Babický triatlon 2007

Na rozdíl od Hulmena jsem na tento závod vlastně původně nechěl jet. Druhý závod ve dvou dnech, co na to manželka a tak vůbec, ale protože nastaly dvě okolnosti:
- Ondra s námi nejede na Karlov, takže příští sobotu nepojedu tt v Rýmařově, sám ze skupiny odjíždět nebudu
- 1. září, kdy jsem původně hodlal zakončit sezónu dlouhým Bečvoman Ironczechem a po jeho zrušení Pilmanem, se vyskytla společensko chlastací akce, kterou prostě nemůžu bulnout.
Tím pádem je z tohoto víkendu poslední triatlonový víkend mé letošní sezóny. Beztak se mi tam ale nechtělo a pro odjezd jsem se definitivně rozhodl až v neděli kolem půl deváté ráno. Tím se dostávám k pitomému zvyku na závodech Hanáckého poháru, kterým jsou polední starty. Z pohledu rozvržení dne snad nejdementnější čas. Zabité dopoledne a čeká-li člověk na výsledky i odpoledne. Třeba se to příští rok zlepší, nebo jsem v tomto jediný kverulant;-).
Do Babic dojíždím na poslední chvíli (prezentace do 11:00, já dorážím 10:45. Tak na knap to nemám rád), po mně ale ještě doráží celá řada borců, kteří se pravděpodobně dozvěděli, že jsem nakonec přijel a kolem půl dvanácté je to třeba Robert Fojt nebo Petr Vabroušek;-). Martin Kňáva nejspíš někde bez přípravy zdolával bečku, svatbu, nebo se třeba vytasí s nějakou jinou blbinou;-) Při registraci dostávám číslo 44 a valím s věcmi do depa. To mi připadá malinké, navíc není průběžné, snad tam nebude moc chaos, plavání je přeci jenom dost krátké. Voda vypadá obstojně, plave se na druhou stranu, kde jednu bójku tvoří obrovský nafukovací sněhulák a druhou nafukovcí flaška, hezké ;-). Navzdory pohodě na obrázku je brzy ve vodě pěkná tlačenice, vždyť na start se postavilo 97 závodníků.
Voda je teploučká a jsou zakázané neopreny. Moje dobrá sedmdesátka implantovaná pod kůží opět pořadatelům uniká ;-D.
Stavím se vlevo a čekám na start. Pořadatelé nechávají čekající pěkně vytrápit a některým chrtům se už hezky klepe brada. Napínat nás ještě 10 minut, bude startu schopná polovina závodniků. Po startu dobrá mela, mačkačka, no zlatý Hulmen. Musím použít i některá ostřejší pólová odšlápnutí abych získal respek okoloplujících. Chvíli se mne dokonce snaží přetlačit borec s topem Tufo, který po zjištění, že to nepude, zrychlí a jde přede mne. Jelikož top s tímto logem měl dnes jenom Petr Vabroušek, ťukal jsem se s ním, no vida ani mi moc neuplaval:-)Na obrázku jde z vody Ondra, za ním Petr Vabroušek, další dva borci a ta zvednutá hlava je moje. Výběh do kopečka v depu je krutý, pak ponožky botky, helma, brýle, přehazka s číslem... a seběh na čáru v tretrách. Nasednutí na kolo (skákat z běhu jako klučinové kolem nehodlám, na to jsem příliš gramlavý) a hurá jedem. Už při plavání se cítím tužší a kolo tak zpočátku vypadá taky. Během chvilky mne sjíždí Peťa Kuča, v kopečku na mne dokonce chvilku čeká, ale nejsem dost technicky vybaven na střídací jízdu. Kohosi sjedem, skupinka má tak 5 lidí a najednou se zezadu přiřítí Aleš Dedek, jede fakt drsně, ale z mého pohledu jde tempo skupinky do háje. Jakmile jde z čela Aleš nebo Petr grupa zpomaluje, pak zrychluje.....kašlu tedy na ně, nechám je ujet a jedu si svoje. Dokonce se snad rozjíždím. Už mne po otočce nikdo nedojede, za to já jednoho odpadlíka s číslem 14 jo. Je to pěkná mrška, pověsí se a jede. Spolupráce nula a na běhu je potom jako rybička. To já tedy ne. Už výběh do depa je maso, přezout do maratonek , dotáhnout dětské gumové tkaničky a davaj dolů na hráz a dál a dál. Od samého začátku mám pocit, že prakticky stojím a vůbec neběžím. Do značné míry je to asi pravda, protože Ti co mne předbíhají, mi dávají přímo brutálně. S běham prostě musím do příštího roku něco víc udělat (taky asi hlavně se zastaveným poklesem váhy). První polovina běhu je až po otočku převážně mírně do kopce, zpět překvapivě převážně z kopce. Zhruba na 1,5-tém km potkávám čelo závodu. První Michal Kumstát, druhý Laďa Dvořák, třetí Petr Vabroušek, další nepoznávám, ale všichni běží prostě parádně. Mám co dohánět;-) Nakonec se jaksi dotrápím do cíle a mám toho fakt plné zuby, hlavně poslední kratinký kopeček do cíle je opravdu mazec.
Jak to probíhalo dál moc nevím, slíbil jsem totiž, že se vrátím tak, abychom bez problémů vyzvedli Marušku z víkendového pobytu u koní, takže po lehkém návratu trochy krve do hlavy se balím, ani nepřevlékám, jenom hodím do auta na sedadlo osušku a valím domů.
Tím již nemohu líčít, co se dělo pozávodě, nicméně jedno překvapení jsem si nechal až na doma, protože po importu dat z hodinek jsem zjistil, že na kole jsem dal lepší průměr, než v Hulíně, běh na vetřinu stejné tempo 4:53. V Babicích to nicméně stačilo pouze na 54. místo z 97-mi účastníků. I tento výsledek však stačí na to, abych se v hodnocení Hanáckého poháru posunul na konečné 37. místo, což je o 2 místa výše než loni a třeba Robert Fojt je jenom o jedno místo přede mnou s náskokem mizerných sedmi bodíků. Bez nějakých spekulací o počtu absolvovaných závodů za mnou v celkovém hodnocení končí Kňáva, Vabroušek, Dvořák, Kumstát....Myslím, že nejsem jediný, kdo bude muset na zimu máknout :-DDDD
Nu tt sezóna mi zkončila, práce na zlepšení v běhu je zatím celá přede mnou. Už se těším na první ironmanovi tréninky.