Včera večer mi skončilo odpočinkové období a dneska už zas jedu podle plánu. No teda né úplně, protože dneska tam byla jenom posilka a já byl přes poledne chvilku plavat:-)
Jak už jsem psal někde níže, budu trénovat pod vedením pana inženýra Miloše Krejčího (kterého tímto srdečně zdravím:-)) z endurainingu. Letos jsem s nimi spolupracoval od jara, ze začátků jsem měl smíšené pocity, ale v závěru sezóny se povedla desítka i půlmaraton, tak třeba příští rok letošní práci na kadenci a další novinky, které spolupráce přinesla, zúročíme.
Odpočíval jsem 3 týdny, tedy úplně jsem se neválel, byť ten poslední týden skoro jo, osvěžil tělo i ducha svatomartinským i beaujolais nouveau a upravil váhu směrem nahoru:-) Protože už ale nebudu pokračovat v jídelníčku, je z váhy ryze můj problém, tak mi, prosím, držte palce, ať si můžu na jaře koupit neopren. Ten mám totiž jako cílovou odměnu dostanu-li se pod 85kg.
Takže sportu zdar a někdy začátkem příštího týdne se zahlásím s 1. tréninkovým týdnem sezóny 2010!
pondělí 30. listopadu 2009
neděle 22. listopadu 2009
HTC Touch HD2
Dorazil podzim, konec sezóny a to je obvykle období, kdy se odpočívá a člověk má čas na vymýšlení blbin. V mém případě to posledních pár let znamená, že se svezu na zvyklosti společnosti HTC uvolnit na podzim nějakou zajímavou novinku v oblasti pokročilých telefonů. Jestli má někdo pocit, že v této oblasti mírně ulétávám, souhlasím:-), vždyť ještě letos na jaře jsem si říkal, že nic lepšího, než stávájící Touch HD stejně letos nebude, takže na podzim nějakou kačku ušetřím. Ovšem člověk míní a věci se mění. V srpnu představili šikovní hoši z HTC následovníka Touch HD s kódovým jménem Leo, prodávat se ovšem začal pod obchodním názvem Touch HD2, kterému jsem tak nějak nedokázal odolat. No představte si: mám na obě oči 4,25D a HD2 má úhlopříčku 4,3 palce, to prostě musím musím mít, že jo?
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:
Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:
Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!
sobota 7. listopadu 2009
Dá se běžet půlmaraton s 97-mi kily? Dá a lépe než se 107-mi:-)
Původně jsem chtěl sezónu ukončit po Grymovské desítce, ale někdy v srpnu jsem začal vymýšlet, jestli není trochu škoda promrhat formu, již jistě při přípravě na desítku získám a nebude tedy vhodné ji prodat ještě někde, třeba na Chřibském maratonu. Ten mě naštěstí přešel, ale objevila se informace o připravovaném půlmaratonu v rámci Podmolíkova memoriálu a s ním nápad: sezóna začala půlmaratonem, bude symbolické ji na stejném závodě i ukončit. Navíc sestava účastníků z fóra behej.com se rýsovala pěkně silná: Téčko, moraviaman, Milan, RK, Ironjozef, Tonbar ...., doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, takže nešlo chybět. Jestli v seznamu účastníků postrádáte Aldamana, musím ocenit vaši všímavost. Aleš totiž závod bulnul. Vyzkoušel několik variant omluv, ale všechny jsem mu je odmítl jako výmluvy, má tedy bulku a hotovo.
Ale zpět k závodu, byť trochu ze široka. Ten březnový jsem prakticky bez tréninku běžel za 1:56:43 a byl s ním spokojen. Dnes by mi ke spokojenosti takový čas nestačil. V úvahu jsem bral čas na Grymovkou desítku, kterou jsem dal v tempu 4:50, něco naběhaného a samozřejmě fakt, že kdyby se proti březnu nedostavil výraznější pokrok, budu pěkně demotivovaný (rozumněj: nasranej:-). Takže jsem si stanovil cíl zaběhnout pod 1:50 a to pokud možno co nejvíce:-).
Závodní strategii jsem konzultoval s panem Krejčím, svým trenérem z endurainingu a na dnešním konkrétním příkladu se potvrdilo, že moci konzultovat s někým, kdo vás má trochu přečteného, je prima. Na čas 1:50 stačí průměrné tempo kolem 5:17, zvažoval jsem tedy 2 varianty: rozběhnout pomalu, kolem 5:20 a tempo, když to půjde vystupňovat. Nebo to rozběhnout rychleji, kolem 5:10, vytvořit si trochu rezervu a kdyby mi docházelo, vyčerpat ji. Pan Krejčí doporučil variantu 2, ale ještě rychleji, na 5:00 s tím, že do 12-tého km mám hlídat tepy do 178-mi a pak se už na to vykašlat, tedy na hlídání tepů a běžet, co půjde.
Takže už to nebudu natahovat, jak píše Ironjozef, polmaraton je krátky rýchly pretek, tak aj príspevok by mal byť krátky:-) a hurrá na start.
Start se odehrává kousek před začátkem okruhu, aby bylo dosaženo správné délky trasy, což se podařilo, jak potvrdil můj garmin, dokonale, neboť jsem naměřil 21,1km. Na garminovi mám nastaveno hlídání tempa, průměrného tempa a aktuálních tepů. Nic víc mě nezajímá, nechci se zbytečně rozptylovat blbinama. Hlídání tempa mám nastaveno na 4:55-5:05. A je to tady, start. Rozběh je z kopce do parku na začátek prvního z osmi okruhů. Běží se trvale po asfaltu slušné kvality, trať je jenom velmi mírně zvlněná, byť asi i to je dost silné slovo, prostě skoro rovina. Na tomto seběhovém úseku na mne poprvé začne kníkat garmin a to, světe div se, že jsem moc rychlý. I tak ovšem běžím pěkně na chvostě. Přede mnou 4 holky, dvě z nich mají fakt festovní pozadí. Kurnik, já jsem fakt máslo, ale běžím podle rozpisu, tempo se asi kiláku stabilizuje na 5:04, tepy na 165 většinou, holky mi utíkají, ale já mám plán, tak je nechám, potvůrky:-). 1 okruh končím s průměrným tempem 5:03, holky jsou daleko, jedna mírně zaostává, hurrá. Tak za ní. Tepy jsou pořád proti očekávání docela nízko, tak mírně přidávám. Holky se přestávájí vzdalovat rychle a ta odpadající se dokonce začíná přibližovat, koncem druhého kola ji mám a průměrné tempo se vyšplhalo na 5:00. Ve třetím kole zkouším ještě mírně přidat, přestože mě na jeho začátku předběhl vedoucí závodník o kolo, mazal fakt jak magor, ale už ve třetím kole měl o hodně víc špinavá záda (bylo mokro), než já na konci závodu. I pomalost má své výhody:-). No nic, pořád to jde dobře a na konci třetího kola mám průměrné tempo 4:59, zrychlil jsem. Před koncem kola stojí vysoký šedivý pán, který fandí dokonce i mě a na konci třetího kola mi radí, abych ty tři holky doběhl, co mám teda dělat, zkusím ještě trochu přidat a cvaknout je. A jo, asi v půlce 4-tého kola je mám, chvíli po té mě předbíhá jakási partička s Vabrouškem a Pepou. Taky zastříkaní až na záda:-). Já mám ovšem na konci 4-tého kola průměrné tempo 4:57 a začínám věřit v čas pod 1:50 tutově. Před pátým kolem si prvně cucnu gelu. Běžím už chvíli sám a kromě občasného bouchače, který mne vezme o kolo, nikoho před sebou nevidím, takže je to sólovka. Zhruba v polovině pátého kola se průměrné tempo vyšplhá na 4:56, tý jo, čumím na displej jak vrána a říkám, tak to vydržet do konce, to by bylo, navíc po pátém kole můžu přestat hlídat tepy, tak bude třeba i negative split:-)). Jénže, překvapivě, začínají bolet lýtka a hlavně achilovky, jak se snažím běžet přes špičku a taky nějak tuhnou nohy. Ále co, 12 kiláku je fuč, běžím, co to dá a uvidím. Doběhnu 6-té kolo, tempo furt 4:56, cucnu gelu a valím předposlední okruh. Přede mnou někdo chodí! Doběhnu ho, jasná věc a hele, je to chlapík, kterého si pamatuji, když mě předbíhal na Moraviamanu loni, letos na půlce se mu to nepovede, protože ho předběhnu a před náběhem do posledního kola si ještě šlehnu shlehu. I před posledním kolem držím průměrné tempo 4:56, kdyby tak vydrželo do konce. Pomalu ale jistě mi dochází, tuhé nohy, tepy jdou nahoru, ale pořád nějak běžím a průměrné tempo se pořád nějak drží na 4:56. asi kilometr před cílem předbíhám Téčkova spolujezdce na závod. Nemám odvahu se podívat, jak vypadá čas, ale nejspíš pěkně. Před posledním seběhem do cíle to už nevydržím a přepnu obrazovku na budíku. Panebože, 1:42, to by mohlo klapnout i pod 1:45! Valím fakt z posledního a už je tu cíl a cílový čas? 1:44:14! Jsem nadšený, sice nemůžu chodit, jak bolí lýtka, ale to není důležité. V cíli pár slov s Téčkem, nikoho dalšího nevidím. Vyklusání vzdávám, hledání známých taky, sedám do auta a valím domů, vždyť dneska vlastně hlídám:-)
Na závěr prozradím jednu tajnou techniku, kterou jsem před závodem použil. Už několikrát jsem si všiml (i zde zveřejnil), že mi to běhá dobře, když večer před tím popijí sladkého vína a protože se mi moc líbí blog Běhajícího podpantoflového manžela, který poslední příspěvky píše vždy za pomoci nějaké lahvinky vína, musím dnes také napsat:
Dnešního výkonu bylo dosaženo díky plodné spolupráci s enduraining.com, jmenovitě s panem Milošem Krejčím, kterému tímto děkuji (spolupráci jsem mimochodem prodloužil na celý příští rok) a lahvi Neuburku výběru z bobulí ročník 2006 z vinařství Ludwig, kterou jsem programově vypil večer před závodem. Na bobule mi to prostě běhá:-D
P.S.: Ludwig se teď objevil na trhu poměrně masívně. Neuburk jsem od nich pil jako první a chutnal mi dost, navíc za velmi příznivou cenu. Koupil jsem tedy všechno, na co jsem narazil a musím říct, že to stojí za pendrek. Bílou výběrovou rulandu jsem dokonce vylil, přeslazený ocet. To jen tak pro úplnost.
Ale zpět k závodu, byť trochu ze široka. Ten březnový jsem prakticky bez tréninku běžel za 1:56:43 a byl s ním spokojen. Dnes by mi ke spokojenosti takový čas nestačil. V úvahu jsem bral čas na Grymovkou desítku, kterou jsem dal v tempu 4:50, něco naběhaného a samozřejmě fakt, že kdyby se proti březnu nedostavil výraznější pokrok, budu pěkně demotivovaný (rozumněj: nasranej:-). Takže jsem si stanovil cíl zaběhnout pod 1:50 a to pokud možno co nejvíce:-).
Závodní strategii jsem konzultoval s panem Krejčím, svým trenérem z endurainingu a na dnešním konkrétním příkladu se potvrdilo, že moci konzultovat s někým, kdo vás má trochu přečteného, je prima. Na čas 1:50 stačí průměrné tempo kolem 5:17, zvažoval jsem tedy 2 varianty: rozběhnout pomalu, kolem 5:20 a tempo, když to půjde vystupňovat. Nebo to rozběhnout rychleji, kolem 5:10, vytvořit si trochu rezervu a kdyby mi docházelo, vyčerpat ji. Pan Krejčí doporučil variantu 2, ale ještě rychleji, na 5:00 s tím, že do 12-tého km mám hlídat tepy do 178-mi a pak se už na to vykašlat, tedy na hlídání tepů a běžet, co půjde.
Takže už to nebudu natahovat, jak píše Ironjozef, polmaraton je krátky rýchly pretek, tak aj príspevok by mal byť krátky:-) a hurrá na start.
Start se odehrává kousek před začátkem okruhu, aby bylo dosaženo správné délky trasy, což se podařilo, jak potvrdil můj garmin, dokonale, neboť jsem naměřil 21,1km. Na garminovi mám nastaveno hlídání tempa, průměrného tempa a aktuálních tepů. Nic víc mě nezajímá, nechci se zbytečně rozptylovat blbinama. Hlídání tempa mám nastaveno na 4:55-5:05. A je to tady, start. Rozběh je z kopce do parku na začátek prvního z osmi okruhů. Běží se trvale po asfaltu slušné kvality, trať je jenom velmi mírně zvlněná, byť asi i to je dost silné slovo, prostě skoro rovina. Na tomto seběhovém úseku na mne poprvé začne kníkat garmin a to, světe div se, že jsem moc rychlý. I tak ovšem běžím pěkně na chvostě. Přede mnou 4 holky, dvě z nich mají fakt festovní pozadí. Kurnik, já jsem fakt máslo, ale běžím podle rozpisu, tempo se asi kiláku stabilizuje na 5:04, tepy na 165 většinou, holky mi utíkají, ale já mám plán, tak je nechám, potvůrky:-). 1 okruh končím s průměrným tempem 5:03, holky jsou daleko, jedna mírně zaostává, hurrá. Tak za ní. Tepy jsou pořád proti očekávání docela nízko, tak mírně přidávám. Holky se přestávájí vzdalovat rychle a ta odpadající se dokonce začíná přibližovat, koncem druhého kola ji mám a průměrné tempo se vyšplhalo na 5:00. Ve třetím kole zkouším ještě mírně přidat, přestože mě na jeho začátku předběhl vedoucí závodník o kolo, mazal fakt jak magor, ale už ve třetím kole měl o hodně víc špinavá záda (bylo mokro), než já na konci závodu. I pomalost má své výhody:-). No nic, pořád to jde dobře a na konci třetího kola mám průměrné tempo 4:59, zrychlil jsem. Před koncem kola stojí vysoký šedivý pán, který fandí dokonce i mě a na konci třetího kola mi radí, abych ty tři holky doběhl, co mám teda dělat, zkusím ještě trochu přidat a cvaknout je. A jo, asi v půlce 4-tého kola je mám, chvíli po té mě předbíhá jakási partička s Vabrouškem a Pepou. Taky zastříkaní až na záda:-). Já mám ovšem na konci 4-tého kola průměrné tempo 4:57 a začínám věřit v čas pod 1:50 tutově. Před pátým kolem si prvně cucnu gelu. Běžím už chvíli sám a kromě občasného bouchače, který mne vezme o kolo, nikoho před sebou nevidím, takže je to sólovka. Zhruba v polovině pátého kola se průměrné tempo vyšplhá na 4:56, tý jo, čumím na displej jak vrána a říkám, tak to vydržet do konce, to by bylo, navíc po pátém kole můžu přestat hlídat tepy, tak bude třeba i negative split:-)). Jénže, překvapivě, začínají bolet lýtka a hlavně achilovky, jak se snažím běžet přes špičku a taky nějak tuhnou nohy. Ále co, 12 kiláku je fuč, běžím, co to dá a uvidím. Doběhnu 6-té kolo, tempo furt 4:56, cucnu gelu a valím předposlední okruh. Přede mnou někdo chodí! Doběhnu ho, jasná věc a hele, je to chlapík, kterého si pamatuji, když mě předbíhal na Moraviamanu loni, letos na půlce se mu to nepovede, protože ho předběhnu a před náběhem do posledního kola si ještě šlehnu shlehu. I před posledním kolem držím průměrné tempo 4:56, kdyby tak vydrželo do konce. Pomalu ale jistě mi dochází, tuhé nohy, tepy jdou nahoru, ale pořád nějak běžím a průměrné tempo se pořád nějak drží na 4:56. asi kilometr před cílem předbíhám Téčkova spolujezdce na závod. Nemám odvahu se podívat, jak vypadá čas, ale nejspíš pěkně. Před posledním seběhem do cíle to už nevydržím a přepnu obrazovku na budíku. Panebože, 1:42, to by mohlo klapnout i pod 1:45! Valím fakt z posledního a už je tu cíl a cílový čas? 1:44:14! Jsem nadšený, sice nemůžu chodit, jak bolí lýtka, ale to není důležité. V cíli pár slov s Téčkem, nikoho dalšího nevidím. Vyklusání vzdávám, hledání známých taky, sedám do auta a valím domů, vždyť dneska vlastně hlídám:-)
Na závěr prozradím jednu tajnou techniku, kterou jsem před závodem použil. Už několikrát jsem si všiml (i zde zveřejnil), že mi to běhá dobře, když večer před tím popijí sladkého vína a protože se mi moc líbí blog Běhajícího podpantoflového manžela, který poslední příspěvky píše vždy za pomoci nějaké lahvinky vína, musím dnes také napsat:
Dnešního výkonu bylo dosaženo díky plodné spolupráci s enduraining.com, jmenovitě s panem Milošem Krejčím, kterému tímto děkuji (spolupráci jsem mimochodem prodloužil na celý příští rok) a lahvi Neuburku výběru z bobulí ročník 2006 z vinařství Ludwig, kterou jsem programově vypil večer před závodem. Na bobule mi to prostě běhá:-D
P.S.: Ludwig se teď objevil na trhu poměrně masívně. Neuburk jsem od nich pil jako první a chutnal mi dost, navíc za velmi příznivou cenu. Koupil jsem tedy všechno, na co jsem narazil a musím říct, že to stojí za pendrek. Bílou výběrovou rulandu jsem dokonce vylil, přeslazený ocet. To jen tak pro úplnost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)