pondělí 31. prosince 2007

Silvestrovský běh Přerov 2007

Na tento závod jsem šel s jediným jasným cílem, kterým bylo zaběhnutí osobního rekordu. Nebyl to ovšem cíl nikterak náročný uvážím-li, že jsem se ho účastnil poprvé:-) Ani ve snu mne ovšem nenapadlo, jak nízko si pro příští rok nasadím laťku.
Očekávání:
Tak nějak jsem si říkal, že tempo 4:45 na km by nemuselo být zcela nereálné. Trať je dlouhá jenom 8,5 km, něco naběháno je, čas pod 40 minut by byl prima.
Výmluvy:
Pravda, dneska jsem celkem brzy vstával, abych poslední předsilvestrovský nákup zvládl bez front a stihl závod. Tím pádem jsem pozdě snídal, byť jen lehce. Navíc mne přepadla nějaká nevolnost, takže jsem se zdržel na toaletě a místo rozklusu na start pěkně valil. No a v neposlední řadě mám za sebou měsíc s naběhanými 265-ti kilometry. Sice nijak závratnými rychlostmi ani na mne, ale celkem to cítím a mám lehký pocit, jakoby na mne něco lezlo (potvrdí nebo nepotvrdí se to v následujících dnech). Jo a samozřejmě váha na metráku.
Průběh:
Dorazil jsem na poslední k chvíli k lávce u tenisu, kde byl start. Protože mi číslo vyzvedl Ondra, mohl jsem doklusat rovnou z domu (necelé 3km). Jelikož mne při odchodu zdržely střevní potíže, až tak pomalu jsem klusat nemohl. Na startu byla řada známých včetně Ondry, Juramana, Aldamana, kolegů z TTS Osek a dalších.
Hned po startu mne zradil Garmin. Jako už jednou, seklo se mi tlačítko mode, takže nešlo pustit stopky. Viděl jsem tedy jenom tempo a tepy. Jak bylo tempo mizerné (i když v prvním okruhu ještě celkem solidně pod pět), tepy švihaly jako o život skoro od začátku přes 170 bpm. Možná skutečně vlaštovka nějakého zdravotního problému. Z 1. okruhu (běžely se celkem 4 od lávky u tenisu k lávce u loděnice, přes ni a zpět na lávku u tenisu) jsem měl ještě celkem solidní pocit, který se ale již v průběhu 2. kola vytrácel a já začal přemýšlet, co tam vlastně dělám. Tempo klesalo k 5:00, pomalu mne předbíhali člověkové zezadu (pravda, už po startu jich tam moc nebylo) a začínalo trápení. Zejména strana ve druhé polovině okruhu dost klouzala a stála mne hodně sil, což ale nejspíš všechny, že. 3. kolo bylo asi nejhorší. Hned v jeho začátku mne předběhl vedoucí závodník Petr Vymazal a pak už šlo přeze mne v různých odstupech čelo závodu. Celkem mi kolo nadělilo asi 10 lidí. A já se z celkem solidní demotivace dostával do ještě solidnější depky. S tím jak klesala nálada, mírně rostl tep ke 174 a úměrně tomu, bohužel, klesalo tempo k 5:30, na kterých jsem to už ňák dožil. Poslední kolo bylo stejně na pytel jako předposlední, jenom bylo trápení mírně vylepšováno vědomím, že už se opravdu blíží konec. Těsně před ním mne ještě předběhla oddílová kolegyně z TTS Osek Monika Kopečná (všichni mužští kolegové už byly v cíli drahný čas), na nějaký finiš už jsem opravdu neměl kam hrábnout. Její mladší sestra, která mne ráno způsobně pozdravila "dobrý den" jako starého kusa, se asi ze stejného důvodu slitovala a doběhla za mnou (teda možná, výsledky nemám, ale nevšiml jsem si, že by mne předběhla). V cíli mi bylo fakt blbě a jeden člověk za druhým mi říkali: "tak co, jak je? Dobrý ne?". Neměl jsem ani sílu, abych je postupně posílal do p..., vesměs šlo o kamarády:-D. Po chvíli jsem se nějak vzpamatoval a klusal domů, protože od 12:00 jsme měli rezervaci na oběd v Městském domě.
Hodnocení:
Abych řekl pravdu, přemýšlím, proč se vlastně honím. Nějak pátrám v blogu, jestli jsem někde nepopsal, proč vlastně trénuju, trochu exaktně, ale nic nenecházím. V nějaké světlejší chvilce si to budu muset, napadne-li mne prima důvod, zaznamenat a v podobných chvílích, které mne jistě čekají, se k tomu vracet. Z času 43:45 jsem opravdu otrávený a asi budu muset ve svém běžeckém tréninku něco změnit, pozměnit, upravit a tak. Hlavně samozřejmě budu muset zhubnout, jenom si říkám, jestli cesta důslednější diety a návratu k činkám nebude méně frustrující. Ono mne to asi do zítra přejde, ale si to píšu včil, abych si dnešní frustraci pořádně pamatoval. No nic, za chvíli razíme slavit, jídla i pití jsou haldy, tak uvidíme, jaké následky zanechal závod na schopnosti organismu vyrovnat se s produkty konzumní kultury:-)

čtvrtek 27. prosince 2007

Týden 52. (24.12. - 30.12.), Silvestrovské číslo:-)

Mám za sebou poslední týden roku 2007. Nebudu se pouštět do žádného bilancování, to si nechám až na začátek roku 2008 a vůbec uvidím, jestli se ho nakonec spáchám. Nějak se mi všelijaké sumáře začínají zajídat, takže počkám, posedne-li mne grafomanská bilanční můza:-).
Týden, jako jediný v roce, začal pěkně zostra Štědrým dnem, dost dobrý důvod, myslím, zařadit tréninkové volno. Samotný svátek je už tak dost vysilující:-D. Největší radost mají z dárků pochopitelně děti a jelikož jsou doma dvě, je jich pod stromečkem pěkná kupa. Největší radost ovšem způsobí obvykle pouze jeden dárek, často ten koupený na poslední chvíli za pár šupů. U Marušky se tato teorie nenaplnila, její touhou byly kolečkové brusle a jejich nalezení pod stromečkem (schválně jsem je nechával až v zadu a sledoval její nervozitu, že mezi dárky nejsou:-)) vyvolalo očekávanou bouři nadšení a havárií při pokusných jízdách bytem. Naštěstí se tyto havárie obešly bez zranění a tím i večer bez zbytečných nepříjemností.
Matýsek ovšem, to je jiná. Mezi několika sofistikovanými dárky vyvolala největší nadšení motorová pila doplněná o pracovní brýle a respirátor, které z malého chlapečka s plastovou motorovou pilou:


















spoluvytvořila monstrum přišedší z Texas chainsaw massacre:-D























A nemůžu se nerozdělit o obrázek prostoru před stromečkem, jak vypadal bezprostředně po rozbalení dárků, prostě totální binec, do kterého ještě po chvíli přibyly všechny vybalené hračky, ale to už jsem neměl na focení sílu a raději jsem se věnoval konzumaci vína, protože jsem otevíral samé prima lahve, které by mi rodiče s manželkou vypili:-).
A tím vlastně tento takzvaně odpočinkový den můžu uzavřít.
V úterý už to bylo lepší. Jelikož jsme byli pozváni k rodičům na odpolední návštěvu (kde se dala tušit další obžerství) a já dostal svolení k nim běžet, nabalil jsem si do batůžku věci na převlečení a dal si lehký běh na usazení oběda, což se podařilo. Po návratu od našich se ještě stavili na večer obojí švagři i s dorostem a stala se neuvěřitelná věc: Ondra u nás jedl, což svět ještě neviděl. Oko i ruka fotografa (moje:-) ovšem byly ve střehu a je to zdokumentováno.
Ještě lepší ale bylo, že jsme se právě s Ondrou domluvili na ranní výběh a dali si ve středu prima ranní kros Tršickou pahorkatinou při kterém lehká váha Ondra tepal jenom o 5-7 tepů níže než já. Není to ale tím, že bych na tom byl tak dobře;-) Sportovní den pokračoval od 19:00 bowlingem s kamarády, kde jsem dosáhl osobního rekordu 167 (do té doby jednou v životě 120) a dostal za to na památku kuželku:-). Na tomto případě je vidět, jak se pravidelný trénink projevuje na výkonnosti. Bowling totiž v posledních 3 letech trénuji pravidelně na Štěpána a již třetí trénink ve třech letech přinesl takový pokrok:-). Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že jsem tomuto výkonu v průběhu večera už nepřiblížil:-).
Protože to ve středu proběhlo s hlídáním, musel jsem ve čtvrtek ráno vyzvednout děti, čímž padl případný ranní běh a stejně se mi moc nechtělo, jaxi mne bolely nohy. Dokopal jsem se aspoň na trenažér a vyvalil se až do výše 910m:-).
Na pátek jsem plánoval dlouhý běh a vypadalo to, že nás poběží mraky. Chtěl běžet jak juraman, tak i Ondra, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Juraman si to rozmyslel a Ondra jel raději lyžovat a ke své smůle si lehce pochroumal koleno. Doufám, že to nebude nic vážného. Vyběhl jsem tedy sám a řekl si, že to zkusím trochu svižněji. Tempo 5:30 se ovšem, bohužel, ukázal jako příliš svižné pro metrákového (rovněž zase bohužel:-) chlápka. Ještě k Oseckému mostu to jakž takž šlo, zpět jsem ale šel po druhé straně řeky, kde je terén, fouklo do xichtu a ještě začalo sněžit. Do toho mi začalo velmi rychle docházet. Domů jsem dorazil docela mrtvý. Nehrozil tedy původně plánovaný trenažér a i sobotní volný den mi, myslím, udělal velice dobře.
Původně jsem ho sice neplánoval, ale protože jsme byli pozváni k našim na oběd a děti tam byly ochotny zůstat, vykvetl nám s manželkou volný podvečer a večer, který jsme strávili se sportem zcela nekompatibilně.
V neděli jsem si dal jenom lehký klus bez zapomenutého tepáku (klus k našim pro děti a auto:-)
Sice tento týden nedal v součtu nijak závratný objem (tabulka), ale mezi svátky jsem asi ještě tak disciplinovaný nebyl.
Uvidíme, co předvedu zítra na silvestrovském běhu, sice jsem ho nechtěl jít, ale když se nakonec podařila dovolená, tak tam nejspíše zajdu.
Podobně jako minulý týden si na tomto místě dovolím případnému čtenáři popřát tentokráte nikoli klidné vánoce, ale právě naopak, veselého Silvestra s jenom mírnou kocovinkou umožňující úspěšný start do nového roku. Mne čekají zásadní předsevzetí jako nekouřit a zhubnout:-)

neděle 23. prosince 2007

Týden 51. (17.12. - 23.12.)

Tento týden jsem chtěl zkusit proti předchozímu přidat. Sice to tak hodinově nevypadá, ale myslím, že se to povedlo. Sice jsem ubral plavání (víc času prostě nebylo) i trenažéru (po večer balíme dárky místo šlapání), ale zato jsem přidal v běhu. Bohužel ovšem s průvodními jevy, které jsem si vyzkoušel už na podzim. Tzn. bolí holeně, začínají achillovky...., uvidíme, snad tomu zodpovědný stretching pomůže.
Pondělí: debilně rozlítaný den. Běh jsem po poměrně zběsilém závěru minulého týdne vynechal, plavání nestihl, takže jsem se apoň svezl na trenažéru. Sledoval jsem u toho film "Horší už to nebude" a vřele doporučuji. Trochu mne mrzí, že manželku až tak nezaujal, ale možná to bude tím, že u něj dřímkala:-)
Úterý: ráno lehký klusíček, přes poledne plavání.
Středa: ráno motiv 10x100m, přes poledne plavání
Čtvrtek: neplánováná služebka do Prahy, takže volno
Pátek: ráno svižná (na mne) patnáctka v tempu pod 5:30. Tak svižně jsem v podzimní příprave ještě neběžel.
Sobota: jenom lehký odpolední klus, abych trošku setřásl manželčiny vynikající kotletky na houbách.
Neděle: dlouhý běh s Juramanem. Aldaman se vymluvil na nachlazení, tak jsme vyrazili ve dvou. Ráno jsem si zpestřil spadenou a ztracenou čočkou, jejímž hledáním jsem ztratil dost času. Zbytečně, musel jsem vytasit nový pár a stejně jsem dorazil na místo srazu pozdě. Lehýnce nasněžilo, cca 2cm, kolem Bečvy to vůbec neklouzalo, ale snížek byl krásně měkký, takže se prima běželo. Po asi půl hodině jsem i rozběhl bolavé holeně a zdálo se, že to bude prima trénink. Ještě když jsme se loučili s Juramanem bylo vše ok. Pak jsem ale zpomalil a bylo to v pikách. Úplně jsem vytuhl a domů se sotva doploužil a to mne čekal velký nákup, stromeček a další radosti z předvánoční přípravy. A to jsem ještě netušil, že se mi při manipulaci s vinným stojanem podaří rozbít láhev se sektem a pokrýt střepy a vínem skoro celý obývák. Jako odměnu mi ještě jeden střep rozsekl holeň. No nic, tak už dneska vypustím trenažér a budu se léčit.
Příští týden je třetí v mikrocyklu (jakoby se o něj pokouším), tak uvidíme, jestli ten ještě přidaný běh přežiju. Snad to ňák uprotahuju. Tabulka je zde.
Jelikož je toto poslední příspěvek před Vánočními svátky, dovoluji si na tomto místě popřát případným čtenářům jejich pokojné prožití mezit těmi, se kterými stojí za to, je trávit. No a když to podpoří Ježíšek nějakým prima dárkem, bude ještě pohodověji.

neděle 16. prosince 2007

Týden 50. (10.12.- 16.12.)

Po týdnu vydávaném za volnější, jsem plánoval týden trochu vydatnější. Věru, moc to tak zpočátku nevypadalo.
V pondělí jsem nevstal na běh, páč pršelo, ale aspoň jsem zaplaval a trochu potrápil trenažér.
V úterý jsem razil na dva dny do Práglu a optimisticky plánoval běh i plavání. Bohužel, v úterý večer pršelo jako o život, takže jsem nevyběhl a místo toho už pěkně po deváté chrupkal na hotelu v postýlce.
Navzdory časnému ulehnutí a dvěma nataženým budíkům, jsem ve středu nezvládl vstát na ranní plavání s etriatlonem v 6:00 a založil tak na druhý odpočinkový den v řadě. Když jsem večer dojel domů a místo trenažéru si dal čerstvou štičku v kombinaci s Cuvée Charmante, začal jsem uvažovat, že za odpočinkový budu vydávat tento týden.
Toto přesvědčení ještě umocnil čtvrtek, kdy jsem opět nevstal na běh a sice odplaval testíček na 1500m za 24:19min, což mne docela potěšilo, protože jsem bouchal až posledních 300, ale jelikož ženu bolela hlava, na trenažér večer opět nedošlo. Zato ovšem došlo na nějaké nezdravé potraviny a vínko.
V pátek jsem už prostě musel vstát, odběhl jsem oblíbený motiv 10x100-100 a dokonce přes poledne zaplaval. Gut.
V sobotu jsem opět vyběhl ráno, tentokrát s Ondrou, se kterým jsme potřebovali něco složitějšího probrat. Nějak se mi kousl tepák (zamáčkla se klávesa lap, čímž se garmin nedal ovládat a ani pustit hodiny) a z tohoto běhu nemám data. Protože je Ondra hoňák, při kecání jsme nějak pořád zrychlovali a při rozdělení tras jsem už běžel na 165-ti tepech. Dobré, navíc fučelo jako o život, možná ještě trochu více, než v pátek.
Večer šla žena na jakousi akcičku s bývalými kolegyněmi a já si tedy po uložení dětí vytáhl trenažér a trochu se projel.
Na neděli jsem byl domluven s Aldamanem. V 5:15 ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem totálně tuhý a poslal sms, že běh ruším. Kvůlivá malé straně jsem ale musel stejnak z postele vylézt a hele, nohy se jaxi rozešly. Takže jsem zrušení zrušil a vyrazil. Na místo srazu jsem dorazil 5-ti minutovým zpožděním a Aldaman i s Juramanem již čekali. Bylo mi jich v té kose a větru docela líto. Kolem Bečvy nám fučelo do xichtu přímo brutálně, včerejšek byl rázem zapomenut. Horší vítr jsem letos ještě asi nezažil. Cestou proti větru jsme toho ani moc nenakecali, což o jeho síle vypovídá asi nejlépe. Cesta zpět už byla výrazně lepší. Jedna se lépe běželo a i společenská stránka výklusu získala na síle:-).
Celkem tedy ve finále solidní týden zakončený nedělní konzumací čerstvě vyuzených klobásek, mňam. To budu raději tlustý:-)
Tabulka je zde hier

čtvrtek 13. prosince 2007

Frankovka 2006 (Libor Veverka, pozdní sběr, barrique, Velkopavlovická podoblast, obec Čejkovice, trať Novosády)

Vlastně jsem původně o vínech v blogu psát vůbec nechtěl. Jednak jsem konzumaci poněkud omezil a navíc v poslední době příliš neexperimentujeme, protože když už si chceme dát láhev, je to při nějaké příležitosti a to dá člověk většinou přednost osvědčené záležitosti před nějakými experimenty.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.

neděle 9. prosince 2007

Týden 49. (3.12.- 9.12.)

Týden byl plánovaný jako odpočinkový, nakonec se mi to díky volnějšímu závěru podařilo i dodržet:-).
V pondělí jsem nějak nevstal na běh, nestihl si jít zaplavat, tak to zůstalo na večerní trenažér. Na tom jsem si ale dal docela těla (na poměry). Na tepech 140 jsem na něm ještě nejel.
V úterý jsem si užil plavání. Díky stávce učitelů se v Olomouci v poledne bazén zcela zbavil lajn a šlo plavat na délku. Bohužel, této výhody využil kromě mne jenom Honza, takže chvilku trvalo, než drtiči šířek pochopili, že při intervalovém tréninku prostě prsařům (ani prsařkám) neuhýbám. Jeden starší šířkař mne dokonce potáhl za nohu a mrmlal něco dávání pozor. Při dalším setkání, kdy opět nechtěl uhnout, jsem ho lehce kopl a byl klid.
Večer nastal čas trochu provětrat čelovku a zaběhl jsem si kolem Bečvy s motivem 10x100m svižně 100MK. Prima, dobře se mi spinkalo.
Ve středu plánované volno kvůli služební cestě.
Ve čtvrtek jsem si dal ráno běh a protože mne po chvíli přestalo bavit klusání, vykašlal jsem se na tepy do 145-ti a trochu přidal. Tempo 5:48 značí asi můj nejrychlejší podzimní trénink. Domluvil jsem se s IM, že aspoň delší běhy budu běhat na vyšších tepech, aby to nebyla taková ploužootrava.
V pátek jsem se vydal ráno na bazén do Přerova, že to zkusím u Jardy Hýzla. Bohužel jsem se tam dokulil o něco později, takže jeho lajny už byly v plném intenzívním tréninku. Na veřejnosti bylo místo, tak jsem nakonec plaval sám. Ještě před vlezením do vody jsem ovšem notně zatrnul, protože jsem v tašce neměl brýle. To je pro nosiče kontaktních čoček katastrofa, páč se nedá plavat. Naštěstí mi Jarda půjčil náhradní, která má k disposici a já se v práci uklidnil, že po ztrátě peněženky v Praze, brýlí v Chrudimi, nepřibyla další ztráta na konto. Při chystání plavecké tašky jsem jenom nechal brýlky ležet na stole:-)
Podruhé v týdnu jsem plaval na 50m bazénu a tentokrát si dal pěkně do těla celou hodinu.
Na sobotu jsem měl domluvený delší běh s Aldamanem. Docela dost jsem se těšil, protože jsme spolu nebyli ani nepamatuju. Aldaman nakonec ráno (krutá šestka) domluvil i bráchu, takže jsme si to kolem Bečvy hasili ve třech. Pocitově super výlet. Nejenže jsme pěkně pokecali, ale na moje poměry se svižně klusalo (6:05) na nízkých tepech 143.
Večer se u nás po skoro roce stavili Jančíci, takže jsme se podívali na dno poměrně hodně sedmičkám vína a večírek pro naprosté vyčerpání účatníků ukončili až ve 3 ráno.
V neděli jsem původně chtěl zařadit trenažér, ale jelikož jsem jednak celkem jetý po ponocování a druhak jsem při kompletaci tabulky zjistil, že týden i tak vydal na 9 tréninkových hodin a měl být odpočinkový. Tak jsem si zařadil druhý odpočinkový den a bezva:-)
Od příštího týdne zase trochu přidám a navíc začnu konečně pořádně hubnout, váha se podezřele blíží metráku. Ach ty předvánoční večírky....

neděle 2. prosince 2007

Týden 48. (26.11.- 2.12.)

Původně to měl být odpočinkový týden, ale nakonec to skoro vypadá, jako bych trochu trénoval i když do plavání se mi nijak valně nechtělo:-)
V pondělí jsem se trošku projel na trenažéru.
V úterý se proběhl.
Ve středu se znovu proběhl a dokonce si i zaplaval.
Ve čtvrtek jsem si přivstal a dal si trošku delší běh.
V pátek jsem se opět projel na trenažéru a domluvil si na sobotu v výběh s Lukášem, který se nakonec po jistých organizačních komplikacích uskutečnil. Lukáš vyklusával, já si dal dost těžký kros:-D, prima.
V neděli jsem si hrál na boha a odpočíval po vydařené oslavě manželčiných narozenin. Ona taková krůtička z Labutě v kombinaci s vybranými víny unaví skoro stejně, jako těžký kros:-)
Asi budu odpočívat až tento týden.
Jó a tabulka.

čtvrtek 29. listopadu 2007

HTC kaiser

Když jsem před pár týdny psal o sonyericssonu P1i, věru jsem netušil, jak brzy se s tímto zařízením rozloučím. Nakonec mi ovšem trpělivost (a to jen díky slabosti pro značku SE) vydržela skoro přesně 2 měsíce, po kterých ovšem došla a nařadu přišel právě HTC Kaiser (nakonec se sice prodává jako TyTN 2, ale kaiser se mi líbí víc a navíc to tomuto zařízení sedí. Dnes jde jednoznačně o císaře mezi komunikátory). S P1i jsem se rozloučil pěkným flame vláknem , kde také uvádím důvody, proč už to s P1i dál nešlo.
HTC se dosti poučilo a proti TyTNu udělal kromě změny ve vnitřnostech přístroje i poměrně významné změny v designu při zachování jasné vývojové linie qtek 9100 - HTC TyTN - HTC Kaiser (pro historicky méně znalé jenom podotýkám, že když začalo HTC prodávat vlastní zařízení - původně jenom vyrábělo brandy - používalo obchodní značku Qtek. Přístrojů s ní bylo ale jen pár a i ohlášení Qtek 9600 se nakonec prodával jako TyTN).
Byl-li jse po Qteku 9100 zklamán "plasťákovitým" provedením TyTNa, musím říct, že Kaiser se tedy sakra povedl. I velice povedený SE P1i vypadá vedel našláplého hátécéčka jako chudý příbuzný. Černý lesklý rámeček v kombinaci s matnou na zádech, "broušeným hliníkem" kolem displeje a chromem na klávesách působí velice reprezentativně a působí i trvanlivým dojmem. Doufejme, že loupání okrajů 9100-vky i odírání (beztak hnusného) šedého eloxu TyTNa jsou minulostí. Obrázek je malinko světlejší než realita, zejména obvod displeje. Obvodové funkční klávesy jsou v chromu stejně jako potvrzovací střed. Nádhera:-) Stylus už konečně není skládací ošlivá blbost, ale pěkný dlouhý stylus, podobný tomu z P1i.
Nebudu se dlouze rozepisovat o vlastnostech zařízení, protože rezenzí je už na webu dostatek a třeba ta na mobilmanii, myslím, docela odpovídá realitě.
Jenom v kostce k "pajšlíku": displej QVGA klasika, srovnatelný s TyTNem, procesor od Qualcommu, dvoujádrový! s ARM 11 a ARM9 jádry, 128 MB RAM, 256 MB ROM (uživatelsky přístupných cca 140MB), wifi, bluetooth a třikrát sláva!!! integrovaný GPS chip (funguje parádně na serial 4). Definitivně už chybí IrDa port, který podle specifikací chyběl už na TyTNu, ale byl na něm k nalezení:-)
Kromě standardních Windows Mobile 6 je možno zařízení doplnit o další vychytávky od HTC, jak je například TouchFlo, což je jednoduchý softík na ovládání telefonu prstem, kdy pouhým "šmrncnutím" prstem přes displej otáčíte kostkou s tlačítky.
Na závěr pár superlativů:
- provedení se mi opravdu líbí, telefon je velmi pěkný
- zařízení je na WM hezky svižné, výrazně svižnější než jeho předchůdce (ať už TyTN nebo P1i)
- vysunutí a vyklopení displeje je prima vychytávka
- GPS funguje naprosto skvěle
- líbí se mi TouchFlo

S tímto telefonem nejspíš nějaký čásek vydržím:-)

úterý 27. listopadu 2007

Týden 47. (19.11.-25.11.)

Za minulý týden to bude věru jednoduché psaní.
V pondělí jsem si půl hoďku zaplaval a večer dal hodinku na trenažéru.
V úterý se ráno trochu proběhl.
Ve středu se flákal.
Ve čtvrtek si program zopakoval.
Od pátku vypukl plavecký kemp v Chrudimi.
Takže velmi jednoduchá tabulka je zde.
Tento týden bude takový odpočinkový. Po kempu jsem ještě pořád celý rozlámaný a vůbec jsem tři týdny stupňoval zátěž, tak asi trochu uberu. Beztak mi kalendář ani moc jiný program neumožňuje a navíc jsem si pořídil nový telefon, se kterým si taky musím trochu pohrát a něco o něm napsat:-D

neděle 25. listopadu 2007

Plavecký kemp Chrudim 23.-25.11.

O kempech v Chrudimi jsem toho spoustu četl na behej.com a zpočátku mne nenapadlo, že by mohlo jít o akci pro mne, který se sám považuje za solidního plavce. Když se ale objevil termín pro plavce, kteří umí 200 kraula pod 4 minuty, řekl jsem si "Marťo, co to zkusit?" a poslal přihlášku.
Sebou jsem vezl běžecké věci a docela se těšil, že si třeba vyběhnu se Zuzkou, která jela rovněž. Nakonec ovšem na běh nedošlo, čímž se stal tento týden mým asi nejslabším jak běžecky, tak i cyklisticky, plavecky ovšem nikoli:-)
Že se bude docela plavat mi bylo jasné, ještě když Petr Valeš prohlásil, že kemp bude zaměřen spíše kondičně, byl jsem celkem v klidu, i když šklíbení Jardy Hýzla už mi mohlo být varováním. Rozřazování se dělo na dvou disciplínách při pátečním prvním plavání. Pro kondičnější běh byly zvoleny dvojnásobné tratě proti normálu, tzn 400 kraul a 100 kraulové nohy obojí se startem z vody. Zaplaval jsem 400 za 6:01 a nohy za 2:00. Kraul byl 4-tý čas a nohy druhý, takže jsem padl do nejlepšího družstva, které trénoval právě J. Hýzl. S nějakým rozplaváním a vyplaváním to vydalo na asi kilometr. Ono přece jenom ty čtyřstovky odsýpají pomalu. Docela jsem mrkal na Zuzku. Od jara udělala kusanec práce a na její kraul se už dobře dívá a čtyřstovka za 7:36 není vůbec čas k zahození. Šikovná holka :-D
Společenská večeře po plavání byla už dosti pozdní, což mělo za následek ztrátu ospalosti a chybné rozhodnutí, jít se skupinkou vydrživších v hospodě do zavíračky ještě pařit do místní diskotéky. Pařilo se pařilo, nakonec jsme dopařili a než jsem zaplatil, kolegové odešli (stejnak bydleli jinde) a začala se moje "dopolední" anabáze. Vydal jsem se totiž na špatnou stranu, protože jsem špatně odhadl, kam teče voda. Mašíroval jsem asi hodinu a půl a začalo mi být podezřelé že:
- za prvé blbě vidím (někde jsem probendil brýle)
- nějak se kolem cesty přestaly vyskytovat domy
Že by byla Chrudim tak velké město? Hele benzinka, ptám se obsluhy, jak to vypadá s cestou do Chrudimi. Dozvídám se, že jsem už pořádný kus za městem, takže si vyptám číslo na taxíka a podle doporučení benzínářky se vydávám na zpáteční cestu. Město se ale pořád neblíží. Už mne to nebaví, tak volám taxíka, ale nějak se nedaří. No co, tak klusnu, aspoň ušetřím, až se mu dovolám. Než se dovolám, uplyne skoro půl hodiny. Když už se mu dobouchám, popíšu kde se nacházím a že mu jdu naproti. Pozná mne podle toho, že klušu. Za dalších 25 minut klusu mne taxík dojíždí ZEZADU, bába na benzínce mne poslala špatně. Po návratu do penzionu je na taxametru 14,5 kilometru. Dobrej výlet, škoda že končí v 8:30. Stihnu si tak vyčistit zuby a svištím na bazén. To asi bude...
A taky jo. 600m rozplavání a přichází první chvíle pro trenéra. 60x50m v padesáti. Prvních 10 a třetích 10 s vylezením z vody a skokem zpět. Pátých deset jenom ruce. Už jsem úplně zapomněl, jak může plavání bolet. Po hlavním motivu následuje ještě pár sprintů, nějaké nohy a tak. Celkem to vyšlo na cca 4,5km včetně vyplavání. Z vody jsem lezl totálně hotovej. Ha ještě bych zapomněl, že se nakonec natáčelo na kameru. Petr má bohužel rozbité podvodní pouzdro, takže se natáčelo jenom nad vodou.
Obídek v mítní pizzerii byl prima, akorát jsem teda mohutně bojoval s pizzou velkou jako kolo od vozu. Po návratu jsem si rozchodil nový telefon (napíšu o něm později, pěkná hračka) a chvilku koketoval s myšlenkou na spánek. Jelikož mi bylo jasné, že se s vysokou pravděpodobností nevzbudím na večerní trénink, nechal jsem planých úvah a šel na rozbory natočeného materiálu. Skoro všichni z prvních dvou družstev plavali pěkně, já jsem si ovšem připadal jako Zafod Bílbrox ve víru totální reality. Taky jsem totiž děsný pašák a plavu opravdu hezky:-D. Nemám pochopitelně problémy se sebechválou, ale říkal to i Jarda. Jako námět na zlepšení mi dal tahat trochu více ruce pod sebe, abych se přestal ve vodě houpat, ale já považuji houpání za elegantní:-)))
Večerní trénink. Snažím být v blogu slušný, ale nenapadá mě nic jiného, než že to byl kurva mazec. Rozplavání a pro změnu 30 stovek v 1:45, druhá desítka jenom ruce. Můj ubohý organismus dostával těžké kapky. Nevyspání, odbourávání alkoholu a plavecký záhul, jaký jsem od dorostenyckých let nezažil a skoro bych řekl, že takové divočiny jsem neplaval nikdy. No nebudu se nic moc rozepisovat, snad jen, že posledních x stovek už bylo skoro proplavaných bez vydýchání. Po hlavním motivu ještě nějaké nohy, ruce, pár sprintíků, vyplavání a celkem slušných 4,8km je doma.
Po lehké večeři raději odcházím spiňouškat. A trefím:-)
Ráno po sbalení na nás čeká předposlední trénink a protože se včera špičkovalo u večeře na Jardův účet, trochu jsem se obával, jestli to nedostaneme vyzobat. Ruce mi už pomalu vypovídaly poslušnost. Zpočátku to vypadalo skutečně tak. Rozplavání, nohy ruce atd. Uplynulo relativně klidných 1600m a bum, sotva se člověk trochu ukolébá, už je to tady: 6x150-100-50 s vydýcháním mezi trasami 10s (pro prvního), 30s mezi sériemi. Tak tady už mi ruce zatraně docházejí. Bolí ramena, trapézy, záda, křeče se začínají kousat do lýtek. Musím řict, že moje tréninky, tak jak jsem si myslel, že jsou docela solidní, jsou fakt cmrdačka a musím trochu přidat. Být takto vyřízen po pár tréninzích.... Ale zpět: po těchto vražedných sériích, kdy zejména ty 150-tky byly šílené ještě nějaké sprintíky, vyplavání a celkem 4,5km. Jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat odpolední plavání. Vždyť ranní končilo v 11:00 a odpolední začíná už ve 14:00.
Takže lehký těstovinový obídek a zpátky na bazén. Jsem tam v předstihu, takže sleduji trénink 3. a 4. tého družstva. Znova musím konstatovat, že Zuzka plave fakt hezky a celkem stíhá s Tomášem, který plave ve trojce první. Na nohy mu dokonce pěkně dává ;-)
Čučení ovšem zbytečně brzo končí a je tady poslední trénink. Když jsem jel na kemp, nikdy by mne nenapadlo, jak moc se budu na poslední trénink těšit, resp. na jeho konec.
Trénink byl malinko volnější, ale vzhledem k tomu, v jakém jsem už byl stavu, to byla stejně trápička. Takže rozplavání, nějaká technická cvičení (plavání jednoruč s upažením i připažením, prsové ruce s kraulovýma nohama atp). Jako hlavní motiv 12x100 vžd první celá naplno, druhá 75 naplno, třetí 50 a čtvrtá 25 naplno, zbytek doplavat. Interval ovšem opět líbivý, 1:45.
Následuje pár pětadvacítkových sprintů (z těch jsem už totálně prošitý), vyplavání (poslední trénink 3200m) a už jen stisky rukou před odjezdem.
Bilancování: jedna prima hospoda, jedny ztracené brýle (ženě už se beztak nelíbily, tak jí aspoň po dvou letech řečí vyhovím a koupím si nové:-))) a hlavně odplavaných 18km, což je více, než celá jarní plavecká příprava na Otrokovice. Předběžně mi jarní kemp už dokonce schválila i moje milovaná, milující a tolerantní manželka. Takže na jaře nejspíš hurrá do Hořic, kde se pro příště mají kondiční víkendy konat.

neděle 18. listopadu 2007

Týden 46. (12.11.-18.11.)

Mám za sebou další týden. Až na odfláknutou posilku a plavání celkem ušel. Obě flákačky ovšem, jak už to u mne bývá, měly objektivní důvody:-)
V pondělí jsem si trochu zaplaval (hlavní motiv 8x100m kraul s packama v 1:50) mne málem stál ramena) a večer se projel na rotopedu.
V úterý jsem trochu přivstal a vyrazil na běh. Jak mi to teď vůbec neběhá, přestalo mne ploužení bavit a "zrychlil" jsem na tempo kolem 6-ti minut na kilometr. Ještě v červnu jsem podobné tempo běhal kolem 140-ti tepů, teď mi to ovšem dalo průměrnou tepovku 160. Daleko od ordinovaných 145-ti, ovšem co už včil.
Ve středu jsem si přivstal ještě dříve a vydal se na dlouhý běh. Čekala mne dvoudenní služebka v Praze, mizerná předpověď na víkend, chtěl jsem si ho tedy dát do foroty. Vybíhal jsem za solidního počasí kolem nuly, bezvětří, bez sněhu, jež vydrželo skoro 10 minut, tzn. do 5:05. Pak začalo chumelit, čímž se stal úzký kužel čelovky nepoužitelný, ale šlo běžet alespoň s rozpýteleným. Těsně před Kozlovicemi jsem uviděl nějakého maniaka běžce v protisměru. Vyklubal se z něho Aldaman, který mi dal výtku, že jsem se s ním nekoordinoval. Po asi 12-ti km mi totálně došlo, jak už dlouho ne. Srandovní tempo 6:30 při 145-ti bpm se náhle dále zesměšnilo na 7:00, zatímco tep se vyhoupl na vysoce trénikových cca 170bpm. Domů jsem se doploužil taktak a ani prozíravě vytažená musli tyčka mne nezachránila. Doma jsem navíc zjistil, že Praha se z důvodu nemoci členů rodiny nekoná a honil jsem se zbytečně.
Ve čtvrtek jsem měl původně kvůli nakonec zrušené služebce plánováno volno, což jsem měl raději dodržet. Místo toho jsem si dal po x-letech 15-ti minutovku kliků a chvilku s činkou. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a ještě dneska kloudně neprotáhnu ruce kvůli protestům tricepsů. Bedlivý čtenář jistě pochopil, že to jsou ty objektivní důvody absence plavání i posilování ve zbytku týdne.
V pátek jsem původně plánoval plavání, což ovšem s aktuální funkčností rukou nemělo smysl, takže jsem si večer jenom trochu zatrenažéřil. Vynikající ovšem bylo, že se ozval Aldaman, jestli bychom nemohli v sobotu vyběhnout spolu.
V sobotu v 6:00 jsem už dotyčného netrpělivě očekával. Jelikož měl v plánu o 6 km delší běh než já, dali jsme si sraz u nás, čímž jsem oproti standardnímu stavu ušetřil 20 minut v posteli. V tuto hodinu se to obzvláště počítá:-). Nakonec jsem mohl ušetřil ještě o 15 minut více, protože Aleš čekal na bráchu, který nakonec nedorazil, jenom my jsme kvůli němu vybíhali později. Dali jsme si pěkně kopečkovité kolečko a protože už přimrzlo, nemuseli jsme se bát ani terénu. Parádní proběhnutí, navíc po dlouhé době na doporučeném tepu do 145-ti, ehm, tedy přesně 145bpm.
V neděli jsem si už jenom po obědě střihl trenažér a mám tento týden padla.
Celkově docela dobrý týden se skoro 11-ti odtrénovanými hodinami. Jenom ten běh, to je taková trápička, skoro jako lóni. Jo a tabulka.
Příští týden mne čeká plavecký víkend v Chrudimi, takže to raději s posilováním moc přehánět nebudu a asi i ostatní disciplíny budou ovlivněny, doufám, značným objemem plavání.

středa 14. listopadu 2007

Lucido TX1

Přestože ji mám už nějaký čas, dostal jsem se k nějakému kloudnějšímu popisu až teď.

Nad novou čelovkou jsem uvažoval vlastně skoro celé léto, protože předchozí 4-diodová dosti laciná čelovka sice postačovala pro běh po silnici, ale do terénu je zcele nevyhovující. Variant bylo několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro cestu značky za sice vyšší cenu, ale nelituji.

Lucido TX je třídiodová s tím, že tři AA baterie jsou uloženy oddělené krabičce přiléhající k hlavě v týlu. Nemá pás přes vršek hlavy, přesto sedí výborně a člověk o ní (kromě světla samozřejměJ) za chvíli ani neví. Dvě postraní diody jsou poměrně výkonné a při současném svícení tvoří široký světelný kužel. Umožňují nastavení dvou intenzit svícení max (dosvit 21m) a eco (dosvit 14m), přičemž ta slabší je spíše opravdu nouzová, nebo poslouží pro šetření baterek na pěkné silnici.

Největší lahůdka se ale skrývá uprostřed, mezi těmito diodami. Tam je totiž velice silná 1 wattová 30-ti lumenová dioda, která vrhá poměrně úzký kužel světla vysoké intezity s pohodlným dosvitem několik desítek metrů ( papírově 120m, skoro bych tomu věřil).

Svítit můžeme ve několika režimech daných buď samotným použitím postranních diod (max a eco), nebo střední diodou (ta má jenom jeden režim svícení), případně k režimům max a eco intenzívní kužel ještě přidat. Max s přidaným středem je fakt světlo jako hrom, papírově by tak čelovka měla vydržet kolem sedmi hodin.

Druhou vychytávkou (a důvodem, proč jsem si vybral právě tento typ) jsou červené diody na krabičce s baterkami, které se dají zapnout v režimu blikání a člověk je krásně vidět i zezadu. V kombinaci s oblečením illuminite se teď i ve tmě citím na silnici docela bezpečně.

Postřeh z dnešního výběhu: v průběhu tréninku začalo intenzívně sněžit, čímž se intezívní kužel světla stal nepoužitelným, v hustém sněžení bylo vidět pendrek. Režim max ovšem s rozptýlenějším osvětlením použít šel a ani totální vlhkost čelovce evidentně neuškodila. Jo a taky jsem navíc potkal po páté ráno jednoho nadšence rovněž s čelovkou, čímž zdravím svého věrného čtenáře Aldamana :-D

Jedinou vadou na kráse je vyšší cena, která třeba v bartsportu činí bez mála 2000,- kaček. Člověk ale dostane ze dost peněz hodně muziky a navíc proti obrázku má můj kus na krabičce s baterkami obrázek mamuta a na gumě místo nápisu Lucido nápis mammut. K figuře mi ten mammut sedí lépe:-)

pondělí 12. listopadu 2007

Týden 45. (5.11.-11.11.)

Tak jsem si konečně střihl týden s devíti tréninkovými jednotkami. Pravda, hlavně díky tomu, že podařilo přitlačit zkraje týdne:-)
Taky jsem si konečně zkusil při manželčině nepřítomnosti zajet na trenažéru s videem. 2 okruhy ve Veroně stály za to, ale kravál při rychlostech nad 40kmph je opravdu snesitelný jenom pro jedoucího. Děti za dvěmi dveřmi naštěstí spí bez problémů.
V závěru týdne na nás čekal rodinný víkendový pobyt na Karlově v Jeseníkách, kde došlo na kalamitní sněžení, stresovou jízdu v chumelenici domů, klasickou Jirkovu vykrmovačku a hlavně na delší výběh, první letošní na sněhu. Sice jsem nedoběhl až do Velkého kotle, protože po pár kilometrech už bylo na cestě tolik sněhu, že jsem to musel otočit, seběhnout, vyběhnout nahoru v jiném místě, s nástupem hlubokého sněhu to ještě jednou po seběhu zopakovat a s celkem zmrzlýma nohama valit zpět. Výborně se osvědčily krosové NB 872, na sněhu i ledu drží jako přibité a na přemrzlých hrudkách se hodila i moje vyšší váha, díky jíž jsem na cestě hrudky drtil, místo abych na nich pajdal. Aspoň někdy se tloušťka hodí:-).
Jo a tabulka je tentokrát docela solidní. V nadcházejícím týdnu mám bohužel tak nabitý pracovní program, že po něm asi tak hezký přehled nebude.

pondělí 5. listopadu 2007

Sportovní dotazník

Vyplnil to kdekdo, tak se taky přidám.

otazníkNejoblíbenější sportovci: Vladimir Salnikov, Miguel Indurian, Arnold Schwarzennegger, Tomáš Dvořák. Nejhezčí sportovkyně Kristyna Egerszegyova.

otazníkNejméně oblíbení sportovci: Yveta Hlaváčová, Jakub Janda, převážná většina amerických sprinterů poslední doby

otazníkNejvětší sportovní úspěchy: doposud žádný zaznamenáníhodný nebyl


otazníkNejvětší sportovní zklamání: někdy v roce 1993 zjištění, že kulturista ze mne fakt nebude

otazníkNejvětší sportovní zážitky (na vlastní oči): nic až tak zajímavého jsem asi neviděl


otazníkNejvětší sportovní zážitek (v TV): 1500m kraul na OH v Soulu 1988 kdy vyhrál zcela odepisovaný Salnikov

otazníkNejoblíbenější televizní pořad o sportu: Sestřihy TdF


otazníkNejoblíbenější sportovní časopisy: nečtu takové časopisy


otazníkNejoblíbenější filmy o sportu: série Rocky, Stay Hungry


otazníkNejoblíbenější píseň o sportu: nemám


otazníkPrvní knížka o sportu: Klapzubova jedenáctka


otazníkPoslední (zatím) knížka o sportu: Harald Hudák "Běžecká Kuchařka"


otazníkNejcennější sportovní artefakty: nevedu artefakty, žena mi všechno vyhodí:-)


otazníkNejtěžší sportovní zranění: akromioklavikulární luxace se zlomeninou levého akromia (vykloubení ramene a zlomenina klíčku), nabral jsem hlavou okénko dodávky a ramenem sloupek při jízdě na kole. Operativní zákrok se nějakým železem.

otazníkNejvětší sportovní omyl: těch bylo.....


otazníkNejvětší sportovní hřích: že jsem si nedupl dřív, že mne vodní pólo vlastně nebaví a nešel dělat něco jiného. Tak jsem juniorské roky přetrpěl a odtrucoval, 2 roky nedělal kloudně nic a trochu sportovat pro zábavu začal až v dospělosti.

otazníkNejbizardnější sportovní zážitek: Nic bizardního jsem zatím při sportu nezažil


otazníkNejvětší sportovní sny (kdysi): obvod ruky přes biceps 45cm:-)


otazníkNejvětší sportovní sny (dnes): ironman pod 11. Z kategorie taky nesplnitelných dát si dneska hoďku tělocviku s všemi, kteří se mi kdy v těláku smáli:-D

otazníkNejvětší sportovní sny (v budoucnu): čert ví, o čem budu snít v budoucnu, třeba o tom, abych ve zdraví vyšel do druhého patra......

neděle 4. listopadu 2007

Týden 44. (29.10.-4.11.)

Tento týden jsem měl v plánu se pomalu přestat flákat, což se nepovedlo zcela, ale z části snad ano. Dal jsem pár kopečků na kole v teple obýváku (no teda přesně 2:-), 3x vyběhl, jednou zaplaval a jednou zacvičil. O prvním vytažení činky píšu tady. Následkem tohoto prvního zacvičení je taková bolest vršku, že už jsem se do konce týdne raději do ničeho podobného nepuštěl, protože ruce bolely fakt brutálně.
Příští bych to rád ještě vylepšil a okořenil o víkendu nějakým výběhem v Jeseníkách, bude-li aspoň trochu počasí.
Jo tabulka, tak ta je tady.

pátek 2. listopadu 2007

Letos to asi bude s posilovnou pěkně na pytel...

Už několik let zpět začínám touto dobou chodit do posilovny. Protože mi to po večerech příjde s ohledem na pozdní návraty vhledem k rodině bezohledné, snažil jsem to odbýt přes polední pauzu. Letos se ale stala v tržní ekonomice věc běžná, pro mne však protivná. Fitness centrum Zeur pod zimákem v Olomouci, kam jsem chodíval, je od půlky října zavřené a buduje se tam spinning centrum. Nic dalšího rozumně blízko Olomouc nenabízí, takže nad seriózním posilováním se stahují černá mračna.
A to mám zas po létě ruce jako záchodový pavouk. Takže jsem dneska zkusil vytáhnout domácí činku a testl pár kliků s tristními výsledky. 7x15 kliků a třepou se mi ruce, 34kg těžká činka pro mladší žáky mi rovněž činí problémy jak při tlacích za hlavou, tak při bicepsovém zdvihu. Jenom břicho se zdá jakž takž v pořádku, ale tomu jsem se alespoň občas přes léto věnoval.
Uvidíme, uvidíme, jistě to půjde nahoru i když nevím, jak budu pro domácí cvičení hledat motivaci.
Ale třeba budu aspoň trochu plavat..... a taky nejspíš zase vytáhnu powerball. Jestli jo, tak sem o něm něco napíšu.

neděle 28. října 2007

Týden 43. (22.10.-28.10)

Tak se po nějakém čase vracím k týdenním přehledům. Náhodou jsem totiž objevil možnost ukládat a publikovat dokumenty v officech na googlu. Beztak jsem přehledy posílal Michalovi v excelu, což teď už dělat nebudu, protože je budu ukládat právě do googlu. Vypadá to asi nějak takto: http://spreadsheets.google.com/pub?key=pAMhLYde9Af-6X0u31Z3BWw.
Příjde mi to prima a nebudu muset vyplňovat další tabulku, což mě už fakt otravovalo. Tento týden byl ve znamení flákání běhu. Pořídil jsem si totiž pěkný nový cyklotrenažér Elite Realaxiom, na kterém teď zkouším jezdit. Jde o trenažér s aktivní elektromagnetickou brzdou řiditelný počítačem. Představíte-li si tedy, že před kolem máte monitor, na něm předem nadefinovaný profil tratě a sledovátka všech možných parametrů (převýšení, rychlost, tep, výkon ve watech, kadence), představujete si správně. Kromě této funkcionality (axiom) má trenažér ještě program realaxiom, kdy se trať včetně videa pouští jako film na monitoru. Úchvatné. K základnímu balení jsou přihozeny 2 filmy (MS ve Veroně 2004 a nějaká etapa z TdF). Mraky dalších se dají stáhnou z webu, bohužel za ceny kolem 30-40Eur za kus. Budu se muset poohlédnout, po nějakém levnějším zdroji :-)
Po dvou projížďkách jsem vypravil na dvoudenní služebku do Prahy, kterou mi ozvláštnila ztráta peněženky s penězi, kartami a všemi doklady včetně malého techničáku, potvrzení o zaplacení pojištění atp. No prostě pech jako hrom. Na pátek jsem si tedy vzal dovolenou, že oběhám, co je třeba. Ovšem chyba lávky, v Přerově se na úřadech v pátek nepracuje. Takže to zůstává na pondělí, zatím jsem nikým.
No doufám, že příští týden bude trochu optimističtější.

neděle 14. října 2007

Konec závodní sezóny 2007

Na sobotu 13.10. byl plánován můj poslední letošní závod a jeden z naprostých vrcholů letošní sezóny: legendární Grymovská desítka. V termínovkách ji člověk nenajde, protože jde o neoficiální závod aktivních i neaktivních vodních pólistů, jehož věhlas již ovšem hranice přerovského vodního póla překročil a vice než třetina závodníků nemá (až na několik rodinných vazeb) s vodním pólem žádnou souvislost.

Je rovněž třeba uvést, že akce je ryze amatérská a dosavadní traťový record lehce nad 44 minut o tom jasně vypovídá.

Po výživném Michalově tréninku jsem si celkem věřil a i jeho doporučení, že můžu zkusit běžet tempo 4:30 slibující čas blížící se 45-ti minutám mne naplňovalo předzávodním optimismem. Věc doplnila manželčina výhrůžka, že pokud nevyhraju, vyháže mi všechny tréninkové pomůcky (kolo, garmina, trenažér….), protože prý stály hříšné peníze a nepřinesly kýženou výkonnost. Tuto, jak následující vývoj ukázal absurdní, podmínku naštěstí ještě před závodem odvolala:-).
Na startu se nás potkalo 11 a pozdravit přišel i Pavel Novák, který se ale špatně oblekl a až na místě mu došlo, že polobotky, rifle a bílá košilka nejsou na běh optimální:-)) Pravděpodobně uvěřil řečem švagrové, ke které chodí na rehabku, na téma jakou mám super formu a vyhrávám závody jako na běžícím pásu, takže se závodu zalekl a veřejnosti předložil výmluvu na pracovní vytížení.
Kousek jsem u lávky rozklusl, zapózoval se spoluběžci všudypřítomným paparazziům a už je tu start, po kterém celé startovní pole čítající 11 borců vyráží a to pěkně zostra. Garmin ukazuje tempo 4:20, o kterém pochybuji, že ho většina zúčastněných vydrží, takže v klid zpomaluji na 4:25. A dopouštím se chyby. Před nemocnicí asfaltka, po níž běžíme, zahýbá ostře vlevo z kopce a ostře vpravo. Všichni sbíhají na trávu už kus před zatáčkou, já čekám až na druhý seběh, protože mi to příjde kratší a díky zkratce se ze pozice ve středu dostávám s asi 15-ti metrovým odstupem na konec. Mám ovšem zase tu výhodu, že mohu zezadu hodnotit chyby v běžeckém stylu závodníků….

Pomalu se posouvám vpřed před Milana, Jirku, Roka, Tomáše, až předběhnu i Jirku Zeťáka a přede mnou zbývá už jen 5 mužů. Chrobák s Honzou a Honzou Kolegou jsou dost vpředu a vypadají velice svižně. Velmi rychlo přestávám uvažovat o tom, že bych je dobíhal:-). Za nimi běží Miloš s mladým Střípkem. Je mi jasné, že Honza Kolega, stejně jako loni, určitě přepálil a měl bych ho letos udělat, první 3km se ale držel na špici. Spíše doufám, že bych mohl stáhnout Miloše. Pokusím se zrychlit, čímž se moje tempo ze 4:30 změní na 4:35 a od té chvíle trvale pomalu klesá bez ohledu na vynakládané úsilí. Záhy opouštím myšlenku, že bych dvojku před sebou doběhl a raději sleduji, že z čela odpadl Honza Kolega. Ještě před mostem ho stahuji tak na 10 metrů. Za mostem se ohlížím a vidím, že už na něj vbíhá Jirka Zeťák. Sákryš, Jirka má vždycky drsný závěr, takže budu mít co dělat. Most po 5,2km za 23:10 dává tušit, že kolem pětačtyřiceti to dneska nebude.

Snažím se dohnat Honzu, ale ten přidává. Do kelu, já ho snad nedám. Naštěstí mu asi tak na 7km fakt dojde a jdu před něj. To už ale při letmém ohlédnutí zjišťuji, že přichází Jirkův čas a s tmou před očima se snažím uhájit páté místo. Tma netma, na začátku panelky jde přede mne, a kolegiálně mi nabídne, že doběhneme spolu. Já už ovšem nemám z čeho, takže od něj na posledních 400m dostávám nějakých 20s.

Nakonec je z toho 6-té místo, poprvé od roku 2000 čas pod 50 minut (předloni 58, loni 53, letos 49:11) a přesto jsem zklamán i když s váhou přes devadesát pět jsem byl jasně nejlepší:-).

Z cílové fotografie je pěkně vidět, jak předstartovní soustředění vystřídalo uvolnění a radost nad dalším úspěšným absolutoriem.

Ta skutečně nejhodnotnější část ale na závodníky i jejich doprovod teprve čekala. Nejprve vyplavání a pára na bazéně a od 18:30 pořádná krůtička na rožni U Labutě zapíjená těmi nejvybranějším tuzemskými i zahraničními víny. A že jsme si letos zasloužili. Více než polovina závodníků v čase pod 50, to historie nepamatuje, navíc hned první dva závodníci šli v čase lepším stávajícího rekordu akce.

Jako každoročně padl návrh, že bychom běh příští rok už vypustili a šli rovnou do hospody, který byl nakonec, jako každoročně, o rok odložen:-).

No teď už teda zbývá jenom jakési to přechodné období a pak objemové, snad mi z něj nenaroste bachor.

neděle 7. října 2007

Další téměř neběžecký týden snad s blýskáním na lepší časy

Po zoufalém posledním záříjovém týdnu jsem měl první říjnový ordinován jako odpočinkový. Dokonce i můj drsňák trenér se nade mnou slitoval a naordinoval mi méně než 50km běhu ve čtyřech trénincích doplněných o alespoň 2 návštěvy bazénu.
Přestože první běh byl zařazen na pondělí, neodolal jsem pěknému počasí a vydal se do práce na kole s tím, že klus posunu na úterý. Navíc se mi podařilo zajít přes poledne zaplavat, takže jsem byl se dnem velice spokojen a po večerním protažení se cítil jako znovuzrozený.
Přestože to původně vypadalo ne bezprahový týden, v pondělí se ukázalo, že tomu tak nebude, ba dokonce se Praha protáhne na 2 dny kvůlivá teambuildingové hospodě. Časně ráno jsem si tedy v úterý odběhl pondělní sedmičku a vydal se směr Praha čelit poradě, jednomu výběrovému řízení a hospodě. Ta se konala v zařízení Antal kousek od metra Budějovická. Neplatit to firma, tak tam vydržím max 20 minut a ještě seřvu personál (a to jsem pil pivo:-). S takovou samozřejmostí servírovaná podmírová piva jsem ještě nikde neviděl. Průměr byl malá plzeň v normálním krieglu, když měl člověk kliku a číšník moc cestou nerozbryndal. Bylo-li reklamováno, byl člověk vystaven nezájmu na cca 15 minut, načež dostal zase podmíráka. Za zdaněné peníze tam nikdy nepůjdu :-)), protože ani kuchyně nevyniká kvalitou a zajímavostí.
Na středu jsem měl naplánované jenom schůzky s podřízenými a po poledni cestu domů. Člověk míní, náhoda mění, takže se ze středy vyklubal ultramegagigakripl den, kdy se pokazilo moře věcí a já razil k domovu až kolem šesté odpoledne s návratem kolem desáté. To už na nějaké pohybové aktivity nebylo ani pomyšlení, ale bohemka Préstige demisec do nás s milostivou paní jenom zasyčela:-)
Ve čtvrtek jsem si ráno vyklusl 8km, ale bazén nestihl, proklatě plný den po dvoudenním praholaborování.
V pátek se mi ráno nechtělo vstávat, takže jsem si jenom přes poledne zaplaval nějakých 1600 s hlavním motivem střídání KN a dvoustovky s packama. Celkem jsem se vyblbl a ještě byl plný bazén docela šikovných holek. Litoval jsem nenasazených kontaktních čoček:-)
V sobotu jsem si dal po obědě Michalův oblíbený motiv 5km rozklus 10x 100m svižně + 100 výklus, s výklusem nakonec.
Na neděli jsem se těšil nejvíc. 17km na 155bpm, navíc domluveno, že se potkáme ráno s Aldamanem. Už jsme spolu nevyrazili ani nepamatuji. Když ráno dobíhám k lávce, kde je sraz, vidím Aldamana kousek přede mnou. Jenom si říkám, proč tak pitomně obíhá rybník z druhé strany. V místě srazu zjišťuji, že to není Aldaman, anóbrž Juraman, který se rozhodl jít s námi. Podobnost nicků není čistě náhodná, protože se jedná o dvojčata. Jsou si kluci setsakra podobní a navíc běhají oba líp než já:-), takže mi běh na 155bpm mírně otravují tím, že Aleš jde na 135bpm a Jirka 140bpm. Na desátém kilometru to točím, protože jsem nějak tuhý a jak se mi v sobotu zdálo, že by to mohlo začít zase jít, tak dneska ne. Trápím se a běžím bez radosti, ještěže sám, bráchové to natáhli až k Oseckému mostu. Jako jedna z možných příčin tohoto únavého stavu mne napadly volné radikály. To jsou hrozné potvory, proti kterým je třeba bojovat, takže jsem vytáhl hned na třech frontách. Posnídal jsem po běhu kozí kefírek (krok 1), k němu pomeranč a pětistovku céčka (krok 2), celozrnný chlebíček se šunkou a jako nejtěžší kalibr jsem manželce otevřel pod ragú zákeřně Vavřinečka ze Znovína, 2006 z Hostěradic z mé oblíbené vavřincové a rýňákové vinice Volné pole, který jsme ze zdravotních důvodů k snídani dopili (krok 3, klíčový). To by v tom byl čert, abych s radikály nezacvičil:-D
Uvidíme tedy, co přinese příští týden. Předpověď počasí je optimistická a to i na víkend, kdy by moje podzimní běžecké úsilí mělo vyvrcholit pólistickou desítkou. Tak třeba má Michal v rukávu nějaká ladící kouzla, budou sakra potřeba. Achilovky povolily, holeně i koleno se zdají ok, takže zlobí už jenom kyčel a nárt, který ale u běhu nebolí.
Apropó nárt. Na běhej.com se objevil od VanaXXL zajímavý link na stránky new balance, kterak správně vázat tkaničky. Zkusil jsem nekřížit šňůrky na posledních dvou dírkách a fakt mi to pomohlo, žádný tlak a tak.

pondělí 1. října 2007

Běžecká mizérie, aneb prakticky neběžecký týden

Po dvou skoro 80-ti kilákových týdnech mi Michal vyšil týden s relaxačními 60-ti km. Pravda, ještě zjara by mi to přišlo jako totální maso týden, teď ovšem, po pár týdnech řízeného tréninku už mi to tak nepřišlo.
Nicméně ani tento "lehký" týden se mi nepodařilo zvládnout. Zničehonic se mi najednou ozvalo hned několik částí nohou, převážně tedy nohy levé i když některé symptomy jsou symetrické a nárt mně bolí jenom pravý. Tak to vezmu odspodu. Pravý nárt, nevým, jestli slabý výron či něco jiného, ale když přitáhnu špičku k holeni, tak už neohnu prsty, jak mě nárt bolí.
Směrem výše nad nártem jsou achillovky. Ty mě bestie bolí obě na vnitřní straně. No bolí, je to takový tupý pocit po chvíli běhu, který tak po 5-ti až 7-mi km zmizí.
Prakticky v sousedství jsou holeně, které se chovají hodně podobně. Když se rozbíhám opravdu opatrně a dlouho, tak o nich ani nevím.
Levé koleno. Na kolena jsem nikdy moc netrpěl, když se něco ozvalo, stačilo přestat šidit strečink a dobré. Teď to neplatí, levé, potvora, jakoby občas chvílemi selhávalo. Nic fatálnícho, ale otravuje to.
Zejména v kombinaci s tím, že se stále občas ozývá levá zadní strana stehna a teď v kombinaci s bolestí v kyčli. Z té mám největší obavy. Snad naordinované plavání pomůže.
Jak to tedy vypadalo.
V pondělí jsem podle rozpisu odklusal 6km na 137bpm. Předepsáno bylo 135, ale na těch to nešlo.
V úterý to byla osmička na 145bpm, dal jsem 146 při tempu 6:03. Prostě krize a vůbec mne to nebavilo.
Ve středu desítka na 150bpm. Tu jsem přesunul místo volného dne na čtvrtek kvůli středeční poradě, jež se protáhla.
Takže ve čtvrtek místo desítky jenom osmička na 147bpm. Večer se spustila taková mlha, že jsem prostě nemohl rychleji. Při tempu, jakým jsem se ploužil strašně vysoké tepy.
V pátek Michalových oblíbených 10x100 s meziklusem, u kterých už jsem cítil, že je to v pytli.
V sobotu asi nejdůležitější trénink z týdne 3x2km ve 4:30. Totální deziluze. Při tempu 4:40 jsem po kilometru vytuhl, musel zastavit a když jsem se po chvíli zkusil rozběhnout, zkončilo to lehkým blinkem a doploužením se domů. Nedělní 16-tku jsem vypustil a raději sbíral body v ZOO Lešná a na závěr náročného dne se odměnil červeným burčákem.
Tento týden mi Michal naplánoval ještě volnější, pokusím se dodržet doporučené plavání, které od dovolené flákám na 100%.
Klíčový závod se blíží, tak snad budu aspoň natolik použitelný, abych nepodal potupný výkon.
Uvidíme, co dá tento týden :-D

sobota 22. září 2007

Další skoroběžecký týden a Svatováclavská časovka na závěr

Na konci minulého týdne jsem vedl debatu s trenérem na téma, jak rád bych trochu ošidil běh a malinko jezdil. S ohledem na to, že se Michal uchýlil k zákeřnostem typu "jsi svobodný člověk, můžeš si dělat co chceš....", jsem v podstatě ustoupil a bulnul jenom pondělní běh, protože odjet do práce a zpět po běhu se mi prostě nechtělo. Navíc po měsíční cyklopauze jsem se kola obával už tak, natož po naordinované ranní dvanáctce. Takže bulka, tento týden ovšem jediná. I přes vypuštěných 12km to tento týden vyšlo na hezkých 77km. A píšu to už v sobotu, protože jsem si na zítra naordinoval odpočinek na houbách, pak s dobrým obědem, následně výukou Matýska na kole a nakonec pěkně u burčáku, jako dneska:-)
Ale pěkně popořádku.
V pondělí to vyšlo na nějakých 58 na kole, přičemž cestou zpět jsem se docela vytrápil v protivětru.
V úterý jsem si dal ráno 15km na 155bpm, přičemž mi po cca 9-ti km došlo a domů jsem se dotrápil pln pochyb, zda má vůbec cenu v tomto tempu pokračovat v tréninku. Minulý týden mne stál hrůzu sil.
Ve středu jsem měl za úkol 14km na 160bpm. Kvůli bolavým holením se musím rozbíhat pomalu, pak nebolí. Abych dosáhl průměrného tepu, musím tím pádem závěr dosti stupňovat. Výsledkem středečním tohoto stylu byl osobní rekord na 15km, nějakých 1:18:30. Pro někoho sranda, pro mne zlepšení od Radíkovské 15 o 7 minut. První lehká úvaha na téma, že ten trénink až tak na pytel není :-)
Ve čtvrtek jsem měl původně naordinováno volno, z personálních důvodů mi ovšem vypadla dvoudenní Praha, takže jsem začal vymýšlet a dal si na sobotu plánované úseky. 4km v tempu 5:00, 3 minuty výklus a 2km v tempu 4:40. První intervaly, které jsem zvládl v předepsaném tempu a ne pomaleji.
A kreativní jsem byl i dál, takže jsem nedělní dvacítku přesunul na pátek ráno a při průměrném tepu 155 ji zvládl za 1:46:30, což mne (pro někoho možná opět úsměvně), naplnilo optimismem. V únoru jsem šel s Aldamanem 14-tku v tempu 6:16 na 166-ti tepech. Hm, to jsem lepší :-D.
Tím mi na sobotu zbyly už jenom nějaké svižnější stovečky. Původně jsem je chtěl jít ráno, ale protože jsme se nakonec s Ondrou domluvili, že dáme v sobotu Svatováclavskou časovku dvojic v Hulíně začínající v 10:00, nechal jsem to na neděli. Upřímně řečeno, nebyl jsem si zcela jist, zda je to dobrý nápad, ale když mi Michal do komentáře napsal, že to bude ostuda, byl jsem prakticky rozhodnut:-), no pak se na závod začaly těšit děcka, čímž se z toho stal rodinný výlet a vycouvání bylo nemožné.
Počasí vyšlo naprosto přepychově, při 15-ti stupních ve stínu mne zejména fascinovali silničáři v čapácích, termobundách a v čepkách na uši. Ovšem většina z nich potom v lehčím oděvu švihala kolem nás velmi svižně...
Podělil jsem děti čajem a lízátky, políbil ženu, vydal se rozjet a hurrá na start.
Začátek byl proti větru, docela jsem se těšil na poslední úsek po hlavní od Otrokovic, kde jsme se rozjížděli. Nejdřív ovšem bylo nutno překonat protivítr a kopečky na trati. Ondra se samo rozjel rychleji než já a šlo mu točit frekvence. To mně ne, ale šlo tahat těžší převody, ovšem dočasně. První tři vršky jsem převalil na velkou v klidu a vytáhl nahoru i Ondru. Ovšem na 4-tém mi totálně došlo (asi 17-tý km) a dojel jsem nahoru na kdoví co. Pak už to dolů nějak odšvihalo (i díky tomu jsme minuli odbočku vpravo, čímž jsme si cca kilák si zajeli:-))) a zhruba na 20km jsem docela ožil a měl chvílemi pocit, že i Ondru celkem tahám, což v cíli přiznal. Na mne to prostě bylo krátké:-), když jsem švihal z podjezdu do cíle do kopce na 2. nejtěžší převod a byl schopen ze sedla zrychlovat, celkem mne mrzelo, že se nejede ještě jedno kolo.
V cíli jsem vyzvedl na poukázku řízek a páč mi vyšel malý, dostal jsem dva. Pln optimismu, že jedním podělím děti a druhý si dám, jsem se vydal za rodinou. Chyba. Jeden zdlábila Maruška, druhý Matýsek a ten mi, narozdíl od Marušky, nenechal ani kousíček chleba. Taxem musel vydržet až domů na chlebu:-). Jo a výsledky. Ze 38 dvojic jsme byli 28.. To nevypadá až tak hrozně, ale vítězové jeli průměrem 46kmph a my 35. No neva, oni jistě jezdili celý poslední měsíc :-D
Jelikož bylo třeba cestou nakoupit, dorazili jsme domů na oběd až po druhé hodině, obídek končil po třetí a potom nastal totální kopr. Děcka vláčná, rodiče mrtvoly... Kolem páté jsem navrhl, že zajdeme pro burčák (oooh, oooh, now is the time :-)). Ze strany ženy totální nezájem, pouze Maruška z horizontální polohy vyhlásila, že na kole možná jo. To ovšem udělal vééélikou chybu. Já si vzpomněl na chybějící trénink a navrhl klus pro burčák. Majda souhlasila netuše, že to natáhnu:-) Po úspěšně absolvovaném tréninku následovala perlička u Čelechovských, kde měli burčáček v prodeji. Zakoupil jsem 2 litříky a s lahví pod paží, pobízeje už docela unavenou Marušku, jsem doklusal domů.
Sprška, koupání dětí, večeře, zuby, uspání dětí, burčáček a hurá na blog:-)
A to je vlastně všechno, zítra mám volný den, hříbky, oběd u maminky a vůbec všeobecnou pohodku.
Na závěr jedna malinká úvaha: na behej.com (link mám někde v pravém sloupci, nechce se mi ho sem dávat) se často píše o postupném zvyšování kilometráže. Já dal v červenci v období závodů 132km běhu, v srpnu 199km (to už mi 14 dní ordinoval Michal) a v září, které je o den kratší než prázdninové měsíce, mám už teď 230km, což navozuje otázku: co je vlastně postupné zvyšování kilometáže? :-))))))

pátek 21. září 2007

Nová hračka: Sonyericsson P1i

Po nějaké době jsem si zase pořídil nový telefon. Přiznávám, chytré telefony jsou mojí slabostí a když se objevil Sonyericsson P1i, nebyl jsem sice jeho parametry uchvácen, nicméně design byl prima a ve mně zahlodalo staromilectví se steskem po mém prvním smartphonu SE P910. Jó P910 můj první a zpětně hodnoceno asi i nejlepší telefon. Stabilita výdrž na baterie, ve své době exkluzivita bez konkurenta na trhu. A super hračka se spoustou softu.
Jenomže pak se objevil Qtek 9100 s výsuvnou qwerty klávesnicí a Wi-Fi, což spolu s nějakým cukáním po změně rozhodlo a já šel prvně v životě do mobilních windows. Po zoufalých začátcích s nestabilními ROM se Qtek nakonec stal použitelným a množství softu, zejména freewaru, bylo famózní. Když se asi po roce objevil stejně koncepčně řešený Qtek (tentokrát již pod značkou HTC) HTC TyTN s podporou rychlých dat UMTS a výkonnějším procesorem, šel jsem do upgradu. Chtělo to už něco nového:-). A jak šel čas, začala mi ta wokýnka připadat jaxi pořád stejná, telefon taky a začalo nové cukání. A tentokrát, po dlouhé době dva adepti. HTC Kaiser, následník 9100 a TyTNa s výklopným displejem a integrovanou GPS proti SE P1i, který mne po vyloženě průserovém P990 po dlouhé době zaujal.
Sice chyběla GPS, ale tu BT modul zastoupí, další výbava téměř srovnatelná při výrazně sympatičtějších rozměrech i hmotnoti (125g P1i proti 170g TyTNa i Kaisera). Lákadlem byla i zajímavě řešená qwerty klávesnice.
Tak jo, P1i mi přistála na stole. Zvenčí nádherný stroj, tenký, skvělé zpracování, zajímavě řešená kolébková qwerty klávesnice (vyzkoušená už u M600i), vychytané rozpoznávání písma na dotykovém displeji včetně plné podpory diakritiky (juchů, bez zapráskaného interwritu na woknech)....
Další věci už jsou pozitivní méně. Stroj není nijak extra svižný a velmi malým množstvím softu se zatím prokousávám, protože času moc není. Nicméně nějaký čas to s ním vydržím, přece jenom je to nádherný kousek. Recenze i fotogalerie je k vidění třeba tady.
Ale aspoň mám na nějaký čas hračku, na které mi nejde všechno samo:-)

neděle 16. září 2007

Skoro běžecký týden

Když jsem začal chodit na fórum behej.com, zíral jsem, mimo jiné, na kilometráže některých členů a zrak mi nad nimi přecházel.
400km měsíčně? To si tady dělají mužové srandu? To je přece naprosto vyloučené!!!
Teď běhám 4 týdny podle tréninku od Michala a najednou mi byl vyšit trénink na 80km týdně a já ho dokonce zvládl. Pane jo, to by skoro na těch měsíčních 400 kiláků vyšlo.
Jenže teď se má malinko zlepšit počasí a zdá se, že půjde vyjet na kole, což samozřejmě tyto (pro mne) extrémní kilometry zkomplikuje.
Co s tím, Grymovský běh se blíží a přitom se hystám rozptylovat od Michalovy systematičnosti. Snad to půjde nějak skloubit ke spokojenosti chovance i trenéra:-D.
Běhat 6x týdně přes deset km každý trénink mi ještě v červnu přišlo zcela mimo mísu a teď to jaxi prošlo i když bez kombinace s čímkoli jiným. Když se dneska mrknu do zrcadla, vzpomenu si hodnocení Hanky Demlové, která mne viděla po pár letech a bez mrknutí oka povídá: "co je s Tebou, máš ramena jak obranej losos". Žádnou velkou radost mi tím pochopitelně neudělala. Celkem se těším na zimní posilovnu, páč tak jak letos jsem to ještě nikdy neflákal (ale zase jsem nikdy tolik nejezdil ani neběhal), akorát ta původně uvažovaná anabolika letos zase nenasadím:-).
No nic, nechám se překvapit, co přinese dalších pár týdnů....

pondělí 10. září 2007

Duratec už je zase doma!

Dneska mi po obědě zavolal Jarda Konečný, že kolo je konečně hotovo. Což o to, rám byl z opravy zpět v den mého návratu z dovolené, nicméně až při kompletaci zjistili kluci ze servisu, že jak jsem ten nešťastný přesmyk namotal na velkou placku, praskl velmi jemně u kladky, což se zjistilo až při pokusu seřídit ho. Takže jsem ještě čekal, než dorazí nový přesmyk. Za těchto okolností mi špatné počasí až tak nevadí ;-) a 22.9. svatováclavskou časovku dvojic v Hulíně stihnu, pokud mne tedy trenér nevyžene do Litovle na 15-tku běhu;-)
Cyklistickou sezónu už stejně považuji prakticky za ukončenou. Čas se stále krátí, takže možnost ježdění do práce se velmi rychle ztrácí a uvidíme, jestli se ještě letos povede najet po x letech zase 5000km, chybí mi jenom usmolených 523km ;-). Navíc teď potřebuju běhat na Grymovskou desítku a Michal mě nijak extra nešetří navzdory mému pokročilému věku, takže ani prostoru pro ježdění aktuálně moc nemám.
Uvidíme po dvacátém září, kdy snad má na pár dní přijít babí léto...

neděle 9. září 2007

Dovolená: běh ve vedru

Po delší době se zase na chvíli probudily moje grafomanské buňky a rozhodl jsem se, že se podělím o některé postřehy z dovolené v Řecku. Pro zkušené cestovatele nic nového, pro prvonávštěvníky (kterým jsem byl i já) třeba zmíním i něco užitečného.
Přesvědčit mne na dovlenou u moře trvalo mé trpělivé manželce skoro 10 let a když už jsem se letos ani nemohl vymlouvat, že nejmladší dítě je příliš malé na cestování, byl jsem zmanipulován k rodinné dovolence na pobřeží Egejského v malém letovisku Agyiokampos. Jde o pobřeží sousedící s nejúrodnější oblastí Řecka Thesálií nejbližší větší město je Larysa. S ohledem na to, že Larysa je po Aténách druhé nejteplejší město Řecka, podívat jsme se tam nejeli:-).
Mně se v podstatě ve vedru nechce ani žít, natož někam jezdit, takže jsme jednou vyrazili do Agyia na trh (kvůli nakládaným olivám, které se jinde nedaly koupit a to si prostě ujít nemůžu nechat) a potom ještě do klášterů Meteora. Tam nás ukecal delegát, že má skoro prázdný bus a navzdory totálnímu prasovedru výletu nelituju, protože se bylo na co dívat. Jenom těch mnichů je tam jaxi málo, asi poustevnický život netáhne.
Několik drobných osobních postřehů z Řecka jako země a lidí:
- všichni se mi tady zdají hrozně v klidu. Asi je to tím horkem, ale nikdo nikam nekvaltuje, siesta od 14 do 17 mi příjde jako geniální vynález a vůbec se tady drží zásady "všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest".
- přestože kouří dobře 90% dospělé populace, což mne překvapilo, jde o zemi s téměř nejnižším výskytem kardiovaskulárních chorob i rakoviny plic. Asi bude to poklidné tempo pro kompenzaci civilizačních chorob důležitější než nekouření.
- Řeci jsou neskuteční bordeláři. Asi to taky souvisí s oním klidem, ale odpadky vrší, kam je napadne. kam jsem vyběhl mimo cestu, všude jsem nacházel hromady bince, kolem kterého se navíc dost často toulají bandy psů, kteří mne taky párkrát prohnali.
Absolutně mě ovšem iritovalo, že na pláži házeli vajgly normálně na zem a to i když seděli pod slunečníkem se stolečkem s popelníkem. No marast.
Výborné jsou také salaše pod meteorskými kláštery, kdy těsně pod majestátním skalním městěm pomalu nevidíte barák pro hromady bince kolem něj. Prostě národní svéráz.
- v hospodě se neodnáší od stolu dokud nezaplatíte, takže zůstáváte v klidu a nikdo vás netlačí do konzumace. Dokud nedáte vrchnímu najevo, že něco chcete, neprudí vás otázkami typu "a dáte si ještě něco?" jak je to oblíbené u četných českých pinglů.
No nic nebudu fušovat do řemesla cestovatelům, ještě by přišly o část výdělku, kdyby se místo cestopisů četl Ječmínkův blog :-D
Jak se běhalo? No hnus fialový. Noční teploty s jedinou výjimkou neklesly pod 28 stupňů, slunko lezlo z vody zhruba v 6:30 a tak v 7:00 už peklo. Tím pádem se po pobřeží běhat moc nedalo (beztak to je děsná otrava, když člověk akorát pořád vidí vodu a slunečníky různých barev - v Řecku se nekrade, takže z pláží se nic neuklízela ani lehátka). Směrem do vnitrozemí byly hezké kopečky a některé tréninkové profily jsou opravdu výživné.
Jak jsem psal, při pár "objevných" delších výbězích jsem se nechal prohnat toulavými psi, zejména prašivka doga, která na mne řvala na vršku kopce, kde jsem se chystal zastavit a vykašlat plíce, mne inspirovala k veeelmi svižnému seběhu.
Nejhezčí části běhů vedly kolem jabloňových sadů, které se ráno zavlažují obvykle jemným rozprašováním vody z hadic rozvěšených ve větvích stromů. Přímo balzám v suchém horku.
Protože jsem běhal podle tréninků od Michala, které byly nastaveny na tepy, byly všechny tréninky zoufale pomalé, protože ve vedru mi tepovka lítala nahoru přímo šíleně. Ale prý je to v pořádku, tak tomu budu věřit. Sportovec se samozřejmě musí také kvalitně stravovat a tady jsem rozhodně neponechal nic náhodě :-). Kalamáry, gavros (malinké rybyčky smažené celé v těstíčku a jedí se i s kostmi), gyros, různé karbanátíčky, ovčí jogurt, olivy, skvělá řecká cibule, vše pochopitelně hojně zapíjené retsínou občas i ředěnou vodou:-D, semtam doplněnou například ouzem.
V zásadě jsme tedy poměrně intenzívně hlavně "lemrovali", což znamená povalovali se na pláži, pili frapé, pivo, granítu, chodili do vody. Co už jiného v teplotách kolem čtyřicítky.
Protože jsem v předchozích příspěvcích psal i pár řádků o triatlonu ve svém podání, může se zvídavý čtenář zeptat, a plavals tam, ty lenochu?
Ale jo, jenom to bylo prostě na pendrek. V době našeho pobytu bylo kromě hrozného vedra i poměrně nezvyklé bezvětří s téměř úplnou absencí vln, což mělo za následek masívní výskyt žahavých potvor medůz a už tak po čtyřech dnech pobytu, kdy se mi dařilo plavat i 3-4 km denně, se plavání změnilo v otravný slalom mezi žahavkami, tak jsem toho nechal a zaplaval si trochu až ve vlnách, nicméně žádné pořádné "kiláky" se odplavat nepodařilo.
Sportovně tedy dovolenou hodnotím celkem pozitivně, ale být o 10 stupňů méně, bylo by to mnohem lepší, takže o dovolené příští rok ještě asi povedeme sáhodlouhé diskuse. Žena s dětmi totiž byli totiž totálně nadšeni (narozdíl ode mne). Ale na to je naštěstí času dost.
No a na závěr jedna pěkná sportovní běžecká fotečka: A ona vlastně není úplně na závěr. Ještě jsem chtěl napsat, že jsem do odvolání ukončil spisování týdenních přehledů. Ještě uvidím, zda se mi bude chtít psát měsíční, ale nějak mne to přestalo bavit. Beztak mám všechny exteriérové aktivity zveřejněné tady: http://mhrazdira.motionbased.com

čtvrtek 16. srpna 2007

Konečně je sbaleno.....

....a zítra ráno vyrážíme směr Agiokampos. Sice kvůli manželčiným problémům s ušima nemůžeme letět, ale snad přežijeme autobus. Řídit ochoten nejsem.
Notebook bereme sebou jenom na pohádky do autobusu, telefon bude většinu dne ve flight modu. Ježíšku Kožíšku jak já se těším;-).
Už to fakt chtělo. Jsem opotřebovaný a utahaný jako hrom. Měsíc už chodím do práce s nechutí a nemyslím na nic jiného než na dovolenou. Jaxi se toho teď prostě nakupilo a neubývalo a 55-ti hodinový týden už mě stojí fakt moc sil, zkrátka to není jako za mlada.
Takže hurrá na dva týdny, kdy mám v kalendáři jen all day event dovolená, v todo jenom Michalovi tréninky a průplach organismu retsinou, metaxou a ouzem :-D

úterý 14. srpna 2007

Sinusoidní den

Stalo se vám někdy, že jste prožili den jako na houpačce? Já ho měl dnes.
Vstával jsem ráno totálně zničený po divokých snech. Kde se v mém chorém mozku vzaly nevím, nejedl jsem na noc, nepil a přesto se budil co 30 minut zbrocen potem z honičky, rvačky či divného stavu. Totálně na nule jsem se vykopal z postele, zhygienil a vydal se na kole do práce.
A tady se sinusoida prvně zvedla do kladných hodnot. Ňák to jelo i proti větru (průměr včetně cmrdačky po městě 31kmph) a celkem to vypadalo na nadějnou cestu zpět. Jupí, do práce dorážím pln optimismu. Ten mi vydrží přesně 30 minut v poslední době standardní intenzívní operativy. Těším se na dovolenou jako na milost boží a naštěstí to dnes vychází aspoň na oběd. Kantonské nudle se holkám z Čínské povedly;-). Druhý výstup do plusu.
Zbytek hektického odpoledne mne opět sráží do mínusu až do doby, než zavolá manželka, že si rodiče do zítra berou děti a plánujeme večeři na Labuti. Nakonec se z ní vyklube širší akce se švagry, Ondrou, Kikou i Terkou. S vysokým očekáváním se tedy vydávám na zpáteční cestu. Ta je skoro orgasmická. Fouká mi do zad, jedu 37-41kmph na tepech kolem 130-ti. Sákryš, tak už skoro jezdí velcí kluci. Už tak jenom vydržet i bez větru;-). Stihnu odběhnout i plánovanou pětku. Na vrcholu sinusoidy zapomínám na náročný den a šlapu vyloženě s rozkoší netuše, že se blíží nejhlubší pád celého dne. Před Krčmaní mám pocit, že mi jaksi drhne řetěz o přesmyk. Zkouším to poladit na páce přesmyku a nadávám si, že jsem si shodil řetěz. Prdlačku. Ulomila se mi navářka přesmyku a ten se zapletl do řetězu na velké placce, přičemž cestou hrubě poškrábal rám. Myslel jsem, že se poseru. Jsem nucen zastavit, vypáčit přesmyk, rozšroubovat ho a dojet domů na velkou. Zdržení má za vinu, že plánovaný běh nestíhám, sákra. Asi dostanu oprávněnou výtku od ironmana. Zbývá vyřídít reklamaci a podobné radosti, snad to stihnu ještě před dovolenou. O divných prasklinách na navářkách mi psal myslím Vl001. Bude potřeba hlídat, sakra, rád bych to zjistil na příkladu někoho jiného.
V naprosté depce razím se ženou na Labuť ukecán, že si smůlou nedáme otrávit večer. Na rozjezd dáváme chardonnay 2006 v pozdním sběru z Moravína. Nemá cenu se šetřit, domů půjdeme brzy:-D. Ovocno-chlebovinkový buket se svěží a plnou květnatou chutí je i vynikajícím aperitivem. Dávám si kuřátko na rožni s dušenou zeleninkou. V kombinaci se šardonkou paráda. Sotva je dopito, jdeme výše. Sedlecký rýňáček v bobulovém výběru 2005 je skvělým předvrcholem večírku. Naštěstí ho pijeme jen ve dvou, 0,375 láhev je opravdu malinká. O finále se postará sedlecký bobuláček muškát moravský 2006. Jak byla pětka citrusová s vysokým zbytkovým cukrem, je šestka výrazně méně pomerančová a o to více citronová včetně výrazné hořčinky v závěru, jež skvěle kompenzuje vysoký zbytkový cukr. No povedená láhev na závěr.
Těsně pod vrcholem dorážíme domů a k tomuto postu si ještě dávám malého panáčka 30-ti hvězdičkové rezervní lahůdky od pana Spyrose Metaxy. Ten to s kořalkou umí....
Možná mám náběh na alkoholismus, ale někdy mi atraktivně obalená účinná látka (C2H5OH) objektivně pomůže překonat pitomý zážitek. Dnešní prašivou sinoidu spolu s roštovaným kuřátkem rozhodně zachránila;-).

úterý 7. srpna 2007

Z Karlova na Ovčárnu

Nějak mne přestalo bavit psát týdenní přehledy. Jednak mi jejich spisování už nic nedává a ani mne vlastně nebaví, druhak to teď píše každý ;-).
Psát budu o tom, co mi bude stát za to, což se výběhu z Karlova nad Ovčárnu určitě týká.
O víkendu jsme totiž s rodinkou navštívili apartmánový hotel Praděd v Karlově pod Pradědem, který má čerstvě v nájmu kamarád, abychom zkontrolovali, jestli poskytuje dostatečně kvalitní služby, nešidí pizzu v přilehlé pizzerii a nakládá vepřovou kýtu na grilování pořád stejně dobře jako na předchozím působišti. Rezult je velice pozitivní.
Ubytování je nově postavené, zařízení pohodlné, pokoje velké, ceny za bydlení příznivé. Kuchař je Jirka pořád excelentní, takže do tajů pizzy pronikl během pár dní s velmi příznivými výsledky a i ostatní dobrůtky z restaurace se dají pohodlně jíst:-).
Točené ležáky Plzeň s Bernardem a černá desítka rovněž od Bernarda jídelní zážitek umocňují. Mým oblíbencem byla po celý víkend samozřejmě plznička, kterou na víkendových i dovolenkových pobytech zejména rád snídám (není-li ten den v plánu automobilový výlet samozřejmě).
V sobotu před polednem se na gril vypravila cca 12-ti kilová kýta a protože nás na ni bylo asi 14 včetně dětí (2, 3, 3,5 a 7 let), čekal na nás pozitivně náročný večer, zejména kaloricky ;-).
A tady se dostávám k vlastnímu běhu, který jsem naplánoval hlavně kvůli troše kalorické rezervy (jo příroda i výhledy také hrály nějakou roli) a protože jsem byl na řádné turistice v Jeseníkách naposledy ještě jako svazák, naplánoval jsem si okruh podle mapy: pěkně po modré na Praděd a zpět do Karlova po žluté. cca 21 km, když trochu pohnu, za 2 hodiny nemám co dělat. Úplně to tak ovšem, jak je zřejmé již z nadpisu, nedopadlo.
Startoval jsem rafinovaně ve 14:30 ve chvíli, kdy kruponek na kýtě začínal růžovět, tedy s očekáváním, že po návratu již bude tlusté okrájeno, snědeno a já se rovnou pustím do masíčka. Že to bude až tak zasloužené jsem skutečně netušil.
Vyrazil jsem z Karlova po modré směr Velký Kotel. Začátek cesty znám, běhal jsem tam už na jaře, vedě pěkně lesem po asfaltce jako z reklamy na Floru:-), která končí před vstupem do Velkého Kotle. Tam už to houstne. Stoupání zprudkne (moje vlastní slovo), sem tam mostek, schůdek, kořen. U první tabule se cesta ještě více zvedá do serpentinek tvořených kořeny a kameny. Zde jsem opravdu rád za to, že testuji na prvním výběhu NB 872 ze shopsport.net (mám nikoli černý model, ale šedo červený). Krosové boty jsem ještě neměl a zatoužil jsem po nich až při výběhu na Lysou, kdy jsem na kamenech trpěl obavami o NB 846. Lysá ovšem proti aktuální trase byla procházkou růžovým sadem. Chodníček je široký cca 30cm, kořeny, šutráky, chvílemi musím i jít, běh není možno ani imitovat. I při svižné chůzí tep moc pod 150 neklesá...
Po asi 1,5km serpentýnky končí a po úzkém kamenitém chodníčku mezi klečí se už dá běžet. Minu odbočku žluté, po které mám v plánu návrat a pokračuji k Ovčárně. Doběhnu až nad ni, když si uvědomím, že je už hodina a čtvrt pryč a navíc fakt, že z Ovčárny na Praděd se budu muset kulit po silnici. Což o to, do kopce neva, ale seběh v kroskách po asfaltu a pak těch hodin.... Rozhoduji se pro otočku, tak to holt nebude dvacka.
A zpět po žluté, ty serpentýny na modré by seběhnout nešly. Start po žluté je ovšem brutální. Jednoznačně nejprudší úset trasy, navíc uzkým kamenitým korýtkem. Jsem rád, že dolů jdu, na běh je pomyšlení až tak po kiláku a sotva se rozběhnu, hodím pěknou "tlamu" na obzvláště slizkém kořenu. Naštěstí bez následků. Potom následuje celkem pohodlný seběh, který cca 2km před Karlovem znovu zprudkne (dobrý slovo co?;-)) a s ohledem na přicházející únavu (skoro 2 hoďky na cestě) musím dávat sákryš pozor na cestu, abych sebou znova netřískl.
Nakonec se šťastně vracím a po spršce se už věnuji grilovačce a plzni. Není to nejspíš naprosté nutriční optimum po tréninku, ale plzeň sakra osvěží a kýta...., no darmo mluvit, vynikající.
Shrnuto a podtrženo:
- apartmánový hotel Praděd je prima místo k pobytí a my se tam jistě vrátíme.
- mnou popsaný výlet není na běh úplně optimální, nicméně mákl jsem si řádně a ješgě v pondělí mne bolely nohy jako hrom. Nejspíš si ho, navzdory neoptimálnosti, ještě někdy zopakuji :-D
- a koho by zajímalo převýšení, je k vidění třeba tady.

neděle 29. července 2007

Babický triatlon 2007

Na rozdíl od Hulmena jsem na tento závod vlastně původně nechěl jet. Druhý závod ve dvou dnech, co na to manželka a tak vůbec, ale protože nastaly dvě okolnosti:
- Ondra s námi nejede na Karlov, takže příští sobotu nepojedu tt v Rýmařově, sám ze skupiny odjíždět nebudu
- 1. září, kdy jsem původně hodlal zakončit sezónu dlouhým Bečvoman Ironczechem a po jeho zrušení Pilmanem, se vyskytla společensko chlastací akce, kterou prostě nemůžu bulnout.
Tím pádem je z tohoto víkendu poslední triatlonový víkend mé letošní sezóny. Beztak se mi tam ale nechtělo a pro odjezd jsem se definitivně rozhodl až v neděli kolem půl deváté ráno. Tím se dostávám k pitomému zvyku na závodech Hanáckého poháru, kterým jsou polední starty. Z pohledu rozvržení dne snad nejdementnější čas. Zabité dopoledne a čeká-li člověk na výsledky i odpoledne. Třeba se to příští rok zlepší, nebo jsem v tomto jediný kverulant;-).
Do Babic dojíždím na poslední chvíli (prezentace do 11:00, já dorážím 10:45. Tak na knap to nemám rád), po mně ale ještě doráží celá řada borců, kteří se pravděpodobně dozvěděli, že jsem nakonec přijel a kolem půl dvanácté je to třeba Robert Fojt nebo Petr Vabroušek;-). Martin Kňáva nejspíš někde bez přípravy zdolával bečku, svatbu, nebo se třeba vytasí s nějakou jinou blbinou;-) Při registraci dostávám číslo 44 a valím s věcmi do depa. To mi připadá malinké, navíc není průběžné, snad tam nebude moc chaos, plavání je přeci jenom dost krátké. Voda vypadá obstojně, plave se na druhou stranu, kde jednu bójku tvoří obrovský nafukovací sněhulák a druhou nafukovcí flaška, hezké ;-). Navzdory pohodě na obrázku je brzy ve vodě pěkná tlačenice, vždyť na start se postavilo 97 závodníků.
Voda je teploučká a jsou zakázané neopreny. Moje dobrá sedmdesátka implantovaná pod kůží opět pořadatelům uniká ;-D.
Stavím se vlevo a čekám na start. Pořadatelé nechávají čekající pěkně vytrápit a některým chrtům se už hezky klepe brada. Napínat nás ještě 10 minut, bude startu schopná polovina závodniků. Po startu dobrá mela, mačkačka, no zlatý Hulmen. Musím použít i některá ostřejší pólová odšlápnutí abych získal respek okoloplujících. Chvíli se mne dokonce snaží přetlačit borec s topem Tufo, který po zjištění, že to nepude, zrychlí a jde přede mne. Jelikož top s tímto logem měl dnes jenom Petr Vabroušek, ťukal jsem se s ním, no vida ani mi moc neuplaval:-)Na obrázku jde z vody Ondra, za ním Petr Vabroušek, další dva borci a ta zvednutá hlava je moje. Výběh do kopečka v depu je krutý, pak ponožky botky, helma, brýle, přehazka s číslem... a seběh na čáru v tretrách. Nasednutí na kolo (skákat z běhu jako klučinové kolem nehodlám, na to jsem příliš gramlavý) a hurá jedem. Už při plavání se cítím tužší a kolo tak zpočátku vypadá taky. Během chvilky mne sjíždí Peťa Kuča, v kopečku na mne dokonce chvilku čeká, ale nejsem dost technicky vybaven na střídací jízdu. Kohosi sjedem, skupinka má tak 5 lidí a najednou se zezadu přiřítí Aleš Dedek, jede fakt drsně, ale z mého pohledu jde tempo skupinky do háje. Jakmile jde z čela Aleš nebo Petr grupa zpomaluje, pak zrychluje.....kašlu tedy na ně, nechám je ujet a jedu si svoje. Dokonce se snad rozjíždím. Už mne po otočce nikdo nedojede, za to já jednoho odpadlíka s číslem 14 jo. Je to pěkná mrška, pověsí se a jede. Spolupráce nula a na běhu je potom jako rybička. To já tedy ne. Už výběh do depa je maso, přezout do maratonek , dotáhnout dětské gumové tkaničky a davaj dolů na hráz a dál a dál. Od samého začátku mám pocit, že prakticky stojím a vůbec neběžím. Do značné míry je to asi pravda, protože Ti co mne předbíhají, mi dávají přímo brutálně. S běham prostě musím do příštího roku něco víc udělat (taky asi hlavně se zastaveným poklesem váhy). První polovina běhu je až po otočku převážně mírně do kopce, zpět překvapivě převážně z kopce. Zhruba na 1,5-tém km potkávám čelo závodu. První Michal Kumstát, druhý Laďa Dvořák, třetí Petr Vabroušek, další nepoznávám, ale všichni běží prostě parádně. Mám co dohánět;-) Nakonec se jaksi dotrápím do cíle a mám toho fakt plné zuby, hlavně poslední kratinký kopeček do cíle je opravdu mazec.
Jak to probíhalo dál moc nevím, slíbil jsem totiž, že se vrátím tak, abychom bez problémů vyzvedli Marušku z víkendového pobytu u koní, takže po lehkém návratu trochy krve do hlavy se balím, ani nepřevlékám, jenom hodím do auta na sedadlo osušku a valím domů.
Tím již nemohu líčít, co se dělo pozávodě, nicméně jedno překvapení jsem si nechal až na doma, protože po importu dat z hodinek jsem zjistil, že na kole jsem dal lepší průměr, než v Hulíně, běh na vetřinu stejné tempo 4:53. V Babicích to nicméně stačilo pouze na 54. místo z 97-mi účastníků. I tento výsledek však stačí na to, abych se v hodnocení Hanáckého poháru posunul na konečné 37. místo, což je o 2 místa výše než loni a třeba Robert Fojt je jenom o jedno místo přede mnou s náskokem mizerných sedmi bodíků. Bez nějakých spekulací o počtu absolvovaných závodů za mnou v celkovém hodnocení končí Kňáva, Vabroušek, Dvořák, Kumstát....Myslím, že nejsem jediný, kdo bude muset na zimu máknout :-DDDD
Nu tt sezóna mi zkončila, práce na zlepšení v běhu je zatím celá přede mnou. Už se těším na první ironmanovi tréninky.

Hulmen 2007

Na tento závod jsem se docela těšil. Znám Hulínské koupaliště, které je jedno z nejhejzčích v regionu navíc s velikánských brouzdalištěm pro Matýska, takže jsme závod pojali jako vyloženě rodinnou atrakci s manželkou, Matýskem, švagrovou Zuzanou, oběma neteřemi i Ondrou, který ale nezávodil, aby se pošetřil na Babický triatlon v neděli. Druhým velkým plusem závodu je časný start (9:00), po závodu tedy zbývá prakticky celý den na vodní hrátky a radovánky. Jednou z těch prvních bylo zjištění, že jsem nenabil akumulátory do foťáku, čímž z této prima akce nemám ani obrázek, škoda.
Prezentace proběhla v pohodě, stejně jako cesta navzdory ranní hodině, nafasoval jsem vzorek musli od Dava, Delissu a citrónku (něco takového asi prvně) a číslo 35. To mi bylo napsáno ukrutně tlustým a i jinak brutálním fixem na obě nohy i ruce a barvou z něj jsem si zašpinil komplet všechno oblečení, jež jsem měl sebou ;-) Na start se postavilo skvělých 119 lidí.
Plavecká část probíhá v bazéně vždy po 15-ti závodnících, kteří pak normál valí do depa na kolo a dál. Nevýhodou tohoto modelu je malý přehled o vývoji závodu (což mne například netrápí;-)), ovšem zásadní výhodou je jak luxusní nekontaktní plavání v 50-ti metrovém bazénu, tak i prakticky bezhákové závodění.
Jak si bystrý počtář spočítá, startoval jsem ve třetí vlně. Počty sice narušil pořadatel tím, že do druhé rozplavby zařadil jenom ženské, ale asi byly všechny brzo regnuté, že jsem se do třetí vlny vešel. Plavalo se mi dobře (nejspší díky točenému pivku, které jsem díky včasnému příjezdu před startem stihl) , jenom škoda, že jsem ve vlně prakticky neměl soupeře (trochu jsem se bál Aldamana, ale asi neměl den :-)). Nejlepšímu dalšímu závodníkovi jsem na 450-ti metrové trati nadělil 110m a lezl ven za obstojných 6:40, kterýžto náskok mi ovšem užralo depo, kde jsem šel i do ponožek. Po Grafilitu jsem nechtěl riskovat puchýře. Kolo je svižné, na trati jenom jeden kopeček cca na 10-tém km, kde mne dojíždí první a také poslední cyklista. Chvíli za ním vlaju, pak mi ujede, pak ho sjedu, chvíli se střídáme (mezitím sjíždíme nějaké holky plavající před námi), nakonec mu jaxi ujedu. Švihá mi to hezky až do chvíle, než přijedu na křižovatku do Břestu, kde jsem tedy rozhodně neměl co dělat. Přejel jsem, já trouba, poslední odbočku vlevo (šipky byly malé, červené a jám mám 4,25 dio na obě oči, navíc mi to hezky jelo, kdo by zatáčel;-)). V Břestu jsem se rozhodl neotáčet, ale uhnul jsem vlevo a dojel do Hulína po hlavní od Přerova, čímž jsem si natáhl kolo odhadem o 2-3 km. Průměr 34kmph potěšil. Takže hurrá na běh. V depu se zas jaxi dlouho šmrdlám a razím na dál. Sbíhám znova holky, které jsem už předjížděl a jsem sbíhán běžci, kterým jsem možná mohl ujet. Naštěstí jich díky rozestupům není moc. 6 km nakonec dávám za 28:43. Tak rychle jsem letos ještě neběžel.
Nakonec z toho vyšlo celkově 38. místo, 6. v kategorii nad 35 let. Na bednu chybělo necelých 7 minut. Nebýt pokaženého kola.....Jarda Zdráhal mi dal 40 sekund....škoda. Ale aspoň jsem ho nenaštval jako svého nového klubového kolegu, protože na můj zdvořilý dotaz o vstup do oddílu mi Petr Dohnal z TTS Osek neodpověděl pyšně v duchu Mirka Dušína, že klub je plný, ale naopak s tím neměl nejmenší problém a po pár dnech mi dal vědět, že členové s mým přijetím souhlasí. V Hulíně jsem tedy provedl historický akt a podal přihlášku do oddílu TTS Osek Nad Bečvou, čímž se za pár dní stanu registrovaným a pro nevybavené kolo nebuzerovatelným borecem :-D. Navíc budu muset celou zimu pilně trénovat, abych novým kolegům aspoň občas viděl záda.
Ale zpět k závodu. Už toho vlastně moc nezbývá, protože v tombole jsem nevyhrál (Aldaman ano a pěkně mne tím rozhodil) a líčít Matýskovy kraviny v brouzdališti by vydalo na novelu. Jednu věc však vyzdvihnout musím a to občerstvení po závodě. Pořadatelé se vykašlali na tradiční guláš či malinko méně tradiční těstoviny a podávali řízek a to Řízek s velkým Ř. cca 2x tak větší rozlohy než přiložený krajíc chleba a minimálně 1,2cm tloušťky v nejtenším místě, které bylo malinké :-D. Křupavá strouhanečka, no mňam. Moc tuto potravinu doma nevaříme, ale já si v sobotu na kuřecím řízku pošmákl jako už dlouho na ničem.
Ze svého pohledu hodnotím akci jako skvělou. Hezký závod, umístění bych předem bral všemi deseti, škoda nataženého kola, mohlo to být ještě lepší a cenné body rodinného soužití, protože blbnutí mi trvalo přesně 1:34:19. Závodu se neúčastnil ani jeden z mých mediálních oblíbenců, asi to mají daleko.
Tím bych měl prakticky končit, ale přihodím malou veselou večerní historku. Po návratu z Hulína jsem slíbil kamarádovi vyřešit nějaké potíže na jeho notebooku. Cestou jsme se (pěšky) stavili v obchodě koupit něco na snídani, protože doma bylo totálně vyjedeno. Opravil jsem noťas, nachutnali jsme vína dovezená z Itálie (chardonnay z Traminu a jiné lahůdky), Matýsek si vesele hrál, vyhlížel za oknem pavouky a najednou se dalo do deště a nastalo skoro deset večer. Navzdory x taxi firmám v Přerově se polovině nedalo dovolat a firmy, které braly hovory, nabízely příjezd kolem půl hodiny. Využili jsme tedy nabídky hostitelky, že nás hodí domů. Čekaje na odvoz dcery z nočního vlaku totiž nepila. Dorazili jsme domů a sotva Dája odjela, zjistli jsme, že nákup zůstal u nich. Jelikož již povoloval déšť, nazul jsem botky, triko, šiltovku a elasťáky (pořadí bylo asi jiné ;-) a vydal se klusem s batohem pro snídani. Taková noční 4km vyklusávačka po sedmičce vína je skutečně mimořádný zážitek. Chvíli jsem dokonce uvažoval o pár km protažení klusu, ale nakonec dorazil raději domů a šel spát. Sice trochu dlouhá, ale povedená sobota.