Olympijský Grafilitman 2007

Na tento závod jsem se hodně těšil. S ohledem na nekonání se Bečvomana šlo o první konfrontaci v závodě, který jsem absolvoval již loni. Není to sice zcela korektní, protože loni bylo malinko jiné kolo a zcela jiný (výrazně náročnější) běh, ale já se budu držet zlepšení, protože to bylo fajn;-).
Předzávodní přípravu jsem zahájil již v pátek, kdy jsem si na firemním večírku kromě lososa s rýží dal jako hořčíkovou a sacharidovou přípravu 5 plzní a k tomu jednu 12-ti letou metaxičku (nebýt závodu, tak se z ních v Hlavě 21 zruším, maj tam panáka za 150, no nechlastejte to jak k smrti odsouzení;-). Já jsem ovšem nemohl, dal si kulturně jenom jednu a nechal se odvézt domů. Sláva, že kolega ze Zlína nezůstával na noc a Přerov měl po cestě. Touto cestou Markovi děkuji. Návrat ve 23:00 sice doma nebyl oceněn, jak jsem očekával, ale střední pochvala se dostavila.
Ráno klasická předstartovní horečka, kolo do auta, taška s krámy (zapomněl jsem plavky, pro které jsem se vracel a pak je nepoužil) a chemií (na krátký TT jenom 2 gely) a hurrá o pro Ondru, který tentokrát závodí, a Kristýnu, která opět nezávodí, ale jako doprovod má vysokou hodnotu. Jednak mi po plavání podá Garmina a nadělá pár celkem solidních fotek.
Na místo dorazíme krátce před desátou dopolední jako jedni z prvních. Posledně jsem měl v Nové vsi startovní číslo 1, dneska, asi po super dojmu z posledně, dostávám ještě mnohem machrovštější číslo 11. Původně to jistě mělo být 111, ale nakonec dorazil jen dvoumístný počet účastníků.
Luxusně čistá voda (2 metry do hloubky byl v lomu vidět každý kamínek) o teplotě 22 stupňů přímo vyzývala k volnému plavání. Přesto se prakticky všichni neplavci soukali do neoprenů. Překvapivě i Ondra, který ovšem v gumovém oblečku vypadá opravdu našláple. Přes jeho výbornou plaveckou úroveň se ovšem propracoval na pouhé páté místo mezi neplavci (rozuměj: neplavcem myslím nešťastníka, který se od nádherné vody izoluje šprckovitou hmotou;-).
Dneska jsem se dokonce stihl rozplavat, nicméně nemám pocit, že by to mělo na cokoli v následujících dvou a půl hodinách nějaký vliv.
S vynikajícím rizotem od milostivé paní Hrazdirové v břiše jsem připraven na startu. Vyslechnu si standardní kecy hvězd na téma "jedu z plného tréninku", nebo "vůbec jsem neladil", případně "mám za sebou těžký závod" provázené nervózními pohledy na nás plavce (bez neoprenů), kteří svým sebevědomím tyto hoňáky znervózňujeme.
Start a jdeme na to. Na vedení to nyní nevypadá, nějací neplavci jsou přede mnou. Voda je tak průhledná, že podrobně vidím technické chyby, kterých se dopouštějí až do doby, než uplavou moc daleko. Potom už jenom sleduju kamínky na dně, které jsou vidět skorou celu trasu plavání. Na cestě jsou bohužel dva výběhy z vody, které mi nedělají dobře. Doufám, že všechny ostatní otravují stejně. Z plavců jsem byl daleko vpředu a i z obrázku je vidět, jak se kolem mne zoufale snaží neplavci ;-). Jako obvykle mne plavání velice baví a lituji jeho konce (00:23:57, mám nepříjemný pocit, že bylo zase malinklo kratší). Na suchu totiž půjde do tuhého a ani první místo mezi plavci (čtrnácté absolutně) asi neudržím. Výběh z vody je umocněn řečmi Martina Kupce, že mi dneska moc neplave. Holt ne vždycky čelo uhne na špatné bójce a dneska na to dokonce ředitel závodu Dušan Kyjanka výslovně upozornil. Ani moje striktní přímková plavba tedy na čelo nestačí. No jo no. Vyškrábu se tedy na kopeček nad lomem do depa a jdeme na kolo. Rozhoduji se jet na boso a nezdržovat se ponožkami. Kolo je pro mne velkým překvapením. Jelikož neberu tepák, nakopnu to, co to jde a 40 kiláků zvládnu za 1:09:47 bez depa. Paráda, 2 lidi předjedu, jenom asi 3 mne. To je zcela mimo standardní vývoj. Předjíždím dokonce Ondru, který má ovšem žaludeční potíže, což moji radost dosti kalí. Celkem peču na nějaké frekvence a i jediný kopeček na trati jedu na velkou pilu. Průměr přes 34 km/h je mým závodním rekordem. Druhé depo je bohužel na náměstí v Litovli. Bohužel proto, že opět nedorazili diváci, kvůlivá kterým se to dělalo, a mít to celé v lomu, mohl se veškerý doporovod celý den koupat a i přihlížejících by bylo více.
Třeba se Dušan inspiruje do příštích let. Z Litovelského náměstí se vydávám na poměrně optimistické pozici vstřích běhu, který má podobně chvalitebný průběh jako kolo. Navíc vybíhám před Ondrou, který mne ovšem po pár set metrech cvakne a jede přede mne. Je mu ale blbě, tak si ho celý běh držím v zásadě na dohled. On se ovšem bohužel rozběhne a vzdálí se mi. Tajně jsem doufal, že si třeba blinke a udělám ho, ale ani tento zlomyslný záměr nevyšel. Divný průběh závodu pokračuje, jako první nejsem předběhnut, anóbrž předbíhám. Chvilku potom jde přeze mne Ondra a krátce na to neskutečný robot Ondra Horák ze Šternberka. Vidět běžet repre závodníka v běhu do vrchu je veliká radost. Člověk aspoň vidí, že jeho běžecká cesta ještě může být dlouhá;-). V tuto chvíli již začínám tušit chybu, které jsem se dopustil. Vyrazil jsem totiž ve skoro nových NB M825SB na boso (tajnou zbraň, ponožky speed guaranteed jsem ponechal v depu) a již zhruba po dvou kilácích mi bylo jasné, že to bude bolet. A taky jo. Boty se z 825SB (silver blue) pomalu měnily na 825SBB (silver blue blood) a každý krok bolel. Přesto jsem předběhl 2 lidi a byl předběhnut asi jen 5-ti, dal desítku za 51:19 a doběhl do cíle v pro mne skvělém čase 2:27:41. Celkově to vyšlo na 21. místo, v katergorii 30-39 dokonce 6. a neporazila mne ani jedna ženská!!!! Ve výkon pod 2:30 jsem doufal skutečně jenom velmi potichu. Navíc chybělo jenom malinko a cvakl bych Ondru, což by jistě potěšilo Marušku, kterou moje horší výkonnot velice trápí a co by člověk neudělal pro dceru, že? Bohužel, síly malinko chyběly. I tak jsem ovšem velice spokojen. Dobré plavání, celkem skvělé kolo, kdy jsem se vůbec nešetřil a nakonec běh, který byl v čase mé únorové závodní rychlost na desítku. Kompletní výsledky připravil Martin Kupec v rekordním čase tady.
Celkově tedy hodnotím závod jako skvělý. Jsem spokojen s vlastním výkonem a jak je to u Dušanových podniků zvykem, klapla skvěle organizace. Třešínkou na dortu je pivo zcela zdarma pro závodníky, čehož jsem několikrát využil a doplnil tak hořčík, vitamíny skupiny B i ostatní elektrolyty. Trošku mne mrzí, že na závodě nebyli olomoučtí matadoři Martin Kňáva a Robert Fojt. Chyběl totiž někdo někdo, kdo by čelo plavání zavedl špatně, abych mohl vyhrát a Robert mi navíc pochválil blog, čímž se stal mým mediálním oblíbencem :-).
Jednu poznámečku si ale neodpustím. Když se člověk mrkne do výsledků zjistí, že poměrně jednoznačně vyhrál Marek Pustulka, o asi 6 minut před Jakubem Chmelíčkem, kterému o 16s zpět dýchal na záda Petr Kopřiva. Nemít výsledky a poslouchat jenom Dušanovy komentáře, získal by člověk pocit, že jediným závodníkem byl právě Jakub. Nic naplat, je vynikajícím ironmanem a ve své věkové kategorii světová špička, ale v Litovli byl druhý, takže nevidím důvod pro takovou mediální masáž. To je ovšem z mého pohledu mrňavá bleška na jinak krásném závodě. Počítám s tím, že příští rok se jistě vrátím!