15. - 21.6. spíše závodní týden s endurainingem

Plán na tento týden vypadal následovně:

po 15.06.	P-Vypl	0:40
fáze 2	C-Komp	1:10
ut 16.06.	C-ZDV	1:00	C-RVR: 0x(3(3+4)+0)		u druhého a tře ..
fáze 2	P-KrZV	0:50			v pořadí fází j ..
st 17.06.	Race45-180	1:20
fáze 2	C-Komp	0:20			vyjetí na kole, ..
ct 18.06.	Volno	0:00
pa 19.06.	P-Vypl	0:30			rozplavat
fáze 2	C-ZDV	0:40	C-SVR: 0x(1(3+0)+0)	C-RVR: 0x(2(3+4)+0)	rozjetí - obdob ..
so 20.06.	Race0-45	1:00			Otrokovice plav ..
fáze 2	Race0-45	0:30			kolo
ne 21.06.	C-ZDV	4:00	C-RVK: 0x(5(8+15)+0)		jak ty kopce bu ..

Jak vidno, na to, že to byl můj první závodní týden, padly tam hned 2 akce v jednom týdnu:-) Celý týden se zkomplikoval manželčinou prací, kdy musela zaskakovat hned od rána za nemocnou kolegyni a na mne padlo vypravování dětí, což znamená nemožnost ranních tréninkových jednotek a jejich přesun do odpoledne, což je celkem problematická záležitost.
Hned v pondělí jsem to začal flákat. Cosi jsem odplaval, ale hrozná otrava, protože byl z technických důvodů zavřený venkovní bazén. Kompenzační kolo jsem bulnul, protože odpoledne se naskytl lepší program:-)
V úterý jsem si dal ve vodě testík na kilometr za 16:00, což mne před plavání v Otrokovicích celkem potěšilo a tak trošku jsem si začal brousit zuby na čas pod hodinu. Intervaly na kole jsem musel zvládnout odpoledne, přestože to už mívám strašný kopr.
Ve středu prima závod baseman.
Ve čtvrtek plánované naprosté volno, jež jsem dodržel zcela přesně:-)
Plánované rozplavání a rozjetí v pátek neklaplo, protože v práci byl blázinec a odpoledne lilo jako z konve a do toho prostě nepojedu.
No a v sobotu Otrokovice. Původně jsem o nich chtěl napsat článek zvlášt, ale když jsem to nejel celé, tak jaképak veliké spisování. Hned na začátku musím podotknout, že kromě samotné štafety jsem dělal doprovod Ondrovi, který při IM premiéře (a dle vyjádření po závodě i derniéře:-)) zajel skvělých 10:25.
Má ta neúčast něco do sebe, člověk nemusí v dešti chystat věci do depa (od rána poprchalo), jenom pěkně chodí s deštníkem, cpe se rýží, mudruje a zdraví se se známými. Třeba s Ironjozefem, Téčkem, oddílovými kolegy Jardou a Baldou, rk i Advid mi ráno nějak unikli. Plavání sledujeme spolu s Vl001, který má výhrady ke stylu vedoucího závodníka. S ohledem na jeho čas 46minut bych si z toho na jeho místě těžkou hlavu nedělal:-). Navzdory příjemné teplotě vody (kolem 23C) nastoupili na plavání prakticky samí neplavci v neoprenech. Upřímně řečno, já bych neopreny zakázal. Vždyť co je to za železňáky, kteří se bojí do vody.
Zhruba za hoďku po startu individuálního závodu se chystám do vody i já. Spolu se členy oddílové štafety (kromě mne ještě Peca, Zdeňa, Majlan a na běh hostující Aldaman - to abych nemusel já:-) se nechám popsat a věren svým zásadám (i nemaje neopren:-) jdu v plavkách do vody. Voda je opravdu luxusní a je v ní výrazně tepleji, než venku. Aspoň, že už přestalo pršet. Co k plavání. Výsledný čas 1:02 je lepší loňského o 3 minuty, ale pod hoďku to nevyšlo. Na svou omluvu musím napsat, že jsem plaval celou dobu sám. Hned po startu mi čelo s Mužíčkem a Čelůstkou daleko uplavalo a další zase zůstali daleko za mnou. Na sólové plavání to nebylo zas tak špatné a věřím, že ve skupině bych to pod tu hoďku dal.
Pak už jenom odevzdat chip prvnímu cyklistovy a hurrá sledovat závod na silnici. V zásadě už na konci 1. kola se zformovalo čelo, které se měnilo jen málo. Proti prvnímu kolu jenom Pepa předjel v posledním kole Karola Džalaje, čímž završil svůj famózní cyklistický výkon. Další jsem kromě Ondry moc nesledoval, resp. nestíhal si je pamatovat. Zato jsem ale stihl pokecat s Koyamou, který dával podporu své ultravytrvalecké manželce. Když jsem odjížděl, byla už na běhu s mírným náskokem proti propočtům, věřím tedy, že to nakonec úspěšně zmákla až do konce.
Na mne kromě plavání čekalo ještě jedno kolo kola. Proti basemanu jsem byl upozorněn trenérem, že je potřeba pořádně točit, v zásadě trvale přes 90 rpm, což jsem byl připraven vyzkoušet, také vyzkoušel a dodržel:-). Jenom kopec v Kvasicích úplně nevyšel. Poprvé jsem myslel, že ho dám na velkou, ale nedal a protože se mi nechtělo shazovat na malou, vylámal jsem ho ze sedla. Zpět jsem shodil, ale už to nešlo utočit, takže jsem musel trochu zpomalit. I tam mi ale výsledný průměr vyšel nevzdory větru lehce přes 34kmph. Čili spokojenost, jenom trochu zakalená tím, že řada závodníků na celém závodě absolvovala celou trať vyšším průměrem (i výrazně) než já svých 30km na totální hraně. Holt v cyklistice mám prostě rezervy:-) a nejen tam, ale běžet nemusím, protože jsem manažersky domluvil Aldamana. Tím pádem na běhu už jenom fandím a povzbuzuji. Na tomto místě se nemůžu zdržet komentáře: kolem cesty postává spousta lidí z doprovodů, nikdo nezatleskal, nezavolal, prostě všichni stojí a čučí. Když jsem se potom v závěru závodu přesunul do areálu, bylo to ještě citelnější. Koncentrace lidí kolem trati obrovská, ale povzbuzení závodníků (a mnozí po 12-ti hodinách jdoucí teprve do 2., 3. kola běhu to opravdu potřebovali) se zkrátka nekonalo a k ojedinělým výjimkám se nikdo nepřipojil. Kurnik, my jsme fakt národ sucharů. V cíli krátce pokecám s Pepou, který nakonec obsadil skvělé třetí místo absolutně v čase 9:12 (měl by začít intenzívně přemýšlet o Hawaii) za Karolem Džalajem a vítězným Rudolfem Coganem, který předvedl vynikající maraton, ve kterém strojovým tempem seběhl Pepu a v posledním okruhu běhu i Karola.
Skvělé výkony podali Téčko s Demim, kteří se kolem 11:30 potkali v cílovém prostoru. Zejména Demiho finiš je něco, co si budu dlouho pamatovat.
Na další už jsem nečekal a jel domů. Kromě výborného pocitu ze setkání se spoustou známých bezva lidí, které se ani nebudu snažit všechny vypsat zůstává trochu smutku, že jsem to nejel. Ale to příští rok rozhodně napravím, jen nevím s kým budu závodit, když mí soupeři Demi a Téčko mi utekli proklatě daleko. Asi se budu muset víc snažit:-).
Domů dorážím dost utahaný v 8 večer a ruším ranní domluvené kolo s Aldamanem, nebudu vstávat. Na sedmou noc zakončenou hrubě před šestou ranní prostě nemám morál.
Proto na předepsané nedělní kolo vyrážím až devět. Až doma zjišťuji, že jsem si blbě zapamatoval trénink a nejezdil předepsané intervaly. Resp. vlastně jezdil, protože jsem se snažil a převážně i točil do všech kopců po cestě předepsané intervalové kadence. Domů jsem dojel v celkem silném větru solidně prošitý a fakt mám radost, že už po pozdním obědě nemusím nic dělat.
Tož pojďme předzávodnímu týdnu před Oseckým triatlonem vstříc!