželo poháry a vítězná žena rovněž. Ono kdyby žen jelo více než jedna, asi by tolika pohárů na chlapy nezbylo:-))
Několik hezkých obrázku na akci nafotil Doom a jsou k vidění v jeho fotogalerii.

8.-14.6 tréninkový týden s endurainingem

Plán na tento týden vypadal takto:

po 08.06.	P-KrZV	1:00
ut 09.06.	B-ZDV	0:45	B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)	B-ZV2I: 0x(4(5+5)+0)	Praha
st 10.06.	P-KrZV	1:20
ct 11.06.	C-ZDV	1:20	C-SVR: 0x(2(20+15)+0)	C-RVR: 0x(1(4+0)+0)
fáze 2	C-ZDV	1:30
pa 12.06.	Volno	0:00
so 13.06.	C-ZDV	2:00	C-SVK: 0x(3(6+5)+0)	C-RVK: 0x(3(6+5)+0)	poslední RVK dá ..
ne 14.06.	C-ZDV	3:00
fáze 2	B-ZDV	0:30	B-ZV2I: 0x(1(20+0)+0)		optimálně hned ..

Tento týden jsem slušně potrénoval. Nedodržel jsem to přesně, ale s jenom rozumnou mírou kreativity:-).
V pondělí jsem dal přes poledne mírně delší plavání, voda ve venkovním bazéně se už ohřála na 19C, takže paráda:-)
V úterý mne čekala služebka do Prahy. Protože jsem měl na večer domluvenou schůzku, musel jsem dát běh ráno před cestou. Naštěstí se podařilo stihnout, takže jsem neměl tréninkovou "bulku":-)
Ve středu jsem si dal klasické ranní plavání v Axe od šesti ráno. Nějak se tam moc nohuje, tak se za hodinu pendrek odplave, ale aspoň něco.
Na čtvrtek jsem měl plánovanou cestu do práce a zpět na kole. S ohledem na nepříznivou předpověď odpoledne jsem přesunul celý trénink do rána a startoval už v 5:05. Měl jsem tam ty intervaly po rovině, takže jsem razil směr Dub, Tovačov a tam. Prasečí mlha, mokro, zima no prostě paráda. Tak jsem si šel přes poledne ještě zaplavat. Neřádi z technických důvodů zavřeli venek, čili na šířku uvnitř. Doufám, že se polepší!
V pátek jsem měl mít volno, ale natlačil jsem tam aspoň 2km plavání.
Na sobotu mi trenér naplánoval úseky v kopcích. Kurnik, šlo mi to! Sice jsem nešel ráno, bo bylo mokro a na to se mi nechce, čili Aldaman, který nečte moje zprávy, vyjel sám, ale jinak jsem vše splnil: dodržel jsem tepy a i ty kadence do kopce jsem oproti minulému týdnu zvládl utočit v předepsaných rozsazích. Spokojený jsem byl, takže jsem se večer při opožděné oslavě narozenin mírně připil.
Ani připití mi ale nezabránilo v neděli vstát, byť sice trochu později a vydat se na kolo. Sice se to v tomto tréninku moc nemá, ale vydal jsem se vyjet Foncky a nebylo to zlé. To točení má asi smysl, jeno musím zvládnout utočit i ten vršek:-).
Domů jsem dojel celkem v pořádku a vydal se na druhou, běžeckou fázi. 20-ti minutový interval blízko ANP už mi dal pěkně pokouřit, ale přežil jsem ho. Nohy mne bolí ještě teď.

Celkově hodnotím tento týden jako velmi povedený. Odplaváno skoro 9km, něco uběhnuto i odjeto, slušně odbouchaný víkend. Prima. Příští týden mám odpočinkový před štafetou v Otrokovicích. Vysvětloval jsem trenérovi, že je to okrajová záležitost, ale on porád cosi povídá o závodech, tak prý budem ladit:-)

1.-7.6. 2009 tréninkový týden s endurainingem

Plána na odpočinkový týden s testy vypadal asi takto:

po 01.06.	U-POS	0:20
fáze 2	C-Komp	0:30			i třeba trenaže ..
ut 02.06.	Volno	0:00			Praha
st 03.06.	C-Komp	1:00
ct 04.06.	C-ZDV	0:30			Testy Mohelnice
pa 05.06.	Volno	0:00
so 06.06.	C-ZDV	3:00	C-RVR: 0x(1(4+0)+0)		test Kozlov pře ..
ne 07.06.	U-Reg	1:00			prostě se jen c ..

Pracovně poměrně na pytel, 2x v týdnu Praha (úterý a pátek), kdy se prostě trénovat nedá, protože při návratu v osm už večer nemám morál cokoli dělat.
Na pondělí jsem měl plánované posilování. To jsem ale nedoržel, protože v poledne jsem stihl plavání a to venku, kde měla voda pěkných 19 stupňů. Nešlo se tedy moc flákat a já si dal za 40minut pěkných 2,3km. No a když večer vykouklo sluníčko, vyrazil jsem na chvíli na kolo. Něco málo přes hoďku a domů jsem dojížděl s deštěm za patami, než jsem vynesl kolo nahoru domů, byla mokrá cesta.
Úterý: volno
Středa: plánované volno, chtěl se jít večer trošku projet před testy v Mohelnici, déšť mi v tom ale zabránil.
Čtvrtek: ráno testy v Mohelnici, v poledne bazén. Po chvíli přemlouvání nás plavčík pustil ven a voda byla fakt studená. V 17-ti stupních jsem zvládl 1800 a raději lezl ven.
V pátek další volno vylepšené Prahou.
Na sobotu ukazoval plán delší kolo, od 11-ti dopoledne platila výstraha hydrometeorologů pro kroupy a přívalové deště, takže jsem si přivstal a před šestou razil na trénink. Kosa, vítr na rozhraní vichrem a mne čekal test na Kozlov. Vytrápil jsem se tam hezky, jak je možno se přesvědčit třeba na runsaturday, naštěstí za Kozlovem jsem si hezky sjel na Potštát a Hranice, což je luxusní sjezd, kde ani protivítr nevadí a z Hranic mi hezky fouklo do zad. To už jsem ale ujížděl před deštěm, takže jsem si pěkně mrskal, ale stihl nezmoknout:-). Tepy jsem ale skoro udržel v mezích. Večer mne čekal sraz z vysoké, ale moc jsem tam nepobyl. Cítil jsem se utahaný a původně se rozhodl, že tam ani nepojedu, nakonec jsem tam ale vypravil autem, čímž jsem se nepil a tudíž se ani neopil:-)
V neděli byla jenom plánovaná regenerační aktivita formy vycházky či kýho čerta. Protože jsou děti konečně chvíli obě bez zánětu v očích, rýmy a dalších radostí, vyrazili jsme po dlouhé době do aquaparku v Hranicích. Skoro 2 hodiny se dětičky vydržely louhovat, tobogánovat, honit se, plavat v protiproudu a tak. Nebyl jsem si jist, jestli se to počítá a hlavně jsem dostal k narozeninám funglo nové běžecké trenky a triko:-), vyrazil jsem v podvečer na kratší klus a jelikož kotník už potřebuje pořádně zocelovat, dal jsem si po drahně dlouhé době lehčí terén. Prima.
Celkem slušný odpočinkový týden, byť jsem toho moc nenaspal a upřímně řečeno, ani moc nedodržoval předepsaný jídelníček. Od příštího týdne už ho ale má i manželka, dneska večer už pěkně vyvařovala, takže to beru tak, že e-jídelníček naplno začnu provozovat až od zítřka:-) A bude to třeba, protože příští týden podle plánu pěkně přituhne. Prima!

Testy laktátové křivky v Mohelnici

Po nějakých dělších diskusích s panem Krejčím z endurainingu jsem se nechal přesvědčit a přihlásil se na testy laktátové křivky k panu doktorovi Pozdíškovi do Mohelnice.
Byl trošku problém vejít se do termínu, protože mají celkem plno, ale nakonec mi i vyhověli v nestandardním čase na 7:00 ráno, aby mi nebyl příliš narušen pracovní den. A co čert nechtěl, termín padl na čtvrtek 4.6., shodou okolností den mých osmatřicátých narozenin. Tož fičák už od rána:-)).
Jak takový test probíhá? Přijedete, pozdravíte (moooc hodná paní mě měřila), dostanete pokyny, převléknete se, nasadíte si pedály na ergometr, nasadíte pulsák a sednete na kolo k rozjetí. Chvíli se rozjedete, napíchnou ucho a vezmou první vzorek. Následně nastaví 1. seriózní zátěž na ergometru (u mne 110W) a 4 minutky se jede. Po nich další píchanec do ucha, 50W nahoru a valíme dál, 4 minuty, krev a 50W. Já jsem to vzdal na 340W (po 310 už jsem vadl, tak jsem dostal přidáno jenom 30W, ale už jsem 4 minuty stejně nevydržel, takže toto měření už v tabulce není. Po ukončení testu se člověk chvilku vyjede, sbalí si krámek, ospruchuje se, rozloučí a jede domů. Odpoledne jsem potom dostal do mailu výsledky.
Protokol s výsledkem si můžete prohlédnout tady.
Jak hodnotím výsledky já? No očekávaně. Na to, že jsem marný na kole, nepotřebuju testy, stačí mi někam vyjet:-). Další věc, kterou jsem si ověřil je, že mnou provedené terénní testy dávají poměrně validní výsledky a naměřená pásma se od těch mnou stanovených liší o 1-2 tepy.
Poslední věcí, kterou jsem si ověřil při testu bylo, že jak trochu přitlačím na pilu, velmi rychle zvadnu. Odborně řečeno, mám velmi nízkou odolnost vůči laktátu, což je ze valné míry dáno geneticky a tréninkem jde změnit jen málo.
Co je ovšem na druhou stranu pozitivní tak závěr, že mám přepoklady pro aerobní sporty, což ironman je a potvrdil mi to i pan doktor Pozdíšek, se kterým jsem si o výsledcích vyměnil pár mailů. Akorát prostě musím přidat v těch watech, ty mám jaxi nízko:-).
Pan Krejčí z endurainingu už naměřeným hodnotám přizpůsobil trénink, takže tepat budeme trochu výš a i trochu víc bušit. Juchů.
Jo a kdybyste si chtěli na testy zajet, tak objednat se dá tady: http://www.sportovnitesty.cz.