neděle 8. prosince 2013

Lázně 2

Když jsem před nedávnem psal tento článek, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli si to v dohledné době zase zopakuji. Když ale Jarda vypsal mikulášský termín lázeňského pobytu, řekl jsem si, že by bylo škoda nejít, ostatně máme to u baráku, tak by byla škoda nezaplavat.
Jedinou kaňkou v plánování (ono jich bylo víc, ale ty malé nemá cenu řešit) byl termín závěrečné tanečních v sobotu, tedy téměř přesně uprostřed kempu. Posledně jsem se v neděli na prodloužené trápil, tentokrát jsem si říkal, že v sobotu nebudu tak grogy (což se nepotvrdilo) a že jsem posledně šel po krůtě taky celkem pozdě spát a moc se to neprojevilo (což se taky nepotvrdilo:-).
Podmínkou vycházky na kemp pochopitelně byla účast na plese pokud možno bez vlivu únavy, musel jsem tedy oželet krůtu (fakt mě to mrzlo, bylo málo lidí, určitě by šlo pokecat lépe než posledně, kdy salóněk praskal ve švech) a doufat, že se z plesu vrátíme nějak rozumně.
Akce se rozjela vlastně už v pátek po páté hodině, kdy jsem po dlouhé cestě z Prahy rovnou pokračoval na taneční sál pilovat tango, které se nám v poslední taneční lekci moc nedařilo. Máme tam nějaké nové rychlé sekvence a těžko se do nich trefujeme. Když jsem v půl sedmé a pět minut dorazil na bazén doufaje v podobný průběh jako posledně, byl jsem "nemile" překvapen. Všichni normál plavali a protože bylo málo lidí, očekávaný rozřazovací závod se nekonal, takže místo koupání a pomlouvání aktuálně plavajících se normál trénovalo a prvních lehce přes 3 kiláky bylo v rukách.
Ráno mi bylo docela fajn, vstát se dalo, nic nebolelo, navíc na bazéně se plave na šíř. No paráda. Jenomže chyba lávky, žádná relativní pohoda, jako posledně.
Lozí se z vody, po každém bazéně 3 kliky, plave se pod vodou, delfínem se úplně nešetří no a když po hodině až čtvrt nepřichází očekávané vyplavání, dochází mi strašná realita: je nás vlastně málo, nejsou 2 skupiny, ale jenom jedna, není tedy důvod, aby se trénink musel vejít do 1,5 hodiny. A taky ne.
Počet šířek se mi zastavuje na neskutečných 306, což při šířce Přerovského bazénu 16,7m dává 5100m. Pff, tolik jsem v životě v jednom tréninku neuplaval.
Po plavání už teda ruce cítím hodně. Skočím do auta a jedu vyzvednout Matýska na šachy. Dojedu do Vinar a Mates nikde. No jo, trenér šachů nějak neposlouchal, kde bydlíme a dojel pro něj na špatnou adresu. Otočil jsem se a mazal domů. Mladého naštěstí neúčast na 1. partii v plném čase proti mužům z Citova až tak nemrzela. Po obědě jsem hned vezl Marušku do Majetína na Mikulášskou jízdu na koni a po návratu se stihl na chvilku natáhnout a také si nachystat věci na večer.
Ve čtyři šup zpět na bazén. Po ohlášení hlavního motivu 13x300 jsem málem po....l. Samozřejmě byl okořeněn packami, šnorchlem a v neposlední řadě se samozřejmě čtvrtina motivu plavala delfínem. Budujeme přeci sílu že :-D. Vzdálenost 5km za trénink byla opět překonána.
Poprvé v životě jsem chytal křeče do tricepsů a že to byly křečice samice:-). S packama jsem vůbec nemohl plavat, musel jsem tedy potupně plavat bez nich a to jenom tak šmrdlat vodu, protože silou zabrat nešlo.
Musím bohužel vynechat krůtu, valím tedy domů, oblek, vázanka, do tašky lakýrky a láhev Chardonay ve výběru z cibéb mistra Jakubíka, abych se moc neopil a načerpal pořádně energie na neděli.
Ples se standardně povedl. Mistr nás poslechl, nepozval živou hudbu, tančilo se na reprodukovanou. To, upřímně řečeno, s ohledem na kvalitu řady ansáblů, považuji za vůbec nejlepší variantu pro taneční. Nehrozí, že se to zvrhne v diskotéku, nestane se, že by kapela nehrála walz no a v neposlední řadě, nejsou nutné přestávky mezi sériemi:-).
Tož zatančili jsme si pořádně, z parketu šli poslední, pomohli Šrámkovým (tanečním mistrům) poklidit a už ve dvě jsem lezl do postel. Nevím, má-li smysl se šířit o tom, jak se těžko vede s gumovými rameni, tak se na tomto místě jenom pochválím, že jsme nechali ukecat a zatančili sambu v ukázkách pokročilých. Dokonce nám i tleskali:-)
V neděli to už z betle moc nešlo. Přesto jsem se dopajdal na bazén už v 7:45 a těšil se, jak si pozevluji kolem, než vlezu do vody. Ale chyba lávky. Už ve sprchách se dalo slyšet, že hladina bazénu není tichá, ale že se snad plave. Jak jsem prázdnou šatnu přisuzoval svému brzkému příchodu, bylo to přesně naopak. Na krůtě se domluvil dřívější začátek, aby se stihl Jardův motiv "variace na štvero Jardovo patnácitostovek".
Teda byla to soda. Prvních 1500 se plavalo stylem 1. bazén 15 temp delfínem, doplavat 100m, kraulem, další 14 a doplavat a tak dál. Druhá patnáctka byla stejná, jenom se plavala s výchem pár sekund mezi stovkami. Zbývající 2 byly totéž, ale jenom kraulem. Fakt jsem si myslel, že se z toho po...u.
S krátkým vyplaváním to dalo 6300 metrů, no masakr, další překonané maximum. Naštěstí se plave bez pacek, protože kousance křečí v rukou ještě stále cítím. Končíme v deset a začíná se v jednu. Moc času na odpočinek není, silné povahy ale jdou stejně jako včera i dnes běhat. Na to nemám ani morál, ani síly, mám ale výmluvu, musím totiž zavézt Marušku na koně:-).
Po rychlém obědě a logistice hurrá znovu na bazén, tentokrát již s nemalými obavami, jež se potvrdily. Hlavní motiv 4x 500 kraul, 10x50 kraul s packama. Hned u 4. mě tak kousnou ruce, že jsem zralý na ukončení tréninku. Mám ale samozřejmě zaplaceno, tak packy odložím a došmrdlám to bez nich. Pětistovkou plavu s ploutvemi a šnorchlem, abych trochu pošetřil ruce a tak se nějak zvolan šinu k cíli. Nakonce to celé neodjedu. Přední hoňáci mi dali pár délek, takže s krátkým vyplaváním mi to dalo odpoledne3900m. Celkem za neděli rovněž lehce přes 10 jako včera a s pátkem skoro 24km.
Co dodat závěrem. Prostě masakr. Kdo nepřijel, zaváhal. I sám Jarda přiznal, že taková nálož se u něj na kempu ještě neplavala a to je co říct :-)
Každopádně díky Jardovu realizačnímu týmu (v tomto případě asi jenom Elišce:-) a všem, se kterými jsem si skvěle zaplaval. Příště jistě vyjde i pokecat, protože potřetí už to přeci musí proběhnout bez kolize:-).
Odvážím si 2 tréninky přes 5km, jeden přes 6 a jeden každý z nich byl zdrojem opravdu silných (byť netvrdím, že vždy nutně pozitivních :-)) zážitků.
Doufám, že se mi Jarda s únorovým termínem trefí do kalendáře.

pátek 8. listopadu 2013

Dá se za víkend zněkolikanásobit roční naplavaná kilometráž?

Hned v úvodu si řekněme, že při zachování určitých podmínek ano. První podmínkou je (asi nikoli překvapivě:-) to s plaváním v průběhu roku nijak nepřehánět a tou druhou je přihláška na welness pobyt do Přerova k proslulému lázeňskému mistrovi Jardovi Hýzlovi s asistenty Tomášem a Eliškou.
Pobyt není možné a ani nikdy nebylo realizovat přes zdravotní pojišťovnu, asi proto lázeňství v Přerově kvete navzdory krizi v jiných známých lázeňských centrech a vítá dokonce zahraniční účastníky včetně mého švagra, který posílil skupinu slovensky hovořících pacientů.
Vrchní lázeňský koučuje družstvo 1
Lázeňské procedury započaly v pátek večer rozdělením relaxacechtivých do družstev, aby bylo při procedurách dost času na individuální přístup.
První začala v pátek večer úderem půl sedmé. Chvíli před tím jsme se potkali ve vestibulu přerovského bazénu, vyfasovali čipy ke skříňkám a vydali se směrem k vodním hrátkám. Nejprve se jenom tak očvachtat
a potom využít k rozřazení do družstev vodní masáž. Tu si každý zařídil sám překonáním vzdálenosti 200m v co nejlepším čase. Já jsem byl po rozvážném
Tomáš koučuje družstvo 2, ten u nohou jsem já :-)
výkonu za čas 3:02 zařazen do družstva číslo 2 (z celkem 4) pod vedením Tomáše.
Pátek jsme tak nějak doplavali v napjatém očekávání rána, kdy se už měla péče o nás rozjet naplno.
V 8 ráno nás ovšem čekalo překvapení v podobě plavání na šířku. Na šířku se dá pěkně vyblbnout s plaváním pod vodou, technickými cvičeními ale i intenzivní bublinkovou koupelí, kterou si každý sám tvoří při maximálním sprintu:-).
Pohoda, člověk se ani moc nepotí, lázeňskej poradí,
cvičitelka předvede...
Na konci tréninku proběhlo natáčení techniky, která byla detailně rozebrána v následném volnu. Technika naneštěstí nechala Jardu ve štychu, takže 2. skupina neměla k dispoci většinu videí. SD karta, na které byla videa uložena, se totiž vzepřela tolika atletickým tělům a drze si nechala porušit filesystem. Dokonce ani mně:-) se nepodařilo zachránit víc, než 12 souborů.
Po rozboru plynule navazuje další sraz v jednu u tělocvičny, kde se pro změnu budou konat kratochvíle na souši. No a že to byly kratochvíle
, to vám teda garantuju. Byli jsme předhozeni ženě (považte) za účelem provozování speciální lázeňské procedury jménem kruhový trénink. Po tělocvičně se válely ruzné věci, švihadla, půlkulaté ošklivé věci, pro které nemám jména, gumy, na ribstolech visely ošklivé provazy a málem bych zapoměl na lavičky:-)
Úsměvy nechápajících :-)
A začaly se dít věci! Ke každému nářadí se mrskla skupina 5-ti rekreantů, která měla dané cvičení vykonávat 50s, potom 10s pauza a znovu totéž. Potom posun na další stanoviště.
Čas pochopitelně měřil Jarda, takže se velmi často
stávalo, že v záchvatu povzbuzování cvičenců zapomněl sledovat čas a za účelem provozování pozitivní motivace potem zbrocených pacientů místo měření pronášel hesla "hlavně radostně", "kdo nemůže ten se přemůže", "cvičím radostně, tvářím se radostně" moudře se přitom vyhýbaje stanovištím s gumami či švihadly, kde by mohl dojít úhony:-) Za sebe musím říct, že ruce toho měly už po dvou plaváních celkem dost a tady jsem se dostával do stavů, které jsem ještě nerealizoval.
Po dojetí celého kola nenastal kýžený odpočinek, ale za vybízení k poklusu, abychom nechládli, nám byl vysvětlen
Já už ten klik asi fakt nedám, ani radostně
dalšího okruh, kdy už bylo každé stanoviště absolvováno pouze jednou (opět v poměru 50+10), o to ovšem byla jednotlivá stanoviště výživnější. No ale nějak jsme to přežili a když už jsme si mysleli, že máme vyhráno, proběhla poslední pětimininutovka pod přímým vedením trenérky, která byla hrozná a moc popsat ji nemůžu, protože už jsem byl trochu v mentální mlze:-).
Zasloužený konec je lehce zkalen tím, že družstva 1 a 2 (jo, jsem ve dvojce) se rovnou přesouvají na bazén, kde už se plave na délku a nekoná se žádná kratochvíle s natáčením nebo tak něco. No teda, ruce mám až někde, ramena bolí jak nebolelal, ale nějak to přežiju, před námi je totiž krůta na Labuti a ta mi vždycky pomůže:-). Ke krůtě kromě dobré zábavy volím Kerner ve výběru z bobulí od pana Peřiny, protože energie bude ráno potřeba jako sůl:-). Večírek opouštíme s Pavlem a Jitkou jako poslední, což mě sice nepřekvapuje, ale vůbec nechápu, jak je možné, že končím dycky poslední.
Plavu :-)
Nadějný mladý pár :-)
Ráno mám dost problém vylézt z postele, protože se nemůžu moc opírat o ruce. Jsem vyloženě zadřený, ale na bazén dojdu a sklízím plody správně zvoleného regeneračního nápoje:-). Přes bolavé ruce mi to jezdí, pod vodou dávám bez problémů a navzdory bolavým ramenům i delfínové úseky probíhají dobře. Po plavání krátká pauza a nástup zpět do tělocvičny na cvičení pod vedení fyzioterapeutky Věry. Jarda trpí jako zvíře, pokynem cvičení totiž je "hlavně pohodlně", nic na sílu, jenom se tak povalujeme na zemi a to ho, chudáka, drásá. Jak se lidi nekoupou ať v potu, nebo pod jeho vedením v lajně v bazéně, má pocit, že trenérsky selhává:-D.
Trochu se bojím poslední tréninkové jednotky. Naštěstí je jenom hodinová, tak ji s bolavýma rukama pod Tomášovým vedením statečně všichni absolvujeme.
No a tady by mohl být pohádky konec. Vyfasovali jsme perníčky tvaru loga ironmana a bohovský absolventský certifikát, pěkně se rozloučili a davaj domů.
Já ale domů rychle převléct do společenského a směr prodloužená taneční školy Šrámkovi, kde mě čekaly 4 hodiny tance bez
jakékoli omluvenky, protože to byla podmínka mé milované ženy pro přidělení propustky na plavání. Nikdy v životě mi standardní tance nepřišly tak náročné, jako minulou neděli, přesněji tedy správné postavení s pažemi v předpisové výši. Ale taky jsem to vydržel, byť jsem byl v neděli večer tak groggy, že jsem nemohl usnout a raději datloval tento blog, který zveřejňuji opožděně, abyste nebyli ochuzeni o fotky, které se, myslím, paní fotografce fakt povedly a zveřejňuji je s Jardovým svolením.
Jinak za veliké štěstí považuji fakt, že jsem nemusel tančit v pondělí, to jsem na ruce fakt imobilní, ale to je už opravdu jiná pohádka.
Jo když se necháte ošetřit v lázních Přerov a potom si ještě skočíte prodlouženou, tak se nedivte:-)

sobota 20. července 2013

Morkovské chlap 2013, spravedlivý závod

Páni, ony už to budou 3 roky, co jsem byl v Morkovicích naposledy. Asi i díky tomu jsem si po docela povedeném Oseku říkal, že třeba to kolo nebude až taková tragédie, což se ovšem nepotvrdilo :-).
Na Morkovském chlapovi se závodí opravdu lidově, takže plavání 200m v 50m bazénu, 20km fakt náročného kola nahoru dolů a běh, kde by člověk rovinu taky těžko hledal.
Vlastně jsem tady ani letos neměl být, protože jsme měli odjíždět na dovolenou, nakonec se to ovšem na poslední chvíli vykulilo tak, že jedeme až v neděli, v sobotu tedy hurrá na jih.
V Morkovicích tedy lidí jako máku, počet startujících atakoval 300, rozplavby tedy po 21 lidech, v bazéně opravdu husto. Pro naši početnou výpravu Zapro AD týmu jsme měli domluveno zařazení do 6. rozplavby, nakonec jsme v ní ale všichni neplavali, protože opozdilci už k nám nemohli být zařazeni.
Mám plavání rád, takže kratičké mi nevyhovuje, když ale vidím některé závodníky bojující o život i na 50-tce, je asi potřeba i takového závody dělat, vždyť je hlavně zábava.
Takže bum a plavem. O dvoustovce se toho až tolik napsat nedá, takže lezu druhý za nějakým dlouhánem, tretry mám na gumičkách, což značí velmi, velmi rychlé depo:-).
Kolo začíná překvapivě do kopce, kde se přese mne valí jeden z mé rozplavby za druhým. Alda, prezident Peca, nějací nezapráci, prostě klasika jako vždycky. Po prvním kopečku následuje sjezd a další kopeček, předjíždí mě Čufa, Mira, já dojíždím první z předchozí rozplavby na bikách a pomalu se to začíná zvedat k Litenčicím. Lehce se blížím k čahounovi, co přede mnou lezl z vody, a je to asi jediný soupeř pro mne, protože za chvíli mne ještě předjede Bad s menší skupinkou a do kopce jedou tempo, které nejsem schopen udržet. A už je tu Litenčická stojka, kde to místy dává až 14% a ten můj necelý metrák se tam urychluje dost náročně. Dojíždím další a další bikery ze závodu a na vrcholu dám konečně dlouhána, který se trápil ještě o chlup víc než já. Prostě tam je váha limitující, ale je to spravedlivé, všichni to mají stejné a hákovat se stejně moc nedá.
Potom už je trať převážně dolů, takže valím, co to dá, sem tam překulím menší brdek a už jsou tu Morkovice. Před odbočkou k plovárně vyzuju nohy z treter a trochu vytočím nohy. Před sjezdem na plovku seskočím z kola, ale prý se může jet až dolů. No to mi říkají brzo.
Místo mám hned na kraji depa po příjezdu a jak jsem v laufu, tak depo neproběhnu a neoběhnu venkem, ale zkrátím si cestu rovnou výběhem. Proběhnutí mi z pořadatelů nikdo nepřipomněl a obávám se, že ani nezaznamenal. Mně to došlo až na trati, když jsem viděl, jak je Bad blízko přede mnou, což neodpovídalo náskoku na kole. Zkouším to rozbalit, z kopce, tak se začíná, to celkem jde, ale i běh je nahoru dolů a nahoru mi to nejde. Jak jsem se Badovi před otočkou trochu přiblížil, za ní už mi utíká.
Díky velmi širokému spektru výkonností závodníků, zejména tedy široké i směrem dolů:-), předbíhám víc, než jsem předbíhám a hodně zatažený dobíhám ke koupališti. Tady už mě ovšem zase pořadatelé málem strhávají, když jdu místo do cílové rovinky oběhnout depo, abych neměl unfair výhodu.
V cíli mám fakt dost. Je to sice kratičký závod, ale dával jsem si mnohem víc než v Oseku. Jako zásadní chybu vidím to, že jsem si včera nedal žádného slaďáka. Veřím, že po mistrovi nebo nějakém sauternes by to dneska bylo mnohem lepší, protože hroznovým cukrem nalité buňky by se nohám velice hodily.
Pak už jenom birell, gulášek, zaplavat s děckama a davaj domů balit.
Tož se tady mějte, my jedem stanovat :-)

P.S. teď se dívám, že podle výsledků z roku 2010 jsem se letos zlepšíl skoro o více než 6 minut z 1:16:46 na 1:10:18. Jestli byla stejná trať, což, jestli si dobře pamatuju, byla, tak je to vlastně super :-).

sobota 29. června 2013

Po roce na místě činu

Vim vim, zanedbávám blog mírou nevídanou. Chybí poznámky o tréninku, o ambicích a vůbec standardní bloggerský obsah. Nemá asi smysl plodit slohové cvičení na téma, jak je všechno špatně: počasí, data, závody, optimální naladění a prostě standardní řečí závodníků, mezi které nepatřím :-).
Takže letos jinak, stejně jako hodně dalších věcí. Podzimní události mne donutili přehodnotit priority, letošek pěkně bez nervů :-). Nic dlouhého, nic náročného. Vozit se, klusat a z toho třeba nějaký TT. Pozorný čtenář zaznamenal absenci plavání. Tak to je. Poslední vlez do vody mám v únoru, ale asi to neva :-). S plaváním je to vůbec otazník, přestěhovali jsme se totiž v rámci pracoviště daleko od bazénu, případná polední plavání se tedy stávají časově nemožnými. Do zimy, kdy bude možná potřeba plavčo řešit, ale ještě času dost.
Tož jak dneska. Všechno složité, narozen 4.6. nestihl jsem oslavit narozeniny, ofiko termín akce s rodinou tedy dnes. Bohužel tím nezapařím s velikou partou oddílových kolegů, jež je po sloučení s AD cyklo fakt pořádná :-).
Nespěchejme ale do cíle a pojďme hezky od začátku.
ven z vody
Po týdenní slotě se počasí konečně umoudřilo. Je krásně, ale ne vedro, skoro nefouká. Na počasí se letos nemá kdo vymluvit. Voda krásně teplá. Jo Jo, mnozí pláčou kvůlivá neoprenům, ale je fakt jako kafe, pěkně tedy bez gum. Plave se s výběhem a dnes jasně chybí elitní plavci. Nejsa připraven, plavu dost na pohodu. Přede mnou o kousíček Jarda Zdráhal, Lipánek a pár dalších lidí. Přeběh mi jako obvykle nepasuje, ztrácím na Jaryna i na Libora. Z vody lezu tak 15. nevím přesně.
Do depa pospíchám, kousek za mnou Aldaman, Peca, slyším, že Klika. ten musel depo proletět, protože jsem ho vůbec neviděl. Já se ustrojím, vyrazím na kolo a kousek se za mnou veze prezident i Alda. Netrvá to  ovšem dlouho. Kopeček v Hlinsku a tam mi všichni ujíždí a po chvilce se kolem přežene i oddílový titulární sponzor Medek. Na to ovšem kašlu, podobný průběh jsem očekával a moje strategie je jasná: Do kopce se pošetřím a nahoře to rozjedu. I tak ovšem předjedu Jardu, který je ovšem jednak po Otrokovicích, ale hlavně má problémy s řazením. Skupiny mě nebaví. Nikde nevisím, když mě nějaká (a že jich bylo:-) dojede, klidně tahám a nejde-li to, nechám je v ujet. Jediná skupinka, kde se dalo fungovat, byla ta Ladi Gočaltovského, kde jsme se chviličku točili spolu. Když jsem ale postřehl Laďovy neoholené nohy nad kompresními podkolenkami, utrpěl jsem takový estetický šok, že jsem musel zůstat na špici a pak je už za Hlinskem ve druhém kole nechal ujet:-)
Kolo se jede po nové trati. Je delší, ale luxusní nový asfalt. Původně jsem brblal, že se kolo natáhlo z původních 25km skoro o 10, nakonec se ovšem musím pořadatelům omluvit. Asi nejhezčí trasa, co jsem na TT zažil. Trať navíc (bohužel pro mne:-) fakticky spravedlivá, kopec za Hlinskem (jel se 2x) řádně prověřil připravenost závodníků. Můj průměr na konci kola skoro 33 je s ohledem na profil daleko před očekáváním a svištíme na běh.
Výběh na běh :-)
Jako botky volím minimusy od NB a jsem nadšený. Po kiláku se sbíhá na trávu, kde naštěstí není podmáčeno a i tam to fakt jde. Dokonce jsem předběhl Jirku Urbana, snad první předběhnutí na TT v životě. potom dobíhám nějakého fešáka, trvá to dlouho, ale dám ho, on se za mne ovšem pověsí, před cílem zrychlí a porazí mne. Naštěstí jde o bratrance taneční mistrové, tak dělám, že jsem mu to pustil :-). I tak jsem ovšem trať lehce přes 6km zaběhl lehce pod 30 minut, v což jsem před závodem vůbec nedoufal.
No a je tu cíl za 1:46. Jsem nadmíru spokojen. Plavání překvapivě dobře, chyběli ovšem plavci.
Kolo již otázne. Do kopce špatenka, rovnější úseky dobré, důležité ale je, že jsem podle svého nejlepšího svědomí zajel, na co aktuálně mám.
No a potom běh. Ten teda šel, tempo pod 5:00 je úplně mimo očekávání, protože letos běhám jenom vyloženě pomalu.
Celkově jsem tedy moc spokojen a závod jsem si vyloženě užil. Zatím nevím umístění. Ne, že by na tom nějak záleželo, ale závodníků bylo přes 100 a když už jsem v cíli zase začal vnímat, dobíhal teprve padesátý, byl jsem tedy v 1. polovině a to je fajn. Porazil jsem asi prvně na krátkém Jardu Zdráhala, taky všechny kolegy z kanceláře.
Už se těším 20.7. do Morkovic :-)
Aktualizace: výsledky jsou zde a fotky zde, odkud jsem si také 2 do článku vypůjčil.

pátek 1. března 2013

Lehké zbilancování roku 2012

Poslední dobou blog zanedbávám. Není to ani tak nedostatkem témat, jako ochabující chutí spisovat. Nesbírám inspirativní zážitky jako 12 Honza, opakovaných tréninkových záznamů už mám rovněž odepsáno mraky a upřímně řečeno, psát třeba recenzi na techniku se mi taky moc nechce. Byť na Galaxy Note, nebo možná ještě spíše na Asus Transformer dojde :-).
Ročních bilancování jsem ale zase až tolik nenapsal, ono když mám blog od roku 2006 nebo tak nějak, stereotyp zatím nehrozí :-)
Pojďme ale k roku 2012. Sportovní cíl byl jasný: najet 10 000km na kole a ujet dlouhého mamuta. A hned na úvod si řekněme, cíl splněn nebyl ani jeden. Přestože šlo o 1. rok, kdy jsem jezdil skutečně celoročně, tak to prostě nevyšlo, o mamutovi jsem i napsal článek. Taky jsem chtěl přidat v běhu a naběhat aspoň 1000km, což jsem rovněž nestihl, možná i trochu plavat a když bude chuť, i třeba někde závodit. Trošku i plavat i trošku závodit se splnit skoro podařilo :-))).
Celým sportovním rokem se totiž letos prohnaly zdravotní problémy jako bouře předcházená vánkem, kterým byly červnové hemoroidy. Na těch jsem si poprvé vyzkoušel, že i věci, které člověk jako "prvouživatel" prožívá pomalu podobně s úmrtím v rodině, jsou už spoustou dalších lidí dávno prožity, přestáty a vlastně o nic moc nejde. No ale stejně, skoro měsíc cyklistické pauzy v nejlepším období....., ale co, přece mě jenom tak něco nepoloží, to stihnu dojet. A ono to tak skutečně vypadalo, prázdniny se celkem povedly, dokonce cyklisticky proti předchozím nadmíru a to i přesto, že jsme stali chataři a většinu srpna jsme už strávili mimo byt.
Potom krásné září, ucházející říjen a listopadový crash.
Nebudu se pouštět do sáhodlouhých rozebírání rekonvalescence a jejího urychlování či průběhu léčby. Několikrát jsem se totiž v diskusi se známými přistihl, že žvaníme o nemocech jako penzisti a i tento odstavec dávám až na třetí pokus místo sáhodlouhé litanie, jak se o mne v Přerovské nemocnici nestarají :-D. Navíc jsem skutečně šokován, kolik i mladších lidí má podobnou příhodu za sebou, raději nemyslet....
Proto pojďme hbitě k syrovým číslům:
běh: 759 km za 77,5 h (loni 228 za 24,9h)
plavání: 63,7km za 21 h (loni 14,4km za 4,8h)
kolo: 9412km za 365h (loni 9516km za 371h)
chůze: 83km za 21h (loni 35km za 4,8)
tanečky (je v tom posilka ale té bylo zanedbatelně): 173h (loni 119)
celkem tedy 10342km za 656,9h oproti loňským 9794km za 524 hodin.
Viděno touto optikou je dost dobře možné, že jsem prostě přetáhl péro, protože jde o celkový skoro 20% nárůst času a to reálně do konce října a už i ten byl takový vlažnější.
Řikat nějaká hesla pro rok 2013, když tento odstavec rovněž přepisuji už asi po páté a hele, on už je začátek března, je vyloženě kravina. Nemluvě o tom, že letos mám v zásadě jediný cíl: úspěšně se doléčit a dát dobrý základ sezóně 2014 :-D.
Zdravím všechny kdo sem zabloudili k 1. postu v roce 2013!