pondělí 31. srpna 2009

Týden 24.-30.8. zrychlujeme s Endrurainingem

Naučit běhat tlusté nožky, to je ten nelehký úkol, který teď stojí před panem Krejčím a zejména tedy přede mnou:-). Legendární pólistická "Grymovská desítka" se blíží a rád bych na svém druhém vrcholu sezóny předvedl o něco méně trapný výkon než loni. Náběh by byl, mám o nějaké kilčo méně a dokonce chuť do běhání, to loni nebylo. Po dvoutýdenní běžecky výživné dovolené se cítím docela fajn, takže program týdne:
po 24.08. C-ZDV 1:10






fáze 2 C-ZDV 1:10






ut 25.08. Volno 0:00






st 26.08. B-Komp 0:45 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-Temp I: 0x(3(5+5)+0)




ct 27.08. B-ZDV 0:50 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0)





pa 28.08. Volno 0:00






so 29.08. B-Komp 1:10 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-LaR I: 0x(1(45+0)+0) LaR - po 4:45 / ..



ne 30.08. B-ZDV 1:10







mi připadal zajímavý a sobota vyloženě brutální.
Dvoufázová cyklistika je cesta do práce a zpět, žádné drcení kola se už teď nekoná, jenom pěkná podnělní projížďka:-)
Úterní volno až takovým volnem nebylo, protože padlo na služebku do Prahy. No aspoň jsem po čase zkontroloval, jakže se pokračuje na hlavním nádraží a musím konstatovat, že to sice pomalu, ale vytrvale spěje ke kulturnímu výsledku.
A už jsou tady středeční intervaly. Ráno jsem na ně nemohl, protože manželka už pracuje, šel jsem tedy večer. Prvek Temp I značí svižný běh na tepech do 172bpm, tak jsem si řádně zasvižnil:-), ale běželo se mi opravdu prima a při úsecích trénink utíká jedna radost.
Ve čtvrtek jsem musel jít také večer. Nechtělo se mi ani jednu trochu, ale byl tam jenom klus, tak jsem se nějak ukecal.
V pátek jsem odpočíval, protože v sobotu mne čekala opravdová lahůdka. Běh 45 minut v tempu 4:30 (dle pana Krejčího mé přibližně cílové tempo závodu na 10km). Je samozřejmé, že tak nyní běžet nezvládám, takže plán je následující: běžet 4:30 do dosažení tepové frekvence 178bpm, poté 3 minuty jít a začít znovu. Zpytoval jsem chvíli svědomí a trénink do garmina jsem nastavil na 6 cyklů o dvou položkách (1. položka tempo 4:30, konec při dosažení tepu 178, 2. položka 3 minuty bez cíle). Tajně jsem doufal, že by chůze mohly stačit třeba jenom 4:-). Upřímně dost jsem toho tréninku bál, až se pan Krejčí nade mnou slitoval a upravil tempo na 4:40. Co se ovšem nestalo, já si v naplánovaném workoutu zapomněl upravit:-)), běžel jsem tedy na 4:30 a to 4 chůze nestačily. Přesto jsem byl během nadšen. Snažím rychle běhat přes špičku, mám i pocit nějakého pokroku a dost mě to baví. Akorát mé nezvyklé tlusté nožky mají problémy s bolením druhý den. Jak mi to šlo je k vidění zde.
Nedělní ranní běh byl dost na sílu. Měl jsem značné potíže se rozhýbat, ale manželka šla na 10 do práce, trénink byl tedy ložen: ráno nebo vůbec a to zatím vyhrává ráno:-). Odměnou mi byl příjemně čerstvý vzduch srpnového rána, sluníčko a srnečky na Čekyňském kopci.
Celkově dobrý týden, jsem spokojen a zvědav, co přinesou tréninky v týdnech následujících. On rychlý, tedy v mém podání spíše "rychlý" běh je nová zkušenost:-)

pondělí 24. srpna 2009

Dovolená na Malé Fatře: pauza v jídelníčku, začátek běhání a vůbec prima 2 týdny

8. srpna jsem se konečně dočkal. Dovolená! Už jsem ji opravdu potřeboval. Opotřebení psýchy vykazovalo vysoké hodnoty, únava rovněž, chuť cokoli řešit naopak výrazně nízké. Vše navíc umocněno tím, že jak děti, tak manželka mají prázdniny a deptají mne svou dobrou náladou a zážitky ze dní, kdy otec rodiny v potu tváře dobývá chléb:-).
Původní plán dovolené byl mořský. Měli jsme cestovat s oběma švagry z manželčiny strany a dvěma neteřemi s jejich partnery do Řecka. Bohužel, cestovka v červnu náš zájezd zrušila a nastalo horečné hledání, kam se všichni vrtnout a spekulace nad termínem. Nakonec to dopadlo tak, že kromě nás chtěli všichni dovolenou začít o týden později a jet jenom na týden. Hledal jsem tedy možnost, jak někam jet na 14 dní s tím, že po týdnu se přidá dalších 8 lidí.
Při browsení po webu jsem našel řadu různých objektů. Nechtělo se mi totiž obrážet cestovky a nějak na sílu honit další moře, kam stejně jezdím nerad a přesvědčil jsem zbytek rodiny, že stejně vlastně chtějí jet o hodně víc na hory:-). Jako první z osloveným mi na poptávku odpověděl pan Gápa z "chaty pod Skalným mestom" ze Štefanové u Těrchové v Malé Fatře. Ceny přiměřené, web existující, místo podle mapy pěkné. Tak to testnem.
S panem Krejčím z endurainingu jsem se domluvil, že jídelníček na 14 přerušíme, trénink ale nikoli a začneme pomalu běhat na pólistickou desítku. Teda začneme běhat spíše rychle, na mé poměry rychle, přesněji:-).
Personální obsazení dovolené bylo následující: 1. týden budeme sami, na 2. týden dorazí oba švagři s manželkami a 2 neteře pro změnu s přáteli, celkem už větší skupina.
Nevím, jak je to možné, ale přestože máme proti loňsku výrazně větší auto, kufr byl opět plný. Asi je to tím, že děti od loňska vyrostly a jejich věci zaberou více místa. Nakonec jsme to tam ale všechno naskládali a vyrazili směr Štefanová. V sobotu přes poledne nijak závratná hustota provozu, cesta tedy proběhla harmonicky a už kolem třetí jsme byli na místě jen s malou zastávkou v Rožnově na oběd.
Letos to bylo proti loňsku bez kol. Důvod je k pobavení: v polovině dovolené se v Nitře konalo mistrovství SR v olympijském triatlonu. Ha, říkám si, tam pojedu, ale musím být opatrný. Tak jsem to začal zvolna oťukávat, jestli bych si mohl vzít i silničku a tak. No a do toho se přižene neteř a prý jestli pojedu s Ondrou tu Nitru. A ptala se samozřejmě ženy a bylo to samozřejmě v pytli. Manželka zkušeně odhalila moji intriku a zamítla kola definitivně s tím, že na chození toho bude dost. A bylo.
Ovšem zpět pod Skalné mesto. Tím "Skalným mestom" je skalnatý útvar s nejvyšším bodem Velkým Rozsutcem, který má ale vrcholovou část natolik náročnou, že jsme si tam netroufli táhnout děti. Ovšem výhled na něj z penzionu je luxusní a chata sama je ve směru na Rozsutec předposlední objekt v osadě. O 300m výše je už jenom penzion "Pod Lampášom" a finíto, jsme v lese.
Asi nemá smysl popisovat den po dni, tak jenom důležité (pro mne:-) postřehy z Fatry.
Trénink: za 14 dní jsem odtrénoval 8 jednotek s tím, že 4 byly dost náročné intervalové tréninky a jeden drsný výstup s blouděním. Za zmínku stojí snad to, že intervaly na rovině jsem moc nedodržel, protože najít rovinu ve Vrátné dolině se mi prostě nepovedlo:-). I tak jsem ale celkem spokojen a koho by to zajímalo nějak moc, může se mrknout na runsaturday.com, jak mi to šlo.
Co stálo za vidění? Vezmi to asi z pohledu dětí:
Aquaparky Bešeňová a Tatralandia. Děcka nadšená, já tedy už méně. V Bešeňové jsme byli o víkendu, což vřele nedoporučuji. Areál je celkem malý, lidí tisíce (doslova) a málo místa na věci. Po desáté za slušného počasí tam o víkendu deku neupíchnete. Lidi jsou prostě všude, prakticky není vidět tráva, na každém jejím kousíčku se totiž válí ručník, deka, nebo nějaký človíček. Psycho. Zase ale mají několik termálních bazénů s hnědou železitou vodou, ze které děti nešlo dostat. Voda pěkně barvila, kůži, zuby, tváře i plavky. Ty i velice odolně, jak jsme zjistli při neúspěšných pokusech vyprat večer zabarvené bílé části:-).
Tatralandia je výrazně větší, lidí také výrazně více, ale také místa, takže upíchnout není žádný problém. Množství lidí vám dojde, až se pokusíte využít nějaké atrakce. V Bešeňové člověk na tobogán čeká max 15 minut, v Tatraladnii se většina těchto kratochvílí odehrává na nafukovacích "čluncích", které se točí, takže pod tobogánem čekáte jak trouba třeba 45 minut. Matýsek byl nadšen jízdou a protože děti pod 130cm mohli prakticky (kromě nezajímavě malých:-) jenom na jeden zrovna s tou nejhorší frontou, zvládli jsme 6 jízd za 2:54 hod čistého času. Psycho že? Ale Matěj byl nadšený, frontu absolvoval se mnou za ruku a byl úplně v pohodě. Vůbec jsem nechápal:-). S radostí jsem zaregistroval pětadvacítku s lajnama pro fitness plavání. Když jsem tam šel ale chvíli plavat, zjistil jsem, že pár lidí plave prsa a jinak tam děcka dělají kraviny. Místo by šlo udělat tak dvěma až třema plavci-motýlkáři, ale protože Ondra si nakonec plavání rozmyslel, mlátil jsem to tam sám, což nestačilo, protože už tak 10m za mnou se lidi zase hromadili. Vydržel jsem to asi 1500m a šel ven. Nejsilnějším zážitkem tedy zůstává poryv větru, který z horní louky (my jsme byli moudře pod svahem) odfoukl hromadu věcí. Do vzduchu letěly tašky, deky, karimatky, slunečníky.... Nejlepším letcem jsme zvolili modrou karimatku, která ve vzduchu vydržela 17! minut a zvládla doletět z aquaparku asi kilák za westernové městečko, slušný výkon na karimatku.
Dobrá byla i návštěva Bojnice (jeden ze dvou deštivých dnů za celých 14 dní), kde je zámek strategicky situován přímo naproti ZOO a mezi nimi je hospoda, kde se dá dobře naobjedvat. Logisticky geniání:-))
Demanovská ladová jaskyňa byla naším cílem druhý deštivý den a stojí rovněž za vidění, byť podle.
Pěkný je lom v Šútovu s nádhernou vodou, ovšem dobrý dojem kazí neuvěřitelný bordel (to nejde napsat jinak) kolem vody. Nechápu, proč tam lidi takový svinčík dělají a obec to neuklidí. Jezdí tam stovky lidí, koupání je nádherné, občerstvení, půjčovna nafukovacích lodí atp., tak by to mohlo mít trochu úroveň.
2x jsme se svezli kabinkovou lanovkou z Vrátné pod Chleb. Jednou na mnou plánovanou turistiku, kterou jsme museli předčasně ukončit, neboť jsem chybně odhadl náročnost trasy:-) a po druhé na nenáročnou vycházku na chatu pod Chlebom, ať se děcka napasou borůvek, kterých bylo kolem mraky.
Prima jsou i Jánošíkovy diery, které doporučuji navštívit v horkých dnech, poněvadž v tiesňavách je nádherný chládek.
Zajímavá byla i návštěva obory s divočáky u hotelu Boboty. Při první jsme se bavili krmením selátek personálem hotelu, při druhé (když jsme chtěli atrakci ukázat přijedším příbuzným) potom úprkem před značně velkým kňourem, který rovněž podobně jako selátka nalezl cestu z obory.
Netradičním zážitkem je jistě jízda na úvraťové železnici (asi jediné ze dvou funkčních na světě, druhá je od té naší asi 50km daleko:-) u skanzenu Vychylovka. Pro ty, co nevědí nic o úvraťové železnici: jde o trať do prudkého kopce, kde není prostor na serpentýny. Proto vlak jezdí do kopce stylem, kdy vagóny táhne do první úvratě, tam přejede za výhybku, ta se přehodí a vlak dál do kopce vagóny tlačí až do další úvratě, kde mašina opět začne táhnout a tak se to střídá až na kopec. Stejně i cestou dolů. S tou měly ovšem slabší povahy trošku problém, protože brzdy motoráčku kvílely a vrzaly, vagón se hezky třásl stejně jako všichni rodiče dětí, které ovšem byly naprosto v pohodě a nadšeny:-)). Skanzen je rovněž hezký, bohužel jsme ovšem chytili poslední okruh s průvodkyní. Tím, že byl poslední, průvodkyně řádně chvátala a většinu výkladu stihla odvykládat, než jsme ji s Matýskem dohonili (Maruška s manželkou naštěstí stíhaly:-). Jako správný škodolibec jsem kladl doplňující dotazy a bavil se průvodkyninou nervozitou a pohledy na hodinky:-)
Na závěr si nechávám Oravský hrad, který sice děti až tak nenadchl (halušky v podhradní restauraci už ale ano:-)), nicméně jde o mimořádnou stavbu a jeden z nejzajímavějších hradů, jež jsem kdy navštívil.
A když se vrátím od atrakcí ke sportu, kromě běhu a trochy plavání v lomu jsem si taky zahrál pétanque a tenis, který mi sice vůbec nejde, ale o to více bavil (zejména tedy diváky:-).
Bilance na závěr: Malá Fatra a okolí je prostě nádherná. Turistické trasy všech náročností i všech typů: výstupy, hřebenovky, horské koloběžky z Vrátné, lanovka.... Není tak nacpaná vším možným jako Tatry (ať už nízké či vysoké), přesto je dostupnost služeb výborná a jejich úroveň je velice slušná. Často se setkávám s nasazování třeba na úroveň pohostinství, ubytování, personálu, ale minimálně za místa námi navštívená nemůžu negativního najít skoro nic (jmenovitě pouze průvodkyni ve Vychylovce a šíleně protivnou pokladní v ZOO v Bojnici). Jídlo kam jsme přišli minimálně slušné, v našem penzionu prostě skvělé. Velmi bohaté švédské stoly, večeře o 3 chodech s výběrem ze 4 jídel den předem, takže to i pěkně odsýpalo. Personál velmi vstřícný, tenisový kurt v ceně stejně jako pétanque, šipky a kulečník. Točený bažant desítka za 0,82 eur, velmi slušný výběr vína zejména vinařství Kmeťo. Zaujal zejména Dunaj 2007 barrique (7eur) svou ovocností a plností. Ceny vůbec všude překvapivě nízké, vždyť i na chatě "pod Chlebom" 1423 m n.m. chtěli za točený! nealkoholický Přerov 1,2 eura. Ostatně vynikající jídlo jsem ve Štefanové dostali všude, kam jsem došli, ať to byl Sogan, Muráň, nebo penzion, jehož jméno si nepamatuji, ale v bazénku tam měli několik pstruhů-duháků, jaké jsem neviděl (min. 6 kilo kus). V zásadě jsme tedy nejedli jenom "Vo Vyhnanej", kam jsme to prostě nestihli:-).
Ach jo, a já už týden zas chodím do práce. No nic, příště zas napíšu něco ve sportovnějším duchu.

sobota 1. srpna 2009

Královský triatlon v Majetíně

Úplně původně jsem chtěl sezónu ukončit v Hulíně. Pak jsem si ale v propozicích tohoto závodu přečetl, že se bude grilovat prasátko, makrelky, točí se Svijany a začal jsem váhat. Když se ještě upeklo, že na víkend budeme bez dětí, rozhodl jsem se pro účast.
Předstartovní příprava se úplně nevydařila. Děti jsme totiž udali již v pátek a vydali se s milostivou paní na večeři. Na Labuti měli překvapivě volno, takže tam a ještě se připojili kamarádi. Dvojka vína se zvrhla v několik lahví a návrat domů v jednu ráno se nedá označit za optimální předzávodní přípravu. Ještěže jsem v polovině přesedlal na bobulový výběr bílé ruladny od pana Peřiny. Nemít tyto cukry, tak to dneska asi nedám:-)
Původní plán vydat se na závody na kole a posedět na afterparty s kamarády u piva vzal za své ze dvou důvodů. Jednak se mi nezdálo optimální pít dva dny po sobě a navíc manželka vyjádřila obavy z počasí, takže jsme se vypravili autem.
Přijeli jsme zavčas a přestože chvíli to vypadalo, že jsme dorazili zbytečně brzo, za nedlouho se vytvořila dlouhá fronta a počet účastníků dosáhl poměrně neuvěřitelných 160-ti lidí!
Zázemí závodu je prakticky dokonalé: koupaliště Majetím je zavřeno pro veřejnost, před koupalištěm je zábavový plac, kde je spousta míst k sezení pod stany (to se v horku hodilo), griluje se prase, makrely, prodává pivo a dokonce stojí stan, kde se míchají koktejly, považte!!
Za zázemí tedy musím dát pořadatelům jedničku s hvězdičkou.
Teď už ale k samotnému závodu. Závodníci se sešli skutečně elitní, např. Petr Vabroušek, pánové z pořadatelského oddílu AD cyklo, silná výprava z Rocktechniku atp. Plave se v místní pískovně, bazén je příliš malý. To má za následek nutnost dvou dep. Jedno u pískovny, druhé u koupaliště. V zájmu rychlosti v depu chystám tretry na gumičky a jdu se rozplavat. Pane jo, původně jsou ohlášené dva krátké okruhy kvůli divácké atraktivnosti s výběhem. Jelikož však počet účastníků daleko přesáhl očekávání pořadatelů, bylo rozhodnuto udělat okruh jen jeden se vzdálenějšími bójkami, aby se zamezilo masakrům na malém prostoru. Nicméně ten jeden velký okruh má odhadem tak 250 metrů. Asi nejsem jediný, kdo vede řeči o krátkém plavání, až to Vašek Klakurka nezvládne a nechá jednu bójku posunout. Není to asi ohlášeného půl kiláku, ale aspoň je to více než dvěstě páďo. Plavání zvládám celkem dobře. Už na první bójce jsem mezi prvními dost daleko od největšího pole, takže žádné bitky. Plavu celkem v klidu a z vody lezu tak kolem 6-8-ého místa. Depo nemám, bohužel, tak rychlé, jak jsem chtěl, protože nějací kutilové si před moje kolo postavili 2 kola do áčka, takže vytažení mi trvalo dost dlouho, čímž mi ujelo dost lidí a já začínal sám. Mírně foukalo do zad a přišlo mi, že celkem švihám i tak ovšem předjíždění začalo velmi brzy. Tempo žádné skupiny ani jednotlivce jsem, bohužel, nebyl schopen akceptovat, takže jsem si cyklistiku odmrskal sám. Nějak všichni prostě dobře jezdí. Já dal v ne úplně rovném terénu průměr skoro 33, což jsem nedoufal a přesto si myslím, že jsem zajel jedno z nejhorších kol závodu. Přesto z něj nemám špatný pocit, potřebuju se zlepšit v kopcích, ve sjezdech a na rovinách jsem vůbec neztrácel, spíše stahoval, ale jak se cesta zvedla, špatné. Ale jak půjdou dolů kila, musí se to zlomit.
Do depa jsem dojížděl spokojen a celkem v pořádku na běh, na který jsem se dost těšil. Těšil, ale naprosto zbytečně. Skoro celý běh se totiž odehrává na přírodním povrchu a to mi nedělá vyloženě dobře. Kotník bolí, ani se nemůžu pořádně rozběhnout. Navíc na začátku běhu dostávám pořádný šrapnel. Víte, kdo mi podává vodu? Děvče! Normálně Zuzka se objevila a já si od ní nevzal ani vodu:-). Jak jsem se dozvěděl, konvertuje pomalu k hinduismu, v práci nosí sárí a dojíždí kamsi k Olomouci za chlapem. No prostě pořád nevyzpytatelné Děvče:-). To je ovšem na běhu jediná pozitivní věc. Přírodní terén mi vyloženě nesvědčí. Nedokážu chytit rytmus, navíc se mi začíná dělat zle a když začnu brkat rulandské bílé, je zcela jasné, že večírek se sice v pátek vydařil, ale nebyl v optimálním čase. Nebýt toho, že je to letos s vysokou pravděpodobností můj poslední triatlon, na trase je Děvče a sleduje mě manželka, zabalil bych to na prvním kole běhu. Jelikož to ale nebalím, dotrápím se první, megavytrápím na druhém a na třetím už musím 2x mašírovat, protože je mi fakt ouvej. Do cíle se potácím totálně hotový a šťastný, že to mám za sebou.
Teď už ovšem následují jenom samá pozitiva. Tedy pozitiva, pivo můžu jenom nealko a to není úplně ono, na guláš je fronta jaxviňa, tož co včíl. No u prasete není fronta, valím tam a zjišťuju, že fronta není z důvodu zatím nedopečeného masa:-). Naštěstí hned vedle grilují šikovní pánové makrely a slušný kousek mne zachrání před smrtí hladem. Nějaký čas se válíme u vody, začínám ovšem být nervózní, že už se pomalu začíná kalit, což jsa řidič nemůžu. Velím tedy k odjezdu a jedeme domů. Jsem unavený, ale celkem spokojený, byť výkon nebyl valný. Více ale odevzdat nešlo a já se těším na zasloužené pivo. Jelikož je ovšem unavená i manželka, nejdeme ven, ale dám si doma při psaní tohoto příspěvku.
Letos mám pocit, že se většina pořadatelů nechala zaskočit vysokým počtem závodníků a je pravdou, že třeba Grafiman v Litovli i dnešní Královský triatlon doznaly několikanásobného zvýšení počtu účastníků a s tím asi pořadatel počítat nemůže. Dnes se to podcenění naplno projevilo při měření, kdy např. můj cílový čas nějak unikl zaznamenání (o mezičasech nemůvě). Uvidíme, co oficiální výsledky, možná ještě budu usilovat o nějakou kontumační medaili:-) a pro příští rok tímto inspiruji pořadatele k použití čipů. Není to levné, ale po letošku je asi jasné, že to hodně pomůže:-)