neděle 31. července 2011

Krátká zpráva ze soustředění Taneční školy Šrámkovi

28.7. nastal dlouho očekávaný dýchánek. Taneční soustředění. Už jsem se v životě soustředil na kde co, ale akci s minimálně 4-mi hodinami tance denně jsem zatím nezažil.
Těšili jsme se ze dvou důvodů. Samozřejmě bylo cílem se trochu zdokonalit v tancích a pořádně si v málo lidech zatančit na velkém place, ale chtěli jsme se i trošku blíže seznámit s kolegy, se kterými se už půl roku potkáváme na tančírnách.
Eva
Libor (celý v černé)
Akce se odehrávala v malebné obci Chvalčov u Bystřice pod Hostýnem, za cvičiště posloužil sál místního kulturního domu, většina účastníků bydlela v příjemném hotýlku Říka a zapomenout nesmím ani na pořadatele celé taškařice, Libora a Evu Šrámkovi, majitele stejnojmenné taneční školy. Při té příležitosti nemohu nezmínit Liborův odhad "kulturák je zhruba 300 metrů od Říky", který dal vzniknout heslu prvního dne, jímž byla "Šrámkova třístovka". Její skutečná délka činí 1250m :-))
Hned ve čtvrtek se ukázalo, jakou výhodou je být pokročilým tanečníkem. Ti totiž začínali až 18:30 večer, zatímco začátečníci již v 17:00. Abychom v klidu před začátkem ubytovali, vzal jsem si raději už ve čtvrtek dovolenou a stihl se i ráno chvilku projet na kole.
Ale zpět na Chvalčov. V 17:00 jsem prvně propotil triko u walzu. Člověk by řekl pomalý tanec, ale když se přestane tančit "langsam", legrace končí. Hlavní součástí nácviku byl prvek tkáň (vůbec jsem netušil, jak pozoruhodné názvy mohou mít taneční figury), který se nám moc nedařil, takže jsme to hned večer natáhli ještě přes pokročilé (bystrý čtenář již jistě dávno pochopil, že jsme se soustředili v kategorii začátečníků spolu s dalšími čtyřmi páry)
walz ve volném držení
Večer se ještě chvilku posedělo a v pátek davaj na 9:00 zase na sál, kde do nás krotitelský pár tlačil pro změnu tango (to nám po počátečním cukání docela jde, jenom si nepamatuju název nových kroků)
asi tango, ale ruku do ohně bych na to nedal
a valčík. Ten jsme si natáhli i přes pokročilé a musím konstatovat, že přechodech vpřed i vzad jsme udělali velmi slušný pokrok, trochu jsme i zabojovali s otáčkou vlevo, ale ta už byla daleko nad rámec začátečnického programu.
Po obědě nás potom čekalo opakování standardů společně s pokročilými (hoďka "practise") a další jeden a půl hodinový blok standardů. Quickstep a další opakování. Večer už to bylo v nohách trochu cítit, takže jsem u večeře čeřil stojaté vody taneční módy nasazením kompresních podkolenek:-).
V sobotu nás kromě latiny čekala i grilovačka u Vlada a Martinky, kteří mají u Chvalčova překrásnou chatu s velmi příjemným posezením.
Úderem deváté (dobře, tak ne úplně přesně, ale přece nemůžu napsat úderem 9:11 a úder v odstavci chci) se začalo zostra sambou. No ty vole, to je mazec. Když se člověk dívá na zkušené, vypadá jakoby nic, takové vlnění se na muziku, pohodička, lážo plážo. Asi není většího omylu. "Uhoupat" správně zdvihy a do toho zcela nové kroky, no mazec. Šlo mi to asi ještě hůř než salsa, ale stejně jako salsu jsme to na konec asi zlomili.
I samotný šéfkrotitel občas potřeboval od našich kreací relaxovat :-)
Po chvíli blbnutí ještě s pokročilými jsme šli raději na oběd, trochu dáchnout před odpoledními practise a pokračováním latiny, tentokrát cha-chou a rumbou. Jak mi cha-cha jde, tak mi rumba nejde, v průměru tedy celkem solidní:-).
Lepší fotku hostitelky jsem já jelito neudělal
Vlado dělí maso hladovým
No a večer hurrá na kopec na trochu té grilovačky. Vlado s Marťou připravili opravdu báječné posezení a patří jim rozhodně největší dík za výtečné zázemí.
Večírek se ovšem nadmíru vydařil po všech stránkách.
Maso vynikající a v hojném počtu, na postu grillmastera se vystřídalo povícero lidí, ale přítomný paparazzi byl obzvláště pyšný na žánrovou fotografii "taneční mistr mistrem teflonové plochy":-).
Taneční mistr mistrem teflonové plochy
Nebylo samozřejmě jenom maso, ale i zeleninka a saláty, kterých se chopil zdatný tým José Ždibery
No a pak se jedlo, pilo, hodovalo, vedly se řeči až se všichni unavili a šli spát.
José a jeho chólky z kuchyně
..a jedlo, pilo, řeči se vedly..
Na tomto místě musím prohlásit, že ráno jsme se definitivně rozhodli pilně následující rok tančit, abychom na dalším ročníku soustředění dostali důvěru startovat v pokročilých, protože kurňa nedělní začátek v devět byl fakt ukrutný. Rejpal by samozřejmě mohl namítnout, že nás přece nikdo nenutil sedět zase až do konce (resp. nenutil mne, protože ženu jsem nutil já, mám už takovou asi nemoc, že jak se mi někde líbí, nechám vymést až uklízečkou spolu s vajglama:-)), ale s tím holt nic nenaděláme. S pokrokem do pokročilých ale něco udělat můžem.
Jinými slovy, v neděli ráno byla opakovačka latiny s novými prvky do jive skutečně náročná, je i docela možné, že část "viny" kromě pozdního návratu nesla i naakumulovaná únava. Po dopoledním bloku už potom následoval jenom společný oběd a odjezd domů.
celá sestava "bez rozdílu kategorií":-)
Co na závěr? Snad jenom poděkovat všem účastníkům za skutečně perfektní společnost a partu, Martince s Vladkem za bezva večírek, Evě a Liborovi Šrámkovým, že takovou akci pořádají a také, díkem největším, své ženě, která to s mým občasným raplováním nemá vůbec lehké. Tož na rok zase na Chvalčově.
A úplně na konec trochu nevyžádané reklamy: láká-li vás někoho tanec a máte pochyby, Šrámkovi můžu s klidným svědomím doporučit.



pondělí 25. července 2011

Do trikombinézy část 1.

Jak jsem již avizoval v předchozím příspěvku, nedělí počínaje se pouštím do dalšího kola nějakého systematického snižování váhy.
Nejvíc práce mi asi dalo vymyslet nějaký vtipný a přitom odpovídající název. Nechal jsem se tedy inspirovat jakýmsi připitomělým seriálem "do plavek", ale odpitoměl ho nahrazením plavek trikombinézou. Ono ne že by mi nezáleželo na tom, jak vypadám, daleko víc mě ale trápí, že krásnou novou trikombinézu svého nového klubu dnes dopnu jenom s opravdu velkými potížemi a delší pobyt v ní s ohledem na životnost zipu bych si nedoporučoval:-)
Dneska se ještě nebudu pouštět do nějakého odhalování "tajností", které jsem na sebe vymyslel a uvedu jenom několik základních technikálií.
Abych byl snadno sledovatelný, budu průběžně umísťovat informace na runningfreeonline.
Vypadá to nějak takto:
Za rozhodující budu vždycky považovat pondělní ráno, které bude měřítkem úspěšnosti předchozího týdne.
No a to by tak nějak stačilo, teda ještě jsem zapomněl, ta dnešní váha byla s trochou dehydratace, protože na samém konci dovolené padlo i nějaké to vínko, bez ořechů a sýra samozřejmě :-))
Tak zase za týden.


sobota 23. července 2011

Vypadá to na nový seriál

Dneska jsem se vrátil z dovolené a musím konstatovat 2 věci:
1) Ve Slovenském ráji je opravdu nádherně.
Co je pro mne navíc velmi příjemné byť nepochopitelné, je praktická vylidněnost celého kraje. V hotelu Ráj (www.hotelraj.sk můžu jedině doporučit, slušné ceny, vstřícný personál, naprostý klid) jsme většinu ze 14-ti strávených nocí bydleli téměř sami, restaurant zel prázdnotou a i okolní priváty s velmi příznivými cenami byly prázdné, soukromé chaty většinou rovněž prázdné, dost z nich (zejména těch větších) zeje prázdnotou očividně delší dobu, jak se dá soudit třeba z keřů rostoucích ze dveří :-).
Méně příjemným důsledkem tohoto stavu je místy komplikované plánování turistiky. Značení sice existuje (místy tedy celkem výrazně ovlivněno na chráněnou oblast intenzívní těžbou dřeva), ale průchodnost cest je často dosti mizerná v důsledku nepoužívanosti. Několikrát jsme museli výpravu operativně pozměnit, protože už pár desítek metrů od rozcestí byla cesta zarostlá lebedou půl metru nad Matýskovu hlavu. No ale poradili jsme si:-).
Vodní nádrž Palcmanská Maša, která se nachází v bezprostřední blízkosti vyniká super čistou vodou a navzdory strašení všech "zkušených" o teplotě zřídka dosahující 18 stupňů, měla pohodlných 21, čímž se v ní dalo parádně zaplavat a plavba ramenem Hnilce, cca 15m širokým a vedoucím mezi skalami cca 2km, je vyložené zážitkovou záležitostí. Ostatně kdy si člověk zaplave pod dvěma železničními přejezdy nad vodou v jednom tréninku :-)
Aby to ale nebylo zase moc pěkné, tak přilehlé obce (Dobšinská Maša a Dedinky) naprosto neřeší realizaci vstupů do vody, kterých je tím pádem poskrovnu a ještě jsou i tak hodně kamenité. Nechápu, rekreační potenciál přehrady to rozhodně snižuje a na přetlak turistů si oblast rozhodně stěžovat nemůže.
No ale nebudu otravovat se zážitky z dovolené, které stejně nikoho nezajímají, leda snad doporučení nejlepší restaurace v okolí: jmenuje se "U Pellého" a nachází se v Dedinkách nad hotelem Priehrada, skutečně výtečná kuchyně, zejména doporučuji halušky s kyselým zelím a pečeným žebírkem, delikatesa, a přejdu k bodu 2.
2) 14-ti denní haluškovou kůru na hubnutí NEDOPORUČUJI :-)
Jejím vysledkem je totiž navzdory celkem aktivní turistice návrat ke 105-ti kilům (skoro 106 ale pssst!), což mě už fakt otravuje. Zítřkem počínaje s tím tedy začínám skutečně něco dělat a protože podobný záměr má i manželka (podmínka nutná:-)), mohlo by to mít i úspěch.
No a abych svoji motivaci posílil, zkusím se o své úspěchy (a samozřejmě neúspěchy i ty mohou nastat:-)) podělit. Teda jestli to tady ještě někdo čte, protože ten můj báchor je už dosti se vlekoucí téma :-)