neděle 27. prosince 2009

Sezóna 2010 týden 4. (21.-27.12.) celkem náročný a jaký mohl být, kdybych nebyl líný mýt nádobí:-)

V tomto týdnu mne kromě poměrně náročného tréninkového plánu od Miloše Ničitele (pěkné že, zejména tedy po tom posledním odflákaném:-)):
po 21.12.
Volno
0:00







ut 22.12.
U-POS
1:10







fáze 2
B-Komp
1:00
B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)
B-SSK: 2x(5(0,2+3)+6)





st 23.12.
U-Vyt
2:00







fáze 2
C-ZDV
1:00


ergáč a optimál ..




ct 24.12.
C-Komp
0:40


myslíš, že nám ..




pa 25.12.
C-ZDV
0:50
C-SpKR: 0x(3(1+3)+0)
C-ZV2I: 0x(3(5+5)+0)





fáze 2
B-Komp
1:00
B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)
B-SSK: 2x(5(0,2+3)+6)





so 26.12.
U-Vyt
2:30







fáze 2
C-ZDV
1:00


ergáč hned po 1 ..




ne 27.12.
U-Vyt
4:00








překvapila poměrně zuřivá diskuse pod více méně nevážně myšleným krátkým článkem o rozbité myčce. Chápal jsem ještě celkem žblebty u nevalně odtrénovaného týdne, ale u myčky.... No nic, prostě nová zkušenost.
Ovšem zpět k tomuto týdnu.
V pondělí jsem se plánu moc nedržel. Po nedělních válcích jsem mírně zapochyboval o návodu od Elite, kde píší, že je vhodné jezdit na podhuštěných kolech, která prý umožňují lepší držení směru. Moje zkušenost je, že jde o vyloženě mylné tvrzení, přesněji o pěknou blbost. Měkká kola pruží, znemožňují kloudnou kadenci šlapání a zvyšují odpor, čímž snižují rychlost otáčení kol a tím i "rovnající" setrvačný účinek otáčení kol. Zkusil jsem tedy kola nahustit normálně a vida, trénink byl hodně o něčem jiném, bezva. Večer jsem ještě vyrazil do posilovny, protože v úterý to moc nevypadalo na nějaké stíhání odpoledne.
V úterý jsem dopoledne vyrazil na běh. Ještě dost sněhu, abeceda tedy moc nešla, ale sprinty do kopce ve sněhu byly skutečný zážitek. Nadřel jsem se jak kůň, asi vypadal i dost srandovně, ale bavilo. Prima trénink.
Ve středu mne čekal poslední nákupní den před Vánocemi a jedinou šancí, jak stihnout dlouhý běh, tedy byla časná ranní hodina. S ipodem a Helloweeny to byla po tmě kolem Bečvy paráda. Sice jsem pomalej jak hrom, když mají tepy zůstat pod 150-ti, ale prima výlet déšť nedéšť. Válce po běhu už jsem nestihl, musely přijít na řadu až večer. A opět se potvrdilo: na nafoukaných kolech je opravdu to lepší:-))
Na čtvrteční Štědrý den mi tam Miloš poměrně optimisticky napsal válce, které jsem vypustil. Prostě až tak moc to prožívat nebudu, je potřeba poklidit, umýt nádobí :-DD, obrazit babičky a taky trochu pomoct manželce s obalováním kapra i dalšími přípravami. Prostě sportovní volno a hotovo:-)
V pátek jsem ráno opět odběhal nějaké ty sprinty do kopce. Bylo to už beze sněhu, ale zato se spoustou bahna, které jsem ve sprše vytahoval i za ušima. Po vánoční krůtě u rodičů jsem se ještě večer dokopal na válce a byl za to se sebou velice spokojen.
Sobotní ráno bylo fakt náročné. Na běh jsem vyrážel chvíli po půl sedmé. Sluchátečka, muzika no prima. Navíc kousek před Grymovským mostem konal v křoví potřebu nějaký zoufalec, ze kterého se vyklubal Aldaman. Byl po draku a měl krátký program, takže jsme se spolu doploužili jenom k mostu, kde to Aleš točil a já pokračoval dál. Domluvili jsme ale definitivně neděli a já jsem byl opravdu rád, že 4-hodinovou U-vyt nepůjdu sám. Nicméně ještě v sobotu jsem běžel stále směr Osek a po 1:15 to otočil zpět, kdy na mne čekal poměrně silný protivítr a bylo stále obtížnější držet se pod 150-ti tepy. Asi po dvou hodinách jsem se už těšil domů a hrozil se kola. Za 2:40 jsem doma skutečně byl, upnul kolo do trenažéru, připojil notebook a hurrá do tréninku. Tedy hurrá to bylo prvních cca 10 minut, pak už to bylo čekání na konec. Otáčky kolem 85, výkon velmi nízký, mžitky před očima, no končil jsem totálně hotový. Možná jsem trochu "přetočil motor", protože únava ne a ne odejít. I na podvečerní návštěvě u švagra jsem byl poměrně vlažný a ani jindy poměrně spolehlivá 30-ti letá metaxa mi moc nepomohla (dal jsem si teda jenom dvě, aby to do mne nelil zbytečně, když nezabírala:-). Jak jsem tak byl líný, volám Alešovi, že neděli přesunem ze 6:00 na 6:45, ať se trochu prospíme a sraz dáme pro změnu u jeho baráku, ať to mám jednou dál já. Podle halasu seděl v hospodě, což přiznal a pozdější start se mu tedy hodil.
V neděli jsem si tedy pěkně vstal v 5:45, protože mi stačilo vyběhnout před půl sedmou a najednou, v 6:10 sms od Aleše kde jsem. Fakt mě nenapadlo, že je už v 18:00 tak nalitej, že si ani nezapamatuje možnost spát o skoro hodinu déle:-). Naštěstí nezmrzal před naším, tak se mohl jít ještě na chvíli schovat domů. Následky pijatyky ovšem proklatě cítil a skuhral až ke Grymovskému mostu. Po WC pauze se ale zotavil, navíc mu jistě prospěl mnou zvolený posilující čaj osvěžující tělo i mysl a dal se mnou celý, byť trochu zkrácený chůzoklus. Zvolil jsem ještě pomalejší tempo než v sobotu a snažil se většinu času držet tepy pod 140-ti. Včerejšek jsem ještě sakra cítil a jelikož ani Alešovi nebylo nejlíp, nehrnuli jsme se nikam do kopců, ale šli kolem Bečvy, aby se bylo možno kdykoli otočit. Nakonec jsme se dožduchali až k Jadranu a dali se zpět. Zhruba po 2,5 hodinách mi začalo opět pěkně docházet a navzdory rovině jsem musel stále častěji vkládat chodecké části.Navzdory zkrácení jsem domů dorazil dost hotový a zmrzlý, ale spokojený, že jsem, myslím, náročný plánovaný program zvládl ze ztrátou maximálně jedné kytičky:-).
Celkem jsem tento týden naběhal přes 85km, což je jednoznačně mé dosavadní týdenní běžecké maximum a celkem odtrénoval přes 15 hodin, což je také porce u mne v tomto období nevídaná. Doufám, že to pak někdy na jaře aspoň malinko poznám:-)
No a úplně na závěr váha: v neděli ráno mi napsala potěšitelných 99kg. Tzn. 1. týden svátků se mi podařilo přežít bez přibírání:-)

úterý 22. prosince 2009

Svátky bez myčky, ach jo!

Protože byl nedávno můj blog potažmo já, označen za ufňukaný, fňuknu si naprosto programově. V sobotu dopoledne, při přípravě oslavy manželčiných narozenin, se jí podařilo upadnout přes otevřená dvířka myčky (jí se naštěstí nic nestalo, byť pád vypadal hrůzostrašně) a tato pěkně vyvrátit z pantů. Sice to vypadalo, že po nacvaknutí zpět to bude fungovat, což byla sice pravda, bohužel funkce byla provázena obrovskou kaluží vody v kuchyni:-)
Obrátil jsem se tedy na servis, které jsou v Přerově na Fagory 2. Emos přes svátky nefunguje a z toho druhého byli ochotni dojet dnes. Byl jsem připraven v případě ceny opravy převyšující 4k nemeškat a vyrazit koupit novou myčku, protože tento spotřebič považuji za snad nejnávykovější vůbec a vyhlídka na svátky s ručním mytím nádobí mne děsí. Opravář se bohužel projevil jako obrovské zklamání, protože potíž je jenom ve vyvrácených pantech a náhradní díl včetně opravy bude stát do tisícovky. Prima že? Jenomže náhradní díly budou k disposici až po 4. lednu.
Do háje, doufám, že tento nekomfort přežijeme bez rozvodu. Holt budeme muset málo vařit i jíst, abychom nešpinili tolik nádobí. Můj návrh na pořízení několika sad plastových talířů a příborů totiž manželka odmítla:-D

neděle 20. prosince 2009

Sezóna 2010 týden 3. (14.-20.12.) se zajímavým receptem:-)

Tento týden Miloš koncipoval jako mírně volnější, protože následující mám dovolenou a tam mi toho nasypal požehnaně. Nějak se to seběhlo a byl jsem v uvolňování ještě o něco důslednější než můj vlastní trenér:-)
Plán vypadal takto:

po 14.12.
C-ZDV
0:30


válce




ut 15.12.
Volno
0:00







st 16.12.
P-KrZV
0:50







fáze 2
U-POS
1:10







ct 17.12.
B-Komp
0:40
B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)
B-Temp I: 0x(4(2+3)+0)
Abc s důrazem n ..




fáze 2
C-ZDV
0:20


válce




pa 18.12.
P-Vypl
0:50







fáze 2
U-POS
1:10







so 19.12.
C-Komp
0:30







ne 20.12.
C-ZDV
0:45
C-SpKR: 0x(3(1+3)+0)
C-ZV2I: 0x(3(4+4)+0)
válce SpKR jeď ..




fáze 2
U-Vyt
2:00


pokud bude lepš ..





V pondělí jsem tam měl půlhodinku na válcích, kterou jsem nezrealizoval. Stavil se u nás totiž kamarád s notebookem, který ho živí a odmítal poslušnost. S ohledem na to, že závada byla mechanického charakteru, problém jsem nevyřešil, ale našel workaround spočívající v natažení dat a zapůjčení mého soukromého notebooku kamarádovi do doby, než si on koupí nový. Jsem totiž neskutečný dobrák.
S úterním volnem jsem neměl naprosto žádný problém:-)
Ve středu jsem měl v práci blázinec a na bazén prostě nestíhal jít. Zato v posilovně se dařilo, dost jsem si odrovnal nohy a bylo jasné, že pátek to asi nebude v posilovně nic moc.
Ve čtvrtek jsem ráno odběhal, resp. odklusal bez motivu, protože na čerstvém sněhu to fakt nemělo smysl, plavat nestihl a odcházel z práce tak rozpinkaný, že jsem zapomněl manželce vzít dárek k narozeninám. Zvládnuté narozeniny jsem potvrdil ještě tím, že jsem večer sedl na válce než z nich slezl, žena usnula, takže ani na narozeninový sektík nedošlo.
V pátek bylo definitivně jasné, že když pořádně máknu, budu si moci vzít dovolenou celých 14 dní přes svátky, čím opět padlo plavání. Dárek už jsem nezapomněl a ještě cestou domů absolvoval velký nákup před sobotní oslavou manželčiných a Matýskových narozenin. Domů jsem dorazil naprosto psychicky vyčerpaný z davového šílenství. Asi ta krize na obchodníky až tak nedopadá. A ještě k tomu u nás seděli švagři, svařovalo se, tak nedošlo ani na posilovnu. Fakt ale je, že jsem byl bolavý ještě od středy a byl tam tak maximálně do počtu.
V sobotu jsem to opět oflákal, protože přípravné práce oslavy zabraly spoustu času a postavit válce v rozuklízeném bytě mi bylo označeno jako drzost:-). Když už jsem tedy netrénoval, dám aspoň k lepšímu recept na vynikající jednohubky, kterým říkám "sushi po Hrazdirsku". Postup je jednoduchý. Z plátku toustového chleba okrájíme kůrku a střídku rozválíme válečkem co nejvíce na tenko. plátky velmi lehce potřeba sýrem gervais. Následně na polovinu z nich naklademe plátky uzeného lososa a druhou polovinou rozválených střídek zakryjeme. Vzniklý tenký "sendvič" smotáme do co nejpevnější ruličky, znovu lehce potřeme gervais a vyválíme v sezamovém semínku. Roličky nakonec pevně zavineme do potravinářské fólie a necháme v chladnu aspoň 2-3 hodiny odležet. Je-li v časových možnostech připravit je den předem, tím lépe. Před podáváním odstraníme fólii a krájíme na cca 1cm silná kolečka. Vynikající. K jednohubkám doporučuji znovínský Sauvignon z Hostěradic ve výběru z hroznů ročník 2005. Vyzkoušeno na lidech:-D Mňam!!!
Nedělní ráno bylo opět ve znamení aktivity U-vyt, na kterou jsem se domluvil s Aldamanem, který mne v 6:30 vyzvedl. Byla tma, chumelilo, venku minus jedenáct, no paráda. Skoro 20km v kopcích na čerstvém prašánku, snad jenom ty řasy kdyby mi k sobě tolik nemrzly:-). V čaj termoskách vydržel teplý až do konce, zde tedy rovněž spokojenost. Bohužel mi v půlce běhu odešla baterka v tepáku, takže nevím, jestli jsem někde tepy nepřešvihával, s tím ovšem nic moc nenadělám. Naše ojíněné a namrzlé obličeje budily po návratu do města zaslouženou pozornost:-). Tyto dlouhé běhy jsou super, zejména když je na ně parťák a ještě tak krásně nasněží.
Po lehkém obědě a odpoledním jsme vyrazili s dětmi na vycházku. Nevím, co nás to popadlo, ale nechali jsme se ukecat, že je potáhneme na sáňkách a tak jsem lítal se sáňkama, na kterých seděla 40-ti kilová Maruška a naháněl manželku, která tahala Matýska poloviční váhy:-). Nakonec jsme doklusali až na náměstí na svařáček a zase domů. Na večer jsem tam měl ještě plánované válce, které jsem ale zkrátil na polovinu. Manželka byla úplně zmrzlá, pustit na ni větrák by bylo kruté a já byl po 20-ti minutách totálně splavený a přehřátý, takže jsem to zkrátil a hotovo.
Celkem tedy dost odpočinkový týden, bohužel se pracovní stres a oslavy narozenin podepsaly na váze a dneska to píše 101 kg. Přes Vánoce se budu muset sakra pošetřit s jídlem, ještěže manželka letos nestihla napéct a už to vzdala, ufff:-). Příští týden bude náročný a doufám, že neomarodím. Mám tak nějak pocit, že na mne útočí nějaký virusek. Snad ho čajem a Céčkem dostatečně zmasakruju.

neděle 13. prosince 2009

Sezóna 2010, týden 2. (7.12.-13.12.)

Plán na tento týden obsahoval jeden zcela revoluční prvek v mé přípravě. Tímto prvkem jsou cyklistické válce, o kterých jsem už jeden příspěvek napsal a setkal se zde z novým fenoménem na blogu, kterým je pitomec v diskusi pod článkem (zdravím Martine Kusý, je-li to Tvé skutečné jméno). Detailně to tedy mělo vypadat takto:

po 07.12.
B-ZDV
0:40




0:00
0
Detail
ut 08.12.
Volno
0:00


volno

0:00
0
Detail
st 09.12.
U-POS
1:10




0:00
0
Detail
fáze 2
C-ZDV
0:45
C-SpKR: 0x(4(1+3)+0)
C-ZV2I: 0x(2(4+4)+0)





ct 10.12.
B-ZDV
0:55
B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)
B-Temp I: 0x(4(2+3)+0)
Abc s důrazem n ..




pa 11.12.
P-Vypl
0:50







fáze 2
C-ZDV
0:20


válce




so 12.12.
U-POS
1:10







fáze 2
B-Komp
0:50
B-ABCI: 0x(6(0,3+1)+0)
B-SSK: 2x(4(0,2+3)+6)
abeceda s důraz ..




ne 13.12.
C-ZDV
0:35

C-ZV2I: 0x(3(4+4)+0)
válce




fáze 2
U-Vyt
2:00


chůze a klus v ..





Pěkné že? 4x dvoufázový trénink, celkem 10 jednotek, to jsou mi věci.
Každopádně hned v pondělí jsem plán moc nedržel, protože jsem byl na 2 dny na workshopu a místo 40-ti munut běhu zařadil hoďku blbnutí u pingpongu s kolegy.
Úterní volno se rovněž nekonalo, protože jsem se z workshopu vrátil docela brzo a raději zašel do posilovny. Přece jenom, den volna mezi dvě posilky není nic moc a "adaptovat se" na činky mi bude asi ještě chvíli trvat.
Ve středu jsem přes poledne zaplaval a večer poprvé tréninkově usedl na válce.
Ve čtvrtek za mnou přijel šéf, stihl jsem přesto ráno zaběhnout a protože jsem měl jisté pochybnosti o tom, jak bude vypadat pátek po plánované hospodě celého oddělení i se šéfem, vydal jsem se raději přes poledne zaplavat. Své hospodské obavy jsem se nakonec rozhodl vyřešit naprostou abstinencí a jel do hospody autem. Když už jsem nepil, aspoň jsem se pořádně nadlábl hovězího, tortillových pochoutek a vůbec mexických specialitek.
Přestože jsem se vydal k domovu už kolem půl deváté, v pátek jsem na původně plánované plavání nevstal. Měl jsem jedno do "zásoby", tak jsem prostě vylezl z pelechu místo v 5 až v 6, no to bylo poleženíčko:-). Proti plánu jsem šel do posilovny v pátek. Logisticky to ani jinak nejde, poska je u nás v sobotu otevřená jenom odpoledne 2 hodiny a to mi vyloženě nevyhovuje, tak jsem se vydal v předstihu, pěkně se potrápil a po návratu ještě odvrtěl válce. Už to bylo výrazně lepší, taky jsem vydržel celých 20 předepsaných minut:-)).
Na sobotu jsem měl plánovaý rozvojový motiv kumulující zrušení nohou z posilovny dalším rušením při dvacetisekundových sprintech do kopce. Celkem jich bylo 8 a poslední dva už jsem tedy o nohách pořádně věděl. Večer vyrazila manželka do šantánu a já se odhodlal k razantnímu kroku: uložím děti a vezmu si válce do obýváku k nějakému motivačnímu kusu, v tomto případě jím byl poslední film série Rocky, Rocky Balboa. Přišlo mi to symbolické, starý trouba boxer si chce ještě na stará kolena zaboxovat a jiný starý trouba se u toho huntuje na válcích. Postavil jsem tedy válce vedle knihovny, z druhé strany postavil žehlící prkno a dal se do toho. A dobré, ne že by dokonalé, ale ani jednou jsem nesjel, jen asi 2x se lehce opřel o prkno (docela šikovná věc, takové žehlící prkno:-). Jenže s jídle roste chuť a teď se tedy musím zaměřit na další klíčovou dovednost, naučit se na válcích pít z bidonu, to prostě nedávám a jednou rukou zatím kolo neuřídím....
Neděle začala vesele. Byla zima a Aldaman se v sobotu rozhodl bulnout kolo a místo něj jít raději běhat, přesněji tedy běhochodit:-) se mnou. Na pindání je aktivita U-Vyt naprosto dokonalá. Do toho nám foukalo, poletoval snížek, huby omrzlé, no běžecká pohádka. Navíc jsem naprosto nadšen z nových termolahví Barbieri Tankita v nerezovém provedení. Čaj po hodině ještě skoro nešel pít, po necelých dvou hodinách byl akorát teplý, konečně pořádné flašky.A navíc jsme se tedy parádně proběhli a pokecali. Ono takové kecání na běhu je lepší než v hospodě: endorfiny jsou vyplavené tak jako tak, člověk nesmrdí kouřem a ještě neutratí:-D. Zkusím podřízeným navrhnout, že příští poradu nebudem dělat v hospodě, ale běhu ;-).
Večer jsem sice původně plánoval ještě sednout na půl hoďky na válce, ale jelikož jsem jel včera, rozhodl jsem se večerní fázi bulnout. Přece jenom kombinaci páteční posilovny, sobotních sprintů do kopce a dnešní delší kopcovitý běh v nohách pěkně cítím. Trošku se protáhnu, dám si vínka a vůbec si s milostivou uděláme klidný večer po dosti hektickém víkendu.
Stejně to i bez válců není vůbec špatný týden. Odtrénováno skoro 10 hodin, prima, nohy bolí, to mám taky rád (aby mi zas nějakej trouba nepsal, jak fňukám:-)), už se těším poslední předvánoční pracovní týden, protože po něm už bude následovat zasloužená dovolená, ufff!
Jo a váha, málem bych zapomněl:-). Dneska ráno 99 kg. 

středa 9. prosince 2009

Na stará kolena na válce. I to se může s endurainingem přihodit.

Dneska jsem absolvoval 1. tréninkovou jednotku cyklistiky na válcích, které mi v pondělí dorazily z kupkola. Řekl bych, že jsem se jim bránil dost sveřepě, ale s Milošem nebyla moc řeč. To bylo pořád: nejezdíš venku, trenažér nejsou válce, technika atd. Manželka zase: další krám, byt není nafukovací atd. Co já s tím, chudák že? Nakonec jsem manželku zpracoval (za nezveřejnitelné ústupky) a stroj v úterý dorazil. Lehce jsem ho hned v úterý testl a bylo mi jasné, že dnešní kadenční motivy nebudou pravda.
Pod dojmem videí z youtube jsem samozřejmě trpěl značnými obavami umocněnými navíc svou vyhlášenou šikovností a schopností ztrácet rovnováhu i v situacích pro normální lidi naprosto stabilních. Takže jsem válce postavil do nejužší části chodby čelem ke vchodovým dveřím, abych v případě sjetí z nich nedojel moc daleko:-)
Prvních deset minut bylo opravdu frustrujících, lítal jsem od kraje ke kraji, ještěže Elite parabolic rollers mají zvýšené okraje, které kolo zabrzdí a nedovolí mu sjet, maximálně se člověk začne hroutit na bok, kam ho ovšem nepustí zeď:-)
Po deseti minutách už mi to jakž takž začalo jít. Člověk si srovnal fyzikální zákony kolem setrvačnosti, uvědomil si, že je nutno jet aspoň trochu rychle, aby měl stabilitu a začal jet. Objevili se ovšem nové "chuťovky", jako co dělat, když si chce člověk přehmátnou z pák na řídítka (pěkné vlnky), nebo si hodí vlnku jenom tak. Když mi tak příjde, že trochu jedu, mrknu na tachometr a hele, jedu 27kmph, kadence 95 a tepy 165, no to je mazec, asi tak tluču z nervozity. Plánovanou 45minut dlouhou jednotku ukončuji po 30-ti minutách pro naprosté psychické vyčerpání. Jednam čučení na dveře není nikterak zábavné, ale hlavně jestli něco na indoor aktivitách mám rád, je to nepotřebnost věnovat aktivitě pozornost. Na běhátku či trenažéru člověk prostě vypne mozek a běží/jede tak nějak automaticky. To na válcích jsem musel být stále ve střehu a představa, že bych na nich jel v obýváku je zatím na hony vzdálená realitě.
Tak mi, prosím, držte palce, ať to nějak zvládnu. Zatím jsem totiž spíš dost otrávený a bojím se, jestli jsem nekoupil ptákovinu, na které nebudu schopen trénovat. Ale snad jsou těžké jenom začátky.

neděle 6. prosince 2009

Sezóna 2010, týden 1. (30.11.-6.12)

Podívám-li se na první přípravný týden, musím konstatovat, že neměl být ani moc těžký, ani pro moji přípravu za poslední 3 zimy typický. Poslední přípravná období jsem pojímal vyloženě běžecky, což se Miloš Krejčí (no jo, potykali jsme s panem inženýrem, tak už ho nebudu dál škádlit panem Krejčím:-)), rozhodl změnit a to poměrně dost radikálně:

Listopad 2009
po 30.11.
U-POS
1:10







Prosinec 2009
ut 01.12.
P-KrZV
0:50







st 02.12.
B-ZDV
0:45
B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)

lehce raději ta ..




ct 03.12.
P-Vypl
0:50







pa 04.12.
Volno
0:00







so 05.12.
U-POS
1:10







ne 06.12.
C-ZDV
0:45
C-SpKR: 0x(3(1+3)+0)
C-ZV2I: 0x(3(4+4)+0)





fáze 2
U-Vyt
1:30


chůze a klus v ..





Přibyla vážně míněná posilovna, kolo už v prosinci, byť indoor a aktivity velmi nízké intenzity, čili terénní běhoklus na nízkých tepech. Zejména posilovna je pro mne jako pro neúspěšného kulturistického adepta z před cca 15-ti let velmi frustrující, protože výkonnostně mi na síle ubylo brutálním způsobem a váhy, na kterých začínám raději ani zveřejňovat nebudu, protože ty jsou fakt na úrovní tak mladšího žactva. Ale pojďme to vzít pěkně postupně.
V pondělí tam byla posilka. Úplně dokonale jsem se plánu nedržel, protože jsem si šel na chvilku v poledne zaplavat. Večer mne potom čekal 1. vážně míněná posilovna cca po roce. Standardní průběh, slabé ruce, břicho i nohy, navíc nohy po dvou sériích dřepů utíkají do křečí a čeká mně svalovica minimálně 5 dní. Ale přežil jsem to.
V úterý jsem si přivstal a dal si delší plavání. Od štafety na moraviamanovi 1. plavání přes 3 kiláky s hlavním motivem 3x800 kraul. No řeknu vám totální porod, po posilovně jsem nebyl schopen pořádně vytáhnout ruce z vody a časy kolem 14-ti minut hovoří za vše. Prostě hrůza, ale přežil jsem a po zapojení pračky jsem se vydal ještě trochu klusnout. Kvůli dešti jsem běh trochu zkrátil, počasí fakt na pytel.
Ve středu vrcholila svalovica z posilovny, tak jsem ji šel malinko vyplavat přes poledne. Převážně tedy delfínové vlnění na všechny způsoby, protože rukám se z vody moc nechtělo a odrážet se taky moc nešlo. Regulérní troska.
Ve čtvrtek řadím volno, oranizačně to jinak nešlo a jeden volný den v týdnu to asi chce.
V pátek po domluvě s Milošem zařazuji posilovnu, sobota je s ní totiž s ohledem na provozní dobu dost komplikovaná. Nebyl to úplně dobrý nápad a motiv 5x400 kraul při poledním plavání byl možná ještě malinko horší hřebíček. Na benche jsem zvedal jak mladší žák a dřepy i legpress musel ukončit kvůli trvající svalovce, ze které pramenily křeče. Ale i tak jsem si mákl.
V sobotu ráno jsme šli klusnout po delší době s Aldamanem. Do pohody jsem měl daleko, ale nebyli jsme spolu běhat ani nepamatuju. Asi jsem ho chudáka brzdil, protože jsem nechtěl pustit tepy přes 150 a po večerní posilce se tam neřádi hnali velice ochotně. Jinak ale prima, hezky jsme si popovídali, domluvili taktiku na MamutTour 2010 a tak vůbec:-) Odpoledne vystupovala Maruška na náměstí v programu předcházejícím příjezdu Mikuláše a dvouhodinová tlačenka v davu mne stála snad ještě více sil, než kterýkoli trénink v tomto týdnu. Ani na svařák se mi nechtělo stát frontu, prostě masakr. Aspoň, že ohňostroj Pavel udělal krásný.
V neděli ráno se mi nechtělo vstávat, takže vytrvalostní aktivitu "chůze a klus v terénu a kopcích" jsem zařadil až před obědem. Kromě pěkné držky na bahně způsobené zákeřně v trávě schovaným drátem z chmelnice dobré. Tedy ne že by mě bavilo chodit do kopce pěšky, ale když mají být tepy nízko, co nadělám.
Odpoledne prší, takže odpadá vycházka a trenažér odjedu ještě před večerem. Jenom hoďka, ale po dlouhé pauze bolí zadek jako čert, už aby se zase trochu ojezdil:-).
Na 1. týden přípravy jsem si celkem mákl. Pravda, zařadil jsem nějaké plavání navíc, ale jinak jsem se, myslím, plánu držel docela vzorňácky. Jsem zvědav na týden příští, pomalu se totiž začíná komplikovat, ale snad to nějak výjde uspořádat.
Váha ke konci týdne je 99,5. Stagnuje, ale už do ní buším:-))

pondělí 30. listopadu 2009

Tak za jedem, tentokrát do poslední sezóny v kategorii do 40-ti let

Včera večer mi skončilo odpočinkové období a dneska už zas jedu podle plánu. No teda né úplně, protože dneska tam byla jenom posilka a já byl přes poledne chvilku plavat:-)
Jak už jsem psal někde níže, budu trénovat pod vedením pana inženýra Miloše Krejčího (kterého tímto srdečně zdravím:-)) z endurainingu. Letos jsem s nimi spolupracoval od jara, ze začátků jsem měl smíšené pocity, ale v závěru sezóny se povedla desítka i půlmaraton, tak třeba příští rok letošní práci na kadenci a další novinky, které spolupráce přinesla, zúročíme.
Odpočíval jsem 3 týdny, tedy úplně jsem se neválel, byť ten poslední týden skoro jo, osvěžil tělo i ducha svatomartinským i beaujolais nouveau a upravil váhu směrem nahoru:-) Protože už ale nebudu pokračovat v jídelníčku, je z váhy ryze můj problém, tak mi, prosím, držte palce, ať si můžu na jaře koupit neopren. Ten mám totiž jako cílovou odměnu dostanu-li se pod 85kg.
Takže sportu zdar a někdy začátkem příštího týdne se zahlásím s 1. tréninkovým týdnem sezóny 2010!

neděle 22. listopadu 2009

HTC Touch HD2

Dorazil podzim, konec sezóny a to je obvykle období, kdy se odpočívá a člověk má čas na vymýšlení blbin. V mém případě to posledních pár let znamená, že se svezu na zvyklosti společnosti HTC uvolnit na podzim nějakou zajímavou novinku v oblasti pokročilých telefonů. Jestli má někdo pocit, že v této oblasti mírně ulétávám, souhlasím:-), vždyť ještě letos na jaře jsem si říkal, že nic lepšího, než stávájící Touch HD stejně letos nebude, takže na podzim nějakou kačku ušetřím. Ovšem člověk míní a věci se mění. V srpnu představili šikovní hoši z HTC následovníka Touch HD s kódovým jménem Leo, prodávat se ovšem začal pod obchodním názvem Touch HD2, kterému jsem tak nějak nedokázal odolat. No představte si: mám na obě oči 4,25D a HD2 má úhlopříčku 4,3 palce, to prostě musím musím mít, že jo?
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:

Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!

sobota 7. listopadu 2009

Dá se běžet půlmaraton s 97-mi kily? Dá a lépe než se 107-mi:-)

Původně jsem chtěl sezónu ukončit po Grymovské desítce, ale někdy v srpnu jsem začal vymýšlet, jestli není trochu škoda promrhat formu, již jistě při přípravě na desítku získám a nebude tedy vhodné ji prodat ještě někde, třeba na Chřibském maratonu. Ten mě naštěstí přešel, ale objevila se informace o připravovaném půlmaratonu v rámci Podmolíkova memoriálu a s ním nápad: sezóna začala půlmaratonem, bude symbolické ji na stejném závodě i ukončit. Navíc sestava účastníků z fóra behej.com se rýsovala pěkně silná: Téčko, moraviaman, Milan, RK, Ironjozef, Tonbar ...., doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, takže nešlo chybět. Jestli v seznamu účastníků postrádáte Aldamana, musím ocenit vaši všímavost. Aleš totiž závod bulnul. Vyzkoušel několik variant omluv, ale všechny jsem mu je odmítl jako výmluvy, má tedy bulku a hotovo.
Ale zpět k závodu, byť trochu ze široka. Ten březnový jsem prakticky bez tréninku běžel za 1:56:43 a byl s ním spokojen. Dnes by mi ke spokojenosti takový čas nestačil. V úvahu jsem bral čas na Grymovkou desítku, kterou jsem dal v tempu 4:50, něco naběhaného a samozřejmě fakt, že kdyby se proti březnu nedostavil výraznější pokrok, budu pěkně demotivovaný (rozumněj: nasranej:-). Takže jsem si stanovil cíl zaběhnout pod 1:50 a to pokud možno co nejvíce:-).
Závodní strategii jsem konzultoval s panem Krejčím, svým trenérem z endurainingu a na dnešním konkrétním příkladu se potvrdilo, že moci konzultovat s někým, kdo vás má trochu přečteného, je prima. Na čas 1:50 stačí průměrné tempo kolem 5:17, zvažoval jsem tedy 2 varianty: rozběhnout pomalu, kolem 5:20 a tempo, když to půjde vystupňovat. Nebo to rozběhnout rychleji, kolem 5:10, vytvořit si trochu rezervu a kdyby mi docházelo, vyčerpat ji. Pan Krejčí doporučil variantu 2, ale ještě rychleji, na 5:00 s tím, že do 12-tého km mám hlídat tepy do 178-mi a pak se už na to vykašlat, tedy na hlídání tepů a běžet, co půjde.
Takže už to nebudu natahovat, jak píše Ironjozef, polmaraton je krátky rýchly pretek, tak aj príspevok by mal byť krátky:-) a hurrá na start.
Start se odehrává kousek před začátkem okruhu, aby bylo dosaženo správné délky trasy, což se podařilo, jak potvrdil můj garmin, dokonale, neboť jsem naměřil 21,1km. Na garminovi mám nastaveno hlídání tempa, průměrného tempa a aktuálních tepů. Nic víc mě nezajímá, nechci se zbytečně rozptylovat blbinama. Hlídání tempa mám nastaveno na 4:55-5:05. A je to tady, start. Rozběh je z kopce do parku na začátek prvního z osmi okruhů. Běží se trvale po asfaltu slušné kvality, trať je jenom velmi mírně zvlněná, byť asi i to je dost silné slovo, prostě skoro rovina. Na tomto seběhovém úseku na mne poprvé začne kníkat garmin a to, světe div se, že jsem moc rychlý. I tak ovšem běžím pěkně na chvostě. Přede mnou 4 holky, dvě z nich mají fakt festovní pozadí. Kurnik, já jsem fakt máslo, ale běžím podle rozpisu, tempo se asi kiláku stabilizuje na 5:04, tepy na 165 většinou, holky mi utíkají, ale já mám plán, tak je nechám, potvůrky:-). 1 okruh končím s průměrným tempem 5:03, holky jsou daleko, jedna mírně zaostává, hurrá. Tak za ní. Tepy jsou pořád proti očekávání docela nízko, tak mírně přidávám. Holky se přestávájí vzdalovat rychle a ta odpadající se dokonce začíná přibližovat, koncem druhého kola ji mám a průměrné tempo se vyšplhalo na 5:00. Ve třetím kole zkouším ještě mírně přidat, přestože mě na jeho začátku předběhl vedoucí závodník o kolo, mazal fakt jak magor, ale už ve třetím kole měl o hodně víc špinavá záda (bylo mokro), než já na konci závodu. I pomalost má své výhody:-). No nic, pořád to jde dobře a na konci třetího kola mám průměrné tempo 4:59, zrychlil jsem. Před koncem kola stojí vysoký šedivý pán, který fandí dokonce i mě a na konci třetího kola mi radí, abych ty tři holky doběhl, co mám teda dělat, zkusím ještě trochu přidat a cvaknout je. A jo, asi v půlce 4-tého kola je mám, chvíli po té mě předbíhá jakási partička s Vabrouškem a Pepou. Taky zastříkaní až na záda:-). Já mám ovšem na konci 4-tého kola průměrné tempo 4:57 a začínám věřit v čas pod 1:50 tutově. Před pátým kolem si prvně cucnu gelu. Běžím už chvíli sám a kromě občasného bouchače, který mne vezme o kolo, nikoho před sebou nevidím, takže je to sólovka. Zhruba v polovině pátého kola se průměrné tempo vyšplhá na 4:56, tý jo, čumím na displej jak vrána a říkám, tak to vydržet do konce, to by bylo, navíc po pátém kole můžu přestat hlídat tepy, tak bude třeba i negative split:-)). Jénže, překvapivě, začínají bolet lýtka a hlavně achilovky, jak se snažím běžet přes špičku a taky nějak tuhnou nohy. Ále co, 12 kiláku je fuč, běžím, co to dá a uvidím. Doběhnu 6-té kolo, tempo furt 4:56, cucnu gelu a valím předposlední okruh. Přede mnou někdo chodí! Doběhnu ho, jasná věc a hele, je to chlapík, kterého si pamatuji, když mě předbíhal na Moraviamanu loni, letos na půlce se mu to nepovede, protože ho předběhnu a před náběhem do posledního kola si ještě šlehnu shlehu. I před posledním kolem držím průměrné tempo 4:56, kdyby tak vydrželo do konce. Pomalu ale jistě mi dochází, tuhé nohy, tepy jdou nahoru, ale pořád nějak běžím a průměrné tempo se pořád nějak drží na 4:56. asi kilometr před cílem předbíhám Téčkova spolujezdce na závod. Nemám odvahu se podívat, jak vypadá čas, ale nejspíš pěkně. Před posledním seběhem do cíle to už nevydržím a přepnu obrazovku na budíku. Panebože, 1:42, to by mohlo klapnout i pod 1:45! Valím fakt z posledního a už je tu cíl a cílový čas? 1:44:14! Jsem nadšený, sice nemůžu chodit, jak bolí lýtka, ale to není důležité. V cíli pár slov s Téčkem, nikoho dalšího nevidím. Vyklusání vzdávám, hledání známých taky, sedám do auta a valím domů, vždyť dneska vlastně hlídám:-)
Na závěr prozradím jednu tajnou techniku, kterou jsem před závodem použil. Už několikrát jsem si všiml (i zde zveřejnil), že mi to běhá dobře, když večer před tím popijí sladkého vína a protože se mi moc líbí blog Běhajícího podpantoflového manžela, který poslední příspěvky píše vždy za pomoci nějaké lahvinky vína, musím dnes také napsat:
Dnešního výkonu bylo dosaženo díky plodné spolupráci s enduraining.com, jmenovitě s panem Milošem Krejčím, kterému tímto děkuji (spolupráci jsem mimochodem prodloužil na celý příští rok) a lahvi Neuburku výběru z bobulí ročník 2006 z vinařství Ludwig, kterou jsem programově vypil večer před závodem. Na bobule mi to prostě běhá:-D

P.S.: Ludwig se teď objevil na trhu poměrně masívně. Neuburk jsem od nich pil jako první a chutnal mi dost, navíc za velmi příznivou cenu. Koupil jsem tedy všechno, na co jsem narazil a musím říct, že to stojí za pendrek. Bílou výběrovou rulandu jsem dokonce vylil, přeslazený ocet. To jen tak pro úplnost.

pondělí 26. října 2009

Fenix HP 10: zbrojíme na zimní tmu

Pro nadcházející sezónu jsem zvažoval poměrně zásadní změnu modelu přípravy spočívající v zařazení venkovní cyklistiky do zimní přípravy. Protože to znamená pobyt na silnici ve tmě, začal jsem se trochu zajímat o nějaké kvalitní osvětlení. V průběhu pátrání jsem se o svém záměru zmínil manželce a jízda ve tmě mi byla z bezpečnostních důvodů vymluvena. Upřímně řečeno, ani jsem se nějak zásadně nebránil, ježdění v zimě mě zas tak nebere, trenažér si nějak odvrtím a běhání v zimě a tmě mě vyloženě baví.
Někdy před dvěma lety jsem si na běhání po experimentech s levnými čelovkami pořídil tehdy špičkovou Lucido TX1. Když jsem se teď pídil po světle na kolo, zjistil jsem, jak obrovský pokrok udělaly vysoce svítivé diody od roku 2007. Co je ovšem malér, tradiční značky jako Lucido, Petzl či Silva i u modelů v cenách kolem 8 000 korun setrvávají u zastaralých diod luxeon, jako např. Petzl Ultra za nehorázných 8 400,- kč, která složením několika Luxeonů dosáhne svítivosti skoro 350 lumenů (je chválihodné, že aspoň u pár modelů uvádí svítivost, Silva třeba udává jenom dosvit, což je úplně virtuální záležitost), až při podrobnějším zkoumání ovšem člověk zjistí, že takto svítit vydrží pouhých 55 minut.
Úplnou náhodou jsem potom na webu dealextreme.com narazil na čelovku HP 10 výrobce taktických svítilen Fenix, která mne svými parametry nadchla. Ještě více mne potěšilo, že je i v nabídce českého obchodu Kronium, kde jsem ji neprodleně objednal. Měl jsem už příležitost ji 2x ve tmě vyzkoušet, takže přidám několik konkrétních postřehů, některé v konfrontaci se zkušeností s TX1.
HP 10 má velmi malou optiku a na první pohled působí dost nedůvěryhodně. Papírové parametry jsou ovšem famózní: maximální svítivost 225 lumenů (je použitelná na 3 minuty, poté kvůli riziku přehřívání přístroj sám sníží intenzitu na 125 lumenů) a kromě toho 3 stupně intenzity svícení, přičemž nejsilnější trvale použitelný je 125 lumenů, na který světlo vydrží svítit téměř 8 hodin. Po dlouhém pátrání jsem našel svítivost TX1, která je 30 lumenů. Nepodařilo se mi nějak kloudně vyfotit světelné kužely, nicméně rozdíl je obrovský při stejné výdrží maximální intenzity TX1. Kužel HP10 je výrazně širší než lucida a podstatně lépe prosvícený. Rovněž střed s maximální intenzitou světla má větší průměr a je více rozprostřen než u Lucida.
S Fenixem se dá celkem pohodlně běžet i na polní cestě, která není úplně rovná.
Dost zásadní výhodou Fenixe je vodotěsnost podle IPX8, což je odolnost proti ponoření na více než půl hodiny a tedy totální odolnost proti dešti. Dnešní běh v mlze a dešti tuto odolnost potvrdil a i prosvit mlhou je u Fenixe dost o něčem jiném než u Lucida.
Předposlední asi zásadní výhodou je možnost použití NiMh akumulátorů AA formátu, které elektronika většiny konkurenčních čelovek kvůli nižšímu napětí odmítne a světlo se ani nerozsvítí (konkrétně TX1 je jednou z nich).
No a poslední zásadní výhodou je cena. Lucido TX1 je ke koupi za stále stejné peníze tzn. kolem dvou tisíc, zatímco Fenix, dle mého názoru, lepší ve všech parametrech, které se mi podařilo vymyslet, je k mání za 1499,- kaček s poštovným zdarma.
To bude poběháníčko ve tmě:-))

neděle 25. října 2009

Garmin Forerunner 310XT troubleshooting:-)

Přestože je tento stroj vynikajícím zařízením, má i své blešky, nebo, řekněme, potenciální možné problémy, které jsou většinou snadno řešitelné, ale někdy trvá déle, než na to člověk přijde. Třeba menší soupis na jednom místě někomu pomůže.

1) Okamžitá rychlost zejména při běhu stále kolísá: je to vlastnost GPS. Vyhodnocení změny polohy a tím rychlosti je tím přesnější, čím vyšší je rychlost pohybu. S tím se prostě nedá nic dělat. Průměrná rychlost sedí při měření zhruba na úseku 400m a více. Při troše snahy se s tím dá žít.

2) Nefunguje GPS ani přenos tepové frekvence ve vodě: u tepů jde o vlastnost ANT+, což je přenosový protokol pro komunikaci FR310XT s periferiemi, který neprochází vodou, stejně jako signál GPS, který se začne zaměřovat, když je ruka nad vodou a při ponoření se zase ztratí. Výsledné délky plavání potom vycházejí velmi lichotivě vzhledem k uplavanému času:-))

3) Při běžícím tréninku nefunguje nastavený autostop: jde o feature. Protože až takovou inteligenci po hodinkách nemůžeme chtít, tedy aby poznaly, podle jakého parametru je daný okruh řízen, je autostop vypnut, aby čas běžel i v pauzách, kdy záměrně stojíme.

4) Při manipulaci a pohybech v menu, se vždy nejdříve rozsvítí displej a až poté se s rozsvíceným menu dá pracovat: podle mne to není vada, ale feature. Prostě garmin předpokládá, že člověk chce na displej vidět. Chování se neprojevuje, pokud je v nastavení automatického podsvícení nastaveno "never". Tímto nastavením se podsvětlení nastavuje ručně a rovněž ručně vypíná. Mám to tak nastaveno, protože při běhu po tmě chci displej podsvícený stále a za světla ho zapnutý nepotřebuji. I proto jsem toto chování zaznamenal a odpozoroval až při diskusi na behej.com.

5) Při importu dat do sporttracks se nenatáhnou poslední tréninky: je to rozdíl, proti FR 305. Data si už totiž ST nestahuje přímo z přístroje, ale z cache ANT agenta. Přenos pomocí ANT není nijak zvlášť rychlý, proto dokud na displeji přístroje svítí "transfering data", nejsou nové tréninky pro sporttracks k disposici. Není to vada, ale chování.

6) Údaje na displeji přístroji a výsledná data ve sporttracks se liší: jde o velmi individuální záležitost podle toho, jaké korekční pluginy jsou ve sporttracks instalovány. Aplikace samotná provádí interpretaci dat a provádí mírnou korekci GPS záznamů. Další korekci provádí elevation correction plugin, GPS correction plugin a jistě i nějaké další, která nepoužívám a tedy neznám. U 310-tky jsou tyto rozdíly možná ještě větší, než byly u 305-tky. Podle mého názoru to má na svědomí nový Quick Start Fix od SiRFu, který je ve 310-tce v 305-tce nebyl. Má na svědomí sympaticky rychlý náběh GPS, čehož ale dosahuje poměrně "drsným" přepočtem nepřesně zaměřených satelitů, což asi sporttracks nežere. Věřím, že si s tím časem poradí.

7) Zejména na začátku výkonu se zobrazuje špatně tep, většinou vysoké hodnoty
Je to s největší pravděpodobností způsobeno slabou baterií v hrudním pásu. Podle mé zkušenosti vydrží baterie cca půl roku intenzívního (kolem 10-ti hodin týdně) používání. Podobně dlouho drží i baterka v kadence senzoru.

8) Nefunguje kadence senzor
Není-li vybitá baterie, je problém s největší pravděpodobností způsoben špatnou polohou nebo vzdáleností magnetu na klice proti čidlu. Senzor je na to velice háklivý a jediným projevem je právě nefunkčnost, přičemž hodinky senzor vůbec nedetekují. Funkčnost senzoru se dá otestovat jedině tak, že se přejíždí magnetem přímo po rysce na senzoru

Protože je FR 310XT přístrojem, který obsahuje software, může se tento občas "zbláznit", jak už to softwary občas dělávají:-). Buď se může zbláznit málo, potom vystačíme použitím funkce soft reset, kterého docílíme současným stlačením tlačítek mode a lap. Tímto způsobem je možné řešit vytuhlé hodinky v nějakém menu, případně stav, kdy hodinky nejdou zapnout.
Pokud soft reset nepomůže, je třeba sáhnout po těžším kalibru, kterým je hard reset: při držení tlačítka mode stiskneme tlačítko power/on. Pozor, hard resetem nejenže ztratíme veškerá historická data, ale také veškeré uživatelské nastavení, včetně pracně nastavených profilů a jim přiřazených obrazovek. Doporučuji tedy vždy začít "měkčím" resetem:-)

Pokud byste kdokoli narazili na nějaký zde nepopsaný problém či "podivnou" vlastnost, dejte vědět, rád postřehy doplním, ať můžeme trávit víc času tréninkem než laborováním nad již objeveným.

Týden 19.-25.10. se sportovními testy a vynechaným tréninkem.

Týden měl vypadat takto:
po 19.10.B-Komp1:20B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-LaR I: 0x(3(15+10)+0)3x3km po 5 min ..



fáze 2Race0-450:30Testy Mohelnice



ut 20.10.B-Komp0:30



st 21.10.B-ZDV0:50max 65 min ZDV .



ct 22.10.Volno0:00



pa 23.10.Volno0:00



so 24.10.B-ZDV1:40opět členitější ..



ne 25.10.B-Komp0:30max 60 min komp .



V pondělí jsem vyrazil ráno na měření laktátové křivky v Mohelnici. Před zimní přípravou pro změnu na běhátko. Celkem jsem se těšil a říkal si, jak mi parádně vyjdou, když Grymovská desítka dopadla docela dobře. Výsledky jsou k vidění tady. V zásadě reflektují jarní výsledky z kola. V kostce: jsem tlustej, pomalej a mám velmi nízkou odolnost proti laktátu, čili nic nového či překvapivého:-). Jediné překvapení pro mne znamená výsledek poskakování na koberečku, protože jsem opravdu netušil ani ve snu, že u mne převažují rychlá vlákna.
Na večerní fázi s úseky už bohužel nedošlo, protože manželka po mém návratu z práce vyrazila "na lepší" a já s dětma trénovat zatím nemůžu:-) Tak jsme s Matýskem aspoň na chvilku vytáhli činky:-))
Na úterý jsem tedy místo kompenzačního běhu zařadil tříkilometrové intervaly v tempu 5:00. Ráno jsem nevstal, musel jsem tedy odpoledne, kdy mne na kole doprovodila Maruška. Na zpáteční cestě už se trochu stmívalo a půjčená čelovka jí udělala velikou radost. Akorát já jsem prdlajs viděl:-).
Ve středu jsou potřeboval přijet brzy ráno do práce, a večer se vrátil dost pozdě. Trénovat jsem se tedy nevydal, což tedy znamenalo 3 dny volna, protože čtvrtek a pátek jsem ke své velké "radosti" strávil v Práglu. Sice jsem sebou běžecké věci měl, ale ve čtvrtek večer jsem nakonec podlehl vábení kolegů a Potrefené Husy před během.
V sobotu jsem měl na běh jenom velice krátké okno, protože dopoledne manželka trávila v práci na tvoření s dětmi ze školy a odpoledne vyrážela na sraz ze základní školy. Na běh jsem tedy mohl vyrazit jenom krátce po obědě, což je skutečný zážiteček, běh s plným bříškem:-). Také proto jsem přes doporučení zařadil kopce až na druhou polovinu tréninku, protože začít v nich by asi znamenalo žaludeční příhodu. Odpoledne se stavili rodiče, protože maminka je čerstvě v důchodu, dali jsme si tedy s dětmi několik kol kvarteta a člověče nezlob se, uložili je spát a na oslavu důchody si dali trošku vína. Samé sladké věci, které se mnou manželka nechce pít:-).
V neděli jsme měli pyžámkový den. Manželka totálně z formy po návratu ze srazu ve tři ráno, já sám taky blbě spím a děti na o hodinu delší noc moc nereflektovaly, máme tedy spíše o hodinu delší den. Oběd na dovážku, pohádky, deskové hry a až v podvečer krátká vycházka, po níž jsem se dokázal i vykopat chvíli klusat a testnout novou čelovku Fenix HP 10, která mne tak nadchla, že o ní nejspíš v dohledné době napíšu recenzi.
Celkem jsem nenaběhal ani 50km, takže příští týden před Otrokovickým půlmaratonem ještě budu muset trochu přitlačit, ať to tam aspoň trošku jde. A potom už odpočinek. Tento týden to na mě nějak dolehlo a na pauzu už se fakt těším.







neděle 18. října 2009

Týden 12.-18.10 první podzimní s počasím na houby

Tento týden budu velice stručný, protože díky šerednému počasí jsem toho opravdu moc nedělal.
Pondělí až středa jedna velká nula. Jednak odpočívám po závodě, ale hlavně prší, když přestane, tak leje a když neleje, tak aspoň sviní a do toho fouká vítr. Navíc jak už to po ochlazení bývá, v ložnici začala být zase zima velmi vhodná ke spánku, nicméně zcela nemotivující k tomu, aby člověk po tmě vstával a šel se trápit do deště. Fuj.
Takže ani ve čtvrtek jsem ráno nevstal. Tím mi běh padl až na večer. Hrůza! Fičelo, poprchalo a ještě mi asi po 10-ti minutách došly baterky v čelovce. Předepsanou hodinu jsem tedy zkrátil asi o 10 minut, protože mě to fakt nebavilo. Jediným pozitivem byly nové botky Mizuno Wave Ultima, ze kterým jsem měl hned při prvním běhu dobrý pocit. Uvidíme, jestli svršek vydrží déle, než na Riderech, byť tedy vypadá hodně podobně.
V pátek jsem si zvládl jenom zaplavat, nebylo moc času, takže jenom 1,7km. Po pauze plavání moc nejde, nebaví a ani necítím motivaci. Jako kompenzace k běhu ale stále vynikající, úplně bulat je tedy nemůžu.
Na sobotu jsem měl trochu delší běh na hodinu a půl. Manželka chodí jednou v měsíci na celý víkend do školy, musel jsem se tedy objednat k rodičům na oběd a ještě vymámit hlídání po dobu běhu. Naštěstí mám hodné rodiče, nemusel jsem tedy mámit příliš intenzívně:-). Vybíhal jsem do deště, hnus odpovídající tomuto týdnu. Neběžet 7.11. půlmaraton a nepotřebovat tedy delší běhy, nešel bych. Podle plánu to měl být kros v kopcích, nejsa ovšem milovník bahna, vykašlal jsem se na kros a kopců v dosahu při startu od rodičů také moc není, pár vlnek se ale našlo. Pršelo mi celou cestu, fučelo, nicméně i přesto se mi trénink líbil a čím víc si řidiči, které jsem potkával, klepali na čelo, tím pyšnější jsem na sebe byl:-).
V neděli jsem si dal půlhodinový kompenzační klus, garmin mi ale vygeneroval úplně zvrácená data. Doufám, že to nebude trvalý stav, uvidíme.
Objemově velmi slabý týden, ještě trochu uberu a budu máslo jak Aldaman:-D

neděle 11. října 2009

Grymovská desítka 2009

Tento týden nebudu psát žádný tréninkový log. Jednak jsem byl jenom 2x běhat, ale i kdyby toho bylo více, stejně to byl týden ladící na jeden z tradičních, přímo bych řekl nejtradičnější vrchol sezóny posledních více než 10-ti let.
Letos nám po delší době nepřálo počasí. Oproti předchozím letům, kdy jsme opakovaně bojovali spíše s horkem, to letos byl hlavně boj s vodou. Od rána pršelo, takže do 15:00, kdy je start závodu, se člověk x-krát díval na radar se stále stejně pesimistickým výhledem, aladin také nic extra nevěstil, takže za oknem pršelo a pršelo. Kolem 14:00 se ale počasí naštěstí mírně zklidnilo a silný déšť přešel v jemné mrholení a nakonec ustal úplně. Navzdory nevalnému počasí, utkání mužů v Praze (čímž pochyběli 3 tradiční závodníci) a dvěma nemocným byla účast celkem solidní. Běželo nás celkem 11 s nejstarším ročníkem narození 1945 a nejmladším 1987 a průlomovým vloženým závodem manželek na 5km jehož zúčastnila Tomášova Dája jako jediná v pěkném výkonu 30 minut, kteréžto úsilí nijak nepoznamenalo její jedinečný apetit při večerních krůtích hodech:-).
Ale pojďme zpět k závodu mužů. Přes dlouhé pohyby jsem byl rozhodnut zkusit rozběhnout tempo 4:30 s tím, že se uvidí. Cíle jsem měl jasně ložené: porazit Standu (manželka by se se mnou asi rozvedla, aspoň to tvrdila:-) a hlavně porazit kolegu Honzu, se kterým se v kanceláři hecujeme minimálně měsíc předem a měl podobný cíl jako já, tedy porazit mne:-). Věděl jsem, že to nebude schopen ani ochoten rychle rozběhnout a to já budu ovšem s loterií, jak dlouho to vydržím.
A je to tady, odpočítávání a start. Začátek musí být apartní, vždyť podpořit mne přijel dokonce oddílový prezident s přítelkyní a bratrem, takže se dokonce ujímám vedení se záměrem udržet aspoň za zatáčku:-). Překvapivě to jde, zdá se mi, že běžím běžím docela lehce a na tepy se raději nedívám. Představte si, držím špici a co je potěšující, signály z Honzova garmina upozorňující ho na přepálené tempo slyším ze stále větší dálky. Zhruba na 1,5km už je neslyším vůbec. Vedle mne běží Martin, kousíček za ním druhý Honza a Michal. Plzeňák Jirka, další z aspirantů na bednu (tedy podle mých papírových předpokladů:-), mívá začátky rozvážnější. Je tady druhý kilometr, já se cítím pořád dobře, přestože tempo držím kolem 4:30. Tato strana Bečvy je už až k mostu vyasfaltovaná, což svědčí svižnému běhu, dnes je ovšem popršeno, takže pod stromy se válí mokré listí, které trochu klouže. Fungl nové NB902, které jsem pro dnešní zvolil, jsou lehoučké a přímo letí, daní za to je ale menší opora v kluzkém terénu či listí. 3km a já normálně furt na čele, no bomba a pořád nikde krize a tempo 4:32, paráda. Od třetího kilometru už nejsou stromy, klouzání tedy ustává a mé účinkování na čele se dále prodlužuje a to až za 4-tý kilometr, kde už je Michal za námi mírně v odstupu, Jirka dalších asi 10m za ním a mé vedení nenávratně končí. Honza za to totiž trochu bere, Martin reaguje, ale já nemám z čeho a ani se o to nepokouším. Naopak, blíží se most a výběh na něj do prudkého kopce stojí vždycky hrůzu sil, tak trošku zpomaluji, abych si před tím mírně orazil. Zpomalení stačilo, aby mě dotáhl Michal a Martin s Honzou odskočili, přestože až tak moc jsem nezpomalil, protože na most se přesunuli mí osečtí fandové:-), před kterými jsme musel trochu dbát na dobrý dojem. Uff vyškrábat se na most je peklo, přes most trošku rozběhnout nohy a šup po druhé straně zpět do cíle. Druhá strana je terénem a začíná bahenní peklo, tedy aspoň moje. Těsně za mostem mne předbíhá Michal a kousek za ním Jirka. Jejich tempo nejsem schopen akceptovat, ale to mne taky nepřekvapuje a hlavu si z toho nedělám. Daleko důležitější je, že při ohlédnutí před mostem jsem za sebou daleko nikoho neviděl stejně jako při ohlédnutí za mostem. Nesledoval jsem vůbec mezičasy, jenom tempo a ubývající vzdálenost, více nic jsem na displeji nenechal. Ostatně běh hned za mostem zcela změnil svůj charakter, kluzko, bahno, kaluže, tempo v háji a uvolněnost s ním taky tam někde. Rvu se s bahnem až k první travnaté pasáži, bohužel krátké na oddych a je tady první lesík. Pasáže pevnější i méně pevné a na konci lesíka kratinký asi dvoumetrový "výběh". Člověk si ho normálně moc nevšímá, v tomto stavu únavy již ovšem přehlédnout nejde:-). Za lesíkem je delší travnatý úsek, kde se zkouším rozběhnout a daří se mi neztrácet na Jirku. Michal je už dál, ale Jirka pořád 20-30m přede mnou. Nedělám si iluze, že bych ho seběhl, ale oční kontakt je fajn. Loni mne předběhl někdy na 2 kilometru a pak už jsem ho viděl až v cíli.
Tempo spadlé k 5:00 na km se moc nedaří zvyšovat, přesto nijak zásadně neztrácím. Jenom dva kluci v čele už jsou daleko, ani je nevidím. Ani na přehledných úsecích při ohlédnutí nevidím nikoho za sebou a protože do cíle zbývá už jenom 3,5km, začínám věřit, že 5-té místo uhájím i doufat, že bych mohl opět stlačit čas pod 50 minut. Další les a další bahno, ale za ním už jenom velká louka, kde se dá běžet pěkně po trávě a já se zkouším ještě zvetit a dohnat Jirku. Obávám se ovšem, že tento má podobný záměr směrem k Michalovi, který pro změnu pomalu začíná finišovat, takže navzdory zvýšenému úsilí všech zúčastněných se rozestupy moc nemění. Otáčím se a za mnou nikdo. Je tady konec louky a posledních 1500m do cíle. Vůbec nejhorší část závodu, protože z přehledné skoro kilometr dlouhé louky vbíhám do lesa, cesta je samé bahno, kaluž a hlavně krátká zatáčka, takže člověk nemá přehled, co se děje už nějakých 5-10 metrů před ním. Časté změny směru, nerovnosti na cestě, kaluže, prostě očistec, ale už je také za mnou a zbývá mi poslední úsek na panelce, je jakýsi dlouhý, na hodinkách už mám přepnutý čas a trnu, jestli to pod 50 vyjde. Ale jo, JO, už je tady most, fandící diváci a čas 49:36. Mám fakt dost, průměrné tepy 180 bpm, myslím, nepotřebují komentář. Podám si ruku s lepšími, dozvídám se, že vyhrál Honza, který se Martinovi trhl hned za mostem, Michal třetí. A už se blíží kolega Honza. Je pěkně naštvanej, bilance našich vzájemných soubojů na běhu je totiž srovnaná na 2:2, juchů. Mám radost z jeho zloby:-D a dobíhají další. Následuje převážení přímo u mostu (myslím, že kolemjdoucí si museli myslet bůhvíco o partičce zpocených chlápků vážících se na chodníku:-), mně to oblečenému napíše 98. Dáme si čaj se slivovicí, pak jenom slivovici a valíme se domů převléct, abychom byli zavčasu na Labuti, kde nás čeká krůta na rožní a bohatá vinotéka, ale to už je jiná pohádka:-)
Celkově jsem s výkonem v zásadě spokojen. 1. polovina běhu byla vyloženě nad očekávání, druhá, bohužel, za očekáváními, ale bahno je bahno a nejsem s ním holt kamarád. Vydal jsem ze sebe fakt všechno a to je rozhodující. Že nekecám je možno se podívat třeba tady.
Tak příští rok se stejnou partou na stejném místě v 15:00 druhou říjnovou sobotu nashle.

neděle 4. října 2009

Týden 28.9.-4.10. skoro bych řekl běžecký:-)


Program na poslední "bušící" týden před Grymovskou desítkou vypadal následovně:
po 28.09.B-ZDV1:20




ut 29.09.Volno0:00




st 30.09.B-Komp1:00B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-MxR: 2x(4(0,8+3)+8)200m dle rozpisu



Říjen 2009
ct 01.10.Volno0:00




pa 02.10.B-Komp1:10B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)



so 03.10.B-ZDV1:20




ne 04.10.Volno0:00


Řekl bych, že jsem ho i celkem solidně dodržel a dal si po delší době pěkně běžecky do těla.
V pondělí 28.9. byl zasloužený svátek spojený s volnem. Na delší běh jsme se vypravili s Aldamanem a nezbývá než po x-té konstatovat, že delší běhy s někým jsou vůbec to nejlepší, co se dá v tréninku zažít, zejména když vám k tomu přeje počasí babího léta:-).
V úterý jsem dodržel plánované volno a ani jsem s tím neměl nějaký zásadní problém. Bohužel, mírný problém s vodou v uchu, který jsem pociťoval od minulého čtvrtku, se dost podstatně zhoršil, na ucho výrazně hůře slyším a jakoby mi v něm "bublá".
Navzdory své obecné nelásce k lékařům jsem se tedy ve středu vypravil na ušní v Přerově, vyseděl si sakra dlouho v čekárně, vyplnil jakýsi dementní formulář než mě pustili do ordinace, ale nakonec se do ní dostal. Můj předpoklad o nějakém zavilém mazu v uchu se nepotvrdil, ucho bylo čisté. Následovalo audio měření a velmi pitomé výsledky. Pravé ucho mám na hranici normálního sluchu, levé (to "bublavé") asi o 20% horší. Doktorka povídala cosi o disbalanci sluchu, otázku jak se to mohlo stát při plavání, protože než jsem vlezl ve čtvrtek do vody, žádný problém nebyl, nechala bez povšimnutí. Návrh léčby byl 5 dní na kapačkách při hospitalizaci! To jsem odmítl a dostal jakési troje prášky. Dnes je neděle, prášky poctivě jím, ale pokrok 0, nejspíš se vypravím na jinou ambulanci. Zážitek z nemocnice mi doplnila návštěva lékárny, kde jsem si stoupl do fronty "výdej léků bez darovací smlouvy na poplatky" v naději, že půjde rychle. Omyl, i v této řadě stály milovníci ČSSD neschopní i triviální darovací formulář vyplnit správně, čímž naprosto katastrofálně zdržují. Když jsem se ozval, že o devadesát korun za 3 položky na receptu od eráru nestojím a rád bych tedy byl alespoň obsloužen rychle, byl jsem označen za asociála, zloděje a šel raději do lékárny ve městě. Nezakázali mi ale nic, takže na ordinovaný běh jsem se odpoledne vydal. Bylo tam 2x4x200 naplno a asi v životě (kromě plavání:-) se mi dvoustovka nezdála tak dlouhá.
Čtvrteční volno jsem opět dodržel, nějak to v práci nestíhám ani na bazén.
V pátek mě čekal po čtvrté trénink 45 minut v tempu 4:30 se 3 minutami chůze po dosažení tepu 178 bpm. Poprvé se mi ten trénink fakt líbil a asi jsem ho i běžel tak, jak to má nejspíš vypadat. Pěkně jsem si mákl.
Ono máknutí jsem si pěkně vyžral při delším sobotním běhu. Bylo krásně, šel jsem trochu kopečky a asi po 11-ti km mi pěkně došlo. Ono to sice pocitově hezky běželo, nicméně tepy ukazovaly, že to není ok. Ovšem já je jaxi zapomněl sledovat a začal jsem s tím až když už bylo pozdě. Na oddílové ukončení sezóny jsem jel raději autem, protože pít v tomto stavu alkohol (a to jsem netušil, že kolegové vzali na čep vynikající náchodskou kvasnicovou 16-tku!:-) by znamenalo rychlodraka jak bejk.
Nedělní volno se vyloženě hodilo. Dali jsme s dětmi delší vycházku, vyzvedli cestou manželku, která s dětmi ze školy hrála od rána ringo a zašli si na Labuť na nedělní obídek. Jehněčí hřbet s omáčkou z černých oliv a ančoviček s restovanými fazolkami a cuketou se slaninou a česnekovou bagetkou zapitý dornfelderem2007 v pozdním sběru z vinařství Jedlička-Novák sice neodpovídal dokonale naplánovanému jídelníčku od endurainingu, ale byl prostě vynikající. Zmiňovaný dornfelder vřele doporučuji vaší pozornosti. Ročník 2007 už sice není v nabídce, ale srovnatelný ročník 2008 je ke koupi přímo u výrobce.
Dobře najeden a napit musím tento týden hodnotit jako tréninkově dobrý. 2 kvalitní tréninky v rychlém tempu (na mne) a celkový objem 60km už začínají připomínat skutečný běžecký trénink. Navíc dnes ráno napsala váha pouhých 95,5, což je sice minimálně 0,5kg na vrub únavy, ale stejně se na to dobře dívá:-).
Od pondělí zbývá poladit a v sobotu desítka s Labutí tentokrát už na ostro:-D