neděle 28. listopadu 2010

Tak já normálně asi zase trénuju. Nebo "trénuju"? :-)

Poslední tři týdny se mi normálně daří zařazovat sportovní aktivity v délce přes 7 hodin týdně. Proti té bídě, která probíhala v říjnu vážně přemýšlím o tom, že už to začnu nazývat tréninkem.
Tento týden to dokonce vydalo přes 8 hodin a to se mi nepřihodilo už setsakra dlouho.
Rozhodl jsem tedy dokonce, že na svém skomírajícím blogu zveřejním článek. Trochu mi to komplikuje fakt, že už teď jsem vlastně vystřílel celé téma, budu to tedy muset nějakým způsobem natáhnout.
Bohužel, na mysli mám samá klišé:
plavání: neplavu. Všichni kamarádi (a to i bývalí) konají ve vodě divy udatenství, ale mně se do vody prostě nechce. Bulnul jsem dokonce i plavecký kemp etriatlonu minulý týden v Přerově, resp. bulnul jsem ho plavecky, ale využil jsem Valdovo pozvání aspoň na krůtu na Labuť, která se fakt povedla. Příště už asi budu muset i plavat :-)
- běh: hrůza hrůzostrašná. Skoro vůbec to nejde, nemůžu se rozběhnout, abych udržel tepy, je nutné tempo kolem 6:20 a to už hodně připomíná chůzi. Jelikož nerad vyrážím do zimy na kole a jenom během objem nenahradím, pořídil jsem si nordic walking hole. Zítra ráno se je chystám poprvé testnout, tak jsem zvědav.
- kolo: je to možná divné, dokonce i úchylné, ale moje radost z nového stroje je tak silná, že mě baví normálně i trenažér. Když mne omrzí šlapání, spočnu okem na elegantních liniích stroje a naplněn nadšením z nové hračky pokračuji v tréninku.
Co jsem z indoor cyklistické přípravy změnil totálně, je prodej válců. Loni jsem uvěřil teorii trenéra o jejich nezbytnosti, nicméně jarní a letní výsledky nebyly nijak oslnivé a randál generovaný válci o tolik silnější, než ten trenažérový, že jsem se rozhodl pustit válce do světa. Zásadní roli asi hraje i to, že mně na kole daleko více než technika limituje nedostatek obecné vytrvalosti, v jejímž rozvoji 40-ti minutové šmrdlání válců moc nepomůže a déle jsem měl problém na nich vydržet. Velmi potěšující je fakt, že slečna Jana z Hodonína, která je ode mne koupila, je s jízdou na nich spokojena a dělají jí službu. Dozvěděl jsem se to díky malosti světa, na plavecký kemp do Přerova se totiž přijela učit plavat a na Labuti jsme se k oboustrannému překvapení poznali:-).
- posilovna: dneska jsem začal. Po pár dřepech s dětskou váhou jsem nebyl schopen pokračovat. Kolečka na většině činek mi přišla vyloženě těžká a bojím se, že bude trvat minimálně 3 týdny, než budu po posilce aspoň trochu rozumně fungovat a to neřeším, kdy přestanu trpět pod váhami úrovně mladších žáků. Uvidíme, byť důvodů k optimismu je málo, protože na posilovnu po pauze reaguju čím dál tím hůř. Tak třeba bud příjemně překvapen letos:-)).
Tož asi tolik nový článek ubrečeného blogu :-DDD

středa 17. listopadu 2010

11. Společenský ples Vína Jakubík.

Zahájit plesovou sezónu v listopadu? Není to trochu brzo? No kdybyste náhodou někdy dostali příležitost (a tedy hlavně pozvánku) na Společenský ples Vína Jakubík, podobné otázky si neklaďte.
O vínech pana Jakubíka jsem taky už psal x-krát, naposledy třeba o ochutnávce červených, která se velice vydařila, když se tedy objevila možnost zúčastnit se jím už několik let pořádaného plesu, neváhal jsem ani pikosekundu.
Kromě příslibu vynikajících vín, bezchybné organizace či vysoké společenské úrovně jsem se rovněž těšil na setkání se skutečně reprezentativním výběrem Přerovského vinařského kroužku včetně partnerek. Pro letošní rok jsme totiž dostali celý stůl, tzn. 8 míst.
Každopádně nebudeme natahovat úvod a hurrá do Zlechova, tedy nejprve do Uherského Hradiště, kde jsme ubytováni, trochu vysprchovat, doladit kosmetiku, převléct a teprve potom do společenského sálu ve Zlechově.
Je třeba říci, že akce je unikátní i formou vstupného. Kromě obvyklých peněz je totiž součástí vstupného láhev vína na osobu a to nejhůře výběr z hroznů. Nižší přívlastky nejsou povoleny. A to jsou jediné náklady, které člověk s plesem má, vše ostatní se totiž vejde do "paušálu". Po příchodu do sálu tedy jdeme nejprve pozdravit samotného mistra, zaplatit a odevzdat vzorky do chlaďáku.
Pan Jakubík nás vítá opřen o francouzské hole. Někdy koncem léta totiž ve svých 78-mi letech spadl ze žebře při péči o vinohrad a utrpěl velmi nepříjemnou a vážnou zlomeninu pánve. Když jsem se tuto novinu dozveděl, prakticky napevno jsem počítal s tím, že ples se konat nebude. Vinař to ovšem viděl jinak, akci uspořádal a v době, kdy by naprostá většina lidí srovnatelného věku ještě trávila čas vleže prakticky neschopna pohybu, nejenže dal dohromady ples, ale chodil pouze s pomocí francouzských holí a vydržel plesat až do dvou hodin do rána. Myslím, že sklidil zasloužený obdiv všech účastníků.
Krátce po usazení ke stolu je ples zahájen krátkým projevem mistra Jakubíka, který ve stručnosti seznámil nováčky (třeba nás některé) s programem.
Ten byl následující: k tanci i poslechu hrají 2 kapely, cimbálovka a "standardní" plesová, ve středu parketu jsou dva stoly, na kterých jsou mistrova vína po dvou lahvích (průběžně doplňovaná), tedy každá na jednom stole a zhruba po hodině budou otevřeny chlaďáky s víny donesenými. Vše k volné degustaci, čili nic se nenosí ke stolu, ale každý si pěkně přijde se skleničkou pro vínko. Skleničky jsou malé, což je dobře, protože alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství (jak nás poučil Hogo Fogo ve filmu Limonádový Joe:-), navíc může člověk ochutnat všechno celkem bez obav. Dále je k disposici raut a to skutečně famózní. Teplá jídla jsou zvěřinové speciality i klasiky, na výběr je 12! teplých variant (kančí s šípkovou i zelím, dančí medailónky, srnčí na houbách, jelení guláš.......) no a samozřejmě studený raut, jehož úroveň je rovněž skvělá a partnerkami protěžovaný stůl s drobounkým cukrovím, jak ho mají naše polovičky rády. Mohou totiž vyzkoušet více kousků bez dopadu na linii. Všeho dost, ještě ve dvě ráno je nabídka téměř kompletní.
Sestava účastníků je rovněž velmi pestrá, od vyloženě VIP hostů, přes "normální" milovníky pořadatelových vín (třeba PVK, tzn. my:-), až po mistrovy kamarády či partnery.
Kulisy tedy známe, pojďme k průběhu. Hlavní proudy akce jsou 2:
1) Víno
První hodinu se degustují jenom vína pana Jakubíka. Skladba je poměrně pestrá, každý si najde to svoje. Třeba já bez problémů, protože mi chutnalo naprosto vše:-). Nemá asi cenu (a nemám ani šanci si pamatovat) psát o všech ochutnaných vzorcích, nicméně zmínit musím svůj oblíbený KOTČ, výtečné modré rulandy a hlavně slámovou frankovku se zbytkovým cukrem 43g, která je skutečně famózní a přesně mi sedí do chuti.
Přibližně po hodině se otevře chlaďák s donesenými víny a započne konfrontace přineseného s připraveným. Upřímně řečeno, žádné velké překvapení se nekonalo. Až na velmi řídké výjimky nebyly přinesené vzorky v porovnání s víny Vína Jakubík nejen srovnatelné, ale mnohé prakticky nešly pít. Mezi čestné výjimky řadím vynikající merlot (myslím, že VZH, ale jistý si tím nejsem), který ale není tak docela výjimkou, protože jeho výrobcem je mistrův syn:-). Dokonce i mnou donesený vlašský ryzlink ve výběru z hroznů (pro zvídavé ano, byl to legendární Peřinův Mikros 2000 z Perné) mi moc nelezl,  nechal jsem ho ostatním a vrátil k mistrovým věcem. Vlašáků doma ještě pár je, ale Jakubíkovo už nemám doma nic:-(. Tolik tedy asi k vínu, prostě nejlepší vína na zeměkouli. Kdo nevěří, ať běží do Zlechova, lépe ovšem domluvit si ochutnávku předem třeba tady: http://www.vinojakubik.cz/index.html
Bohužel se mi nepodařilo s panem Jakubíkem probrat téma vlivu jeho přírodně sladkých vín na sportovní výkon, kteréžto téma považuji za nesmírně zajímavé a počítám, že ani on tento aspekt svých produktů zatím nezkoumal:-). Byl nicméně natolik společensky zaneprázdněn, že jsem si téma nechal na některou z následujících, z principu komornějších, ochutnávek.
2) Hudba
Kvalitou rozhodně šlapala vínu na paty. Cimbálovka složená z členů několika ansáblů včetně dvou primášů hrála famózně a vydržela až do půl třetí. S postupujícím časem se vůbec nebála vína a improvizace byly čím dál zajímavější a chvílemi připomínaly jejich kousky pozdní jazzové jam sessions:-).
Druhá kapela byla rovněž vynikající, zahráli řez vším možným od rocku po waltz a spol. Dechová sekce neváhala zamířit na plac, kde zahráli vybranému páru "do ouška". Dlouho jsem něco takového u muziky nezažil.

Kapely se vzorně střídaly, navíc vzhledem k rozumnému počtu pozvaných se dalo pohodlně tančit až do dvou hodin do rána, kdy "klasická" zahrála na dobrou noc hostiteli Dayanu, následně ji vystřídal cimbál a ten hrál až do nějakých tří ráno, kdy už jsme si jenom zahalekali s kapelou.
Už jsem zažil leccos, akce monstrózní i komorní, nízkorozpočtové i řádnou "masňárnu", ve výborné společnosti i protrpěné ve spolku imbecilů, včetně různých kombinací uvedeného. Zlechovský ples Vína Jakubík nicméně vyčnívá ze všech krabiček (aspoň těch mých), ani jako věčný kritik a nespokojenec jsem nenašel slabinu a bude-li příležitost, určitě ho příští rok nevynecháme.
Na závěr bych chtěl popřát panu Jakubíkovi brzké úplné vyzdravení, všichni milovníci jeho vín se už těšíme!

neděle 14. listopadu 2010

Teda to je víkend

Už druhý den při pohledu z okna přemýšlím, jestli se mi zbláznil kalendář nebo počasí. Protože by se ale současně rozbil kalendář v mobilu, notebooku, na googlu, v meteostanici i papírový, soudím, že vina je na počasí:-).
Už včera mi dopoledne na běhu byl vyloženě teploučko a to jsem měl krátké kalhoty, tílko a lehké triko s dlouhým rukávem. Protože je ovšem váha jaká je a četnost běžeckých tréninků v poslední době je 1x týdně, nebyl běžecký zážitek úplně dokonalý, prostě chce to se trochu rozběhat, ale to už bude podobně teplo asi až na jaře, než to stihnu:-).
Dneska jsem dostal dopoledne vycházku na kolo. Ještě tepleji než včera, oblečení stejné jako včera a pohoda. Navzdory větru jsem se prima projel, jenom škoda, že žádný bývalý kamarád už se mnou nechce jezdit, proti větru by se hodil.
Tento příspěvek je sice krátký a o dost o ničem, nicméně jeho účelem je posloužit jako záznam, že se 14.11. 2010 dalo jet venku na silničce v lehkém oblečení za slunného počasí. Nádhera a třeba už trochu zvládnu i trénovat, je načase ne?
No a teď šup rychle ještě ven vyvětrat trochu děti a psíka ;-)
P.S.: proti minulému týdnu jsem zdvojnásobil počet tréninkových jednotek, to jsou věci....
P.P.S: zdvojnásobil na celkem dvě :-D

sobota 6. listopadu 2010

105, to už je tedy opravdu dost, takže stačí

105-tka je takové magické číslo, třeba 105 mega by mi asi stačilo abych zbytek života dožil jako rentiér, nebo třeba 105 kmph v obci by mi stačilo, abych přišel o řidičák, 105 bodů získá člověk ve hře bubble breaker když zlikviduje myslím 27 kuliček najednou.... Jo, já vím, samé blbosti, důležité je, že hodnota 105kg živé váhy už je v mém případě skutečně alarmující a když jsem ji (hmotnost) na váze dneska po delší době uviděl, opravdu jsem se na sebe rozhněval. Tak by to vážně nešlo, sice nemám pro příští rok žádné sportovní cíle, ale nebýt bachratej jsem si stanovil:-).
Na vině je samozřejmě pěkné počasí posledních dní, kdy se zcela mimo plán stihlo ještě několik venkovních grilování spojených s vícedenní konzumací všeho možného, což mi totálně rozhodilo biorytmy a stresovaný organismus zareagoval ztučněním.
Dnešním plesem ve Zlechově snad na nějaký čas končí nezrušitelné společenské akce a bude prostor pro zapracování na životosprávě. Poučen z předchozích pokusů se nebudu vrhat do žádných hladových experimentů, ale zkusím nastavit nějaký dlouhodobě udržitelný režim a taky se hýbat lehce častěji než dosavadní tristní 1-2 klusy týdně.
Třeba dneska bylo fakt parádně, první půlka Žebračkou po listí, zpět, když síly pomalu ubývaly, po cyklostezce. Sluníčko celkem svítilo, bylo teploučko, asi naposledy se letos daly vytáhnout krátké běžecké kalhoty. No nádhera fakt, nebýt tak tlustej a z formy, užil bych si to ovšem mnohem víc. Zase na druhou stranu, ohňápané tlusté nožky po 16-ti km běhu jsou docela dobrá motivace, abych se večer trochu pošetřil a při vytáčení milostivé paní u polky si na ranní proběhnutí určitě vzpomenu:-).
Takže jako asi jeden z posledních začínám přípravu na sezónu 2011, ale to, jak bude vypadat ve spolupráci s endurainingem, zase příště.
Jo a kdyby se náhodou některý přerovský čtenář chystal o víkendu na ranní běh, tak se mnou už se dá zase počítat (bude-li tolerováno šnečí tempo:-)).