Na konci minulého týdne jsem vedl debatu s trenérem na téma, jak rád bych trochu ošidil běh a malinko jezdil. S ohledem na to, že se Michal uchýlil k zákeřnostem typu "jsi svobodný člověk, můžeš si dělat co chceš....", jsem v podstatě ustoupil a bulnul jenom pondělní běh, protože odjet do práce a zpět po běhu se mi prostě nechtělo. Navíc po měsíční cyklopauze jsem se kola obával už tak, natož po naordinované ranní dvanáctce. Takže bulka, tento týden ovšem jediná. I přes vypuštěných 12km to tento týden vyšlo na hezkých 77km. A píšu to už v sobotu, protože jsem si na zítra naordinoval odpočinek na houbách, pak s dobrým obědem, následně výukou Matýska na kole a nakonec pěkně u burčáku, jako dneska:-)
Ale pěkně popořádku.
V pondělí to vyšlo na nějakých 58 na kole, přičemž cestou zpět jsem se docela vytrápil v protivětru.
V úterý jsem si dal ráno 15km na 155bpm, přičemž mi po cca 9-ti km došlo a domů jsem se dotrápil pln pochyb, zda má vůbec cenu v tomto tempu pokračovat v tréninku. Minulý týden mne stál hrůzu sil.
Ve středu jsem měl za úkol 14km na 160bpm. Kvůli bolavým holením se musím rozbíhat pomalu, pak nebolí. Abych dosáhl průměrného tepu, musím tím pádem závěr dosti stupňovat. Výsledkem středečním tohoto stylu byl osobní rekord na 15km, nějakých 1:18:30. Pro někoho sranda, pro mne zlepšení od Radíkovské 15 o 7 minut. První lehká úvaha na téma, že ten trénink až tak na pytel není :-)
Ve čtvrtek jsem měl původně naordinováno volno, z personálních důvodů mi ovšem vypadla dvoudenní Praha, takže jsem začal vymýšlet a dal si na sobotu plánované úseky. 4km v tempu 5:00, 3 minuty výklus a 2km v tempu 4:40. První intervaly, které jsem zvládl v předepsaném tempu a ne pomaleji.
A kreativní jsem byl i dál, takže jsem nedělní dvacítku přesunul na pátek ráno a při průměrném tepu 155 ji zvládl za 1:46:30, což mne (pro někoho možná opět úsměvně), naplnilo optimismem. V únoru jsem šel s Aldamanem 14-tku v tempu 6:16 na 166-ti tepech. Hm, to jsem lepší :-D.
Tím mi na sobotu zbyly už jenom nějaké svižnější stovečky. Původně jsem je chtěl jít ráno, ale protože jsme se nakonec s Ondrou domluvili, že dáme v sobotu Svatováclavskou časovku dvojic v Hulíně začínající v 10:00, nechal jsem to na neděli. Upřímně řečeno, nebyl jsem si zcela jist, zda je to dobrý nápad, ale když mi Michal do komentáře napsal, že to bude ostuda, byl jsem prakticky rozhodnut:-), no pak se na závod začaly těšit děcka, čímž se z toho stal rodinný výlet a vycouvání bylo nemožné.
Počasí vyšlo naprosto přepychově, při 15-ti stupních ve stínu mne zejména fascinovali silničáři v čapácích, termobundách a v čepkách na uši. Ovšem většina z nich potom v lehčím oděvu švihala kolem nás velmi svižně...
Podělil jsem děti čajem a lízátky, políbil ženu, vydal se rozjet a hurrá na start.
Začátek byl proti větru, docela jsem se těšil na poslední úsek po hlavní od Otrokovic, kde jsme se rozjížděli. Nejdřív ovšem bylo nutno překonat protivítr a kopečky na trati. Ondra se samo rozjel rychleji než já a šlo mu točit frekvence. To mně ne, ale šlo tahat těžší převody, ovšem dočasně. První tři vršky jsem převalil na velkou v klidu a vytáhl nahoru i Ondru. Ovšem na 4-tém mi totálně došlo (asi 17-tý km) a dojel jsem nahoru na kdoví co. Pak už to dolů nějak odšvihalo (i díky tomu jsme minuli odbočku vpravo, čímž jsme si cca kilák si zajeli:-))) a zhruba na 20km jsem docela ožil a měl chvílemi pocit, že i Ondru celkem tahám, což v cíli přiznal. Na mne to prostě bylo krátké:-), když jsem švihal z podjezdu do cíle do kopce na 2. nejtěžší převod a byl schopen ze sedla zrychlovat, celkem mne mrzelo, že se nejede ještě jedno kolo.
V cíli jsem vyzvedl na poukázku řízek a páč mi vyšel malý, dostal jsem dva. Pln optimismu, že jedním podělím děti a druhý si dám, jsem se vydal za rodinou. Chyba. Jeden zdlábila Maruška, druhý Matýsek a ten mi, narozdíl od Marušky, nenechal ani kousíček chleba. Taxem musel vydržet až domů na chlebu:-). Jo a výsledky. Ze 38 dvojic jsme byli 28.. To nevypadá až tak hrozně, ale vítězové jeli průměrem 46kmph a my 35. No neva, oni jistě jezdili celý poslední měsíc :-D
Jelikož bylo třeba cestou nakoupit, dorazili jsme domů na oběd až po druhé hodině, obídek končil po třetí a potom nastal totální kopr. Děcka vláčná, rodiče mrtvoly... Kolem páté jsem navrhl, že zajdeme pro burčák (oooh, oooh, now is the time :-)). Ze strany ženy totální nezájem, pouze Maruška z horizontální polohy vyhlásila, že na kole možná jo. To ovšem udělal vééélikou chybu. Já si vzpomněl na chybějící trénink a navrhl klus pro burčák. Majda souhlasila netuše, že to natáhnu:-) Po úspěšně absolvovaném tréninku následovala perlička u Čelechovských, kde měli burčáček v prodeji. Zakoupil jsem 2 litříky a s lahví pod paží, pobízeje už docela unavenou Marušku, jsem doklusal domů.
Sprška, koupání dětí, večeře, zuby, uspání dětí, burčáček a hurá na blog:-)
A to je vlastně všechno, zítra mám volný den, hříbky, oběd u maminky a vůbec všeobecnou pohodku.
Na závěr jedna malinká úvaha: na behej.com (link mám někde v pravém sloupci, nechce se mi ho sem dávat) se často píše o postupném zvyšování kilometráže. Já dal v červenci v období závodů 132km běhu, v srpnu 199km (to už mi 14 dní ordinoval Michal) a v září, které je o den kratší než prázdninové měsíce, mám už teď 230km, což navozuje otázku: co je vlastně postupné zvyšování kilometáže? :-))))))
sobota 22. září 2007
pátek 21. září 2007
Nová hračka: Sonyericsson P1i
Po nějaké době jsem si zase pořídil nový telefon. Přiznávám, chytré telefony jsou mojí slabostí a když se objevil Sonyericsson P1i, nebyl jsem sice jeho parametry uchvácen, nicméně design byl prima a ve mně zahlodalo staromilectví se steskem po mém prvním smartphonu SE P910. Jó P910 můj první a zpětně hodnoceno asi i nejlepší telefon. Stabilita výdrž na baterie, ve své době exkluzivita bez konkurenta na trhu. A super hračka se spoustou softu.
Jenomže pak se objevil Qtek 9100 s výsuvnou qwerty klávesnicí a Wi-Fi, což spolu s nějakým cukáním po změně rozhodlo a já šel prvně v životě do mobilních windows. Po zoufalých začátcích s nestabilními ROM se Qtek nakonec stal použitelným a množství softu, zejména freewaru, bylo famózní. Když se asi po roce objevil stejně koncepčně řešený Qtek (tentokrát již pod značkou HTC) HTC TyTN s podporou rychlých dat UMTS a výkonnějším procesorem, šel jsem do upgradu. Chtělo to už něco nového:-). A jak šel čas, začala mi ta wokýnka připadat jaxi pořád stejná, telefon taky a začalo nové cukání. A tentokrát, po dlouhé době dva adepti. HTC Kaiser, následník 9100 a TyTNa s výklopným displejem a integrovanou GPS proti SE P1i, který mne po vyloženě průserovém P990 po dlouhé době zaujal.
Sice chyběla GPS, ale tu BT modul zastoupí, další výbava téměř srovnatelná při výrazně sympatičtějších rozměrech i hmotnoti (125g P1i proti 170g TyTNa i Kaisera). Lákadlem byla i zajímavě řešená qwerty klávesnice.
Tak jo, P1i mi přistála na stole. Zvenčí nádherný stroj, tenký, skvělé zpracování, zajímavě řešená kolébková qwerty klávesnice (vyzkoušená už u M600i), vychytané rozpoznávání písma na dotykovém displeji včetně plné podpory diakritiky (juchů, bez zapráskaného interwritu na woknech)....
Další věci už jsou pozitivní méně. Stroj není nijak extra svižný a velmi malým množstvím softu se zatím prokousávám, protože času moc není. Nicméně nějaký čas to s ním vydržím, přece jenom je to nádherný kousek. Recenze i fotogalerie je k vidění třeba tady.
Ale aspoň mám na nějaký čas hračku, na které mi nejde všechno samo:-)
Jenomže pak se objevil Qtek 9100 s výsuvnou qwerty klávesnicí a Wi-Fi, což spolu s nějakým cukáním po změně rozhodlo a já šel prvně v životě do mobilních windows. Po zoufalých začátcích s nestabilními ROM se Qtek nakonec stal použitelným a množství softu, zejména freewaru, bylo famózní. Když se asi po roce objevil stejně koncepčně řešený Qtek (tentokrát již pod značkou HTC) HTC TyTN s podporou rychlých dat UMTS a výkonnějším procesorem, šel jsem do upgradu. Chtělo to už něco nového:-). A jak šel čas, začala mi ta wokýnka připadat jaxi pořád stejná, telefon taky a začalo nové cukání. A tentokrát, po dlouhé době dva adepti. HTC Kaiser, následník 9100 a TyTNa s výklopným displejem a integrovanou GPS proti SE P1i, který mne po vyloženě průserovém P990 po dlouhé době zaujal.
Sice chyběla GPS, ale tu BT modul zastoupí, další výbava téměř srovnatelná při výrazně sympatičtějších rozměrech i hmotnoti (125g P1i proti 170g TyTNa i Kaisera). Lákadlem byla i zajímavě řešená qwerty klávesnice.
Tak jo, P1i mi přistála na stole. Zvenčí nádherný stroj, tenký, skvělé zpracování, zajímavě řešená kolébková qwerty klávesnice (vyzkoušená už u M600i), vychytané rozpoznávání písma na dotykovém displeji včetně plné podpory diakritiky (juchů, bez zapráskaného interwritu na woknech)....
Další věci už jsou pozitivní méně. Stroj není nijak extra svižný a velmi malým množstvím softu se zatím prokousávám, protože času moc není. Nicméně nějaký čas to s ním vydržím, přece jenom je to nádherný kousek. Recenze i fotogalerie je k vidění třeba tady.
Ale aspoň mám na nějaký čas hračku, na které mi nejde všechno samo:-)
neděle 16. září 2007
Skoro běžecký týden
Když jsem začal chodit na fórum behej.com, zíral jsem, mimo jiné, na kilometráže některých členů a zrak mi nad nimi přecházel.
400km měsíčně? To si tady dělají mužové srandu? To je přece naprosto vyloučené!!!
Teď běhám 4 týdny podle tréninku od Michala a najednou mi byl vyšit trénink na 80km týdně a já ho dokonce zvládl. Pane jo, to by skoro na těch měsíčních 400 kiláků vyšlo.
Jenže teď se má malinko zlepšit počasí a zdá se, že půjde vyjet na kole, což samozřejmě tyto (pro mne) extrémní kilometry zkomplikuje.
Co s tím, Grymovský běh se blíží a přitom se hystám rozptylovat od Michalovy systematičnosti. Snad to půjde nějak skloubit ke spokojenosti chovance i trenéra:-D.
Běhat 6x týdně přes deset km každý trénink mi ještě v červnu přišlo zcela mimo mísu a teď to jaxi prošlo i když bez kombinace s čímkoli jiným. Když se dneska mrknu do zrcadla, vzpomenu si hodnocení Hanky Demlové, která mne viděla po pár letech a bez mrknutí oka povídá: "co je s Tebou, máš ramena jak obranej losos". Žádnou velkou radost mi tím pochopitelně neudělala. Celkem se těším na zimní posilovnu, páč tak jak letos jsem to ještě nikdy neflákal (ale zase jsem nikdy tolik nejezdil ani neběhal), akorát ta původně uvažovaná anabolika letos zase nenasadím:-).
No nic, nechám se překvapit, co přinese dalších pár týdnů....
400km měsíčně? To si tady dělají mužové srandu? To je přece naprosto vyloučené!!!
Teď běhám 4 týdny podle tréninku od Michala a najednou mi byl vyšit trénink na 80km týdně a já ho dokonce zvládl. Pane jo, to by skoro na těch měsíčních 400 kiláků vyšlo.
Jenže teď se má malinko zlepšit počasí a zdá se, že půjde vyjet na kole, což samozřejmě tyto (pro mne) extrémní kilometry zkomplikuje.
Co s tím, Grymovský běh se blíží a přitom se hystám rozptylovat od Michalovy systematičnosti. Snad to půjde nějak skloubit ke spokojenosti chovance i trenéra:-D.
Běhat 6x týdně přes deset km každý trénink mi ještě v červnu přišlo zcela mimo mísu a teď to jaxi prošlo i když bez kombinace s čímkoli jiným. Když se dneska mrknu do zrcadla, vzpomenu si hodnocení Hanky Demlové, která mne viděla po pár letech a bez mrknutí oka povídá: "co je s Tebou, máš ramena jak obranej losos". Žádnou velkou radost mi tím pochopitelně neudělala. Celkem se těším na zimní posilovnu, páč tak jak letos jsem to ještě nikdy neflákal (ale zase jsem nikdy tolik nejezdil ani neběhal), akorát ta původně uvažovaná anabolika letos zase nenasadím:-).
No nic, nechám se překvapit, co přinese dalších pár týdnů....
pondělí 10. září 2007
Duratec už je zase doma!
Dneska mi po obědě zavolal Jarda Konečný, že kolo je konečně hotovo. Což o to, rám byl z opravy zpět v den mého návratu z dovolené, nicméně až při kompletaci zjistili kluci ze servisu, že jak jsem ten nešťastný přesmyk namotal na velkou placku, praskl velmi jemně u kladky, což se zjistilo až při pokusu seřídit ho. Takže jsem ještě čekal, než dorazí nový přesmyk. Za těchto okolností mi špatné počasí až tak nevadí ;-) a 22.9. svatováclavskou časovku dvojic v Hulíně stihnu, pokud mne tedy trenér nevyžene do Litovle na 15-tku běhu;-)
Cyklistickou sezónu už stejně považuji prakticky za ukončenou. Čas se stále krátí, takže možnost ježdění do práce se velmi rychle ztrácí a uvidíme, jestli se ještě letos povede najet po x letech zase 5000km, chybí mi jenom usmolených 523km ;-). Navíc teď potřebuju běhat na Grymovskou desítku a Michal mě nijak extra nešetří navzdory mému pokročilému věku, takže ani prostoru pro ježdění aktuálně moc nemám.
Uvidíme po dvacátém září, kdy snad má na pár dní přijít babí léto...
Cyklistickou sezónu už stejně považuji prakticky za ukončenou. Čas se stále krátí, takže možnost ježdění do práce se velmi rychle ztrácí a uvidíme, jestli se ještě letos povede najet po x letech zase 5000km, chybí mi jenom usmolených 523km ;-). Navíc teď potřebuju běhat na Grymovskou desítku a Michal mě nijak extra nešetří navzdory mému pokročilému věku, takže ani prostoru pro ježdění aktuálně moc nemám.
Uvidíme po dvacátém září, kdy snad má na pár dní přijít babí léto...
neděle 9. září 2007
Dovolená: běh ve vedru
Po delší době se zase na chvíli probudily moje grafomanské buňky a rozhodl jsem se, že se podělím o některé postřehy z dovolené v Řecku. Pro zkušené cestovatele nic nového, pro prvonávštěvníky (kterým jsem byl i já) třeba zmíním i něco užitečného.
Přesvědčit mne na dovlenou u moře trvalo mé trpělivé manželce skoro 10 let a když už jsem se letos ani nemohl vymlouvat, že nejmladší dítě je příliš malé na cestování, byl jsem zmanipulován k rodinné dovolence na pobřeží Egejského v malém letovisku Agyiokampos. Jde o pobřeží sousedící s nejúrodnější oblastí Řecka Thesálií nejbližší větší město je Larysa. S ohledem na to, že Larysa je po Aténách druhé nejteplejší město Řecka, podívat jsme se tam nejeli:-).
Mně se v podstatě ve vedru nechce ani žít, natož někam jezdit, takže jsme jednou vyrazili do Agyia na trh (kvůli nakládaným olivám, které se jinde nedaly koupit a to si prostě ujít nemůžu nechat) a potom ještě do klášterů Meteora. Tam nás ukecal delegát, že má skoro prázdný bus a navzdory totálnímu prasovedru výletu nelituju, protože se bylo na co dívat. Jenom těch mnichů je tam jaxi málo, asi poustevnický život netáhne.
Několik drobných osobních postřehů z Řecka jako země a lidí:
- všichni se mi tady zdají hrozně v klidu. Asi je to tím horkem, ale nikdo nikam nekvaltuje, siesta od 14 do 17 mi příjde jako geniální vynález a vůbec se tady drží zásady "všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest".
- přestože kouří dobře 90% dospělé populace, což mne překvapilo, jde o zemi s téměř nejnižším výskytem kardiovaskulárních chorob i rakoviny plic. Asi bude to poklidné tempo pro kompenzaci civilizačních chorob důležitější než nekouření.
- Řeci jsou neskuteční bordeláři. Asi to taky souvisí s oním klidem, ale odpadky vrší, kam je napadne. kam jsem vyběhl mimo cestu, všude jsem nacházel hromady bince, kolem kterého se navíc dost často toulají bandy psů, kteří mne taky párkrát prohnali.
Absolutně mě ovšem iritovalo, že na pláži házeli vajgly normálně na zem a to i když seděli pod slunečníkem se stolečkem s popelníkem. No marast.
Výborné jsou také salaše pod meteorskými kláštery, kdy těsně pod majestátním skalním městěm pomalu nevidíte barák pro hromady bince kolem něj. Prostě národní svéráz.
- v hospodě se neodnáší od stolu dokud nezaplatíte, takže zůstáváte v klidu a nikdo vás netlačí do konzumace. Dokud nedáte vrchnímu najevo, že něco chcete, neprudí vás otázkami typu "a dáte si ještě něco?" jak je to oblíbené u četných českých pinglů.
No nic nebudu fušovat do řemesla cestovatelům, ještě by přišly o část výdělku, kdyby se místo cestopisů četl Ječmínkův blog :-D
Jak se běhalo? No hnus fialový. Noční teploty s jedinou výjimkou neklesly pod 28 stupňů, slunko lezlo z vody zhruba v 6:30 a tak v 7:00 už peklo. Tím pádem se po pobřeží běhat moc nedalo (beztak to je děsná otrava, když člověk akorát pořád vidí vodu a slunečníky různých barev - v Řecku se nekrade, takže z pláží se nic neuklízela ani lehátka). Směrem do vnitrozemí byly hezké kopečky a některé tréninkové profily jsou opravdu výživné.
Jak jsem psal, při pár "objevných" delších výbězích jsem se nechal prohnat toulavými psi, zejména prašivka doga, která na mne řvala na vršku kopce, kde jsem se chystal zastavit a vykašlat plíce, mne inspirovala k veeelmi svižnému seběhu.
Nejhezčí části běhů vedly kolem jabloňových sadů, které se ráno zavlažují obvykle jemným rozprašováním vody z hadic rozvěšených ve větvích stromů. Přímo balzám v suchém horku.
Protože jsem běhal podle tréninků od Michala, které byly nastaveny na tepy, byly všechny tréninky zoufale pomalé, protože ve vedru mi tepovka lítala nahoru přímo šíleně. Ale prý je to v pořádku, tak tomu budu věřit. Sportovec se samozřejmě musí také kvalitně stravovat a tady jsem rozhodně neponechal nic náhodě :-). Kalamáry, gavros (malinké rybyčky smažené celé v těstíčku a jedí se i s kostmi), gyros, různé karbanátíčky, ovčí jogurt, olivy, skvělá řecká cibule, vše pochopitelně hojně zapíjené retsínou občas i ředěnou vodou:-D, semtam doplněnou například ouzem.
V zásadě jsme tedy poměrně intenzívně hlavně "lemrovali", což znamená povalovali se na pláži, pili frapé, pivo, granítu, chodili do vody. Co už jiného v teplotách kolem čtyřicítky.
Protože jsem v předchozích příspěvcích psal i pár řádků o triatlonu ve svém podání, může se zvídavý čtenář zeptat, a plavals tam, ty lenochu?
Ale jo, jenom to bylo prostě na pendrek. V době našeho pobytu bylo kromě hrozného vedra i poměrně nezvyklé bezvětří s téměř úplnou absencí vln, což mělo za následek masívní výskyt žahavých potvor medůz a už tak po čtyřech dnech pobytu, kdy se mi dařilo plavat i 3-4 km denně, se plavání změnilo v otravný slalom mezi žahavkami, tak jsem toho nechal a zaplaval si trochu až ve vlnách, nicméně žádné pořádné "kiláky" se odplavat nepodařilo.
Sportovně tedy dovolenou hodnotím celkem pozitivně, ale být o 10 stupňů méně, bylo by to mnohem lepší, takže o dovolené příští rok ještě asi povedeme sáhodlouhé diskuse. Žena s dětmi totiž byli totiž totálně nadšeni (narozdíl ode mne). Ale na to je naštěstí času dost.
No a na závěr jedna pěkná sportovní běžecká fotečka: A ona vlastně není úplně na závěr. Ještě jsem chtěl napsat, že jsem do odvolání ukončil spisování týdenních přehledů. Ještě uvidím, zda se mi bude chtít psát měsíční, ale nějak mne to přestalo bavit. Beztak mám všechny exteriérové aktivity zveřejněné tady: http://mhrazdira.motionbased.com
Přesvědčit mne na dovlenou u moře trvalo mé trpělivé manželce skoro 10 let a když už jsem se letos ani nemohl vymlouvat, že nejmladší dítě je příliš malé na cestování, byl jsem zmanipulován k rodinné dovolence na pobřeží Egejského v malém letovisku Agyiokampos. Jde o pobřeží sousedící s nejúrodnější oblastí Řecka Thesálií nejbližší větší město je Larysa. S ohledem na to, že Larysa je po Aténách druhé nejteplejší město Řecka, podívat jsme se tam nejeli:-).
Mně se v podstatě ve vedru nechce ani žít, natož někam jezdit, takže jsme jednou vyrazili do Agyia na trh (kvůli nakládaným olivám, které se jinde nedaly koupit a to si prostě ujít nemůžu nechat) a potom ještě do klášterů Meteora. Tam nás ukecal delegát, že má skoro prázdný bus a navzdory totálnímu prasovedru výletu nelituju, protože se bylo na co dívat. Jenom těch mnichů je tam jaxi málo, asi poustevnický život netáhne.
Několik drobných osobních postřehů z Řecka jako země a lidí:
- všichni se mi tady zdají hrozně v klidu. Asi je to tím horkem, ale nikdo nikam nekvaltuje, siesta od 14 do 17 mi příjde jako geniální vynález a vůbec se tady drží zásady "všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest".
- přestože kouří dobře 90% dospělé populace, což mne překvapilo, jde o zemi s téměř nejnižším výskytem kardiovaskulárních chorob i rakoviny plic. Asi bude to poklidné tempo pro kompenzaci civilizačních chorob důležitější než nekouření.
- Řeci jsou neskuteční bordeláři. Asi to taky souvisí s oním klidem, ale odpadky vrší, kam je napadne. kam jsem vyběhl mimo cestu, všude jsem nacházel hromady bince, kolem kterého se navíc dost často toulají bandy psů, kteří mne taky párkrát prohnali.
Absolutně mě ovšem iritovalo, že na pláži házeli vajgly normálně na zem a to i když seděli pod slunečníkem se stolečkem s popelníkem. No marast.
Výborné jsou také salaše pod meteorskými kláštery, kdy těsně pod majestátním skalním městěm pomalu nevidíte barák pro hromady bince kolem něj. Prostě národní svéráz.
- v hospodě se neodnáší od stolu dokud nezaplatíte, takže zůstáváte v klidu a nikdo vás netlačí do konzumace. Dokud nedáte vrchnímu najevo, že něco chcete, neprudí vás otázkami typu "a dáte si ještě něco?" jak je to oblíbené u četných českých pinglů.
No nic nebudu fušovat do řemesla cestovatelům, ještě by přišly o část výdělku, kdyby se místo cestopisů četl Ječmínkův blog :-D
Jak se běhalo? No hnus fialový. Noční teploty s jedinou výjimkou neklesly pod 28 stupňů, slunko lezlo z vody zhruba v 6:30 a tak v 7:00 už peklo. Tím pádem se po pobřeží běhat moc nedalo (beztak to je děsná otrava, když člověk akorát pořád vidí vodu a slunečníky různých barev - v Řecku se nekrade, takže z pláží se nic neuklízela ani lehátka). Směrem do vnitrozemí byly hezké kopečky a některé tréninkové profily jsou opravdu výživné.
Jak jsem psal, při pár "objevných" delších výbězích jsem se nechal prohnat toulavými psi, zejména prašivka doga, která na mne řvala na vršku kopce, kde jsem se chystal zastavit a vykašlat plíce, mne inspirovala k veeelmi svižnému seběhu.
Nejhezčí části běhů vedly kolem jabloňových sadů, které se ráno zavlažují obvykle jemným rozprašováním vody z hadic rozvěšených ve větvích stromů. Přímo balzám v suchém horku.
Protože jsem běhal podle tréninků od Michala, které byly nastaveny na tepy, byly všechny tréninky zoufale pomalé, protože ve vedru mi tepovka lítala nahoru přímo šíleně. Ale prý je to v pořádku, tak tomu budu věřit. Sportovec se samozřejmě musí také kvalitně stravovat a tady jsem rozhodně neponechal nic náhodě :-). Kalamáry, gavros (malinké rybyčky smažené celé v těstíčku a jedí se i s kostmi), gyros, různé karbanátíčky, ovčí jogurt, olivy, skvělá řecká cibule, vše pochopitelně hojně zapíjené retsínou občas i ředěnou vodou:-D, semtam doplněnou například ouzem.
V zásadě jsme tedy poměrně intenzívně hlavně "lemrovali", což znamená povalovali se na pláži, pili frapé, pivo, granítu, chodili do vody. Co už jiného v teplotách kolem čtyřicítky.
Protože jsem v předchozích příspěvcích psal i pár řádků o triatlonu ve svém podání, může se zvídavý čtenář zeptat, a plavals tam, ty lenochu?
Ale jo, jenom to bylo prostě na pendrek. V době našeho pobytu bylo kromě hrozného vedra i poměrně nezvyklé bezvětří s téměř úplnou absencí vln, což mělo za následek masívní výskyt žahavých potvor medůz a už tak po čtyřech dnech pobytu, kdy se mi dařilo plavat i 3-4 km denně, se plavání změnilo v otravný slalom mezi žahavkami, tak jsem toho nechal a zaplaval si trochu až ve vlnách, nicméně žádné pořádné "kiláky" se odplavat nepodařilo.
Sportovně tedy dovolenou hodnotím celkem pozitivně, ale být o 10 stupňů méně, bylo by to mnohem lepší, takže o dovolené příští rok ještě asi povedeme sáhodlouhé diskuse. Žena s dětmi totiž byli totiž totálně nadšeni (narozdíl ode mne). Ale na to je naštěstí času dost.
No a na závěr jedna pěkná sportovní běžecká fotečka: A ona vlastně není úplně na závěr. Ještě jsem chtěl napsat, že jsem do odvolání ukončil spisování týdenních přehledů. Ještě uvidím, zda se mi bude chtít psát měsíční, ale nějak mne to přestalo bavit. Beztak mám všechny exteriérové aktivity zveřejněné tady: http://mhrazdira.motionbased.com
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)