B-Aldatlon 2007

O tomto triatlonku konaném v neděli 15.7. jsem se dozvěděl vyloženě náhodou a už ani nevím od koho, snad od Ondry, těžko říct. Šlo o již třetí ročník a přes celkem nulovou propagaci se akce zúčastnilo 30 atletů z bezprostředního okolí Přerova i samotné metropole (myšlen Přerov). Hlavní cenou je tradiční "balda" tedy kus tzv. samorostu, který měl celý rok v držení loňský vítěz Ondra, jenž se už těžil, až se ho zbaví. Údajně z něj totiž lezou červi;-). Nejspíš i proto nakonec pustil první místo nadrženým borcům z AD cyklo Brodek.
Akce je myšlena jako závod "na žízeň", čemuž sice odpovídají distance (cca 200m plavání, 15km kolo a 2-3 km běhu), ale ne už organisace a zabezpečení. V ceně startovného 70kč je vynikající gulášek od maminky ředitele závodu, triko s neotřelou baldatlonskou grafikou a 2 pořadatelé na výjezdu z města. Po dobu závodu i dlouho po něm se prodává přerovský Zubr desítka za neskutečných 12,50kč, vynikající domácí klobásy taky za pár šupů a vůbec neřeším, že náměstek ředitele (Baldy) Alda, většinu panáků vůbec nezapisoval. Ale to už předbíhám.
Start je v 10, takže jedu na 9:30. Organizace je uvolněná, nedaří se mi uhádat číslo 11, aby se moje včerejší nemuselo přepisovat, takže dostávám 12-ku a zakupuji za 35,-kč kriegel se svým startovním číslem, nechte ho tam, že jo, když jeho výrova dala tolik práce.
Depo je u loděnice (aha, místo startu jsem zatím zatajil, tedy Přerovská loděnice) vyloženě improvizované, takže kola jsou různě opřená o plot, vlastní budovu, nebo ti prozíraví (jako třeba Ondra i já) o nějaký bazmek pravděpodobně na přepravu lodí ležící hned u východu z areálu. U Ondrova kola jsme si dali s Aldamanem fotečku. Pominu-li krásné chlapy, tak loukoťové Bayery jsou nádhera.
Už se ale neodbytně blíží start plavání. To se odehrává v Bečvě, do které vlezu poprvé od svých asi 6-ti let. Smrdní podstatně méně, než jsem se obával a neváhám ji označit za podstatně čistší, než byl třeba loni kačák v Lošově. Asi proto, že je voda celkem fajn, máme jí aspoň málo. Jak je vidět z obrázků, závodu se účastnili samí plavci a nikdo se nesoukal do neoprenu. Nejspíš to na tak krátké plavání nestojí za to. Závod odstartoval ředitel závodu Balda (zády k fotografovi) po lehkých tahanicích s odpočtem času. Navzdory nízké hladině celou cestu plavu a nevšímám si skokanů a běhačů. To mne ve vodě nebaví.
Voda sice není nejteplejší, ale dá se to přežít. Jako největší problém vidím bójku, protože je tvořena třemi starými tmavě hnědými korkovými plaveckými deskami (počítám, že ročníky 1980 a starší by měly vědět, o čem je řeč;-), které na hladině vody moc nerazí. Nakonec se mi k nim ale podařilo trefit a zpět už to k pontonu byla brnkačka;-). V tomto místě zmíním svoji obrovskou chybu. Jelikož jsem sebou neměl doprovod (dorazil až později) riskl jsem vzít do vody Garmina (měl by podle papírů vydržet 30minut v metru vody). Ten můj ovšem nezvádl ani těch 6 minut, co plavání zhruba trvalo. Na kole jsem si všiml, že se divoce přepínají obrazovky na displeji a nereagují klávesy včetně vypínací. Tak se choval až vybití baterie a potom jeho činnost definitivně ustala. Obchodník v Americe odmítl reklamaci uznat (nemá prý žádnou záruku jak dlouho byl stroj ve vodě), české zastoupení garminu by reklamaci uznalo, nikoli ovšem na stroj pořízený v USA. No nic, na dino-m.cz byli velice vstřícní, dostal jsem o procento nižší cenu, než jakou jsem našel nejnižší na jyxu a v pátek už snad bude nová mašinka doma. Na odplavání 200m za 8 tisíc ale budu ještě dlouho vzpomínat. No nic, po komické vsuvce o technice se vrátím k závodu. Z vody jsem šel celkem vpředu, bo plavání mi jakžtakž jde, nicméně rozdíly byly díky značné krátkosti tratě prakticky zanedbatelné, takže jsem z depa šel jako jeden z posledních. Musel jsem si totiž na obutí sednout. Puchýře po včerejším Grafilitu mám skutečně brutální a krvavé, navíc se mi ve vodě odlepila polovina náplastí. Obouvání ponožek tedy věnuji hodně času i trpělivosti, abych si zbytečnými záhyby neutěšený stav nohou ještě nezhoršil. Takže jsem se v klidu obouval a zatím vyrážel na trať jeden horší plavec za druhým, až zbyli v depu už skutečně jenom ti nejhorší, případně stejní šuchtalové s převlékáním jako já. Počítám, že Ondra, který šel z depa první, byl už někde v Prosenicích, když já se teprve vydával na trasu kola. Byl jsem hlavně velice zvědav, jak bude kolo vypadat po včerejším Grafilitu a konalo se překvapení. Celkem to šlo. Cca půl kiláku před sebou jsem viděl skupinku 4 cyklistů převážně v barvách TTS Osek, kterou jsem se snažil dojet. Tento záměr se mi splnit nepodařilo, ale cvakl jsem aspoň jednoho odpadlíka z této grupy, který mne uvisel jenom chvíli. Rád bych zde machroval s nějakými rychlostmi, nicméně data už jsem z Garmina oželel, takže budu tvrdit jenom tak, že jsem byl rychlý a spolupracující skupinku malinko dotahoval. Kolo jsem odjel na pilu (byla to úplná rovinka) a čekal, co se mnou udělá běh. Při návratu do depa už mi fandila celá rodina, zejména moje milovaná žena mne povzbuzoval slovy: "co se tak zdržuješ s tím kolem, někam ho hoď upaluj", pokyn jsem ovšem splnil jen z poloviny, kolo postavil opatrně, ale pak už upaloval;-). Běh mi přinesl jedno potěšení a jedno veliké zklamání. Potěšením byla (podle mne) solidní rychlost. V krátkých pauzách v garminím šílenství se mi zdálo celkem pravidelně vidět průměrnou rychlost na km kolem 4:45, což je pro mne sakra svižné, otázkou zůstává, jak dalece šlo o reálné vidění. Vzhledem ke krátkosti trasy mi bylo jasné, že ztráta na špici není nijak dramatická a bude možné využít mé alkoholistické disposice. B-Aldatlon totiž umožňuje všestranným lidem kompenzovat výkonnost hoňáků bonusovými minutami za vypitého panáka slivovice na otočce běhu. Jelikož jsem čelo závodu (Aleš Dedek s Vašekem Klakurkou a těsně za nimi Ondra) potkal poměrně blízko otočky, bylo mi jasné, že mne pouhý jeden panák posune ke zlatu (pravda, vypustil jsem úvahy o pomalejších alkoholicích za mnout;-), tak jsem ho v plné rychlosti zobl. Tvrdí-li někdo, že alkohol je doping, musím ho v případě slivoce a triatlonu označit za hňupa:-). Málem to se mnou fláklo, ale rozběhl jsem to a doknce se trochu přiblížil človíčkům ze skupinky, kterou jsem se snažil dojet na kole. Jako prakticky jasný vítěz jsem nefinišoval, nebylo to potřeba, a užíval si ovace davů (Maruška s transparentem TATÍNKU DO TOHO).
Nemohl jsem se zúčastnit vyhlášení, protože jsem hned valil domů pro auto a vezl Majdu na soustředění do Hranic, takže jsme se k loděnici vrátili až odpoledne se švagry a pouhým jediným naším dítětem. U výsledků mne ovšem čekal šok. 16-té místo! No tohle, panákový bonus nebyl započítán. Sháním ředitele závodu, což se ukáže jako zbytečné, protože David už je ve stavu těsně před resetem a navzdory pokračující konzumaci v něm vydrží ještě několik hodin. V družné zábavě s některými účastníky závodu, jejich doprovodem, známými i náhodnými kolemjdoucími, kteří zaslechli, že na čepu je pivo za příznivou cenu, dopíjíme poslední ze tří beček a svištíme domů. Byl to náročný sportovní víkend a nebýt podělaného Garmina a organizační chybou uniklého mi vítězství, řekl bych, že se dokonale povedl.
Doufám rovněž, že druhý z pořadatelů Alda přehodnotí svůj postoj "letos naposledy" a příští rok si u loděnice zase zablbneme.