úterý 28. července 2009

Garmin Forerunner 310XT

Jsem už dlouholetý (skoro 3 roky:-))fanoušek sportovních přístrojů firmy Garmin. Vlastním v zásadě 1. použitelný sporttester s GPS, který tato firma vyrobila a to Forerunner 305, o kterém jsem napsal poměrně rozsáhlý článek. Tento stroj mi dobře sloužil déle než dva roky a v zásadě jsem na něm viděl jenom 2 blechy (blešek by se pár našlo): přístroj není vodotěsný. Přestože výrobce tvrdí něco o vodotěsnosti podle normy IPC7 (tzn. 30minut v hloubce 1m), jsou to kecy, jak jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, kdy jsem pochoval prvního pořízeného garmina a byl nucen pořídit druhého. Ten už ty 2 roky vydržel a drží do dnes. Párkrát se mnou pořádně zmokl, ale do vody už jsem ho nikdy nevzal. To je první zásadní nedostatek. Nasazování hodinek po plavání zdržuje, nemám GPS záznam plavání a vůbec je to trochu na pytel.
Druhá věc, která mi třeba letos nevadila, ale loni i předloni vadila, je výdrž na baterie 305-tky dosahující max. 10 hodin se zapnutou GPS. Pro člověka s mou výkonností na IM znamená plavat bez záznamu trasy (tahat strojek pod plaveckou čepicí odmítám), na kolo musím mít gps vypnutou a nemám tím pádem záznam trasy, jenom rychlost a kadenci a následně přepnu na běh a zapnu GPS, který mám jediný řádně zaznamenaný. Takže výdrž by 305-tka také snesla vyšší.
Když tedy Garmin představil následníka, který se mimo jiné vyznačuje právě vodotěsností pro plavání s výdrží 20 hodin, byla má dobrá předsevzetí o neutrácení za hračky rázem v háji:-). To jsou z mého pohledu KO kritéria a v zásadě hned jsem se rozhodl, že ho musím mít. Hoši z Garmina jako obvykle otáleli s uvedením na trh a z ohlášeného druhého kvartálu 2009 se vyklubal červenec:-). Zaváděcí cena v USA činí k dnešnímu datu 349 USD pro variantu bez pásu pro měření tepu a 399 pro variantu s měřákem. V Evropě jsou ceny podobné, resp. v o něco vyšších číslech v EURech, jak už se v zapráskaně drahé Evropě stalo zvykem.
V podstatě jsem už byl rozhodnut, že 310XT koupím v Americe, nicméně pořád je nikde neměli, všechny obchody přijímaly pouze pre-order, nikoli objednávky, tak jsem poslal pár mailů do čského zastoupení Garmina, normálně na info@garmin.cz. Asi 2x bez odezvy, nakonec mi ale odpověděl 8.7. pan Ivo Steiner s tím, že stroj bude na trhu po 20-tém červenci a předpokládaná cena bude činit 6490,- kč. S ohledem na aktuální kurzy a zaváděcí cenu modelu F305 před 2,5 lety (12500,- kč) i aktuální cenu F305 (5900) mi přišla cena vyloženě nepravděpodobně nízká. Požádal jsem tedy v odpovědi p. Steinera, zda je možno přístroj si v předstihu za tuto cenu objednat, což mi potvrdil, objednávku přijal a dnes mi aparátek PPLkou dorazil. Nemá sice češtinu (stejně bych ji nepoužil), český manuál je jenom vytištěný na volných listech papíru (psal jsem, že ho nepotřebuji), ale mám ho:-). Jelikož jsem si s ním hrál celé odpoledne, pustím se do recenze. Pojmu ji jako srovnávací s modelem F305, o kterém jsem toho napsal dost a předpokládám, že o 310XT se zajímají především současní uživatelé F305, kteří jsou s jejím ovládáním seznámeni. Kdo není, musí holt mrknout i na starší článek o F305.
Co tedy najdeme v balení:
To mé bylo včetně pásu pro měření TF. Nový pás je celý ohebný, snímače jsou tenoučké přímo na gumě a vlastní přenosová jednotka je maličká uchycená patenty uprostřed pásu. Celkově působí velmi pohodlně. S novým přístrojem ale funguje i původní pás od F305, což může být zajímavé pro její současné majitele. Mohou totiž zakoupit verzi bez pásu, jež je v přepočtu o skoro 1000 kaček levnější.
Další věcí v balení je USB transmitter pro ANT bezdrátové propojení hodinek s PC. Pro správné fungování propoje je nutno nainstalovat 2 aplikace (kromě training centra samozřejmě): Garmin communicator plugin a hlavně ANT agenta, který zabezpečuje komunikaci s PC. Toto propojení je velice důležité, protože alternativa pomocí kabelu (jako je tomu v případě třeba Edge 705) neexistuje. Nepropojíte, nepřenášíte data.....
Standardním příslušenstvím je samozřejmě i nabíječka. Jak už je u Garminu zvykem, jde o skládačku, tedy tělo umožňující nasadit různé vidlice pro zásuvky všech možných norem, naštěstí včetně evropské. Nabíječka má USB výstup, do kterého se zapojí kabel, se kterým je spojeno jediné skutečné zklamání. F310XT totiž nejde dobíjet obyčejným kabelem USB-miniUSB, jako jde přímo E705, nebo s kolébkou F305, ale je nutno použít dodaný kabel, který má USB konektor na jednom konci a na druhém "kolíček", který má na jedné čelisti 2 zoubky s vodiči, které se nasadí na vodiče v těle hodinek a kolíček se přichytí na tělo přístroje. Není potřeba kolébka, ale ztratíte-li kabel, bude nutno koupit od Garmina nový a pochybuju, že bude za stovku. Pravděpodobně jde o daň za vodotěsnost přístroje a reklamace uživatelů při problémech s přenosem dat kvůli zaoxidovaným elektrodám na F305.
Dále jsem v balení našel manuály v EU jazycích, český manuál na volných listech, CD s quick start guide a třešínku na dortu: CD s mapou TOPO Czech 3 v plné verzi včetně aktivačního kódu, kterou je možno využít ke tvorbě courses či k prohlížení tras v Garmin Training Center (GTC).
A málem bych zapomněl, v krabici jsou také samotné hodinky:-)
Jelikož se jedná o klíčovou součásti balení, vezmeme si je na paškál trochu podrobněji:-). Řekl bych, že na to, co museli všechno nacpat dovnitř (zejména tedy výtečný akumulátor), se designeři Garmina opravdu pochlapili. Strojek působí výrazně méně "ruským" dojmem než F305, byť jsou jeho rozměry stále poměrně značné. Uvědomme si ovšem, že uvnitř je výkonný akumulátor, GPS chipset i jeho integrovaná anténa. Displej je co do velikosti i rozlišení stejný jako ten na F305 a jelikož tento byl plně vyhovující, není problém. Tělo hodinek je menší, neobsahuje onu "zalomenou" část známou z F305, možná je malinko tlustší. Rámeček kolem displeje je z broušeného hliníku, což je hezké a jistě to i výrazně zvyšuje odolnost před mechanickým poškozením. Tlačítka start a lap na přední straně přístroje jsou oproti F305 menší, mají i mírně tužší chod, snad tedy bude i menší pravděpodobnost samovolného zmáčknutí při manipulaci s věcmi v dresu. Zásadní změny se kromě těla dočkal i pásek. Na F305 se mi pravidelně stávalo, že se silikonové poutko na pásku posunulo a odstávajícím koncem za přezkou jsem si šprtal o bok. Nový pásek je vybaven dvěma řadami větších dírek, čemuž odpovídá i dvojitý jazýček přesky a hlavně: poutko je vybaveno dvěma výstupky zapadajícími přesně do dírek na pásku, lze jím tedy zcela bezpečně zajisti přečnívající konec pásku bez rizika odstávání. Malé ale velmi příjemné zlepšení.
Ostatně na obrázky fešáka se dá podívat třeba na webu Garminu. Mně se moc líbí i nové barvy, ale to je vyloženě subjektivní záležitost bez vlivu na funkčnost.
Po zapnutí:
Ihned po zapnutí nás přivítá o dost podrobnější wizard, než na F305, s jehož pomocí provedeme základní nastavení přístroje. Dalším krokem je synchronizace s PC. Pokud jsme zvládli instalaci výše uvedeného SW a v USB portu máme ANT transmitter, stačí hodinky zapnout a jedéém, data se přenáší vesele sama. Prima:-)
Další vychytávkou je možnost nastavení podsvícení nikoli v nastavení a bezprostředně šipkami po krátkém stisku tlačítka power podobně jako u E705. Tím asi zásadní vnější rozdíly končí, tedy málem bych zapomněl: podsvícení je modré, nikoli zelené jako u F305 a vypadá výborně. Hned jsem si vzpomněl na stařičkou Nokii 6310i, mou věrnou družku z před mnoha let:-).
Další změny proti F305 jsou v zásadě kosmetické a myslím si, že i F305 by je klidně mohla podporovat. Vezměme je v bodech snad od nejdůležitějších:
- výrazný pokrok v customizaci obrazovek. Pro každý sport je možno nadefinovat až 5 obrazovek, což je velký rozdíl proti F305, kde jsou 2 obrazovky společné pro všechny sporty a jenom jedna specifická pro každý sport.
Za customizovanými obrazovky je v případě povolení virtuální partnera ještě jedna právě s partnerem. Oproti F305 i E705 není partner vázán na course či quick workout, ale je k disposici stále s tím, že partnerovo tempo jde nastavit přímo na obrazovce delším podržením šipek a to i v průběhu tréninku. Partner se může zdát jako zbytečná hračka, ale třeba na Hulmenu v bouřce, kdy široko daleko kolem mne nikdo nebyl, byl chlapík na displeji jedoucí průměrem 32kmph můj jediný společník a když jsem ho po otočení směru jízdy a fouknutí do zad začal dohánět a ujel mu....:-)).
- přibyly 2 profily pro kolo, celkem jsou tedy k disposici profily Run, Bike 1, 2 a 3 a Other. Delším stiskem mode není možno vypnout GPS, pouze přepnout profil. Asi to souvisí s lepší výdrží baterie. Při špatném signálu GPS ani hodinky nenabízí indoor režim, je nutno vypnout ručně v menu.
- signalizace událostí je kromě zvuku možná rovněž vibracemi. Vynikající při tréninku se sluchátky!
- pro každý profil je možno definovat, zde se má rychlost zobrazovat jako rychlost v kmph, nebo jako tempo na 1km. Z diskusí si pamatuji, že automatika běh-tempo, cyklistika-rychlost řadě uživatelů vadila. Teď si mohou nastavit zobrazení sami.
- při nabíjení vypnutého přístroje se zobrazuje stav nabíjení a předpokládaný čas potřebný k plnému nabití baterie přístroje.
- citlivost GPS je výrazně lepší, než u F305. Na gauči za zataženými žaluziemi mám chycené satelity pro accurancy 30m. To si starší modle ani neškrtl, dokonce bych řekl, že se často nechytá ani na okně. Z porovnání měření převýšení oproti E705 bych řekl, že i tyto hodnoty dává F310XT proti F305 o dost lepší.
- přenos dat se děje automaticky. Běží-li ANT agent a je zasunut USB ANT bazmek, stačí zapnout hodinky a data se automaticky importnou do GTC. Podmínkou automatiky je, že GTC nesmí běžet. Běží-li, je nutný ruční import stejně, jako pro F305.
Ostatní funkce jsou v zásadě stejné jako u F305, maximálně se liší pozicí v menu, ale to si jistě každý prozkoumá rád sám:-).
Sporttracks
Tady jsem měl asi největší obavy, jak to bude vypadat a jestli mne do napsání nativního driveru nečeká nějaká pakárna exportu z GTC do ST přes tcx soubory či tak něco. Naštěstí aktuální verze ST obsahuje v sekci přístroje i "přístroj" garmin communicator API, který, při dosavadní nativní nepodpoře F310XT, může pomocí nainstalovaného pluginu Garmin communicator importovat data do ST při aktivním ANT agentovi.
Celkové zhodnocení:
není úplně spravedlivé, protože jsem F310XT používám teprve krátce a ještě jsem s ním neplaval, na základě zkušeností s Garmin zařízeními ale neočekávám zásadní logické problémy. Z tohoto pohledu tedy jde o vynikající evoluci 305-tky. Dvě největší slabiny, vodotěsnost a baterie jsou odstraněny. Strojek rozměrově ubral, ubral i o 5 gramů váhy a rozhodně přibral na designu i pohodlí nasazení na ruku a držení tam. Zlepšení bylo rozhodně dosaženo v fix time satelitů pro GPS, která výrazně lepší než u staršího modelu, citlivost přijímače se rovněž výrazně zvedla (fix satelitů často i v místnostech srovnatelný s E705) s čímž souvisí i menší deformace dat s převýšením. Tuto jsem porovnával souběžným měřením stejné trasy zároveň E705 (má barometrický výškoměr) a F310XT. Výsledky mne příjemně překvapily, protože hodinky vykázaly jisté odlišnosti pouze v prudkém kopci v lese, kde jsem jel jednak pomalu a druhak stínily výrazně stromy. Čili i zde výrazný pokrok. K otestování mi tedy zbývá plavání v otevřené vodě, které proběhne buď dnes večer, nebo zítra na závodech v Majetíně.
Papírově jde, dle mého názoru, o nejlepší zařízení svého druhu na trhu, za vynikající cenu a věřím, že své silné stránky potvrdí i v dlouhodobější praxi. O tom budu rozhodně informovat doufám, že zejména pozitivně. Mám totiž radost jako dítě:-)
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat panu Steinerovi ze společnosti Picodas (české zastoupení Garminu) za jeho ochotu při prodeji zařízení, které ještě nebylo v oficiální nabídce společnosti.

sobota 25. července 2009

Hulmen 2009 - hromy, blesky, kroupy.... prostě bezva:-))

Hulmen je můj oblíbený závod. Jednak je to velice blízko, druhak se plave v bazéně na koupališti, kde je výborné zázemí pro rodinu a hlavně jako občerstvení pro závodníky je naprosto luxusní kuřecí řízeček:-)).
Počasí letos s pořadateli triatlonových závodů poměrně mohutně špásuje. Nevím letos o závodě v tuzemsku, kde by počasí aspoň nezahrozilo a když už nepršelo, tak aspoň funělo jako v Litovli, nebo zapršelo krátce po ukončení jako v Oseku. Konec tohoto týdne původně v předpovědích vypadal nadějně, pak se to zhoršilo, potom zase zlepšilo aby se to nakonec definitivně pokazilo. Podle matematického modelu mělo v oblasti spadnout do 12-ti hodin max 2mm srážek, takže jsme se sbalili všichni a vyrazili směr Hulín. Zaplaceno jsem měl dopředu a tím pádem jsem i věděl, ve které rozplavbě budu zařazen. V Hulíně se totiž plave stejným stylem jako v Morkovicích, totiž v rozplavbách zde po 15-ti lidech, jenom se měří čipy. Plaval jsem v páté a opravdu silné partě: Peca, pozdější absolutní vítěz Aleš Velička či absolutně druhý Martin Navařík. Ten má zaplaváno na 400 kraula 5:40, čekal jsem tedy ve vodě pěkný nářez. Při rozplavání chvilku krápalo, ale vypadalo to, že počasí bude nakonec milosrdné. Výběh z depa po koberci, pár louží a bahno zasypáno pískem mne inspirovalo k hození treter do pedálů a na gumičky. Pro jistotu ale cpu tašku do igelitky a přikrývám maratonky ručníkem (ukázalo se jako chyba:-)).
Pátá rozplavba jde plavat coby dup, ani slabší plavci se tratí 450m moc nemažou. Od startu plavání jde do čela Martin Navařík asi o tělo. Potom už mi nějak neujíždí, naopak zhruba po 100 metrech jdu před něj a vydržím tam až po 250m, kde jde Martin zase přede mne. To už jsou všichni ostatní dost za námi, ale i tak se mi ještě daří protáhnout záběr a před koncem plavání se dostat do čela a lézt z vody jako první. Ač jsem měl na poměry rychlé depo, Martin je venku daleko dřív a i Aleš jde z depa dříve než já. Začínáme proti větru, bylo by tedy prima si ho docvaknout, ale jaxi to nejde:-). Aleš valí, protože na něj asi čeká vpředu Martin, aby jeli kolo spolu (háky nejsou zakázány). Trasa kola se proti předchozím letům trochu mění. Začíná se po hlavní na Přerov (uzavírky kolem Hulína nedávají jinou možnost). Fouká do držky, přesto se mi daří držet průměr kolem 32. Vím to, protože jsem si na průměr 32 nastavil course v Edgi, kam jsem i vynesl navigaci na trase, abych se neztratil. Snažím se točit i jet. Fikne me Peca, to už prší, trošku, ale chlístá mi od jeho zadního kola, tak se ani nesnažím viset. Dávají mi další dva borci, ale to už začíná regulérně lít, viditelnost jde do háje, musím rozsvítit podsvícení navigace, protože nevidím odbočky, cedule nic. Obrovské namalované šipky se ztrácejí pod valící se vodou po cestě, kterou po chvíli ještě doplní kroupy. Partner, který jde konstantní rychlosti 32kmph v Edgi mi zatím neujíždí, ale není to legrace. Vítr ještě trochu sílí a to už mi ujíždět začíná. Před Moštěnicí uhýbám doprava a až později se dozvídám, že už o odbočku dříve odbočilo dost závodníků asi také dezorientovaných deštěm. Za odbočkou se trať zvedá, míjím závodníka, který si obléká pláštěnku, leje furt, sem tam krupka, no paráda. Vítr se teď už ovšem opírá do zad a začíná pravý adrenalin. Ještě ve stoupání se mi daří jet nejdříve skoro třicet, až po chvíli musím zpomalit a paňáček mi ujíždí o více než kilák. Prd vidím, je to stále horší až mne napadne sundat brýle a hle, mlha, která mi hrozně vadila, vlastně není:-)). Z nejvyššího místa už trať stále mírně klesá a dá se jet opravdu rychle a valit skoro 50kmph po silnici s proudy valící vody, kolem běsní živly, hromy, naštěstí ne blesky, vichr no mazec. Dávno neřeším nějaké zašpiněné kolo, mokro v botech, neboť promočení je totální. Místy teče přes silnici hnědý proud vody z pole, ale kašlu na to, už ani nepřibržďuju, ať ultrema ukáží, jestli drží:-). V Rymicích dojíždím dojíždím paňáčka ploužícího se 32 kmph a ujíždím mu. Neujíždím už ale Pavlu Jurčíkovi, který mne kousek za Rymicemi dojel a předjel. Za Holešovem ale nějak vadne, takže ho fiknu zpět. Nemá to moc smysl, jede v běžeckých botech, takže z depa jde stejně přede mnou. Závěr kola je chuťovka. Sice už neprší, ale všude je mokro a na trávě v depu stojí spousta vody. Dojíždím s průměrem bez dep 33,2 a spokojenost je veliká. Skočím z kola a šup do depa, kde se před uložením kola obíhá pařez, aby se srovnala výhoda těch, co mají kolo blízko východu. Jelikož jako známý rychlík svištím, v zatáčce se hezky poskládám a přikryju kolem. Jak tak ležím na zemi v kaluži a nikdo nepodává noviny ani občerstvení, rozhodnu se pokračovat v závodě:-). Dám kolo na stojan a kurnik, chci sundat osušku z bot. Má nasáklá asi 15 kilo:-) a botky jsou stejně durch, což má jednu zásadní výhodu, neřeším kaluže, bo zhoršit se to už nemůže, aspoň déšť končící na kole už nepokračuje. Běží se mi fakt dobře. Snažím se uvolňovat krok a garmin stále ukazuje tempo blízko 5:00. Běží se 3 okruhy po 2200m, tedy celkem 6,6 km. Změřeno to, bohužel, nemám přesně, poněvadž jsem si při vytahování shlehy z kapsy na zádech vypl stopky, čehož jsem si všiml až kus ve třetím kole, když jsem si říkal, že 4,5km za 18:30 nemůže být dobře dobře ani není to, že čas neroste:-)). tím se mi čas v hodinkách dost znehodnotil. Podle oficiálních výsledků jsem běžel 6600 za 31:50, což je tempo lepší než 5:00. Bohužel data z garmina hovoří jinak, ale nevím, jak se dostat ke správné hodnotě. Navíc se projevil bug firmwaru, kdy při přepnutí profilu sportu z kola na běh mi naskočilo 42000 km a data byla v pytli. No v pondělí mi odchází z garmina ČR nový forerunner 310XT tož doufejme, že je to jednak pravda a pošlou ho, druhak také, že nebude trpět touto vadou. Ale zpět od techniky k běhu. První kolo jsem byl celkem opatrný, druhé zkusil přidat a v jeho závěru si dal onu osudnou shlehu a třetí zkusil dát, co to půjde. Ani to však nestačilo na Téčka, který mne zhruba v polovině posledního kola doběhl a úplně mě demoralizoval, protože mi nedošlo, že nemusí běžet poslední kolo, ale myslel jsem, že mne docvakl z následující rozplavby. Já to po chvíli pochopil (teda Téčko mi to řekl, když viděl, jak jsem se vyděsil:-)), ale nohám to nějak nedošlo a do cíle jsem je musel kopat krok za krokem. V cíli ještě poslední otočka kolem pařezu (bez pádu tentokrát:-) a hurrá do cíle.
Trochu povykládat s rodinnými příslušníky, osprchovat, vyplavat, převléct a tradá na řízek. 2 chleby pod ním nejsou vidět. E-jídelníček nee-jídelníček, zdlábnu ho jak malinu, zapiju nealko pivem (ač nápoj v ceně, na nealko pivo doplácím 7 kaček) a relaxuju, vedu řeči, schovávám věci do auta, sleduji dění kolem lidí, co si zkrátili kolo a tak. Po vyhlášení výsledků (nečekali bychom, ale Ondra byl třetí do 30-ti let, tož jsem mu musel udělat fotečku:-) valíme domů. Oficiální výsledky v době odjezdu nebyly, podle neoficiálních jsem byl kolem 60-tého místa z cca 125-ti závodníků.
Celkově jsem s výkonem s ohledem na své možnosti velice spokojen. Plavání s depem za 8:30 (podle výsledků, čisté plavání odhaduji kolem 6:30, což značí 400 pod 6:00 a to je gut), kolo průměr přes 33 k klimatických podmínkách, jaké jsem dosud nezažil a při boji s živly jsem se cítil jako opravdový tvrďák:-) asi nešlo zajet s mýma nohama lépe, no a běh v tempu pod 5:00 (je-li to tedy pravda) je prima naděje na Grymovskou desítku a určitě to nejrychlejší, co jsem letos běžel.
Jsem zvědav na Královský triatlon kam, bude-li hezky, ještě pojedu a zakončím tam TT sezónu u selátka, zvěřiny a točeného piva:-)
Výsledky, až budou, budou jistě k nalezení někde tady nebo blízko.

neděle 19. července 2009

13.-19.7 tak trochu tréninkový týden s endurainingem

Tento týden jsem příliš poslušným chovancem nebyl. Přesto (nebo proto:-))) se mi, myslím, povedl a zasportoval jsem si jako už dlouho ne.
Plán po Grafimanovi vypadal takto:
po 13.07. Volno 0:00

další plán dle ..



ut 14.07. Volno 0:00






st 15.07. P-KrZV 1:00






fáze 2 B-Komp 0:30

pořadí fází dle ..



ct 16.07. C-ZDV 1:10 C-RVR: 0x(4(5+5)+0) C-ZV2I: 0x(1(8+0)+0)




fáze 2 C-ZDV 1:10






pa 17.07. Volno 0:00






so 18.07. Race45-180 1:30

0,2-20-5



ne 19.07. C-ZDV 2:00 C-RVK: 0x(4(5+10)+0)





fáze 2 B-ZDV 1:00






Ovšem co se nepřihodilo. Už v pondělí bylo hezky, takže volno nevolno, hezky na kole do práce a zpět. Hezky zlehka na 126-ti tepech a lehkých převodech. I tak se ale průměr docela blížil třicítce. Prostě nádhera:-)
V úterý krásné počasí pokračovalo. Mně se podařilo služebku do Prahy zredukovat na call conference, takže znova kolečko. Tepy jenom lehce přes 130, dobré, dobré, flákám se:-).
Ve středu dodržím jenom klus ráno. Je sice krásně, ale mám povinnosti s rozvozem rodinky po doktorech a to bez auta nezvládnu. Nu což, ale nohy v práci svrbí celý den:-))
Ve čtvrtek ráno si odjedu ranní skoro padesátku úsekových kilometrů. Zafouká mi, ale tak si aspoň trochu zabouchám. Dobrý trénink. Cesta z práce zase celkem na pohodu.
Nad pátečním volnem dlouho váhám. Odpočinout si před závodem má možná cenu, ale závod je krátký, má být hnusně, možná se vůbec nepojede.... Tož se svezem aspoň do práce na kole. Jedu ráno brzo, protože večer se nezdařila kolegům akce, tak kdyby se něco ráno dělo, budu řešit místo spících. Můžu tedy jet po hlavní, je to krátké, rychlé a na pohodu. Zpět stejná trasa, protože se nedařilo a odjíždím z práce dost pozdě, kdy už je na hlavní celkem volno.
Večer mrknu na matematický model předpovědi počasí aladin a docházím k závěru, že do v sobotu do Morkovic pojedu. Což jsem učinil a Morkovského chlapa odjel.
Na neděli mám předepsaný výživný trénink s intervaly do kopce a následným hodinovým během. Předpověď moc nepřeje, domlouvám se tedy s panem Krejčím (můj trenér z Endurainingu, nejsem si jist, jestli jsem se už o něm zmínil:-)), že v případě nepříznivého počasí nahradím kolo s během jenom o něco delším během s několik intenzívnějšími pětiminutovými úseky. Ráno prší, ale po obědě se počasí vybere. Vezeme ale Marušku na soustředění, takže časově, i když počasí by to dovolilo, původní trénink nestihnu a tak volím jenom běh. Jelikož kolo měly být intervaly v kopcích, jdu běhat trošku do kopců, ať to nožky nemrzí. Proběhl jsem se fakt luxusně, cítil se výborně a i přes kopcovitý profil jsem uběhl 15km v tempu 5:54 při průměrném tepu 150. Po dlouhé době mě běh fakt bavil podobně, jako včera na závodě. Asi za to může i zvolna klesající váha, která se pomalu ale jistě odpoutává od dříve magické hranice 100kg (dnes ráno 98,5) a pomalu směřuje k další, jen o trochu méně magické hranici 90kg, po jejímž očkávaném prolomení někdy v prosinci se zase přestanu považovat za bachroně.
Celkově velká spokojenost s tréninkovým týdnem, který byl paradoxně pracovně dost šílený, ale zejména díky ježdění kolmo se mi dařilo negativní emoce nechat na cestě a domů jezdit dobře naladěný.
Tento týden už Praze neuteču, takže budu před Hulmenem odpočatý. Snad ten odpočinek nějak přežiju:-))

sobota 18. července 2009

Morkovské chlap 2009

Do Morkovic-Slížan se chystám už několik let, ale vždycky do toho něco vlezlo, třeba se mi nechtělo, nebo tak něco:-). Tamní parta pořadatelů dělá každý rok celkem 3 závody: triatlonové štafety, Morkovského chlapa (sprint 200m-20km-5km) a Morkomana (klasický olympijský triatlon), který mne láká asi nejvíce, nicméně termín v polovině srpna koliduje pravidelně s dovolenou a byť jsou Morkovice-Slížany střediskový městys, na dovolenou tam nepojedem:-).
Byl jsem celkem zvědav, jak to na závodě půjde. Přece jenom, minulý týden Grafiman nebyl úplně procházka růžovým sadem a před Morkovským chlapem jsem neměl ani jeden den volna. Ne, že by mi je pan Krejčí neordinoval, ale bylo konečně hezky, takže jsem ve volné dny jezdil do práce na kole, díky čemuž jsem v závodním týdnu najel pěkných 220km, byť většinou hodně volných, abych aspoň trochu plán dodržel. Únava z Grafimana odezněla v zásadě už v neděli po závodě, protože již v pondělí jsem se cítil výborně.
S ohledem na velmi neuspokojivou předpověď jsem v pátek chvíli uvažoval, že svoji účast zruším. Uvěřil jsem ale matematickému modelu aladin a dešti na Moravě až odpoledne a vyjel. Podle výsledků tam loni bylo 150 lidí, takže i letos se asi dalo čekat mraky lidí. A taky ano, navzdory nepříliš nadějnému počasí se 150 lidí zase dostavilo a když jsem přijel před půl osmou na registraci, vydávala se už čísla přes 80. Naštěstí tam prezident klubu volal předem a dostávám celkem přijatelné číslo 37. Jeho důležitost je dána plaváním v bazénu a tedy rozplavbami po 11-ti lidech. V době, kdy jsem už já byl v cíli, šla poslední parta teprve na start plavání a příslušnost v rozplavbách je dána právě startovním číslem.
Nuže tedy po uložení věcí do depa, kávičce z bazénového bistra (do 3-decového porcelánového hrnku s nerezovou lžičkou na čestné slovo a dvěma mlíčky za bratru 19kč:-)), nějakých kecech se známými začíná rozprava. A je změna. Kolo se nejede trasou, kterou řadu let před tím kvůli uzávěře. Vypadává tím legendární Litovčák (prudký kopec, o kterém jsem zatím jenom slyšel) a jede se prý prakticky rovina, což zní navzdory větru poměrně optimisticky. Já jsem trochu rozhozen, protože neznaje okolí udělal jsem si routu do edge, aby mě navigoval a při změně je mi tato na pytel. Naštěstí byla trať kola snadná i pro člověka bez navigace nepoužitelného (např. mne:-). Ale teď už na start plavání. Spolu se mnou je na startu oddílový prezident Peca, jeho bratr Zdeňa, Ivo Vrba z Rocktechniku, Martin Polák z Hulína, který mi dal na kole v Oseku i Litovli, kde jsem ho, na rozdíl od Oseka, nestihl seběhnout, a pár nějakých cizích lidí. Startuje se z malé vody, takže jdu bez skoku. Ivoš má letos formu, dává mi od startu a leze z vody tak o 15 sekund přede mnou. Peca plave slušně, ještě kolem 150-ti metrů je skoro vedle mne, v závěru mu ale trochu uplavu. Ven z vody a hurrá ke kolu. Mám tretry na gumičkách, takže obutí na kole bude snad dobré, ale zase mi nejde zapnout helma, navíc nasazuju garmina, což trochu trvá k veselí závodníku AD Pemap, kteří asi závidí progresívní techniku:-). Z koupaliště je poměrně prudký výjezd, který většiná závodníků vybíhá (třeba Peca, který jde kousek přede mnou díky rychlejšímu depu), ale najednou kolem mne profičí borec na kole, pane jo, to jsou nožky.
Začátek je z kopce a po větru, kurnik to to sviští, velká placka a když to má být rovina, sundavat nebudu. Najednou kopec, kde se vzal? No nevadí, bude asi krátký, shazuji, shazuji, najednou není kam a už to lámu na krev 50x25, ale shodit na malou mám strach, aby z toho křížení nespadl řetěz. Nějak to vylámu a pak už to sviští dolů. chvílemi i hrubě přes 60 no paráda. Vlastně až na otočku, za kterou se všechno tak ňák pošpatí. Jednak je to překvapivě do kopce, fouká proti, navíc v zádech cítím Martina. Po chvíli předjíždím Verunku, Pecovu přítelkyni, která statečně bojuje s protivětrem i stoupáním (startovala v rozplavbě před námi) a konečně mne předjíždí Martin. Prohodíme pár slov a odjede mi do kopce asi o 20m které pak jaxi držím až do cíle. Do kopce mi trochu ujíždi, dolů ho trochu doháním. Snažím se točit, tepu jak velkej kluk, akorát nějako furt nevidím tu rovinu. No podívejte, profil, tepy, kadence, rychlost na grafu:
Ke konci se snažím ještě lehce točit, abych vybíhal aspoň trochu v pořádku. Běží se po trase kola, takže opět žádná rovinka, ale hezky zostra nahoru dolů. Depo mám ďábelsky rychlé, takže vybíhám zároveň s Martinem, ale nechávám ho brzy za sebou. Dívám se na hodinky a tempo 4:45 vypadá fakt parádně i když je to z kopce. Nevím čím to je, ale běží se mi velice dobře. Čekám, kdy mne doběhne Zdeňa, který zaostal po plavání, překvapivě mne nedocvakl na kole. Pořád nic. Nakonec jde přese mne až těsně před obrátkou, do které jsem předběhl asi 5 lidí, považte!. Na otočce se ukazuje, že běh je kratší, protože točím na 2,3km. Pořád se ale daří držet tempo kolem 5:00 na kilák. Tak rychle jsem letos asi ještě neběžel a překvapivě to vydržím až do cíle, kde garmin ukázal průměrné tempo 5:08. A že to nebyla rovinka, je vidět na obrázku:
Celkový dosažený čas v cíli 1:08:39 stačil na 53 místo ze 150-ti lidí, což je daleko nejlepší z letošních výsledků a radost mi nemůže pokazit ani, že se této regionální akce zúčastnila fůra místních na horských kolech a tak. Vyzdvihnout bych měl asi výkon mého kamaráda Pavla Nováka, který jel druhý triatlon v životě navíc na kole, jež se až po závodě rozhodl koupit:-). Dal mi neřád 3,5 minuty a je to další borec, který se asi bude pravidelně umísťovat přede mnou.
Hodnoceni:
Pořadatelé zvolili dobrý model se startovným, kdy v jeho ceně bylo pivko a guláš, tričko si mohl každý za rozumných 150,- koupit. Asi četli polemiku kolegy 9th Moona:-). Dokázali také, že jde zvládnou závod s dost startujícími i bez čipového měření. Pravda, ve výsledcích chybí mezičasy, ale koho to tankuje, má si je mačkat sám:-)) Plavání bylo dost krátké, což je pro mne nevýhoda, sledování ostatních účastníků ale ukázalo, že delší trasa by asi odradila řadu účastníků a o to pořadatelům rozhodně nejde. Ovšem plavání v bazéně, každý dráhu pro sebe (mají 12 užších drah, ale plavalo se tak, že měl každý svou čáru na dně. Luxus, při kterém mne dvojnásob mrzí, že jsem si tam ještě nezazávodil na olympijském), je paráda.
Kolo mi přišlo dost náročné i bez Litoveckého kopce, jehož absence je pro mne určitě výhoda. Kromě prvního stoupání bych řekl, že jsem jel dobře, snažil se točit a výsledný průměr lehce přes 30 v tomto terénu a větru (při návratu fouklo "do držky" fakt dost) je skoro maximum, jehož jsem aktuálně schopen. Možná šlo jet trochu rychleji, kdybych se hned v úvodu nezatáhl, ale to je chyba, již už příští rok neudělám.
Běh jedním slovem super! Už jsem skoro zapomněl, že jsem uměl desítku pod 50 a měl ambice pod 45. Dneska se zase trochu oživily:-), protože se mi běželo skvěle. Určitě za to může točivé kolo (snad se bude v endurainingu taky líbit:-) a snad i to, že přece jenom trochu trénuju:-) Letos jasně přebývá váha a chybí obecná vytrvalost, abych s výkony vydržel déle. Obojí by příští rok mělo být lepší a když budu aspoň po polovině závodů spokojen tak, jako jsem byl dneska, asi to ještě chvíli nezabalím:-)) Navíc vyšlo i počasí, nepršelo, bez vedra, jenom ten vítr, ale ten fouká všem, že jo.
Po návratu jsem zdlábil předepsaných 180g těstovin, málem jsem to nedal a hurrá v počínajícím dešti s dětma na Dobu ledovou 3 v 3D verzi. Sice blbina pro děcka, ale bavil jsem se suprově a podle toho, jak daleko lítal popcorn, se bavili i děti:-)
U dvojky Sovínského chardonnay se pak v dobré náladě dobře spisuje.
Herdek, jsem ňák optimistické, dófám, že to vydrží aj přes Hulmena, aby byl řízeček zaslóžený:-D

sobota 11. července 2009

Grafiman 2009

Do Nové Vsi jsem celkem těšil i navzdory mailové výměně s pořadatelem závodu o mé zmínce o větší vhodnosti jediného depa:-). Tak nějak jsem si říkal, že kdyby všechno šlo, mohl bych si zlepšit osobák, třeba. Oficiální verze ale byla, že jelikož jede Pepa Vrábel tréninkově, porazím ho:-D. V plavání mi asi dá, na kole ho docvaknu a v běhu ho podělám. Nemůžu říct, že by to dokonale klaplo:-D.
Do Litovle jsem dorazil včas a přivezl sebou Aldamana, což je velmi důležitý aspekt, ke kterému se později vrátím. Na parkovišti v lomu vše organizovala městská policie, což bylo dobře, protože už v devět tam bylo aut jako máku. Zaregistroval jsem Ondrovo, který dorazil navzdory silným prohlášením po Moraviamanu o konci s dlouhými:-), konečně si podal ruku se Sokolíkem a kousek vedle něj s Téčkem, kterému jsem nedovezl rizotko a dost ho tím zklamal. Na trati mu ale tyto sacharidy očividně nechyběly. No a potom to přišlo:-), ŠEWY! Kurňa, já si ho z Oseka 2006 vůbec nepamatuji, nicméně naše distanční známost konečně nabrala reálné podoby, za mně musím říct, že to setkání bylo pro mne jedním z vrcholů akce. Navíc sebou měl velice sympatický doprovod, na jehož fotky jsem velice zvědav. V depu jsem taky stihl pozdravit s rk, železným Pepikem a spoustou dalších lidí, které si už člověk pamatuje. Zaregistroval jsem silnou výpravu Aspotu Hulín (těším se na Hulmena:-), která byla letos fakt ve formě, páč mě všichni porazili (byť těch, co mne porazili, byla drtivá většina).
No ale pojďmě k závodu. Pomiňme problematiku dvou dep a pojďme na plavání. Tady měl pořadatel nějaké oblíbence, protože ohlásil, že závodníci schopní plavat kolem 23min budou mít žluté čepice a obsadí první lajnu. Hm, moc jich nebylo, několik z nich jsem porazil, takže moc nechápu, podle čeho se čepičky dávaly, ale vzal to čert. S ohledem na značný počet závodníků (přes 180!) se startovalo z dlouhé lajny, přičemž všichni se cpali doleva, do malé vody, zatímco já si udělal pohodlné místo vpravo, abych mohl hned plavat. Podobnou strategii zvolil také ironmanský matador Petr Horáček, takže byla asi správná.
Start. Přestože je první bójka dost daleko, je i na ní solidní maso. Holt lidí je hodně a plavecká úroveň roste navzdory dominantnímu počtu neplavců v gumách, jež byly povoleny. Na bójce se žduchám s plavcem ve žluté čepce. Nějak se potáváme dlouho. Má problémy s orientací, páč pořád kličkuje, křižuje mne, takže pohnu a dostanu se půl těla před něj, že se zklidní. Chyba lávky, je z toho tlačenka, dostanu pár šťouchanců a chystám se dotyčného usměrnit. Ovšem je tu konec prvního kola, výběh z vody a hele, ona je to ženská, tu mlátit nebudu. Takže snáším loktovky z toho jejího kličkování a říkám si, kde asi soudružka přišla ke žluté čepici. Plave se mi fajn, takže po třetím kole se mi ani moc nechce ven. Jako bych tušil ten očistec na kole. Trať je obrátková, první část v silném protivětru. Kuva to je mazec a do toho točit přes 80 do kopce. Najednou tepu přes 170. I tak přese mne valí jeden závodník za druhým. Zejména tedy v kopcích na trati je to x lig jinde. Jezdím fakt na hovno, to se nedá napsat jinak. V půlce druhého kole mne sjíždí Šewy s nějakýma kecama o kadenci. Kašlu na to, šmrdlám to svoje, poctivě jím, piju a beztak prd jedu. Na konci druhého kola vidím, že se blíží Sokolík a počítám, že je jenom otázkou času, než roztáhne křídla nad umrlým Ječmínkem. Z nějakého důvodu mne sjede až v posledním kopci, stejně jako Marcel Kalíků, který mne asi dneska konečně porazí (2x mne loni sbíhal, ale nestihl:-). Co mne straší, jsou křeče, jež mi brání docvaknout Pepu:-D. Při jednom roztočení mne kouše lýtko, ale hrozně, musím skoro zastavit (to mne zrovna cvakl jediný oddílový kolega Majlan). Navíc celé kolo tepu moc vysoko, ale jinak bych vůbec nejel, až posledním okruhu se mi daří držet tepy trochu pod kontrolou, ale to také znamená definitivní rezignaci na průměr 30kmph.
Dojíždím na náměstí královského města Litovel a diváci věru nikde, no nebudu uštěpačný, krásný závod si to nezaslouží. Beru si igelitku, nahazuji fuelbelt, šiltovku a svoji tajnou zbraň, fungl nové kompresní podkolenky SLS3. Nevím, jestli mi na běhu pomohly, nicméně jejich nasazování rozhodně zdrželo:-). Sokolík mi v depu utekl, byť tvrdil, že se obouvá dlouho a tak už to zůstalo. Ačkoli jsem si myslel, že mne už předjeli skoro všichni, porád zbylo dost běžců, kteří mi dávali brutálním způsobem. A to se mi neběželo nijak špatně, první desítka těsně nad hodinu dávala stále naději na čas lepší loňského, byť mne v jejím úvodu fikl Pepa o kolo, čímž jsem o jeho seběhnutí začal pochybovat a mírně potratil motivaci:-). Sice mi dali i Aldaman s Téčkem, kteří se mi na kole zdáli dost daleko, ale pořád to vypadalo fajn. Jenže pátá hodina znamená pád do ....., podobně jako na MamutTour. Z běhu, který mne celkem bavil (protože to celkem šlo), se stalo tradiční Litovelské utrpení spojené s indiánským během, resp. chůzí, protože mne kousaly křeče jak o život. Jelikož Aldamana nikoli, nějak to na mne musel hodit cestou autem. Už ho nevezu:-). Přitom tepy jsem držel zodpovědně do 160-ti, ale prostě to nešlo. Od 12-tého kilometru zkrátka očistec doprovázený myšlenkami, má-li toto vůbec smysl, i přes to ovšem běh o 10 minut lepší loňského a osobák na půlmaratonu v HIM. Dokazovat si nic nepotřebuju a od olympijského grafilita v roce 2007 jsem nejel závod, abych si nepřidal jako idiot. Do cíle jsem se připloužil v čase kolem 5:47, přesná hodnota bude jistě ve výsledcích. V zásadě jde tedy o zhoršení, dané zejména kolem, protože jsem lépe plaval (to ještě nevím o kolik) a lépe běžel o více než 10 minut. Na kole přibyl jeden kopec, což asi bylo pro mne to klíčové. Jak už se stalo tradicí, bezprostředně po závodě jsem byl přeplněný negativními emocemi, což je asi přirozeným důsledkem stavu, kdy největší radost přináši člověku to, že už je konec. Trocha pokecu s TT postiženými kolegy, pár hnusných nealko piv a tak vůbec ale dokáže zázraky, takže teď už spíše přemýšlím o práci, která mne čeká přes zimu, abych konečně dočkal nějakého zlepšení.
Abych to nějak trochu pozitivně zbilancoval: dobré plavání, jestli nebylo kratší, tak jsem zaplaval na poměry skvěle. Nemůžu říct, že mizerné kolo. Pomalé jo, ale mizerné ne, čeká mne hodně práce v kadenci, ale rok tomu dám a uvidím, prý to pomůže:-). Navzdory kolu a křečím, zlepšení na běhu. Doufal jsem ve větší, tedy zejména po první desítce, ale i tak je 10 minut prima a snad i příslibem. Hérdek, příští rok už kurňa musí zadařit. Tož na Hulmenu zdar, navíc se blíží finále Posledního samuraje, což je kino, které můžu a datlování mi mírně komplikuje sledování.

pondělí 6. července 2009

29.6.-5.7. tentokrát opravdu těžký týden s Ednurainingem

Poslední tréninkový týden před Litovlí byl skutečně výživný. Sice ne dokonale dodržený, ale i tak toho mám plné zuby.
Záměr vypadal následovně
po 29.06. Volno 0:00






ut 30.06. C-ZDV 0:50 C-RVR: 0x(4(4+4)+0)





Červenec 2009
st 01.07. P-KrZV 0:50






fáze 2 B-ZDV 0:45 B-ZV2I: 0x(2(15+10)+0)
pořadí fází dle ..



ct 02.07. C-ZDV 1:20 C-SVR: 0x(1(10+0)+0) C-ZV2I: 0x(2(15+10)+0)




fáze 2 P-KrZV 0:45






fáze 3 C-ZDV 1:00






pa 03.07. Volno 0:00






so 04.07. C-ZDV 1:10 C-SpKR: 0x(4(1+3)+0) C-RVR: 0x(4(5+5)+0)




fáze 2 B-ZDV 0:30

hned po kole be ..



ne 05.07. C-ZDV 4:00 C-RVK: 0x(5(6+15)+0)
pauza mezi RVK ..



Týden začal dobře, pondělní program jsem zvládl naprosto na pohodu, dokonce jsem ani necítil únavu:-)
V úterý jsem valil do Prahy, ale časně ráno jsem stihl kolo. Nevím, odkud berou rosničky informace o nočních teplotách, ale bylo 19C, vlhkost jak hrom a i v těch 6 ráno jsem se potil jak dvéře od chlívka.
Ve středu jsem si přivstal na běh a zase. Vlhko, potu jak hrom, no bezva běh. Proti plavání ovšem zlaté, protože v Olomouci zavřeli vnitřní bazén, zůstává tedy pouze venek, kde jsem zvládl něco přes půl hoďky plavání, ze kterého jsem nakonec frustrován odešel nemaje duševní sil vyhýbat se skotačícím osobám nejrůznějšího věku.
Na čtvrtek jsem měl 3 fáze, jelikož jsem však z rodinných organizačních důvodů musel zůstat operativně doma, spojil jsem kolo do jedné fáze, pěkně si zaúsekoval:-) a zaplaval si ve skoro prázdném Přerovském bazéně, kde jsem vystřídal Aldamana.
Páteční program jsem opět zvládl bez ztráty kytičky:-).
V sobotu jsem si zablbnul s vysokými kadencemi na kole a po něm rovnou vyrazil na běh. Trošku jsem přešvihl tepy, ale pětka v tempu 5:03 mne bavila.
V neděli těžké kolo. A fakt jo. Nějak jsem si blbě odmáčkl čudlíky na měřáku, takže jsem úseky do kopce jezdil od oka, ale poctivě. Na závěr jsem si dal Foncky, málem tam chcípl a když už jsem si myslel, že to horší nebude, fouklo mi od Holešova do xichtu, což mělo za následek mé totální prošití při návratu. Jenom doplním, že po tomto kole jsem dneska měl celkem těžký běh, takže článek píši s tak bolavýma nohama, jako už dlouho ne.
V zásadě jsem dost zvědav, jak dopadne Litovel. Po dnešním běhu jsem totiž vážně uvažoval o odhlášení, což jsem si ale nakonec rozmyslel.
Tento týden už se budu jenom poflakovat a v sobotu se uvidí, jak bylo poladěno.