pondělí 24. srpna 2009

Dovolená na Malé Fatře: pauza v jídelníčku, začátek běhání a vůbec prima 2 týdny

8. srpna jsem se konečně dočkal. Dovolená! Už jsem ji opravdu potřeboval. Opotřebení psýchy vykazovalo vysoké hodnoty, únava rovněž, chuť cokoli řešit naopak výrazně nízké. Vše navíc umocněno tím, že jak děti, tak manželka mají prázdniny a deptají mne svou dobrou náladou a zážitky ze dní, kdy otec rodiny v potu tváře dobývá chléb:-).
Původní plán dovolené byl mořský. Měli jsme cestovat s oběma švagry z manželčiny strany a dvěma neteřemi s jejich partnery do Řecka. Bohužel, cestovka v červnu náš zájezd zrušila a nastalo horečné hledání, kam se všichni vrtnout a spekulace nad termínem. Nakonec to dopadlo tak, že kromě nás chtěli všichni dovolenou začít o týden později a jet jenom na týden. Hledal jsem tedy možnost, jak někam jet na 14 dní s tím, že po týdnu se přidá dalších 8 lidí.
Při browsení po webu jsem našel řadu různých objektů. Nechtělo se mi totiž obrážet cestovky a nějak na sílu honit další moře, kam stejně jezdím nerad a přesvědčil jsem zbytek rodiny, že stejně vlastně chtějí jet o hodně víc na hory:-). Jako první z osloveným mi na poptávku odpověděl pan Gápa z "chaty pod Skalným mestom" ze Štefanové u Těrchové v Malé Fatře. Ceny přiměřené, web existující, místo podle mapy pěkné. Tak to testnem.
S panem Krejčím z endurainingu jsem se domluvil, že jídelníček na 14 přerušíme, trénink ale nikoli a začneme pomalu běhat na pólistickou desítku. Teda začneme běhat spíše rychle, na mé poměry rychle, přesněji:-).
Personální obsazení dovolené bylo následující: 1. týden budeme sami, na 2. týden dorazí oba švagři s manželkami a 2 neteře pro změnu s přáteli, celkem už větší skupina.
Nevím, jak je to možné, ale přestože máme proti loňsku výrazně větší auto, kufr byl opět plný. Asi je to tím, že děti od loňska vyrostly a jejich věci zaberou více místa. Nakonec jsme to tam ale všechno naskládali a vyrazili směr Štefanová. V sobotu přes poledne nijak závratná hustota provozu, cesta tedy proběhla harmonicky a už kolem třetí jsme byli na místě jen s malou zastávkou v Rožnově na oběd.
Letos to bylo proti loňsku bez kol. Důvod je k pobavení: v polovině dovolené se v Nitře konalo mistrovství SR v olympijském triatlonu. Ha, říkám si, tam pojedu, ale musím být opatrný. Tak jsem to začal zvolna oťukávat, jestli bych si mohl vzít i silničku a tak. No a do toho se přižene neteř a prý jestli pojedu s Ondrou tu Nitru. A ptala se samozřejmě ženy a bylo to samozřejmě v pytli. Manželka zkušeně odhalila moji intriku a zamítla kola definitivně s tím, že na chození toho bude dost. A bylo.
Ovšem zpět pod Skalné mesto. Tím "Skalným mestom" je skalnatý útvar s nejvyšším bodem Velkým Rozsutcem, který má ale vrcholovou část natolik náročnou, že jsme si tam netroufli táhnout děti. Ovšem výhled na něj z penzionu je luxusní a chata sama je ve směru na Rozsutec předposlední objekt v osadě. O 300m výše je už jenom penzion "Pod Lampášom" a finíto, jsme v lese.
Asi nemá smysl popisovat den po dni, tak jenom důležité (pro mne:-) postřehy z Fatry.
Trénink: za 14 dní jsem odtrénoval 8 jednotek s tím, že 4 byly dost náročné intervalové tréninky a jeden drsný výstup s blouděním. Za zmínku stojí snad to, že intervaly na rovině jsem moc nedodržel, protože najít rovinu ve Vrátné dolině se mi prostě nepovedlo:-). I tak jsem ale celkem spokojen a koho by to zajímalo nějak moc, může se mrknout na runsaturday.com, jak mi to šlo.
Co stálo za vidění? Vezmi to asi z pohledu dětí:
Aquaparky Bešeňová a Tatralandia. Děcka nadšená, já tedy už méně. V Bešeňové jsme byli o víkendu, což vřele nedoporučuji. Areál je celkem malý, lidí tisíce (doslova) a málo místa na věci. Po desáté za slušného počasí tam o víkendu deku neupíchnete. Lidi jsou prostě všude, prakticky není vidět tráva, na každém jejím kousíčku se totiž válí ručník, deka, nebo nějaký človíček. Psycho. Zase ale mají několik termálních bazénů s hnědou železitou vodou, ze které děti nešlo dostat. Voda pěkně barvila, kůži, zuby, tváře i plavky. Ty i velice odolně, jak jsme zjistli při neúspěšných pokusech vyprat večer zabarvené bílé části:-).
Tatralandia je výrazně větší, lidí také výrazně více, ale také místa, takže upíchnout není žádný problém. Množství lidí vám dojde, až se pokusíte využít nějaké atrakce. V Bešeňové člověk na tobogán čeká max 15 minut, v Tatraladnii se většina těchto kratochvílí odehrává na nafukovacích "čluncích", které se točí, takže pod tobogánem čekáte jak trouba třeba 45 minut. Matýsek byl nadšen jízdou a protože děti pod 130cm mohli prakticky (kromě nezajímavě malých:-) jenom na jeden zrovna s tou nejhorší frontou, zvládli jsme 6 jízd za 2:54 hod čistého času. Psycho že? Ale Matěj byl nadšený, frontu absolvoval se mnou za ruku a byl úplně v pohodě. Vůbec jsem nechápal:-). S radostí jsem zaregistroval pětadvacítku s lajnama pro fitness plavání. Když jsem tam šel ale chvíli plavat, zjistil jsem, že pár lidí plave prsa a jinak tam děcka dělají kraviny. Místo by šlo udělat tak dvěma až třema plavci-motýlkáři, ale protože Ondra si nakonec plavání rozmyslel, mlátil jsem to tam sám, což nestačilo, protože už tak 10m za mnou se lidi zase hromadili. Vydržel jsem to asi 1500m a šel ven. Nejsilnějším zážitkem tedy zůstává poryv větru, který z horní louky (my jsme byli moudře pod svahem) odfoukl hromadu věcí. Do vzduchu letěly tašky, deky, karimatky, slunečníky.... Nejlepším letcem jsme zvolili modrou karimatku, která ve vzduchu vydržela 17! minut a zvládla doletět z aquaparku asi kilák za westernové městečko, slušný výkon na karimatku.
Dobrá byla i návštěva Bojnice (jeden ze dvou deštivých dnů za celých 14 dní), kde je zámek strategicky situován přímo naproti ZOO a mezi nimi je hospoda, kde se dá dobře naobjedvat. Logisticky geniání:-))
Demanovská ladová jaskyňa byla naším cílem druhý deštivý den a stojí rovněž za vidění, byť podle.
Pěkný je lom v Šútovu s nádhernou vodou, ovšem dobrý dojem kazí neuvěřitelný bordel (to nejde napsat jinak) kolem vody. Nechápu, proč tam lidi takový svinčík dělají a obec to neuklidí. Jezdí tam stovky lidí, koupání je nádherné, občerstvení, půjčovna nafukovacích lodí atp., tak by to mohlo mít trochu úroveň.
2x jsme se svezli kabinkovou lanovkou z Vrátné pod Chleb. Jednou na mnou plánovanou turistiku, kterou jsme museli předčasně ukončit, neboť jsem chybně odhadl náročnost trasy:-) a po druhé na nenáročnou vycházku na chatu pod Chlebom, ať se děcka napasou borůvek, kterých bylo kolem mraky.
Prima jsou i Jánošíkovy diery, které doporučuji navštívit v horkých dnech, poněvadž v tiesňavách je nádherný chládek.
Zajímavá byla i návštěva obory s divočáky u hotelu Boboty. Při první jsme se bavili krmením selátek personálem hotelu, při druhé (když jsme chtěli atrakci ukázat přijedším příbuzným) potom úprkem před značně velkým kňourem, který rovněž podobně jako selátka nalezl cestu z obory.
Netradičním zážitkem je jistě jízda na úvraťové železnici (asi jediné ze dvou funkčních na světě, druhá je od té naší asi 50km daleko:-) u skanzenu Vychylovka. Pro ty, co nevědí nic o úvraťové železnici: jde o trať do prudkého kopce, kde není prostor na serpentýny. Proto vlak jezdí do kopce stylem, kdy vagóny táhne do první úvratě, tam přejede za výhybku, ta se přehodí a vlak dál do kopce vagóny tlačí až do další úvratě, kde mašina opět začne táhnout a tak se to střídá až na kopec. Stejně i cestou dolů. S tou měly ovšem slabší povahy trošku problém, protože brzdy motoráčku kvílely a vrzaly, vagón se hezky třásl stejně jako všichni rodiče dětí, které ovšem byly naprosto v pohodě a nadšeny:-)). Skanzen je rovněž hezký, bohužel jsme ovšem chytili poslední okruh s průvodkyní. Tím, že byl poslední, průvodkyně řádně chvátala a většinu výkladu stihla odvykládat, než jsme ji s Matýskem dohonili (Maruška s manželkou naštěstí stíhaly:-). Jako správný škodolibec jsem kladl doplňující dotazy a bavil se průvodkyninou nervozitou a pohledy na hodinky:-)
Na závěr si nechávám Oravský hrad, který sice děti až tak nenadchl (halušky v podhradní restauraci už ale ano:-)), nicméně jde o mimořádnou stavbu a jeden z nejzajímavějších hradů, jež jsem kdy navštívil.
A když se vrátím od atrakcí ke sportu, kromě běhu a trochy plavání v lomu jsem si taky zahrál pétanque a tenis, který mi sice vůbec nejde, ale o to více bavil (zejména tedy diváky:-).
Bilance na závěr: Malá Fatra a okolí je prostě nádherná. Turistické trasy všech náročností i všech typů: výstupy, hřebenovky, horské koloběžky z Vrátné, lanovka.... Není tak nacpaná vším možným jako Tatry (ať už nízké či vysoké), přesto je dostupnost služeb výborná a jejich úroveň je velice slušná. Často se setkávám s nasazování třeba na úroveň pohostinství, ubytování, personálu, ale minimálně za místa námi navštívená nemůžu negativního najít skoro nic (jmenovitě pouze průvodkyni ve Vychylovce a šíleně protivnou pokladní v ZOO v Bojnici). Jídlo kam jsme přišli minimálně slušné, v našem penzionu prostě skvělé. Velmi bohaté švédské stoly, večeře o 3 chodech s výběrem ze 4 jídel den předem, takže to i pěkně odsýpalo. Personál velmi vstřícný, tenisový kurt v ceně stejně jako pétanque, šipky a kulečník. Točený bažant desítka za 0,82 eur, velmi slušný výběr vína zejména vinařství Kmeťo. Zaujal zejména Dunaj 2007 barrique (7eur) svou ovocností a plností. Ceny vůbec všude překvapivě nízké, vždyť i na chatě "pod Chlebom" 1423 m n.m. chtěli za točený! nealkoholický Přerov 1,2 eura. Ostatně vynikající jídlo jsem ve Štefanové dostali všude, kam jsem došli, ať to byl Sogan, Muráň, nebo penzion, jehož jméno si nepamatuji, ale v bazénku tam měli několik pstruhů-duháků, jaké jsem neviděl (min. 6 kilo kus). V zásadě jsme tedy nejedli jenom "Vo Vyhnanej", kam jsme to prostě nestihli:-).
Ach jo, a já už týden zas chodím do práce. No nic, příště zas napíšu něco ve sportovnějším duchu.

4 komentáře:

  1. K te Nitre, musis si tu zenu vychovat. Na zavody se doma zasadne neptam, zavody hlasim ... :)

    OdpovědětSmazat
  2. Přibližně ve stejné době jsem byl v místech co ty. Sice jsme základnu měli v Zuberci, ale ty destinace +/- sedí :-)
    Navíc se mně i podařilo slojit dovolenou se závodama, takže pohoda ;-)
    Téčko

    OdpovědětSmazat
  3. Ječmínku, zdá sa, že si si dovolenku krásne užil. Mimochodom v rodnom kraji mojej manželky - pochádza z Turian (priamo pod Chlebom, resp. Veľkým Fatranským Kriváňom). Takže tam chodievame veľmi často. Aj do Šútova sme sa kedysi chodievali kúpať, keď o lome skoro nikto nevedel - dnes by som tam nešiel ani náhodou. Kopa bordelu a ožranov :-).

    OdpovědětSmazat