čtvrtek 13. prosince 2007

Frankovka 2006 (Libor Veverka, pozdní sběr, barrique, Velkopavlovická podoblast, obec Čejkovice, trať Novosády)

Vlastně jsem původně o vínech v blogu psát vůbec nechtěl. Jednak jsem konzumaci poněkud omezil a navíc v poslední době příliš neexperimentujeme, protože když už si chceme dát láhev, je to při nějaké příležitosti a to dá člověk většinou přednost osvědčené záležitosti před nějakými experimenty.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.

1 komentář:

  1. Jsem rad, ze sis to nehubnuti, jak tady vetsina pred svatky doporucovala, vzal k srdci ;-) I kdyz to teda bylo neplanovane, ale myslim, ze o to prijemnejsi :-)

    OdpovědětSmazat