sobota 27. února 2010

Rohálovská desítka

Po Radíkovské 15 jsem si chtěl v Prusínovicích trochu zpravit chuť a zazávodit si bez umírání. Ne že by se počasí nesnažilo, po propršeném pátku vykouklo sluníčko a bylo prostě nádherně. Optimální podmínky pro závod mírně narušovala jediná skutečnost, kterou byl (poněkud neočekávaně) páteční večírek. Neudělal jsem ovšem chybu jako minulý pátek a upřednostňoval vína s vyšším obsahem cukru, přičemž poslední lahví byl Muller od pana Jakubíka ve výběru z bobulí, ale navzdory vysokému podílu cukru v organismu, přece jenom jsem alkohol ráno malinko cítil. Daleko horší ale byla levá noha, protože jsem si ve středu při rychlejších úsecích natáhl stehno na zadní straně tak, že jsem trénink málem nedokončil a bolela mě ještě v sobotu ráno.
No nebudu zdržovat dlouhými úvody a šup na start, který byl přesně v poledne. Ve startovním poli chyběl Aldaman, prý rýmečka či co ho skolilo, ale spíš je lenivej. Jsem zvědav, co ptákovinu si vymyslí na Osecký půlmaraton:-)
Po výstřelu, který přišel dost nečekaně, zrovna jsem měl cosi rozpovídáno se závodníkem, který nakonec na Radíkově jako jediný doběhl až po mně a šup, už se běží. No běží, než jsme se docukali do brány, chvíli to trvalo, protože lidí na závodě byly mraky, podle výsledků 387 závodníků. To už je číslo panečku. Začátek závodu je kolečko po vesnici, aby si místní mohli zafandit. Začátek je tedy vlažnější, po chvilce ale přijde první seběh, kde se pole malinko trhá. Spolehlivě držím zadní pozice, nechci se hned zatáhnout. Po seběhu následuje výběh, druhý průběh bránou a šup šup do Tučap. Ještě před tím je ovšem nutno vyběhnout kopec z Prusínovic. Tady už se trochu láme chleba, někteří odpadají, mně to konečně trochu do kopce trochu běží, asi to cvičení síly mělo smysl i ranních 98 kilo může mít trochu vliv:-). Problém jsou ovšem seběhy. Levé stehno se kouše a nemůžu protáhnout krok, ach jo a to jsem do kopce tak hezky běžel. Hodně těch, které jsem předběhl do kopce mě seběhnou z kopce, ach jo. No v Tučapech sa hukáže! A taky ukázalo. V Tučapech je totiž obrátka realizovaná smyčkou do pořádného kopce a následným seběhem. Do kopce předbíhám zase celkem dost lidí včetně mého věčného soupeře Pavla, kterého jsem ještě na hladkém běhu neporazil. Teď by to mohlo vyjít, protože mu to nahoru jde výrazně hůř než mně. Navíc do cíle už se běží z Tučap jen do kopce, pak následuje seběh do Prusínovic a krátký výběh do cílové rovinky. Ve stoupání předbíhám docela hodně lidí i oddílového kolegu Frantu, kterého jsem taky ještě neporazil. Jsem spokojen, do kopce mi to dneska fakt jde, pod vrcholem zkusím ještě trochu přidat a jo, ještě něco jsem vyždímal a už je tu poslední seběh. Herdek, zase ztrácím a dost z těch, co jsem předběhl do kopce mi zase uteče. No nic, nějak se už do cíle dohrabu. Není to pod 50, v což jsem tajně doufal, ale 50:58 není zlé, aspoň je prostor pro zlepšení příští rok:-). Jenom mě mrzí, že jsem sebou neměl tepák, protože by mě docela zajímalo, jak v těch kopích tepy vypadaly. Tak ještě za 14 dní půlmaraton v Oseku a hurrá na kolo ven, snad už to počasí dovolí.

sobota 20. února 2010

Radíkovská 15, ohňostroj marnosti

Na letošní první závod jsem se vyloženě těšil. Je to těžký kros, kde jsem doufal trochu prodat práci v posilovně či běžeckém tréninku úseků do kopce. Na Radíkov jsme se vypravili ve třech, ještě se dvěma Pavly. Počasíčko vyloženě chutné: do sněhu nám celý předchozí den pršelo a na cestu nám pěkně chumelilo. Radíkov je od Přerova beze sněhu cca 30km, jenom pár desítek metrů výše, což ale stačí na úplně jiný svět. Sněhu hromady, i dost nového a do toho všechno pěkně rozbředlé teplotami nad nulou, nádhera, několika autům se ani nepodařilo dojet až nahoru a jednoho nešťastníka bylo dokonce potřeba vytlačit:-).
Nevím proč, ale lidí bylo méně než obvykle a bohužel chyběli převážně závodníci, které tak nějak od vidění považuji za své soupeře, asi lekli sněhu:-)
Už rozklus ukázal, že to nebude procházka růžovou zahradou, vedle udupané pěšinky se nožky pěkně bořily a nějaká Milošem předepsaná abeceda se v klidu odporoučela do světa bájí a fantazie. No ale pojďme na závod.
Úvod začíná od věže seběhem, za normálních okolností lesní asfaltkou. Dnes je na ní ale několik desítek cm mokréhu sněhu, do nějž jsou vyjeté hluboké koleje, dá tedy běžet jenom po celkem udusaném středu. Předbíhat tedy moc nejde, ani se moc nesnažím, říkám si, že sil bude potřeba. Ani jsem v tu chvíli netušil, jak moc a jak moc se mi jich bude nedostávat. Seběh pokračuje odbočkou z asfaltky na lesní cestu. Tady je udusaná pěšinka uzoučká, každý úkrok z ní značí zaboření do mokrého sněhu. Uff i seběh bere moře sil. Následuje kousíček asfaltu v Radíkově kde se cesta poprvé trošku zvedne, aby po dalším vběhnutí do lesa opět klesla. Zatím pořád mám pár závodníků na dohled i jeden Pavel je jenom kousíček přede mnou. V následujícím slalomu mezi stromy, kde je cesta vyloženě rozšlapaná a seběh je utrpením, které končí až u potoka. Ten se mi naštěstí podaří přeskočit, aniž bych do něj spadl:-). Následuje brutální výběh lesem, kde dokonce předbíhám 2 holky. Je mi už ale jasné, že to nepůjde. Stehna, která měla být nabušená, vypovídají poslušnost a normálně si tuhnou a začínají pálit. To brzo. Po ostrém výběhu následuje delší část mírně z kopce, kde by si člověk možná i orazil, kdyby se nebořil do hlubokého mokrého sněhu a nešmajdal jak Pinocchio. Nicméně pořád vidím cca 100m před sebou Pavla a dalších pár lidí, dobrý. Nicméně v pořád stejné sračce přichází dlouhé stoupání k rovince do konce 1. kola. Tady už to regulérně nejde, dokonce dělám pár kroků pěšky, ale je mi jasné, že to není naposledy. Tepy lítají jak pitomé a zřetelně mi začíná docházet. Vážně uvažuju, že to po 1. kole zabalím, ale příjde mi líto vzdávat jeden z mála závodů, kde mě vítěz nevezme o kole (běží se totiž jenom 2:-)). Kolo končím v čase 44:15 a je mi jasné, že osobáček nejspíš neklapne:-).
Druhé kolo je regulérní utrpení. V únavě držím balanc na sněhu ještě hůř než předchozím kole, kopec od potoka vycházím a poslední stoupání tragicky popobíhám. Už dávno široko daleko ani přede mnou ani za mnou nikdo a začínám tušit, že dneska budu poslední. A taky jo a taky aby ne s časem 1:38:30 na 15km že. Ani "finiš" už na věci nemůže nic změnit. Na zdvořilý dotaz pořadatelů, jestli jsem poslední, ale pyšně odpovídám, že nevím:-)). Koho by zajímaly detaily trati či výkonu, může se mrknout sem.
Přemýšlel jsem, čím bych svůj chabý výkon omluvil. Tedy omluvil i něčím jiným než jen standardně chabou výkonností. Uvažoval jsem na výmluvama kolem loni zlomeného kotníku, ale sviňa ani nelupl. Nakonec tedy po zvážení všech variant musím s politováním konstatovat, že večer před závodem NEDOPORUČUJI ochutnávku suchých vín (Vavřinec) ani když je provázena konzumací vysoce kvalitních bílkovin (divočina na černém pivu, výběr sýrů s různými plísněmi) či sacharidů (bramborové smaženky s petrželí). Oproti bobulovým výběrům totiž nejenže sil nedodají, dokonce jich dost podstatně vezmou. Svůj vliv možná může mít i průměrných 5,5 hodin spánku v uplynulém týdnu či 2 panáčky vynikajícího třtinového rumu zacapa 23y, který s výjimkou předzávodní aplikace (závěr ochutnávky, tzv schodová:-)) vřele doporučuji.
Tož uvidíme příští sobotu v Prusínovicích na Rohálovské desítce, třebas to bude malounko lepší. Vlastně prd malounko, hodně lepší, jináč fakt nevím ;-).
Úplně na závěr pro kolegy vinaře: vítězem ochutnávky se v těžké konkurenci 18-ti vzorků na stal Vavřinec v pozním sběru z Vinařství u kapličky. Doporučuji.

neděle 14. února 2010

Sezóna 2010 týden11. (8.-14.2.) neplánovaně dost sportovně proflákaný

Tento týden byl zdeformován jednak dvoudenní Prahou, druhak souhrou osobních a společenských záležitostí. Praha, předem plánovaná, byla postižena v plánu, ovšem ta druhá část již méně. Plán tedy vypadal takto:
po 08.02. Volno 0:00




ut 09.02. Volno 0:00




st 10.02. B-ZDV 0:50 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-Temp I: 0x(4(5+7)+0) výběhy táhlého ..


fáze 2 P-KrZV 0:40




ct 11.02. C-Komp 0:30




pa 12.02. U-POS 1:00

B


fáze 2 C-Komp 1:00 C-SVK: 0x(5(4+4)+0) C-ZV2I: 0x(1(5+0)+0)


so 13.02. B-Komp 1:10 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-MxK: 2x(3(3+5)+10)


ne 14.02. B-ZDV 1:40




fáze 2 C-ZDV 1:30

lépe pokud mezi ..




Pondělí a úterý nebyl problém dodržet. Nabitý pracovní program nedal sportu místo, navíc se v Praze v úterý ani nikde neplave od šesti, jenom od sedmi, ale to už bylo tentokrát pozdě.
Ve středu jsem jenom přehodil fáze. Přes poledne jsem si odplaval výživný motiv 10x200 ve 3:30, na večer si nechal běh. Čekyňský kopec vychází tak skoro akorát na těch 5 minut, pěkně jsem si dával. Do toho lehce sněžilo, méně lehce byly zhoršené rozptylové podmínky a zcela nelehce fučelo. No ale přežil jsem to, světlo na čele, blikačka na týle a bunda od Illuminite naštěstí dostatečně informovaly auta o pohybu člověka na silnici.
Ve čtvrtek jsem v poledne zařadil plavání, ale spíš se jenom tak čvachtal, kopal si kraulové nohy a při rukou prováděl technická cvičení. Večer jsem sedl na válce, ale nějak mě to nebavilo, asi i proto jsem předepsanou půlhodinu nenatahoval.
Na pátek jsem dostal naplánovány posilovnu a silové úseky na kolo. Protože posku nemám kde ráno nebo přes den kloudně odjet, zredukoval mi to Miloš na jenom posilovnu večer, aby se při výbězích kopců mohlo kumulovat:-). Jénže, 12.února je den, kdy jsem seznámil s manželkou a já měl v plánu cestou domů koupit nějaký dáreček. Manželka mi ale plán nabourala, protože dojela autobusem na nákup do Olympie s tím, že je tam mám vyzvednout. Na dáreček tedy nedošlo, resp. pro mne dáreček byl, protože mi v pátek dorazila nová kola s powertapem a futrál s nimi jsem tahal celou dobu v nákupním vozíku. Nechávat nové Zippy 404-ky ve značkovém obalu v autě na parkovišti mi totiž nepřišlo jako optimální. Když tedy žena projevila přání, abych se na posku vykašlal a raději s ní otevřel bublinky, neochotně:-)))) jsem vyhověl. Diplomaticky jsem si ale vyloudil svolení ke dvěma fázím v sobotu.
Sobota se nakonec vyklubala velice náročně. Dopoledne jsem odjel silové úseky na trenažéru, původně plánované jako jednu páteční fázi. Simulace stoupání s více podloženým předním kolem má něco do sebe stejně jako silové šlapání s kadencí kolem 70-ti rpm. Pěkně jsem si mákl. Nebylo to ovšem nic proti tříminutovým úsekům do kopce po obědě. Sněžilo i foukalo sice méně než ve středu, navíc nebyla tma, ale tlusté nožky bolely jak čert a do kopce se jim vůbec nechtělo. Nakonec to ale zvládly a třásly se únavou i strachy ze třetí fáze, kterou byl ples. Ten se nakonec nad očekávání vyvedl, pěkně jsme zapařili, návratka někdy kolem 4:00.
Tím se samozřejmě poměrně výrazně přehodnocuje neděle:-) Ranní běh? Hahahahahá, jakože bych šel rovnou ve čtverku jo? Nebo třeba kolem desáté? Kdepak, není mi nic moc, navíc musím vyzvednout děti u našich a sehnat někde pořádný hrnec na prasečí hlavu. Švagr ji totiž vyhrál v tombole a odpoledne se konají vepřohlavové hody, které nakonec dostaly přednost před trénováním. Tím tedy vychází neděle jako 4-tý volný den, kdy je organismus zatěžovaný naprosto jiným způsobem: pojídáním jazýčku, líček a mozečku spojeným s pitím přerovské jedenáctky. Neříkám, že to tělu dělá vyloženě dobře, ale tolik křenu do těla člověk jindy nedostane:-)))
Navzdory velice neoptimální životosprávě, konzumaci alkolu a doprovodných potravin, se podařilo udržet váhu na úrovni minulého týdne (tedy v neděli ráno, večer na váhu nemám odvahu)
Příští týden se prostě musím polepšit, byť mne v pátek čeká ochutnávka svatovavřineckého, v sobotu ráno závod a večer další poměrně náročný společenský program. Bude to morda, ale nějak si s tím poradím:-)

neděle 7. února 2010

Sezóna 2010 týden 10. (1.-7.2.) odpočinkový, ale celkem zaplavaný

Tento týden byl nastaven jako odpočinkový:
po 01.02. Volno 0:00




ut 02.02. Volno 0:00




st 03.02. B-Komp 0:30 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)



fáze 2 Volno 0:00




ct 04.02. C-Komp 0:30




pa 05.02. U-POS 1:10

C pokud únava t ..


so 06.02. C-ZDV 1:00 C-SpSR: 0x(4(0,2+3)+0) C-SVR: 0x(4(4+4)+0)


ne 07.02. U-Vyt 2:00




 Protože zatím plavu úplné houby, domluvil jsem se Milošem, že odpočinkový týden bude ozvláštněn vyšším plaveckým objemem. Tedy ne že by z toho byl Miloš nadšením úplně na větvi, ale nakonec to schválil:-)
Tak jsem v klidu porušil hned pondělí a vlezl si v poledne do bazénu.
Úterní rozpis jsem ovšem dodržel. Ráno se mi nechtělo vstávat, v poledne jsem nestíhal a večer milostivá rozhodla, že se otevře láhev a k bílému vyrobila naprosto luxusní salát s mořskými plody. Tož děte na bazén že:-).
Ve středu jsem ovšem disciplinovaně vstal a navzdory sněhové vánici, sněhovým jazykům a zmrazkům na cestě dorazil do Olomouce na bazén a dal si první z tréninků delších tří kilometrů. Nebyl to trénink nic moc: chtěl jsem vyzkoušet hodinovku, ale nebyl jsem schopný plavat čtyřstovky ani pod 7, jak jsem byl tuhý, trochu to povolilo až skoro po dvou kilácích a já uplaval mizerných 3,4km. I tak jsem byl v práci brzy a byv velmi nespokojen s ranním výkonem, šel jsem plavat ještě místo oběda. Večerní běh s čelovkou kolem Bečvy byl už jenom třešínkou na dortu.
Čtvrteční ráno se ukázalo zase kalné, zůstal jsem tedy v pelechu a ráno plavat nešel. Nahradil jsem to v poledne. Večer čekaly válce, na kterých už mi to docela jde. Průměrná kadence tréninku 98 je docela dobré číslo ne?
V pátek jsem byl homeworkerem. Tento status sebou (kromě práce:-) nese i výhody. Např. když se člověk stihne ráno vrátit, než odejde žena do práce, může jít ráno plavat. Nesmí ale podlehnout pýše. Zcela nerozplavaný jsem totiž uvěřil p. Hýzlovi, že mám jít plavat s plavci padesátky v intervalu 0:45. Trvalo celé 4, než jsem se zatáhl a pokorně se vrátil do veřejnosti žduchat se s prsaři (nebylo jich naštěstí tolik), Aldamanem (ten uhýbá:-) a Lipánkem (vypadl do páry, takže dobrý:-). Vyšel z toho pěkný trénink s hlavním motivem 8x200 i 3:30 a 10x100 i 1:50.
Přes oběd jsem si, když už jsem byl doma, hoďku šlápl na válcích. Nešlo to už tak hezky jako včera, ale hrozné to taky nebylo. No a večer poska. Překvapivě jsem mírně cítil únavu a to zejména na nohách, kurnik. No tak jsem to nijak nehrotil a odjel je ne úplně na hraně, ale s důrazem na striktní techniku. Na benchi jsem ale zažil regulérní šok, protože mi to navzdory očekávané únavě lítalo jak hrom a 2x8 opakování s 80-ti kily jsem letos ještě nedal. Nechápal jsem do tlaků za hlavou, to je asi ten správný plavecký cvik, protože u nich jsem cítil každé vlákno v deltoidech a nebyl schopen pořádně odcvičit. Taxem šel dom:-).
Na sobotu vycházelo podle plánu jenom kolo se silovými úseky. Jsem asi pěkná máčka, protože při silových spurtech jsem se dostal (podle trenažéru, nemám tušení, jak moc jsou hodnoty validní) k 500 wattů, při čtyřminutových úsecích jsem lítal mezí 300-350W. Vabroušek na 300W jezdí ironmany, já z toho byl po 4x4 minutách na rychlou:-). Víc jsem nestihl, protože mne čekal náročný program: oběd u našich a večer návštěva u kamaráda, která se naštěstí moc neprotáhla.
Na neděli jsme byli původně předběžně domluveni s Aldamanem, že se ozve, nicméně já zapomněl mobil v kapse v bundě a smsky nějak neslyšel, když jsem je ráno zmerčil, měl už Aleš odběháno. Žena byla nějak dobře naladěná a odsouhlasila mi běh odpoledne, že není žádný program, mohl jsem se tedy ráno trochu poválet v posteli. Běhu ve dvou je škoda, ale to válení má tady něco do sebe:-).
Odpoledne jsem se docela pěkně proběhl po Žebračce a kolem Bečvy, přesně podle plánu. Šlo to hezky, tepy nízko, nerozbít si koleno řeknu bez chyby, na jeden ledový kousek ale nestačily ani hřeby na arctikách.
Celkově týden hodnotím jako vydařený: nejsem nijak utahaný, takže odpočinkovost nejspíš splnil, naplaval jsem pěkných 13,8km a váha v neděli ráno ukázala pokrokových 99kg. Pětaosmdesátka už se třese. Hladu zdar:-).

středa 3. února 2010

Sporttracks 2. část: plníme deník daty

V první části článku o sporttracks (dále ST) jsem popsal prostředí programu a nakousl některé zajímavé (podle mne) vlastnosti. Ve druhé se budu věnovat praktickému používání software, tzn. jak jej naplnit daty a co se s nimi případně dá provádět.
Nějaká data je vhodné uvést o samotném sportovci. ST umožňuje vést kromě logu vlastních sportovních aktivit i základní log stavu sportovce. Na záložku s těmito daty se dostaneme přes Other Tasks/ Select view/Athlete.
Otevře se nám následující pohled:
Konstatní data (tedy jméno, výška a datum narození) jsou uvedeny v horní části, v dolní části (denní karta) jsou data k atuálnímu dni. Jak vidno, zapisovat jde kde co: váha, klidový tep, krevní tlak, počet hodin spánku, nějaká poznámka ke dni a dokonce i denní fotografie. Číselné hodnoty je možno zobrazovat v grafu. Položky v grafu (v každém, nejen u tohoto pohledu) je možno měnit kliknutím na ikonku se symbolem křivky vpravo nad grafem (při postavení kurzoru na správné tlačítko se zobrazí popisek "select more charts"). V následujícím okně:
si potom z dostupných grafů vybereme ty, jež nás zajímají. Třeba na sledování váhy dobré, byť trochu depresivní, když se nedaří :-)
Další věcí, kterou můžeme evidovat, je používané vybavení, ale o tom jsem psal už v 1. části.
Nejdůležitější věcí ve sportovním deníku jsou ale samotné tréninkové záznamy. Provozujeme-li jediný typ aktivity, není nějaké třídění nutné, pokud však provozujeme aktivit více, je vhodné (aspoň pro mne) si záznamy nějak členit. ST toto členění umožňuje velmi přehledně přes categories, které můžeme upravovat přes volbu Other Tasks/Select view/Categories:
Zde je možno kategorie mazat, vytvářet, řadit či definovat podkategorie. Dovolím si tady upozornit na několik věcí, se kterými může být potenciálně problém:
- importujete-li data z nějakého zařízení, je určitě dobré vyplnit políčko stopped vedle položky s volbou, jak se má zobrazovat rychlost pro danou aktivitu (ano, pro každý sport je možno volit, zda se má zobrazovat tempo/pace, nebo rychlost/speed). Nastavíte-li si totiž ve vlastnostech programu, aby se pauzy nezapočítávaly do tréninku, nezapočítá se vám do tréninku nic, co bude pomalejší než nastavená hodnota. U některých GPS to může s defaultními hodnotami generovat značnou odchylku
- položka Units není defaultně zaškrtnutá na system settings, takže i když budete mít v systému nastaveno zobrazování metrických jednotek, v případě vytváření nových tréninků vás může zmást zobrazení jednotek staturárních. Chyba je v tom případě právě zde.
- zaškrtávací okénko "use the same settins ....." je vhodné použít pro podkategorie jednotlivých sportů. Chci-li u běhu vždy zobrazovat pace, stačí ji nastavit u běhu a u všech podkategorií běhu toto políčko zaháčkovat, čímž se všechna nastavení z běhu propíšou i níže.
Nyní tedy víme, jak evidovat pocity sportovce a jeho parametry, jak evidovat používané vybavení i jak členit jednotlivé tréninkové disciplíny. Zbývá se podívat na vlastní zadávání aktivit. Věnovat se ručnímu zadávání nebudu. Okno je popsáno v 1. části a největší síla ST stejně spočívá právě v široké podpoře zařízení, z nichž aplikace umí tréninková data stahovat bez nutnosti ručního zadávání. V defaultní instalaci obsahuje aplikace konektory pro téměř všechny přístroje od garminu s výjimkou novějších zařízení s bezdrátovým přenosem dat, které jsou schovány za položkou (Garmin GPS) Communicator API. Pro správnou činnost této položky je třeba je nutno ještě stáhnout ze stránek garminu Garmin Communicator a nainstalovat jej.
V případě, že nevlastníte zařízení od Garminu, není nutno propadat panice. Pro ST existuje celá řada rozšiřujících plug-inů na stránce autorů, pomocí kterých je možno stahovat data i ze zařízení Suunto, SRM a dalších.
Samotný import provedeme opět přes sekci Other Tasks, překvapivě prostřednictvím volby import.
Otevře se nám následující dialogové okno:
Tlačítkem + je možno přidat další zařízení ze seznamu dostupných zařízení. Tento seznam se po instalaci rozšiřujících pluginů utěšeně rozroste. V mém případě je nastaveno zařízení Communicator. V případě, že své zařízení s možností přípojení k PC v seznamu podporovaných přístrojů nenajdete a ST se vám přesto líbí, není nutno propadat panice. Pod symbolem přístroje v dialogovém okně je ikona složky. Pokud na ni klikneme, obdržíme okno file browseru a můžeme najít soubor, který chceme importovat. Přímo podporované formáty jsou gpx, hst, tcx, hrm a fitlog. Pracujete-li s jiným formátem souborů, není nutno propadat panice, protože lze použít jiný vynikající freeware gpsbabel.   Není to sice tak elegantně jednoduché, jako přímo podporované zařízení, ale je to cesta.
Takže logbook aplikace máme naplněn svými tréninkovými pomůckami, osobními i tréninkovými daty a zbývá nám podívat, co se s těmi daty dá dělat a jak přizpůsobit program co nejvíce obrazu svému. To už ale nechám na další díl, protože už tak je tento delší, než jsem původně plánoval.