Několik postřehů k zimnímu ježdění

Vypadá to, že zima je pomalu ale jistě ve své největší síle u konce. Chvíli sice dělala dojem úplné absence, ale nakonec v únoru zvádla všechny teplotní průměry dohnat :-).
No a na těch pár dní v únoru, kdy ranní teploty padaly ke 20C, denní sotva přelézaly 15C a podvečerní se zase rády blížily ranním, vyšlo tedy vlastně celé moje zimní ježdění. Sice jsem si to v lednu nemyslel, ale jízda v lednu byla spíše "zimní" než zimní, protože -2-3C jsou fakt sranda. Hodnoceno ovšem z pohledu zkušenosti s -20C, v lednu jsem si připadal drsně až až i při teplotách lehce nad nulou:-)
Jaké zkušenosti jsem si tedy odnesl? Tady jsou v mírně chaotickém pořadí:

1) v mraze může jezdit jenom člověk veselé mysli. Slzy totiž na řasách mrznou a stačí chvíle, aby led lepil víčka k sobě a smutný muž/žena ztratil kontrolu na strojem:-)

2) střepy na silnici zůstávají většinou po pitomcích, v mrazech ale po megapitomcích. Řešit defekt je opravdu náročné, ve finále až bolestivé.

3) máte-li na MTB galuskové ventilky, pravděpodobně se vám do otvoru v ráfku nevejde autoventilek. Ověřeno při získávání bodu 2 :-P

4) základ jsou boty (kotníkové merelly, 2x vlněné podkolenky), rukavice (lyžařské goretexové), kukla a čepice (ve větru s windstopem). Stehna pálící od chladu se dají vydržet, případně trochu rozehnat vyšší kadencí, se zmrzlými prsty se nedá dělat nic, než dojet rychle do tepla a příště vzít pořádné rukavice. Botky to samé, hlava je o dutiny. Jinak i v -20 mi na vršek stačil tenký nátělník od moiry, tenký rolák od craftu, triko od devolda a nahoru tenká softshellka zase od craftu. Na nohy spoďáry progress a čapáky s neprofukem Kalas.

5) je potřeba dýchat nosem. Jako všechno nové to chce trochu cviku, přičemž mráz na kole je ideální příležitost, jinak bych si asi spálil pajšl. S tím souvisí i držet rozumně nízkou intenzitu, aby se člověk moc nerozpotil. Blbý je, že jsem se v dýchání nosem tak zdokonalil, až jsem udýchal krátkodobě 160 tepů, takže se párkrát s intenzitou zapomněl:-).
Nezanedbatelnou výhodou dýchání nosem je rovněž výrazně nižší zamlžení brýlí při zastavení. 

6) s vysokou pravděpodobností v silných mrazech opravdu roste hustota oleje v rohlíkovi, čímž se zvyšuje odpor planetové převodovky v rohlíkovi. V rámci objektivity musím poznamenat možnost varianty výrazného zhoršení výkonnosti vlivem chladu na organismus a tedy menší vliv tuhého rohlíka, případně možnost jistého zlepšení. Po odeznění mrazů mám totiž pocit (podložený o 2-3km vyššími průměry při stejných tepech na stejných tratích), že mi to jezdí podstatně lépe.

7) je dost dobře možné, že pohyb v chladu opravdu posiluje imunitu. Letos po hrozně dlouhé době jsem přestál období říjen - únor bez jakéhokoli zdravotního problému, dokonce i bez rýmičky či kašlíčku. To fakt nepamatuji.

Tolik asi k exaktním zkušenostem. O těch neexaktních typu romantika průjezdu lesíkem "Království" v hluboké tmě, kde jenom ledky předních světel pableskují v očích lesní zvěře se šířit nemohu, nemaje dostatečně romantické literární střevo. No protože "jediné, v čom sa vyznám je rock, poviem to jednoducho ako viem":-)), jízda v mraze po tmě je opravdu zážitek. Chce to vhodně volit trasu, tempo, vybavení ale stojí to za to. Tož hezký večer.

P.S.: příště se potkáme asi u únorového bilancování, ale přespříště už bude skoro jistě hotová recenze Garmina 910XT, zítra by měl být v poště!