sobota 31. května 2008

Grafilit HIM 2008

Chvilku jsem přemýšlel, jak tento příspěvek pojmout. Jedna věc je výsledek a čas, druhá věc je klubová příslušnost v závodě, kde výprava byla silná, třetí věc je pocit nějaké příslušnosti řekněme komunitní. Jednak silná výprava z behej.com, druhak silná účast domácí špičky, o které člověk až na řídké výjimky do dnes jenom četl. Vidět v akci Petra Paseva na kole, pana Vraštila týden po IM Brazil (potkali jsme se u přezouvání a utekl mi:-)) nebo Mildu Bayera, to jsou prostě silné zážitky. Oddílově to taky nebylo špatné, dal mi Majlan až před koncem v repete loňského roku, Peca mě nedoběhl, bezva, s tím jsem nepočítal a s Jardou jsem proti očekávání taky nebojoval, ale rovnou mu ujel i utekl:-)). Příjemné překvapení byla squadra z behej.com. Obvykle takovým věcem příliš nepodléhám, protože člověk lidi potkává, po nějaké době je potkávat přestává a potkává jiné, nicméně taková hromada sympaťáků z jediného zdroje je poměrně unikátní záležitost. Silná Brněnská výprava´: Vl001 (nemám co bych dodal se svému inspirátorovi), milan (stejně vysmátej jako na mamut tour) a rk, jehož jsem viděl prvně hned mi držel místo u piva:-). Děvče je prostě děvče a nebýt šťastně ženat, kvůli ní se rozvádím:-)), nabušenej ironpepa, hodně sympático, stejně jako advid (pohlídal mi tašku a vestu:), mladičký Elvard (s tím se potkáme v Otrokovicích), žula z Žulové, kde to mám rád, Tečko s rozumným názorem na víno taky třeba přijede do Otrokovic, a na konec můj sparing z Otrokovic prudeath, kterého jsem v závěru, bohužel, nějak minul a Aldaman, který si projel svoji HIM premiéru a vytrápil se až do konce, což se taky počítá. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Jo, potřásl jsem si rukou s náčelníkem TT svazu Olomouckého kraje Robertem Fojtem (v plavání jsem mu házel vlnu, dobře mu tak, má kurňa v gumě plavat rychle a přede mnou:-)) a byl vyfocen vrchním fotografem Martinem K. Tento tajemný závodník pravděpodobně nevydýchal změnu z paraplegické sezóny do běžecké, kdy mu snížení zátěže při otáčení koleček vozíku chybí a vyvolalo mu zánět zápěstních šlášek. Na mačkání spouště to ale stačilo:-)) Tím s nějakýma citečkama končím, i cynici mají svoje slabší hodiny. Herdek, ještě jsem zapomněl na svého spolubydlícího z motýlkového kempu Dušana. Hezky se ostříhal a dobře zajel, byť taky neplaval delfínem:-))
Teď už ale o závodě. Po příjezdu s doprovodem (Ondra s Kikou, díky za ně) jsem šokován frontou, už v 9:00 lidí jak čmeláků. Nakonec to nějak proběhne, pozdravím se s pár starými i novými známými, jaxi se odtlačí kolo do depa, nachystají věci, přežijeme rozpravu (pokyny: na plavání číslo nebrat, na kole číslo na zadečku - dotaz, co lidi, kteří mají místo zadečku prdel nezodpovězen, takže celý závod absolvuji se strachem z diskvalifikace) a na start se hrne 89 lidí, pane jo, lóni 29, to je dynamika. Jo kdybyste to nevěděli, tak otočka plavání u startu probíhá v hloubce pytlíku (říkal Dušan při rozpravě:-))
Zase plavou samí neplavci, přestože je voda nádherná,teplá a vůbec, skoro všichni se od ní oddělují slupkou neoprenu a mají z ní prdlačku. Krátce po staru jsem fascinován, jak mizerní plavci se na sílu nacpali vpřed. Bez orientace, bez rychlosti, hlavně že je potřeba jít přes ně. Ňák to přežiju, první kolo otrava, druhé kolo lepší, ve třetím mne to jako tradičně začíná bavit tak, že uvažuji o pokračování plavání a nepokračování v triatlonu. A to ve třetím kole splavu Roberta Fojta a prej jsem mu házel vlnu. Mám prostě páru a vodu si holt přizpůsobím:-)).
Plavání pod 28 dává tušit, že délka nebude celých 1,9km, ale gut. Převezmu garmina a valím na kolo. Hned po startu zjišťuju, že auto multisport v nastavení není to pravé. Při otáčení hodinek na ruce si odmáčknu lap a celá automatika jde do kopru. Chvíli se s tím mažu, než se stopky znovu rozběhnou. Tak snad mám technické problémy z krku. Půlka prvního kola je s větrem, makám a sviští to. I zezadu mi dává jaxi málo lidí a i já sem tam někoho cvaknu. Kolo mi celkem jde. Asi přepaluju a kašlu na to. Najednou svist, rány, kuva, moje špeky na báchoru rozeply gumu s číslem, která mi vletí to zadního kola. Musím zastavit, vymotat ji a hup zpět na kolo. Herdek fix. Otočka prvního kola, Zuzka kousek za mnou, jistě mne brzo cvakne. Valím z druhé strany jediný kopec na trase, nahoře fotí Martin K. stojí mi v cestě a ještě má řeči, doufám, že aspoň fotky budou k něčemu. Děvče furt nikde. Divný. Kua, upadla mi podsedlová brašnička, vyjela z kolejí. Peču na opravy, hodím ji za dres (zůstala viset za sucháč na sedlovce) a předám na otočce v Litovli. Razím do druhého kola a sleduju rozestupy. Majlan relativně blízko, milan dál, Vl001 dost daleko, Dušan daleko a Aldaman tak daleko, že mne to trápí. Hm, druhé kolo taky dobré, poctivě jím, piju, Zuzka mě nedojede ani v Litovli. Supér, zdravím ji, dojíždí, když já vybíhám. To už vím, že jsem kolo asi přepálil, asi jako loni, jenom čas po kole je lepší (3:20 celkový). Jelikož si věřím na běh kolem 2:00, těším se na prima čas. Realita je ovšem jiná. Kolo jsem holt přepálil jako loni a výkon na běhu je v podstatě stejně trapný. Zuzka jde přeze mne hned zkraje běhu, Milan mi dává (po spoustě jiných) ještě v prvním kole běhu (1:04 můj čas první desítky), očistcem skutečným je ale až kolo druhé, to už zdechám, chodím, trpím a vím, že trenérem odhadnutých 5:20 nebude pravda, ani mých optimistických 5:30 nebude pravda. Je to frustrující, na běh jsem si fakt věřil a ještě na 14km jsem z TTS Osek nejlepší. Majlan mi ale, jako loni, na skoro stejném místě uteče. V závěru jde přeze mne jeden běžec za druhým, jsem rozhněván, frustrován, nakonec ale stejně končím šťastně v čase 5:39:20, což ředitel závodu vytroubí náměstí, ale já jsem stejně rozpačitý. Jo, jsem o pět kilo těžší než loni, kulový jsem najel, jenom cosi naběhal a zrovna na tom vyhnil. Ale co už v cíli:-). Zrovna došla bomba u piva, ty vole, tak to je průser. Ondra mi objednává dvě piva v cukrárně, musím tam dojít, nepustí sklo ven. Stojím uvnitř a loudím svá piva. Musím zapnout až osobní kouzlo č. 2, než dostanu prvního podmíráka (na vyžádání) a skoro 2,5 na druhého. Po dvou pivech jsem už skoro použitelný. Nemůžu sice chodit, do smíchu mi taky moc není, ale aspoň se dopotácím do prostor cíle, kde potkávám po různu různé účastníky, kecám s nimi a čekám na Aldamana. Sakra dlouho. Dobíhá až po zavíračce cukrárny a protože v cíli už není nealko pivo, musím pro ně do zavřené cukrárny a s kouzlem číslo 3,2 jedno nealko točené vyloudím (tímto zdravím slečnu z cukrárny, byla fakt hodňoučká), čímž se Aldaman uvede do stavu, že ho můžeme odvézt do lomu pro vůz. Brácha ho vyzvedne, takže ho tam nechávám s klidným svědomím.
Doma pak ještě sklidím velký úspěch s finisherskou vestou v zelené barvně (tu má milostivá ráda:))
Zhodnocení: závod neuvěřitelně vyrostl. Přesto si uchoval svoje kouzlo skvělé organizace, tak jak to prostě Dušan Kyjanka se svým týmem dokáže. V cíli jsem zachytil komentované různé blešky s problémy se zásobováním občerstvovaček, já naštěstí nic takového kromě absence piva v cíli nezaznamenal, takže u mne beze ztráty kytičky. Bezva, těším se do Nové vsi na olympijský.
Co se týče mého výkonu, nevím jak dalece jsem zkrátka sračka a po tak dlouhém kole nejsem schopen běžet, nebo jsem holt přepálil kolo. Nejspíš asi přepálil, ale zase mne bavilo a to se taky počítá. Běh strašný, až budou výsledky, uvidím přesně.
Na samotný závěr heslo z bloku, který byl součástí dárkové igelitky na startu:
" Blok pro triatlonistu:
"víš, proč jsi dostal tento blok?":
1) svobodny nezadaný kreslí své dívce pravidelně srdíčko
2) ženatý, bezdětný - maluje si se svou ženou krásnou budoucnost
3) ženatý s dětmi - není lepší regenerace než malování s dětmi po tréninku
P.S.: doufám, že tento blok jen nestrčíte přítelkyni či příteli, manželce nebo manželovi a dětem, abyste mohli v klidu bušit do pedálů."
A to byl, prosím, borec (Dušan Kyjanka) na konec:-)))

úterý 27. května 2008

2008 týden 21 (19.5.- 25.5.)

Poslední týden před Grafilitem jsem původně plánoval jinak, ale člověk míní a .....
Pondělí a úterý dvoudenní školení ve Slaném u Prahy. V pondělí večer lehký klus s firemním kolegou, trochu lepším a žvanivějším ironmanem, než jsem já a následně do časných ranních bowling na asi nejpříšernější dráze, jakou jsem kdy viděl. V úterý jenom aquaplanning cestou domů.
Středa: pracovně Praha, časně ráno odjezd, pozdě večer příjezd, tedy tréninková nula. Že bych se ale po dvou "volných" dnech cítil odpočatě, to ani omylem. Nevyspanej, rozlámanej, no na pytel.
Čtvrtek: v poledne plavání, trochu jsem blbnul s motýlkem, večer pokus o úseky 5x1km ve 4:30, ale nevedlo se. Hm, jsem pěkná sračka.
Pátek: do práce a zpět na kole, bazén nestíhám.
Sobota: delší běh. Po delší době se potkáme s Aldamanem a přidal se i Ondra. Chci běžet na Jadran, tak nějak v poklidu a zpět. S delšími běhy je to letos nějak varchlaté, snad ještě pár do Moraviamana zvládnu. Jak je pěkně vidět z obrázku, na 17-tém km to se mnou začalo jít z kopce a domů jsem se vyloženě protrápil.
Odpoledne nás čekal oslava Maruščiných narozenin. Mohutnou bouři nadšení vyvolal zejména mobil, který byl očekáván, ale nebylo očekáváno, že místo starého manželčina dostane fungl nový SE W200i. Strojek za 1750 kaček mne celkem překvapil výbavou, low end jsem nedržel v ruce dobře 5 let:-)
Plánované nedělní kolo jsem nejprve přeložil z rána na odpoledne a odpoledne nakonec odpískal. Manželce bylo tak zle, že nemohla vylézt z postele, musel jsem tedy kromě dětí zaopatřit i ji.

Celkově na pytel týden (tabulka) a bude hůř. Stěhování nám ve firmě padlo do 14-ti dnů před moraviamanem, takže finální příprava bude dost na houby a hlavně nejspíš prakticky bez kola, což je dost průšvih. Váha nám taky nějak stagnuje kolem 97kg, což je u mne jasný důkaz stresu.
Přitom aktuální výkonnost není až tak špatná. Včera jsem po návratu z práce na kole (30km průměr 32,5kmph, 142bpm) zařadil běh a ten střihl 5km v tempu 5:16 na 147bpm úplně na pohodu! Dneska ráno jsem si přivstal na delší kolo a lup, sice většinou rovina, ale 95km průměrem 31,5 (138bpm) bych v Litovli bral všema deseti. Jsem fakt zvědav, jak mi to tam půjde. Tak nějak uvažuju, že bych se pokusil atakovat čas kolem 5:30, což bych asi měl, chci-li zkusit v Otrokovicích prolomit 12h. Uvidíme.

neděle 18. května 2008

2008 týden 20 (11.5.- 18.5.)

Tento týden s výjimkou běhu tréninkově celkem vyšel. Jinak už to bylo slabší, ale to sem nepatří.
Pondělí: do práce a zpět na kole.
Úterý: vykopal jsem se ráno z betle a odklusl desítku a teprve po ní razil na kole do práce.
Středa: opět na kole v práci a přes poledne bazén. Olomoucký venkovní je už napuštěn, takže navzory relativně studené vodě jsem v něm odplaval 2 kiláčky.
Čtvrtek a pátek z důvodu služebního cestování nic. Odpočinkem bych to nenazval, ale trénovat moc nešlo.
Sobota: mamut tour
Neděle: lehce jsem si ráno vyklusl vytřepat únavu z nohou, ale blbě jsem plánoval. Z důvodu málo běžeckých km v uplynulých dvou týdnech jsem zařadil 15km a udělal chybu. Na dvanáctém mi pěkně došlo a domů jsem se sotva doploužil. Naštěstí jsem to v aquaparku v Hranicích trochu uvolnil.
Konečně týden s kolem 300km, aspoň jedním plaváním a málo během (tabulka). Příští týden bude běžecky výživnější (doufám:-), protože jedu na dva dny na školení, kde se snad bude dát aspoň trochu běhat, ve středu Praha s vynuceným volnem a pak se uvidí, snad půjde i něco najet.

sobota 17. května 2008

Mamut Tour 2008

Nechtěl jsem to jet. Na poslední chvíli jsem opravdu přemýšlel, že nejedu a vymluvím se na počasí, které mne ale zradilo a bylo vynikající:-). V 8:00 jsem tedy byl připraven na náměstí T. G. Masaryka. Předcházela tomu registrace, kde jsem krom sponzorských dárků fásl startovní číslo 2, sice jsem se regl první a první platil, ale jednička je holt rezervovaná.
Rozhlížení po známých tvářích (neúspěšné) ukončil Milan, který mne navzdory přílbě a brýlím bezpečně poznal a přihlásil se. Navíc mne pak ještě upozornil na Vl001, který atakoval startovní pole zboku, zatímco já byl rozvážně vzadu, bo balík není nic pro mne. Taky proto jsem nesundal hrazdu. Sice se po mně dívali divně, nicméně s tím žiju celý život a prdlačku si z toho dělám;-).
Start měl probíhat tak, že se pojede pomalu přes město z náměstí a teprve venku se to odmávne. Doprovodný vůz, který měl jet první, ale vyjel rychlostí přes 40kph, čímž dosáhl totálního prasení hned po startu. Následkem byla hromadná nehoda v Předmostí, která už v době mého dojezu na místo byla naštěstí uklizena. U novinového stánku mi zamávala manželka a já se s tepovkou 165 vydal stíhat skoro 303 borců přede mnou (303 silničářů startovalo, počítám, že pokud jsem nejel zcela z chvostu, moc mi tam nechybělo). Čekyně, Zábeštní Lhota, vlnky a tak až do Loučky, kde začíná první kopec. V jeho polovině mne sjede klučina, se kterým pak strávím skoro 100km. Oproti předchozím letům, kdy jsem absolvoval závod se závodníky staršiho data (2006 pan Rytíř, 69 let, 2007 Honza od Popradu 62 let), jsem letos pokročil a jel s nejmladším účastníkem trati 135 km (ročník narození 1990, herdek, dcera Maruška je mladší než on jen o 10 let). Jelo mu to v kopcích, rovinky a sjezdy jsem ho tahal, takže závod pro mne byl individuální časovkou, což jsem věděl:-)
Překulili jsme Kozlov, následuje opravená cesta ve sjezdu do Potštátu a luxusní sjezd z Potštátu k Hranicím. Šlapavý sjezd tak na průměr 50kmph, naprostý orgasmus, kvůli takovým mám kolo rád. Po sjezdu následuje hned výjezd zpět na hlavní na Odry. Na přání spolujezdce si beru v bufetu banán a stavím, což jsem v plánu neměl. Kopec vyhrneme, ujedeme chlápkovi (divný, nejsem zvyklý předjíždět v kopci) a šviháme do Oder. Cesta je celkem opravená, takže mrskáme svižně, resp. já, kolega se veze. Z Oder jedeme nekonečné serpentýnky. Jsou krátké, tím nepřehledné a vlečou se a vlečou. Kolegáček tvrdí, že nejvyšší bod tratě je právě na konci stoupání a má 800. Rád mu věřím, ale když míjíme kótu, vidím nápis 575m n. m.. Nejde tedy ani o nejvyšší bod a ani o 800m:-). Následují houpačky až do Lipníka. Cvaknem asi 2 muže, jeden nás ve stoupání převalí brutálním způsobem. Tahám to sám, kolega vlaje, ale tvrdí, že je v pohodě. Druhý bufet projíždíme, za tímto účelem věnuji kolegovi tyčinku, bo má hlad a míjíme tam pár stojících. To už jsme na stovce a jsem rozhodnut "prasit" co to půjde. V Týně dojíždíme skupinku složeno z pár dvoustovkářů a zbytek je naše trasa. V kopci nad Týnem nestíháme a já obdivuji absolvetny dlouhé, kteří ve Lhotě uhýbají vlevo. Pak už nás čekají jen vlnky do Pavlovic, sjezd a rovninka do cíle. Někde v těchto místech ztrácím kolegu. Neohlížím se po něm, protože dosud spolehlívě jel, nicméně nad Pavlovicemi už ho nevidím. Sjezd a prasím to do Přerova. V hrazdě sjíždím asi 10 lidí kromě jednoho je všechny utrhnu, nicméně v závěru nespurtuji, ale jedu do cíle normálně v klidu v čase 4:48:18 což je proti loňsku zlepšení o 15 minut. To jde ( i když je trať proti loňsky o cca 4km kratší, ale já jsem zase proti loňsku o 5kg těžší:-))).
Navzdory málo tréninku na kole jsem zaznamenal zlepšení a cítil se dobře (průměr 27,8 při převýšení 1600m a prakticky sólo jízdě, ovšem skoro nefoukalo a vůbec bylo počasí super). Prima. Potkal jsem se s Milanem (překvapil mne vysmátostí a optimismem, z blogu jsem ho řadil spíše mezi přemýšlivce) a v cíli i s Vl001. Ani jeden z nich mi nedal víc než půl hodiny, héj, jezdí prdlačku:-). Počasí bezva, mám opálené proužky na rukou i stehnech:-). Jsem zvědav na HIMa v Litovli, kolo mne příjemně překvapilo a snad i něco zaběhnu, Vl001 bych tedy teoreticky mohl udělat:-D v čase kolem 5:40 třeba.

neděle 4. května 2008

2008 týden 18 (28.4.- 4.5.)

První ze dvou krátkých květnových týdnů se dnem volna ve čtvrtek. Michal mi vymyslel toto:

Pon- klus 12km na 145
Ute-5R, 10x100/MK100, V3
Str- volno
Ctv- závod + odpoledne vyjeti 40km kolo volne
Pat- kolo
Sob- kolo
Ned- souvisle 27km, na ubehnuti dle pocitu vystupnovat

Hned v pondělí jsem rozpis nedodržel. Bylo hezky, ráno jsem měl kopr na běh, takže jsem jel do práce na kole.
O úterním dvoufázovém tréninku jsem dokonce napsal sólo článeček.
Ve středu prima Práglovýlet, takže volno.
Čtvrtek = závod
V pátek to risknu a do jedu práce kolmo. Po Ječmínkově běhu mě bolí nohy jako hrom, takže i když je předpověď nějistá, bicykluji. V poledne jsem dokonce zaplaval a odpoledne z práce valil jak o život, protože místy lehce pršelo. Na zmoknutí to nebylo, na totální zašpinění kola jo.
Sobotní program máme nacvakaný, takže běhat vyrážím před šestou ráno a dobře dělám, zbytek dne proprší. Jdu na 27km, první půlka dobrý, na druhé zkusím přidat a na 20. km mi došlo jako hrom. Jedl jsem i pití měl sebou a stejně jsem se domů sotva ploužil. Asi kombinace čtvrtečního závodu a pátečního ostřejšího podvečerního kola.
Pak už čekají jenom samé příjemnosti. K obědu grilování pod širým nebem (resp. širou stříškou, kam jsme se museli uchýlit před deštěm), kuřecí steaky, paprikové klobásy, grilovací klobásy, no prima akce. Ještěže jsem řídil a nemusel to prolívat pivem:-)).
Večer se pro změnu nesl ve znamení křidélek, sýrů s ušlechtilými plísněmi a jak zřejmo, vína. Po delší době se stavil Tomáš s chotí a opět jsme si potvrdili, že Znovín je jako výrobce vína u nás v poměru kvalita/cena. Z konzumovaných vzorků bych vyzvedl vlašáček z Mikrosu v pozdním sběru ročník 2005 (v době, kdy jsem ho kupoval byl za vynikající cenu, ještě i dnes je celkem běžně k mání) a znovínský rýnský ryzlink z řady terroir levure. Ten je doposud v nabídce a jeho vyzkoušení vřele doporučuji. V boxu už jich pár mám:-). Večírek se protáhl, což znám už jenom z vyprávění, protože jsem o půl noci začal klimbat a raději šel spát:-))
Tím pádem jsem měl neděli o něco méně krušnou než milostivá paní, která se s návštěvníky loučila o půl čtvrté ráno. Přestože jsem měl vycházku na kolo na dopoledne a předpověď na odpoledne hrozila přeháňkami, zahnal jsem manželku zpět do postele, postaral se o děti, "navařil" (pochváleny budiž dovážkové služby, tento týden od Madonny:-)) a vzbudil ji až na oběd.
Sice jsem také nebyl úplně svěží, ale po jídle jsem přesto vyrazil na kolo. Mraky se honily, nad Bystřicí vypadalo černo, takže jsem přehodnotil trasu, vyjel si na Helfštýn (šewy už tam na pivu po šele neseděl:-) a protože se mi nechtělo blinkat, sjel jsem a vydal se na Kozlov od Lipníka. Tam už to bylo slabší, ale naštěstí se začalo nějak víc mračit, takže jsem cestu nenatahoval a vyrazil domů pod záminkou nezmoknutí, což se taky podařilo.

Celkem to nebyl špatný týden, jenom aspoň jedno dlouhé kolo tam chybí, tabulka zde. Jak to tak vypadá, první výlet delší 100km bude Mamut Tour. Příští týden bude spíše relaxační, protože pojedeme na prodloužený víkend do Jeseníků a ještě jsem se ani nezeptal, jestli si můžu vzít kolo:-). A kdo napjatě čeká, jak to vypadá s váhou, tak navzdory náročnému víkendu je v neděli na 97,0kg. Chce to malinko ubývací proces urychlit, ale když těch dobrot a akcí je tolik:-))

čtvrtek 1. května 2008

Ječmínkův běh

Když jsem zjistil, že existuje závod, který se inspiroval mým oblíbeným nickem (kdo by věřil řečem o králi Ječmínkovi:-))), bylo jasné, že nemohu pořadatele zklamat a na podnik musím dorazit. Abych řekl pravdu, od běhu výstavištěm Flóry Olomouc se mi do ničeho moc nechce, myšleno tedy závodit. Pocitově mi to na poměry a možnosti slušně běhá, nicméně v absolutních číslech je to stále totální bída. Trenér sice pořád něco povidá o rychlé silniční desítce, ale já jsem prostě pomalej. Sice dokážu i na 15-tém km běhu zrychlit k 5-ti minutám na km, nicméně rychlost 4:30 a níže je pořád nedosažitelná meta. Teď už to asi nemá cenu, ale na podzim bude potřeba (myslím) přidat nějaké kratší rychlejší úseky. No a taky ta kila že jo:-)
Dopoledne mám nějaký kopr. Co si pamatuji, jde o standardní prvomájový stav, ale protože už jsem domluvený s Aldamanem, že mi bude dělat vodiče, je možnost zrušení účasti nulová. Navíc jedou fandit i děcka s manželkou a Matýsek od rána straší, kdy už pojedem. Když už musím jet, volám aspoň Ondrovi, jestli taky nejde. Představte si, vůbec o závodě nevěděl!! Na co dnes Ti mladí myslí, nevím:-)
Nakonec razíme směr Chropyně již v 9:30, protože s děckama doma nešlo vydržet. Dobře, že tak, protože byť jde o obec relativně malou, najít kynologický areál pro mne nebylo zcela triviální:-)
Po příjezdu jsem překvapen, kolik je na startu lidí. Naštěstí už jsou všichni registrovaní, nečekám tedy ve frontě a registruji i Ondru, který nakonec volá, že dojede a poběží. Chviličku po mně doráží na start prezident oddílu TTS Osek s početnou suitou doprovodu a po další mikrochvilce i Aldaman. Zjišťujeme informace o trati, běží se 5 kol kolem rybníka Hejtman a je to kros. Více než polovina trati vede po trávě, zbytek po polňajdě. Tady to na osobáček nebude, to tuším už při rozklusu. Na startu se postavím, kam patřím, tzn. do zadních řad. Závodu se naštěstí účastní i několik skutečných veteránů, snad to tedy dnes na poslední místo nebude. Rozbíhám se opatrně, tempo těsně pod 5:00/km a běží se mi překvapivě dobře, ani terén tolik nevadí. S Aldamanem ovšem vydržím jenom půl kola, pak se mi škubne, ale celou dobu ho vidím. Žádný zázrak v tom ale není, Aleš si testuje maratonské tempo. Předběhnu nějaké dva chlapíky, z nichž jeden sípe tak, až mám strach aby nezkolaboval. Chvilku mne sípoš zkouší viset, ale naštěstí nevydrží a i za ty 3-4 minuty, co ho slyším, mě berou všichni čerti. Po předběhnutí těchto dvou se dostávám na dohled slečny s nádhernýma nohama. No pokoukáníčko skoro na 3 okruhy:-)). Na chvilku mi ho kazí jenom čelo závodu, které jde přes nás o kolo zhruba ve 2. třetině 3. kola.Kochám se výhledem až skoro do jeho konce, ale pak mi nějak dojde, že by nebylo špatné přidat. S těžkým srdcem opouštím krásnou vyhlídku a slečnu předbíhám. Asi 200m přede mnou vidím chlapíka v trenkách, toho už asi nedoženu. Nicméně i ve čtvrtém kole mi to celkem jde a zvládám ho o 3 sekundy rychleji, než kolo 3, bohužel mne na samém jeho konci ještě stihne fiknout Ondra, který už ovšem sviští do cíle a je poslední ze závodníků nadělivších mi kolo. Na začátku posledního okruhu už konečně chápu, že šetřit síly nemá smysl a dávám do něj všechno. Dokonce předběhnu chlápka v trenkách a dostává se mi na dohled jiný maník celý v černém. Stahuju, stahuju, ale cíl je příliš blízko:-), nestihnu to. Čas mám na hodinkách stejný, jako naměřili časoměřiči a to 48:39. Hm, jenom 12 sekund za osobákem z Hulmena a přitom jde o kros (byť tedy nijak profilově náročný). Nemůžu říci, že bych byl časem nadšen, ale nejsem ani otrávený. Nepřepálil jsem začátek a ke konci byl schopen přidat. Nicméně, mrknu-li se na okruhy, tak pocity jsou jedna věc a časy druhá:-) Mezičasy po 2km totiž vypadají následovně (v závorce průměrné tepy v okruhu):
2,00km 9:36 (165bpm)
4,01km 9:50 (169bpm)
6,01km 9:48 (171bpm)
8,00km 9:45 (172bpm)
10,00km 9:40 (176bpm)
Pocitově bych ovšem řekl, že poslední kolo jsem dal výrazně rychleji, než první. Garmin ale nelže:-) Zkrátka mám pocit, že jsem celkem pravidelný tempař, když nepřepálím, teď ještě někde vyšašit to pořádné tempo, že jo:-)