Někdy v sobotu 5.5. se mi ozval smskou neteřin přítel, jestli bych nechtěl běžet štafetový závod na 2x10km ve Velkém Týnci. Prý to půjdem tréninkově a aspoň solidně potrénujeme. Termín úterý 8.5.. Byli jsme domluveni na neděli na kolo, že doladíme detaily. V duchu jsem koketoval s myšlenkou na pokus dát desítku po x letech zase pod 50 minut.
Neděle bohužel propršela, čímž na delší kolo nebyla nálada a s ohledem na solidní předpověď jsme kolo přesunuli na pondělí. Teprvá při jízdě na kole z Ondry vylezlo, že má jít o poměrně náročný kros s nezanedbatelným převýšením. Hm, říkal jsem si, pohubl's Martine, tak to beztak zkusíš, zas takové kopce přece kolem Týnce nejsou.
Prezenci zvládl Ondra, páč jeli ráno dřív a i díky tomu jsem nafasoval hrníček s logem určený prvním třiceti prvním zaregistrovaným štafetám (také jsem díky tomu ušetřil za startovné, které Ondra při registraci zacvakl za oba a odmítl si vzít půlku :-)). Fandit jeli i švagři, takže jsem jako další podporu sebou vzal Matýska, kterého ovšem závod nebavil a převážnou většinu času strávil ve švagrově autě hraním si na popeláře, kde mu zdatně asistovala švagrová a stíhala i sledovat jeho pitný i stravovací režim, zatímco tatínek sportoval ;-)
Zázemí závodu bylo kousíček od vlastního startu v budově místní školy a nemělo chybu. Zejména dostatečně dimenzované toalety bez front před startem neměly chybu.
Pohoda na startu byla umocněna i tím, že vlastně startovala jenom polovina lidí. Zajímavostí je, že závodili i oba hlavní pořadatelé a úroveň tím nikterak neutrpěla.
Nevěda, jaký nás čeká profil (ty rovinky na začátku a konci jsou převážně rozklusání a vyklusání, jelikož garmin mi to zaznamenal celé, abych nebyl ochuzen o kilometráž :-), bylo nám ještě těsně před startem celkem do smíchu, dokonce i mně, startujícímu první. Jako výkonostně výrazně slabší část štafety jsem chtěl Ondrovi zprostředkovat pro něj nezvyklý zážitek, kdy vidí před sebou hodně zad ;-D.Přišel start a poměrně solidní začátek. Kratinký kousek skoro rovinky, kdy poprvé a naposledy udržuji plánované tempo 4:45 na km. Seběh uzounkou stezečkou v oranisku mi přišel drsný, nicméně bezprostředně po něm začal výběh, který už po pár metrech dal zapomenout na nějaké oranisko. Celkem se v kuse stoupalo 1350m (psal garmin) a když už si člověk myslel, že to má z krku, po pármetrové rovince kopec za zatáčkou neočekávaně ještě pokračoval. Následoval kousek pobíhání nahoru dolů a poté brutální seběh, ve kterém mi sjel pás pulsmetru až kolem pasu. Opravil jsem ho ale až pod kopcem, přestat dávat pozor na cestu by nespíš znamenalo pád a zastavovat jsem nechtěl. Uff, první kolo skoro za mnou a to teprve na jeho konci potkávám v protisměru čelo závodu. Jsem tím potěšen, nicméně po závodě jsem se od Martina Kňávy dozvěděl, že za to vzali až v kole druhém. Vyškrábat se hore podruhé už znamenalo tep hrubě přes 170, místy i přes 180 a řádně tuhé nohy. Při seběhu jsem potkal čelo závodu podruhé, ale to už se skládalo z
jediného závodníka Aleše Dedka, který nakonec přiběhl jako první i do cíle s významným náskokem. Mně ovšem teprve čekala předávka Ondrovi a na pitomém oranisku, které se mi špatně sbíhalo, jsem při výběhu myslel, že končím. Naštěstí konec byl skoro celou dobu mírně z kopce, takže jsem v cíli vypadal skoro, jako bych běžel. Garmin mi napsal délku 9,3km a čas 51:09, který by mi před závodem rozhodně nestačil, ale po něm jsem byl rád. Ondra za to samozřejmě vzal, tak jak to umí, cvakl x lidí, nicméně ani čas 40:02 nestačil na dotažení čela, to by musel mít v teamu jiného parťáka. Ve druhé polovině svého závodu už byl navíc na trati osamocen (což o to, to já taky, nicméně on na to není zvyklý). Celkově hodnotím závod velmi pozitivně, fajn "rodinná" atmosféra umocněná speciálními nízkotučnými laskominami na občerstvení po závodě. Jednalo se převážně o tlačenku, škvarky a další ;-) a navíc jsem za Ondrou zaostal jenom o nějakých 11 minut, což je o 4 méně než na Rohálovské desítce. Asi ho dotahuju, ještě pár let.......:-D. Příští rok se do Velkého Týnce tutově vrátím, samozřejmě bude-li s kým běžet.Ondrovu doběhovou fotku nemám, jelikož jsem podcenil přípravu foťáku a v brašně jsem měl náhradní baterie vybité. Takže poslední šťávu z akumulátorů jsem vyplácal na nějaké cizí chlápky a ženskou. Pikoškou závodu byl chlapík z nějaké církve, který dal jeden okruh jako příchozí v polobotkách, tesilkách a bílé košili s vázankou. A neběžel zle, akorát ten dres.....Na jedné z fotek jsou vidět v pozadí jeho kámoši, kteří ovšem pouze chodili.
