Z Karlova na Ovčárnu

Nějak mne přestalo bavit psát týdenní přehledy. Jednak mi jejich spisování už nic nedává a ani mne vlastně nebaví, druhak to teď píše každý ;-).
Psát budu o tom, co mi bude stát za to, což se výběhu z Karlova nad Ovčárnu určitě týká.
O víkendu jsme totiž s rodinkou navštívili apartmánový hotel Praděd v Karlově pod Pradědem, který má čerstvě v nájmu kamarád, abychom zkontrolovali, jestli poskytuje dostatečně kvalitní služby, nešidí pizzu v přilehlé pizzerii a nakládá vepřovou kýtu na grilování pořád stejně dobře jako na předchozím působišti. Rezult je velice pozitivní.
Ubytování je nově postavené, zařízení pohodlné, pokoje velké, ceny za bydlení příznivé. Kuchař je Jirka pořád excelentní, takže do tajů pizzy pronikl během pár dní s velmi příznivými výsledky a i ostatní dobrůtky z restaurace se dají pohodlně jíst:-).
Točené ležáky Plzeň s Bernardem a černá desítka rovněž od Bernarda jídelní zážitek umocňují. Mým oblíbencem byla po celý víkend samozřejmě plznička, kterou na víkendových i dovolenkových pobytech zejména rád snídám (není-li ten den v plánu automobilový výlet samozřejmě).
V sobotu před polednem se na gril vypravila cca 12-ti kilová kýta a protože nás na ni bylo asi 14 včetně dětí (2, 3, 3,5 a 7 let), čekal na nás pozitivně náročný večer, zejména kaloricky ;-).
A tady se dostávám k vlastnímu běhu, který jsem naplánoval hlavně kvůli troše kalorické rezervy (jo příroda i výhledy také hrály nějakou roli) a protože jsem byl na řádné turistice v Jeseníkách naposledy ještě jako svazák, naplánoval jsem si okruh podle mapy: pěkně po modré na Praděd a zpět do Karlova po žluté. cca 21 km, když trochu pohnu, za 2 hodiny nemám co dělat. Úplně to tak ovšem, jak je zřejmé již z nadpisu, nedopadlo.
Startoval jsem rafinovaně ve 14:30 ve chvíli, kdy kruponek na kýtě začínal růžovět, tedy s očekáváním, že po návratu již bude tlusté okrájeno, snědeno a já se rovnou pustím do masíčka. Že to bude až tak zasloužené jsem skutečně netušil.
Vyrazil jsem z Karlova po modré směr Velký Kotel. Začátek cesty znám, běhal jsem tam už na jaře, vedě pěkně lesem po asfaltce jako z reklamy na Floru:-), která končí před vstupem do Velkého Kotle. Tam už to houstne. Stoupání zprudkne (moje vlastní slovo), sem tam mostek, schůdek, kořen. U první tabule se cesta ještě více zvedá do serpentinek tvořených kořeny a kameny. Zde jsem opravdu rád za to, že testuji na prvním výběhu NB 872 ze shopsport.net (mám nikoli černý model, ale šedo červený). Krosové boty jsem ještě neměl a zatoužil jsem po nich až při výběhu na Lysou, kdy jsem na kamenech trpěl obavami o NB 846. Lysá ovšem proti aktuální trase byla procházkou růžovým sadem. Chodníček je široký cca 30cm, kořeny, šutráky, chvílemi musím i jít, běh není možno ani imitovat. I při svižné chůzí tep moc pod 150 neklesá...
Po asi 1,5km serpentýnky končí a po úzkém kamenitém chodníčku mezi klečí se už dá běžet. Minu odbočku žluté, po které mám v plánu návrat a pokračuji k Ovčárně. Doběhnu až nad ni, když si uvědomím, že je už hodina a čtvrt pryč a navíc fakt, že z Ovčárny na Praděd se budu muset kulit po silnici. Což o to, do kopce neva, ale seběh v kroskách po asfaltu a pak těch hodin.... Rozhoduji se pro otočku, tak to holt nebude dvacka.
A zpět po žluté, ty serpentýny na modré by seběhnout nešly. Start po žluté je ovšem brutální. Jednoznačně nejprudší úset trasy, navíc uzkým kamenitým korýtkem. Jsem rád, že dolů jdu, na běh je pomyšlení až tak po kiláku a sotva se rozběhnu, hodím pěknou "tlamu" na obzvláště slizkém kořenu. Naštěstí bez následků. Potom následuje celkem pohodlný seběh, který cca 2km před Karlovem znovu zprudkne (dobrý slovo co?;-)) a s ohledem na přicházející únavu (skoro 2 hoďky na cestě) musím dávat sákryš pozor na cestu, abych sebou znova netřískl.
Nakonec se šťastně vracím a po spršce se už věnuji grilovačce a plzni. Není to nejspíš naprosté nutriční optimum po tréninku, ale plzeň sakra osvěží a kýta...., no darmo mluvit, vynikající.
Shrnuto a podtrženo:
- apartmánový hotel Praděd je prima místo k pobytí a my se tam jistě vrátíme.
- mnou popsaný výlet není na běh úplně optimální, nicméně mákl jsem si řádně a ješgě v pondělí mne bolely nohy jako hrom. Nejspíš si ho, navzdory neoptimálnosti, ještě někdy zopakuji :-D
- a koho by zajímalo převýšení, je k vidění třeba tady.