Když jsem před nedávnem psal tento článek, vůbec jsem si nebyl jistý, jestli si to v dohledné době zase zopakuji. Když ale Jarda vypsal mikulášský termín lázeňského pobytu, řekl jsem si, že by bylo škoda nejít, ostatně máme to u baráku, tak by byla škoda nezaplavat.
Jedinou kaňkou v plánování (ono jich bylo víc, ale ty malé nemá cenu řešit) byl termín závěrečné tanečních v sobotu, tedy téměř přesně uprostřed kempu. Posledně jsem se v neděli na prodloužené trápil, tentokrát jsem si říkal, že v sobotu nebudu tak grogy (což se nepotvrdilo) a že jsem posledně šel po krůtě taky celkem pozdě spát a moc se to neprojevilo (což se taky nepotvrdilo:-).
Podmínkou vycházky na kemp pochopitelně byla účast na plese pokud možno bez vlivu únavy, musel jsem tedy oželet krůtu (fakt mě to mrzlo, bylo málo lidí, určitě by šlo pokecat lépe než posledně, kdy salóněk praskal ve švech) a doufat, že se z plesu vrátíme nějak rozumně.
Akce se rozjela vlastně už v pátek po páté hodině, kdy jsem po dlouhé cestě z Prahy rovnou pokračoval na taneční sál pilovat tango, které se nám v poslední taneční lekci moc nedařilo. Máme tam nějaké nové rychlé sekvence a těžko se do nich trefujeme. Když jsem v půl sedmé a pět minut dorazil na bazén doufaje v podobný průběh jako posledně, byl jsem "nemile" překvapen. Všichni normál plavali a protože bylo málo lidí, očekávaný rozřazovací závod se nekonal, takže místo koupání a pomlouvání aktuálně plavajících se normál trénovalo a prvních lehce přes 3 kiláky bylo v rukách.
Ráno mi bylo docela fajn, vstát se dalo, nic nebolelo, navíc na bazéně se plave na šíř. No paráda. Jenomže chyba lávky, žádná relativní pohoda, jako posledně.
Lozí se z vody, po každém bazéně 3 kliky, plave se pod vodou, delfínem se úplně nešetří no a když po hodině až čtvrt nepřichází očekávané vyplavání, dochází mi strašná realita: je nás vlastně málo, nejsou 2 skupiny, ale jenom jedna, není tedy důvod, aby se trénink musel vejít do 1,5 hodiny. A taky ne.
Počet šířek se mi zastavuje na neskutečných 306, což při šířce Přerovského bazénu 16,7m dává 5100m. Pff, tolik jsem v životě v jednom tréninku neuplaval.
Po plavání už teda ruce cítím hodně. Skočím do auta a jedu vyzvednout Matýska na šachy. Dojedu do Vinar a Mates nikde. No jo, trenér šachů nějak neposlouchal, kde bydlíme a dojel pro něj na špatnou adresu. Otočil jsem se a mazal domů. Mladého naštěstí neúčast na 1. partii v plném čase proti mužům z Citova až tak nemrzela. Po obědě jsem hned vezl Marušku do Majetína na Mikulášskou jízdu na koni a po návratu se stihl na chvilku natáhnout a také si nachystat věci na večer.
Ve čtyři šup zpět na bazén. Po ohlášení hlavního motivu 13x300 jsem málem po....l. Samozřejmě byl okořeněn packami, šnorchlem a v neposlední řadě se samozřejmě čtvrtina motivu plavala delfínem. Budujeme přeci sílu že :-D. Vzdálenost 5km za trénink byla opět překonána.
Poprvé v životě jsem chytal křeče do tricepsů a že to byly křečice samice:-). S packama jsem vůbec nemohl plavat, musel jsem tedy potupně plavat bez nich a to jenom tak šmrdlat vodu, protože silou zabrat nešlo.
Musím bohužel vynechat krůtu, valím tedy domů, oblek, vázanka, do tašky lakýrky a láhev Chardonay ve výběru z cibéb mistra Jakubíka, abych se moc neopil a načerpal pořádně energie na neděli.
Ples se standardně povedl. Mistr nás poslechl, nepozval živou hudbu, tančilo se na reprodukovanou. To, upřímně řečeno, s ohledem na kvalitu řady ansáblů, považuji za vůbec nejlepší variantu pro taneční. Nehrozí, že se to zvrhne v diskotéku, nestane se, že by kapela nehrála walz no a v neposlední řadě, nejsou nutné přestávky mezi sériemi:-).
Tož zatančili jsme si pořádně, z parketu šli poslední, pomohli Šrámkovým (tanečním mistrům) poklidit a už ve dvě jsem lezl do postel. Nevím, má-li smysl se šířit o tom, jak se těžko vede s gumovými rameni, tak se na tomto místě jenom pochválím, že jsme nechali ukecat a zatančili sambu v ukázkách pokročilých. Dokonce nám i tleskali:-)
V neděli to už z betle moc nešlo. Přesto jsem se dopajdal na bazén už v 7:45 a těšil se, jak si pozevluji kolem, než vlezu do vody. Ale chyba lávky. Už ve sprchách se dalo slyšet, že hladina bazénu není tichá, ale že se snad plave. Jak jsem prázdnou šatnu přisuzoval svému brzkému příchodu, bylo to přesně naopak. Na krůtě se domluvil dřívější začátek, aby se stihl Jardův motiv "variace na štvero Jardovo patnácitostovek".
Teda byla to soda. Prvních 1500 se plavalo stylem 1. bazén 15 temp delfínem, doplavat 100m, kraulem, další 14 a doplavat a tak dál. Druhá patnáctka byla stejná, jenom se plavala s výchem pár sekund mezi stovkami. Zbývající 2 byly totéž, ale jenom kraulem. Fakt jsem si myslel, že se z toho po...u.
S krátkým vyplaváním to dalo 6300 metrů, no masakr, další překonané maximum. Naštěstí se plave bez pacek, protože kousance křečí v rukou ještě stále cítím. Končíme v deset a začíná se v jednu. Moc času na odpočinek není, silné povahy ale jdou stejně jako včera i dnes běhat. Na to nemám ani morál, ani síly, mám ale výmluvu, musím totiž zavézt Marušku na koně:-).
Po rychlém obědě a logistice hurrá znovu na bazén, tentokrát již s nemalými obavami, jež se potvrdily. Hlavní motiv 4x 500 kraul, 10x50 kraul s packama. Hned u 4. mě tak kousnou ruce, že jsem zralý na ukončení tréninku. Mám ale samozřejmě zaplaceno, tak packy odložím a došmrdlám to bez nich. Pětistovkou plavu s ploutvemi a šnorchlem, abych trochu pošetřil ruce a tak se nějak zvolan šinu k cíli. Nakonce to celé neodjedu. Přední hoňáci mi dali pár délek, takže s krátkým vyplaváním mi to dalo odpoledne3900m. Celkem za neděli rovněž lehce přes 10 jako včera a s pátkem skoro 24km.
Co dodat závěrem. Prostě masakr. Kdo nepřijel, zaváhal. I sám Jarda přiznal, že taková nálož se u něj na kempu ještě neplavala a to je co říct :-)
Každopádně díky Jardovu realizačnímu týmu (v tomto případě asi jenom Elišce:-) a všem, se kterými jsem si skvěle zaplaval. Příště jistě vyjde i pokecat, protože potřetí už to přeci musí proběhnout bez kolize:-).
Odvážím si 2 tréninky přes 5km, jeden přes 6 a jeden každý z nich byl zdrojem opravdu silných (byť netvrdím, že vždy nutně pozitivních :-)) zážitků.
Doufám, že se mi Jarda s únorovým termínem trefí do kalendáře.
Zobrazují se příspěvky se štítkemTrénink. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTrénink. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 8. prosince 2013
pátek 8. listopadu 2013
Dá se za víkend zněkolikanásobit roční naplavaná kilometráž?
Hned v úvodu si řekněme, že při zachování určitých podmínek ano. První podmínkou je (asi nikoli překvapivě:-) to s plaváním v průběhu roku nijak nepřehánět a tou druhou je přihláška na welness pobyt do Přerova k proslulému lázeňskému mistrovi Jardovi Hýzlovi s asistenty Tomášem a Eliškou.
Pobyt není možné a ani nikdy nebylo realizovat přes zdravotní pojišťovnu, asi proto lázeňství v Přerově kvete navzdory krizi v jiných známých lázeňských centrech a vítá dokonce zahraniční účastníky včetně mého švagra, který posílil skupinu slovensky hovořících pacientů.
Lázeňské procedury započaly v pátek večer rozdělením relaxacechtivých do družstev, aby bylo při procedurách dost času na individuální přístup.
První začala v pátek večer úderem půl sedmé. Chvíli před tím jsme se potkali ve vestibulu přerovského bazénu, vyfasovali čipy ke skříňkám a vydali se směrem k vodním hrátkám. Nejprve se jenom tak očvachtat
a potom využít k rozřazení do družstev vodní masáž. Tu si každý zařídil sám překonáním vzdálenosti 200m v co nejlepším čase. Já jsem byl po rozvážném
výkonu za čas 3:02 zařazen do družstva číslo 2 (z celkem 4) pod vedením Tomáše.
Pátek jsme tak nějak doplavali v napjatém očekávání rána, kdy se už měla péče o nás rozjet naplno.
V 8 ráno nás ovšem čekalo překvapení v podobě plavání na šířku. Na šířku se dá pěkně vyblbnout s plaváním pod vodou, technickými cvičeními ale i intenzivní bublinkovou koupelí, kterou si každý sám tvoří při maximálním sprintu:-).
Na konci tréninku proběhlo natáčení techniky, která byla detailně rozebrána v následném volnu. Technika naneštěstí nechala Jardu ve štychu, takže 2. skupina neměla k dispoci většinu videí. SD karta, na které byla videa uložena, se totiž vzepřela tolika atletickým tělům a drze si nechala porušit filesystem. Dokonce ani mně:-) se nepodařilo zachránit víc, než 12 souborů.
Po rozboru plynule navazuje další sraz v jednu u tělocvičny, kde se pro změnu budou konat kratochvíle na souši. No a že to byly kratochvíle
, to vám teda garantuju. Byli jsme předhozeni ženě (považte) za účelem provozování speciální lázeňské procedury jménem kruhový trénink. Po tělocvičně se válely ruzné věci, švihadla, půlkulaté ošklivé věci, pro které nemám jména, gumy, na ribstolech visely ošklivé provazy a málem bych zapoměl na lavičky:-)
A začaly se dít věci! Ke každému nářadí se mrskla skupina 5-ti rekreantů, která měla dané cvičení vykonávat 50s, potom 10s pauza a znovu totéž. Potom posun na další stanoviště.
Čas pochopitelně měřil Jarda, takže se velmi často
stávalo, že v záchvatu povzbuzování cvičenců zapomněl sledovat čas a za účelem provozování pozitivní motivace potem zbrocených pacientů místo měření pronášel hesla "hlavně radostně", "kdo nemůže ten se přemůže", "cvičím radostně, tvářím se radostně" moudře se přitom vyhýbaje stanovištím s gumami či švihadly, kde by mohl dojít úhony:-) Za sebe musím říct, že ruce toho měly už po dvou plaváních celkem dost a tady jsem se dostával do stavů, které jsem ještě nerealizoval.
Po dojetí celého kola nenastal kýžený odpočinek, ale za vybízení k poklusu, abychom nechládli, nám byl vysvětlen
dalšího okruh, kdy už bylo každé stanoviště absolvováno pouze jednou (opět v poměru 50+10), o to ovšem byla jednotlivá stanoviště výživnější. No ale nějak jsme to přežili a když už jsme si mysleli, že máme vyhráno, proběhla poslední pětimininutovka pod přímým vedením trenérky, která byla hrozná a moc popsat ji nemůžu, protože už jsem byl trochu v mentální mlze:-).
Zasloužený konec je lehce zkalen tím, že družstva 1 a 2 (jo, jsem ve dvojce) se rovnou přesouvají na bazén, kde už se plave na délku a nekoná se žádná kratochvíle s natáčením nebo tak něco. No teda, ruce mám až někde, ramena bolí jak nebolelal, ale nějak to přežiju, před námi je totiž krůta na Labuti a ta mi vždycky pomůže:-). Ke krůtě kromě dobré zábavy volím Kerner ve výběru z bobulí od pana Peřiny, protože energie bude ráno potřeba jako sůl:-). Večírek opouštíme s Pavlem a Jitkou jako poslední, což mě sice nepřekvapuje, ale vůbec nechápu, jak je možné, že končím dycky poslední.
Ráno mám dost problém vylézt z postele, protože se nemůžu moc opírat o ruce. Jsem vyloženě zadřený, ale na bazén dojdu a sklízím plody správně zvoleného regeneračního nápoje:-). Přes bolavé ruce mi to jezdí, pod vodou dávám bez problémů a navzdory bolavým ramenům i delfínové úseky probíhají dobře. Po plavání krátká pauza a nástup zpět do tělocvičny na cvičení pod vedení fyzioterapeutky Věry. Jarda trpí jako zvíře, pokynem cvičení totiž je "hlavně pohodlně", nic na sílu, jenom se tak povalujeme na zemi a to ho, chudáka, drásá. Jak se lidi nekoupou ať v potu, nebo pod jeho vedením v lajně v bazéně, má pocit, že trenérsky selhává:-D.
Trochu se bojím poslední tréninkové jednotky. Naštěstí je jenom hodinová, tak ji s bolavýma rukama pod Tomášovým vedením statečně všichni absolvujeme.
No a tady by mohl být pohádky konec. Vyfasovali jsme perníčky tvaru loga ironmana a bohovský absolventský certifikát, pěkně se rozloučili a davaj domů.
Já ale domů rychle převléct do společenského a směr prodloužená taneční školy Šrámkovi, kde mě čekaly 4 hodiny tance bez
jakékoli omluvenky, protože to byla podmínka mé milované ženy pro přidělení propustky na plavání. Nikdy v životě mi standardní tance nepřišly tak náročné, jako minulou neděli, přesněji tedy správné postavení s pažemi v předpisové výši. Ale taky jsem to vydržel, byť jsem byl v neděli večer tak groggy, že jsem nemohl usnout a raději datloval tento blog, který zveřejňuji opožděně, abyste nebyli ochuzeni o fotky, které se, myslím, paní fotografce fakt povedly a zveřejňuji je s Jardovým svolením.
Jinak za veliké štěstí považuji fakt, že jsem nemusel tančit v pondělí, to jsem na ruce fakt imobilní, ale to je už opravdu jiná pohádka.
Jo když se necháte ošetřit v lázních Přerov a potom si ještě skočíte prodlouženou, tak se nedivte:-)
Pobyt není možné a ani nikdy nebylo realizovat přes zdravotní pojišťovnu, asi proto lázeňství v Přerově kvete navzdory krizi v jiných známých lázeňských centrech a vítá dokonce zahraniční účastníky včetně mého švagra, který posílil skupinu slovensky hovořících pacientů.
 |
| Vrchní lázeňský koučuje družstvo 1 |
První začala v pátek večer úderem půl sedmé. Chvíli před tím jsme se potkali ve vestibulu přerovského bazénu, vyfasovali čipy ke skříňkám a vydali se směrem k vodním hrátkám. Nejprve se jenom tak očvachtat
a potom využít k rozřazení do družstev vodní masáž. Tu si každý zařídil sám překonáním vzdálenosti 200m v co nejlepším čase. Já jsem byl po rozvážném
 |
| Tomáš koučuje družstvo 2, ten u nohou jsem já :-) |
Pátek jsme tak nějak doplavali v napjatém očekávání rána, kdy se už měla péče o nás rozjet naplno.
V 8 ráno nás ovšem čekalo překvapení v podobě plavání na šířku. Na šířku se dá pěkně vyblbnout s plaváním pod vodou, technickými cvičeními ale i intenzivní bublinkovou koupelí, kterou si každý sám tvoří při maximálním sprintu:-).
 |
| Pohoda, člověk se ani moc nepotí, lázeňskej poradí, cvičitelka předvede... |
Po rozboru plynule navazuje další sraz v jednu u tělocvičny, kde se pro změnu budou konat kratochvíle na souši. No a že to byly kratochvíle
, to vám teda garantuju. Byli jsme předhozeni ženě (považte) za účelem provozování speciální lázeňské procedury jménem kruhový trénink. Po tělocvičně se válely ruzné věci, švihadla, půlkulaté ošklivé věci, pro které nemám jména, gumy, na ribstolech visely ošklivé provazy a málem bych zapoměl na lavičky:-)
 |
| Úsměvy nechápajících :-) |
Čas pochopitelně měřil Jarda, takže se velmi často
stávalo, že v záchvatu povzbuzování cvičenců zapomněl sledovat čas a za účelem provozování pozitivní motivace potem zbrocených pacientů místo měření pronášel hesla "hlavně radostně", "kdo nemůže ten se přemůže", "cvičím radostně, tvářím se radostně" moudře se přitom vyhýbaje stanovištím s gumami či švihadly, kde by mohl dojít úhony:-) Za sebe musím říct, že ruce toho měly už po dvou plaváních celkem dost a tady jsem se dostával do stavů, které jsem ještě nerealizoval.
Po dojetí celého kola nenastal kýžený odpočinek, ale za vybízení k poklusu, abychom nechládli, nám byl vysvětlen
 |
| Já už ten klik asi fakt nedám, ani radostně |
Zasloužený konec je lehce zkalen tím, že družstva 1 a 2 (jo, jsem ve dvojce) se rovnou přesouvají na bazén, kde už se plave na délku a nekoná se žádná kratochvíle s natáčením nebo tak něco. No teda, ruce mám až někde, ramena bolí jak nebolelal, ale nějak to přežiju, před námi je totiž krůta na Labuti a ta mi vždycky pomůže:-). Ke krůtě kromě dobré zábavy volím Kerner ve výběru z bobulí od pana Peřiny, protože energie bude ráno potřeba jako sůl:-). Večírek opouštíme s Pavlem a Jitkou jako poslední, což mě sice nepřekvapuje, ale vůbec nechápu, jak je možné, že končím dycky poslední.
 |
| Plavu :-) |
 |
| Nadějný mladý pár :-) |
Trochu se bojím poslední tréninkové jednotky. Naštěstí je jenom hodinová, tak ji s bolavýma rukama pod Tomášovým vedením statečně všichni absolvujeme.
No a tady by mohl být pohádky konec. Vyfasovali jsme perníčky tvaru loga ironmana a bohovský absolventský certifikát, pěkně se rozloučili a davaj domů.
Já ale domů rychle převléct do společenského a směr prodloužená taneční školy Šrámkovi, kde mě čekaly 4 hodiny tance bez
jakékoli omluvenky, protože to byla podmínka mé milované ženy pro přidělení propustky na plavání. Nikdy v životě mi standardní tance nepřišly tak náročné, jako minulou neděli, přesněji tedy správné postavení s pažemi v předpisové výši. Ale taky jsem to vydržel, byť jsem byl v neděli večer tak groggy, že jsem nemohl usnout a raději datloval tento blog, který zveřejňuji opožděně, abyste nebyli ochuzeni o fotky, které se, myslím, paní fotografce fakt povedly a zveřejňuji je s Jardovým svolením.
Jinak za veliké štěstí považuji fakt, že jsem nemusel tančit v pondělí, to jsem na ruce fakt imobilní, ale to je už opravdu jiná pohádka.
Jo když se necháte ošetřit v lázních Přerov a potom si ještě skočíte prodlouženou, tak se nedivte:-)
úterý 21. srpna 2012
Letní škola tance 2012 Chvalčov
Po nějaké době se hlásím na blogu. Červencové bilancování vypouštím, protože o závodech jsem psal a do dovolené nikomu nic není:-), tedy kromě toho, že jsem donutil děti k turistice v Jeseníkách a překvapivě se jim to docela líbilo, byť skoro třicítka přes Praděd jim vzala dost sil:-).
Zajímavá akce se ovšem uskutečnila v srpnu, kdy stejně jako loni proběhla Letní škola tance manželů Šrámkových a to opět na Chvalčově. Její průběh dokonce ovlivnil i můj blog. Chtěl jsem tuto věc nechat až dál do článku, ale já to prostě nevydržím. Školy se totiž zúčastnily i 2 manželské páry z Čech, o kterých nikdo nevěděl, kde se vlastně k přihlášce dostaly. Na společné grilovačce otázka padla a odpověď mi vzala dech. Vilda je čtenářem mého blogu a loňské líčení tanečních radostí z Chvalčova ho i s kamarádem Dušanem a manželkami přivedlo až na stovky kilometrů vzdálený Chvalčov. Vůbec jsem netušil, jaký má můj blog marketingový potenciál :-).
Ale zpět věci. Na základě naléhání se Libor s Evou rozhodli soustředění o den prodloužit a začít již ve středu v podvečer. Výtečná záminka vzít si dovolenou již ve středu a nestresovat se, jestli bude možno vypadnout dost brzy z práce a dojet na čas. Zejména za okolností, kdy pokročilí (ano ano, od loňska jsme ze začátečníků postoupili :-) nemají řazen valčík a začátečníci jím ve středu začínají již před pátou. Tam přece nemůžeme chybět.
Ráno jsem se ještě hezky projel na kole, v klidu jsme se pobalili, odevzdali děti do péče rodičům a vyrazili směr Hostýnské vrchy, konkrétně hotel Říka, kde jsme bydleli už loni. Sice ještě mírně komunisticky reliktní bydlení, ale domácká kuchyně a přeochotný personál. Po kvapném ubytování jsme vyrazili na valčík. Odehrával se (stejně jako všechny ostatní lekce) v kulturním domě s tanečním sálem. Překvapivě, kromě začátečníků dorazili na lekci i mnozí pokročilí, takže jsme se ve víru valčíku pěkně zahřáli.
Hned slowfox ale přinesl ochlazení, protože to je tedy rytmicky fakt mazec tanec, minimálně samozřejmě pro nás. Zkoušíme ho (no ho, základní krok:-)) asi 2 měsíce a žádná sláva, spíš bída. Takže když vám do toho přidají sekvenci na asi 15 taktů, optimismu vám to nepřidá. A ještě jsme končili až někdy k půl deváté, protože jak už to mají Šrámkovi ve zvyku, na čas se prostě nikdy nezačíná a už vůbec nikdy nekončí ;-).
Večeři na hotelu jsme stihli tak tak, poslední objednávky do kuchyně se přijímají v devět, uff.
Druhý den ráno přichází zásadní benefit naší roční snahy. Zatímco začátečníci začínají v devět, pokročilí nastupují až po nich v půl jedenácté. Po snídani tedy šup ještě na chvíli s knížkou do pelechu, paráda! Odpočinek se samozřejmě hodil, dopolední blok totiž sestával z nácviku waltzu a quick stepu. Waltz s rychlými pivotovými otáčkami byl zážitek, ale proti rumba crossu v quick stepu to byla procházka růžovým sadem, ten prostě nějak nedávám.
Končíme tradičně později, na oběd zbývá hodina a půl, polední klid před odpoledními practise je tedy žalostně krátký, nicméně po sladkých vínech jako zdroji energie odhaluji další potenciální "bombu", jíž je rakvička se šlehačkou. Nějak jsem na ni dostal chuť ke kávě a celé odpoledne zvládám veselé mysli, neutlumen a plný energie. Procvičíme vyučované (záměrně nepíši naučené, protože to bude tak nejdřív v září:-) a po "praktikáblech", jak je přezdil Rosťa zůstáváme na sále se začátečníky pokračovat v individuálním procvičení dopolední výuky a na tango. Po odchodu začátečníků nás čeká vlastní lekce opakování a výuky nových věcí do tanga (to jsem překvapivě celkem pobral a moc s manželkou necvičil :-). Odpolední blok končíme solidně unaveni po více než 4 hodinách.
Večeře je zasloužená, navíc nás v pátek čeká dopolední turistika. My se s Davidem domlouváme na trhnutí se od ostatních, kteří jdou pěšky na Hostýn a plánujeme dopolední kolo. Přidá se k nám ještě můj čtenář Vilda, protože jejich skupina dorazila rovněž s koly.
Dáme tedy pěkný výlet po Hostýnských vrších ve třech. Dílem lesní asfaltky, dílem terén, kde na červené ve sjezdu David jede a my s Vildou vedeme kola a i s tím kvůli prudkosti svahu máme problémy. Holt technika není zrovna moje silná stránka:-). I tak ale pěkných nastoupaných 1200m na necelých 50 km, bezva.
No a odpoledne hodina praktikáblů, hodina a půl samby se začátečníky s navazující hodinou a půl passa doble pro nás. Jak mám sambu rád, tak nemám rád passo. Zatím jsem ještě nevyzkoumal, jestli mě ten tanec štve, protože mi nejde, nebo mi nejde, protože mě štve. Až na to přijdu, přijmu opatření a zvládnem ho. Zatím je to spíš utrpení zde trochu umocněné nastupující lehkou až střední únavičkou. Při zpětném bilancování zjišťuji, že by příčinou mohla být i zapomenutá rakvička k obědu a následně nutně chybějící energie u passa:-).
Večer nás čeká společná grilovačka v restauraci penzionu Rondo. Co napsat o grilovačce, grilovalo se, jedlo, pilo, velmi pozitivním momentem bylo víno, kdy nám lahev modré rulandy ze Znovína ve výběru z hroznů přinesli nikoli v ceníkovém ročníku 2009, který je slušný, ale v ročníku 2006, který je výrazně lepší a hlavně už není k sehnání. Zřejmě chybou obsluhy, na kterou jsem upozornil s poukazem na pravděpodobně výrazně vyšší cenu předloženého a byl odbyt slovy "máme jenom jeden regál s rulandou za jednu cenu, tak chcete nebo ne?", jsem měl zážitek umocněn o pocit z opravdu dobré koupě:-)
Druhým silným momentem byla chvíle, kdy Vilda přinesl mandolínu (pro sebe) a kytaru (pro Libora) a začala hudební produkce, jejímž vrcholem byl song typu:
/: Supi ča.., supi ča… :/, supi často létají:/
/: Město jí..., město jí.....:/, a vesnice hladoví :/
.....
Celkem Vilda odkroutil slok aspoň dvacítku:-) navíc s nepravidelně řazeným refrénem:
Zatracená ještěřice /: ta nás mohla kousnout :/,
kdybychom se jí nebáli, /: mohli jsme si zazpívat :/
nebo také zazpívat:/
Zejména ideální na noční jízdu na kole zpět na Říku, byť žena mým halekáním zrovna potěšena nebyla. Ještěže jsem ji prozíravě dobře naladil vínem:-))
V sobotu ráno nás od půl jedenácté čekala rumba a chacha, po obědě potom practise a závěrečné brutální doražení lýtek u samby a jive jak se začátečníky, tak i s pokročilými. Jsa poučen, zakončil jsem oběd rakvičkou a sil bylo proti pátku požehnaně.
Na večer domluvené posezení s bilancováním na Říce je potom jak personálně oslabeno (3 páry odjely už po odpoledním bloku, jsou šikovní, nedělní opáčko jim netřeba:-) tak i výrazně poznamenáno únavou účastníků. Ale aspoň jdeme brzy spát.
V neděli nás totiž ráno ještě čeká opakování, na které jdeme solidárně už na 9:00 se začátečníky, ať toho uložíme co nejvíc a zazvonil konec, letní taneční školy je konec.
Ještě poslední oběd na Říce, bilancování pobytu, loučení se s těmi, kteří vydrželi i na oběd a tradá domů. Děti, chata, sekačka i pracovní povinnosti již netrpělivě čekají ;-).
Úplně na závěr nezbývá než poděkovat Liborovi s Evou za trpělivost, snahu i velmi neformální přístup a popřát jim zejména v jejich boji s časem hodně sil i úspěchů :-D
Hned slowfox ale přinesl ochlazení, protože to je tedy rytmicky fakt mazec tanec, minimálně samozřejmě pro nás. Zkoušíme ho (no ho, základní krok:-)) asi 2 měsíce a žádná sláva, spíš bída. Takže když vám do toho přidají sekvenci na asi 15 taktů, optimismu vám to nepřidá. A ještě jsme končili až někdy k půl deváté, protože jak už to mají Šrámkovi ve zvyku, na čas se prostě nikdy nezačíná a už vůbec nikdy nekončí ;-).
Večeři na hotelu jsme stihli tak tak, poslední objednávky do kuchyně se přijímají v devět, uff.
Druhý den ráno přichází zásadní benefit naší roční snahy. Zatímco začátečníci začínají v devět, pokročilí nastupují až po nich v půl jedenácté. Po snídani tedy šup ještě na chvíli s knížkou do pelechu, paráda! Odpočinek se samozřejmě hodil, dopolední blok totiž sestával z nácviku waltzu a quick stepu. Waltz s rychlými pivotovými otáčkami byl zážitek, ale proti rumba crossu v quick stepu to byla procházka růžovým sadem, ten prostě nějak nedávám.
Končíme tradičně později, na oběd zbývá hodina a půl, polední klid před odpoledními practise je tedy žalostně krátký, nicméně po sladkých vínech jako zdroji energie odhaluji další potenciální "bombu", jíž je rakvička se šlehačkou. Nějak jsem na ni dostal chuť ke kávě a celé odpoledne zvládám veselé mysli, neutlumen a plný energie. Procvičíme vyučované (záměrně nepíši naučené, protože to bude tak nejdřív v září:-) a po "praktikáblech", jak je přezdil Rosťa zůstáváme na sále se začátečníky pokračovat v individuálním procvičení dopolední výuky a na tango. Po odchodu začátečníků nás čeká vlastní lekce opakování a výuky nových věcí do tanga (to jsem překvapivě celkem pobral a moc s manželkou necvičil :-). Odpolední blok končíme solidně unaveni po více než 4 hodinách.
Večeře je zasloužená, navíc nás v pátek čeká dopolední turistika. My se s Davidem domlouváme na trhnutí se od ostatních, kteří jdou pěšky na Hostýn a plánujeme dopolední kolo. Přidá se k nám ještě můj čtenář Vilda, protože jejich skupina dorazila rovněž s koly.
 |
| tančilo se pochopitelně i s kávou v ruce po večeři |
No a odpoledne hodina praktikáblů, hodina a půl samby se začátečníky s navazující hodinou a půl passa doble pro nás. Jak mám sambu rád, tak nemám rád passo. Zatím jsem ještě nevyzkoumal, jestli mě ten tanec štve, protože mi nejde, nebo mi nejde, protože mě štve. Až na to přijdu, přijmu opatření a zvládnem ho. Zatím je to spíš utrpení zde trochu umocněné nastupující lehkou až střední únavičkou. Při zpětném bilancování zjišťuji, že by příčinou mohla být i zapomenutá rakvička k obědu a následně nutně chybějící energie u passa:-).
 |
| Libor podával u kytary znatelně vlažnější výkon..... |
 |
| ...než Vilda na mandolínu ;-) |
Druhým silným momentem byla chvíle, kdy Vilda přinesl mandolínu (pro sebe) a kytaru (pro Libora) a začala hudební produkce, jejímž vrcholem byl song typu:
/: Supi ča.., supi ča… :/, supi často létají:/
/: Město jí..., město jí.....:/, a vesnice hladoví :/
.....
Celkem Vilda odkroutil slok aspoň dvacítku:-) navíc s nepravidelně řazeným refrénem:
Zatracená ještěřice /: ta nás mohla kousnout :/,
kdybychom se jí nebáli, /: mohli jsme si zazpívat :/
nebo také zazpívat:/
Zejména ideální na noční jízdu na kole zpět na Říku, byť žena mým halekáním zrovna potěšena nebyla. Ještěže jsem ji prozíravě dobře naladil vínem:-))
V sobotu ráno nás od půl jedenácté čekala rumba a chacha, po obědě potom practise a závěrečné brutální doražení lýtek u samby a jive jak se začátečníky, tak i s pokročilými. Jsa poučen, zakončil jsem oběd rakvičkou a sil bylo proti pátku požehnaně.
 |
| Trenérská únava: přetvářka trenéra chovajícího trenérčiny nohy:-) |
V neděli nás totiž ráno ještě čeká opakování, na které jdeme solidárně už na 9:00 se začátečníky, ať toho uložíme co nejvíc a zazvonil konec, letní taneční školy je konec.
Ještě poslední oběd na Říce, bilancování pobytu, loučení se s těmi, kteří vydrželi i na oběd a tradá domů. Děti, chata, sekačka i pracovní povinnosti již netrpělivě čekají ;-).
Úplně na závěr nezbývá než poděkovat Liborovi s Evou za trpělivost, snahu i velmi neformální přístup a popřát jim zejména v jejich boji s časem hodně sil i úspěchů :-D
čtvrtek 12. července 2012
Červen více méně (doslova) v p****i
Červen letos opravdu nemohu zařadit mezi povedené měsíce. Zahájil jsem ho volným pátkem, sobotní oslavou vlastních jedenačtyřicátých narozenin, nedělní rekonvalescencí a následnou 14-ti denní bežecko-cyklistickou pauzou, kterou měl na svědomí hemoroid zvědavec. Dneska už je naštěstí všechno ok a jak jsem tak měl možnost tuto lapálii konzultovat s kamarády, průběh jsem měl ještě dosti pohodový, byť nezastírám, že prvních několik dní jsem byl úplně na prášky :-).
V zásadě jsem tedy poměrně slušnou květnovou formu hodil téměř doslova do záchodu a v polovině června byl znova na začátku.
Jediným pozitivem je, že jsem aspoň něco uplaval, protože to jsem si troufl provozovat skoro hned.
Jaká jsou tedy čísla?
Uběhl jsem necelých 18km za necelé dvě hodiny, v čemž je započítána i "běžecká" taškařice z Oseckého triatlonu.
Odplaval jsem 14,7km za necelých 5 hodin, což je letošní jasné měsíční maximum.
S tanečkama jsem měl celkem smůlu (nebo štěstí? :-)). Přestože jsem prvních několik dní pociťoval značný nekomfort i jen při chůzi, žena byla zcela neoblomná a nebylo mi umožněno vynechat ani jeden trénink, což nakonec hodilo 12 hodin.
No a kolo, to je reálně největší zklamání, protože jsem měl v plánu dojet na hranici 7000 km a mít tak do druhého pololetí pěknou rezervu na zvládnutí 10k km za rok. Od poloviny měsíce jsem stihl jenom 513 km za 17,5 hodiny. Celkem jsem byl tedy za 1. půlrok na cca 5500km, což s ohledem na náročný prázdninový program nezahrnující většinou cyklistiku nedává moc naděje na stihnutí desítky. No ale už jsem si poplakal, psychoterapeuta navštívil, a snad se s tím nějak srovnám i když to nedám. V nejhorším případě budu drtit poslední kiláky ještě na Silvestra :-))). Stejně jsem si před měsícem myslel, že tak brzo to na kolo nepůjde a budu začínat teprvá teď. Je to tedy vlastně gut.
Tolik k červnu a hurrá na prázdniny. Ty mám moc rád, jsem totiž doma jediný, kdo ráno vstává do práce ;-).
V zásadě jsem tedy poměrně slušnou květnovou formu hodil téměř doslova do záchodu a v polovině června byl znova na začátku.
Jediným pozitivem je, že jsem aspoň něco uplaval, protože to jsem si troufl provozovat skoro hned.
Jaká jsou tedy čísla?
Uběhl jsem necelých 18km za necelé dvě hodiny, v čemž je započítána i "běžecká" taškařice z Oseckého triatlonu.
Odplaval jsem 14,7km za necelých 5 hodin, což je letošní jasné měsíční maximum.
S tanečkama jsem měl celkem smůlu (nebo štěstí? :-)). Přestože jsem prvních několik dní pociťoval značný nekomfort i jen při chůzi, žena byla zcela neoblomná a nebylo mi umožněno vynechat ani jeden trénink, což nakonec hodilo 12 hodin.
No a kolo, to je reálně největší zklamání, protože jsem měl v plánu dojet na hranici 7000 km a mít tak do druhého pololetí pěknou rezervu na zvládnutí 10k km za rok. Od poloviny měsíce jsem stihl jenom 513 km za 17,5 hodiny. Celkem jsem byl tedy za 1. půlrok na cca 5500km, což s ohledem na náročný prázdninový program nezahrnující většinou cyklistiku nedává moc naděje na stihnutí desítky. No ale už jsem si poplakal, psychoterapeuta navštívil, a snad se s tím nějak srovnám i když to nedám. V nejhorším případě budu drtit poslední kiláky ještě na Silvestra :-))). Stejně jsem si před měsícem myslel, že tak brzo to na kolo nepůjde a budu začínat teprvá teď. Je to tedy vlastně gut.
Tolik k červnu a hurrá na prázdniny. Ty mám moc rád, jsem totiž doma jediný, kdo ráno vstává do práce ;-).
sobota 9. června 2012
Květen
Nějak mě na květen nenapadla žádná jednoduchá říkanka do názvu článku, tak prostě květen a to vůbec nemluvím o tom, že v současném stavu se mi ho vlastně ani moc nechtělo psát, byť byl ještě v pohodě.
Navzdory nepříznivým předpovědím plným deště, přeháněk a vůbec počasí na pytel se z května vyklubal extrémně suchý měsíc trápící vodohospodáře a těšící (například:-) cyklisty a podobnou havěť. Na začátku května proběhl Mamut, což byl v měsíci jediný den, kdy počasí opravdu stálo za pendrek a byla i pěkná zima. Ostatně popsal jsem to asi dostatečně tady.
Kromě tréninku se dály i jiné věci. Například mi odešel Edge 800. Jednu chvíli ještě šel (když jsem přijel ráno do práce) a druhou chvíli už byl odejit (když jsem odpoledne odjížděl). Normálně se mrcha zapnul a zůstal svítit v bootovací obrazovce. Nešlo s ním udělat prostě nic, žádný trojhmat, reset vyjmutí karty či jakákoli jiná finta za léta s garminy nastřádaná nepomohla.
Tak holt ještě před Mamutem putoval na reklamaci a možná je tomu tak dobře, na závody jsem totiž musel vzít zcela vodotěsnou 910XT, které déšť vadí méně než Edge s IPX7:-).
Odehrála se navíc ještě jedna věc zcela nesportovního charakteru a totiž ta, že jsme s manželkou dokončili vleklý dialog zůstat v bytě/koupit barák (manželka áčko já béčko) kompromisem pořídit chatu a dokonce i narazili na objekt odpovídající našim představám. Někdy v 1. polovině července se tak stanu chatařem-začátečníkem. Když jsme to oznámili dětem, mohli se zjevit radostí zejména po informaci, že podkroví bude celé jejich. Tak snad jsme zvolili a vybrali dobře. Až to bude naše a trochu vypadat, určitě se tady objeví i nějaká fotečka.
No a teď teda ke sportu.
Proti dubnu jsem téměř zdvojnásobil plavecký objem na impozantních 5,2km. Četnost tréninků dosáhla 1x za 10 dní, no super :-).
Běžecky tomu zase chloupek chyběl do stovky. Celkem 93km s tím, že poslední květnový víkend jsem to chtěl dotáhnout, potom i v týdnu, ale prostě jednou jsem byl línej (fakt paráda si občas dopřát:-) a jinak dával přednost kolu.
Tanečky už se před během drží jenom tak tak s 11 hodinami. Upřímně řečeno, těším se na prázdninovou pauzu. Jak je po večer už dost teplo, jsou zejména středeční tančírny dost na morál a chudák Naďa je ode mne celá mokrá. Tvrdí ovšem, že jí to nevadí, abych se nemohl vymlouvat:-)
No a kolo na konec. Jak už to tak bývá, to nejlepší:-). Loni jsem v květnu ujel přes 1300km, měl jsem tedy za to, že květen bude letos 1. měsíc, kdy nenajedu více než loni. Nakonec díky opravdu příznivému počasí i relativně nízkému počtu služebních cest klaplo 1588km, což značí moji dosavadní rekordní kilometráž a již ke konci května mám najeto lehce přes 5000km.
Celkem jsem v květnu odpohyboval skoro 81 hodin, což je rovněž rekord a vypadalo by to jako celkem dobrý příslib do triatlonové sezóny, kdyby...
Kdyby se v předvečer mých jedenačtyřicátých narozenin můj zadek nerozhodl, že už toho kola a asi i ledačeho jiného bylo dost a neobdařil mne luxusním vnějším hemoroidem. Tak to nějak vydýchávám, pomalu se to (snad) lepší, ale kolo vidím při současném vývoji tak na půlku července, kdy už ovšem odjíždíme na dovolenou. Desítka se tedy asi trochu kymácí, ale nebudem ještě házet flintu do žita. Zase třeba něco trochu odplavu.
Tož přeji všem čtenářům hodně zdaru a zejména stabilní a silnou stěnu žilní :-)
Navzdory nepříznivým předpovědím plným deště, přeháněk a vůbec počasí na pytel se z května vyklubal extrémně suchý měsíc trápící vodohospodáře a těšící (například:-) cyklisty a podobnou havěť. Na začátku května proběhl Mamut, což byl v měsíci jediný den, kdy počasí opravdu stálo za pendrek a byla i pěkná zima. Ostatně popsal jsem to asi dostatečně tady.
Kromě tréninku se dály i jiné věci. Například mi odešel Edge 800. Jednu chvíli ještě šel (když jsem přijel ráno do práce) a druhou chvíli už byl odejit (když jsem odpoledne odjížděl). Normálně se mrcha zapnul a zůstal svítit v bootovací obrazovce. Nešlo s ním udělat prostě nic, žádný trojhmat, reset vyjmutí karty či jakákoli jiná finta za léta s garminy nastřádaná nepomohla.
Tak holt ještě před Mamutem putoval na reklamaci a možná je tomu tak dobře, na závody jsem totiž musel vzít zcela vodotěsnou 910XT, které déšť vadí méně než Edge s IPX7:-).
Odehrála se navíc ještě jedna věc zcela nesportovního charakteru a totiž ta, že jsme s manželkou dokončili vleklý dialog zůstat v bytě/koupit barák (manželka áčko já béčko) kompromisem pořídit chatu a dokonce i narazili na objekt odpovídající našim představám. Někdy v 1. polovině července se tak stanu chatařem-začátečníkem. Když jsme to oznámili dětem, mohli se zjevit radostí zejména po informaci, že podkroví bude celé jejich. Tak snad jsme zvolili a vybrali dobře. Až to bude naše a trochu vypadat, určitě se tady objeví i nějaká fotečka.
No a teď teda ke sportu.
Proti dubnu jsem téměř zdvojnásobil plavecký objem na impozantních 5,2km. Četnost tréninků dosáhla 1x za 10 dní, no super :-).
Běžecky tomu zase chloupek chyběl do stovky. Celkem 93km s tím, že poslední květnový víkend jsem to chtěl dotáhnout, potom i v týdnu, ale prostě jednou jsem byl línej (fakt paráda si občas dopřát:-) a jinak dával přednost kolu.
Tanečky už se před během drží jenom tak tak s 11 hodinami. Upřímně řečeno, těším se na prázdninovou pauzu. Jak je po večer už dost teplo, jsou zejména středeční tančírny dost na morál a chudák Naďa je ode mne celá mokrá. Tvrdí ovšem, že jí to nevadí, abych se nemohl vymlouvat:-)
No a kolo na konec. Jak už to tak bývá, to nejlepší:-). Loni jsem v květnu ujel přes 1300km, měl jsem tedy za to, že květen bude letos 1. měsíc, kdy nenajedu více než loni. Nakonec díky opravdu příznivému počasí i relativně nízkému počtu služebních cest klaplo 1588km, což značí moji dosavadní rekordní kilometráž a již ke konci května mám najeto lehce přes 5000km.
Celkem jsem v květnu odpohyboval skoro 81 hodin, což je rovněž rekord a vypadalo by to jako celkem dobrý příslib do triatlonové sezóny, kdyby...
Kdyby se v předvečer mých jedenačtyřicátých narozenin můj zadek nerozhodl, že už toho kola a asi i ledačeho jiného bylo dost a neobdařil mne luxusním vnějším hemoroidem. Tak to nějak vydýchávám, pomalu se to (snad) lepší, ale kolo vidím při současném vývoji tak na půlku července, kdy už ovšem odjíždíme na dovolenou. Desítka se tedy asi trochu kymácí, ale nebudem ještě házet flintu do žita. Zase třeba něco trochu odplavu.
Tož přeji všem čtenářům hodně zdaru a zejména stabilní a silnou stěnu žilní :-)
čtvrtek 3. května 2012
Duben, kde asi budem?
Samozřejmě na tréninku:-). Tento měsíc byl ovšem organizačně dost náročný a v jeho samotném závěru pochyběl i morál, resp. možná trochu přebylo pohodlnosti.
Zahájil jsem pěkně volnou nedělí pro taneční závěrečné, kdy opravdu nebylo chuti na Apríla ještě někde bušit. No co, vzal čert prvního, že jo:-)
Další týdny se celkem hodně podobaly. V týdnu jsem celkem trénoval, dalo se jezdit do práce, i nějaké ty běhy přes poledne klaply, tancovalo se středa pátek, leč víkendy prostě nějak nešly.
Hned ten 1. to hodilo za celý víkend jenom 15km běhu, přednost dostal celodenní výlet a školní turnaj v člověče nezlob se dvojic rodič-dítě, který jsme s Matýskem slavně vyhráli:-)). I tak to dalo 36 km běhu a 250km na kole.
Další týden týden byl dost podobný. O víkendu jenom 20 běhu a 50 na kole, celkem ale 34km běhu a 290 kola. Navíc prémiový 1km plavání v hranickém aquaparku mezi tobogány a vířivkou:-)).
Týden od 16.4. to byla vyloženě špatenka. Dvoudenní služebka na trase Teplice Praha a v sobotu Matýskův 1. šachový turnaj, který jsem s ním absolvoval jako doprovod. Ušmudlaných 16km běhu a 240km kola. Za největší úspěch tak lze hodnotit výsledek v šachách, kde Matěj jako neregistrovaný v nejmladší kategorii ve své vůbec 1. soutěži (poprvé v životě hrál i proti hodinám) osadil pěkné 4. místo ze 14 se 4 výhrami, jednou (zbytečnou a medaili stojící) remízou a dvěma prohrami. V této kategorii bude soutěžit ještě příští rok, navíc jsme se dohodli na členství v šachovém klubu Vinary, takže je naděje na nějaká zlepšení, protože já už ho nemám co naučit:-). Upřímně řečeno, klepal jsem se víc než on, ale byl šťastný jak blecha, navíc o něm psali i na internetu, považte! :-). Mne to stálo hromadu nervů a prakticky celou sobotu. Až v neděli jsem se dostal na prima kolo. Do Olomouce totiž zavítal majkp, který projevil přání trochu obhlédnout místní okolí ze sedla bicyklu. Protože je nabušenej z Mallorcy, jenom se tak při společné jízdě poflakoval, zatímco já si dal docela kopce:-))
Poslední květnový týden byl jasně ložený víkend, musel jsem tedy v týdnu bušit, co se do sádla vejde. Docela bych řekl, že jsem to i dodržel. Za 5 dní jsem zvládl 4x 3 fáze, najel 360km na kole, pravda jenom 7km uběhl a 1,5km odplaval, ale zase 3 hodiny odtančil převážně v rytmu samby (zdravím lýtka:-)). Víkend musím trošku přiblížit, protože tak propracované výmluvy k netrénování jsem dlouho neměl. V sobotu na 8 měnit kola na letní (vím, není to nejdřív, ale co už), na 9:00 do Grygova na krajský pohár družstev mladších žáků, kam nás pozval budoucí oddíl SK Vinary, kterému pochyběl hráč. Hrály ročníky narození 2000 a mladší, o Matýska (2003) jsem měl tedy oprávněné obavy, protože nebyl nasazen jako supermladší, v týmu byla ještě jedna mladší holčička, a hrál tak proti i o 3 roky starším soupeřům. Zvládl celkem 4 partie, po třetí smolné prohře v řadě to chudák obrečel a musel jsem použít všechny motivační finty z repertoáru, abych ho trochu rozptýlil před posledním utkáním. Naštěstí ho vyhrál, byť oddílu se celkově nedařilo a dokončil poslední. I o tomto je článek na internetu(pozn. na druhém snímku je náš Matěj, ty červené kraťasy za ním jsou moje:-)).
Po turnaji jsme pospíšili domů, nabalit věci, předat děti švagrům a hurrá směr Brno a pečená kolena od Alči. Co tak napsat o kolenou. K jezeru se tedy nepřblížila, leč k dokonalosti rozhodně ano:
Pěkně jsme se najedli, popili s kamarády (některé jsme pěkně dlouho neviděli) a vůbec se dobře poměli. Dopoledne po dosti rozvláčné snídani následoval návrat do Přerova, rychle vyzvednout děti, ještě rychleji poobědvat a razíme tentokrát směr sever, konkrétně Karlov pod Pradědem, do apartmánů Praděd, kde jsme dokončili prodloužený víkend.
Nádherné počasí, luxusní turistika, byť do Velkého Kotle a na Praděd se ještě kvůli sněhu nedalo, strana na Mravencovku a dál byla ovšem v pořádku, navíc se místy nacházela i místa se sněhem, který obsahoval tak maximálně 30% příměsí (bahno, jehličí a další složky vhodně zpestřující koulování:-)).
Na 1. máje navíc na Karlově probíhá retro prvomájový průvod a musím říct, že některé kreace v průvodu kromě veselí vyvolávaly (asi druhoplánově) mírné mrazení v zátylku "co kdyby zase....". Legrace naštěstí zvítězila:-). Průvod byl docela dlouhý, já přidám jenom obrázek ze začátku, byl opravdu půvabný:
Tím posledním odstavcem jsem se vlastně jenom volně přepnul do května, což samozřejmě nebylo účelem, zpět tedy k měsíčnímu bilancování.
Hodilo to impozantní 2,5km plavání za 50 minut. Tady můžu jenom zopakovat, že mě to fakt v bazéně nebere.
Následuje 95km běhu za 9:20, což je slušné, leč stovka nepadla. Záměr byl, běžecké botky na Karlově sebou také, chyběl jenom kousíček kousilínek: aspoň jednou se vykopat ven:-). Pozitivní je ovšem fakt, že celkové průměrné tempo se letos dostalo pod 6min na kilák.
Tanečky. Tento měsíc jich bylo méně. Odpadl jeden pátek, jeden jsme nemohli a šup, usmolených 10:40. Je ovšem pravda, že jsme úspěšně (teda zdaleka ještě ne dokonale, leč protančili konečně na hudbu) zvládli simple spin v jive, se kterou bojujeme od ledna, takže rovněž pokrok:-).
Kolo. Celkem spokojenost, najeto 1133,44 za 42,2hod (to se bude razdva Honzovi líbit:-). Je to skoro o 200 více než loni a podařilo se mi zatím udržet trend, kdy každý měsíc ujedu kousek více než loni. Celkem za první 4 měsíce letoška mám tedy najeto 3520km, statisticky by to tedy do desítky za rok zatím mělo vyjít.
Hodinově byl duben o 10 hodin slabší než březen, jehož 73 hodin asi hned tak nezopakuju i tak jsem ovšem spokojen, zejména když uvážím, že je duben o den kratší, že jo. Nejpozitivnější je ovšem na dubnu (doufám) definitivní prolomení metrákové hranice a návrat mezi lidi s dvoucifernou váhou, tzv. docenty:-)). Zde je důkaz místo slibů:
Tož vzhůru do května, to už se závoďákům třesou nedočkavostí kolena, mně ovšem jenom postačí, když se květnová předpověď počasí nepotvrdí a nebude porád škaredě:-)
Zahájil jsem pěkně volnou nedělí pro taneční závěrečné, kdy opravdu nebylo chuti na Apríla ještě někde bušit. No co, vzal čert prvního, že jo:-)
Další týdny se celkem hodně podobaly. V týdnu jsem celkem trénoval, dalo se jezdit do práce, i nějaké ty běhy přes poledne klaply, tancovalo se středa pátek, leč víkendy prostě nějak nešly.
Hned ten 1. to hodilo za celý víkend jenom 15km běhu, přednost dostal celodenní výlet a školní turnaj v člověče nezlob se dvojic rodič-dítě, který jsme s Matýskem slavně vyhráli:-)). I tak to dalo 36 km běhu a 250km na kole.
Další týden týden byl dost podobný. O víkendu jenom 20 běhu a 50 na kole, celkem ale 34km běhu a 290 kola. Navíc prémiový 1km plavání v hranickém aquaparku mezi tobogány a vířivkou:-)).
Týden od 16.4. to byla vyloženě špatenka. Dvoudenní služebka na trase Teplice Praha a v sobotu Matýskův 1. šachový turnaj, který jsem s ním absolvoval jako doprovod. Ušmudlaných 16km běhu a 240km kola. Za největší úspěch tak lze hodnotit výsledek v šachách, kde Matěj jako neregistrovaný v nejmladší kategorii ve své vůbec 1. soutěži (poprvé v životě hrál i proti hodinám) osadil pěkné 4. místo ze 14 se 4 výhrami, jednou (zbytečnou a medaili stojící) remízou a dvěma prohrami. V této kategorii bude soutěžit ještě příští rok, navíc jsme se dohodli na členství v šachovém klubu Vinary, takže je naděje na nějaká zlepšení, protože já už ho nemám co naučit:-). Upřímně řečeno, klepal jsem se víc než on, ale byl šťastný jak blecha, navíc o něm psali i na internetu, považte! :-). Mne to stálo hromadu nervů a prakticky celou sobotu. Až v neděli jsem se dostal na prima kolo. Do Olomouce totiž zavítal majkp, který projevil přání trochu obhlédnout místní okolí ze sedla bicyklu. Protože je nabušenej z Mallorcy, jenom se tak při společné jízdě poflakoval, zatímco já si dal docela kopce:-))
Poslední květnový týden byl jasně ložený víkend, musel jsem tedy v týdnu bušit, co se do sádla vejde. Docela bych řekl, že jsem to i dodržel. Za 5 dní jsem zvládl 4x 3 fáze, najel 360km na kole, pravda jenom 7km uběhl a 1,5km odplaval, ale zase 3 hodiny odtančil převážně v rytmu samby (zdravím lýtka:-)). Víkend musím trošku přiblížit, protože tak propracované výmluvy k netrénování jsem dlouho neměl. V sobotu na 8 měnit kola na letní (vím, není to nejdřív, ale co už), na 9:00 do Grygova na krajský pohár družstev mladších žáků, kam nás pozval budoucí oddíl SK Vinary, kterému pochyběl hráč. Hrály ročníky narození 2000 a mladší, o Matýska (2003) jsem měl tedy oprávněné obavy, protože nebyl nasazen jako supermladší, v týmu byla ještě jedna mladší holčička, a hrál tak proti i o 3 roky starším soupeřům. Zvládl celkem 4 partie, po třetí smolné prohře v řadě to chudák obrečel a musel jsem použít všechny motivační finty z repertoáru, abych ho trochu rozptýlil před posledním utkáním. Naštěstí ho vyhrál, byť oddílu se celkově nedařilo a dokončil poslední. I o tomto je článek na internetu(pozn. na druhém snímku je náš Matěj, ty červené kraťasy za ním jsou moje:-)).
Po turnaji jsme pospíšili domů, nabalit věci, předat děti švagrům a hurrá směr Brno a pečená kolena od Alči. Co tak napsat o kolenou. K jezeru se tedy nepřblížila, leč k dokonalosti rozhodně ano:
 |
| příbor je standardní steakový, zkuste odhadnout velikost kolínka :-) |
Pěkně jsme se najedli, popili s kamarády (některé jsme pěkně dlouho neviděli) a vůbec se dobře poměli. Dopoledne po dosti rozvláčné snídani následoval návrat do Přerova, rychle vyzvednout děti, ještě rychleji poobědvat a razíme tentokrát směr sever, konkrétně Karlov pod Pradědem, do apartmánů Praděd, kde jsme dokončili prodloužený víkend.
 |
| ten prostřední kluk je jenom půjčený od Jirky, jejich vlčáka jsem ovšem sebou odmítl. |
Na 1. máje navíc na Karlově probíhá retro prvomájový průvod a musím říct, že některé kreace v průvodu kromě veselí vyvolávaly (asi druhoplánově) mírné mrazení v zátylku "co kdyby zase....". Legrace naštěstí zvítězila:-). Průvod byl docela dlouhý, já přidám jenom obrázek ze začátku, byl opravdu půvabný:
Hodilo to impozantní 2,5km plavání za 50 minut. Tady můžu jenom zopakovat, že mě to fakt v bazéně nebere.
Následuje 95km běhu za 9:20, což je slušné, leč stovka nepadla. Záměr byl, běžecké botky na Karlově sebou také, chyběl jenom kousíček kousilínek: aspoň jednou se vykopat ven:-). Pozitivní je ovšem fakt, že celkové průměrné tempo se letos dostalo pod 6min na kilák.
Tanečky. Tento měsíc jich bylo méně. Odpadl jeden pátek, jeden jsme nemohli a šup, usmolených 10:40. Je ovšem pravda, že jsme úspěšně (teda zdaleka ještě ne dokonale, leč protančili konečně na hudbu) zvládli simple spin v jive, se kterou bojujeme od ledna, takže rovněž pokrok:-).
Kolo. Celkem spokojenost, najeto 1133,44 za 42,2hod (to se bude razdva Honzovi líbit:-). Je to skoro o 200 více než loni a podařilo se mi zatím udržet trend, kdy každý měsíc ujedu kousek více než loni. Celkem za první 4 měsíce letoška mám tedy najeto 3520km, statisticky by to tedy do desítky za rok zatím mělo vyjít.
Tož vzhůru do května, to už se závoďákům třesou nedočkavostí kolena, mně ovšem jenom postačí, když se květnová předpověď počasí nepotvrdí a nebude porád škaredě:-)
pátek 6. dubna 2012
Březen, na ..... vlezem
Původně mělo v názvu stát ...na trénink..., ale já vlastně netrénuju, takže na kolo lezu jenom tak, ne kvůli trénování:-)
Nicméně i tak by se dal březen hodnotit jako skoro tréninkový :-). Kromě toho to byl taky první měsíc, ve kterém jsem používal Forerunnera 910XT, a v neposlední řadě je to také měsíc, kdy jsme dojeli zlaté taneční a v sobotu 31.3. závěrečnou ukončili oficiálně plesovou sezónu. Je to taky první měsíc po 14-ti letech, který jsme prožili bez Růženky. Doufám, že jsou na ni v psíčím nebi hodní, zaslouží si to.
Vezmeme to tedy popořádku, zase od nejmenšího.
Plavání bylo rekordní, celých 8 kilometrů za 2,6 hodiny. Absolutně nejlepší plavecký měsíc za poslední léta:-).
V běhu došlo ke slušnému posunu, ani ne tak výkonnostnímu (nic neočekávaného:-), ale aspoň objemovému a to na 86km za cca osm a půl hodiny. Fakt jsem tento měsíc chtěl stovku uběhnout, v sobotu 31.3. tomu objektivně nebránilo nic kromě naprostého kopru, který však vyrostl na poli pohnojeném v pátek rožněným jehnětem a k němu vhodným vínem, čímž získal dopoledne pro mne nepřekonatelnou sílu a odpoledne už jsem na to neměl morálně. Moje milovaná žena totiž vydala na večerní ples striktní zákaz jakéhokoli náznaku únavy či bolavých nohou v průběhu plesu. Je přeci poslední, že ano, tak nemůžeme vynechat ani oddychový (hahahaha) walz, natož její milovanou sambu. A v neděli už holt bylo apríla:-)
Tím plynule přecházíme k tanci. Řeknu vám, docela se mi ulevilo, že "zlaťáci" končí, protože quick stepové a jive nové kombinace fakt nedávám. Teda v quick stepu už jsme skoro v polovině "sestavy", v jive ovšem sotva ve čtvrtině a i středeční tančírny jsou u těchto tanců pro mne očistcem.
Úleva ovšem trvala jenom několik dní, než jsme se dozvěděli, že ostatní frekventanti jsou zvyklí i po ukončení kurzu pokračovat, kromě středy se tedy budeme kulturně zdokonalovat ještě v pátek večer. Tak jsem zvědav, jak to mistři pojmou. Doufám, že lehce volněji :-). Tento měsíc už bylo tanečků méně, sotva 14 hodin.
No a jsme u kola, kde se mi dokonce podařilo najet o pár kilometrů více než loni a to celých 1252km za 47,5 hodiny s (konečně) jasnou převahou kilometrů na spešlíkovi.
Provedu-li tedy sumář, vidím, že březen umožnil stihnout skoro 73 hodin pohybových aktivit a k mé velké radosti dokopat váhu na hranici 100kg. Váha dokonce několikrát pár deka pod metrák ukázal, leč pokaždé po tréninku a před napitím, kterýmžto vážením si sice dělám radost, ale nepíšu ho do tabulky. Tam jsou jenom údaje z ranního měření:-).
No a to je za březen asi všechno, třeba se duben povede podobně, byť počasí zatím nevypadá :-).
Veselé Velikonoce všem čtenářům.
Nicméně i tak by se dal březen hodnotit jako skoro tréninkový :-). Kromě toho to byl taky první měsíc, ve kterém jsem používal Forerunnera 910XT, a v neposlední řadě je to také měsíc, kdy jsme dojeli zlaté taneční a v sobotu 31.3. závěrečnou ukončili oficiálně plesovou sezónu. Je to taky první měsíc po 14-ti letech, který jsme prožili bez Růženky. Doufám, že jsou na ni v psíčím nebi hodní, zaslouží si to.
Vezmeme to tedy popořádku, zase od nejmenšího.
Plavání bylo rekordní, celých 8 kilometrů za 2,6 hodiny. Absolutně nejlepší plavecký měsíc za poslední léta:-).
V běhu došlo ke slušnému posunu, ani ne tak výkonnostnímu (nic neočekávaného:-), ale aspoň objemovému a to na 86km za cca osm a půl hodiny. Fakt jsem tento měsíc chtěl stovku uběhnout, v sobotu 31.3. tomu objektivně nebránilo nic kromě naprostého kopru, který však vyrostl na poli pohnojeném v pátek rožněným jehnětem a k němu vhodným vínem, čímž získal dopoledne pro mne nepřekonatelnou sílu a odpoledne už jsem na to neměl morálně. Moje milovaná žena totiž vydala na večerní ples striktní zákaz jakéhokoli náznaku únavy či bolavých nohou v průběhu plesu. Je přeci poslední, že ano, tak nemůžeme vynechat ani oddychový (hahahaha) walz, natož její milovanou sambu. A v neděli už holt bylo apríla:-)
Tím plynule přecházíme k tanci. Řeknu vám, docela se mi ulevilo, že "zlaťáci" končí, protože quick stepové a jive nové kombinace fakt nedávám. Teda v quick stepu už jsme skoro v polovině "sestavy", v jive ovšem sotva ve čtvrtině a i středeční tančírny jsou u těchto tanců pro mne očistcem.
Úleva ovšem trvala jenom několik dní, než jsme se dozvěděli, že ostatní frekventanti jsou zvyklí i po ukončení kurzu pokračovat, kromě středy se tedy budeme kulturně zdokonalovat ještě v pátek večer. Tak jsem zvědav, jak to mistři pojmou. Doufám, že lehce volněji :-). Tento měsíc už bylo tanečků méně, sotva 14 hodin.
No a jsme u kola, kde se mi dokonce podařilo najet o pár kilometrů více než loni a to celých 1252km za 47,5 hodiny s (konečně) jasnou převahou kilometrů na spešlíkovi.
Provedu-li tedy sumář, vidím, že březen umožnil stihnout skoro 73 hodin pohybových aktivit a k mé velké radosti dokopat váhu na hranici 100kg. Váha dokonce několikrát pár deka pod metrák ukázal, leč pokaždé po tréninku a před napitím, kterýmžto vážením si sice dělám radost, ale nepíšu ho do tabulky. Tam jsou jenom údaje z ranního měření:-).
No a to je za březen asi všechno, třeba se duben povede podobně, byť počasí zatím nevypadá :-).
Veselé Velikonoce všem čtenářům.
neděle 25. března 2012
Vítání jara
Pravidelné tréninkové týdenní sumáře jsem sice zrušil, těžko mi to ovšem zabránit v troše pochlubení se, když se náhodou nějaký ten týden docela povede. A 1. jarní stál fakt zato.
Sice jsem aktuálně docela utahaný, ale příští týden bude sportovně malinko volnější, daleko pracovnější, vše je tedy v pořádku a rovnováze :-).
V pondělí jsem se moc těšil na hezky slunečný začínající týden. Ráno sice poprchalo, než jsem dojel do Olomouce, bylo ale po dešti a já před deštěm ujížděl, zbyl tedy čas na rychlé přezutí a krátký klus v parku. Po osmé už jsem bušil do stroje :-) a v podvečer se hezky projel při zapadajícím sluníčku.
Úterý se slunko ukecávat nenechalo a svítilo od rána, byť do mrazu, proti únoru ovšem takovému letnímu mrazíku.... Hezky třicítka ráno, přes poledne 2 kiláky v bazénu a večer malinko natažené kolo.
Ve středu jsem odjel jenom kolo do práce a zpět. Protože jsem ale ráno vstal a pohl, mohl jsem odpoledne před tanečkama stihnout 50km. Dobrý, sice už jsem večer sotva pletl nohama, ale samby, chachy, walzy a další radosti byly odkrouženy převážně k manželčině spokojenosti.
Čtvrteční ráno jsem se hodně pošetřil s tím, že bude trochu volnější jízda, takže pohoda. Mimo plán mě ale ukecal kolega na krátký polední klus, no jo no, když mě je tak lehké ovlivnit :-), cesta zpět už potom tak v pohodě nebyla. Ono 4 dny po třech fázích jsou pro nesportovce trochu náročné.
V pátek jsem měl řešit nějaké domácí záležitosti a zařídil si tedy půlden dovolené. Záležitosti se nakonec vyřešily samy a já se rozhodl půl den volna ponechat s pokořením první letošní stovky na kole. No krásně jsem se projel. Sice trochu foukalo, ale přejel jsem Sv. Kopeček i Kozlov, cesty po zimě utrpěly menší šrámy, než jsem se obával, velká spokojenost i únava.
Na sobotu jsem po pátečním delším kole zařadil volno. Vyjeli jsme s dětmi autobusem do Tršic a vrátili se zpět přes les pěšky na hodně, ale fakt hodně pozdní oběd s pár kiláky v nohách.
V neděli byli po kratší noci taneční operativně zařazeny již na 8. ráno (i již podle letního času) a protože quick stepové novoty pořád nějak neprotančujeme, lekce se natáhla na 2,5 hodiny.
Naše "koňařka" Maruška má odpoledne jezdecký kroužek v Majetíně, tak jsem jí naordinoval cestu tam i zpět na kole s tím, že jsem tam dojel s ní, vrátil se domů a lehkou oklikou tam dojel i pro ni a domů.
Celková čísla jsou ovšem zajímavá. Za týden jsem odplaval 2km za 38 minut, uběhl 14km za 1:20, protančil nějaké 4 hodiny a na kole objel 444km za 16:48.
Z kola mám fakt radost, dokonce mám chvílemi pocit, jakoby to i malinko jelo. Do kopce zatím moc ne, ale ještě musí spadnout i nějaké to kilo, aby mělo smysl se bavit o kopích :-).
Tož ať jsme zdraví!
Sice jsem aktuálně docela utahaný, ale příští týden bude sportovně malinko volnější, daleko pracovnější, vše je tedy v pořádku a rovnováze :-).
V pondělí jsem se moc těšil na hezky slunečný začínající týden. Ráno sice poprchalo, než jsem dojel do Olomouce, bylo ale po dešti a já před deštěm ujížděl, zbyl tedy čas na rychlé přezutí a krátký klus v parku. Po osmé už jsem bušil do stroje :-) a v podvečer se hezky projel při zapadajícím sluníčku.
Úterý se slunko ukecávat nenechalo a svítilo od rána, byť do mrazu, proti únoru ovšem takovému letnímu mrazíku.... Hezky třicítka ráno, přes poledne 2 kiláky v bazénu a večer malinko natažené kolo.
Ve středu jsem odjel jenom kolo do práce a zpět. Protože jsem ale ráno vstal a pohl, mohl jsem odpoledne před tanečkama stihnout 50km. Dobrý, sice už jsem večer sotva pletl nohama, ale samby, chachy, walzy a další radosti byly odkrouženy převážně k manželčině spokojenosti.
Čtvrteční ráno jsem se hodně pošetřil s tím, že bude trochu volnější jízda, takže pohoda. Mimo plán mě ale ukecal kolega na krátký polední klus, no jo no, když mě je tak lehké ovlivnit :-), cesta zpět už potom tak v pohodě nebyla. Ono 4 dny po třech fázích jsou pro nesportovce trochu náročné.
V pátek jsem měl řešit nějaké domácí záležitosti a zařídil si tedy půlden dovolené. Záležitosti se nakonec vyřešily samy a já se rozhodl půl den volna ponechat s pokořením první letošní stovky na kole. No krásně jsem se projel. Sice trochu foukalo, ale přejel jsem Sv. Kopeček i Kozlov, cesty po zimě utrpěly menší šrámy, než jsem se obával, velká spokojenost i únava.
Na sobotu jsem po pátečním delším kole zařadil volno. Vyjeli jsme s dětmi autobusem do Tršic a vrátili se zpět přes les pěšky na hodně, ale fakt hodně pozdní oběd s pár kiláky v nohách.
V neděli byli po kratší noci taneční operativně zařazeny již na 8. ráno (i již podle letního času) a protože quick stepové novoty pořád nějak neprotančujeme, lekce se natáhla na 2,5 hodiny.
Naše "koňařka" Maruška má odpoledne jezdecký kroužek v Majetíně, tak jsem jí naordinoval cestu tam i zpět na kole s tím, že jsem tam dojel s ní, vrátil se domů a lehkou oklikou tam dojel i pro ni a domů.
Celková čísla jsou ovšem zajímavá. Za týden jsem odplaval 2km za 38 minut, uběhl 14km za 1:20, protančil nějaké 4 hodiny a na kole objel 444km za 16:48.
Z kola mám fakt radost, dokonce mám chvílemi pocit, jakoby to i malinko jelo. Do kopce zatím moc ne, ale ještě musí spadnout i nějaké to kilo, aby mělo smysl se bavit o kopích :-).
Tož ať jsme zdraví!
pátek 2. března 2012
Únor, vydrž až do jara
Jako školák jsem míval hodně rád knížku Vitalije Biankiho Lesní noviny. Stále si pamatuji strhující souboje smrkového a březového porostu, kdy smrky měly větve-pracky a břízy větve-ruce a jednou snad dokonce ty břízky i vyhrály a místo temné smrčiny vyrostl veselý březový háj plný radostně se pasoucích lesních sudokopytníků.
O tom ovšem únorové bilancování být nemůže, když jsem tak jako trochu sportovní blogger;-). Já si na Biankiho v únoru často vzpomněl z jiného důvodu. V Lesních novinách měl totiž každý měsíc nějaké motto. S ohledem na realitu sibiřských lesů, kterých se knížka týká, bylo motto února "vydrž až do jara" a já si ho dnes bezostyšně vypůjčil.
I na žírné Hané totiž únor mrazil jako už dlouho ne. Nebudu zbytečně plýtvat formulacemi, že takovou zimu nepamatuji, protože už toho pamatuji tolik, že si vlastně správně nepamatuji nic:-), ale pár únorových dní byla kosa jaxviňa a já chtěl vydržet jezdit na kole až do jara. Tolik tedy k Biankimu.
Podobně jako minulý měsíc začneme od nejslabšího, kterým je, podobně jako minulý měsíc:-), plavání.
To má ovšem díky žhavé novince Garmin Forerunner 910XT zcela nový rozměr a dá se očekávat, že březnová plavecká čísla budou rekordní s očekávaným atakem možná až 10 km za měsíc :-D.
Na 910XT připravuji recenzi pro etriatlon, dávám si na ní tedy velice záležet a potřebuji nutně i data z plavání.... Jako malý předkrm nabízím odkaz na svůj úplně 1. plavecký trénink s novými hodinkami.Tento trénink je rovněž celé moje únorové plavání. Tzn. 1700m za 35 minut.
Druhou trochu popelkou je běh. Novoroční předsevzetí jsem si dal aspoň 100km měsíčně, leč únor je měsíc plesů a při víkendovém trojboji pátek ples, sobota ples, neděle prodloužená už zamýšlené delší běhy prostě nedávám a i tak jsem v pondělí marnější než v pondělí po moraviamanovi :-)
Celkem jsem tedy odběhal něco přes 62 km a zabil tím něco málo přes 6,5 hodiny. Oproti lednu se tedy nepatrně blížím průměrnému tempu 6 na kilák ;-P
Plánovaně nejnabitější sportovní aktivitou bylo asi nepřekvapivě kolo. V únoru jsem natočil 585 kiláků za nějakých 25,5 hodiny, čímž jsem dokonce o 30km překonal leden, který má navíc o 2 dny více než letošní únor ;-). Pozornějšímu počtáři již také vyšlo, že jsem v únoru dohrkal první letošní cyklistickou tisícovku. Jak se hrkalo, píšu trochu v detailu tady, zde jenom trochu pyšně poznamenám, že tam není ani jeden trenažérový kilák, všechno poctivý bike venku.
No a na konec jsem si nechal už nikoli sportovní ale jen pohybovou aktivitu (že Michale:-), kterou je společenský tanec. Doběhl nám sice v lednu kurs salsy, zase jsme ale absolvovali 2 prodloužené, jež v podání Šrámkových představují 4 hodiny nonstop taneční hudby a poraď si s tím, jak chceš, celková taneční "hodináž" je tedy opět slušných 21,3 hodiny.
Abych téma náročnosti tance trochu objektivizoval (a samozřejmě také zkusil vyvolat nějaký flame), dal jsem pár tančíren vybaven nejen tepákem, ale i krokoměrem. Data jsou to, myslím, docela zajímavá a komu se třeba takovýto taneční trénink zdá neaktivní, nechť vezme alespoň v potaz, že tento konkrétní byl ve dni 4. fáze.
Tož tolik asi k únoru (málem bych zapomněl na součet sportovních a pohybově aktivních hodin, kterých to hodilo 53) a hurrá na březen. Loni už jsem ve 3. měsíci najel přes 1200km, uvidíme tedy, jak se bude v honu na 10k zkraje jara dařit.
Provázej nás síla :-)
O tom ovšem únorové bilancování být nemůže, když jsem tak jako trochu sportovní blogger;-). Já si na Biankiho v únoru často vzpomněl z jiného důvodu. V Lesních novinách měl totiž každý měsíc nějaké motto. S ohledem na realitu sibiřských lesů, kterých se knížka týká, bylo motto února "vydrž až do jara" a já si ho dnes bezostyšně vypůjčil.
I na žírné Hané totiž únor mrazil jako už dlouho ne. Nebudu zbytečně plýtvat formulacemi, že takovou zimu nepamatuji, protože už toho pamatuji tolik, že si vlastně správně nepamatuji nic:-), ale pár únorových dní byla kosa jaxviňa a já chtěl vydržet jezdit na kole až do jara. Tolik tedy k Biankimu.
Podobně jako minulý měsíc začneme od nejslabšího, kterým je, podobně jako minulý měsíc:-), plavání.
To má ovšem díky žhavé novince Garmin Forerunner 910XT zcela nový rozměr a dá se očekávat, že březnová plavecká čísla budou rekordní s očekávaným atakem možná až 10 km za měsíc :-D.
Na 910XT připravuji recenzi pro etriatlon, dávám si na ní tedy velice záležet a potřebuji nutně i data z plavání.... Jako malý předkrm nabízím odkaz na svůj úplně 1. plavecký trénink s novými hodinkami.Tento trénink je rovněž celé moje únorové plavání. Tzn. 1700m za 35 minut.
Druhou trochu popelkou je běh. Novoroční předsevzetí jsem si dal aspoň 100km měsíčně, leč únor je měsíc plesů a při víkendovém trojboji pátek ples, sobota ples, neděle prodloužená už zamýšlené delší běhy prostě nedávám a i tak jsem v pondělí marnější než v pondělí po moraviamanovi :-)
Celkem jsem tedy odběhal něco přes 62 km a zabil tím něco málo přes 6,5 hodiny. Oproti lednu se tedy nepatrně blížím průměrnému tempu 6 na kilák ;-P
Plánovaně nejnabitější sportovní aktivitou bylo asi nepřekvapivě kolo. V únoru jsem natočil 585 kiláků za nějakých 25,5 hodiny, čímž jsem dokonce o 30km překonal leden, který má navíc o 2 dny více než letošní únor ;-). Pozornějšímu počtáři již také vyšlo, že jsem v únoru dohrkal první letošní cyklistickou tisícovku. Jak se hrkalo, píšu trochu v detailu tady, zde jenom trochu pyšně poznamenám, že tam není ani jeden trenažérový kilák, všechno poctivý bike venku.
No a na konec jsem si nechal už nikoli sportovní ale jen pohybovou aktivitu (že Michale:-), kterou je společenský tanec. Doběhl nám sice v lednu kurs salsy, zase jsme ale absolvovali 2 prodloužené, jež v podání Šrámkových představují 4 hodiny nonstop taneční hudby a poraď si s tím, jak chceš, celková taneční "hodináž" je tedy opět slušných 21,3 hodiny.
Abych téma náročnosti tance trochu objektivizoval (a samozřejmě také zkusil vyvolat nějaký flame), dal jsem pár tančíren vybaven nejen tepákem, ale i krokoměrem. Data jsou to, myslím, docela zajímavá a komu se třeba takovýto taneční trénink zdá neaktivní, nechť vezme alespoň v potaz, že tento konkrétní byl ve dni 4. fáze.
Tož tolik asi k únoru (málem bych zapomněl na součet sportovních a pohybově aktivních hodin, kterých to hodilo 53) a hurrá na březen. Loni už jsem ve 3. měsíci najel přes 1200km, uvidíme tedy, jak se bude v honu na 10k zkraje jara dařit.
Provázej nás síla :-)
čtvrtek 23. února 2012
Několik postřehů k zimnímu ježdění
Vypadá to, že zima je pomalu ale jistě ve své největší síle u konce. Chvíli sice dělala dojem úplné absence, ale nakonec v únoru zvádla všechny teplotní průměry dohnat :-).
No a na těch pár dní v únoru, kdy ranní teploty padaly ke 20C, denní sotva přelézaly 15C a podvečerní se zase rády blížily ranním, vyšlo tedy vlastně celé moje zimní ježdění. Sice jsem si to v lednu nemyslel, ale jízda v lednu byla spíše "zimní" než zimní, protože -2-3C jsou fakt sranda. Hodnoceno ovšem z pohledu zkušenosti s -20C, v lednu jsem si připadal drsně až až i při teplotách lehce nad nulou:-)
Jaké zkušenosti jsem si tedy odnesl? Tady jsou v mírně chaotickém pořadí:
1) v mraze může jezdit jenom člověk veselé mysli. Slzy totiž na řasách mrznou a stačí chvíle, aby led lepil víčka k sobě a smutný muž/žena ztratil kontrolu na strojem:-)
2) střepy na silnici zůstávají většinou po pitomcích, v mrazech ale po megapitomcích. Řešit defekt je opravdu náročné, ve finále až bolestivé.
3) máte-li na MTB galuskové ventilky, pravděpodobně se vám do otvoru v ráfku nevejde autoventilek. Ověřeno při získávání bodu 2 :-P
4) základ jsou boty (kotníkové merelly, 2x vlněné podkolenky), rukavice (lyžařské goretexové), kukla a čepice (ve větru s windstopem). Stehna pálící od chladu se dají vydržet, případně trochu rozehnat vyšší kadencí, se zmrzlými prsty se nedá dělat nic, než dojet rychle do tepla a příště vzít pořádné rukavice. Botky to samé, hlava je o dutiny. Jinak i v -20 mi na vršek stačil tenký nátělník od moiry, tenký rolák od craftu, triko od devolda a nahoru tenká softshellka zase od craftu. Na nohy spoďáry progress a čapáky s neprofukem Kalas.
5) je potřeba dýchat nosem. Jako všechno nové to chce trochu cviku, přičemž mráz na kole je ideální příležitost, jinak bych si asi spálil pajšl. S tím souvisí i držet rozumně nízkou intenzitu, aby se člověk moc nerozpotil. Blbý je, že jsem se v dýchání nosem tak zdokonalil, až jsem udýchal krátkodobě 160 tepů, takže se párkrát s intenzitou zapomněl:-).
Nezanedbatelnou výhodou dýchání nosem je rovněž výrazně nižší zamlžení brýlí při zastavení.
6) s vysokou pravděpodobností v silných mrazech opravdu roste hustota oleje v rohlíkovi, čímž se zvyšuje odpor planetové převodovky v rohlíkovi. V rámci objektivity musím poznamenat možnost varianty výrazného zhoršení výkonnosti vlivem chladu na organismus a tedy menší vliv tuhého rohlíka, případně možnost jistého zlepšení. Po odeznění mrazů mám totiž pocit (podložený o 2-3km vyššími průměry při stejných tepech na stejných tratích), že mi to jezdí podstatně lépe.
7) je dost dobře možné, že pohyb v chladu opravdu posiluje imunitu. Letos po hrozně dlouhé době jsem přestál období říjen - únor bez jakéhokoli zdravotního problému, dokonce i bez rýmičky či kašlíčku. To fakt nepamatuji.
Tolik asi k exaktním zkušenostem. O těch neexaktních typu romantika průjezdu lesíkem "Království" v hluboké tmě, kde jenom ledky předních světel pableskují v očích lesní zvěře se šířit nemohu, nemaje dostatečně romantické literární střevo. No protože "jediné, v čom sa vyznám je rock, poviem to jednoducho ako viem":-)), jízda v mraze po tmě je opravdu zážitek. Chce to vhodně volit trasu, tempo, vybavení ale stojí to za to. Tož hezký večer.
P.S.: příště se potkáme asi u únorového bilancování, ale přespříště už bude skoro jistě hotová recenze Garmina 910XT, zítra by měl být v poště!
No a na těch pár dní v únoru, kdy ranní teploty padaly ke 20C, denní sotva přelézaly 15C a podvečerní se zase rády blížily ranním, vyšlo tedy vlastně celé moje zimní ježdění. Sice jsem si to v lednu nemyslel, ale jízda v lednu byla spíše "zimní" než zimní, protože -2-3C jsou fakt sranda. Hodnoceno ovšem z pohledu zkušenosti s -20C, v lednu jsem si připadal drsně až až i při teplotách lehce nad nulou:-)
Jaké zkušenosti jsem si tedy odnesl? Tady jsou v mírně chaotickém pořadí:
1) v mraze může jezdit jenom člověk veselé mysli. Slzy totiž na řasách mrznou a stačí chvíle, aby led lepil víčka k sobě a smutný muž/žena ztratil kontrolu na strojem:-)
2) střepy na silnici zůstávají většinou po pitomcích, v mrazech ale po megapitomcích. Řešit defekt je opravdu náročné, ve finále až bolestivé.
3) máte-li na MTB galuskové ventilky, pravděpodobně se vám do otvoru v ráfku nevejde autoventilek. Ověřeno při získávání bodu 2 :-P
4) základ jsou boty (kotníkové merelly, 2x vlněné podkolenky), rukavice (lyžařské goretexové), kukla a čepice (ve větru s windstopem). Stehna pálící od chladu se dají vydržet, případně trochu rozehnat vyšší kadencí, se zmrzlými prsty se nedá dělat nic, než dojet rychle do tepla a příště vzít pořádné rukavice. Botky to samé, hlava je o dutiny. Jinak i v -20 mi na vršek stačil tenký nátělník od moiry, tenký rolák od craftu, triko od devolda a nahoru tenká softshellka zase od craftu. Na nohy spoďáry progress a čapáky s neprofukem Kalas.
5) je potřeba dýchat nosem. Jako všechno nové to chce trochu cviku, přičemž mráz na kole je ideální příležitost, jinak bych si asi spálil pajšl. S tím souvisí i držet rozumně nízkou intenzitu, aby se člověk moc nerozpotil. Blbý je, že jsem se v dýchání nosem tak zdokonalil, až jsem udýchal krátkodobě 160 tepů, takže se párkrát s intenzitou zapomněl:-).
Nezanedbatelnou výhodou dýchání nosem je rovněž výrazně nižší zamlžení brýlí při zastavení.
6) s vysokou pravděpodobností v silných mrazech opravdu roste hustota oleje v rohlíkovi, čímž se zvyšuje odpor planetové převodovky v rohlíkovi. V rámci objektivity musím poznamenat možnost varianty výrazného zhoršení výkonnosti vlivem chladu na organismus a tedy menší vliv tuhého rohlíka, případně možnost jistého zlepšení. Po odeznění mrazů mám totiž pocit (podložený o 2-3km vyššími průměry při stejných tepech na stejných tratích), že mi to jezdí podstatně lépe.
7) je dost dobře možné, že pohyb v chladu opravdu posiluje imunitu. Letos po hrozně dlouhé době jsem přestál období říjen - únor bez jakéhokoli zdravotního problému, dokonce i bez rýmičky či kašlíčku. To fakt nepamatuji.
Tolik asi k exaktním zkušenostem. O těch neexaktních typu romantika průjezdu lesíkem "Království" v hluboké tmě, kde jenom ledky předních světel pableskují v očích lesní zvěře se šířit nemohu, nemaje dostatečně romantické literární střevo. No protože "jediné, v čom sa vyznám je rock, poviem to jednoducho ako viem":-)), jízda v mraze po tmě je opravdu zážitek. Chce to vhodně volit trasu, tempo, vybavení ale stojí to za to. Tož hezký večer.
P.S.: příště se potkáme asi u únorového bilancování, ale přespříště už bude skoro jistě hotová recenze Garmina 910XT, zítra by měl být v poště!
úterý 31. ledna 2012
2012 leden, kurňa konečně trochu kosa na kole
Máme tady první letošní měsíční bilancování. A je docela co, přestože rozjezd po výrazně prohýřeném Silvestru nevypadal moc novoročně entuziasticky a ani zahájení plesové sezóny mi moc do noty nehrálo.
Do Nového roku jsem si řekl, že bych měl zatím jezdit aspoň 500km měsíčně (venku), odběhnout aspoň stovečku, něco odposilovat, když bude aspoň trochu morál i trochu odplavat no a tančit až do roztrhání střevíců :-).
Ten poslední bod byl asi nejlehčí, protože už nám začaly začaly zlaté kurzy taneční školy Šrámkových a navíc ještě dojížděly kursy salsy, kterou jsme zařadili na podzim po ukončení kursů stříbrných, ale nějak organizačně nevyšlo dojet lekce do konce roku a 3 tak zbyly do ledna. Tím pádem nám v lednu vykvetly 3 neděle, kdy jsme ráno 10-12 tančily v tanečních a 15-17 drtili latinské rytmy. Zejména kombinace 2 + 2 ráno samba a odpo salsa dala nožkám pěkně pokouřit. Asi i díky tomu jsem na parketu (a to nepočítám plesy:-) odkroužil téměř 20 hodin.
Pro remcaly, že tanec je houby, jsem si pořídil garminí čidlo kroků a jednu tančírnu změřil. Docela zajímavé, řekl bych.
Pak tady máme běh. Klaplo jenom 94km, dneska jsem dojel z kola tak zmrzlej, že už prostě nebyl morál ještě jednou do té kosy vyrazit. Jelikož jsem teď totální pomalík, trvalo mi to skoro 10 a půl hodiny.
Dalším důvodem/výmluvou je taky to, že jsem předminulý čtvrtek hodil na zamrzlé kaluži záda jak blázen a narazil si jak hrudní páteř, tak i obě zápěstí, což mě limitovalo asi týden v běhu a skoro 14 dní při cvičení. Ale přežil jsem, zápěstí už gut, záda cítím, ale už to taky ustupuje.
Posilovna je další kapitolka pro zimní radovánky, v souvislosti s výše uvedeným ale už skoro 14 dní neposiluju. Z toho plyne víceméně srandovní 3,5 hodiny.
Zase jsem ale vlezl do vody, kde jsem zvládl neuvěřitelné 2 hodiny a 6,5km, což je více než třetina mého loňského objemu za celý rok :-P.
A jsme u kola, protože to nejlepší na konec, že jo:-). Kromě hromady dní, kdy jsem musel "Prahovat" nebo řešit nákupy cestou z práce, mám 100% dojíždění do práce na kole. Za leden to hodilo 553km za skoro přesně 25 hodin. Kdybych nelaboroval s defektama (krásný tmavěhnědý střep, který jsem našel až na potřetí, kdy jsem mimo jiné zjistil, že třeba duše s autoventilkem nejde do každého ráfku, zejména pokud člověk používá duše ventilky galuskovými:-).
No samolibě musím říct, že poslední 2 výlety tento týden v teplotách po -10C jsou opravdovým zážitkem. Zejména dnešní pachtění proti větru v -13C cestou z práce mě stálo fakt hromadu sil. Ale rozmrzání je fajn, mám ho rád :-).
Na konec jenom shrnutí: kdo pilně počítal vyšlo mu, že jsem pohybovými aktivitami strávil lehce přes 60 hodin. Takže celkem spokojenost.
Uvidíme, jak to půjde v únoru.
Do Nového roku jsem si řekl, že bych měl zatím jezdit aspoň 500km měsíčně (venku), odběhnout aspoň stovečku, něco odposilovat, když bude aspoň trochu morál i trochu odplavat no a tančit až do roztrhání střevíců :-).
Ten poslední bod byl asi nejlehčí, protože už nám začaly začaly zlaté kurzy taneční školy Šrámkových a navíc ještě dojížděly kursy salsy, kterou jsme zařadili na podzim po ukončení kursů stříbrných, ale nějak organizačně nevyšlo dojet lekce do konce roku a 3 tak zbyly do ledna. Tím pádem nám v lednu vykvetly 3 neděle, kdy jsme ráno 10-12 tančily v tanečních a 15-17 drtili latinské rytmy. Zejména kombinace 2 + 2 ráno samba a odpo salsa dala nožkám pěkně pokouřit. Asi i díky tomu jsem na parketu (a to nepočítám plesy:-) odkroužil téměř 20 hodin.
Pro remcaly, že tanec je houby, jsem si pořídil garminí čidlo kroků a jednu tančírnu změřil. Docela zajímavé, řekl bych.
Pak tady máme běh. Klaplo jenom 94km, dneska jsem dojel z kola tak zmrzlej, že už prostě nebyl morál ještě jednou do té kosy vyrazit. Jelikož jsem teď totální pomalík, trvalo mi to skoro 10 a půl hodiny.
Dalším důvodem/výmluvou je taky to, že jsem předminulý čtvrtek hodil na zamrzlé kaluži záda jak blázen a narazil si jak hrudní páteř, tak i obě zápěstí, což mě limitovalo asi týden v běhu a skoro 14 dní při cvičení. Ale přežil jsem, zápěstí už gut, záda cítím, ale už to taky ustupuje.
Posilovna je další kapitolka pro zimní radovánky, v souvislosti s výše uvedeným ale už skoro 14 dní neposiluju. Z toho plyne víceméně srandovní 3,5 hodiny.
Zase jsem ale vlezl do vody, kde jsem zvládl neuvěřitelné 2 hodiny a 6,5km, což je více než třetina mého loňského objemu za celý rok :-P.
A jsme u kola, protože to nejlepší na konec, že jo:-). Kromě hromady dní, kdy jsem musel "Prahovat" nebo řešit nákupy cestou z práce, mám 100% dojíždění do práce na kole. Za leden to hodilo 553km za skoro přesně 25 hodin. Kdybych nelaboroval s defektama (krásný tmavěhnědý střep, který jsem našel až na potřetí, kdy jsem mimo jiné zjistil, že třeba duše s autoventilkem nejde do každého ráfku, zejména pokud člověk používá duše ventilky galuskovými:-).
No samolibě musím říct, že poslední 2 výlety tento týden v teplotách po -10C jsou opravdovým zážitkem. Zejména dnešní pachtění proti větru v -13C cestou z práce mě stálo fakt hromadu sil. Ale rozmrzání je fajn, mám ho rád :-).
Na konec jenom shrnutí: kdo pilně počítal vyšlo mu, že jsem pohybovými aktivitami strávil lehce přes 60 hodin. Takže celkem spokojenost.
Uvidíme, jak to půjde v únoru.
pátek 6. ledna 2012
Takové nějaké bilancování jakoby na konci roku 2011
Byl to takový podivný rok, ledacos se povedlo, cosi se taky nepovedlo a závěr roku se zejména pracovně totálně podělal. Protože zde ale není to správné místo pro realizování stížností na profesní život, nebudu s tím víc otravovat.
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně.
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!
V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).
Začátek byl vyloženě zážitkový: výron v kotníku v samém závěru roku 2010 a jeho repete již v roce 2011. Zkusit se prý má všechno, ale nemůžu se zbavit pocitu, že to platí hlavně pro objevitele slepých uliček, kteří po vzoru cimrmanovského "vypouštěním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne", ukazují "tudy ne přátelé" zjišťují, že "opakovaným výronem v levém kotníku běžecké výkonnosti nepomůžete" :-).
K výše uvedenému je ovšem nutno poznamenat, že opakovaný výron může mít celkem pozitivní vliv na přístup k cyklistice. Ono totiž kolo kotníku vadí daleko méně než běh a když se k tomu připojí velmi mírný konec zimy, může pacient dojít k totálnímu přehodnocení ježdní v chladnějším počasí, byť na starém křápu. Toto přehodnocení mělo 3 důsledky, ke kterým se ještě dostaneme.
Začal jsem tedy jezdit venku celkem brzo, zvýšil odolnost vůči počasí a hle, jarní naježděné kilometry začaly vypadat celkem utešeně. Bohužel, očekávaný úbytek váhy se nedostavil, protože ročník 1971, kromě toho že je i můj, je i velmi silně zastoupen mezi mými kamarády, takže tak propařený druhý kvartál jsem ještě v žádném roce svého života asi nezažil :-). Pro ty pomalejší jenom připomínám, že zmíněný ročník slavil v roce 2011 kulaté 40. narozeniny.
Taky jsme s manželkou začali tancovat, což je možná úplně nejpozitivnější věc roku 2011 s celkem jasným přesahem do let následujících. Tedy minimálně do roku 2012, kde aktuálně zrovna končíme běh salsy a 15. ledna začínáme zlatý kurz, kde se asi pár let zdržíme, nic vyššího totiž zatím Šrámkovi v nabídce nemají :-).
Z důvodu bachratosti jsem neujel ani dlouhého mamuta, který tak zůstává do letošního roku, ovšem podmínkou nutnou pro absolutorium je váha pod 95 kilo, jinak to nemá cenu ani zkoušet. 105 prostě přes ty krpály v požadovaném čase převalit nedokážu a je možné, že ani 95. Tož uvidíme.
Jinak se ovšem žádné dramatické cíle nekonaly, ony se vlastně nekonaly žádné sportovní cíle. Že nebudu běhat jsem dodržel, že nebudu plavat jsem taky dodržel, vlastně dobrý rok :-).
Tím se dostáváme k výše zmíněným 3 důsledkům výronu a jeho vlivu na cyklistickou výkonnost.
1. změna přístupu k zimnímu ježdění a to tak totální, že jsem prodal Elita Real Axioma a indoor ježdění definitivně zavrhl.
2. pořídil jsem si fakt slušného zimáka:-)
3. najel jsem absolutně nejvyšší roční kilometráž v životě
Posuneme se tedy do kategorie čísel. Odplaval jsem imozantních 14,4 km za 4:48. Víte o někom se sportovním deníkem evidujícím plaváním a majícím méně? Podobně impozantní je běh, nevypadá jako plavání jenom proto, že už jsem to prostě v závěru roku nevydržel. Celkem 228km za 24:50. Jak běh tak kolo jsou do níže za posledních 6 let rovněž rekordní :-P.
Lepší už to byla s tanečkama, kde jsme parket brousili slušných 119 hodin. Opět rekord, byť trochu laciný, neb jde o 1. rok.
No a nejlepší na konec. Krásných 9516km za 371:12. Tu desítku už jsem prostě nestihl a né že bych se nesnažil, za listopad prosinec jsem tam natlačil přes 1100km. Tož letos, kurňa!
Celkem to tedy hodilo necelých 520 hodin, což je pro mne překvapivě hodně.
Na závěr se asi mrknem na tzv. "sportovní cíle":
1) nezranit se, hlavně nějak přeskákat ten kotník mrchu
2) zkusit dlouhého mamuta s váhovou podmínkou
3) z jakýchsi pochybných důvodů jsem se přihlásil do Mělic, tak uvidím, jestli mě to do jara nepřejde
4) rozhodně pojedu Osecký triatlon, mám tam prima sázku, takže musím. Bude to prima taškařice
5) jsou i nějaké běžecké cíle, takže možná zkusím Rohálovku, to uvidím, jak na tom budu, ale Grymovskou s pólistama si rozhodně nenechám ujít
6) jo a samozřejmě najet těch 10k na kole. Technika na to je, tož s chutí do toho!
V roce 2012 přeji všem čtenářům hlavně hodně spokojenosti a zdraví, všechno ostatní už nějak zařídíte sami ;-).
sobota 3. prosince 2011
Listopadové bilancování
Nějak mi ten blog skomírá. Tak trochu ho vidím stejně jako s0cketka, když mám v hlavě téma, není čas nebo chuť. Když je čas i chuť, nějak chybí aktuální silné téma.
Třeba článek o reprezentačním bále Vinařství Jakubík s nedělním zakončením v La Nautice, kde byl uloven a sněden pořádný humr, mám rozepsaný už skoro měsíc. V nadšení z akce jsem se do něj pustil, nestihl ho dopsat, pak nebyl čas a když zase byl, nadšení bylo fuč. Asi ho ještě přes svátky dopíšu, ale to už nějak nebude ono, bo kouzlo krásného víkendu je v čoudu.
Nechal jsem se tedy inspirovat Aldou, který aniž by si to nechal schválit čtenáři, klidně přešel z detailního týdenního reportu na souhrnný měsíční. Asi nesmí prozrazovat tajnosti z kuchařky jeho tréninkového gurua :-). Týdenní interval se ukazuje jako nevhodný, resp. neudržitelný, nemám na to chuť. Ostatně neúspěch seriálu "do trikombinézy" z pohledu autorské impotence hovoří za vše.
Mrkneme se tedy na listopad tak nějak globálně. Po říjnovém takovém všelijakém flákání způsobeném hlavně od poloviny měsíce čekáním na nové kolo, kdy už se mi prostě nechtělo jezdit na stařičkém supíkovi, se z listopadu vyklubal celkem dost cyklistický měsíc. Přímo bych řekl hustocyklistický měsíc.
Rozhodl jsem se totiž čelit faktu brzké tmy a pokračovat v případě jenom trochu příznivého počasí v dojíždění do práce na kole. Do toho občas o víkendu na chvíli a hle, dalo 665 kiláků a skoro 30 hodin. Co se mne týče, naprostý listopadový unikát.
Slabší už to ovšem nutně bylo s během. Koncem října a začátkem listopadu jsem se docela rozběhal, no rozběhal, resp. dostal jsem se aspoň do stavu, kdy jsem nebyl z desítky 3 dny nemocnej, ale po obdržení Rohlíka (takto neoriginálně jsem začal říkat novému biku) jsem to začal řádně flákat.
Výsledkem je legračních 67km za necelých 7,5 hodiny, což mimo jiné svědčí i o velmi velmi nevalné běžecké formě, nic překvapivého že? Je ovšem fakt, že se zatím snažím tlačit co nejvíc dolů tepy, tempo tedy nutně kulhá, resp. nohy kulhají tempo je nízké :-)
Ještě větší sranda než běh je plavání. Na bazén jsem zašel 3x na půl hodiny a je z toho impozantních 4,8km, téměř přesná desetina Aldovo bušení. Nemůžu si pomoct, ale fakt nechápu, co ty klucí na tom chlóru mají :-))
Začal jsem taky trošku cvičit, ale zatím jenom lehce doma, takže to ani neznamenávám. No ale abych taky trochu nahonil hodiny a příblížil se těm jakoby železňákům, tak si do deníčku píšu i tanečky. On je to taky někdy řádný záhul, jenom co je pravda. No a toho nám vyšlo pěkných 13 hodin. Bohužel, stříbrné taneční jsme už ukončili, zbývají tedy taneční středy no a od neděle jsme přihlášeni na pokračování salsy. Bohužel je zatím ale zatím (nepochopitelně) přihlášeno málo párů, hrozí tedy nekonání se kurzu, což by byla škoda. Zlaté kurzy nám totiž začínají až v polovině ledna:-).
Když to spočtu, tak suma sumárum jsem v listopadu odpohyboval (schválně nepíšu odtrénoval, abych to neschytal, že tomu říkám trénink:-) nějakých 51 hodin a váha se konečně vrací ke 101, kde už jsem byl v září, ale pauza a bohatý podzimní společenský program mě pár kil nahoru zase stály. Dosáhnout do vánoc docentury tedy nebude až tak snadné i s ohledem na počasí, jež v prosinci už určitě nebude tak příznivé, jako bylo v listopadu. Abych nakonec ještě nemusel začít plavat :-)))
Třeba článek o reprezentačním bále Vinařství Jakubík s nedělním zakončením v La Nautice, kde byl uloven a sněden pořádný humr, mám rozepsaný už skoro měsíc. V nadšení z akce jsem se do něj pustil, nestihl ho dopsat, pak nebyl čas a když zase byl, nadšení bylo fuč. Asi ho ještě přes svátky dopíšu, ale to už nějak nebude ono, bo kouzlo krásného víkendu je v čoudu.
Nechal jsem se tedy inspirovat Aldou, který aniž by si to nechal schválit čtenáři, klidně přešel z detailního týdenního reportu na souhrnný měsíční. Asi nesmí prozrazovat tajnosti z kuchařky jeho tréninkového gurua :-). Týdenní interval se ukazuje jako nevhodný, resp. neudržitelný, nemám na to chuť. Ostatně neúspěch seriálu "do trikombinézy" z pohledu autorské impotence hovoří za vše.
Mrkneme se tedy na listopad tak nějak globálně. Po říjnovém takovém všelijakém flákání způsobeném hlavně od poloviny měsíce čekáním na nové kolo, kdy už se mi prostě nechtělo jezdit na stařičkém supíkovi, se z listopadu vyklubal celkem dost cyklistický měsíc. Přímo bych řekl hustocyklistický měsíc.
Rozhodl jsem se totiž čelit faktu brzké tmy a pokračovat v případě jenom trochu příznivého počasí v dojíždění do práce na kole. Do toho občas o víkendu na chvíli a hle, dalo 665 kiláků a skoro 30 hodin. Co se mne týče, naprostý listopadový unikát.
Slabší už to ovšem nutně bylo s během. Koncem října a začátkem listopadu jsem se docela rozběhal, no rozběhal, resp. dostal jsem se aspoň do stavu, kdy jsem nebyl z desítky 3 dny nemocnej, ale po obdržení Rohlíka (takto neoriginálně jsem začal říkat novému biku) jsem to začal řádně flákat.
Výsledkem je legračních 67km za necelých 7,5 hodiny, což mimo jiné svědčí i o velmi velmi nevalné běžecké formě, nic překvapivého že? Je ovšem fakt, že se zatím snažím tlačit co nejvíc dolů tepy, tempo tedy nutně kulhá, resp. nohy kulhají tempo je nízké :-)
Ještě větší sranda než běh je plavání. Na bazén jsem zašel 3x na půl hodiny a je z toho impozantních 4,8km, téměř přesná desetina Aldovo bušení. Nemůžu si pomoct, ale fakt nechápu, co ty klucí na tom chlóru mají :-))
Začal jsem taky trošku cvičit, ale zatím jenom lehce doma, takže to ani neznamenávám. No ale abych taky trochu nahonil hodiny a příblížil se těm jakoby železňákům, tak si do deníčku píšu i tanečky. On je to taky někdy řádný záhul, jenom co je pravda. No a toho nám vyšlo pěkných 13 hodin. Bohužel, stříbrné taneční jsme už ukončili, zbývají tedy taneční středy no a od neděle jsme přihlášeni na pokračování salsy. Bohužel je zatím ale zatím (nepochopitelně) přihlášeno málo párů, hrozí tedy nekonání se kurzu, což by byla škoda. Zlaté kurzy nám totiž začínají až v polovině ledna:-).
Když to spočtu, tak suma sumárum jsem v listopadu odpohyboval (schválně nepíšu odtrénoval, abych to neschytal, že tomu říkám trénink:-) nějakých 51 hodin a váha se konečně vrací ke 101, kde už jsem byl v září, ale pauza a bohatý podzimní společenský program mě pár kil nahoru zase stály. Dosáhnout do vánoc docentury tedy nebude až tak snadné i s ohledem na počasí, jež v prosinci už určitě nebude tak příznivé, jako bylo v listopadu. Abych nakonec ještě nemusel začít plavat :-)))
sobota 5. listopadu 2011
Zimní příprava nevím na co, týden 1. : Běhám, teda doufám a dokonce i plavu! :-)
V úterý 1.11.2011 jsem po velmi dlouhé době vyběhl ráno. Po opravdu velmi dlouhé době, skoro roce. To je fakt dlouho, že?
Po laborování s kotníkem po obnoveném výronu na začátku roku jsem se rozhodl, že nebudu tahat čerta za ocas, do triatlonu se stejně nehrnu a tak si udělám cyklistickou sezónu. Teda sezónu, to je asi trochu silné slovo, protože sezóna má nějaká svoje pravidla, období, návaznosti a tak, na což jsem se rozhodl pěkně vykašlat a jenom jezdit nebo se třeba i vozit.-) na kole.
Přineslo to i novinky, například abych úplně neshnil, vytáhl jsem stařičkého bika superior (ještě starý dobrý CrMo rám) a začal jezdit už v únoru, považte! já jezdec do hezkého počasí. Oblatníkovaný bike mi potom dělal společnost celé jaro i léto, abych mohl sportovat venku i při nevalném počasí, kdy by běh nevadil, ale jízda na silničce bez blatníků už by zas tolik nebavila (ještě méně potom pochopitelně baví její údržba). A co jsem nezjistil: nejsem z cukru ani na kole, ba dokonce mě ani neponižuje jízda na 15 let staré herce.
Dosavadním výsledkem tohoto stavu je najetých nějakých 8500km, což je naprosto bezkonkurenční roční výkon za celou dobu, co se o ježdění pokouším.
Fér bude rovněž poznamenat, že jsem letos zatím celkem uplaval cca 4km, všechny v otevřené vodě na dovolené:-).
Takže pohoda, ale běh prostě chyběl, s tím se holt nedá nic dělat. Zhruba od září zkouším trochu poklusávat. Sám nemám morál, takže jsem zvolil variatnu poledního poklusávání v parku s kolegou. Tak těch 5-6km kolem půlhodiny, on je trochu rychlejší, takže žádná velká plácačka pro mě.
Od půlky října se potom celkem válím, na silničku už není počasí, na bika jo, ale protože je novej na cestě, na starýho už se mi nechce a něco dělat už by chtělo začít, rozhodl jsem se do příchodu kola pro kombinaci severské chůze a trochu serióznějšího běhu.
No a v úterý byl den D, tedy spíš N: návrat k rannímu běhu. Úplně jsem zapomněl, jaká je to paráda. Sám, po tmě, v mlze, pěkně chladno, nohám se nechce...., prostě paráda.
Trochu jsem tedy přehodnotil muziku a v rámci rytmické přípravy poslouchám třeba toto:
nebo i toto:
a mám toho fakt hromadu, playlist by odhaduji stačil na 2-3 maratony (i pomalé:-) a velmi mi to usnadňuje předsevzetí zbytečně zpočátku nepřepalovat nemluvě o nově objevené poloze romantika, která při ranním svítání dostává spoustu prostoru :-)
I tak už jsem ovšem tento týden při pátku prakticky zdvojnásobil letos odběhané kilometry (doposud 35 a přidáno 25) a stejně je tomu s plaváním (doposud 4 a přidány další 3), takže jsem zimní přípravu zahájil parádním týdnem s více než půlroční náloží v běhu i plavání za jeden týden:-))
Nejsem si ovšem jist, zda se mi v dalším podaří objem opět zdvojnásobit a to i přesto, že tento týden už nic nepřidám. V sobotu mě čeká ples ve Zlechově s návratem v neděli po obědě a odpoledne další tanečky.
Aspoň ale budu v pondělí odpočatý na již druhý týden "zimní přípravy nevím na co"
Po laborování s kotníkem po obnoveném výronu na začátku roku jsem se rozhodl, že nebudu tahat čerta za ocas, do triatlonu se stejně nehrnu a tak si udělám cyklistickou sezónu. Teda sezónu, to je asi trochu silné slovo, protože sezóna má nějaká svoje pravidla, období, návaznosti a tak, na což jsem se rozhodl pěkně vykašlat a jenom jezdit nebo se třeba i vozit.-) na kole.
Přineslo to i novinky, například abych úplně neshnil, vytáhl jsem stařičkého bika superior (ještě starý dobrý CrMo rám) a začal jezdit už v únoru, považte! já jezdec do hezkého počasí. Oblatníkovaný bike mi potom dělal společnost celé jaro i léto, abych mohl sportovat venku i při nevalném počasí, kdy by běh nevadil, ale jízda na silničce bez blatníků už by zas tolik nebavila (ještě méně potom pochopitelně baví její údržba). A co jsem nezjistil: nejsem z cukru ani na kole, ba dokonce mě ani neponižuje jízda na 15 let staré herce.
Dosavadním výsledkem tohoto stavu je najetých nějakých 8500km, což je naprosto bezkonkurenční roční výkon za celou dobu, co se o ježdění pokouším.
Fér bude rovněž poznamenat, že jsem letos zatím celkem uplaval cca 4km, všechny v otevřené vodě na dovolené:-).
Takže pohoda, ale běh prostě chyběl, s tím se holt nedá nic dělat. Zhruba od září zkouším trochu poklusávat. Sám nemám morál, takže jsem zvolil variatnu poledního poklusávání v parku s kolegou. Tak těch 5-6km kolem půlhodiny, on je trochu rychlejší, takže žádná velká plácačka pro mě.
Od půlky října se potom celkem válím, na silničku už není počasí, na bika jo, ale protože je novej na cestě, na starýho už se mi nechce a něco dělat už by chtělo začít, rozhodl jsem se do příchodu kola pro kombinaci severské chůze a trochu serióznějšího běhu.
No a v úterý byl den D, tedy spíš N: návrat k rannímu běhu. Úplně jsem zapomněl, jaká je to paráda. Sám, po tmě, v mlze, pěkně chladno, nohám se nechce...., prostě paráda.
Trochu jsem tedy přehodnotil muziku a v rámci rytmické přípravy poslouchám třeba toto:
nebo i toto:
a mám toho fakt hromadu, playlist by odhaduji stačil na 2-3 maratony (i pomalé:-) a velmi mi to usnadňuje předsevzetí zbytečně zpočátku nepřepalovat nemluvě o nově objevené poloze romantika, která při ranním svítání dostává spoustu prostoru :-)
I tak už jsem ovšem tento týden při pátku prakticky zdvojnásobil letos odběhané kilometry (doposud 35 a přidáno 25) a stejně je tomu s plaváním (doposud 4 a přidány další 3), takže jsem zimní přípravu zahájil parádním týdnem s více než půlroční náloží v běhu i plavání za jeden týden:-))
Nejsem si ovšem jist, zda se mi v dalším podaří objem opět zdvojnásobit a to i přesto, že tento týden už nic nepřidám. V sobotu mě čeká ples ve Zlechově s návratem v neděli po obědě a odpoledne další tanečky.
Aspoň ale budu v pondělí odpočatý na již druhý týden "zimní přípravy nevím na co"
neděle 31. července 2011
Krátká zpráva ze soustředění Taneční školy Šrámkovi
28.7. nastal dlouho očekávaný dýchánek. Taneční soustředění. Už jsem se v životě soustředil na kde co, ale akci s minimálně 4-mi hodinami tance denně jsem zatím nezažil.
Těšili jsme se ze dvou důvodů. Samozřejmě bylo cílem se trochu zdokonalit v tancích a pořádně si v málo lidech zatančit na velkém place, ale chtěli jsme se i trošku blíže seznámit s kolegy, se kterými se už půl roku potkáváme na tančírnách.
Akce se odehrávala v malebné obci Chvalčov u Bystřice pod Hostýnem, za cvičiště posloužil sál místního kulturního domu, většina účastníků bydlela v příjemném hotýlku Říka a zapomenout nesmím ani na pořadatele celé taškařice, Libora a Evu Šrámkovi, majitele stejnojmenné taneční školy. Při té příležitosti nemohu nezmínit Liborův odhad "kulturák je zhruba 300 metrů od Říky", který dal vzniknout heslu prvního dne, jímž byla "Šrámkova třístovka". Její skutečná délka činí 1250m :-))
Hned ve čtvrtek se ukázalo, jakou výhodou je být pokročilým tanečníkem. Ti totiž začínali až 18:30 večer, zatímco začátečníci již v 17:00. Abychom v klidu před začátkem ubytovali, vzal jsem si raději už ve čtvrtek dovolenou a stihl se i ráno chvilku projet na kole.
Ale zpět na Chvalčov. V 17:00 jsem prvně propotil triko u walzu. Člověk by řekl pomalý tanec, ale když se přestane tančit "langsam", legrace končí. Hlavní součástí nácviku byl prvek tkáň (vůbec jsem netušil, jak pozoruhodné názvy mohou mít taneční figury), který se nám moc nedařil, takže jsme to hned večer natáhli ještě přes pokročilé (bystrý čtenář již jistě dávno pochopil, že jsme se soustředili v kategorii začátečníků spolu s dalšími čtyřmi páry)
Večer se ještě chvilku posedělo a v pátek davaj na 9:00 zase na sál, kde do nás krotitelský pár tlačil pro změnu tango (to nám po počátečním cukání docela jde, jenom si nepamatuju název nových kroků)
a valčík. Ten jsme si natáhli i přes pokročilé a musím konstatovat, že přechodech vpřed i vzad jsme udělali velmi slušný pokrok, trochu jsme i zabojovali s otáčkou vlevo, ale ta už byla daleko nad rámec začátečnického programu.
Po obědě nás potom čekalo opakování standardů společně s pokročilými (hoďka "practise") a další jeden a půl hodinový blok standardů. Quickstep a další opakování. Večer už to bylo v nohách trochu cítit, takže jsem u večeře čeřil stojaté vody taneční módy nasazením kompresních podkolenek:-).
V sobotu nás kromě latiny čekala i grilovačka u Vlada a Martinky, kteří mají u Chvalčova překrásnou chatu s velmi příjemným posezením.
Úderem deváté (dobře, tak ne úplně přesně, ale přece nemůžu napsat úderem 9:11 a úder v odstavci chci) se začalo zostra sambou. No ty vole, to je mazec. Když se člověk dívá na zkušené, vypadá jakoby nic, takové vlnění se na muziku, pohodička, lážo plážo. Asi není většího omylu. "Uhoupat" správně zdvihy a do toho zcela nové kroky, no mazec. Šlo mi to asi ještě hůř než salsa, ale stejně jako salsu jsme to na konec asi zlomili.
Po chvíli blbnutí ještě s pokročilými jsme šli raději na oběd, trochu dáchnout před odpoledními practise a pokračováním latiny, tentokrát cha-chou a rumbou. Jak mi cha-cha jde, tak mi rumba nejde, v průměru tedy celkem solidní:-).
No a večer hurrá na kopec na trochu té grilovačky. Vlado s Marťou připravili opravdu báječné posezení a patří jim rozhodně největší dík za výtečné zázemí.
Večírek se ovšem nadmíru vydařil po všech stránkách.
Maso vynikající a v hojném počtu, na postu grillmastera se vystřídalo povícero lidí, ale přítomný paparazzi byl obzvláště pyšný na žánrovou fotografii "taneční mistr mistrem teflonové plochy":-).
Nebylo samozřejmě jenom maso, ale i zeleninka a saláty, kterých se chopil zdatný tým José Ždibery
No a pak se jedlo, pilo, hodovalo, vedly se řeči až se všichni unavili a šli spát.
Na tomto místě musím prohlásit, že ráno jsme se definitivně rozhodli pilně následující rok tančit, abychom na dalším ročníku soustředění dostali důvěru startovat v pokročilých, protože kurňa nedělní začátek v devět byl fakt ukrutný. Rejpal by samozřejmě mohl namítnout, že nás přece nikdo nenutil sedět zase až do konce (resp. nenutil mne, protože ženu jsem nutil já, mám už takovou asi nemoc, že jak se mi někde líbí, nechám vymést až uklízečkou spolu s vajglama:-)), ale s tím holt nic nenaděláme. S pokrokem do pokročilých ale něco udělat můžem.
Jinými slovy, v neděli ráno byla opakovačka latiny s novými prvky do jive skutečně náročná, je i docela možné, že část "viny" kromě pozdního návratu nesla i naakumulovaná únava. Po dopoledním bloku už potom následoval jenom společný oběd a odjezd domů.
Co na závěr? Snad jenom poděkovat všem účastníkům za skutečně perfektní společnost a partu, Martince s Vladkem za bezva večírek, Evě a Liborovi Šrámkovým, že takovou akci pořádají a také, díkem největším, své ženě, která to s mým občasným raplováním nemá vůbec lehké. Tož na rok zase na Chvalčově.
A úplně na konec trochu nevyžádané reklamy: láká-li vás někoho tanec a máte pochyby, Šrámkovi můžu s klidným svědomím doporučit.
Těšili jsme se ze dvou důvodů. Samozřejmě bylo cílem se trochu zdokonalit v tancích a pořádně si v málo lidech zatančit na velkém place, ale chtěli jsme se i trošku blíže seznámit s kolegy, se kterými se už půl roku potkáváme na tančírnách.
 |
| Eva |
 |
| Libor (celý v černé) |
Hned ve čtvrtek se ukázalo, jakou výhodou je být pokročilým tanečníkem. Ti totiž začínali až 18:30 večer, zatímco začátečníci již v 17:00. Abychom v klidu před začátkem ubytovali, vzal jsem si raději už ve čtvrtek dovolenou a stihl se i ráno chvilku projet na kole.
Ale zpět na Chvalčov. V 17:00 jsem prvně propotil triko u walzu. Člověk by řekl pomalý tanec, ale když se přestane tančit "langsam", legrace končí. Hlavní součástí nácviku byl prvek tkáň (vůbec jsem netušil, jak pozoruhodné názvy mohou mít taneční figury), který se nám moc nedařil, takže jsme to hned večer natáhli ještě přes pokročilé (bystrý čtenář již jistě dávno pochopil, že jsme se soustředili v kategorii začátečníků spolu s dalšími čtyřmi páry)
 |
| walz ve volném držení |
 |
| asi tango, ale ruku do ohně bych na to nedal |
Po obědě nás potom čekalo opakování standardů společně s pokročilými (hoďka "practise") a další jeden a půl hodinový blok standardů. Quickstep a další opakování. Večer už to bylo v nohách trochu cítit, takže jsem u večeře čeřil stojaté vody taneční módy nasazením kompresních podkolenek:-).
V sobotu nás kromě latiny čekala i grilovačka u Vlada a Martinky, kteří mají u Chvalčova překrásnou chatu s velmi příjemným posezením.
Úderem deváté (dobře, tak ne úplně přesně, ale přece nemůžu napsat úderem 9:11 a úder v odstavci chci) se začalo zostra sambou. No ty vole, to je mazec. Když se člověk dívá na zkušené, vypadá jakoby nic, takové vlnění se na muziku, pohodička, lážo plážo. Asi není většího omylu. "Uhoupat" správně zdvihy a do toho zcela nové kroky, no mazec. Šlo mi to asi ještě hůř než salsa, ale stejně jako salsu jsme to na konec asi zlomili.
 |
| I samotný šéfkrotitel občas potřeboval od našich kreací relaxovat :-) |
 |
| Lepší fotku hostitelky jsem já jelito neudělal |
 |
| Vlado dělí maso hladovým |
Maso vynikající a v hojném počtu, na postu grillmastera se vystřídalo povícero lidí, ale přítomný paparazzi byl obzvláště pyšný na žánrovou fotografii "taneční mistr mistrem teflonové plochy":-).
 |
| Taneční mistr mistrem teflonové plochy |
No a pak se jedlo, pilo, hodovalo, vedly se řeči až se všichni unavili a šli spát.
 |
| José a jeho chólky z kuchyně |
 |
| ..a jedlo, pilo, řeči se vedly.. |
Jinými slovy, v neděli ráno byla opakovačka latiny s novými prvky do jive skutečně náročná, je i docela možné, že část "viny" kromě pozdního návratu nesla i naakumulovaná únava. Po dopoledním bloku už potom následoval jenom společný oběd a odjezd domů.
 | |
| celá sestava "bez rozdílu kategorií":-) |
A úplně na konec trochu nevyžádané reklamy: láká-li vás někoho tanec a máte pochyby, Šrámkovi můžu s klidným svědomím doporučit.
sobota 7. května 2011
Jakej mamut?
Dlouho jsem nic nepsal, protože tak nějak nebylo velice o čem. V dubnu jsem jezdil míň než březnu a to skoro o čtvrtinu a protože nic jiného nedělám (teda kromě salsy, to je taky sranda:-)), sportovních témat holt nenaskakuje.
Teď ovšem nastalo celkem obtížné rozhodování kolem mamuta. Jsem sice příhlášený na dlouhou, přičemž pravidla umožňují na cca 100-tém kilometru legálně přejít na střední a být klasifikován, ale jednak byl duben slabší, než jsem čekal a druhak mi vypadli všichni "sparingové" na dlouhou.
Po loňsku vím, že odjet to sám je pro mne psychicky nemožné, takže jsem na dlouhou rezignoval, jezdil tak spíš do stovky, prostě aby střední trochu vypadala. Váha taky trochu slezla, ne teda tolik, co bych chtěl, ale nějaká 103-ka z lednových 108 tam je.
No a teď to přijde, ozval se mi můj literární hrdina z loňského mamuta, kterého jsem dojel krátce po rozdělení tras, ale po pár kilometrech jsem se potupně vrátil na střední, s nabídkou, že letos jedou ve čtyřech lidech dlouhou na čas 8:15, jestli nechci jet s nimi.
Tak já teď fakt vážně nevím. Resp. něco vím: když se od začátku rozhodnu, že pojedu střední a na dlouhou uhnu jenom, když to půjde vyloženě dobře, nikdy na dlouhou neodbočím.
Když se rozhodnu pro dlouhou a nedám ji, budu zase naštvanej a ještě vypadnu ze skupiny.
Dal jsem si dneska takovej testík, stovku se čtyřmi z pěti kopců (v pořadí Hadovna, Grapy, Tesák, Foncky, vynechal jsem jenom Lázy, protože to už jsem nestíhal), které se na dlouhé jedou. Ujel jsem to na jednu musli tyčku a 2 bidony (jo a krátká zastávka na jednoho radegasta :-), přičemž těsně před dojezdem asi 2km od Přerova mi hezky došlo. Je to určitě málo jídlem, ale tu chybu na závodě neudělám. Jinak nohy celkem ok, nebýt mi blbě, můžu klidně pokračovat.
Vypadalo to nějak takto: http://connect.garmin.com/activity/84007728. Byl bych docela rád, pokud to tady teda ještě někdo čte, za tip, jestli má skutečně smysl to zkoušet, nebo se srovnat se střední už před závodem a nevymýšlet blbosti.
V tabulce níže uvádím najeté kilometry za léta 2009/2010 a aktuální měsíce roku 2011.
Děkuji zdvořile za případné názory zkušenějších cyklistů.
Teď ovšem nastalo celkem obtížné rozhodování kolem mamuta. Jsem sice příhlášený na dlouhou, přičemž pravidla umožňují na cca 100-tém kilometru legálně přejít na střední a být klasifikován, ale jednak byl duben slabší, než jsem čekal a druhak mi vypadli všichni "sparingové" na dlouhou.
Po loňsku vím, že odjet to sám je pro mne psychicky nemožné, takže jsem na dlouhou rezignoval, jezdil tak spíš do stovky, prostě aby střední trochu vypadala. Váha taky trochu slezla, ne teda tolik, co bych chtěl, ale nějaká 103-ka z lednových 108 tam je.
No a teď to přijde, ozval se mi můj literární hrdina z loňského mamuta, kterého jsem dojel krátce po rozdělení tras, ale po pár kilometrech jsem se potupně vrátil na střední, s nabídkou, že letos jedou ve čtyřech lidech dlouhou na čas 8:15, jestli nechci jet s nimi.
Tak já teď fakt vážně nevím. Resp. něco vím: když se od začátku rozhodnu, že pojedu střední a na dlouhou uhnu jenom, když to půjde vyloženě dobře, nikdy na dlouhou neodbočím.
Když se rozhodnu pro dlouhou a nedám ji, budu zase naštvanej a ještě vypadnu ze skupiny.
Dal jsem si dneska takovej testík, stovku se čtyřmi z pěti kopců (v pořadí Hadovna, Grapy, Tesák, Foncky, vynechal jsem jenom Lázy, protože to už jsem nestíhal), které se na dlouhé jedou. Ujel jsem to na jednu musli tyčku a 2 bidony (jo a krátká zastávka na jednoho radegasta :-), přičemž těsně před dojezdem asi 2km od Přerova mi hezky došlo. Je to určitě málo jídlem, ale tu chybu na závodě neudělám. Jinak nohy celkem ok, nebýt mi blbě, můžu klidně pokračovat.
Vypadalo to nějak takto: http://connect.garmin.com/activity/84007728. Byl bych docela rád, pokud to tady teda ještě někdo čte, za tip, jestli má skutečně smysl to zkoušet, nebo se srovnat se střední už před závodem a nevymýšlet blbosti.
V tabulce níže uvádím najeté kilometry za léta 2009/2010 a aktuální měsíce roku 2011.
| Bike | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2009 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 313.5 | 595.4 | 703.9 | 791.6 | 191.6 | 216.5 | 0.0 | 0.0 | 173.2 | 2985.7 |
| 2010 | 325.6 | 293.1 | 563.9 | 1115.2 | 978.0 | 1033.0 | 651.5 | 258.4 | 638.0 | 436.5 | 191.6 | 352.4 | 6837.2 |
| 2011 | 270.6 | 234.5 | 1227.7 | 988.0 | 339.8 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 0.0 | 3060.5 |
Děkuji zdvořile za případné názory zkušenějších cyklistů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)