sobota 21. července 2012

Hulmen 2012: radost závodit

Dnes přišel den vyzkoušet, jestli taškařice v Oseku byla jenom úletem zoufalce, co mu to nejede, nebo jestli v normálních disciplínách něco málo zůstalo.
Alda pózuje, barvičky trošku nevyladěné, ale zase ta lýtka...
No a nebudu vás natahovat, užil jsem si parádní den se vším všudy. Počasí sice hrozilo deštěm a ráno bylo popršeno, nevyměkl jsem však a ráno vyrazil směr Holešov. Letos sám, protože na koupačku pro ženu a děti fakt nebylo. Dojel jsem mezi prvními, registrace tedy velmi rychlá a krásné startovní číslo 8. Byl jsem totiž zaregistrován mezi prvními, což v Hulíně platí, kdo dřív regne, ten dřív plave.
Plavání se totiž odehrává v bazéně a letos jsem poprvé zažil novinku, kdy 1. rozplavba začala spolu, ale další závodník šel do vody hned po doplavání prvního. V každé dráze tedy stále někdo plaval. Je to sice méně přehledné, ale zase se závod významně zrychlí, jelikož se nemusí čekat vždy na nejpomalejšího závodníka před začátkem další rozplavby.
Téčko taky s Duratecem a hubó od ucha k uchu :-)
Teď se ovšem ještě neplave, protože teprve tahám kolo z auta a potkávám zajímavou chásku. Aldamana, Baldu a světe div se, Téčka. No toho jsem viděl naposledy snad předloni právě v Hulíně, jestli vůbec, bývalí kolegové z TTS, jediný kolega ze Zapra Čufa, veselo bylo před startem. Nebudu vás natahovat, protože začátek závodu byl pro mne opravdu zážitkem. Ještě před tím ale společná fotečka mého kola (lighning strike má nového "hostitele") s mým bývalým kolem, na kterém Alda decentně přelepil logo "MartinH" :-)

Teď už ale opravdu do vody:-). Systém jsem popsal, díky nízkému startovnímu číslu jsem v 1. rozplavbě, z čehož mám radost (zbytečnou) kvůli možnosti kontaktu s dalšími plavci. Lup a jedem. Rozjíždím to zvolna, nemaje jistotu počasí, raději jsem v pátek ještě trénoval a to i bazéně, ruce tedy nejsou úplně v pohodě. Závodník s číslem 11 je jediný, který trochu plave, po druhé stovce ale buď on vadne, nebo já přidávám a dál už plavu špici a lezu z vody 1., považte, úplně první z vody a to jsem se moc nekousal! Záznam je zde, garmina trošku zblblo mé přepnutí aktivity až u kola, to je asi ten znak:-)
řízeček zvící hektaru, lahůdka!!!
A na kolo taky, přestože si obouvám ponožky:-). V čele jedu cca 3-4 kiláky, než mě sjedou dva bušáci ve stejných kombinézách, kteří vzorně spolupracují. Přidám se tedy k nim, byť vím, že jakmile se to zvedne, utrhnou mě. To se taky stalo kousek za Holešovem, kde se trasa poprvé malinko zvedla. Ne že by šlo o kopcovité kolo, nicméně převýšení 250m na 30km není úplná rovina. Po odjetí dvojice jsem až do cíle čekal, kdy se někdo přiřítí zezadu, což se k mému velkému překvapení nestalo. Jeli mi to ale, kromě kopců pochopitelně, velmi dobře. Většinou jsem valil kolem 40km/h a navzdory převážně sólo jízdě jsem ho dal podle ofiko časomíry za 51:47, což je jenom o 40s horší než Alda a dokonce o 15s lepší než Čufa, tož toho jsem překonal na kole snad poprvé v životě. Fakt skvělý zážitek, dlouho jsem tak dobře nejel. Záznam z kola z connectu.
Po kole, jak už to v triatlonu bývá, následuje běh. Chvíli jsem v depu zmatkoval a hledal bágl se zátěží, ale rychle toho nechal :-))) a vyrazil bez zátěže. Zodpovědně můžu tedy prohlásit, že bez 10kg krámu na hřbetě se běží fakt podstatně lépe. I přes to jsem měl z běhu vítr, protože skoro neběhám, byť teď pomalu zase začínám. Na moje poměry se mi běželo výborně, snažil jsem se o nějakou kadenci, na které teď trošku pracuju, průměrné tempo 5:08 je asi maximum mého možného. I s během tedy velká spokojenost, byť tam je největší rezerva Záznam zde. Tři minutky na běhu by nemusely být nereálné a v tomto případě by znamenaly posun skoro o 20 míst vzhůru. I tak považuji 51. flek ze 154 startujících za výsledek nad očekávání i bez ohledu na něj jsem si ale parádně zazávodil, viděl kamarády, jež jsem dlouho neměl to potěšení a vyhrál dokonce balíček s aloe vera v tombole. Finále grande ovšem byl tradiční hulmenský řízek, fakt měl snad hektar i tvar čtverce:-)), výšku na fotografii nezachycenou a to masíčko.... Jenom okurčičky na fotce chybí, protože jsem je zblajzl, než jsem si vzpomněl na fotku.
Jako výsledkový bonus se zpožděním zjišťuji, že v kategorii Veteráni 1 (považte!!!) jsem se startovním číslem 8 obsadil 8. místo :-).
Z Hulína jsem odjížděl skvěle naladěn. Závod na jedničku s hvězdičkou, pořadatelé všude, kde měli být, registrace odsýpala, organizačně náročné plavání taky a končilo výrazně dříve, než rozplavbové, nová trasa kola rovněž velmi příjemná, tož jsem si k tomu pustil svoji nejoblíbenější sambu a měl trochu problémy udržet vůz na silnici. Slow and slow, slow and slow, bouncing, bouncing :-))

P.S.: než napíšu, že do Hulína je třeba příští rok a ať si to nenecháte ujít, jeden tip na pozávodní kompenzaci. Jelikož jsem cca týden majitel chaty na pozemku osázeném okrasnými dřevinami, 2 roky ovšem neudržovanými a v době závodu tam manželka zbrusu novými nůžkami a kleštěmi dělala pořádek, na mne zbyl úklid. Pozemek je ve svahu a vede na něj 38 dosti vysokých schodů. Při likvidaci biologického odpadu jsem je absolvoval přesně 42x a tento článek píšu na notebooku položeném na stehnech konzistence žuly:-) Jak říkal Jára Cimrman, mistr slepých uliček, tudy ne přátelé, jenom blbec po závodě 3 hodiny lítá po schodech a tahá haldy pichlavého proutí :-))
Ježiš a málem bych zapomněl, příští rok dojeďte do Hulína, ten závod za to stojí a bude-li počasí jako dnes, lehce po mrakem ale bez deště, 21 C a nijak dramatický vítr, užijete si plavání v bazénu, skvěle zorganizovaný závod, dobrou trasu kola a ještě večer posedíte u pečeného prasátka, což já letos nedal, ale příští léto už bude chata zabydlená a vycházka prodloužená.
P.P.S.: a samozřejmě výsledky, ty jsou tady.

čtvrtek 12. července 2012

Červen více méně (doslova) v p****i

Červen letos opravdu nemohu zařadit mezi povedené měsíce. Zahájil jsem ho volným pátkem, sobotní oslavou vlastních jedenačtyřicátých narozenin, nedělní rekonvalescencí a následnou 14-ti denní bežecko-cyklistickou pauzou, kterou měl na svědomí hemoroid zvědavec. Dneska už je naštěstí všechno ok a jak jsem tak měl možnost tuto lapálii konzultovat s kamarády, průběh jsem měl ještě dosti pohodový, byť nezastírám, že prvních několik dní jsem byl úplně na prášky :-).
V zásadě jsem tedy poměrně slušnou květnovou formu hodil téměř doslova do záchodu a v polovině června byl znova na začátku.
Jediným pozitivem je, že jsem aspoň něco uplaval, protože to jsem si troufl provozovat skoro hned.
Jaká jsou tedy čísla?
Uběhl jsem necelých 18km za necelé dvě hodiny, v čemž je započítána i "běžecká" taškařice z Oseckého triatlonu.
Odplaval jsem 14,7km za necelých 5 hodin, což je letošní jasné měsíční maximum.
S tanečkama jsem měl celkem smůlu (nebo štěstí? :-)). Přestože jsem prvních několik dní pociťoval značný nekomfort i jen při chůzi, žena byla zcela neoblomná a nebylo mi umožněno vynechat ani jeden trénink, což nakonec hodilo 12 hodin.
No a kolo, to je reálně největší zklamání, protože jsem měl v plánu dojet na hranici 7000 km a mít tak do druhého pololetí pěknou rezervu na zvládnutí 10k km za rok. Od poloviny měsíce jsem stihl jenom 513 km za 17,5 hodiny. Celkem jsem byl tedy za 1. půlrok na cca 5500km, což s ohledem na náročný prázdninový program nezahrnující většinou cyklistiku nedává moc naděje na stihnutí desítky. No ale už jsem si poplakal, psychoterapeuta navštívil, a snad se s tím nějak srovnám i když to nedám. V nejhorším případě budu drtit poslední kiláky ještě na Silvestra :-))). Stejně jsem si před měsícem myslel, že tak brzo to na kolo nepůjde a budu začínat teprvá teď. Je to tedy vlastně gut.
Tolik k červnu a hurrá na prázdniny. Ty mám moc rád, jsem totiž doma jediný, kdo ráno vstává do práce ;-).

úterý 10. července 2012

Aldaman má nový blog

Kdyby náhodou někomu tato skutečnost unikla, tak svoji činnost ukončil server bloguje.cz, na kterém mimo jiné bloguje můj kamarád Aldaman, kterému tímto dělám malou propagandu :-)
http://www.alesskrecek.blogspot.cz/

neděle 1. července 2012

Osecký triatlon, návrat ztraceného závodníka v poněkud netradičním pojetí

Hledal jsem hledal poslední záznam o nějaké mé účasti na triatlonu a ke svému úžasu (sklerotikovi se to stává často) zjistil, že poslední závod jsem absolvoval v roce 2010 Morkovského chlapa a od té doby ani prd.
No a tak jsem byl letos zase v Oseku. Je to moje srdeční záležitost, protože jsem tam jel svůj vůbec první triatlon už v roce 1997 a vynechal asi jenom loni, kdy jsem nezávodil vůbec a pauza mi vyloženě prospěla, protože jsem se fakt dost těšil. A to ještě nevíte to nejlepší:-).
Provedl jsem totiž v práci agitaci, u některých ani nebylo moc potřeba, a chodba před kanceláří připomíná kolárnu :-). Dva kolegové jsou už dnes dokonce i mí oddíloví kolegové, nejen pracovní, takže nápad zkusit multisport tak nějak visel ve vzduchu. Postupně jsme přesvědčovali další a nakonec došlo i na kolegu Petra, který na závodě předloni byl, dokončil jako zcela vyčerpaný mezi posledními a prohlásil "už nikdy víc". Letos ale začal trochu běhat, nastoupil jsem tedy i na něj a došlo na standardní hecovačku, jež vyvrcholila jeho památnou větou: "já bych jel, leda kdybys plaval znaka, jel na horákovi a běžel s deseti kilama zátěže". No a co byste řekli, plácli jsme si s tím, že když ho porazím, platí všem z kanclu pozávodní útratu :-).
No a můžeme jít na věc, že ano.
Tak to je šelmostroj a batůžek s kolečkama od činek
Nejdřívě přišla pochopitelně na řadu otázka techniky. Rohlík byl ložený, tak jsem aspoň vymýšlet, čím ho zdokonalit. Obul jsem tedy luxusní úzké silniční Continental GP 4000 šíře 25, které je možno hustit na 8 atmosfér. Těch se ovšem kolega tak strašlivě lekl, až začal vymýšlet, kterak horské kolo dělají pláště a další blbosti, no prostě mu lepilo :-).
Tak co, nebudu se hádat, dám ho i na tlustých, že jo a tak jsem aspoň nasadil časovkářský nástavec. Musím říct, že v kombinaci s vypuštěnou přední vidlicí byl z rohlíka totální šelmostroj, na němž se dalo valit po rovině relativně v pohodě přes 30km/h. Člověk sice vypadá trochu srandovně, ale s tím dá žít, že:-).
předstartovní koncentrace
Na běh to bylo s vymýšlením jednodušší. Původně jsem uvažoval o vodním vaku, ale to prostě moc nefunguje, nakonec tedy padla volba batoh a kolečka z činek. Nacpal jsem je do kapsy na zádech, kde nebyl prostor pro pohyb a ještě je obalil ručníky, aby byly fakt fest.
Nebudu ale zdržovat řečma a pojďme závodit :-). Cestu jsem původně plánoval s rodinou, Maruška ale měla celodenní koně, Naďa nějaký zdravotní problém a Matýskovi se taky moc nechtělo, navíc odpoledne byla oslava u švagrů, tak jsem jel nakonec sám a to na těžko včetně batůžku s kolečkama:-).
Počasí bylo přímo báječné, možná dokonce až moc, teploučko, voda jako kávička (do té se v neoprenech nesmí :-)), skoro nefoukalo, no paráda.
Všude kolem spousta známých, no idylka, prezentace a lup, je po idylce. Zadní guma prázdná. No tak sundat, zalepit nafoukat, minuta a lup, znova prázdno. Takže zase znova, sundat, vyhodit duši, nasadit novou, nafoukat a doufat, že závod bude bez defektu, což se naštěstí podařilo:-).
Takže s umytýma rukama uložit stroj (budil zasloužený zájem, zejména blatníky fakt bavily) a ostatní věci do depa.
znakař, to se často nevidí :-)
Naaranžovat batůžek, podkolenky, přece jenom jsem měl strach, co budou říkat lýtka na běh s báglem, botičky, šiltovku, ručník a vůbec, jak se to tak v depu dělává. Tím se čas do startu nemilosrdně zkrátil, takže pěkně do vodičky, rozplavat na chystat se. Znak v otevřené vodě, to bude asi trochu oříšek:-)
z vody jsem se tentokrát těšil
Tož bum, a jdem na start. No je to mazec, fakt a to jsem se ani necpal dopředu. Dost lidí jsem asi naštval, protože žádná velká sláva se směrem se tedy nekonala.
V dalším průběhu se ale pole plavců (bylo jich 158) natáhlo a šlo to lépe. Záznam vypadá docela rozumně, nicméně podle očitých svědků jsem pěkně kličkoval.
Nasedám na šelmostroj
už to sviští blatníky neblatníky
Kdyby to někoho zajímalo, tak znaka na delší tratě fakt nedoporučuju. Je to zbytečný kouř na nohy, protože když chce mít člověk trochu hlavu nahoře, aby se mohl dívat aspoň zpět, musí víc kopat, aby udržel nohy v rozumné poloze. No lezl jsem ven dost ztuha a do depa se ledva ploužil. S časem 11:55 jsem byl ale spokojen..
Natáhl jsem podkolenky, obul botky, nasadil brýle helmu a hurrá na kolo. Na to jsem byl fakt zvědavý a upřímně řečno, nezklamal jsem se.
a je po kole.....
...tak pěkně na kobereček :-)
Byl jsem si trať projet den předem a rozhodl se pro taktiku nemrhat za každou cenu silama do kopce, kde stejně ztrácím, ale fakt se žvýknout na rovinkách (těch moc není, v zásadě jenom po startu a v závěru) a ve sjezdech, kde se na tlustých gumách ničeho nebojím:-). No a jedem na to. Soupeř Petr by měl být někde kousek přede mnou, na kole mu musím naložit, protože na běhu to asi nepude:-). Rovinka do Týna je v pohodě, mastím to kolem 35km/h a dobré, předjíždím i silničáře. Stoupání do Lhotky ukazuje realitu, kil dole je pořád málo a přeze mne jde jeden závodník za druhým, byť mám tedy pocit, že to mohl být horší. Se slovy "to se nám ale udělalo hezky, že Martine" mě předjíždí koleda David, který jede taky na biku a v kopcích mu to jde, chvíli před ním mě předjel Vítek, ale to se tak nějak čekalo. Spíš se divím, že nedojíždím Petra, který není brilantním cyklistou :-). Nahoře přichází moje chvíle. Hup do rodel a jedem na to. Hukot gum ve 40km/h je impozantní, někteří lidé se lekají:-). Než se to zvedne do Bezuchova, sjedu si dobře polovinu lidí, co mi ujeli na Lhotu včetně Davida. V Bezuchově zase ztratím, do Šišmy doženu, v Šišmě ztratím, v Pavlovicích mě znova předjede David a z Pavlovic už jenom sjezd a rovina do cíle. Nejdřív sjedu Davida, potom Jardu a Pavla z Draků, kteří mě cvakli v Pavlovicích na silničkách a kousek za Oldřichovem i Vítka. A jsme v depu. Kolo za nějakých 52 minut je jenom o minutu horší, než můj nejlepší čas na této trati z roku 2009, který byl ovšem na silničce. Odložit kolo, helma dolů, čepička nahoru a zlatý běžecký hřeb, batůžek kulaté váhy 10kg, no lahůdka.
Zpočátku se to zdá dost v pohodě, tak asi třeba první 2 minuty. Potom už "dobíhám" na úvodní občerstvovačku, kde se v klidu zastavím, dám si melouna, napiju se ionťáčku a drobnými krůčky pokračuji vpřed.
podpora se hodí
jedna pro média
Jsem relativně v klidu. Petra jsem nesjel, takže buď běží přede mnou a já ho nedoženu, nebo byl za mnou už po plavání, takže by mě neměl dohnat. Přesto se ovšem snažím aspoň formálně běžet. Potkávám čelo závodu, Jirku Klímu, který už to na 1. místě s jistotou kontroluje, Aleše Veličku, na čtvrtém pátém místě spolu Martin Navařík s Pecou prezidentem a další. Pěkně běží i Ondra, kousek za ním Alda. Batoh začíná hezky dřít už tak od druhého kilometru, kdy zase já začínám chvilkama popocházet. Běží se totiž úsek po trávě, kde mám strach o kotníky, takže raději volněji, než nejistý došlap. Začínají mi pěkně tuhnout stehna načatá už znakem, ale furt se nějak pinožím. Na 3. km je občerstvovačka, napiju se vody a hurrá na druhou půlku běhu. Trapézy už necítím, resp. cítím pořádně, naštěstí mi ale naproti přijíždí podpora, kamarád Pavel, který neváhal spolu s manželkou (svého času mediální hvězda etriatlonu) a dalším kamarádem Tomášem rovněž s manželkou dojet do Oseka zafandit.
v cíli už je vždycky dobře :-)
V samotném závěru jsem se dokonce i nějak trochu rozběhl, takže jsem byl cca 500m před cílem dokonce schopnen i zamávat na fotografku a tvářit se optimisticky:-).
V cíli jsem náramně spokojen. Chtěl jsem čas pod 1:55, garmin mi dokonce napsal 1:47, což ovšem bylo způsobeno nevypnutím autostopu, platí ten čas, co je vidět na fotce na časomíře, jenom asi o sekundu nižší.
V cíli už jenom standardní klasika, pivko, pokecání s kdekým, konečně taky s Aldamanem, se kterým jsme se potkávali svého času i několikrát týdně, ovšem co zironovatěl, už to nevychází. Tak aspoň tady, zdar Aldo ;-). Kolega Petr nakonec dorazil s velikým zpožděním, bylo mu blbě už ve vodě a dokončil s velkým sebezapřením. Neprohlašoval ovšem "už nikdy víc", ale "příští rok to musí být lepší":-). Chvíli jsem s ním vydržel, abych mu udělal škodu aspoň za pár piv, pokecal s ostatními kolegy (všichni spokojeni, což je nejdůležitější) a musel se pakovat zase zpět směr Přerov.
Co napsat závěrem. Závod se tradičně povedl, na trati jsem se cítil fakt výborně. Jediné, co mne trochu mrzí, je právě vyhraná sázka, protože nevsadit se a jet normálně, mohlo dopadnout celkem dobře. Takto jsem vyjel 129. místo ze 158. Pozitivní je, že mě to fakt bavilo a už se těším do Morkovic a do Hulína, kde už pojedu bez handicapů. A přemýšlím o něčem delším, asi fakt blbnu.
No a samozřejmě musím poděkovat fotografkám Verunce a Monče, které marnili čas i focením lidí jako já :-)

Všem ve spolek přeji prima prázdniny, třeba u nás je kromě mne mají všichni.
zleva: Standa, Ječmínek, Čufa, Tomáš, Verunka, Peca, Zdeňa a David
A úplně na konec týmové foto, v tak silné sestavě letos poprvé.