pondělí 1. října 2007

Běžecká mizérie, aneb prakticky neběžecký týden

Po dvou skoro 80-ti kilákových týdnech mi Michal vyšil týden s relaxačními 60-ti km. Pravda, ještě zjara by mi to přišlo jako totální maso týden, teď ovšem, po pár týdnech řízeného tréninku už mi to tak nepřišlo.
Nicméně ani tento "lehký" týden se mi nepodařilo zvládnout. Zničehonic se mi najednou ozvalo hned několik částí nohou, převážně tedy nohy levé i když některé symptomy jsou symetrické a nárt mně bolí jenom pravý. Tak to vezmu odspodu. Pravý nárt, nevým, jestli slabý výron či něco jiného, ale když přitáhnu špičku k holeni, tak už neohnu prsty, jak mě nárt bolí.
Směrem výše nad nártem jsou achillovky. Ty mě bestie bolí obě na vnitřní straně. No bolí, je to takový tupý pocit po chvíli běhu, který tak po 5-ti až 7-mi km zmizí.
Prakticky v sousedství jsou holeně, které se chovají hodně podobně. Když se rozbíhám opravdu opatrně a dlouho, tak o nich ani nevím.
Levé koleno. Na kolena jsem nikdy moc netrpěl, když se něco ozvalo, stačilo přestat šidit strečink a dobré. Teď to neplatí, levé, potvora, jakoby občas chvílemi selhávalo. Nic fatálnícho, ale otravuje to.
Zejména v kombinaci s tím, že se stále občas ozývá levá zadní strana stehna a teď v kombinaci s bolestí v kyčli. Z té mám největší obavy. Snad naordinované plavání pomůže.
Jak to tedy vypadalo.
V pondělí jsem podle rozpisu odklusal 6km na 137bpm. Předepsáno bylo 135, ale na těch to nešlo.
V úterý to byla osmička na 145bpm, dal jsem 146 při tempu 6:03. Prostě krize a vůbec mne to nebavilo.
Ve středu desítka na 150bpm. Tu jsem přesunul místo volného dne na čtvrtek kvůli středeční poradě, jež se protáhla.
Takže ve čtvrtek místo desítky jenom osmička na 147bpm. Večer se spustila taková mlha, že jsem prostě nemohl rychleji. Při tempu, jakým jsem se ploužil strašně vysoké tepy.
V pátek Michalových oblíbených 10x100 s meziklusem, u kterých už jsem cítil, že je to v pytli.
V sobotu asi nejdůležitější trénink z týdne 3x2km ve 4:30. Totální deziluze. Při tempu 4:40 jsem po kilometru vytuhl, musel zastavit a když jsem se po chvíli zkusil rozběhnout, zkončilo to lehkým blinkem a doploužením se domů. Nedělní 16-tku jsem vypustil a raději sbíral body v ZOO Lešná a na závěr náročného dne se odměnil červeným burčákem.
Tento týden mi Michal naplánoval ještě volnější, pokusím se dodržet doporučené plavání, které od dovolené flákám na 100%.
Klíčový závod se blíží, tak snad budu aspoň natolik použitelný, abych nepodal potupný výkon.
Uvidíme, co dá tento týden :-D

5 komentářů:

  1. Jestli tě ten IM trochu nezničil. S výčtem tvých bolestí, se divím, že vůbec ještě vyběhneš :-). Dej se dohromady, aby jsi toho 13.10 podal skvělý výkon a spokojenej mohl ukončit sezónu.

    OdpovědětSmazat
  2. No Martine, tak tu na tenhle tvůj článek koukám, a buď se moc lituješ, nebo jsi poloviční invalida. Že se tak morduješ! zdraví Lukáš

    OdpovědětSmazat
  3. No myslim, ze Martin se urcite nelituje akorat ted moc busi. Myslim, ze ma svou hlavu a nepozene to do extremu. Marto vis jak se to rika..."mene je nekdy vice" ;-)

    OdpovědětSmazat
  4. se nelituju, jenom konstatuju. Minulej týden byl fakt na pytel a jako invalida jsem se skoro cítil. Teď se to zdá lepší, ale možná je to tím, že skoro nic nedělám:-).
    Akorát ten nárt, sviňa bolí furt. Musím hrozně opatrně zavazovat botu, jinak to boli fakt dost.

    OdpovědětSmazat
  5. Pri tve telesne konstrukci proste nesmis regeneraci sidit. Me taky furt neco tahalo pres leto, ted jsem najel na pravidelne plavco 2x tydne a po mesici je vse OK. Nic neboli, 90% bezcu co osobne znam povazuje regeneraci za ztratu casu, vysledkem jsou pak drive ci pozdeji zdravotni problemy.IM

    OdpovědětSmazat