Dá se běžet půlmaraton se 107-mi kily? Jasně, zpět na závodní kolbiště!

Když jsme na podzimní schůzi TTS Osek vymýšleli program na letošní rok, padl nápad na nějaký jarní běh. Jelikož jsem měl do letošní sezóny velké plány, tlačil jsem na pilu a ze všech tratí vyhrál můj nejdelší návrh na půlmaraton. Když jsme potom pro závod hledali název, náhodou jsem si vzpomněl, že někdy v březnu, náhodou zrovna 14-tého:-) má narozeniny jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků všech dob Albert Einstein. Letos zrovna stotřicáté, takže závod "Půlmaraton Alberta Einsteina" byl na světě s ambicí stát se tradičním závodem na sklonku zimy.
Podle dlouhodobého plánu jsem měl být už pěkně rozběhaný, pohublý a uvažoval jsem o čase kolem 1:40 s ambicí zkusit to pod. Zlomenina kotníku, několikatýdenní nucená pauza, která dohnala na váze to, co se mi mezi svátky zvýšeným tréninkovým úsilím podařilo nenabrat a trvající slabost v kotníku měly na svědomí, že jsem v pátek vážil nějakých 107kg, za letošní rok měl odběhnuto celkem asi 60km s tím, že můj nejdelší běh činil 10,8 km.
Z deprese, která u mne při přehodnocování plánů vládne, samozřejmě vyplynulo i zrušení tohoto závodu. Čím déle jsem nad tím ale přemýšlel, tím častěji jsem si říkal, kolikrát se, troubo, dostaneš na 1. ročník čehokoli a kolikrát, troubo, pro ten 1. ročník vymyslíš název? Tož ja, poběžím. A rovnou jako inverzní duatlon, dojedu si tam na kole, abych si po závodě mohl dát pivko:-)).
Ráno se pěkně sbalit, baťůžek na kolo, dofoukat gumy na horáku a hurrá na start. Akorát kurňa nějak nestíhám, ještě mi fouká proti, takže si dávám 10km na biku s průměrným tepem 155, dobrá rozcvička:-))
Už při registraci se mi zdá, že je na startu nějak moc bušáků, a asi mi bude vyhrazen konec poloviny startovního pole, přesně té druhé poloviny:-D. Potkávám několik lidí, kteří se se mnou domlouvají, že se mnou poběží na pohodu, pokud nebudu moc hnát. Hm, já fakt nevím, odkud se ti lidé berou, ale hlavněže mi fandí a mají ze mne strach. Dlouho jim nevydrží:-)
Do závodu mám celkem 3 kategorie cílů:
- C povinný, nechci se nechat vzít nikým o kolo. S ohledem na počet kol 2:-), je to takový zajišťovací cíl.
- B zvládnout závod tempem pod 6:00. To už je celkem ambiciózní, protože tak rychlý trénink jsem letos ještě nešel a při tempu 6:12 tepu nad 160 a zdechám po 8-mi kilákách
- A tzv. aspirační, dát to pod 2 hodiny. Tomu skutečně nevěřím
Po startu se rozběhneme na konci s Pavlem D., prohodíme několik vět o potřebě kontrolovat tepy, mrknu na hodinky, vidím 168 a je mi jasné, že debata je u konce a konečně se bezpečně zmocňuji poslední pozice. Nikým zezadu neohrožován držím tempo kolem 5:35, o kterém nedoufám, že ho moc dlouho udržím. Někde kolem 5-tého km předbíhám slečnu s prima pozadím a doufám, že mi to nevrátí. Pavel, Franta a ještě nějaký chlapík (čili závěr pole přede mnou) se mi postupně vzdalují. Za občerstvovačkou na 6-tém km je krátký úsek kolem Bečvy, který je dost nerovný a kotník tam dostává sakra pokouřit. Přemýšlím o tom, že závod po 10-ti km ukončím. Po výběhu na Osecký most se ale nějak vetím, dám si gelík a těším se na jeho zapití v prostoru startu. Zapiju gel a jdu do druhého kola, pričemž první dávám v čase 58:11 Tepy se pomalu ale jistě šplhají ke 170-ti, ale necítím se nijak zle. Cíl B by měl klapnout. Plánuju slupnout u občersvovačky Gutar a po doplnění kofeinu to pořádně nakopnout:-)
Najednou se přede mnou objeví v dohledu Frantovo oranžové triko. Kurňa co je, já ho stahuju, to je nějaká blbost ne? A taky jo, Franta sotva šmatle, křeč v lýtku. No nic, vnutím mu gutar, který mu pomůže po deseti minutách křeč rozklusnout. Já už po kiláku lituju, že jsem mu ho dal, protože mi konečně začíná trochu docházet, zlatá Metallica "Death magnetic" ve sluchátkách, při tom není moc prostoru na zpomalování. Po ionťáku se to trochu zlepší, takže už to asi nějak doběhnu. Před mostem na mne čeká Ladíček, přijel mne navzdory ocelovým kolenům podpořit na kole (rovněž za účelem možnosti konzumace piva:-)), ale ani se s ním nebavím, už to nejde. Mírný výběh na most už mi dost mrtví stehna, ale pokouším se protáhnout krok a začínám věřit, že splním aspirační cíl A. Už jenom oběhnout Jadran, cedule 10km a poslední kousíček k cíli. Výsledný čas 1:56:43. Jsem spokojen. Absolutně sice nic moc, ale ve svém současném stavu tento výkon považuji za maximum možného. Navzdory neběhání se mi podařilo i rozumně rozložit síly a zvládnout půlmaraton jen těsně pod ANP, které mám 175bpm, přičemž v závodě to byl průměr 169. Z obrázku je vidět, jak tepovka lineárně roste:

No a pak už jenom pivko, guláš a vyjet se na kole domů. Dobré dopoledne, poledne i část odpoledne za přítomnosti dlouho nepřítomného sluníčka:-)