Osecký triatlon 2009, zklamání. Asi očekávatelné, ale přesto značné.

Na závod jsem se docela těšil. Přece jenom, je to závod, na kterém jsem si triatlon poprvé vyzkoušel, s výjimkou 2 let jsem tam nechyběl od roku 1997. Navíc předchozí akce Baseman i štafetka na Moraviamanu ve mně vyvolaly ničím nepodložený optimismus, že už trochu jezdím na kole. Houby, na kole jsem pořád sračka, podle časů ještě dost horší než loni, kdy jsem navíc závodil po Moraviamanovi. Ostatně takových závodníků jsem v Oseku viděl celou řadu, například Téčka:-)
Počasí nakonec na současnou bídu zachovalo příznivou tvář aspoň po dobu závodu, takže kromě pár kapek na kole pohoda. Bohužel už prší do kulturního programu, ale ono stejně moc lidí právě kvůli nejistému počasí nezůstávalo.
Jak to tedy vypadalo z mého pohledu? Líčit předstartovní horečku umocněnou otravováním dětí, kdy už pojedem, nemá cenu líčit. Začínáme tedy v Oseku, kde jsem se regl, koupil si za stovku luxusní triko bez log sponzorů (skvělý počin pořadatelů, tleskám!), snědl si snídaňové rizoto, urval slušné místo v depu (věci jsem tam nesl na třikrát, ta hlava), pokecal s Téčkem, oddílovými kolegy, držkatým Lipánkem a tak vůbec. Navzdory časnému příjezdu se člověk ani nenadál a už se lezlo do vody. Tady musím bodíky pořadatelům zase umáznout, protože pustili na start desítky neplavců v neoprenech. Já bych riziko s tolika neplavci ve vodě nepodstoupil:-). Reklamujte to ale, když prezident pořádajícího oddílu (mého:-), je zimomřivý a navíc vybaven novým neoprenem, jenž potřebuje trochu onosit, nepřipouští debatu.
Start je klasika, mlečka, sprint na první bójku, kde mne stahuje nějaký člověk, který se mne snaží podplavat, za dres. Nebylo to žádné šmátrání, ale regulérní stažení, takže dostal pěkný odkop, ať to má k bójce dál, když tahá:-). Mezi první a druhou bójkou doplavávám nejlepšího oddílového plavce Davida a za druhou bójkou směrem k výlezu (nejdelší část, přepona trojúhelníka) přidám a uplavu mu. Celkem se mi daří stahovat skupinku přede mnou, škoda toho mletí po startu i pomalíků, co se cpou na startu dopředu a než se přes ně člověk probojuje, je čelo v háji. Příště se asi budu víc cpát na pozice. Výsledný čas 10:02 je nějaký 15-tý v pořadí, na Čelůstku jsem ztratil cca 2 minuty, takže spokojenost.
Celkem rychlé depo. Na kolo jdu ještě naboso, takže celkem svižně z depa ven, i tak jde ale David ven na kolo dříve. Na rovince kolem Bečvy začínáme pěkně proti větru a to až do Lhotky, kde vlastně moje cyklistická část skončila a začala část "cyklistická". Snaže se dodržet trenérovi pokyny a točit kolem 80-ti dosahuji rychlosti, ve které mne jenom ve Lhotce sjede asi 15 lidí vedle kterých mám pocit stojícího diváka. No a tak to máme až do cíle. Na rovinkách i z kopce bojuji, tam mi nikde neujíždí, do kopce jde přese mne jeden borec (či borka:-) za druhým/druhou. Poslední skupinka mne cvakne do kopce v Pavlovicích. Ty si na rovince za Sušicemi v protivětru pohodlně stáhnu, jelikož ale jedou prd, dotáhnu je až do cíle, aby mne mohli snáze předběhnout:-). Celkově jsem kole dal za nějakých 51:30, což je na identické trati zhoršení proti loňsku o 4 minuty a to jsem jel loni Osek po Moraviamanovi. Hrůza.
Celý očekávaně mizerný běh přemýšlím o prodeji kola a vykašlání se na toto blbnutí. Bez legrace. Vždycky když podlehnu pocitu, že by to mohlo trochu jít, vrátí mne něco drsně do reality. Loni Olympijský Grafilit, letos už Osek. No prostě běh za nějakých 34 minut a další zářez proti loňsku o více než 4 minuty. Celkově tedy 1:37 proti loňským 1:28, propad fakt na pytel. No nic, po závodě jsem si dal výklus s Téčkem, pár nealko piv, místo guláše předem připravené těstoviny (do háje taky s jídelníčkem:-), okoupal se v Jadranu, chvilku ještě lelkoval kolem a jeli jsme domů.
Teď tedy píšu a pokračuji v úvahách, jestli má cenu jezdit do Litovle. Kopec tam mi dával pokouřit už loni, letos jsem na tom oproti předchozímu roku hůře a navíc se místo 2x pojede 3x. Na běhu při tom, co teď běhám, stojím taky totálně za pendrek. Zkrátka mám dost problém s motivací se někde rasovat. Kdybyste měli nějaký nápad na pozitivní motivaci (kromě setkání s kolegy:-), budu rád.
Asi tolik tedy k mému dalšímu frustrovanému článku:-).