pondělí 26. října 2009

Fenix HP 10: zbrojíme na zimní tmu

Pro nadcházející sezónu jsem zvažoval poměrně zásadní změnu modelu přípravy spočívající v zařazení venkovní cyklistiky do zimní přípravy. Protože to znamená pobyt na silnici ve tmě, začal jsem se trochu zajímat o nějaké kvalitní osvětlení. V průběhu pátrání jsem se o svém záměru zmínil manželce a jízda ve tmě mi byla z bezpečnostních důvodů vymluvena. Upřímně řečeno, ani jsem se nějak zásadně nebránil, ježdění v zimě mě zas tak nebere, trenažér si nějak odvrtím a běhání v zimě a tmě mě vyloženě baví.
Někdy před dvěma lety jsem si na běhání po experimentech s levnými čelovkami pořídil tehdy špičkovou Lucido TX1. Když jsem se teď pídil po světle na kolo, zjistil jsem, jak obrovský pokrok udělaly vysoce svítivé diody od roku 2007. Co je ovšem malér, tradiční značky jako Lucido, Petzl či Silva i u modelů v cenách kolem 8 000 korun setrvávají u zastaralých diod luxeon, jako např. Petzl Ultra za nehorázných 8 400,- kč, která složením několika Luxeonů dosáhne svítivosti skoro 350 lumenů (je chválihodné, že aspoň u pár modelů uvádí svítivost, Silva třeba udává jenom dosvit, což je úplně virtuální záležitost), až při podrobnějším zkoumání ovšem člověk zjistí, že takto svítit vydrží pouhých 55 minut.
Úplnou náhodou jsem potom na webu dealextreme.com narazil na čelovku HP 10 výrobce taktických svítilen Fenix, která mne svými parametry nadchla. Ještě více mne potěšilo, že je i v nabídce českého obchodu Kronium, kde jsem ji neprodleně objednal. Měl jsem už příležitost ji 2x ve tmě vyzkoušet, takže přidám několik konkrétních postřehů, některé v konfrontaci se zkušeností s TX1.
HP 10 má velmi malou optiku a na první pohled působí dost nedůvěryhodně. Papírové parametry jsou ovšem famózní: maximální svítivost 225 lumenů (je použitelná na 3 minuty, poté kvůli riziku přehřívání přístroj sám sníží intenzitu na 125 lumenů) a kromě toho 3 stupně intenzity svícení, přičemž nejsilnější trvale použitelný je 125 lumenů, na který světlo vydrží svítit téměř 8 hodin. Po dlouhém pátrání jsem našel svítivost TX1, která je 30 lumenů. Nepodařilo se mi nějak kloudně vyfotit světelné kužely, nicméně rozdíl je obrovský při stejné výdrží maximální intenzity TX1. Kužel HP10 je výrazně širší než lucida a podstatně lépe prosvícený. Rovněž střed s maximální intenzitou světla má větší průměr a je více rozprostřen než u Lucida.
S Fenixem se dá celkem pohodlně běžet i na polní cestě, která není úplně rovná.
Dost zásadní výhodou Fenixe je vodotěsnost podle IPX8, což je odolnost proti ponoření na více než půl hodiny a tedy totální odolnost proti dešti. Dnešní běh v mlze a dešti tuto odolnost potvrdil a i prosvit mlhou je u Fenixe dost o něčem jiném než u Lucida.
Předposlední asi zásadní výhodou je možnost použití NiMh akumulátorů AA formátu, které elektronika většiny konkurenčních čelovek kvůli nižšímu napětí odmítne a světlo se ani nerozsvítí (konkrétně TX1 je jednou z nich).
No a poslední zásadní výhodou je cena. Lucido TX1 je ke koupi za stále stejné peníze tzn. kolem dvou tisíc, zatímco Fenix, dle mého názoru, lepší ve všech parametrech, které se mi podařilo vymyslet, je k mání za 1499,- kaček s poštovným zdarma.
To bude poběháníčko ve tmě:-))

neděle 25. října 2009

Garmin Forerunner 310XT troubleshooting:-)

Přestože je tento stroj vynikajícím zařízením, má i své blešky, nebo, řekněme, potenciální možné problémy, které jsou většinou snadno řešitelné, ale někdy trvá déle, než na to člověk přijde. Třeba menší soupis na jednom místě někomu pomůže.

1) Okamžitá rychlost zejména při běhu stále kolísá: je to vlastnost GPS. Vyhodnocení změny polohy a tím rychlosti je tím přesnější, čím vyšší je rychlost pohybu. S tím se prostě nedá nic dělat. Průměrná rychlost sedí při měření zhruba na úseku 400m a více. Při troše snahy se s tím dá žít.

2) Nefunguje GPS ani přenos tepové frekvence ve vodě: u tepů jde o vlastnost ANT+, což je přenosový protokol pro komunikaci FR310XT s periferiemi, který neprochází vodou, stejně jako signál GPS, který se začne zaměřovat, když je ruka nad vodou a při ponoření se zase ztratí. Výsledné délky plavání potom vycházejí velmi lichotivě vzhledem k uplavanému času:-))

3) Při běžícím tréninku nefunguje nastavený autostop: jde o feature. Protože až takovou inteligenci po hodinkách nemůžeme chtít, tedy aby poznaly, podle jakého parametru je daný okruh řízen, je autostop vypnut, aby čas běžel i v pauzách, kdy záměrně stojíme.

4) Při manipulaci a pohybech v menu, se vždy nejdříve rozsvítí displej a až poté se s rozsvíceným menu dá pracovat: podle mne to není vada, ale feature. Prostě garmin předpokládá, že člověk chce na displej vidět. Chování se neprojevuje, pokud je v nastavení automatického podsvícení nastaveno "never". Tímto nastavením se podsvětlení nastavuje ručně a rovněž ručně vypíná. Mám to tak nastaveno, protože při běhu po tmě chci displej podsvícený stále a za světla ho zapnutý nepotřebuji. I proto jsem toto chování zaznamenal a odpozoroval až při diskusi na behej.com.

5) Při importu dat do sporttracks se nenatáhnou poslední tréninky: je to rozdíl, proti FR 305. Data si už totiž ST nestahuje přímo z přístroje, ale z cache ANT agenta. Přenos pomocí ANT není nijak zvlášť rychlý, proto dokud na displeji přístroje svítí "transfering data", nejsou nové tréninky pro sporttracks k disposici. Není to vada, ale chování.

6) Údaje na displeji přístroji a výsledná data ve sporttracks se liší: jde o velmi individuální záležitost podle toho, jaké korekční pluginy jsou ve sporttracks instalovány. Aplikace samotná provádí interpretaci dat a provádí mírnou korekci GPS záznamů. Další korekci provádí elevation correction plugin, GPS correction plugin a jistě i nějaké další, která nepoužívám a tedy neznám. U 310-tky jsou tyto rozdíly možná ještě větší, než byly u 305-tky. Podle mého názoru to má na svědomí nový Quick Start Fix od SiRFu, který je ve 310-tce v 305-tce nebyl. Má na svědomí sympaticky rychlý náběh GPS, čehož ale dosahuje poměrně "drsným" přepočtem nepřesně zaměřených satelitů, což asi sporttracks nežere. Věřím, že si s tím časem poradí.

7) Zejména na začátku výkonu se zobrazuje špatně tep, většinou vysoké hodnoty
Je to s největší pravděpodobností způsobeno slabou baterií v hrudním pásu. Podle mé zkušenosti vydrží baterie cca půl roku intenzívního (kolem 10-ti hodin týdně) používání. Podobně dlouho drží i baterka v kadence senzoru.

8) Nefunguje kadence senzor
Není-li vybitá baterie, je problém s největší pravděpodobností způsoben špatnou polohou nebo vzdáleností magnetu na klice proti čidlu. Senzor je na to velice háklivý a jediným projevem je právě nefunkčnost, přičemž hodinky senzor vůbec nedetekují. Funkčnost senzoru se dá otestovat jedině tak, že se přejíždí magnetem přímo po rysce na senzoru

Protože je FR 310XT přístrojem, který obsahuje software, může se tento občas "zbláznit", jak už to softwary občas dělávají:-). Buď se může zbláznit málo, potom vystačíme použitím funkce soft reset, kterého docílíme současným stlačením tlačítek mode a lap. Tímto způsobem je možné řešit vytuhlé hodinky v nějakém menu, případně stav, kdy hodinky nejdou zapnout.
Pokud soft reset nepomůže, je třeba sáhnout po těžším kalibru, kterým je hard reset: při držení tlačítka mode stiskneme tlačítko power/on. Pozor, hard resetem nejenže ztratíme veškerá historická data, ale také veškeré uživatelské nastavení, včetně pracně nastavených profilů a jim přiřazených obrazovek. Doporučuji tedy vždy začít "měkčím" resetem:-)

Pokud byste kdokoli narazili na nějaký zde nepopsaný problém či "podivnou" vlastnost, dejte vědět, rád postřehy doplním, ať můžeme trávit víc času tréninkem než laborováním nad již objeveným.

Týden 19.-25.10. se sportovními testy a vynechaným tréninkem.

Týden měl vypadat takto:
po 19.10.B-Komp1:20B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-LaR I: 0x(3(15+10)+0)3x3km po 5 min ..



fáze 2Race0-450:30Testy Mohelnice



ut 20.10.B-Komp0:30



st 21.10.B-ZDV0:50max 65 min ZDV .



ct 22.10.Volno0:00



pa 23.10.Volno0:00



so 24.10.B-ZDV1:40opět členitější ..



ne 25.10.B-Komp0:30max 60 min komp .



V pondělí jsem vyrazil ráno na měření laktátové křivky v Mohelnici. Před zimní přípravou pro změnu na běhátko. Celkem jsem se těšil a říkal si, jak mi parádně vyjdou, když Grymovská desítka dopadla docela dobře. Výsledky jsou k vidění tady. V zásadě reflektují jarní výsledky z kola. V kostce: jsem tlustej, pomalej a mám velmi nízkou odolnost proti laktátu, čili nic nového či překvapivého:-). Jediné překvapení pro mne znamená výsledek poskakování na koberečku, protože jsem opravdu netušil ani ve snu, že u mne převažují rychlá vlákna.
Na večerní fázi s úseky už bohužel nedošlo, protože manželka po mém návratu z práce vyrazila "na lepší" a já s dětma trénovat zatím nemůžu:-) Tak jsme s Matýskem aspoň na chvilku vytáhli činky:-))
Na úterý jsem tedy místo kompenzačního běhu zařadil tříkilometrové intervaly v tempu 5:00. Ráno jsem nevstal, musel jsem tedy odpoledne, kdy mne na kole doprovodila Maruška. Na zpáteční cestě už se trochu stmívalo a půjčená čelovka jí udělala velikou radost. Akorát já jsem prdlajs viděl:-).
Ve středu jsou potřeboval přijet brzy ráno do práce, a večer se vrátil dost pozdě. Trénovat jsem se tedy nevydal, což tedy znamenalo 3 dny volna, protože čtvrtek a pátek jsem ke své velké "radosti" strávil v Práglu. Sice jsem sebou běžecké věci měl, ale ve čtvrtek večer jsem nakonec podlehl vábení kolegů a Potrefené Husy před během.
V sobotu jsem měl na běh jenom velice krátké okno, protože dopoledne manželka trávila v práci na tvoření s dětmi ze školy a odpoledne vyrážela na sraz ze základní školy. Na běh jsem tedy mohl vyrazit jenom krátce po obědě, což je skutečný zážiteček, běh s plným bříškem:-). Také proto jsem přes doporučení zařadil kopce až na druhou polovinu tréninku, protože začít v nich by asi znamenalo žaludeční příhodu. Odpoledne se stavili rodiče, protože maminka je čerstvě v důchodu, dali jsme si tedy s dětmi několik kol kvarteta a člověče nezlob se, uložili je spát a na oslavu důchody si dali trošku vína. Samé sladké věci, které se mnou manželka nechce pít:-).
V neděli jsme měli pyžámkový den. Manželka totálně z formy po návratu ze srazu ve tři ráno, já sám taky blbě spím a děti na o hodinu delší noc moc nereflektovaly, máme tedy spíše o hodinu delší den. Oběd na dovážku, pohádky, deskové hry a až v podvečer krátká vycházka, po níž jsem se dokázal i vykopat chvíli klusat a testnout novou čelovku Fenix HP 10, která mne tak nadchla, že o ní nejspíš v dohledné době napíšu recenzi.
Celkem jsem nenaběhal ani 50km, takže příští týden před Otrokovickým půlmaratonem ještě budu muset trochu přitlačit, ať to tam aspoň trošku jde. A potom už odpočinek. Tento týden to na mě nějak dolehlo a na pauzu už se fakt těším.







neděle 18. října 2009

Týden 12.-18.10 první podzimní s počasím na houby

Tento týden budu velice stručný, protože díky šerednému počasí jsem toho opravdu moc nedělal.
Pondělí až středa jedna velká nula. Jednak odpočívám po závodě, ale hlavně prší, když přestane, tak leje a když neleje, tak aspoň sviní a do toho fouká vítr. Navíc jak už to po ochlazení bývá, v ložnici začala být zase zima velmi vhodná ke spánku, nicméně zcela nemotivující k tomu, aby člověk po tmě vstával a šel se trápit do deště. Fuj.
Takže ani ve čtvrtek jsem ráno nevstal. Tím mi běh padl až na večer. Hrůza! Fičelo, poprchalo a ještě mi asi po 10-ti minutách došly baterky v čelovce. Předepsanou hodinu jsem tedy zkrátil asi o 10 minut, protože mě to fakt nebavilo. Jediným pozitivem byly nové botky Mizuno Wave Ultima, ze kterým jsem měl hned při prvním běhu dobrý pocit. Uvidíme, jestli svršek vydrží déle, než na Riderech, byť tedy vypadá hodně podobně.
V pátek jsem si zvládl jenom zaplavat, nebylo moc času, takže jenom 1,7km. Po pauze plavání moc nejde, nebaví a ani necítím motivaci. Jako kompenzace k běhu ale stále vynikající, úplně bulat je tedy nemůžu.
Na sobotu jsem měl trochu delší běh na hodinu a půl. Manželka chodí jednou v měsíci na celý víkend do školy, musel jsem se tedy objednat k rodičům na oběd a ještě vymámit hlídání po dobu běhu. Naštěstí mám hodné rodiče, nemusel jsem tedy mámit příliš intenzívně:-). Vybíhal jsem do deště, hnus odpovídající tomuto týdnu. Neběžet 7.11. půlmaraton a nepotřebovat tedy delší běhy, nešel bych. Podle plánu to měl být kros v kopcích, nejsa ovšem milovník bahna, vykašlal jsem se na kros a kopců v dosahu při startu od rodičů také moc není, pár vlnek se ale našlo. Pršelo mi celou cestu, fučelo, nicméně i přesto se mi trénink líbil a čím víc si řidiči, které jsem potkával, klepali na čelo, tím pyšnější jsem na sebe byl:-).
V neděli jsem si dal půlhodinový kompenzační klus, garmin mi ale vygeneroval úplně zvrácená data. Doufám, že to nebude trvalý stav, uvidíme.
Objemově velmi slabý týden, ještě trochu uberu a budu máslo jak Aldaman:-D

neděle 11. října 2009

Grymovská desítka 2009

Tento týden nebudu psát žádný tréninkový log. Jednak jsem byl jenom 2x běhat, ale i kdyby toho bylo více, stejně to byl týden ladící na jeden z tradičních, přímo bych řekl nejtradičnější vrchol sezóny posledních více než 10-ti let.
Letos nám po delší době nepřálo počasí. Oproti předchozím letům, kdy jsme opakovaně bojovali spíše s horkem, to letos byl hlavně boj s vodou. Od rána pršelo, takže do 15:00, kdy je start závodu, se člověk x-krát díval na radar se stále stejně pesimistickým výhledem, aladin také nic extra nevěstil, takže za oknem pršelo a pršelo. Kolem 14:00 se ale počasí naštěstí mírně zklidnilo a silný déšť přešel v jemné mrholení a nakonec ustal úplně. Navzdory nevalnému počasí, utkání mužů v Praze (čímž pochyběli 3 tradiční závodníci) a dvěma nemocným byla účast celkem solidní. Běželo nás celkem 11 s nejstarším ročníkem narození 1945 a nejmladším 1987 a průlomovým vloženým závodem manželek na 5km jehož zúčastnila Tomášova Dája jako jediná v pěkném výkonu 30 minut, kteréžto úsilí nijak nepoznamenalo její jedinečný apetit při večerních krůtích hodech:-).
Ale pojďme zpět k závodu mužů. Přes dlouhé pohyby jsem byl rozhodnut zkusit rozběhnout tempo 4:30 s tím, že se uvidí. Cíle jsem měl jasně ložené: porazit Standu (manželka by se se mnou asi rozvedla, aspoň to tvrdila:-) a hlavně porazit kolegu Honzu, se kterým se v kanceláři hecujeme minimálně měsíc předem a měl podobný cíl jako já, tedy porazit mne:-). Věděl jsem, že to nebude schopen ani ochoten rychle rozběhnout a to já budu ovšem s loterií, jak dlouho to vydržím.
A je to tady, odpočítávání a start. Začátek musí být apartní, vždyť podpořit mne přijel dokonce oddílový prezident s přítelkyní a bratrem, takže se dokonce ujímám vedení se záměrem udržet aspoň za zatáčku:-). Překvapivě to jde, zdá se mi, že běžím běžím docela lehce a na tepy se raději nedívám. Představte si, držím špici a co je potěšující, signály z Honzova garmina upozorňující ho na přepálené tempo slyším ze stále větší dálky. Zhruba na 1,5km už je neslyším vůbec. Vedle mne běží Martin, kousíček za ním druhý Honza a Michal. Plzeňák Jirka, další z aspirantů na bednu (tedy podle mých papírových předpokladů:-), mívá začátky rozvážnější. Je tady druhý kilometr, já se cítím pořád dobře, přestože tempo držím kolem 4:30. Tato strana Bečvy je už až k mostu vyasfaltovaná, což svědčí svižnému běhu, dnes je ovšem popršeno, takže pod stromy se válí mokré listí, které trochu klouže. Fungl nové NB902, které jsem pro dnešní zvolil, jsou lehoučké a přímo letí, daní za to je ale menší opora v kluzkém terénu či listí. 3km a já normálně furt na čele, no bomba a pořád nikde krize a tempo 4:32, paráda. Od třetího kilometru už nejsou stromy, klouzání tedy ustává a mé účinkování na čele se dále prodlužuje a to až za 4-tý kilometr, kde už je Michal za námi mírně v odstupu, Jirka dalších asi 10m za ním a mé vedení nenávratně končí. Honza za to totiž trochu bere, Martin reaguje, ale já nemám z čeho a ani se o to nepokouším. Naopak, blíží se most a výběh na něj do prudkého kopce stojí vždycky hrůzu sil, tak trošku zpomaluji, abych si před tím mírně orazil. Zpomalení stačilo, aby mě dotáhl Michal a Martin s Honzou odskočili, přestože až tak moc jsem nezpomalil, protože na most se přesunuli mí osečtí fandové:-), před kterými jsme musel trochu dbát na dobrý dojem. Uff vyškrábat se na most je peklo, přes most trošku rozběhnout nohy a šup po druhé straně zpět do cíle. Druhá strana je terénem a začíná bahenní peklo, tedy aspoň moje. Těsně za mostem mne předbíhá Michal a kousek za ním Jirka. Jejich tempo nejsem schopen akceptovat, ale to mne taky nepřekvapuje a hlavu si z toho nedělám. Daleko důležitější je, že při ohlédnutí před mostem jsem za sebou daleko nikoho neviděl stejně jako při ohlédnutí za mostem. Nesledoval jsem vůbec mezičasy, jenom tempo a ubývající vzdálenost, více nic jsem na displeji nenechal. Ostatně běh hned za mostem zcela změnil svůj charakter, kluzko, bahno, kaluže, tempo v háji a uvolněnost s ním taky tam někde. Rvu se s bahnem až k první travnaté pasáži, bohužel krátké na oddych a je tady první lesík. Pasáže pevnější i méně pevné a na konci lesíka kratinký asi dvoumetrový "výběh". Člověk si ho normálně moc nevšímá, v tomto stavu únavy již ovšem přehlédnout nejde:-). Za lesíkem je delší travnatý úsek, kde se zkouším rozběhnout a daří se mi neztrácet na Jirku. Michal je už dál, ale Jirka pořád 20-30m přede mnou. Nedělám si iluze, že bych ho seběhl, ale oční kontakt je fajn. Loni mne předběhl někdy na 2 kilometru a pak už jsem ho viděl až v cíli.
Tempo spadlé k 5:00 na km se moc nedaří zvyšovat, přesto nijak zásadně neztrácím. Jenom dva kluci v čele už jsou daleko, ani je nevidím. Ani na přehledných úsecích při ohlédnutí nevidím nikoho za sebou a protože do cíle zbývá už jenom 3,5km, začínám věřit, že 5-té místo uhájím i doufat, že bych mohl opět stlačit čas pod 50 minut. Další les a další bahno, ale za ním už jenom velká louka, kde se dá běžet pěkně po trávě a já se zkouším ještě zvetit a dohnat Jirku. Obávám se ovšem, že tento má podobný záměr směrem k Michalovi, který pro změnu pomalu začíná finišovat, takže navzdory zvýšenému úsilí všech zúčastněných se rozestupy moc nemění. Otáčím se a za mnou nikdo. Je tady konec louky a posledních 1500m do cíle. Vůbec nejhorší část závodu, protože z přehledné skoro kilometr dlouhé louky vbíhám do lesa, cesta je samé bahno, kaluž a hlavně krátká zatáčka, takže člověk nemá přehled, co se děje už nějakých 5-10 metrů před ním. Časté změny směru, nerovnosti na cestě, kaluže, prostě očistec, ale už je také za mnou a zbývá mi poslední úsek na panelce, je jakýsi dlouhý, na hodinkách už mám přepnutý čas a trnu, jestli to pod 50 vyjde. Ale jo, JO, už je tady most, fandící diváci a čas 49:36. Mám fakt dost, průměrné tepy 180 bpm, myslím, nepotřebují komentář. Podám si ruku s lepšími, dozvídám se, že vyhrál Honza, který se Martinovi trhl hned za mostem, Michal třetí. A už se blíží kolega Honza. Je pěkně naštvanej, bilance našich vzájemných soubojů na běhu je totiž srovnaná na 2:2, juchů. Mám radost z jeho zloby:-D a dobíhají další. Následuje převážení přímo u mostu (myslím, že kolemjdoucí si museli myslet bůhvíco o partičce zpocených chlápků vážících se na chodníku:-), mně to oblečenému napíše 98. Dáme si čaj se slivovicí, pak jenom slivovici a valíme se domů převléct, abychom byli zavčasu na Labuti, kde nás čeká krůta na rožní a bohatá vinotéka, ale to už je jiná pohádka:-)
Celkově jsem s výkonem v zásadě spokojen. 1. polovina běhu byla vyloženě nad očekávání, druhá, bohužel, za očekáváními, ale bahno je bahno a nejsem s ním holt kamarád. Vydal jsem ze sebe fakt všechno a to je rozhodující. Že nekecám je možno se podívat třeba tady.
Tak příští rok se stejnou partou na stejném místě v 15:00 druhou říjnovou sobotu nashle.

neděle 4. října 2009

Týden 28.9.-4.10. skoro bych řekl běžecký:-)


Program na poslední "bušící" týden před Grymovskou desítkou vypadal následovně:
po 28.09.B-ZDV1:20




ut 29.09.Volno0:00




st 30.09.B-Komp1:00B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-MxR: 2x(4(0,8+3)+8)200m dle rozpisu



Říjen 2009
ct 01.10.Volno0:00




pa 02.10.B-Komp1:10B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)B-LaR I: 0x(1(45+0)+0)



so 03.10.B-ZDV1:20




ne 04.10.Volno0:00


Řekl bych, že jsem ho i celkem solidně dodržel a dal si po delší době pěkně běžecky do těla.
V pondělí 28.9. byl zasloužený svátek spojený s volnem. Na delší běh jsme se vypravili s Aldamanem a nezbývá než po x-té konstatovat, že delší běhy s někým jsou vůbec to nejlepší, co se dá v tréninku zažít, zejména když vám k tomu přeje počasí babího léta:-).
V úterý jsem dodržel plánované volno a ani jsem s tím neměl nějaký zásadní problém. Bohužel, mírný problém s vodou v uchu, který jsem pociťoval od minulého čtvrtku, se dost podstatně zhoršil, na ucho výrazně hůře slyším a jakoby mi v něm "bublá".
Navzdory své obecné nelásce k lékařům jsem se tedy ve středu vypravil na ušní v Přerově, vyseděl si sakra dlouho v čekárně, vyplnil jakýsi dementní formulář než mě pustili do ordinace, ale nakonec se do ní dostal. Můj předpoklad o nějakém zavilém mazu v uchu se nepotvrdil, ucho bylo čisté. Následovalo audio měření a velmi pitomé výsledky. Pravé ucho mám na hranici normálního sluchu, levé (to "bublavé") asi o 20% horší. Doktorka povídala cosi o disbalanci sluchu, otázku jak se to mohlo stát při plavání, protože než jsem vlezl ve čtvrtek do vody, žádný problém nebyl, nechala bez povšimnutí. Návrh léčby byl 5 dní na kapačkách při hospitalizaci! To jsem odmítl a dostal jakési troje prášky. Dnes je neděle, prášky poctivě jím, ale pokrok 0, nejspíš se vypravím na jinou ambulanci. Zážitek z nemocnice mi doplnila návštěva lékárny, kde jsem si stoupl do fronty "výdej léků bez darovací smlouvy na poplatky" v naději, že půjde rychle. Omyl, i v této řadě stály milovníci ČSSD neschopní i triviální darovací formulář vyplnit správně, čímž naprosto katastrofálně zdržují. Když jsem se ozval, že o devadesát korun za 3 položky na receptu od eráru nestojím a rád bych tedy byl alespoň obsloužen rychle, byl jsem označen za asociála, zloděje a šel raději do lékárny ve městě. Nezakázali mi ale nic, takže na ordinovaný běh jsem se odpoledne vydal. Bylo tam 2x4x200 naplno a asi v životě (kromě plavání:-) se mi dvoustovka nezdála tak dlouhá.
Čtvrteční volno jsem opět dodržel, nějak to v práci nestíhám ani na bazén.
V pátek mě čekal po čtvrté trénink 45 minut v tempu 4:30 se 3 minutami chůze po dosažení tepu 178 bpm. Poprvé se mi ten trénink fakt líbil a asi jsem ho i běžel tak, jak to má nejspíš vypadat. Pěkně jsem si mákl.
Ono máknutí jsem si pěkně vyžral při delším sobotním běhu. Bylo krásně, šel jsem trochu kopečky a asi po 11-ti km mi pěkně došlo. Ono to sice pocitově hezky běželo, nicméně tepy ukazovaly, že to není ok. Ovšem já je jaxi zapomněl sledovat a začal jsem s tím až když už bylo pozdě. Na oddílové ukončení sezóny jsem jel raději autem, protože pít v tomto stavu alkohol (a to jsem netušil, že kolegové vzali na čep vynikající náchodskou kvasnicovou 16-tku!:-) by znamenalo rychlodraka jak bejk.
Nedělní volno se vyloženě hodilo. Dali jsme s dětmi delší vycházku, vyzvedli cestou manželku, která s dětmi ze školy hrála od rána ringo a zašli si na Labuť na nedělní obídek. Jehněčí hřbet s omáčkou z černých oliv a ančoviček s restovanými fazolkami a cuketou se slaninou a česnekovou bagetkou zapitý dornfelderem2007 v pozdním sběru z vinařství Jedlička-Novák sice neodpovídal dokonale naplánovanému jídelníčku od endurainingu, ale byl prostě vynikající. Zmiňovaný dornfelder vřele doporučuji vaší pozornosti. Ročník 2007 už sice není v nabídce, ale srovnatelný ročník 2008 je ke koupi přímo u výrobce.
Dobře najeden a napit musím tento týden hodnotit jako tréninkově dobrý. 2 kvalitní tréninky v rychlém tempu (na mne) a celkový objem 60km už začínají připomínat skutečný běžecký trénink. Navíc dnes ráno napsala váha pouhých 95,5, což je sice minimálně 0,5kg na vrub únavy, ale stejně se na to dobře dívá:-).
Od pondělí zbývá poladit a v sobotu desítka s Labutí tentokrát už na ostro:-D