HTC Touch HD2

Dorazil podzim, konec sezóny a to je obvykle období, kdy se odpočívá a člověk má čas na vymýšlení blbin. V mém případě to posledních pár let znamená, že se svezu na zvyklosti společnosti HTC uvolnit na podzim nějakou zajímavou novinku v oblasti pokročilých telefonů. Jestli má někdo pocit, že v této oblasti mírně ulétávám, souhlasím:-), vždyť ještě letos na jaře jsem si říkal, že nic lepšího, než stávájící Touch HD stejně letos nebude, takže na podzim nějakou kačku ušetřím. Ovšem člověk míní a věci se mění. V srpnu představili šikovní hoši z HTC následovníka Touch HD s kódovým jménem Leo, prodávat se ovšem začal pod obchodním názvem Touch HD2, kterému jsem tak nějak nedokázal odolat. No představte si: mám na obě oči 4,25D a HD2 má úhlopříčku 4,3 palce, to prostě musím musím mít, že jo?
Protože už nějaké recenze vyšly (třeba první pohled od Radka Hulána nebo podrobná recenze Jířho Hrmy, nebudu psát znovu napsané, ale spíš se zaměřím na rozdíly oproti předchozím modelům, s nimiž mám zkušenost, případně na věci, se kterými v uvedených recenzích nesouhlasím.
Úplně prvním pocitem spojeným s otevřením balíčku byl šok, v jak mrňavé krabici je největší model HTC zabalen. Pánové z HTC šetří skutečně brutálně. Po velikých krabicích s magnetickým zámkem od Kaisera či prvního HDčka, či nápaditém plastovém boxu Diamonda, je HD2 dodáno v krabičce velikosti krbových zápalek. Kromě vlastního telefonu je v krabici už jenom pár minipříruček, šikovné koženkové pouzdříčko, nabíječka bez kabelu jenom s USB zásuvkou, jediný kabel USB-microUSB (lakomci z Thajwanu asi předpokládají, že není lepší věc, než přehazovat kabel mezi nabíječkou a PC) a sluchátka na standardní bídu mobilních sluchátek solidní kvality včetně panýlku pro ovládání přehrávače a vyzvednutí/zavěšení hovoru. Jéžiš a málem bych zapomněl na paměťovou kartu! K HD byla dána 8GB velká, takže jakou by člověk čekal u iPhone 3GS (16 a 32GB vestavěné paměti) killera? Správně, jsou to 2GB:-). A ano pozorný čtenáři, chybí stylus. HD2 má totiž podobně jako iPhone kapacitní displej, který nereaguje na tlak, ale na změnu elektrické kapacity povrchu způsobené dotykem prstu. Takže vytáhneme telefon a je to prostě krasavec:

Pádlo neskutečné plochy, ale elegantně tenké s vysokým podílem kovu k konstrukci pláště, takže se na těle nic ani nehne. Oproti HD přibylo ve spodní řadě jedno tlačítko pro otevření startmenu, tlačítka nejsou dotyková (sláva) a jsou podsvícená (třikrát sláva). Jedinou vadou designu jsou ostré hrany objektivu fotoaparátu, smysl této ostrosti mi skutečně uniká.
Po zapnutí vynikne obrovitost displeje. Z HD jsem byl nadšen, toto je ještě kousek dále. 4,3 palce s WVGA rozlišením 800x480 bodů je už zkrátka taková menší širokoúhlá televize:-) Zobrazení je vynikající, podsvícení umí řídit světelný senzor podle okolí. Prostředí Sense (dříve TouchFlo 3D) prodělalo od HD vývoj. Je otázkou, zda pozitivní, ale rozhodně směrem k "obyčejnému" uživateli, takže naprostá rezignace na funkce kalendáře a zejména úkolů. Když se Radek Hulán pozastavuje nad nepřesností kapacitního displeje (za pár dní používání jsem si po počátečním zoufalství zvykla už spolehlivě dělám i s aplikacemi jako total commander, který rozhodně není finger friendly) a podle jeho názoru nemožnost rukou psaných poznámek vyřazuje HD2 z kategorie zařízení pro profíky, nechápu, jak může HTC Sense považovat za geniální nadstavbu. Copak profíkovi stačí na homescreenu jediná položka z kalendáře a úkoly dostupné pouze v defaultním outlooku, který tedy prsty opravdu ovládat nejde? PIM aplikace prostě vidím jako zásadní slabinu prostředí Sense. Naštěstí je tu ovšem SPB Mobile Shell, který dokáže Sense nahradit velmi dobře a svými možnostmi přizpůsobení vyhoví téměř každému.
Nebudu tady suplovat nějaké knihovny tweaků, kterých je už dneska dost a jsou k nalezení v angličtině třeba tady a v češtině je něco tady. Bohužel, "vylepšení" jsou k rozumnému používání nutná, nicméně konečně jsem byl po delší době nucen zase trochu bádat nad telefonem a jeho funkcemi. Sice jsem se na to těšil, ale už jsem asi starý, spíš mě to otravovalo než bavilo:-)).
Ale zpět k telefonu, který je skutečně nádherný a díky tenkosti i elegantní, s mírně přimhouřenýma očima nositelný i kapsa košile. S ohledem na podíl displeje na celkové ploše aparátu, je to vlastně o zádech a displeji, čili hlavně o displeji. Kapacitní displej je tedy dost nezvyk, absence stylusu, jak jsem si původně říkal, že nevadí, taky. Zvykl jsem si a pro člověka, který meměl zkušenost s odporovým displejem žádný problém. Oproti rezistivnímu displeji je ten kapacitní ďábelsky citlivý, čemuž je potřeba nechat přivyknout prsty. Naštěstí je ale dostatečně brutálně velky, takže i menší ovládací prvky se dají prsty zvládnout. Ná úhlopříčce 3 palce by to ale asi nešlo:-). Kvalita displeje je velmi dobrá, zobrazení perfektní a člověk se nemusí babrat s fólií, protože odolnost jeho povrchu je skvělá, navíc je tvrdý, takže ani nehrozí jeho znehodnocení promáčknutím.
Výkon stroje je prostě famózní, to se nedá napsat jinak. Je sice trochu smutné, že mobilní Windows potřebují k takovému chování brutálně výkonný procesor Qualcomm SnapDragon s taktovací frekvencí 1GHz! Ovšem s tímto procesorem už to švihá. Odezva telefonního modulu jako u "blbafounu" je prostě pohádka, přehrávání nekomprimovaného videa, překreslování webu, zoomování, prostě paráda, konečně výkon bez kompromisu spolu se skoro půlgigem RAMky jsou pěkné podpůrdné prostředky. Nemůžu se ubránit vzpomínce na své 1. PC s intelem 486DX na 133MHz, 16MB RAMky a gigovým diskem. Spolu se 14-ti palcovým monitorem 1024x768 bodů bratru za 25k,- v roce 1998, jo a koupi jsem domlouval mobilem Dancall, uměl 10 sms na simkartě a 50 kontaktů taktéž na simkartě, nádavkem ještě tuším 3 vyzváněcí melodie:-). Proti tomu rok 2009, čili 12 let a procesor v telefonu 1GHz, RAMka 0,5GB a datové úložiště 8GB s displejem 4,3 palce v rozlišení 800x480 bodů. Ta technika fakt letí kupředu brutálním způsobem, aspoň si je s čím hrát a hra s tímto telefonem je opravdu radost. Rychlost, kvalita zpracování, design, paráda o velikosti displeje při použití navigačního software nemluvě (jo samozřejmě GPS, WiFi, GSM, UMTS, HSPDA, BlueTooth to vše se v HD2 najde, ale to už mám v telefonech dlouho:-)). Ale blešky se najdou:
- první je objektiv fotoaparátu. Vůbec nechápu, proč má jeho výstupek tak brutálně ostré hrany. Uvidíme, co se bude s hranami dít v čase.
- microUSB konektor. Ono je to vlastně v pořádku, jde o nově schválený standard EU pro jednotnou nabíječku mobilních telefonů, ale když člověk má všude historicky miniUSBčka. Ale to nějak časem nahradím.
- výdrž na baterie. Z mého pohledu jediný fakt průšvih. Ne tak velký jako u diamonda, ale průšvih. Den intenzívního používání přežije přístroj s odřenýma ušima. Doufám, že nová verze ROM bude umět lépe pracovat s šetřícími mechanismy SnapDragona a přinese, doufám, výrazné zlepšení výdrže. Teď je to tak na hraně.
Každopádně musím na závěr poněkud sexisticky prohlásit: na velikosti opravdu záleží!