Hulmenská desítka 2008

Další závod po Silvestrovském běhu, kam jsem si jel pro osobáček. Pravda, účastnil jsem se poprvé, nicméně závazek to stejně byl:-)
Z celého TTS Osek jsem jel sám, oddíloví kolegové pravděpodobně mají tak sofistikované tréninkové plány, že mohou řadit závody pouze přesně zapadající do jejich přípravy. Původně měla běžet silná skupina známých, Balda (antibiotika), Juraman (hospitalisován), Aldaman, Ondra. Nakonec ovšem běželi pouze ti bez poznámky v závorce a já. Hulínský oddíl Aspot je velice agilní a sympatická parta, která kromě hulmenské desítky pořádá i triatlon Hulmen. Loni jsem si ho testl a byl nadšen, letos si ho tutově zopáknu.
Do místa startu jsme dorazili krátce před ukončením registrace v poměrně intenzívním dešti. Ten ostatně už od noci dával najevo, že to nebude žádná legrace, nýbrž těžký souboj se živly. Od cca 4:00, kdy jsem se poprvé vzbudil a zjistil, jak leje, jsem si připravoval hrdinské fráze do blogu o překonávání překážek, nevypočitatelnosti přírody, vlastním boji se živly a tak. To bude popsáníčko:-) Sympatické slečny nás regly, nafasovali jsme startovní čísla na prima gumách s brzdičkami, takže žádné rezavé "sichrajsky" a šli se převléct do šaten na stadionu. Následoval rozklus na tartanu (snad prvně v životě) a přesun na start. Ten byl kousek od šaten za kolejemi. Důvodem této lokace je veselá historka z předminulého ročníku, kdy krátce po startu spuštěné závory zastavily celé pole borců:-).
Start a razíme. Přestalo pršet, himlhergotdonrvetrkrucajselement, nebudou žádné fráze o boji s deštěm. Strategicky zůstávám vzadu. Přede mnou je malá skupinka cca 4 lidí a před nimi pár dalších lidí. Držím rozvážně tempo kolem 4:50, protože se nechci zatavit jako na Silvestrovském běhu, kdy mi po 2km došlo. V zásadě se mi dařilo držet rovnoměrné tempo a v závěru dokonce malinko zrychlit:
Ve skupince přede mnou začali někteří pomalu odpadat, ale dopředu šla zezadu velmi sympaticky vyhlížející běžkyně s číslem 40. Její pozadí bylo mimořádně příjemné pro oči a i lehký krok pohledu lahodil. Cca 2km jsem za ní sbíral inspiraci, než jí bylo tolik, že jsem přidal a předběhl ji. Moje pozadí pro ni, bohužel, evidentně výhodu nepředstavovalo, takže jsem jí utekl. V zásadě celou cestu jsem se snažil doběhnout staršího běžce přede mnou. Připadal jsem si jak v bajce o zajíci a želvě. Želva má náskok, zajíc ji stíhá, než doběhne tam, kde byla želva, ta zase kousek uteče.... Pán tedy neběžel jako želva, nicméně dostihnout ho se mi nepodařilo, ač jsem dokonce v závěru dokázal i trochu přidat. Velmi dobré jsou na tomto silničním běhu dlouhé rovné úseky, kde jsou vidět běžci i daleko vpředu a člověk má dlouho pocit kontaktu se špicí:-D.
V zásadě sice na závodech moc nezávodím, protože takových lemurů jako já na závody moc nechodí, nicméně čas mi udělal docela radost. 48:25 na prakticky přesně změřené trati je na moje podmínky prima a depka ze Silvestrovského běhu tímto definitivně končí v propadlišti dějin. Za 80-ti korunové startovné na nás čekala kromě bezva závodu v cíli i teplá sprška, párečky a pivko. Kromě jedné desítky ze startovného se točí i plzeň a jelikož neřídím, 3 tam po párečcích zařadím jako kompenzaci ztracených tekutin minerálů. Odjiždím z Hulína velice spokojen, hřejí mne párečky se solidním časem, chladí pivko, zkrátka ideální rovnováha. Tak za rok zas.