Garmin Edge 800

Nový specializovaný cyklistický přístroj ohlásil Garmin, jak je jeho dobrým zvykem, již před drahným časem. Dlouhatánská prodleva mezi ohlášením a uvedením na český trh tak dala většině zájemců celkem dlouhý prostor pro rozmýšlení, zda má smysl takový přístroj pořizovat (tady vidím celkem jasnou kladnou odpověď), či upgradovat, je-li již člověk majitelem celkem povedeného edge 705.
Protože jsem člověk dobře vychovaný a spořivý, tak ačkoli se mi osmistovka docela líbila hned od začátku, hned od začátku jsem si taky říkal, že si ji nekoupím. Drželo mě to až do té doby, než se sešly 2 okolnosti:
- při náhodném rozhovoru s Petrem Valešem z etriatlonu slovo dalo slovo a za příslib recenze mi nabídl docela zajímavou slevu, jakožto partner Garminu.
- při nějaké jízdě na kole jsem v diskusi s Doomem zmínil úvahy o osmistovce a on okamžitě projevil zájem 705-tku.
A všechna dobrá předsevzetí byla rázem v háji, rozdíl mezi prodejní cenou po slevě a částkou za odprodej staršího strojku už byl tak nízký, že můj hračkami postižený mozek vyslal signály rukám píšícím objednávku:-).
Netrvalo dlouho a computer ležel na stole. Asi se nebudu dlouze rozepisovat o příslušenství. Jelikož jde o českou distribuci, je součástí slušná mapa TOPO Czech 2010 a nový pohodlný hrudní pás, ještě malinko lepší, než ten od 310XT. Bral jsem balení premium HR bez kadence senzoru, protože kadenci i rychlost umí měřit i powertap, resp. údaje z čidla GSC10 při funkčním powertapu Edge stejně nebere nemluvě o tom, že čidlo je pořád stejné už asi 6 let.

Na první pohled je zřejmý rozdíl oproti 705-tce:

Je pozoruhodné, jak přístroj, který jsem vítal před třemi lety s naprostým nadšením jako výkřik moderní techniky, působí dnes skoro bych řekl až "rusky". Přitom pořád výborně slouží a po porodních firmwarových bolestech mu není v zásadě co vytknout.
Nový vzhled je ovšem nový vzhled:

Na první pohled ďábelská kombinace policejních barev (ten vtip určitě znáte, ptá se policajt: "je černá barva?" "Jo." "A je bílá barva?" "Jo." "Tak nevim, co žena blbne, dyť máme barevnou televizi"), která mi náramně ladí ke kolu, nemluvě o na obrázku hůře viditelném černém rámečku, který je v reálu karbonový.
Nový edge je oproti tatínkovi celkově menší, tenčí, má ovšem větší displej 6,6 cm vs 5,6, byť s nevalným (a to se krotím) rozlišením 160x240 vs 176x220 pixelů. Z pohledu navigace, kde mne zajímá nejvíce to, co je přede mnou více pixelů na délku vítám (navíc přibyla 2 datová pole pro zobrazení na základním displeji, ale o tom později), nicméně v době, kdy od uvedení třeba HTC Diamond, který měl na stejné úhlopříčce VGA zobrazení, uplynuly už více než 2 roky, to je skutečně jenom vrabčí skůček kupředu.
Co vidím z konstrukčního hlediska jako zásadní pokrok, je změna upínacího mechanismu na stejný, jenž se osvědčil u modelu Edge 500. Tedy jednoduché nacvaknutí otočením na jednoduchý chyt připevněný gumovými kroužky. Budí ve mně daleko větší důvěru, než upínání 705-tky. Vzpomínku na pád na dlažbu mám stále živou:-).
Celkově se tedy dá říci, že po nemapovém Edge 500 vykročil designem do 21. století i model mapový. Pojďme se tedy podívat, co přináší osmistovka oproti semdsetpětce nového (co přinesla 705-tka možno přečíst třeba zde), kromě tedy již diskutovaného designu:
V první řadě přináší nový chipset. Garmin pravděpodobně opouští produkty firmy SiRF a její aktuální chip SiRF Star III, který je ještě v 705-tce. Nově byl použit chip společnosti STMicroelectronics ST2062. Reakce na tuto změnu jsou rozporuplné a protože já nelovím cache, čímž nejsem žádný přesnostní maniak, je mi to celkem jedno, takže moje hodnocení je hodně (možná:-)) povrchní: tady je mapka z cesty do práce uložená v 705-tce a tady stejná trasa uložená do osmistovky. Rozdíly jsou naprosto marginální a stejné se najdou i mezi dvěma stejnými trasami na 2x změřenými týmž přístrojem. Za mne tedy k přesnosti naprosto žádná výhrada, navíc nový chip by měl být schopen přijímat signály připravované evropské sítě Galileo. Ono sice než Galileo pojede (pojede-li vůbec) uteče asi ještě hodně času a Garmin představí ještě 1-2 cyklistické modely, ale člověk je aspoň připraven :-).
Přímo ďábelsky rychlé a citlivé mi přijde zachytávání satelitů. Svižná se mi zdála už 705-tka, ovšem 800-vka je ještě někde jinde (SMT používá technologii hotfix oproti instant fixu u SiRFu). V souvislosti s GPS přibyla zajímavá funkce doplňující autostop (automatické zastavení stopek při zastavení kola, aby se člověku nekazil průměr;-), kterou je movement detection. Konkrétně jde o to, že po rozjetí a zapomenutí odmáčknutí stopek budík sám zařve "dal jsi se do pohybu, chceš zapnout stopky?" a zobrazení z displeje nezmizí, dokud buď stopky nezapnu, nebo hlášku nezruším. Blbé je, že tlačítka "start" a "cancel" této volby jsou tak blízko u sebe, že třeba v rukavicích je správná trefa trochu oříšek:-) i tak jde ale o šikovnou věc.
Druhou věcí související s GPS (a samozřejmě i barometrickým výškoměrem) je měření sklonu (grade). Při stoupání si pánové z Garmina troufli udávat stoupání s přesností na desetiny procenta. Vypadá to efektně, ale moc tomu nevěřím. Nemluvě o tom, že ve sjezdech, kde je sklon záporný, se kvůli minus desetinná část nezobrazuje....
Druhou a na první pohled nejviditelnější změnou je větší a hlavně dotykový displej, což může teoreticky být pro někoho i nevýhoda, já to ovšem vidím jako spíše výhodu, byť dotykové ovládání není ještě pro jízdu na kole přivedeno k dokonalosti. Displej není kapacitní, ale poněkud anachronicky rezistivní. Důvod je prostý: k telefonování si člověk rukavici sundá, v mraze na kole ovšem již hůře. Kvůli dotykovému ovládání se změnilo zásadně zobrazení menu. Na hlavní obrazovce "menu" jsou 4 velká tlačítka "where to", "course", "workout", "history" a 2 malá tlačítka: jedno s křížkem pro vyskočení z menu, druhé s montážním klíčem pro aktivaci menu nastavení. Principy nastavování se nijak zásadně neliší od předchozího přístroje a člověk si zvykne jednadvě.
Pro pohyb v menu je nutno používat právě dotykového displeje, protože joystick ze 705-tky už na přístroji nenajdeme. Chvíli jsem si myslel, že napíšu, jak je to dobře, ale ono je to asi jedno.
Joystick se za jízdy ovládal blbě, dotykáč se taky neovládá nic moc, byť za sebe bych řekl, že trochu lépe ano. A v klidu se dá používat obojí. Pro nošení v kapse při použití místo turistické navigace je ale absence joysticku samozřejmě výhodou. Další výhodou je, že kromě dotykových šipek na displeji podporuje Edge také (byť velmi rekreačně) gesta. Tzn. mezi obrazovkami je možno se přepínat nejen ťukáním na mrňavé šipky v dolních rozích, ale i gesty. Tzn. šmrncnutím prstem buď zleva doprava, nebo opačně. Funguje to dobře a podobně funguje i pohyb v menu, jež se nevejdou na jednu obrazovku. V těch se člověk buď pohybuje opět pomocí šipek, nebo tahem prstu tentokráte ovšem pro změnu shora dolů a opačně.
Navzdory možnosti ovládat pohyb i gesty, je součástí zobrazení na displeji i tlačítko menu s šipkami pro pohyb vlevo a vpravo. Je to trošku nedomyšlené. Osmistovka má na výšku o 20 pixelů více než 705-tka a díky tomu si výrobce troufl nacpat na jednu obrazovku až 10 údajů. Tak od oka by člověk řekl paráda. Když se ale podívá i druhým okem, zjistí nemilou věc: díky místu zabranému šipkami a tlačítkem menu, se prostor pro zobrazení měřených veličin zmenšil a i čísla jsou tím pádem menší, než na 705-tce. S ohledem na vyšší počet polí menší čísla přehlednosti nepřispívají. Zvyknout se samozřejmě dá, jenom si říkám, proč těch 10 polí nenacpat s novým firmware i do 705-tky... A ještě jedna věc: kromě vyššího počtu zobrazených polí přibyla nově i třetí standardní obrazovka, celkem tedy může člověk za jízdy zobrazovat až 30 různých údajů. Blbý je, že aby si je pořádně prohlédl, musí zastavit:-) Jeden řádek navíc oproti 705-tce pro měřené údaje je možno přidat i pro screeny course, workout a map.
Displej je dále samozřejmě barevný, což je i ten na 705-tce, nově jsou však nabízeny "motivy", kdy si člověk může vybrat i pozadí pro menu (třeba články řetězu nebo pastorky:-) a dokonce i věc známou z autonavigací, jíž jsou denní a noční barvy. No a jelikož strojek umí ukazovat i východ a západ slunce, dokáže i tyto režimy používat automaticky. Než jsem to našel v nastavení, myslel jsem, že mne šálí zrak, když se mi zobrazení času přeplo z normálního (tedy tmavá čísla na světlém pozadí) na inverzní (světlá čísla na tmavém).Šikovné řekl bych, byť po tmě toho asi moc nenajezdím.
Ona se vůbec grafika celkem změnila. Jednak kvůli dotykovému ovládání, kdy menu musí být větší a musí místy zobrazovat i nějaká ta tlačítka, druhak si asi někdo uvědomil, že je blbost udělat barevný displej kvůli navigaci, ale všechna menu nechat v podstatě monochromatická, jako tomu je u 705-tky. Výrazného zlepšení dosáhl také tréninkový partner, který je jednak větší, ale hlavně má nový a barevnější dres vyvedený ve žluté. Velmi motivační.... Sadu ani rám při aktuálním rozlišení nedokážu rozpoznat, ale vypadá to na nějakou časovkářskou lahůdku:-)
Poslední novinkou týkající se přímo displeje je podpora pořízení screenshotu (otisku obrazovky zařízení). Stačí v menu tuto funkci aktivovat, propracovat se na místo, kde chceme otisk získat a krátce stisknout tlačítko power. Obrázek potom najdeme v interní paměti přístroje. Třeba v recenzi takové obrázky nevypadají špatně že? :-)
Zachována zůstala podpora ANT a ANT+ periferií, je tedy možno používat všechny garminí tepáky či kadenční čidlo GSC10, jež jsem vozil jž s Forerunnerem 305-tkou před 4-mi lety.
Úplnou novinkou ve výbavě cyklistických přístrojů od Garmina je čidlo teploty a možnost jejího zobrazení na displeji. Sice vůbec netuším, k čemu je to na kole dobré, když se člověk stejně obléká ještě před vytažením kola s tachometrem před barák, ale když už tam ten teploměr je a na jednu obrazovku se vejde 10 hodnot, tak ho tam taky sleduju:-)
Novinek se dočkala i datová část zařízení a dvě ze tří mne teda nenadchly. Tou první je zcela nepochopitelné zmenšení interní paměti přístroje. Tomu tedy vůbec nerozumím, v době gigabytových flashek za pár korun se Garmin vydal cestou zmenšení ze 700MB interní paměti v 705-tce na přibližně desetinu! v osmistovce. No to je fakt na ránu. Sice k přístroji přibalí i 2GB microSDčko, ale to je malá náplast na to, že do interní paměti přístroje prostě mapu neuložíte:-(. Pravděpodobně v souvislosti se zmenšenou interní pamětí se rovněž změnil formát souborů s historií aktivit. Dobře zpracovatelný textový formát tcx byl nahrazen binárním formátem .fit, který je výrazně ekonomičtější, co se týče velikosti, v případě porušení ale asi nepůjde tak snadno opravit, jako svého času porušená tcx-ka v 705-tce. Snad nebude osmistovka chcípat tak, jako její předchůdce s prvními verzemi firmwaru. Naštěstí je tento formát podporován ve sporttracks od verze 3, takže aspoň jedna pakárna, které jsem se trochu bál, nenastala.
Co naopak, ale rovněž bohužel, naprosto nezaznamenalo vývoj, je aplikace Garmin Training Center. Pořád stejný krám se stejnými nedostatky, nemožností přípravy courses i při instalaci map, no darmo mluvit. Garmin se očividně vrhl do webové aplikace garmin connect, která po příšerných začátcích celkem dospěla, pořád ale neumožňuje plánování tréninků s následným odesláním do budíků, takže pokud se člověk nechce babrat v budíku, musí GTC instalovat. Nemožnost tvořit na PC tréninky s řízením podle výkonu po 3 letech podpory powertapů a dalších ANT+ zařízení považuji od Garminu za normální lumpárnu. Ještěže jsem už systematický trénink ukončil, jinak by mě to štvalo o hodně víc:-)
Druhým restem, který v mých očích Garmin naprosto neřeší, je nemožnost zálohovat uživatelské nastavení budíku, případně ho moci přímo provádět v PC. Nastavovat 30 položek standardních obrazovek, další v obrazovkách workout, course, maps a další položky v settings už fakt zavání otravností a přitom by pomohla nějaká mrňavá aplikace nebo udělátko do GTC. Škoda.
Další věcí, kterou Garmin naprosto neřeší, je existence microUSB konektorů. V době, kdy je konečně podařilo v mobilní oblasti dosáhnout nějaké standardizace, všechny nové telefonu už tento konektor mají, čtečky knížek a další spousta periferií, takže už asi každá rodina doma nějaké nabíječky s microUSB má, garmin pořád vesele cpe do strojů miniUSB. Naštěstí jsem ještě všechny staré kabely nevyhodil. Ono v krabičce totiž najdete nabíječku s USB výstupem a opět jeden jediný kabel USB - miniUSB o impozantní délce cca 25cm. Tady prostě "katování kostů" zdaleka nemělo optimální dopad. Dovolit takto hanebné halířové úspory u zařízení za 500USD už mi připomíná přehánění.
Jo a co se týče vydrže, zatím bych řekl, že je tak plus mínus stejná, jako u Edge 705, čili kolem 14-ti hodin s navigací. Údaj zpřesním po nějakých delších výletech.
Zůstává i vodělodolnost podle normy IPX7, zakrytí karty a konektoru silikonovou gumou snad chrání, pohodlně se ale zejména často používané miniUSB nezakrývá.
Podtrženo sečteno:
Edge 800 je vynikající zařízení a jak je to v této kategorii zatím bohužel zvykem, jedinými skutečnými konkurenty jsou jiná zařízení od Garmina. Ať už cyklisticky specializované Edge 705, 605 či 500, případně outdoor modely s podporou ANT+ periferií jako Dakota nebo Oregon.
K dokonalosti mu ovšem pár věcí chybí. Přímo v přístroji nějaká ta paměť či mikroUSB, lepší rozlišení disleje a možná propracovanější dotykové ovládání. Garmin by rovněž mohl přestat na svých sportovních fanoušcích lakotit a konečně trochu pohnout s aplikací GTC či dodávat delší kabely.
Objektivně řečeno, nenapadá mne žádná "killer option", která by byla oním rozhodujícím důvodem pro upgrade ze 705-tky, tedy pokud není člověk fanda do novinek pro novinky:-). Při koupi nového přístroje je to ovšem jiná, protože cena 705-tky je stále poměrně vysoká, to bych s klidným svědomím doporučil právě osmistovku. Větší displej, více dat, rychlejší překreslování mapy, prostě modernější stroj. Nemluvě o tom, že je výrazně hezčí. Škoda blešek, nemůžu se ubránit pocitu, že je tam Garmin nechává schválně.

Odpočinek dělá mistry :-)

Proto je potřeba se mu taky trochu aktivně věnovat že jo. Do toho týdne jsem vstupoval už celkem dost unavený. 2 týdny po sobě přes 15 hodin pohybových aktivit (není to trénink, tak tomu tak nebudu říkat) už pro staršího lehce otylého člověka představují slušnou zátěž.
V tušení nadcházejícího pokaženého počasí jsem se ještě s nohama utahanýma minulým týdnem vydal v pondělí a úterý do práce s tím, že zpáteční cestu jsem drobátko natáhl.
Ve středu jsem organizačně musel zůstat doma hlídat nemocnou Marušku, ale hoďku kolem poledne doma vydržela, aby tatínek využil na pár dní posledního slunka. Sice jenom třicítka, ale už jsem fakt cítil předchozích 14 dní a v nich najetých více než 700km, takže stačilo.
Večer navíc ještě tanečky a na ty nemůžu jít zrasovanej, aby se milostivá paní nezlobila. Docela jsme potančili, dorazili totiž jenom 3 páry a místa tím pádem bylo luxusně, zažil jsem si nové prvky z minulého pátku, takže velká spokojenost.
Ve čtvrtek volno. Venku se žení čerti, já jsem jak praštěný palicí a ještě k tomu dost náročný pracovní den. O volném dni jsem si dal předsevzetí zařadit nějaký ten pořádný strečink, místo toho jsem ale nakonec zvolil jinou uvolňovací techniku a otevřeli jsme si se ženou sekt. Taky dobrý:-)
Co bylo ovšem skutečně důležité je fakt, že mi na stole přistála novinka do rodinky elektronický hraček, tentokráte Garmin Edge 800, který nahradí starší Edge 705. O zařízení napíšu samostatnou recenzi, zde jenom zmíním, že stačí, aby si člověk pořídil pěknou hračku pro měření venkovních aktivit a počasí jde do háje.
V pátek jsem měl opravdu velmi silné cukání vzít aspoň bajka a jet na něm do práce za účelem ozkoušení Edge, nicméně ranní vydatný déšť mne za záměru vyléčil. A dobře udělal, včerejší útlum pokračoval, ještě bych se kole někde naboural. V autě je člověk přece jenom bezpečnější. Po návratu domů mne ale přepadlo černé svědomí zahálky a jelikož jsem byl doma sám (žen odvedla děti na hlídání přes noc a šla na "lepší"), dal jsem si před tanečními hodinku posilování. Musím říct, že několikatýdenní pauza se sakra projevila a všechno mě hezky bolelo. V tanečních, kde jsme měli s manželkou sraz, to tentokrát bylo velmi krotké. Většina frekventantů byla totálně v háji, pletli kroky a zbytečně moc času jsme mařili opakování věcí z prvních lekcí. Řekl bych, že situací byli zaskočeni i tancmistři. Snad to příště bude lepší. Bude to ovšem, bohužel, už náš poslední kurz v rámci běhu "bronzové úrovně" a pokračovat už budou jenom taneční středy, kdy neprobíhá výuka. Každopádně už jsme přihlášeni na prázdninové čtyřdenní soustředění a od září hezky šup do "stříbrňáků":-).
V sobotu jsem chtěl po obědě na kolo, plány se ale změnily. Jednak počasí až tak luxusně nevypadalo, druhak děti jsou konečně zdravé a jelikož už dlouho loudily kino, dali jsme odporně konzumní den. Nejdřív nákup v nákupním centru, následně oběd a film Rango v Cinestaru. Abych řekl pravdu, tak Rango mě ani manželku nenadchl, ale děti ano, čímž byl účel návštěvy splněn. Návrat po páté hodině předznamenal další volný den v týdnu, prostě pohodička:-).
V neděli to ráno vypadalo, že slibované sluníčko je jenom marketingový trik hydrometeorologického ústavu za účelem zvýšení dotací, po obědě ale vykouklo, tak jsem stihl větrných 60 km, čímž se týdenní kilometráž dostala přes 200km a aktivní čas přes 13 hodin. Při troše snahy to vypadá, že by za březen mohlo klapnout 60 hodin.
Jsem zvědav hlavně na to mistrovství, když jsem tak hezky odpočal :-)

Chcete něco zažít? Kašlete na padák, vezměte do pořádného větru vysoké ráfky:-)

Já normálně nevím. Mám takový pocit, že abych mohl aspoň trochu jezdit, musím prostě přestat trénovat. Dívám se dneska do sporttracks a oči přecházejí. Se započítáním tanečků (3,5 hodiny) to dalo tento týden lehce přes 17 hodin. Kdo nevěří, může se podívat do grafu.

Rozhodně se asi dá říci, že doporučení ohledně 10-ti procentního nárůstu nijak úzkostlivě nedodržuji:-).
Přestože o týdnech nepíšu, pár zajímavých poznámek k právě proběhlému bych měl.
V pondělí jsem nuceně vynechal. Sice bylo hezky, ale povinnosti před i po práci mi znemožnily zařadit kolo.
Zato v úterý jsem si trošku vynahradil a lehce to cestou domů s Doomem natáhl. Foukalo nám pěkně do xichtu, Martin si to prostě umí zařídit, aby se mu cestou zpět domů jelo hezky.
Tradiční středeční Prágl je už standardně lehce zkrácen, abych stíhal středeční tančírnu. Tančila se hlavně latina a musím říct, že i navzdory nepříznivé předpovědi počasí, jsem se při pohledech do zrcadla na fešáka s uvolněnými kyčlemi a doprovodnými tkáněmi, rozhodl jet na horáku.
Taková čtvrteční biková premiéra při cestě do práce. No a byla zážitková! Ráno jsem vstal, mrkl z okna (bez brýlí, 4,25D každé oko:-)) a řekl si: trochu vlhko, toho se na kole s blatníky neleknu. Oblekl se, vysmál se výstražným poznámkám manželky, vytáhl kolo ze sklepa a hurrá na cestu. Už u baráku jsem si říkal: "kurnik nula, mrholí, nevrátit se pro auto?", ale už jenom představa "já jsem Ti to říkala" mě hnala dál:-). Už v Rokytnici ovšem legrace dávno končila. Protivítr jak prase, v něm přemrzlý déšt a cca 2cm téhož na silnici. Místy rozsolený, místy ne, no lahůdka všech lahůdek. Tento luxusní povrch jsem si užíval až do práce s tím, že jak byly boty stále mokřejší a nohy prochladlejší, stával se zážitek hlubším. Cítil jsem ale drsnej jak šmirgl 30-tka :-).
Na zpáteční cestu jsem se domluvil opět s Martinem (Doomem), což byla chyba, protože už sice cesty celkem oschly, ale dotlamní vítr fučel vysoce intenzívní.
V pátek se počasí umoudřilo, šlo tedy vytáhnout Rubéčko a pěkně jsem se projel. Doom odpoledne nemohl a vida, když cestou do práce vítr proti, cestou z práce do zad. No paráda. Dojel jsem v totální euforii plný endorfinů. Sprška, večeře a autem pro babičku na hlídání, když rodiče tančí. Sedl jsem do auta a hele, na řadě byla tahle písnička.

Je to přesně moje krevní skupina a v kombinaci s endorfiny jsem byl takovém rauši, že jsem si ve spolupráci s Ericem i pořádně zahulákal. Maminka myslela, že jsem přijel ožralej :-))) Je teda pravda, že u rumby jsem ten pocit měl o 2 hodiny později navzdory naprosté střízlivosti i já.
V sobotu se měl ozvat Alda, ale jel kamsi s hokejem, takže jsem vyrazil sám. V tomto počasí musím konstatovat, že není většího dobrodružství než svižné sjezdíky v odkrytých serpentýnách, kde chvíli fouká zleva a chvíli zprava. Prima adrenalin, kam se hrabou padáky, teréňáky, bungee-jumping..... Byl jsem jednou opravdu rád za váhu převyšující metrák, protože mít 60 kilo, plachtím na 404-kách kolem Helfštýna ještě dneska. Závěrečný úsek z Holešova byl ovšem za odměnu, švihačka hrubě přes 40 kmph, po sjezdu na hlavní dokonce 50kmph. No paráda!
V neděli to bylo podobné, ale už jsem byl psychicky připraven i trochu unaven po náročném týdnu, takže kratší než v sobotu, ale taky dobrý.


Za týden lehce přes 350km, spokojenost. Jenom počasí se má nějak pokazit, což by byla škoda, ale zase: co s tím můžeme tak asi dělat, že jo.

Kindle 3

Konečně jsem se dostal po hodně nestandardním úvodníku:-) k psaní skutečně o kindlu. Chvíli jsem i přemýšlel o tom, že článek vůbec psát nebudu. Penetrace zařízením je už v populaci poměrně značná, což mi došlo před 14 dni v pendolinu, kde jsme u stolku pro 4 četli na kindlovi 3. A to ještě věřím, že ten 4. nečetl jenom proto, že dal přednost spánku:-).
O co tedy jde: Kindel 3 je třetí generace elektronických čteček knih prodávaných přímo knižním gigantem Amazon. Jenom lehce odbočím právě k Amazonu. Je to jedna z mála dotcomových firem, která přežila splasknutí internetové bubliny a i když to s nimi vypadalo chvíli dost nahnutě, nakonec přežili, dnes žijí, řekl bych, celkem dobře a kromě internetového prodeje knih, s ním začínali, jsou i jedním z průkopníků prodeje eknih, hudby a dnes i celkem univerzálním prodejním portálem místy podobným třeba ebayi.
O co u takové čtečky vlastně jde? V současné době se obvykle jedná o zařízení se 6-ti palcovým displejem e-ink s rozlišením 600x800 pixelů zobrazujícím 16 odstínů šedi. Displej je dokonale pasívní, dokonce tak pasívní, že spotřebovává energii pouze při překreslování, při samotném zobrazení již napájení není potřeba. Docela veselá historka byla, když jsem stroj vybalil z přepravního balení a začal hledat, kdepak bych odlepil fólii s hezkým obrázkem čtenáře pod stromem. Nějakou chvíli (dost nervózní) trvalo, než mi došlo, že obrázek je zobrazen přímo displejem a žádná folie nikde nalepená není:-). Koupit se dají i čtečky s větším displejem i vyšším rozlišením (např. Kindle DX), které ovšem postrádají výhodu malého formátu A5 i nízké váhy.
O kvalitách displejů e-ink toho bylo napsáno už hodně. K všeobecné chvále se připojuji. Pasívní elektronický papír namáhá oči stejně jako normální kniha (vyžaduje samozřejmě osvětlení) a na rozdíl od podsvícených displejů třeba iPadů, s intenzitou světla roste jeho kontrastnost. Bez problémů tedy lze číst např. i na slunci, jak je vtipně ukázáno třeba zde:

To se prostě třeba s displejem ani HD2 nedá naprosto srovnávat. Dalším zásadním aspektem je skutečně famózní výdrž na baterie. Díky nutnosti napájení pouze ve chvíli překreslení, je množství stránek, jež lze přečíst na jediné nabití, přímo famózní. Na 1 nabití např. všechny 3 díly "Pána Prstenů". Slušné, řekl bych! K nabíjení ještě dodejme, že se mu tak děje přes standardní micro-USB konektor, jehož zavedení povinným standardem pro nabíjení mobilů v EU si cením jako jednoho z mála smysluplných unijních rozhodnutí.
Tím se dostáváme k obsahu, který je potřeba do Kindla dostat, aby bylo co číst, že jo. Knížky je možno nahrát několika způsoby:
- uložit je přímo z PC připojením čtečky přes USB, kdy Kindle podporuje USB mass storage profil a jeví se tedy jako další disk.
- zakoupit je na Amazonu, kdy to můžeme provést buď z PC, nebo přímo z Kindle
- poslat si je mailem do schránky, kterou si může každý vytvořit při registraci zařízení ve formátu ctenaruvnick@kindle.com. Knížky se potom stáhnou rovnou do čtečky, jenom záleží na typu, který si člověk koupil. Levnější varianta totiž obsahuje pouze WiFi a ke stažení knížky je potřeba být v dosahu nějakého hotspotu, dražší varianta obsahuje i 3G modul, s nímž k připojení stačí dosah signálu. Komunikace tímto kanálem je, překvapivě, bezplatnou službou!
Kindle podporuje několik formátů souboruů, z těch zajímavých .doc, .rtf, .html, .pdf či .mobi. S ohledem na rozlišení displeje se může (a také často stane), že dokumenty se zobrazují "divně" zformátované. Pomoci se tomu dá snadno. Odesláním na mailovou adresu na kindle.com, kde amazoní server sám podporované dokumenty zformátuje pro rozlišení čtečky. Funguje to velmi dobře.
Chce-li si člověk pohrát sám, může sáhnout po famózním freeware jménem calibri. Jeho velkou výhodou je výrazně větší podpora formátů (např. .pdb, v němž mám spoustu knížek a Kindle ho neumí) s následnou konverzí do formátu i podoby dobře čitelné v Kindle.
Tak, víme, jak knížky konvertovat, jak je do Kindle nahrát, ale zbývá poslední velká otázka, kde brát herdek knížky. A tady jsou, bohužel, legální možnosti pro českého čtenáře čtoucího v češtině dosti mizerné, až bych řekl katastrofální. A když jsem si přečetl vyjádření pana šéfa knižní sítě Kanzelsberger, že poptávka po eknihách u nás neexistuje, ani se nejspíš v dohledné době nezlepší.  Čtenáři čtoucí v angličtině jsou na tom nepoměrně lépe. Prakticky všechny nové beletristické, technické i odborné tituly vycházejí i v elektronické podobně a  jejich nákup není nijak složitý. Jediným problémem je ovšem jako obvykle DRM, který není standardizován a 2 největší hráči provozují vzájemně nekompatibilní formáty. Čili co si koupíte pro nooka, nepřečtete na Kindlovi a obráceně. Ach jo. Naštěstí je nabídka amazonu dost velká a dnes si už majitelé kindlů mohou knihy zakoupené na amazonu i půjčovat, wow. Třešínkou pro anglické čtenáře je schopnost čtečky předčítat anglicky napsaný text. Funguje to opravdu dobře. Ke čtení českého textu nepoužitelné, leč pro pobavení přátel dost dobré:-).
Česky čtoucí čtenář ovšem v zásadě legální možnost pořízení nemá. Jediný obchod, který bere eknihy vážně jsou palmknihy, nabídka je ovšem, mírně řečeno, slabší. Kde tedy knihy vzít? Nebudu tady uvádět linky, protože odkazy na ne zcela "čistý" obsah jsou vždycky problémem, ale navést trošku můžu. Svého času existoval projekt "Robova stránka o knihách", který už před drahnou dobou umožňoval výměnu digitalizovaných textů určených pro automatický předčítání zrakově postiženým. Nějakou dobu jsem pro pracoval jako editor. Stránky i databáze knih nakonec byly právě kvůli legislativním důvodů staženy, Robova stránka v jiné podobě ale existuje, bohužel řada odkazů je už neaktivních.
Lepší zdrojem je legendární warforum. Dá se toho tady najít hodně, bohužel, i zde kvůli zastaralosti linků na externí zdroje (rapidshare a spol.) dost věcí vyexpirovalo a je v háji. Dají se ale poptat a často taková poptávka uspěje.
Nejlepším čtenářským fórem u nás je ebookforum. Musím říct, že když jsem jeho stránky prolézal, říkal jsem si, proč se sem nejde podívat pan Kanzelsberger. Jsou tady stovky lidí, kteří knihy digitalizují, další stovky až tisíce, které se věnují korekcí OCR výstupů a dávají tomu obrovské množství času. Tady že není trh pro eknihy? Pche!
Koho by zajímalo více technických detailů, či konfigurační vychytávky, tomu doporučím web Radka Hulána. Sice mi jeho styl často vyleženě nesedí, ale kindla má očividně rád a opisovat jím shromážděné informace vidím jako zbytečné. Link na jeho kindle sekci včetně obrázků je zde. V začátcích používání to byl velmi cenný zdroj informací.
Závěrem už jenom zbývá konstatování, že kindle je výborný společník na cesty i na doma a doba e-knih je tady. Škoda jenom, že do Čech oficiálně doba eknihová dorazí se zpožděním. Kdo by o něm uvažoval, měl by pohnout. WiFi verze (ta levnější) jež je k mání za 129 USD a i s poštovným se vejde do 150-ti eur bude od dubna výrazně méně cenově zajímavá. Náš milovaný stát nám totiž připravil novinku: věci zakoupené mimo EU, jež se doposud danily o DPH až od ceny 150 EUR, se od 1.4.2011 budou danit již od 20-ti EUR. Takže spořivý čtenáři, moc času už není :-(.

Sice už netrénuju, ale.....

přesto zjišťuji, že v posledních týdnech se mi hodiny nějakého pohybu jaksi kumulují. A to, prosím pěkně, zatím stále neběhám.
Jednak se nám ňák udělalo hezky že? Normálně jsem navzdory x letům striktního odmítání oprášil stařičkého horáka superior, kterého jsem coby chudý student pořídil za výnos odprodeje akcií z 2. vlny kupónové privatizace (pane jo, ono už to bude nějakých snad 14-15 let) a nad čím i mně zůstává rozum stát, 28.2. jsem vytáhl dokonce své překrásné rubéčko.

Minulý týden mi to normálně dalo celkem 12 hodin. Sice to nejsou strašlivý Aldamanovo dávky, ale na mne dost dobrý. Navíc to byl týden vyloženě v tanečním duchu.
Ve středu hodinka a půl tančírny, v pátek dvě hoďky "normálních" tanečních, kde se před prodlouženou opakovalo, takže žádné extra pauzičky, no a v sobotu prodloužená, přes 4 hodiny muziky bez pauzy, uff. Navíc švagr, který tam byl s námi, netančí, pauzy vybírané s milostivou paní jsem tedy zhusta vyplňoval tancem se sestrou. Jinak ovšem vynikající záležitost. Velký sál klubu Teplo bez stolů, ty byly komplet v malém, čili moře místa, hudba reprodukovaná přičemž dýdžejové byli sami Šrámkovi, naši taneční mistři, skladba muziky tedy přesně odpovídala výuce. S ohledem na to, že jsem ještě v sobotu po obědě trochu protáhl kolo, po půlnoci, kdy akce končila, jsem už nohy řádně cítil. Hlavní ale je, že mezi páry, které prováděly ukázky tanců (frekventanti nejvyšších, zlatých, kurzů) byl jeden, který začal v bronzových loni v lednu jako my letos a letos již předtančoval, čímž jsem tedy nabral poměrně silnou motivaci!. Postup je tedy jasný: dokončíme bronzové, v létě soustředění, na podzim stříbrní, v lednu 2012 zlatí a předtančujem:-))).
Tento týden byl výrazně méně taneční (jenom středa a pátek), počasí ovšem bylo tak famózní, že jsem neodolal a zahájil pondělím dojíždění do práce na kole. Je to sice zatím ráno zpočátku a večer ke konci na blikačku, ale kromě středy (Praha) jsem jel každý den.
A protože jsem se slušně choval, bylo mi povoleno kolo na chvíli i o víkendu. Celkem jsem se dostal lehce přes 300 km za týden a strávil na kole k pro mne k tomuto datu neuvěřitelných 13 hodin a celkem tedy přes 16 hodin aktivit! S trochou lítosti myslím na to, jak by asi vypadal loňský rok, kdybych s Milošovým vedením mohl už touto dobou jezdit venku, navíc s příznivou předpovědí na celý březen. Ovšem co je pryč, je pryč a letos už je to jenom takové popojíždění bez systému, taky dobrý.
Našel jsem ovšem novou zajímavou motivaci k hubnutí, kterou je skleněná stěna v tanečním sále. Jestli máme za necelý rok  předtančovat, měl bych vypadat trochu elegantněji než dnes. Vono tahat váhu navíc na kole je jedna věc, ale vidět nadskakující neopren  třeba při svižnějším jive, to už je jiná káva.
Od zítřka tedy "stay hungry" Marťo! :-)
Příští týden zatím vypadá výrazně prahovatější a vůbec organizačně složitější, čili nebude tak výživný, ale něco z něj třeba vytlučem.