Tento kemp jsem původně vůbec neplánoval. Zařadil jsem jej jako náhradu velikonočního soustředění, kam jsem nemohl jet.
Kempu se účastnilo poměrně málo lidí, což bylo prima, páč jinak bychom se v lajnách zbytečně masakrovali:-). Při rozřazovacím závodě jsem docela trnul, jestli se vůbec dostanu do prvního družstva. eTriatlonový tým odvádí evidentně dobrou práci, protože s výjimkou dvou dorostenců závodních plavců, tam byli samí jejich odchovanci a časy na 200 kraul se pohybovaly skoro všechny blízko 3 minut a dost lidí zvládlo 50m kraulových noh pod minutu. Nakonec mi to o chlup vyšlo, byť poslední disciplínu delfínové vlnění jsem měl katastrofální (jako bývalý pólista jakž takž zaplavu kraula, ale motýlek se vždycky plaval s prsovýma nohama a v delfínovém vlnění jsem doposud tragický samouk). Tím, že nás bylo málo, netrvaly závody dlouho a ještě se stihlo celkem zaplavat Převážně technika vlnění a tak. Následoval svižný přesun na ubytování a šupky dupky k Daliborovi na večeři. Dali jsme si pěkně do nosu a v družné atmosféře poseděli cca do 3. Proti poslednímu kempu jsem tedy 1. noc na 5-ti hodinách spánku plus:-DD. Zajímavé, sice úplně jiná sestava než na podzim, ale zase prima lidi, se kterými se dá v klidu zapařit.
Ráno už jsme byli v lajně jenom 4 a začal seriózní delfínový trénink, ještě před ním ovšem rozcvička, zatím plnohodnotná. Spousta cvičení zejména s ploutvemi, které opravdu pomáhají hodně. Je pozoruhodné, jak moc po chvíli pomůžou kompetentí rady člověka ze břehu. Dan toho moc nenamluvil, ale za to vždycky k věci. Už při dopoledním natáčení jsem se cítil při delfínu výrazně lépe než kdykoli před tím a stačilo k tomu něco přes hoďku vedeného tréninku. Natáčelo se tentokrát i pod vodou a na SD kartu, natočené video si zájemci posléze mohli rovnou od Petra Valeše zkopírovat. Paráda, Maruška byla nadšená, že vidí tatínka v televizi plavat :-)
Po dopoledním tréninku následuje zasloužený obídek v pizzerii a pizza jako kolo od voza. Jelikož výjimečně nemám kocovinu jako prase, zvládám jídlo zcela bez problémů a pocitů přesycenosti. Po obědě následuje rozbor videa, kde si kromě stylů všímám, že jsem fakt hezkej chlap, jenom trochu těch špeků někde vytřást..... Po rozboru máme chvíli času, lehnu si tedy na postel, ale okamžitě se mi chce spát, takže se rozhoduji pro lehké proběhnutí, když už mám věci sebou. Dám jenom pětku, neznám to v Chrudimi, nepodařilo se mi vyběhnout nějak kloudně z města (to zvládám jenom v časných ranních a bez brýlí:-DD), takže jsem se vrátil, ospršil, mrkl na web (spolubydlící Dušan se stal šťastným majitelem Forerunneru 305, s chutí jsem mu tedy poreferoval o mých zkušenostech, chválit garmina mě fakt baví:-)) a valil na odpolední trénink. Už při rozcvičce (vyjímečně se ještě protahovaly i nohy:-)) jsem sakra cítil ramena, sice jsme neplavali žádné divočiny, ale i tak je motýlek dost náročný. V tréninku jsou už zařazeny i souvislé padesátky bez ploutví, které mi jdou plavat docela dobře, jsem z toho nadšený a na večeři razím sice utahaný jako kotě, ale zato spokojený jak s průběhem pokroků, tak i s novými plavkami, ironman krátkými elasťáky a packami trochu lepšími, než jsou moje dosavadní prašivky od emme. Dušan si koupil také packy, ještě před odchodem proto laborujeme s navlékáním gumiček na držení. S potěšením konstatuji, že s arenovými gumami je daleko větší pakárna než se speedy, které mám já :-)
Večeře je stejně jako v pátek společná, opět u Dalibora a opět jsem si pochutnal. Vůbec jsem si všiml, že na město velikosti Chrudimi je v centru mraky hospod, které lákají k otestování jídelníčku. A třeba plzeňská s názvem Krmelec působí vyloženě lákavě. Navzdory tomu, že rozjezd je asi pod dojmem delšího včerejšího posezení vlažnější, sedí se opět hrubě přes půlnoc. Zejména historky z Pavlovy veterinární praxe dávají už tak namoženým delfínovým břichům pořádně pokouřit:-) Většina z nich je bohužel nezveřejnitelných ;-), ale aspoň byly tak vydatné, že jsme ani nezařadili kořalku.
Spáneček, snídaně a šup na bazén. Rozcvička pěkně na pytel, vůbec se neprotahují stehna o lýtkách nemluvě. Profík má asi plnou hlavu jedné ladné plavkyně :-D. Ve vodě ovšem zato celkem solidní maso. Vyzvedávám zejména 2x200 m delfín (s ploutvemi) a 6x50m delfín (také s ploutvemi, naštěstí). Fakt dobré, z vody lezu po žebříku.
A, už poměrně stereotypně, hajdy na gáblík do picošky. Volíme s Dušanem oba jídlo na horké pánvičce a nevím jak on, já se o ni škaredě popálil, ale stejně jsem všechno snědl (lososové soté na pánvi s česnekovými bagetkami vřele doporučuji. Škoda, že jsem si nemohl dát víno, dobrá šedá rulanda by k soté šla parádně). Odcházíme a Radek připomíná, ať jsme včas na rozcvičce. Doufám, že se tentokrát aspoň lýtka protáhnou.
Prdlačku, před posledním tréninkem se nerozvičuje vůbec! Místo rozvičky je předcvičovatel manipulován jednou z cvičenek, pěknej šlendrián, že Radku?:-DDD.
Poslední hoďku plaveme v lajně jenom dva. Oba dorostenci jaxi museli odjet dříve. Neva. Podlehnu pýše a zkouším uplavat s ploutvemi 400m delfína. A uplaval jsem. Sice jsem si od stovky myslel, že další bazén už tutově zdechnu, ale nakonec se nezadařilo a manželka bude muset se životní pojistkou ještě počkat:-).
Doplaveme hodinu, rozloučíme se a jedem domů. Cestou zažívám dobrý úlek. Obvykle řídím levou rukou opřenou o opěrku ve dveřích a pravou mám na řadící páce nebo noze (mojí nebo manželky:-)). Někde před Mýtem musím zvednou levou ruku a sakra, ono to nejde. Bolest jak sviňa. Jelikož jde o moje chromé rameno, zastaví se ve mně srdce, co jsem to napáchal. Zkusím teda zvednou pravou ruku a sláva, bolí stejně. Nejsem tedy zraněný, jenom ramena mají prostě dost:-)
Bilance: jednoznačná spokojenost s kempem. Splnil jsem zejména hlavní úkol, neztratit zase brýle:-), ale i sekundární úkoly, jako zlepšení stylu a hlavně schopnost uplavat delfínem aspoň 50m tak, abych ho mohl začít pravidelně zařazovat do tréninku. Navíc byla zase výborná společnost a zábava, takže pokud bude na podzim nějaké prima soustředěníčko, nejspíš se na ně vypravím:-)
Kdyby sem náhodou zavítal někdo z plavajících na behej.com: rozhodně není třeba se delfínového kempu bát, i když někomu vůbec nejde, nebo ho vůbec nezkoušel. Ploutve opravdu hodně pomůžou a za sebe bych řekl, že jejich přínos pro delfína je asi ze všech stylů největší. Navíc výraznou většinu kempu tvoří technická cvičení na techniku vlnění, která jednoznačně přispívají k lepšímu cítění vody a mají tedy smysl i pro člověka plavajícího primárně kraul. No a v neposlední řadě je delfín silově náročný styl, kterážto síla se hodí i kraulerům:-)
neděle 6. dubna 2008
pondělí 31. března 2008
2008 týden 13 (24.- 30.3.)
Týden ve znamení prvního výjezdu na kole venku! Ale pěkně popořádku. Michalův rozpis vypadal následovně:
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
Pon- klus 8km na 145
Ute- volno
Str- 3R, 2x4km za 21´/pauza 5´, 3R
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 3R, 5x1km za za 4:30´(pauza 4´), V3
Ned- vytrvalost 15km na 155
Pondělek jsem s ohledem na velikonoční pondělí viděl dost s otazníkem, ale ozval se Lukáš, tak jsme šli spolu. Vylezla z toho docela docela svižná patnáctka (5:37) při tepu 148. Dobrý, tak jsem sám sebe překvapil, že jsem si večer ještě sedl na hoďku na trenažér.
V úterý jsem dodržel tréninkový plán bezezbytku a nedělal nic:-)
Středečního tréninku jsem se docela obával, ale nakonec dobré, zvládl jsem to dokonce o malinko svižněji. Celkově to i s vyklusáním s rozklusáním dalo jeden z mých nejrychlejších tréninků (5:25) při tepovce 151. Dobré dobré. Začínám přemýšlet o pátečním běhu v Olomouci.
Večer ještě hoďka na trenažéru.
Ve čtvrtek nestíhám bazén, tak aspoň večer trenažér. Celkem jsem si v kopečkách mákl:-)
Celý týden si s Michalem spisujeme o testu na kraulových 1500, v pátek na něj konečně došlo.
Odpoledne pak Běh výstavištěm Flory Olomouc.
V sobotu nemáme děti, takže vyrážíme s milostivou po nějakých nákupech. V gigasportu jsem si koupil pěkné držáky na kliky, tak jsem zvědav, jestli si na nich někdy zacvičím:-). Večer dávám jenom lehkou desítku běhu.
V neděli je nádherně a navíc jsem si domluvil vycházku na kolo. Obouvám nový plášť místo starého zlikvidovaného na trenažéru, nasazuji pumpičku, brašničku a hurrá. Navzdory dopravním uzávěrám vyjíždím na Hostýn. Žádné ďábelské tempo, spíše óda na řazení compact a převod 36x23-25:-)). Pár hodin na trenažéru je ale poznat, protože zadek vůbec netrpěl a hlaďáček jsem si dovezl jenom malinký:-). Po prvním kole pár prvních piv na zahrádce a vyplňování daňového přiznání (přece jenom v pondělí je poslední den:-) mají na svědomí, že na běh už nedošlo. Ále co, jak už je na kolo, přestanu do běhu tak bušit, spíš ho budu jenom tak lehce přikrmovat a přidám, jenom když bude škaredě na kolo.
Následující týden mne navíc čeká v plaveckém duchu, protože se jedu s etriatlonem učit plavat motýlka do Chrudimi.
Ježiš a na tabulku pro Aldamana bych málem zapomněl:-)
sobota 29. března 2008
Běh výstavištěm Flory Olomouc
Zcela neplánovaná akce. Ještě v pondělí jsem si myslel, že čtvrtek a pátek strávím ve Slaném na školení, které ovšem bylo pro malý zájem zrušeno a já chudák musel normálně do práce:-). Celý týden mi to docela běhalo, takže jsem šel do závodu dobře naladěn s vysokým očekáváním. V den závodu (pátek 28.3.) jsem si ještě střihl testík na 1500m kraula, o kterém jsme s trenérem diskutovali za 23:03, kterýžto čas mne příjemně překvapil. Co se týče časů to ovšem bylo jediné příjemné překvapení.
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)
I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.
Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D
neděle 23. března 2008
2008 týden 12 (17.- 23.3.)
Po poměrně bídných dvou předchozích týdnech by bylo prima napsat, jak se to zlomilo, nabušil jsem 15 hodin a citím se skvěle. Prdlačku. Mizérie pokračuje. Jednak mě to nějak nebaví, druhak jsem porád utahanej jak kotě. Dva celodenní pracovní výlety s návraty hluboko v noci (ó Vysočino milovaná, kdyby tak bratr Zeman místo objímání stromu vyrazil odklízet sníh na D1...) mi nepřidaly, Matýsek i manželka padli se spálovou angínou, takže i nápor na domácí povinnosti je značný. Nechám skuhrání a jak to vypadalo s plněním Michalova plánu? Převzal jsem ho takto:
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10
Pondělí: pracuju z domu. Žena neschopná vylézt z postele, Matýsek totéž, Maruška naštvaná, že jako jediná musí do školy:-). Když přes poledne marodi usnuli, dal jsem si 11km velmi volně. Překvapivě při tepech 138bpm tempo 6:13. Běžecky (nejen) chudý minulý týden se asi projevil lehkou odpočatostí.
Úterý: první prima výlet do Práglu. Večer nasazujeme nové call managery, restík z víkendu. Akce překvapivě proběhne hladce a po deváté razíme směr Olomouc. Díky totální ledovce a absenci fešáku silničářů dorážím domů po druhé ráno. Prima.Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...
pondělí 17. března 2008
2008 týdny 10 a 11 (3. - 16.3.)
Nějak mi došla psací šťáva. Jelikož ale tento blog používám i jako tréninkový výkaz pro Michala, hodím sem aspoň tabulku desátého i jedenáctého týdne. Nebylo to nic moc. Spousta práce, výlety do Prahy včetně víkendů, prostě zabroušení do technické oblasti zase stálo hodně sil. Asi už si s call managerama hrát nebudu a konečně je komplet předám.
sobota 8. března 2008
Radíkovská 15
Na tento závod jsem se opravdu hodně těšil. Namlsán Rohálovskou desítkou se zlepšením více než 4 minuty, jsem si říkal, že loňský čas 1:25:22 by měl vypadat hodně jinak, každopádně pod 1:20 a rovněž místo v mužích A by mohlo být i jiné, než poslední:-)
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)
Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
Navzdory pesimistické předpovědi počasí vyšel den startu jako malovaný. Ráno byla sice zima, takže jsem si nenabalil krátké elasťáky (chybka), ale velmi rychle se oteplilo. V silné sestavě s Ondrou a Pavlem razíme směr Radíkov. Ondra už na Radíkově jako divák byl, Pavel vůbec nevěděl do čeho jde a měl strach z 15-ti kilometrového závodu. Nakonec se ovšem ukázalo, že neopodstatněný i když při cestě na kopec k rozhledně mu došlo, že moje řeči o mírně zvlněné trati jsou jenom samé lži:-). Dorážíme hoďku před startem, registrace bez fronty, hemzy Lipánka, mudrování borců AD Cyklo Brodek, zdravím kolegy z TTS Osek (jenom Petr Dohlal a Milan Urban) a už je tu start.
Ondra bojuje někdě vpředu, já zůstávám rozvážně vzadu. Na hodinkách mám nastaveno hlídání tempa mezi 4:50 a 5:15, které hned v úvodním seběhu, kterým závod začíná krutě nedodržuji. Nicméně do rychla, takže to neva. Pavel začal se mnou ze strachu aby nepřepálil, nicméně po cca 3km zjistil, že jsem na něj fakt moc pomalý a šel běžet svoje. Dokončil za 1:12:27, čímž z mého líčení vypadává až do cíle. Jak je vidět z obrázku, je profil tratě skutečně velice výživný. Celá první polovina okruhu je prakticky seběh, druhá výběh.
A ve výběhu také končí legrace. Předbíhá mne oddílový president, sice mi moc neuteče, ale nedotahuji ho. Je to jako překročení kouzelného proutku, jenom místo kročení se skáče a místo proutku přes potok. Za ním následuje výběh lesem, který je opravdu drsný a má cca 400m. Předplužuji několil veteránů, v půli se na garminu dostávám do zvoleného tempového pásma, po dalších pár stech metrech už začíná garmin kníkat "speed up", čehož nenechá až do cíle. Na tomto závodě mne váha limituje daleko více než na Rohálovce. Cítím každý gram svého otylého těla a pýcha tutově nejtěžšího účastníka přechází v rozhodnutí, že už s tím opravdu musím něco dělat. Jelikož se mi ale nechce na velkou, nemám možnost nějaké skokové hmotnostní úpravy a musím táhnout bezmála metrák dál vzhůru. Do cíle prvního kola dobíhám za necelých 39 minut a zjišťuji, že závod avízovaných 15,6km nemá, protože okruh měří pouhých 7,3km. V seběhu na začátku 2. kola zjišťuji, že presidenta pořád vidím a zkouším ho stáhnout. Pěkná kravina. Místo, abych si trochu odpočinul, valím jako hrom a skutčně se mu trošku přiblížím. Seběhová půlka ale končí, skok přes potok a už je mi to jasné, jsem to přepálil, blbec. V podstatě už nevnímám křik garmina "speed-up" a pokouším se aspoň udržet v pohybu, což se mi nakonec po celou nejprudší pasáž podaří a vyběhnu až na louku, kde se sklon trochu zlepší. Vidím, že Petr Dohnal dobíhá chlapíka v černém. To jsem netušil, že tím chlapíkem je vyhlášený přerovský ohněstrůjce a můj vodnopólový kamarád Pavel N. Vědět to, možná se ještě o trošinku více zmobilizuji, ale taky možná ne. V posledním stoupání cca 2 km před cílem mi totiž dochází tak, že musím jít. To se mi už dlouho nepřihodilo. Definitivně pohřbívám čas pod 1:20 a těším se do cíle. Dobíhám hnán sporttesterovým pípotem speed up a dá to 1:21:12 a jsem třetí od konce kategorie A, zaplať pánbůh za veterány, aspoň je za mnou více než dva lidé:-). Je mi fakt blbě, tak se aspoň chvíli posmívám komusi, kdo je od bahna více než já a jdu se vyklusat s Pavlem N. Je mu o dost líp než mně, syčákovi:-) Nadělil mi ale jenom 3 minuty, při naší poslední konfrontaci předloni na Grymovském běhu to bylo skoro 10 minut na desítce. Cestou z výklusu jsem taky potkal předního českého triatleta Martina K., který si chce koupit stejný sporttester jako já, resp. uvažuje o 405-tce. Kafrání o báječnosti garminů, výhodách vyššího rozlišení či silnější baterie mi jde výrazně lépe, než běh:-)Jdu se osprchovat a zjišťuji, že jsem se musel proti loňsku fakt zlepšit, páč loni tekla voda už úplně ledová, zatímco letos měla dobrých 21 stupňů, takže granularita husí kůže nedosahovala ani dvou milimetrů:-D. Po sprše se můj depresívní stav výrazně lepší a definitivně odpluje po prvním pivu (byť je jím mizerná desítka Radegast), jsem totiž neřidič.
Při pomalém pití druhého piva venku na sluníčku se rozhoduji, že sem přece jenom příští rok přijedu zase.
neděle 2. března 2008
2008 týden 9 (25.2.-2.3.)
Protivná celková únava z minulého týdne trochu ustoupila, nicméně pořád se jaksi necítím nikterak skvěle. Pobolívají achillovky a holeně, sice nijak strašlivě, nicméně občas to otravuje. Snad se aspoň nebudou zhoršovat. Rovněž práce nějak přibývá, integrace se blíží do finále, stěhování centrál na spadnutí, do toho rekonstrukce pobočkové sítě, rebranding, nabírání nových lidí a zácvik, nový dealing...... Chvilkami je to fakt na posrání. Nedokopat se občas do tréninku a nemít tak skvělou a tolerantní manželku, asi už jsem to ve firmě zabalil a ani věci, které jsem si stanovil, že dotáhnu, neřeším. Nechci tady svoje pracovní záležitosti pitvat, ale postěžováním jsem si udělal dobře:-)
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
Michalův běžecký plán vypadal takto:
Pon- volno
Ute- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Str- klus 8km na 145
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 5R, 4x1km za 4:45/ pauza 4´, V3
Ned- 9km po 5:45+6km po 5:30+3km po 5:15
V podnělí mám operativní integrační schůzku v Praze, návrat ve večerních -> volno.
V úterý už jsem ráno vyrazil na motiv 10x100-100 a celkem to ušlo. Děcka se pořád nějak nevypravovala do školy a školky, až jsem se dozvěděl, že mají prázdniny. Provedl jsem tedy několik organizačních změn a zařadil aspoň dva dny dovolené. Když už bylo krásně, nabalili jsme Matýskovi motorou pilu a vyrazili do Hostýnských vrchů trochu kácet. Po náročném kácení se hodil oběd na Říce, kde jsme se domluvili na pokračování dne v ZOO Lešná. Bezva nápad. Krásné počasí, v ZOO skoro nikdo, aktivní zvířata a všechny stánky s blbinama zavřené:-).Večer jsem si ještě sedl na trenažér, odšlapal si hoďku a půl s převýšením 900m a ujel 27km.
Ve středu dovolená pokračovala. Venku lije, žena si dopoledne řeší úřední agendu a doktora ve městě, já hlídám. Děcka jsou nějaká hodná, tak si na hodinku sednu na trenažér a dozoruji je "shora":-).
Po obědě se venku vyčasí, takže dáme krátkou procházku venku a nakonec si i na chvíli vyběhnu.
Ve čtvrtek jsem zvládl plavání přes poledne (jediné tento týden). Zařadil jsem dost motýlka, protože jsem musel přeplánovat plavecký kemp a jako náhradní termín zvolil výcvik delfína. To bude legranda:-). Měl jsem sice mít běžecké volno, ale večer se cítím jaktakž, žena s dětma nejsou při mém návratu z práce ještě doma, domluvím si tedy telefonicky vycházku a vyrážím na sobotní trénink. Sice je tma, ale jelikož je celkem teplo, lenošně si nechávám brýle místo čoček. Chyba. Cca po dvaceti minutách dobíhám kolem Bečvy do mlhy a rychlé kilometry běhám ve tmě, mlze a se zamlženými brýlemi. A ještě mi to moc nejde, přesto proti očekávání zvládnu 4x1km ve 4:45. Domů dobíhám dost hotový. Sprcha, ktrátký pokec se ženou a do postele. Nemůžu zabrat. Tak to v pět ráno balím a jdu rozběhat bolavé nohy.
Při pátku dost blbý nápad. Odploužím 6 kiláků, je mi u toho blbě, nohy nejdou, no prostě krize. Po bezesné noci a pitomém běhu stojí celý den za pendrek. Zlepší se to až v 18:07, kdy přijímám telefonát ze Znovína, že objednaná vína jsou již na cestě a za deset minut budou doručena.
Hned v sobotu se pro ně k našim vypravuji. Brali jsme toho trochu více, protože od 5000,- se ve Znovíně neplatí dopravné. Rozdělování vína mám moc rád, zejména když je hodně mého:-) Na večer je plánována odložená oslava Matýskova svátku, čehož jsem operativně využil a pro návštěvníky připravil malinkou ochutnávku. Ještě před jejich příchodem jsem si odkroutil frekvenční hoďku na trenažéru (průměrná kadence 103, to jde ne?)
O rozjezd ochutnávky se postarali pánové Muller s Thurgauem. Zavíňovací vzorek za velmi příznivou cenu. Zejména v letních horkých měsících bude prima. Po něm přišel jeden z absolutních vrcholů večera, předčasně zařazený Sauvingon. Měl jsem před ním dát Šedou rulandu, jenomže papírově byla polosuchá, tak jsem měl obavy, že bych Savignonu ublížil. Chyba lávky. Jeden z nejlepších Sauvignonů, které jsem v poslední době pil. Bohužel, mezi objednávkou a dodávkou uplynul cca týden, během kterého byla tato lahev doprodána. Škoda škoda, koupil jsem jenom 2 lahve. Šedivka po něm potřebovala chvíli času, aby ji člověk po tak vydatném víně vůbec vychutnal. Tímto se jí omlouvám za špatné pořadí. Na závěr jsem zařadil Pálavu ve výběru z hroznů. Je to taková jistotka, aromatická, slaďoučká dobrůtka na závěr. Ten ale jaksi nenastal. Pravděpodobně ve víře (oprávněné), že se ještě něco nevyzkoušeného ve vinotéce skrývá, společnost neodcházela. A dočkali se:-D. Co po výběru? Jedině jiný výběr z hroznů, třeba Rýňáček. U Hostěradic na Volném poli se Rýnskému Ryzlinku daří, všechna čest. A co po něm, na už definitivní konec? Asi Chardonnay ve výběru z bobulí. Jednu láhev jsem odložil pro trenéra, je na sladká vína a toto ho jistě potěší:-).
Neděle začíná přímo odporně. Prší, je zima, fučí. Co v takovém počasí podniknout s dětmi? Na bazén a na oběd do hospody:-). Matýskovi se pec na pizzu u Madonny moc líbila, taky jsme si sedli hned vedle ní. Vyměním si pár sms s Lukášem, který rovněž vymýšlí s během. Poslední varianta je 13:30 start na Helfštýn a tam dát nějaké kopce. Jsem máslo a nejedu, dokonce přemýšlím, že nedělní běh bulnu a odsedím 2 hoďky večer na trenažéru. Po návratu domů si ze mne manželka dělá srandu, jak poposedávám a popocházím k oknu. Nakonec nevydržím a vyběhnu. Dobře jsem udělal, přestalo mžít, vylezlo sluníčko a jenom megafouká. Asi mi svědčí víno s vysokým zbytkovým cukrem, protože Michalův nedělní trénink i v mohutném větru zvládám celkem v pohodě a i o dost rychleji. Devítka v tempu 5:41, šestka 5:23 a poslední trojka 5:08. Tepy celkem slušně nízko. U výklusu mi sice dochází, ale jinak skvělý trénink.
Nakonec solidní týden. Tabulka je mi svědkem:-). Teď mne čeká celkem flákačka, trenér odjel na soustředění, počítám, že na net moc nepoleze, tak budu trošku "ojebávat":-) Akorát v sobotu máknu na Radíkovské 15-tce, pokud tedy bude méně katastrofální počasí než dnes.
pondělí 25. února 2008
2008 týden 8 (18.2.-24.2.)
Tento týden mám plánovaný jako volnější, protože v sobotu mne čeká Rohálovská desítka, což je první veřejný běžecký závod, který jsem kdy běžel a jsem velice zvědav, kolik se mi podaří z času 53:30 ukrojit. Minulý týden byl pro mne navíc dost těžký, takže týden začínám solidně utahaný. A taky to tak vypadá.
Poměrně milosrdný od Michala vypadá následovně:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R,ABC 2x300m svizne, V2
Sob- Prusinovice 10
Ned- delsi klus 14km volne
V pondělí ráno plánovanou osmičku tak tak přežívám v tempu 6:39. Citím proklatě těžkou neděli. V poledne jdu na bazén, původně se vyplavat, ale nějak to jezdí, takže si dám 4x400 docela svižně. Večer se ještě dokopu na trenažér vyjet bolavé nohy, což se mi nepovede, bolí potvory pořád.
V úterý mám volno, hektický prahoden
Ve středu ráno odběhnu oblíbený motiv 10x100 u kterého je mi pěkně blbě. Včerejší hektický den prakticky bez jídla se ozval s plnou silou. Jsem tak marný, že ani nejdu na bazén.
Ve čtvrtek odpachtím ráno ABC a dvě svižné třístovky. No svižné, dávám je v tempu těsně pod 5:00, citím se skoro stejně mizerně jako v pondělí a sobotu vidím stále skeptičtěji. Zejména tedy Michalem doporučený čas 47:00. V poledne se bazénu jenom tak plácám, nebaví mne to, chytám křeče do chodidel, neklamný to u mne příznak únavy. Večer na trenažér už kašlu.
V pátek běžecké volno, jenom v poledne si jdu zaplavat. Zdá se mi, že to nějak jezdí, tak si dám testík na kilometr. Čas 16:14 mi příjde fajn, doufám, že jsem se na těch dvacítkách moc neupočítal.
Sobota je závodní a o ní i proflákané neděli píšu tady.
Celkem tedy hodinově i objemově slabší týden, z týdnů, kdy jsem byl zdravý vůbec letos nejslabší. No co, nemusím se porád jenom honit, že jo. Týden nastávající nejspíš nebude taky žádná sláva, rýsuje se nějak moc prahování už od pondělka. Uvidíme.
neděle 24. února 2008
Víkend lehce nedotažených výzev.
Původně mne ovšem čekala výzva pouze jedna a to Rohálovská desítka. Pokyn od trenéra zněl čas kolem 47:00, což mi ovšem nepřišlo zcela odpovídající realitě. S ohledem na loňský čas 53:33 jsem si stanovil předem jasnou metu pro spokojenost: čas pod 50 minut.
Přestože se závod koná v zapadlé vísce Prusinovicích, jde o jeden z nejlépe obsazených silničních závodů u nás. Startovní pole letos čítalo 306 závodníků v čele s kompletní špičkou AK Asics Kroměříž. Za startovné 50 kč si člověk kromě dojmů ze závodu odnesl i keramický hrníček s logem závodu, poukázku na guláš, nášivku s logem a slevu 100kč na výrobky asics, které byly ve stánku u závodu prodávány. Tak jsem si aspoň koupil pěkné běžecké rukavice, na které jsem ovšem zapomněl slevu aplikovat:-))
Počasí sice zpočátku příliš nadějí nedávalo, ale než se odběhaly závody dětí a mládeže, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Na start jsem se tedy vydal jenom v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. Zima mi věru nebyla:-))
Na startu jsem se nijak kupředu nehrnul, přesto to přes startovní bránu šlo malinko ztuha. Závod začíná takovou osmičkou po Prusínovicích, aby si závodníků místní pořádně užili. Menší polovina osmičky je prakticky po rovině a jde vlastně o jedinou rovnou část závodu. Druhá smyčka začíná seběhem směr Tučapy, na jehož konci se ale zatím na Tučapy nepokračuje, ale uhne se vlevo do vesnice, vyběhne menší kopeček, seběhne menší kopeček a vyběhne ještě menší kopeček zpět na start, odkud se pokračuje zase dolů směr Tučapy. Rozběhl jsem se podle předpokládaného tempa mezi 4:40-4:55 na km a dokonce se mi dařilo běžet chvíli i svižněji. Bylo to ovšem tím, že převažovaly seběhy:-). Po ukončení osmičky zamíří had závodníků do kopce do Tučap. Ten je opravdu výživný, ale zatím mají všichni včetně mne relativně dost sil. Na vrcholu mám průměrné tempo 4:58 a je mi jasné, že výsledný čas 47 jistojistě nebude.
Následuje seběh do Tučap, což je asi nejluxusnější část trati. Má přes 2 kilometry a daří se mi běžet celkem svižně. Předbíhám prvního přepalovače a cca 20m před sebou vidím oddílového prezidenta předbíhajícího šedovlasého pána v trenkách a silonových punčocháčích. Toho musím udělat. Daří se mi to až v samotných Tučapech, kde končí veškerá legrace. Otočka je totiž na kopci nad dědinou, který je fakt prudký, navíc zhruba v polovině je zatáčka, v níž člověk získá pocit, že už je nahoře. Po pár metrech ale uvidí běžce před sebou ještě sakrá výše, než je sám. Jak jsem pod kopcem punčocháře fikl, do kopce jde zase přeze mne. No neva, pár desítek metrů a definitivně ho předbíhám. Do kopce zkouším pořádně zabrat. Navzdory tloušťce jsem celkem zvyklý kopce běhat a dělají mi evidentně menší problémy než skupince přede mnou. Do otočky je neseběhnu, ale je mi jasné, že při návratu do Prusínovic je udělám všechny. Seběh v Tučapech po otočce je ostrý a po výběhu už stehna pěkně bolí. Ve vsi hraje muzika, plno lidí v oknech i venku, na občerstvovačce čaj a místní před hospodou neváhají nabídnout i vlastní pivko. Mám už krev před očima (ostatně mrkněte na graf závodu. Je tam vidět převýšení, tempo i moje HR, neflákal jsem to:-))
Následuje dlouhý výběh z Tučap. To už je pořádné maso. Jdu, co to dá a daří se mi předbíhat další závodníky. Velkou radost mi udělal fešák v kompletu nike, který, když mne uslyšel za sebou, zrychlil jako srna a utekl mi o 50m. Zopakoval to celkem 5x, než mu došlo tak, že si blinkl. Jako škodolibý člověk jsem ho nelitoval, naopak jsem v duchu posmíval a radoval, že tam nejsem místo něj já (i když zas tolik mi až nechybělo:-)). Nějak jsem se dopajdal na kopec a vydal se do seběhu do Prusínovic. Daří se mi předběhnout ještě dva starší běžce, končí seběh a začíná stoupání do cíle, která má tak 400m. Rvu to, jak to jenom jde, ale mám už jenom hrubou sílu, takže trhám asfalt, ale dopředu to zkrátka moc nejde. Cíl, kuva, sláva, je to za mnou. Čas 49:12 značí zlepšení proti loňsku o více než 4 minuty, v pořadí to značí 230-té místo z 306-ti závodníků (loni 288. ze 313-ti). Čili spkojenost, byť výkon 47 by mi udělal radost větší, třeba za rok.
Sobota pokračovala prima leteckým plesem, ze kterého jsme dorazili domů kolem 4-té ranní. Protože se nám podařilo udat děti až do pondělí, byl před námi celý volný krásný slunečný den a já se těšil na výběh. Vše se zkomplikovalo zcela neplánovanou návštěvou kamarádů z Brna, kteří se ohlásili na 15:00 a návrhem manželky, že si jídlo neobjednáme, ale zajdeme na Labuť, kde, bohužel:-), ještě měli 2 volná místa. Leza s postele kolem 11-té, rozhodli jsme se vynechat snídani a rovnou se vydat na oběd. K Labuti jsme dorazili mírně hypoglykemičtí a strašlivě hladoví. Rozhoduji se tedy čeli jedné z místních specialit zvané Valašský pařez. Jídlo sestává z věnce pečených žeber naplněného pečeným kyselým zelím s pečenými půlkami brambor s česnekem. Porce je doporučována pro dva lidi a zatím se ji nikomu nepodařilo sníst celou. Mně už párkrát moc nechybělo, rozhoduji se tedy pro další pokus, s ohledem na akutní hlad s polévkou.
Do pařezu se pouštím s chutí dávající naději na konečný úspěch. Těsně před finále mi ale docházejí síly. Na talíři zůstávají dvě půlky brambor (z cca 30-ti) a cca 2 polévkové lžíce kyselého zelí. Nejspíše bych to zvládl, ale už bych příliš hranil. Nicméně i tak jsem se odrovnal způsobem, který nedal naději na nějaký dnešní trénink. Ale co, nohy bolí a letos jsem ještě trénink nebulnul, tak dnes poprvé. Kdybyste se někdy stavovali v Přerově u Labutě, pařez vyzkoušejte. No a jestli máte strach, dejte si ho s někým na půl:-))))
Přestože se závod koná v zapadlé vísce Prusinovicích, jde o jeden z nejlépe obsazených silničních závodů u nás. Startovní pole letos čítalo 306 závodníků v čele s kompletní špičkou AK Asics Kroměříž. Za startovné 50 kč si člověk kromě dojmů ze závodu odnesl i keramický hrníček s logem závodu, poukázku na guláš, nášivku s logem a slevu 100kč na výrobky asics, které byly ve stánku u závodu prodávány. Tak jsem si aspoň koupil pěkné běžecké rukavice, na které jsem ovšem zapomněl slevu aplikovat:-))
Počasí sice zpočátku příliš nadějí nedávalo, ale než se odběhaly závody dětí a mládeže, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Na start jsem se tedy vydal jenom v krátkých elasťácích a triku s krátkým rukávem. Zima mi věru nebyla:-))
Na startu jsem se nijak kupředu nehrnul, přesto to přes startovní bránu šlo malinko ztuha. Závod začíná takovou osmičkou po Prusínovicích, aby si závodníků místní pořádně užili. Menší polovina osmičky je prakticky po rovině a jde vlastně o jedinou rovnou část závodu. Druhá smyčka začíná seběhem směr Tučapy, na jehož konci se ale zatím na Tučapy nepokračuje, ale uhne se vlevo do vesnice, vyběhne menší kopeček, seběhne menší kopeček a vyběhne ještě menší kopeček zpět na start, odkud se pokračuje zase dolů směr Tučapy. Rozběhl jsem se podle předpokládaného tempa mezi 4:40-4:55 na km a dokonce se mi dařilo běžet chvíli i svižněji. Bylo to ovšem tím, že převažovaly seběhy:-). Po ukončení osmičky zamíří had závodníků do kopce do Tučap. Ten je opravdu výživný, ale zatím mají všichni včetně mne relativně dost sil. Na vrcholu mám průměrné tempo 4:58 a je mi jasné, že výsledný čas 47 jistojistě nebude.
Následuje seběh do Tučap, což je asi nejluxusnější část trati. Má přes 2 kilometry a daří se mi běžet celkem svižně. Předbíhám prvního přepalovače a cca 20m před sebou vidím oddílového prezidenta předbíhajícího šedovlasého pána v trenkách a silonových punčocháčích. Toho musím udělat. Daří se mi to až v samotných Tučapech, kde končí veškerá legrace. Otočka je totiž na kopci nad dědinou, který je fakt prudký, navíc zhruba v polovině je zatáčka, v níž člověk získá pocit, že už je nahoře. Po pár metrech ale uvidí běžce před sebou ještě sakrá výše, než je sám. Jak jsem pod kopcem punčocháře fikl, do kopce jde zase přeze mne. No neva, pár desítek metrů a definitivně ho předbíhám. Do kopce zkouším pořádně zabrat. Navzdory tloušťce jsem celkem zvyklý kopce běhat a dělají mi evidentně menší problémy než skupince přede mnou. Do otočky je neseběhnu, ale je mi jasné, že při návratu do Prusínovic je udělám všechny. Seběh v Tučapech po otočce je ostrý a po výběhu už stehna pěkně bolí. Ve vsi hraje muzika, plno lidí v oknech i venku, na občerstvovačce čaj a místní před hospodou neváhají nabídnout i vlastní pivko. Mám už krev před očima (ostatně mrkněte na graf závodu. Je tam vidět převýšení, tempo i moje HR, neflákal jsem to:-))
Následuje dlouhý výběh z Tučap. To už je pořádné maso. Jdu, co to dá a daří se mi předbíhat další závodníky. Velkou radost mi udělal fešák v kompletu nike, který, když mne uslyšel za sebou, zrychlil jako srna a utekl mi o 50m. Zopakoval to celkem 5x, než mu došlo tak, že si blinkl. Jako škodolibý člověk jsem ho nelitoval, naopak jsem v duchu posmíval a radoval, že tam nejsem místo něj já (i když zas tolik mi až nechybělo:-)). Nějak jsem se dopajdal na kopec a vydal se do seběhu do Prusínovic. Daří se mi předběhnout ještě dva starší běžce, končí seběh a začíná stoupání do cíle, která má tak 400m. Rvu to, jak to jenom jde, ale mám už jenom hrubou sílu, takže trhám asfalt, ale dopředu to zkrátka moc nejde. Cíl, kuva, sláva, je to za mnou. Čas 49:12 značí zlepšení proti loňsku o více než 4 minuty, v pořadí to značí 230-té místo z 306-ti závodníků (loni 288. ze 313-ti). Čili spkojenost, byť výkon 47 by mi udělal radost větší, třeba za rok.Sobota pokračovala prima leteckým plesem, ze kterého jsme dorazili domů kolem 4-té ranní. Protože se nám podařilo udat děti až do pondělí, byl před námi celý volný krásný slunečný den a já se těšil na výběh. Vše se zkomplikovalo zcela neplánovanou návštěvou kamarádů z Brna, kteří se ohlásili na 15:00 a návrhem manželky, že si jídlo neobjednáme, ale zajdeme na Labuť, kde, bohužel:-), ještě měli 2 volná místa. Leza s postele kolem 11-té, rozhodli jsme se vynechat snídani a rovnou se vydat na oběd. K Labuti jsme dorazili mírně hypoglykemičtí a strašlivě hladoví. Rozhoduji se tedy čeli jedné z místních specialit zvané Valašský pařez. Jídlo sestává z věnce pečených žeber naplněného pečeným kyselým zelím s pečenými půlkami brambor s česnekem. Porce je doporučována pro dva lidi a zatím se ji nikomu nepodařilo sníst celou. Mně už párkrát moc nechybělo, rozhoduji se tedy pro další pokus, s ohledem na akutní hlad s polévkou.
Do pařezu se pouštím s chutí dávající naději na konečný úspěch. Těsně před finále mi ale docházejí síly. Na talíři zůstávají dvě půlky brambor (z cca 30-ti) a cca 2 polévkové lžíce kyselého zelí. Nejspíše bych to zvládl, ale už bych příliš hranil. Nicméně i tak jsem se odrovnal způsobem, který nedal naději na nějaký dnešní trénink. Ale co, nohy bolí a letos jsem ještě trénink nebulnul, tak dnes poprvé. Kdybyste se někdy stavovali v Přerově u Labutě, pařez vyzkoušejte. No a jestli máte strach, dejte si ho s někým na půl:-))))
pátek 22. února 2008
Tretry Lake CX310
Tento kousek mi udělal velikou radost. V podstatě se dá říct, že jsem už propadal panice, co se nových cyklistických treter týče. Loni jsem to ještě nějak ošidil se starými diadorami, ale zejména na delších tratích mi vadilo, že je mám vyloženě na fest a tím pádem tlačí. Navíc přezka se na triatlonech pomalu zapíná:-)
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.
Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).
Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.
Letos jsem se proto rozhodl pro upgrade této části výbavy. Věnoval jsem se tomu už koncem minulého roku a každý můj nález byl provázen skepsí.
Krok první byla varianta TT treter o Shimana. No prima, nějaké dělají, dokonce za rozumné ceny. Bezva. Bohužel, nenašel jsem prodejce, který by je držel skladem a dovozce do ČR vzhledem k nízkým objemům přijímá pouze závazné objednávky (bolest, na kterou jsem narazil vícekrát). Ale kupte botku za 5k bez vyzkoušení, že.
No nic, použijeme google a vida, na bajkshopu mají solidní northwave triball. Zajásal jsem a napsal s dotazem, zda je možno vyzkoušet. Odpověď byla drsná: značku northwave kvůli problémům s reklamacemi stahujeme z nabídky. Hm zatím tam tedy stále straší, ale koupit již nejdou.
Co včil, další kolo google a jsou nalezeny pěkné tretry od time Time RX1. Moc hezké na obrázku a dokonce v nabídce dvou shopů. Ani jeden z nich ovšem nereagoval na můj zdvořilý dotaz. Při bližší zkoumání jsem zjistil, že shopy jsou sice dva, ale firma jenom jedna. No co už, kdo se se mnou nebaví, nezaslouží si moje peníze....
Další na řadě jsou fešáci od Sidi. Model Carbon T 2.6. vypadá moc dobře. Cena sice vyšší, ale co už. Jenže ouha, v shopech nikde. Tak co, mrknu na sidi.cz a napíšu nějakému ofiko dealerovi. Zkusím rovnou 3. Na tři maily jedna odpověď, po 14-ti dnech a stejně na pytel. Tretry nemají skladem a doporučení je napsat přímo dovozci. Tím je firma nassa. Píšu tam, blesková odpověď, ovšem nepříliš optimistická. Do ČR přivezli jeden pár TT treter v devadesátých letech pro Tomáše Kočaře. Holt další smolík.
Ale naděje ještě neumírá. Na kastar.cz jsem objevil tretry adistar tri carbon. Veliká krása, cena sice vyšší, ale trenér jezdí taky ády:-). Kastar je ale bohužel velkoobchod. Botky by objednali, ale pouze závaznou objednávku. Prodejce s nimi v nabídce jsem nenašel.
Jo a málem bych zapoměl na exustary na triexpertu. Ty jsem dokonce vyzkoušel, ale jednak na mne neměli číslo, druhak mi ty botky přišly takové nějaké "ruské". Prostě se mi nelíbili, byť nejsou drahé.
A pak to přišlo, vylil jsem si srdíčko na behej.com a zničeho nic od luckyboye link na nový web Pavla Baběráda, který zařadil do nabídky tretry lake cx210 a 310. Liší se v zásadě pouze tím, že 210 jsou o tisícovku levnější, pročež nemají karbonovou, ale kompozitovou podrážku. Mají ovšem i výhodu: v kompozitové podrážce se našlo místo i pro díry na SPD kufry. CX 310 mají závity pouze pro Looky.
Neváhal jsem, zavolal Pavlu Baběrádovi, domluvil s ním schůzku (má všechny velikosti skladem!!!), dojel, vyzkoušel a zakoupil. Paráda.Karbonová podrážka, jak je vidět, je poněkud nestandardně bílá. Uvidíme, jak dlouho barva vydrží:-).
Jelikož jde o triatlonový model, řeší jeho zapínání jediný suchý zip zapínaný z druhé strany, než je u cyklotreter obvyklé. Již jsem ovšem byl poučen, že tak to má být, kvůlivá umístění treter v pedálech v depu.
Kvůli rychlému nazouvání nemá bota klasický jazyk a na patě má umístěné poutko. Obouvají se tedy fakt dobře:-).Dobré obouvání je ovšem spíše třešínka na dortu, než klíčová funkčnost. Já jsem byl hlavně zvědav, jaká bude jízda na karbonové podrážce a musím říci, že rozdíl proti starým diadorám je prostě propastný. Domníval jsem se, že mám docela tuhé tretry, ale prdlačku. Byť je karbonová podrážka tenoučká, ani oběma rukama s ní nehnu, což je při jízdě sákryš znát.
Celkově je botka velice lehká a pohodlná. Přestože jsem tretry koupil malinko větší (akorát jsem měl diadory a na delších tratích tlačily) a zapínání je tvořeno jediným suchým zipem, drží na noze velmi dobře i při jízdě ze sedla. Velmi dobrou vzdušnost ocení i (nebo zejména:-)) člověk šlapající na trenažéru. Uvidím, co přinesou první výjezdy ven, očekávání jsou ovšem po kilometrech na trenažéru oprávněně vysoká. Na závodech asi použiji i gumičky k zachycení bot ve vodorovné poloze :-DDD.
A dvě důležité věci na závěr: design se líbí i manželce, prý mi půjde ke kolu ;-) a kde je možno koupit? Nejlépe tady. Cenu 3 499 považuji za velice příznivou.
neděle 17. února 2008
2008 týden 7 (11.2.-17.2.)
Jak jsem si minulý týden pochval prospěšnost odpočinku na prima trénování, tak tento týden již pozitivní vliv odpočinku odplul do kytek. Napadá mne lehká paralela s pohádkou o mašince Ludvíkovi, kterou si teď oblíbil Matýsek. Když jede mašinka do kopečka supí uff--uff--uff--uff--so--tva--le--zu--so--tva--le--zu, když jede z kopečka zpívá si užužužužužtomažuužtomažu. Minulý týden jsem se cítl na užtomažu, kdežt tento týden tak na so--tva--le--zu.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160
zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D
Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.
Ale pěkně popořádku. Od Michala jsem dostal následující běžecký rozpis:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno
Str- 5R, 2x2km za 10´, 1km za 4:45´/ pauza 3´, V2
Ctv- volno - plavani
Pat- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Sob- 3R, 6km za 30´, 3V
Ned- souvisle 12km na 150 + 6km na 155 + 4km na 160
zejména neděle na mne dělala drsný dojem, už ta minulá o 4km na 160-ti bpm kratší mi dala pěkně pokouřit.
V pondělí jsem byl tak hotový z neděle, že jsem zařadil volný běžecký den o den dříve. Abych ho úplně neproflákal, dal jsem si v poledne 2km plavání a večer v době manželčina pilates hoďku a čtvrt točení na trenažéru.
V úterý už jsem vstal a odběhl lehkou devítku v terénu na 146-ti bpm.
Ve středu mne čekaly poměrně náročné úseky a na lačno to opravdu nebyla legrace. V poledne jsem to zkusil vyplavat v bazénu, nicméně trénink připomínal nejvíce bojová cvičení. Navzdory všem drahám volným plavalo 95% účastníků na šíř (a že nebylo lidí v bazénu málo), nicméně já jsem neodolal a šel plavat na délku. Spoustu ran jsem dostal, trochu víc rozdal a nakonec si získal zasloužený respekt:-)
Ve čtvrtek jsem si střihl 800km za volantem (Přerov Teplice a zpět), takže volno. Sportovně úplně plonkovní den to ovšem nebyl, protože jsem se na zpáteční cestě stavil v Brně u Pavla Baběráda a koupil od něj tretry Lake CX310. Udělaly mi velikou radost. Napíšu o nich později, protože mi vypověděl službu trenažér.
V pátek mne čekal oblíbený motiv 10x100-100, měl jsem ale veliký problém se vůbec pohnout trochu rychleji a opravdu jsem se obával víkendových běhů. Tak jsem si aspoň v poledne zaplaval a zařadil dost motýlka. Břicho mne z toho bolí ještě dnes:-)
Sobota a v ní trénink s úsekem 6km v tempu 5:00. Navzdory odpolednímu sluníčku fouká a je zima. První polovina z 6-ti km je proti větru, přesněji řečeno vichru. Držím tempo 5:08 a jsem rád, že žiju. Po otočce se mi tempo podaří zvednou a končím 6km v čase 30:06. Průměrný tep 172 je mi svědkem, že jsem se neflákal:-) 3km výklus vůbec nebyl uvolněný, naopak, trápil jsem se a uvažoval, že si zavolám taxíka..... Večer se u nás zcela neplánovaně sešla menší společnost. Zcela nespolečensky jsem jsem si dal dvě piva, v 11 večer je nechal napospas manželce a šel spát. Měl jsem toho plné zuby a pracovně náročný týden zavinil průměr 6:00 hodin spánku, což je zoufale málo.
V neděli jsem ráno nevyběhl, -12 mne odradilo. Dopoledne jsem byl venku s dětmi a hrál pitomou hru na běhání do kopce a z kpce, přičemž do kopce jsme museli křičet so-tva-le-zu-se-no-ve-zu a z kopce užtomažuužtomažu. To už jsem věděl, že odpoledne budou bolet holeně i achillovky. A taky jo. Protože bylo přimrzlo, dal jsem první polovinu kolem Bečvy terénem. Bolelo všechno a proti předchozím dnům nechtělo přestat. Za Grymovským mostem už to vypadalo, že holeně povolí, nicméně se náhle polňačka změnila v oraniště vytvořené kopyty koní. Začíná se ze mne stávat nepřítel koní. Pominu-li stále častější výskyt jejich výkalů na nejrůznějších místech včetně našeho parkoviště!!!, stále více cest je v době vlhka uvedeno do zoufalého stavu cválajícími lichokopytníky. Na rozbité cestě mne holeně znovu rozbolely. Když už jsem si myslel, že jsem fakt naštvaný, přidal se ke kopyty rozbité cestě i faktor traktoru. No to už bylo úplně v p....i. Zase tam chvíli nepoběžím. Po chvíli už jsem naštěstí přeběhl na asfalt, kde po chvíli bolest odezněla. Ještě 6km na 155-ti bpm docela šlo, ale 4km na 160-ti už mi dalo sakra pokouřit. Doklusání domů mi už jenom dodalo. Jediným světlým bodem byl na zpáteční cestě běh proti zapadajícímu slunci. Škoda že kolem Bečvy nejsou nějaké schody a socha. Mohl jsem si zapózovat v zapadajícím slunci jako jeden známý milovník syntetického testosteronu:-D
Součet za týden není zlý (viz tabulka), nicméně pocity už tak dobré nejsou. V nohách mám podobné pocity jako v září, kdy jsem byl pozitivně přeběhaný a i přesto, že průměrné tempo bylo také v tomto týdnu pod 6:00 na km, výkony byly výrazně horší, než minulý týden. Příští týden vypadá volněji, v sobotu mám v plánu Rohálovskou desítku. Snad se do té doby trochu zkonsoliduju.
pátek 15. února 2008
Italská specialitka
Představte si vychytaný trenažér. Elektronická regulace odporu konfigurovatelná z PC, tichý chod, možnost jízdy v prostředí virtuální reality..... No prostě výkřik moderní techniky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
Teď si představte, jak je to ve finále zrealisováno: motor s brzdou, na jehož ose je pověšen váleček z plastovým povrchem. Tělo motoru i s osou je přišroubováno na litinovém plátu a prostřednictvím dlouhého šroubu se dotláčí na plášť kola.....
A teď to příjde: šroub se dotahuje v součástce připevněné k litinovému držáku motoru. Tou součástkou je NÝT!!!!!!!! se dvěmi otáčkami závitu. Cca před 14 dny se mi nýtek povolil a začal se protáčet. Reklamaci jsem neřešil, nýtek trošku rozklepal a odjel pár tréninků. Dnes jsem ovšem objevil přítomnost právě dvou závitů. Ty se totiž po 14-ti minutách šlapání strhly. A je doježděno. Reklamaci řešti nebudu. Nechám to převrtat a navařit tam pořádnou matku.
Abych řekl pravdu, vždycky jsem choval poměrně silný despekt ke všemu italskému a domníval se, že svět kol je čestnou výjimkou. Kol možná ano, ale trenažérů jistě ne. Jak může na stroji s pořizovací hodnotou skoro 1000 EUR být na nejexponovanějším místě závit v subtilním nýtu se dvěma závity, mi prostě hlava nebere.
Kdybyste náhodou někdy přemýšleli nad trenažérem od Elite, kupte si Tacxe. Měl jsem to udělat taky.
neděle 10. února 2008
2008 týden 5 (4.2.-10.2.)
Tento týden sice nebyl nikterak objemově rekordní (zejména asi proto, že se jsem raději po nemoci ještě nelezl do bazénu), nicméně běžecky to pro mne týden neobyčejný, ba přímo mimořádný. Ale pěkně popořádku.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno
Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160
V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.
O Michala jsem dostal předepsáno následující:
Pon- klus 10km na 150
Ute- volno
Str- volno
Ctv- 3R, 10x100/MK 100, V2
Pat- klus 10km na 145/´Sob- 3R, 3km za 15´, 1km MK volne, 2km za 9:50, V3
Ned- vytrvalost 10km na 150/´+6km na 155+2km na 160
V pondělí jsem nevstal, takže běh přišel na řadu až večer. Byl jsem docela zvědav, kterák to po nemoci půjde. A kupodivu, celkem to šlo. Průměrné tempo na desítce 5:36. Loni jsem touto dobou na těchto tepech běhal tempa více než o minutu horší, odpočinek při marodění mi nejspíš prospěl:-). Večer jsem se hecl na trenažér a protože mne nebavilo se flákat, celkem jsem si i mákl. Průměrné tepy přes 140 hovoří za vše
V úterý první ze dvou výletů do Práglu. Začátek v 5:00, konec ve 21:15. Prima den :-(
Ve středu jsem zařadil čtvrteční trénink s oblíbeným stovkovým motivem. Navzdory volnému rozklusání i vyklusání, to v součtu dalo desítku s průměrným tempem 5:56 na 146-ti bpm.
Čtvrtek proběhl další výlet do Prahy, začátek stejný, konec, bohužel, ještě o dvě hodiny později než v úterý.
I tak jsem ovšem v pátek ráno vstal a vydal se na desítku s předepsaným tepem 145. A vida i dnes tempo 5:53. Týdenní odpočinek mi zřetelně prospěl:-)
Na sobotu se docela těším. Svižnější úseky jsem dlouho neběhal, tempo 5:00 je prakticky na hranici mých schopností. Byl jsem opravdu zvědav. Upřímně řečeno, realita předčila očekávání. Přispělo k tomu jistě i nádherné počasí, které před polednem panovalo. Dalším důležitým faktorem bylo to, že jsem si připravený trénink zapoměl uploadnout do Garmina, což jsem ale v při výběhu netušil. Uložen mám totiž trénink na 4 + 2 km. Nu což, napadlo mne, když jsem si trénink takto zadal, pamatuju si 3 kiláky špatně:-). Úsek 4km se mi podařilo zaběhnout za 19:56, tedy prakticky přesně v tempu. Na vyklusání před dvojkou jsem se už točil domů a vítr místo proti začal foukat do zad. Dvoječka tím pádem pěkně odsýpala za 9:37, což bylo rovněž rychleji než plánované tempo. Celkové průměrné tempo tréninku činilo 5:27 při průměrném tepu 156. No bezva!
Pravda je, že jsem toho měl po běhu docela dost a s obavami očekával neděli, zejména když se na večer ohlásila návštěva, se kterou se lupal jeden sekt za druhým až do půl jedné ráno. Tím rovněž padla myšlenka časného výběhu, ale protože Aldaman beztak nemohl, nemusel jsem se tím trápit a vyrazil až kolem desáté. Počasí opět senzační. Desítka na 150-ti tepech v tempu 5:49, následující šestka na 155-ti v tempu 5:20 a poslední 2km už jsem měl trochu problém furt nepřidávat, ale stejně mi průměr vylezl na 162bpm pro tempo 5:10. Mám toho sice i po výklusu plné brýle, ale pocity veskrze vynikající. Průměrný tep 153, průměrné tempo 5:38. Kdybych byl takto schopen běžet na Grafilitu, budu spokojenost sama.
Mám za sebou týden, kdy jsem sice neplaval a na trenažér sedl jenom jednou (no toto možná ještě večer updatnu, nicméně zatím mám totální kopr a bolavé nohy z rána) ale všechny tréninky odběhal v tempu pod 6 minut. To se mi od doby, co jsem předloni začal systematicky běhat, doposud nepodařilo. Třeba těch skoro 500 odběhaných km za poslední 2 měsíce mělo smysl:-)
Tabulka pochopitelně chybět nemůže.
neděle 3. února 2008
2008 týden 5 (28.1.-3.2.)
Týden poznamenaný nemocí. Vlastně o něm píšu jenom kvůli kompletaci, aby nechyběl:-)
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD
Pondělí: nemůžu ani mluvit, zánět hlasivek. Jsem doma.
Úterý: trochu sípu, je to lepší, jsem taky doma.
Středa: další pokrok, přesto ještě zůstávám doma
Čtvrtek: jdu do práce, na veliké povídání to ještě není, ale některé věci z domova dělat nejdou.
Pátek: ráno si zapomenu vzít biseptol, takže se prohlašuju za zdravého:-)
Sobota: celý den prší, tak nepokouším běh, ale sednu si hoďku a tři čtvrtě na trenažér. 30km s převýšením 910m. Následují 40-tiny na Labuti, obligátní krůtička na rožni a protože o půl deváté razím na večírek rodičů a přátel školy, moc se nemažu s vínem a rovnou si dám Mikrosový vlašský ryzlink ve výběru z hroznů 2000. Bohužel, už to není ten ze Železné, ale ani láhve z Ořechovky toho roku nejsou marné:-). Před odchodem stihneme ještě s milostivou paní stáhnout jeden sedlecký rýňák v bobulovém výběru a utíkáme na večírek. Elektrárenský klub je pořád stejný, jenom úroveň baru jde zoufale dolů. K pití je veltlín katastrofální kvality (nezvládám ani ve střiku), přerovský Zubr Gold, normálně prima pivo, zde ovšem tak přesycené CO2, že je prakticky nepitné. Mezi nabídkou lihovin (rum, zelená, vodka pochybného původu.........) vyčnívá jenom whisky Jameson, kteroužto jako žádnou whisky nepiju, takže večer dojíždím na půl pivu a 6-ti matonkách, základ z Labutě se hodil. Ale aspoň jsme trochu zatančili a abych si trochu spravil náladu, dali jsme si s kamarádem po doutníčku pana Churchilla. Ne že by je v klubu měli, přinesl jsem je prozíravě už z Labutě:-)
Neděle: manželce není dobře, takže ji nechávám spát a přebírám starost o domácnost. Poslední den odpočinku a od zítřka už zase vesele trénuju. Hurrrá!
Tabulku tento týden ani nezveřejňuji, k čemu prázdné buňky....:-DDD
pondělí 28. ledna 2008
Jsem nemocný
a není to tím, že bych jako koucourek Modroočko snědl něco, co by mi náramně vonělo. Mám zánět hlasivek. Signály chodily už minulý týden, v neděli to bylo fakt špatné, ale stav zlepšující se v průběhu dne vyvolával naději, že to bude ok. Nicméně v pondělí ráno prostě nemůžu mluvit. Verdikt doktorky je jasný a antibiotika na to. Jako bývalý pedagog už mám tuto chorobu za sebou čilil vím, že nějaká zkratka z toho není. Minimálně 3 dny uživání biseptolu a první sportovní aktivita nejdřív v sobotu. Ach jo, Vl001 bude mít zase lepší týden, snad aspoň moc neztloustnu;-)
neděle 27. ledna 2008
2008 týden 4 (21.-27.1)
Pro tento týden vypadal běžecký program následovně:
Pon- klus 12km na 145/´
Ute- klus 14km na 150
Str- volno
Ctv- klus 8km na 145/´
Pat- delsi klus 17km na 155/´, zaver poslední 3km vystupnovat
Sob- volno
Ned- volny klus 8km na 145/´
V zásadě se mi ho dokonce podařilo dodržet.
V pondělí ráno běh, v poledne plavání. Docela dobré:-)
V úterý ráno běh a protože se mi nechce do vody, sednu aspoň večer na trenažér.
Ve středu razím na dvoudenní služebku do Prahy. Program nabitý od rána až do večera. Jelikož mne čeká ještě schůzka o půl deváté večer a stíhám se ubytovat po sedmé, jdu si dát osmičku o den dříve. Pobíhání po Pankráci mne otrávilo a balím to po 6-ti km. Ještěže jsem šel. Původně plánovaná pracovní schůzka v hospodě se pěkně zvrhla, takže ráno nebylo na běh ani pomyšlení.
Čtvrtek stál vůbec za houby. Celý den schůzky a nachlazení jako hrom. Domů se vracím po desáté večer, utahaný jako kotě a jasným náběhem na brutální rýmu.
To se v pátek potvrdilo. Vstal jsem oteklý, zasoplený, neviděl na oči, takže jsem zůstal doma. Před polednem se mi začalo dělat lépe, tak jsem si řekl, že přece nevynechám trénink. Vyběhnu a uvidím, když to nepůjde, půjdu domů, když jo, prima. A šlo. V závěru jsem dokonce zvládl přidat a běžel 15km včetně rozklusu za 1:22:20 při průměrném tepu 156. Nemoc je asi zažehnána.
V sobotu ráno razím opět směr Praha, tentokráte na školení do Říčan. Protože to večer vypadá zase na hospodu, jdu si po tmě zaběhat v okolí Říčan. Hrozný vítr, neznámé prostředí, zkrátka nevytáhnu tepy výše než na 142 tepů v průměru. Hospoda se sice nijak zvlášť nezvrhla, ale už v průběhu mne začínalo bolet v krku a ztrácel jsem hlas.
Nedělní ráno je hrozné. Bolí mne v krku jako blázen, nemůžu mluvit, smrkám jako šílený. Ještěže zpět neřídím. Večer už je mi trochu lépe, ale i to znamená, že je mi zásadně mizerně. Jestli se stav do rána nezlepší, budu muset vyrazit k doktorovi. Uvidíme.
Tabulka je tedy skromnější.
Pon- klus 12km na 145/´
Ute- klus 14km na 150
Str- volno
Ctv- klus 8km na 145/´
Pat- delsi klus 17km na 155/´, zaver poslední 3km vystupnovat
Sob- volno
Ned- volny klus 8km na 145/´
V zásadě se mi ho dokonce podařilo dodržet.
V pondělí ráno běh, v poledne plavání. Docela dobré:-)
V úterý ráno běh a protože se mi nechce do vody, sednu aspoň večer na trenažér.
Ve středu razím na dvoudenní služebku do Prahy. Program nabitý od rána až do večera. Jelikož mne čeká ještě schůzka o půl deváté večer a stíhám se ubytovat po sedmé, jdu si dát osmičku o den dříve. Pobíhání po Pankráci mne otrávilo a balím to po 6-ti km. Ještěže jsem šel. Původně plánovaná pracovní schůzka v hospodě se pěkně zvrhla, takže ráno nebylo na běh ani pomyšlení.
Čtvrtek stál vůbec za houby. Celý den schůzky a nachlazení jako hrom. Domů se vracím po desáté večer, utahaný jako kotě a jasným náběhem na brutální rýmu.
To se v pátek potvrdilo. Vstal jsem oteklý, zasoplený, neviděl na oči, takže jsem zůstal doma. Před polednem se mi začalo dělat lépe, tak jsem si řekl, že přece nevynechám trénink. Vyběhnu a uvidím, když to nepůjde, půjdu domů, když jo, prima. A šlo. V závěru jsem dokonce zvládl přidat a běžel 15km včetně rozklusu za 1:22:20 při průměrném tepu 156. Nemoc je asi zažehnána.
V sobotu ráno razím opět směr Praha, tentokráte na školení do Říčan. Protože to večer vypadá zase na hospodu, jdu si po tmě zaběhat v okolí Říčan. Hrozný vítr, neznámé prostředí, zkrátka nevytáhnu tepy výše než na 142 tepů v průměru. Hospoda se sice nijak zvlášť nezvrhla, ale už v průběhu mne začínalo bolet v krku a ztrácel jsem hlas.
Nedělní ráno je hrozné. Bolí mne v krku jako blázen, nemůžu mluvit, smrkám jako šílený. Ještěže zpět neřídím. Večer už je mi trochu lépe, ale i to znamená, že je mi zásadně mizerně. Jestli se stav do rána nezlepší, budu muset vyrazit k doktorovi. Uvidíme.
Tabulka je tedy skromnější.
pondělí 21. ledna 2008
2008 týden 3 (14.-20.1)
Tento týden na mne čekal následující běžecký program:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- klus 10km na 150
Str- vytrvalost 12km na 155/´
Ctv- volno
Pat- 5km volne, 2x300 svizne, V2
Sob- hulmen
Ned- dle chuti klus 7-15km
Michal vzal milosrdně v úvahu služebku ve čtvrtek a i možné následky sobotního zahájení plesové sezóny.
Pondělí: ráno jsem nevstal, takže polední zaplavání a předepsaná osmička až večer. Tak dobrý pocit z běhu jsem už dlouho neměl. 145bpm, tempo 5:59, pocit lehkosti. No toto....
V úterý už jsem se ráno dokopal, nicméně večerní lehkost byla zapomenuta. Nebylo to hrozné, nicméně jsem běžel o 6 tepů v průměru výše a tempo bylo horší, než pondělní. Taxem to aspoň v poledne vyplaval.
Ve středu ráno 12km na 155-ti tepech. Celkem dobré. Do vody jsem se ovšem bohužel nedostal. Čtvrteční výlet do Prahy znamenal volný den, odpočinkový ovšem moc ne.
V pátek přišlo na řadu ladění na hulmenskou desítku, tzn. lehčí osmička běhu ráno a v poledne lehké plavání.
Sobota ve znamení sportu a zábavy začala sportem, tzn. hulmenskou desítkou. Jelikož jsme děti na hlídání udali již ve 14:30, objevil se neočekávaný prostor pro odpolení zdřímnutí a chyba. Po hodinovém ležení jsem nemohl kloudně ani natáhnout nohy, což před plesem (a tancemchtivou manželkou:-))) nevěstilo nic dobrého. Hybaj na trenažér, rozpotit, protáhnout a sláva, jsem mobilní, takže jsme na plese mohli i s milostivou protančit několik párů střevíců:-D
V neděli jsem měl libovolný klus, který jsem bezostyšně bulnul. Hlavně tedy proto, že mne celkem bolely achilovky a já raději zařadil trenažér a protažení.
Celkem to vydalo na nějakých necelých devět hodin, proti očekávání došlo i na kolo a celkem jsem zaplaval. Dobré, pro detáilisty ovšem tabulečka.
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- klus 10km na 150
Str- vytrvalost 12km na 155/´
Ctv- volno
Pat- 5km volne, 2x300 svizne, V2
Sob- hulmen
Ned- dle chuti klus 7-15km
Michal vzal milosrdně v úvahu služebku ve čtvrtek a i možné následky sobotního zahájení plesové sezóny.
Pondělí: ráno jsem nevstal, takže polední zaplavání a předepsaná osmička až večer. Tak dobrý pocit z běhu jsem už dlouho neměl. 145bpm, tempo 5:59, pocit lehkosti. No toto....
V úterý už jsem se ráno dokopal, nicméně večerní lehkost byla zapomenuta. Nebylo to hrozné, nicméně jsem běžel o 6 tepů v průměru výše a tempo bylo horší, než pondělní. Taxem to aspoň v poledne vyplaval.
Ve středu ráno 12km na 155-ti tepech. Celkem dobré. Do vody jsem se ovšem bohužel nedostal. Čtvrteční výlet do Prahy znamenal volný den, odpočinkový ovšem moc ne.
V pátek přišlo na řadu ladění na hulmenskou desítku, tzn. lehčí osmička běhu ráno a v poledne lehké plavání.
Sobota ve znamení sportu a zábavy začala sportem, tzn. hulmenskou desítkou. Jelikož jsme děti na hlídání udali již ve 14:30, objevil se neočekávaný prostor pro odpolení zdřímnutí a chyba. Po hodinovém ležení jsem nemohl kloudně ani natáhnout nohy, což před plesem (a tancemchtivou manželkou:-))) nevěstilo nic dobrého. Hybaj na trenažér, rozpotit, protáhnout a sláva, jsem mobilní, takže jsme na plese mohli i s milostivou protančit několik párů střevíců:-D
V neděli jsem měl libovolný klus, který jsem bezostyšně bulnul. Hlavně tedy proto, že mne celkem bolely achilovky a já raději zařadil trenažér a protažení.
Celkem to vydalo na nějakých necelých devět hodin, proti očekávání došlo i na kolo a celkem jsem zaplaval. Dobré, pro detáilisty ovšem tabulečka.
sobota 19. ledna 2008
Hulmenská desítka 2008
Další závod po Silvestrovském běhu, kam jsem si jel pro osobáček. Pravda, účastnil jsem se poprvé, nicméně závazek to stejně byl:-)
Z celého TTS Osek jsem jel sám, oddíloví kolegové pravděpodobně mají tak sofistikované tréninkové plány, že mohou řadit závody pouze přesně zapadající do jejich přípravy. Původně měla běžet silná skupina známých, Balda (antibiotika), Juraman (hospitalisován), Aldaman, Ondra. Nakonec ovšem běželi pouze ti bez poznámky v závorce a já. Hulínský oddíl Aspot je velice agilní a sympatická parta, která kromě hulmenské desítky pořádá i triatlon Hulmen. Loni jsem si ho testl a byl nadšen, letos si ho tutově zopáknu.
Do místa startu jsme dorazili krátce před ukončením registrace v poměrně intenzívním dešti. Ten ostatně už od noci dával najevo, že to nebude žádná legrace, nýbrž těžký souboj se živly. Od cca 4:00, kdy jsem se poprvé vzbudil a zjistil, jak leje, jsem si připravoval hrdinské fráze do blogu o překonávání překážek, nevypočitatelnosti přírody, vlastním boji se živly a tak. To bude popsáníčko:-) Sympatické slečny nás regly, nafasovali jsme startovní čísla na prima gumách s brzdičkami, takže žádné rezavé "sichrajsky" a šli se převléct do šaten na stadionu. Následoval rozklus na tartanu (snad prvně v životě) a přesun na start. Ten byl kousek od šaten za kolejemi. Důvodem této lokace je veselá historka z předminulého ročníku, kdy krátce po startu spuštěné závory zastavily celé pole borců:-).
Start a razíme. Přestalo pršet, himlhergotdonrvetrkrucajselement, nebudou žádné fráze o boji s deštěm. Strategicky zůstávám vzadu. Přede mnou je malá skupinka cca 4 lidí a před nimi pár dalších lidí. Držím rozvážně tempo kolem 4:50, protože se nechci zatavit jako na Silvestrovském běhu, kdy mi po 2km došlo. V zásadě se mi dařilo držet rovnoměrné tempo a v závěru dokonce malinko zrychlit:
Ve skupince přede mnou začali někteří pomalu odpadat, ale dopředu šla zezadu velmi sympaticky vyhlížející běžkyně s číslem 40. Její pozadí bylo mimořádně příjemné pro oči a i lehký krok pohledu lahodil. Cca 2km jsem za ní sbíral inspiraci, než jí bylo tolik, že jsem přidal a předběhl ji. Moje pozadí pro ni, bohužel, evidentně výhodu nepředstavovalo, takže jsem jí utekl. V zásadě celou cestu jsem se snažil doběhnout staršího běžce přede mnou. Připadal jsem si jak v bajce o zajíci a želvě. Želva má náskok, zajíc ji stíhá, než doběhne tam, kde byla želva, ta zase kousek uteče.... Pán tedy neběžel jako želva, nicméně dostihnout ho se mi nepodařilo, ač jsem dokonce v závěru dokázal i trochu přidat. Velmi dobré jsou na tomto silničním běhu dlouhé rovné úseky, kde jsou vidět běžci i daleko vpředu a člověk má dlouho pocit kontaktu se špicí:-D.
V zásadě sice na závodech moc nezávodím, protože takových lemurů jako já na závody moc nechodí, nicméně čas mi udělal docela radost. 48:25 na prakticky přesně změřené trati je na moje podmínky prima a depka ze Silvestrovského běhu tímto definitivně končí v propadlišti dějin. Za 80-ti korunové startovné na nás čekala kromě bezva závodu v cíli i teplá sprška, párečky a pivko. Kromě jedné desítky ze startovného se točí i plzeň a jelikož neřídím, 3 tam po párečcích zařadím jako kompenzaci ztracených tekutin minerálů. Odjiždím z Hulína velice spokojen, hřejí mne párečky se solidním časem, chladí pivko, zkrátka ideální rovnováha. Tak za rok zas.
Z celého TTS Osek jsem jel sám, oddíloví kolegové pravděpodobně mají tak sofistikované tréninkové plány, že mohou řadit závody pouze přesně zapadající do jejich přípravy. Původně měla běžet silná skupina známých, Balda (antibiotika), Juraman (hospitalisován), Aldaman, Ondra. Nakonec ovšem běželi pouze ti bez poznámky v závorce a já. Hulínský oddíl Aspot je velice agilní a sympatická parta, která kromě hulmenské desítky pořádá i triatlon Hulmen. Loni jsem si ho testl a byl nadšen, letos si ho tutově zopáknu.
Do místa startu jsme dorazili krátce před ukončením registrace v poměrně intenzívním dešti. Ten ostatně už od noci dával najevo, že to nebude žádná legrace, nýbrž těžký souboj se živly. Od cca 4:00, kdy jsem se poprvé vzbudil a zjistil, jak leje, jsem si připravoval hrdinské fráze do blogu o překonávání překážek, nevypočitatelnosti přírody, vlastním boji se živly a tak. To bude popsáníčko:-) Sympatické slečny nás regly, nafasovali jsme startovní čísla na prima gumách s brzdičkami, takže žádné rezavé "sichrajsky" a šli se převléct do šaten na stadionu. Následoval rozklus na tartanu (snad prvně v životě) a přesun na start. Ten byl kousek od šaten za kolejemi. Důvodem této lokace je veselá historka z předminulého ročníku, kdy krátce po startu spuštěné závory zastavily celé pole borců:-).
Start a razíme. Přestalo pršet, himlhergotdonrvetrkrucajselement, nebudou žádné fráze o boji s deštěm. Strategicky zůstávám vzadu. Přede mnou je malá skupinka cca 4 lidí a před nimi pár dalších lidí. Držím rozvážně tempo kolem 4:50, protože se nechci zatavit jako na Silvestrovském běhu, kdy mi po 2km došlo. V zásadě se mi dařilo držet rovnoměrné tempo a v závěru dokonce malinko zrychlit:
Ve skupince přede mnou začali někteří pomalu odpadat, ale dopředu šla zezadu velmi sympaticky vyhlížející běžkyně s číslem 40. Její pozadí bylo mimořádně příjemné pro oči a i lehký krok pohledu lahodil. Cca 2km jsem za ní sbíral inspiraci, než jí bylo tolik, že jsem přidal a předběhl ji. Moje pozadí pro ni, bohužel, evidentně výhodu nepředstavovalo, takže jsem jí utekl. V zásadě celou cestu jsem se snažil doběhnout staršího běžce přede mnou. Připadal jsem si jak v bajce o zajíci a želvě. Želva má náskok, zajíc ji stíhá, než doběhne tam, kde byla želva, ta zase kousek uteče.... Pán tedy neběžel jako želva, nicméně dostihnout ho se mi nepodařilo, ač jsem dokonce v závěru dokázal i trochu přidat. Velmi dobré jsou na tomto silničním běhu dlouhé rovné úseky, kde jsou vidět běžci i daleko vpředu a člověk má dlouho pocit kontaktu se špicí:-D.
V zásadě sice na závodech moc nezávodím, protože takových lemurů jako já na závody moc nechodí, nicméně čas mi udělal docela radost. 48:25 na prakticky přesně změřené trati je na moje podmínky prima a depka ze Silvestrovského běhu tímto definitivně končí v propadlišti dějin. Za 80-ti korunové startovné na nás čekala kromě bezva závodu v cíli i teplá sprška, párečky a pivko. Kromě jedné desítky ze startovného se točí i plzeň a jelikož neřídím, 3 tam po párečcích zařadím jako kompenzaci ztracených tekutin minerálů. Odjiždím z Hulína velice spokojen, hřejí mne párečky se solidním časem, chladí pivko, zkrátka ideální rovnováha. Tak za rok zas.
neděle 13. ledna 2008
2008 týden 2 (7.-13.1)
První týden podle běžeckého rozpisu od Michala, který vypadal takto:
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno - plavani
Str- vytrvalost 12km na 150/´
Ctv- volno - plavani
Pat- vytrvalost 12km na 145/´
Sob- 5R, draha 3x1km za 4:30´/pauza 3´, V2
Ned- vytrvalost 18km na 150/´
Pilně jsem se snažil už od pondělí, kdy jsem měl krátký klus. Na nic více bych se asi po neděli stejně nezmohl. Dost jsem se těšil na plavání, ale bohužel jsem ho v pracovním shonu nezvládl zařadit, tak jsem se aspoň regeneračně projel na rotopedu.
V úterý jsem měl na programu volno a protože bylo v kombinaci s celodenní služební cestou, nedošlo ani na plavání.
Ve středu to bylo malinko lepší. Sice jsem se ráno nevykopal z postele na běh, ale plavání v poledne klaplo. Jelikož bylo volných všech 8 drah, dalo se plavat na délku. Tento nápad měl ovšem pouze jedna slečna, Radek a já. Zbytek plaval na šířku, takže se to neobešlo bez pár srážek, ale i přesto mi vyšel souvislý kilometr bez zbytečného přepínání na 16:50 i s pořádnou peckou do brýlek, kterou jsem vyfasoval od nějaké důchodkyně, které jsem se snažil vyhnout. Aspoň jsem jí pak zmáčel trvalou pokaždé, když jsem ji míjel:-)
Večer jsem vyrazil na předepsanou dvanáctku, sice se mi moc nechtělo, ale když už jsem nevstal ráno, nebylo zbytí. Aspoň jsem zase vytáhl bundu od illuminite, aby mne něco na cestě nepřejelo:-)
Na čtvrtek mám opět plánované volno a tyto tréninkové programy nemívám problém dodržet. Dal jsem si tedy aspoň ostřejší plavání, konkrétně 4x400m kraulových rukou s packama v sedmi minutách. Ramena jsem po tréninku cítil rádně.
V pátek už jsem ráno vstal a odběhl předepsanou dvanáctku. Vůbec mi to neběželo a ještě mi létaly tepy nahoru jako divé, takže jsem nedodržel předepsaných 145bpm. Rannímu běhu vypouštěné večeře kvůli hubnutí příliš nesvědčí, měl jsem toho plné kecky. Na plavání jsem to tedy nikterak nepřeháněl a věnoval se technickým a dechovým cvičením.
Na sobotu připadl trénink, který jsem očekával s velice smíšenými pocity. 3x1km ve 4:30 mi v současném stavu připadalo nesmyslně svižné. Navíc začalo odtávat a trať, na které jsem chtěl kiláky odběhat byla plná břečky, takže jsem musel na silnici na Prosenice. Ta není zcela rovná, ale hlavně bylo protivné, jaký je na ní provoz, opravdu mne překvapil. Poprvé jsem také vyběhl s updatnutým firmwarem GPS chipsetu ve forerunneru, který výrazně zlepšil zobrazování okamžitého tempa. První kilometr jsem zvládl v tempu 4:31 a měl jsem toho tedy plné brýle. Druhý kilometr po tříminutové klusací pauze byl za 4:33 a musel jsem po něm na pár sekund zastavit. Poslední kilometr měl rozpačitý začátek, protože při plánování tréninku jsem si omylem nechal jenom defaultní dva cykly, místo tří, takže jsem na startu poněkud zaváhal a byl z toho čas 4:37. Nohy mne bolely jako hrom, ale bál jsem se, že to bude podstatně horší.
V neděli mne čekal delší běh na 18km. V sobotu odtáté vlhko na asfaltu přes noc zmrzlo, takže to kolem Bečvy řádně klouzalo. Řekl jsem si, že když to tak jezdí, nebude třeba ta druhá strana moc bahnitá. Omyl, namrzla jenom svrchní vrstvička, takže po protivném klouzání jsem se proběhl bahnem, bezva :-))
Týden, myslím, ušel. Sice jsem dal jenom jeden trenažér a zatraceně mne bolí nohy, ale třeba to k něčemu bylo. Tabulka je zde.
Pon- klus 8km na 145/´
Ute- volno - plavani
Str- vytrvalost 12km na 150/´
Ctv- volno - plavani
Pat- vytrvalost 12km na 145/´
Sob- 5R, draha 3x1km za 4:30´/pauza 3´, V2
Ned- vytrvalost 18km na 150/´
Pilně jsem se snažil už od pondělí, kdy jsem měl krátký klus. Na nic více bych se asi po neděli stejně nezmohl. Dost jsem se těšil na plavání, ale bohužel jsem ho v pracovním shonu nezvládl zařadit, tak jsem se aspoň regeneračně projel na rotopedu.
V úterý jsem měl na programu volno a protože bylo v kombinaci s celodenní služební cestou, nedošlo ani na plavání.
Ve středu to bylo malinko lepší. Sice jsem se ráno nevykopal z postele na běh, ale plavání v poledne klaplo. Jelikož bylo volných všech 8 drah, dalo se plavat na délku. Tento nápad měl ovšem pouze jedna slečna, Radek a já. Zbytek plaval na šířku, takže se to neobešlo bez pár srážek, ale i přesto mi vyšel souvislý kilometr bez zbytečného přepínání na 16:50 i s pořádnou peckou do brýlek, kterou jsem vyfasoval od nějaké důchodkyně, které jsem se snažil vyhnout. Aspoň jsem jí pak zmáčel trvalou pokaždé, když jsem ji míjel:-)
Večer jsem vyrazil na předepsanou dvanáctku, sice se mi moc nechtělo, ale když už jsem nevstal ráno, nebylo zbytí. Aspoň jsem zase vytáhl bundu od illuminite, aby mne něco na cestě nepřejelo:-)
Na čtvrtek mám opět plánované volno a tyto tréninkové programy nemívám problém dodržet. Dal jsem si tedy aspoň ostřejší plavání, konkrétně 4x400m kraulových rukou s packama v sedmi minutách. Ramena jsem po tréninku cítil rádně.
V pátek už jsem ráno vstal a odběhl předepsanou dvanáctku. Vůbec mi to neběželo a ještě mi létaly tepy nahoru jako divé, takže jsem nedodržel předepsaných 145bpm. Rannímu běhu vypouštěné večeře kvůli hubnutí příliš nesvědčí, měl jsem toho plné kecky. Na plavání jsem to tedy nikterak nepřeháněl a věnoval se technickým a dechovým cvičením.
Na sobotu připadl trénink, který jsem očekával s velice smíšenými pocity. 3x1km ve 4:30 mi v současném stavu připadalo nesmyslně svižné. Navíc začalo odtávat a trať, na které jsem chtěl kiláky odběhat byla plná břečky, takže jsem musel na silnici na Prosenice. Ta není zcela rovná, ale hlavně bylo protivné, jaký je na ní provoz, opravdu mne překvapil. Poprvé jsem také vyběhl s updatnutým firmwarem GPS chipsetu ve forerunneru, který výrazně zlepšil zobrazování okamžitého tempa. První kilometr jsem zvládl v tempu 4:31 a měl jsem toho tedy plné brýle. Druhý kilometr po tříminutové klusací pauze byl za 4:33 a musel jsem po něm na pár sekund zastavit. Poslední kilometr měl rozpačitý začátek, protože při plánování tréninku jsem si omylem nechal jenom defaultní dva cykly, místo tří, takže jsem na startu poněkud zaváhal a byl z toho čas 4:37. Nohy mne bolely jako hrom, ale bál jsem se, že to bude podstatně horší.
V neděli mne čekal delší běh na 18km. V sobotu odtáté vlhko na asfaltu přes noc zmrzlo, takže to kolem Bečvy řádně klouzalo. Řekl jsem si, že když to tak jezdí, nebude třeba ta druhá strana moc bahnitá. Omyl, namrzla jenom svrchní vrstvička, takže po protivném klouzání jsem se proběhl bahnem, bezva :-))
Týden, myslím, ušel. Sice jsem dal jenom jeden trenažér a zatraceně mne bolí nohy, ale třeba to k něčemu bylo. Tabulka je zde.
neděle 6. ledna 2008
První týden roku 2008 (31.12. - 6.12.)
O silvestrovském běhu jsem už psal, o tom, že jak se mi nechce do bilancování taky. K běhu se už vracet nebudu, toho bilancování se jenom dotknu.
Loni jsem celkem naplaval 136 km a strávil touto aktivitou necelých 44 hodin, což dává průměrné tempo na kilák 19:46. Co se týče běhu, neváhám loňský rok označit za tréninkově přelomový, protože jsem naběhal 2207 km za nějakých 228 hodin, tedy průměrné tempo 6:11. Zajímavým údajem může být i celkové převýšení, které činí 21,5 nastoupaných km (slušné 2 Mount Everesty s rezervou:-)). Loni jsem tolik nenajel ani na kole, na kterém jsem se vrátil opět k číslům přes 5000km ročně, což se mi nepodařilo posledních asi 5 let. Konkrétně to dalo celkem 6050km, 224 hodin a průměrnou rychlost kolem 27kmph. Zajímavé je převýšení 23km, které je skoro stejné, jako u běhu při skoro trojnásobné kilometráži.
Letos bych rád apoň trochu tyto objemy využil a trochu dost se zlepšil ve všem, na co sáhnu:-). Uvidíme.
Po silvestrovském běhu jsem měl původně v plánu odpočívat, cosi se o mne pokoušelo, cítil jsem se na pytel, což spolu s frustrací z výkonu vedlo k tomu, že jsem poptal u Michala nějakou trochu koncepčnější běžeckou přípravu. Sice jsem ještě horší cyklista než běžec, ale tak otrávený z kola jako z běhů nebývám. Následkem této žádosti je to, že budu zase dostávat týdenní běžecké tréninky, ke kterým se asi budu snažit ostatní 2 aktivity, půjde-li to aspoň trošinku. Snad mne Michal nezničí tak, jako se mu to podařilo v srpnu a září :-D.
Prvním výsledkem nové přípravy je to, že jsem po Silvestrovském běhu odpočinku moc nedal.
Pondělí: silvestrovský běh, pěkné obrázky z něj jsou na stránkách TTS Osek
Úterý: Novoroční volno. Po Silvestru jsem byl unavený, po novoročním obědě ještě mnohem více:-)
Ve středu jsem už plánoval jít do práce, ale když jsem v 7:00 vstal a v 7:40 zjistil, že ještě pořád ležím, vzal jsem si dovolenou. Protože mne ze silvestrovského běhu bolel celý člověk, vykašlal jsem se na běh a odkroutil si 2 hoďky na trenažéru.
Ve čtvrtek jsem se už do práce dokopal, ale nevstal ráno na běh, který jsem tím pádem musel absolvovat až večer. První dávka od Michala byla desítka na 145-ti tepech, kterou jsem si dal v terénu a nebyl to po tmě moc dobrý nápad...
V pátek se opakovala situace ze čtvrtka, nevylezl jsem z pelechu, takže běh až večer. Stihl jsem ale přes poledne trochu odplavat. Večer předepsaných 12km na 150bpm, ve výsledku to bylo 152...
V sobotu už nebylo potřeba chodit tak brzo, měl jsem tam nějakou abecedu, což mi moc nejde, a 10x100-100. Protože se mi nechtělo zase běžet kolem Bečvy, šel jsem na druhou stranu, tzn. přes kopec a do toho ty stovky bolely.
Na neděli jsem měl předepsaný delší běh (18km) na 135bpm. Hned jsem začal smlouvat o aspoň 140, ale uhádal to na max 138. Stejnak to bylo k ničemu. Sice jsem se držel prvních asi 7km pod 140-ti, ale pak mi začalo docházet a i přes zoufalé tempo přes 7:00 se tep šplhal přes 150bpm. Domů jsem dorazil totálně hotový. A to jsem netušil, že místo snídaně pojedu s malým do nemocnice. No naštěstí nic vážného...., ale protivného to jo.
Z odpočinkového týdne se vyklubal týden s naběhanými čtyřiašedesáti kilometry. Doufám jen, že to ironman při skládání programu na příští týden zohlední. Třeba ho přesvědčí náhled to tabulky:-)
Loni jsem celkem naplaval 136 km a strávil touto aktivitou necelých 44 hodin, což dává průměrné tempo na kilák 19:46. Co se týče běhu, neváhám loňský rok označit za tréninkově přelomový, protože jsem naběhal 2207 km za nějakých 228 hodin, tedy průměrné tempo 6:11. Zajímavým údajem může být i celkové převýšení, které činí 21,5 nastoupaných km (slušné 2 Mount Everesty s rezervou:-)). Loni jsem tolik nenajel ani na kole, na kterém jsem se vrátil opět k číslům přes 5000km ročně, což se mi nepodařilo posledních asi 5 let. Konkrétně to dalo celkem 6050km, 224 hodin a průměrnou rychlost kolem 27kmph. Zajímavé je převýšení 23km, které je skoro stejné, jako u běhu při skoro trojnásobné kilometráži.
Letos bych rád apoň trochu tyto objemy využil a trochu dost se zlepšil ve všem, na co sáhnu:-). Uvidíme.
Po silvestrovském běhu jsem měl původně v plánu odpočívat, cosi se o mne pokoušelo, cítil jsem se na pytel, což spolu s frustrací z výkonu vedlo k tomu, že jsem poptal u Michala nějakou trochu koncepčnější běžeckou přípravu. Sice jsem ještě horší cyklista než běžec, ale tak otrávený z kola jako z běhů nebývám. Následkem této žádosti je to, že budu zase dostávat týdenní běžecké tréninky, ke kterým se asi budu snažit ostatní 2 aktivity, půjde-li to aspoň trošinku. Snad mne Michal nezničí tak, jako se mu to podařilo v srpnu a září :-D.
Prvním výsledkem nové přípravy je to, že jsem po Silvestrovském běhu odpočinku moc nedal.
Pondělí: silvestrovský běh, pěkné obrázky z něj jsou na stránkách TTS Osek
Úterý: Novoroční volno. Po Silvestru jsem byl unavený, po novoročním obědě ještě mnohem více:-)
Ve středu jsem už plánoval jít do práce, ale když jsem v 7:00 vstal a v 7:40 zjistil, že ještě pořád ležím, vzal jsem si dovolenou. Protože mne ze silvestrovského běhu bolel celý člověk, vykašlal jsem se na běh a odkroutil si 2 hoďky na trenažéru.
Ve čtvrtek jsem se už do práce dokopal, ale nevstal ráno na běh, který jsem tím pádem musel absolvovat až večer. První dávka od Michala byla desítka na 145-ti tepech, kterou jsem si dal v terénu a nebyl to po tmě moc dobrý nápad...
V pátek se opakovala situace ze čtvrtka, nevylezl jsem z pelechu, takže běh až večer. Stihl jsem ale přes poledne trochu odplavat. Večer předepsaných 12km na 150bpm, ve výsledku to bylo 152...
V sobotu už nebylo potřeba chodit tak brzo, měl jsem tam nějakou abecedu, což mi moc nejde, a 10x100-100. Protože se mi nechtělo zase běžet kolem Bečvy, šel jsem na druhou stranu, tzn. přes kopec a do toho ty stovky bolely.
Na neděli jsem měl předepsaný delší běh (18km) na 135bpm. Hned jsem začal smlouvat o aspoň 140, ale uhádal to na max 138. Stejnak to bylo k ničemu. Sice jsem se držel prvních asi 7km pod 140-ti, ale pak mi začalo docházet a i přes zoufalé tempo přes 7:00 se tep šplhal přes 150bpm. Domů jsem dorazil totálně hotový. A to jsem netušil, že místo snídaně pojedu s malým do nemocnice. No naštěstí nic vážného...., ale protivného to jo.
Z odpočinkového týdne se vyklubal týden s naběhanými čtyřiašedesáti kilometry. Doufám jen, že to ironman při skládání programu na příští týden zohlední. Třeba ho přesvědčí náhled to tabulky:-)
pondělí 31. prosince 2007
Silvestrovský běh Přerov 2007
Na tento závod jsem šel s jediným jasným cílem, kterým bylo zaběhnutí osobního rekordu. Nebyl to ovšem cíl nikterak náročný uvážím-li, že jsem se ho účastnil poprvé:-) Ani ve snu mne ovšem nenapadlo, jak nízko si pro příští rok nasadím laťku.
Očekávání:
Tak nějak jsem si říkal, že tempo 4:45 na km by nemuselo být zcela nereálné. Trať je dlouhá jenom 8,5 km, něco naběháno je, čas pod 40 minut by byl prima.
Výmluvy:
Pravda, dneska jsem celkem brzy vstával, abych poslední předsilvestrovský nákup zvládl bez front a stihl závod. Tím pádem jsem pozdě snídal, byť jen lehce. Navíc mne přepadla nějaká nevolnost, takže jsem se zdržel na toaletě a místo rozklusu na start pěkně valil. No a v neposlední řadě mám za sebou měsíc s naběhanými 265-ti kilometry. Sice nijak závratnými rychlostmi ani na mne, ale celkem to cítím a mám lehký pocit, jakoby na mne něco lezlo (potvrdí nebo nepotvrdí se to v následujících dnech). Jo a samozřejmě váha na metráku.
Průběh:
Dorazil jsem na poslední k chvíli k lávce u tenisu, kde byl start. Protože mi číslo vyzvedl Ondra, mohl jsem doklusat rovnou z domu (necelé 3km). Jelikož mne při odchodu zdržely střevní potíže, až tak pomalu jsem klusat nemohl. Na startu byla řada známých včetně Ondry, Juramana, Aldamana, kolegů z TTS Osek a dalších.
Hned po startu mne zradil Garmin. Jako už jednou, seklo se mi tlačítko mode, takže nešlo pustit stopky. Viděl jsem tedy jenom tempo a tepy. Jak bylo tempo mizerné (i když v prvním okruhu ještě celkem solidně pod pět), tepy švihaly jako o život skoro od začátku přes 170 bpm. Možná skutečně vlaštovka nějakého zdravotního problému. Z 1. okruhu (běžely se celkem 4 od lávky u tenisu k lávce u loděnice, přes ni a zpět na lávku u tenisu) jsem měl ještě celkem solidní pocit, který se ale již v průběhu 2. kola vytrácel a já začal přemýšlet, co tam vlastně dělám. Tempo klesalo k 5:00, pomalu mne předbíhali člověkové zezadu (pravda, už po startu jich tam moc nebylo) a začínalo trápení. Zejména strana ve druhé polovině okruhu dost klouzala a stála mne hodně sil, což ale nejspíš všechny, že. 3. kolo bylo asi nejhorší. Hned v jeho začátku mne předběhl vedoucí závodník Petr Vymazal a pak už šlo přeze mne v různých odstupech čelo závodu. Celkem mi kolo nadělilo asi 10 lidí. A já se z celkem solidní demotivace dostával do ještě solidnější depky. S tím jak klesala nálada, mírně rostl tep ke 174 a úměrně tomu, bohužel, klesalo tempo k 5:30, na kterých jsem to už ňák dožil. Poslední kolo bylo stejně na pytel jako předposlední, jenom bylo trápení mírně vylepšováno vědomím, že už se opravdu blíží konec. Těsně před ním mne ještě předběhla oddílová kolegyně z TTS Osek Monika Kopečná (všichni mužští kolegové už byly v cíli drahný čas), na nějaký finiš už jsem opravdu neměl kam hrábnout. Její mladší sestra, která mne ráno způsobně pozdravila "dobrý den" jako starého kusa, se asi ze stejného důvodu slitovala a doběhla za mnou (teda možná, výsledky nemám, ale nevšiml jsem si, že by mne předběhla). V cíli mi bylo fakt blbě a jeden člověk za druhým mi říkali: "tak co, jak je? Dobrý ne?". Neměl jsem ani sílu, abych je postupně posílal do p..., vesměs šlo o kamarády:-D. Po chvíli jsem se nějak vzpamatoval a klusal domů, protože od 12:00 jsme měli rezervaci na oběd v Městském domě.
Hodnocení:
Abych řekl pravdu, přemýšlím, proč se vlastně honím. Nějak pátrám v blogu, jestli jsem někde nepopsal, proč vlastně trénuju, trochu exaktně, ale nic nenecházím. V nějaké světlejší chvilce si to budu muset, napadne-li mne prima důvod, zaznamenat a v podobných chvílích, které mne jistě čekají, se k tomu vracet. Z času 43:45 jsem opravdu otrávený a asi budu muset ve svém běžeckém tréninku něco změnit, pozměnit, upravit a tak. Hlavně samozřejmě budu muset zhubnout, jenom si říkám, jestli cesta důslednější diety a návratu k činkám nebude méně frustrující. Ono mne to asi do zítra přejde, ale si to píšu včil, abych si dnešní frustraci pořádně pamatoval. No nic, za chvíli razíme slavit, jídla i pití jsou haldy, tak uvidíme, jaké následky zanechal závod na schopnosti organismu vyrovnat se s produkty konzumní kultury:-)
Očekávání:
Tak nějak jsem si říkal, že tempo 4:45 na km by nemuselo být zcela nereálné. Trať je dlouhá jenom 8,5 km, něco naběháno je, čas pod 40 minut by byl prima.
Výmluvy:
Pravda, dneska jsem celkem brzy vstával, abych poslední předsilvestrovský nákup zvládl bez front a stihl závod. Tím pádem jsem pozdě snídal, byť jen lehce. Navíc mne přepadla nějaká nevolnost, takže jsem se zdržel na toaletě a místo rozklusu na start pěkně valil. No a v neposlední řadě mám za sebou měsíc s naběhanými 265-ti kilometry. Sice nijak závratnými rychlostmi ani na mne, ale celkem to cítím a mám lehký pocit, jakoby na mne něco lezlo (potvrdí nebo nepotvrdí se to v následujících dnech). Jo a samozřejmě váha na metráku.
Průběh:
Dorazil jsem na poslední k chvíli k lávce u tenisu, kde byl start. Protože mi číslo vyzvedl Ondra, mohl jsem doklusat rovnou z domu (necelé 3km). Jelikož mne při odchodu zdržely střevní potíže, až tak pomalu jsem klusat nemohl. Na startu byla řada známých včetně Ondry, Juramana, Aldamana, kolegů z TTS Osek a dalších.
Hned po startu mne zradil Garmin. Jako už jednou, seklo se mi tlačítko mode, takže nešlo pustit stopky. Viděl jsem tedy jenom tempo a tepy. Jak bylo tempo mizerné (i když v prvním okruhu ještě celkem solidně pod pět), tepy švihaly jako o život skoro od začátku přes 170 bpm. Možná skutečně vlaštovka nějakého zdravotního problému. Z 1. okruhu (běžely se celkem 4 od lávky u tenisu k lávce u loděnice, přes ni a zpět na lávku u tenisu) jsem měl ještě celkem solidní pocit, který se ale již v průběhu 2. kola vytrácel a já začal přemýšlet, co tam vlastně dělám. Tempo klesalo k 5:00, pomalu mne předbíhali člověkové zezadu (pravda, už po startu jich tam moc nebylo) a začínalo trápení. Zejména strana ve druhé polovině okruhu dost klouzala a stála mne hodně sil, což ale nejspíš všechny, že. 3. kolo bylo asi nejhorší. Hned v jeho začátku mne předběhl vedoucí závodník Petr Vymazal a pak už šlo přeze mne v různých odstupech čelo závodu. Celkem mi kolo nadělilo asi 10 lidí. A já se z celkem solidní demotivace dostával do ještě solidnější depky. S tím jak klesala nálada, mírně rostl tep ke 174 a úměrně tomu, bohužel, klesalo tempo k 5:30, na kterých jsem to už ňák dožil. Poslední kolo bylo stejně na pytel jako předposlední, jenom bylo trápení mírně vylepšováno vědomím, že už se opravdu blíží konec. Těsně před ním mne ještě předběhla oddílová kolegyně z TTS Osek Monika Kopečná (všichni mužští kolegové už byly v cíli drahný čas), na nějaký finiš už jsem opravdu neměl kam hrábnout. Její mladší sestra, která mne ráno způsobně pozdravila "dobrý den" jako starého kusa, se asi ze stejného důvodu slitovala a doběhla za mnou (teda možná, výsledky nemám, ale nevšiml jsem si, že by mne předběhla). V cíli mi bylo fakt blbě a jeden člověk za druhým mi říkali: "tak co, jak je? Dobrý ne?". Neměl jsem ani sílu, abych je postupně posílal do p..., vesměs šlo o kamarády:-D. Po chvíli jsem se nějak vzpamatoval a klusal domů, protože od 12:00 jsme měli rezervaci na oběd v Městském domě.
Hodnocení:
Abych řekl pravdu, přemýšlím, proč se vlastně honím. Nějak pátrám v blogu, jestli jsem někde nepopsal, proč vlastně trénuju, trochu exaktně, ale nic nenecházím. V nějaké světlejší chvilce si to budu muset, napadne-li mne prima důvod, zaznamenat a v podobných chvílích, které mne jistě čekají, se k tomu vracet. Z času 43:45 jsem opravdu otrávený a asi budu muset ve svém běžeckém tréninku něco změnit, pozměnit, upravit a tak. Hlavně samozřejmě budu muset zhubnout, jenom si říkám, jestli cesta důslednější diety a návratu k činkám nebude méně frustrující. Ono mne to asi do zítra přejde, ale si to píšu včil, abych si dnešní frustraci pořádně pamatoval. No nic, za chvíli razíme slavit, jídla i pití jsou haldy, tak uvidíme, jaké následky zanechal závod na schopnosti organismu vyrovnat se s produkty konzumní kultury:-)
čtvrtek 27. prosince 2007
Týden 52. (24.12. - 30.12.), Silvestrovské číslo:-)
Mám za sebou poslední týden roku 2007. Nebudu se pouštět do žádného bilancování, to si nechám až na začátek roku 2008 a vůbec uvidím, jestli se ho nakonec spáchám. Nějak se mi všelijaké sumáře začínají zajídat, takže počkám, posedne-li mne grafomanská bilanční můza:-).
Týden, jako jediný v roce, začal pěkně zostra Štědrým dnem, dost dobrý důvod, myslím, zařadit tréninkové volno. Samotný svátek je už tak dost vysilující:-D. Největší radost mají z dárků pochopitelně děti a jelikož jsou doma dvě, je jich pod stromečkem pěkná kupa. Největší radost ovšem způsobí obvykle pouze jeden dárek, často ten koupený na poslední chvíli za pár šupů. U Marušky se tato teorie nenaplnila, její touhou byly kolečkové brusle a jejich nalezení pod stromečkem (schválně jsem je nechával až v zadu a sledoval její nervozitu, že mezi dárky nejsou:-)) vyvolalo očekávanou bouři nadšení a havárií při pokusných jízdách bytem. Naštěstí se tyto havárie obešly bez zranění a tím i večer bez zbytečných nepříjemností.
Týden, jako jediný v roce, začal pěkně zostra Štědrým dnem, dost dobrý důvod, myslím, zařadit tréninkové volno. Samotný svátek je už tak dost vysilující:-D. Největší radost mají z dárků pochopitelně děti a jelikož jsou doma dvě, je jich pod stromečkem pěkná kupa. Největší radost ovšem způsobí obvykle pouze jeden dárek, často ten koupený na poslední chvíli za pár šupů. U Marušky se tato teorie nenaplnila, její touhou byly kolečkové brusle a jejich nalezení pod stromečkem (schválně jsem je nechával až v zadu a sledoval její nervozitu, že mezi dárky nejsou:-)) vyvolalo očekávanou bouři nadšení a havárií při pokusných jízdách bytem. Naštěstí se tyto havárie obešly bez zranění a tím i večer bez zbytečných nepříjemností.
Matýsek ovšem, to je jiná. Mezi několika sofistikovanými dárky vyvolala největší nadšení motorová pila doplněná o pracovní brýle a respirátor, které z malého chlapečka s plastovou motorovou pilou: 
spoluvytvořila monstrum přišedší z Texas chainsaw massacre:-D
A nemůžu se nerozdělit o obrázek prostoru před stromečkem, jak vypadal bezprostředně po rozbalení dárků, prostě totální binec, do kterého ještě po chvíli přibyly všechny vybalené hračky, ale to už jsem neměl na focení sílu a raději jsem se věnoval konzumaci vína, protože jsem otevíral samé prima lahve, které by mi rodiče s manželkou vypili:-).
A tím vlastně tento takzvaně odpočinkový den můžu uzavřít.
V úterý už to bylo lepší. Jelikož jsme byli pozváni k rodičům na odpolední návštěvu (kde se dala tušit další obžerství) a já dostal svolení k nim běžet, nabalil jsem si do batůžku věci na převlečení a dal si lehký běh na usazení oběda, což se podařilo. Po návratu od našich se ještě stavili na večer obojí švagři i s dorostem a stala se neuvěřitelná věc: Ondra u nás jedl, což svět ještě neviděl. Oko i ruka fotografa (moje:-) ovšem byly ve střehu a je to zdokumentováno.
Ještě lepší ale bylo, že jsme se právě s Ondrou domluvili na ranní výběh a dali si ve středu prima ranní kros Tršickou pahorkatinou při kterém lehká váha Ondra tepal jenom o 5-7 tepů níže než já. Není to ale tím, že bych na tom byl tak dobře;-) Sportovní den pokračoval od 19:00 bowlingem s kamarády, kde jsem dosáhl osobního rekordu 167 (do té doby jednou v životě 120) a dostal za to na památku kuželku:-). Na tomto případě je vidět, jak se pravidelný trénink projevuje na výkonnosti. Bowling totiž v posledních 3 letech trénuji pravidelně na Štěpána a již třetí trénink ve třech letech přinesl takový pokrok:-). Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že jsem tomuto výkonu v průběhu večera už nepřiblížil:-).
Protože to ve středu proběhlo s hlídáním, musel jsem ve čtvrtek ráno vyzvednout děti, čímž padl případný ranní běh a stejně se mi moc nechtělo, jaxi mne bolely nohy. Dokopal jsem se aspoň na trenažér a vyvalil se až do výše 910m:-).
Na pátek jsem plánoval dlouhý běh a vypadalo to, že nás poběží mraky. Chtěl běžet jak juraman, tak i Ondra, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Juraman si to rozmyslel a Ondra jel raději lyžovat a ke své smůle si lehce pochroumal koleno. Doufám, že to nebude nic vážného. Vyběhl jsem tedy sám a řekl si, že to zkusím trochu svižněji. Tempo 5:30 se ovšem, bohužel, ukázal jako příliš svižné pro metrákového (rovněž zase bohužel:-) chlápka. Ještě k Oseckému mostu to jakž takž šlo, zpět jsem ale šel po druhé straně řeky, kde je terén, fouklo do xichtu a ještě začalo sněžit. Do toho mi začalo velmi rychle docházet. Domů jsem dorazil docela mrtvý. Nehrozil tedy původně plánovaný trenažér a i sobotní volný den mi, myslím, udělal velice dobře.
Původně jsem ho sice neplánoval, ale protože jsme byli pozváni k našim na oběd a děti tam byly ochotny zůstat, vykvetl nám s manželkou volný podvečer a večer, který jsme strávili se sportem zcela nekompatibilně.
V neděli jsem si dal jenom lehký klus bez zapomenutého tepáku (klus k našim pro děti a auto:-)
Sice tento týden nedal v součtu nijak závratný objem (tabulka), ale mezi svátky jsem asi ještě tak disciplinovaný nebyl.
Uvidíme, co předvedu zítra na silvestrovském běhu, sice jsem ho nechtěl jít, ale když se nakonec podařila dovolená, tak tam nejspíše zajdu.
Podobně jako minulý týden si na tomto místě dovolím případnému čtenáři popřát tentokráte nikoli klidné vánoce, ale právě naopak, veselého Silvestra s jenom mírnou kocovinkou umožňující úspěšný start do nového roku. Mne čekají zásadní předsevzetí jako nekouřit a zhubnout:-)
spoluvytvořila monstrum přišedší z Texas chainsaw massacre:-D
A nemůžu se nerozdělit o obrázek prostoru před stromečkem, jak vypadal bezprostředně po rozbalení dárků, prostě totální binec, do kterého ještě po chvíli přibyly všechny vybalené hračky, ale to už jsem neměl na focení sílu a raději jsem se věnoval konzumaci vína, protože jsem otevíral samé prima lahve, které by mi rodiče s manželkou vypili:-).A tím vlastně tento takzvaně odpočinkový den můžu uzavřít.
V úterý už to bylo lepší. Jelikož jsme byli pozváni k rodičům na odpolední návštěvu (kde se dala tušit další obžerství) a já dostal svolení k nim běžet, nabalil jsem si do batůžku věci na převlečení a dal si lehký běh na usazení oběda, což se podařilo. Po návratu od našich se ještě stavili na večer obojí švagři i s dorostem a stala se neuvěřitelná věc: Ondra u nás jedl, což svět ještě neviděl. Oko i ruka fotografa (moje:-) ovšem byly ve střehu a je to zdokumentováno.
Ještě lepší ale bylo, že jsme se právě s Ondrou domluvili na ranní výběh a dali si ve středu prima ranní kros Tršickou pahorkatinou při kterém lehká váha Ondra tepal jenom o 5-7 tepů níže než já. Není to ale tím, že bych na tom byl tak dobře;-) Sportovní den pokračoval od 19:00 bowlingem s kamarády, kde jsem dosáhl osobního rekordu 167 (do té doby jednou v životě 120) a dostal za to na památku kuželku:-). Na tomto případě je vidět, jak se pravidelný trénink projevuje na výkonnosti. Bowling totiž v posledních 3 letech trénuji pravidelně na Štěpána a již třetí trénink ve třech letech přinesl takový pokrok:-). Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že jsem tomuto výkonu v průběhu večera už nepřiblížil:-).
Protože to ve středu proběhlo s hlídáním, musel jsem ve čtvrtek ráno vyzvednout děti, čímž padl případný ranní běh a stejně se mi moc nechtělo, jaxi mne bolely nohy. Dokopal jsem se aspoň na trenažér a vyvalil se až do výše 910m:-).
Na pátek jsem plánoval dlouhý běh a vypadalo to, že nás poběží mraky. Chtěl běžet jak juraman, tak i Ondra, nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Juraman si to rozmyslel a Ondra jel raději lyžovat a ke své smůle si lehce pochroumal koleno. Doufám, že to nebude nic vážného. Vyběhl jsem tedy sám a řekl si, že to zkusím trochu svižněji. Tempo 5:30 se ovšem, bohužel, ukázal jako příliš svižné pro metrákového (rovněž zase bohužel:-) chlápka. Ještě k Oseckému mostu to jakž takž šlo, zpět jsem ale šel po druhé straně řeky, kde je terén, fouklo do xichtu a ještě začalo sněžit. Do toho mi začalo velmi rychle docházet. Domů jsem dorazil docela mrtvý. Nehrozil tedy původně plánovaný trenažér a i sobotní volný den mi, myslím, udělal velice dobře.
Původně jsem ho sice neplánoval, ale protože jsme byli pozváni k našim na oběd a děti tam byly ochotny zůstat, vykvetl nám s manželkou volný podvečer a večer, který jsme strávili se sportem zcela nekompatibilně.
V neděli jsem si dal jenom lehký klus bez zapomenutého tepáku (klus k našim pro děti a auto:-)
Sice tento týden nedal v součtu nijak závratný objem (tabulka), ale mezi svátky jsem asi ještě tak disciplinovaný nebyl.
Uvidíme, co předvedu zítra na silvestrovském běhu, sice jsem ho nechtěl jít, ale když se nakonec podařila dovolená, tak tam nejspíše zajdu.
Podobně jako minulý týden si na tomto místě dovolím případnému čtenáři popřát tentokráte nikoli klidné vánoce, ale právě naopak, veselého Silvestra s jenom mírnou kocovinkou umožňující úspěšný start do nového roku. Mne čekají zásadní předsevzetí jako nekouřit a zhubnout:-)
neděle 23. prosince 2007
Týden 51. (17.12. - 23.12.)
Tento týden jsem chtěl zkusit proti předchozímu přidat. Sice to tak hodinově nevypadá, ale myslím, že se to povedlo. Sice jsem ubral plavání (víc času prostě nebylo) i trenažéru (po večer balíme dárky místo šlapání), ale zato jsem přidal v běhu. Bohužel ovšem s průvodními jevy, které jsem si vyzkoušel už na podzim. Tzn. bolí holeně, začínají achillovky...., uvidíme, snad tomu zodpovědný stretching pomůže.
Pondělí: debilně rozlítaný den. Běh jsem po poměrně zběsilém závěru minulého týdne vynechal, plavání nestihl, takže jsem se apoň svezl na trenažéru. Sledoval jsem u toho film "Horší už to nebude" a vřele doporučuji. Trochu mne mrzí, že manželku až tak nezaujal, ale možná to bude tím, že u něj dřímkala:-)
Úterý: ráno lehký klusíček, přes poledne plavání.
Středa: ráno motiv 10x100m, přes poledne plavání
Čtvrtek: neplánováná služebka do Prahy, takže volno
Pátek: ráno svižná (na mne) patnáctka v tempu pod 5:30. Tak svižně jsem v podzimní příprave ještě neběžel.
Sobota: jenom lehký odpolední klus, abych trošku setřásl manželčiny vynikající kotletky na houbách.
Neděle: dlouhý běh s Juramanem. Aldaman se vymluvil na nachlazení, tak jsme vyrazili ve dvou. Ráno jsem si zpestřil spadenou a ztracenou čočkou, jejímž hledáním jsem ztratil dost času. Zbytečně, musel jsem vytasit nový pár a stejně jsem dorazil na místo srazu pozdě. Lehýnce nasněžilo, cca 2cm, kolem Bečvy to vůbec neklouzalo, ale snížek byl krásně měkký, takže se prima běželo. Po asi půl hodině jsem i rozběhl bolavé holeně a zdálo se, že to bude prima trénink. Ještě když jsme se loučili s Juramanem bylo vše ok. Pak jsem ale zpomalil a bylo to v pikách. Úplně jsem vytuhl a domů se sotva doploužil a to mne čekal velký nákup, stromeček a další radosti z předvánoční přípravy. A to jsem ještě netušil, že se mi při manipulaci s vinným stojanem podaří rozbít láhev se sektem a pokrýt střepy a vínem skoro celý obývák. Jako odměnu mi ještě jeden střep rozsekl holeň. No nic, tak už dneska vypustím trenažér a budu se léčit.
Příští týden je třetí v mikrocyklu (jakoby se o něj pokouším), tak uvidíme, jestli ten ještě přidaný běh přežiju. Snad to ňák uprotahuju. Tabulka je zde.
Jelikož je toto poslední příspěvek před Vánočními svátky, dovoluji si na tomto místě popřát případným čtenářům jejich pokojné prožití mezit těmi, se kterými stojí za to, je trávit. No a když to podpoří Ježíšek nějakým prima dárkem, bude ještě pohodověji.
Pondělí: debilně rozlítaný den. Běh jsem po poměrně zběsilém závěru minulého týdne vynechal, plavání nestihl, takže jsem se apoň svezl na trenažéru. Sledoval jsem u toho film "Horší už to nebude" a vřele doporučuji. Trochu mne mrzí, že manželku až tak nezaujal, ale možná to bude tím, že u něj dřímkala:-)
Úterý: ráno lehký klusíček, přes poledne plavání.
Středa: ráno motiv 10x100m, přes poledne plavání
Čtvrtek: neplánováná služebka do Prahy, takže volno
Pátek: ráno svižná (na mne) patnáctka v tempu pod 5:30. Tak svižně jsem v podzimní příprave ještě neběžel.
Sobota: jenom lehký odpolední klus, abych trošku setřásl manželčiny vynikající kotletky na houbách.
Neděle: dlouhý běh s Juramanem. Aldaman se vymluvil na nachlazení, tak jsme vyrazili ve dvou. Ráno jsem si zpestřil spadenou a ztracenou čočkou, jejímž hledáním jsem ztratil dost času. Zbytečně, musel jsem vytasit nový pár a stejně jsem dorazil na místo srazu pozdě. Lehýnce nasněžilo, cca 2cm, kolem Bečvy to vůbec neklouzalo, ale snížek byl krásně měkký, takže se prima běželo. Po asi půl hodině jsem i rozběhl bolavé holeně a zdálo se, že to bude prima trénink. Ještě když jsme se loučili s Juramanem bylo vše ok. Pak jsem ale zpomalil a bylo to v pikách. Úplně jsem vytuhl a domů se sotva doploužil a to mne čekal velký nákup, stromeček a další radosti z předvánoční přípravy. A to jsem ještě netušil, že se mi při manipulaci s vinným stojanem podaří rozbít láhev se sektem a pokrýt střepy a vínem skoro celý obývák. Jako odměnu mi ještě jeden střep rozsekl holeň. No nic, tak už dneska vypustím trenažér a budu se léčit.
Příští týden je třetí v mikrocyklu (jakoby se o něj pokouším), tak uvidíme, jestli ten ještě přidaný běh přežiju. Snad to ňák uprotahuju. Tabulka je zde.
Jelikož je toto poslední příspěvek před Vánočními svátky, dovoluji si na tomto místě popřát případným čtenářům jejich pokojné prožití mezit těmi, se kterými stojí za to, je trávit. No a když to podpoří Ježíšek nějakým prima dárkem, bude ještě pohodověji.
neděle 16. prosince 2007
Týden 50. (10.12.- 16.12.)
Po týdnu vydávaném za volnější, jsem plánoval týden trochu vydatnější. Věru, moc to tak zpočátku nevypadalo.
V pondělí jsem nevstal na běh, páč pršelo, ale aspoň jsem zaplaval a trochu potrápil trenažér.
V úterý jsem razil na dva dny do Práglu a optimisticky plánoval běh i plavání. Bohužel, v úterý večer pršelo jako o život, takže jsem nevyběhl a místo toho už pěkně po deváté chrupkal na hotelu v postýlce.
Navzdory časnému ulehnutí a dvěma nataženým budíkům, jsem ve středu nezvládl vstát na ranní plavání s etriatlonem v 6:00 a založil tak na druhý odpočinkový den v řadě. Když jsem večer dojel domů a místo trenažéru si dal čerstvou štičku v kombinaci s Cuvée Charmante, začal jsem uvažovat, že za odpočinkový budu vydávat tento týden.
Toto přesvědčení ještě umocnil čtvrtek, kdy jsem opět nevstal na běh a sice odplaval testíček na 1500m za 24:19min, což mne docela potěšilo, protože jsem bouchal až posledních 300, ale jelikož ženu bolela hlava, na trenažér večer opět nedošlo. Zato ovšem došlo na nějaké nezdravé potraviny a vínko.
V pátek jsem už prostě musel vstát, odběhl jsem oblíbený motiv 10x100-100 a dokonce přes poledne zaplaval. Gut.
V sobotu jsem opět vyběhl ráno, tentokrát s Ondrou, se kterým jsme potřebovali něco složitějšího probrat. Nějak se mi kousl tepák (zamáčkla se klávesa lap, čímž se garmin nedal ovládat a ani pustit hodiny) a z tohoto běhu nemám data. Protože je Ondra hoňák, při kecání jsme nějak pořád zrychlovali a při rozdělení tras jsem už běžel na 165-ti tepech. Dobré, navíc fučelo jako o život, možná ještě trochu více, než v pátek.
Večer šla žena na jakousi akcičku s bývalými kolegyněmi a já si tedy po uložení dětí vytáhl trenažér a trochu se projel.
Na neděli jsem byl domluven s Aldamanem. V 5:15 ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem totálně tuhý a poslal sms, že běh ruším. Kvůlivá malé straně jsem ale musel stejnak z postele vylézt a hele, nohy se jaxi rozešly. Takže jsem zrušení zrušil a vyrazil. Na místo srazu jsem dorazil 5-ti minutovým zpožděním a Aldaman i s Juramanem již čekali. Bylo mi jich v té kose a větru docela líto. Kolem Bečvy nám fučelo do xichtu přímo brutálně, včerejšek byl rázem zapomenut. Horší vítr jsem letos ještě asi nezažil. Cestou proti větru jsme toho ani moc nenakecali, což o jeho síle vypovídá asi nejlépe. Cesta zpět už byla výrazně lepší. Jedna se lépe běželo a i společenská stránka výklusu získala na síle:-).
Celkem tedy ve finále solidní týden zakončený nedělní konzumací čerstvě vyuzených klobásek, mňam. To budu raději tlustý:-)
Tabulka je zde hier
V pondělí jsem nevstal na běh, páč pršelo, ale aspoň jsem zaplaval a trochu potrápil trenažér.
V úterý jsem razil na dva dny do Práglu a optimisticky plánoval běh i plavání. Bohužel, v úterý večer pršelo jako o život, takže jsem nevyběhl a místo toho už pěkně po deváté chrupkal na hotelu v postýlce.
Navzdory časnému ulehnutí a dvěma nataženým budíkům, jsem ve středu nezvládl vstát na ranní plavání s etriatlonem v 6:00 a založil tak na druhý odpočinkový den v řadě. Když jsem večer dojel domů a místo trenažéru si dal čerstvou štičku v kombinaci s Cuvée Charmante, začal jsem uvažovat, že za odpočinkový budu vydávat tento týden.
Toto přesvědčení ještě umocnil čtvrtek, kdy jsem opět nevstal na běh a sice odplaval testíček na 1500m za 24:19min, což mne docela potěšilo, protože jsem bouchal až posledních 300, ale jelikož ženu bolela hlava, na trenažér večer opět nedošlo. Zato ovšem došlo na nějaké nezdravé potraviny a vínko.
V pátek jsem už prostě musel vstát, odběhl jsem oblíbený motiv 10x100-100 a dokonce přes poledne zaplaval. Gut.
V sobotu jsem opět vyběhl ráno, tentokrát s Ondrou, se kterým jsme potřebovali něco složitějšího probrat. Nějak se mi kousl tepák (zamáčkla se klávesa lap, čímž se garmin nedal ovládat a ani pustit hodiny) a z tohoto běhu nemám data. Protože je Ondra hoňák, při kecání jsme nějak pořád zrychlovali a při rozdělení tras jsem už běžel na 165-ti tepech. Dobré, navíc fučelo jako o život, možná ještě trochu více, než v pátek.
Večer šla žena na jakousi akcičku s bývalými kolegyněmi a já si tedy po uložení dětí vytáhl trenažér a trochu se projel.
Na neděli jsem byl domluven s Aldamanem. V 5:15 ráno jsem se probudil a zjistil, že jsem totálně tuhý a poslal sms, že běh ruším. Kvůlivá malé straně jsem ale musel stejnak z postele vylézt a hele, nohy se jaxi rozešly. Takže jsem zrušení zrušil a vyrazil. Na místo srazu jsem dorazil 5-ti minutovým zpožděním a Aldaman i s Juramanem již čekali. Bylo mi jich v té kose a větru docela líto. Kolem Bečvy nám fučelo do xichtu přímo brutálně, včerejšek byl rázem zapomenut. Horší vítr jsem letos ještě asi nezažil. Cestou proti větru jsme toho ani moc nenakecali, což o jeho síle vypovídá asi nejlépe. Cesta zpět už byla výrazně lepší. Jedna se lépe běželo a i společenská stránka výklusu získala na síle:-).
Celkem tedy ve finále solidní týden zakončený nedělní konzumací čerstvě vyuzených klobásek, mňam. To budu raději tlustý:-)
Tabulka je zde hier
čtvrtek 13. prosince 2007
Frankovka 2006 (Libor Veverka, pozdní sběr, barrique, Velkopavlovická podoblast, obec Čejkovice, trať Novosády)
Vlastně jsem původně o vínech v blogu psát vůbec nechtěl. Jednak jsem konzumaci poněkud omezil a navíc v poslední době příliš neexperimentujeme, protože když už si chceme dát láhev, je to při nějaké příležitosti a to dá člověk většinou přednost osvědčené záležitosti před nějakými experimenty.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.
Libor Veverka je výrobce, od kterého jsem toho zatím moc nenachutnal a co se týče červeného vína, je to moje vůbec první setkání s ním. A je potřeba konstatovat, že šlo o setkání velice utěšené, které se rozhodně zopakuje:-)
V poslední době vůbec vínu moc nedávám. Když už mám chuť se něčeho napít, sáhnu spíše po sektu, než po čemkoli jiném, další v pořadí jsou vína bílá a i když se moje preference v posledních letech pravidelně cyklicky střídaly (léto-bílé, zima-červené), letos jsem v létě chytil právě sektovou slinu, která mne zatím nepustila.
Dnes ovšem nastala naprosto anomální situace. Původně jsem se chystal večer usednout na trenažér, ovšem byl jsem manželkou požádám o přehodnocení, protože jí není dobře, třeští jí hlava a hluk trenažéru by jí asi moc dobře neudělal. Jako tolerantní manžel jsem jí vyhověl a nastal tradiční stav, kdy v případě operativně zrušeného večerního tréninku začnu šmejdit, co bych si dal dobrého. Bohužel, doma se řízením osudu ocitly některé produkty domácí zabíjačky a já (jako ostatně nikdy) neodolal vábení jitrničky, kterou jsem neměl dobře půl, tři čtvrtě roku a právě kořenitá, česnekově majoránková chuť ve mně vyvolala po delší době slinu na červené.
Po chvilkovém přehrabování v domácí zásobičce jsem zavrhl jihoameričany, kaliforňany a sáhl po Veverkovi.
Už krásný dlouhý tuhý korek dával tušit, že si vinař vína cenil. Následný pohled na etiketu s voltáží 13,5% dával tušit, že nepůjde o tuctový vzorek.
Po nalití do sklenice se ukázala nádherná viskozita i červená jiskrná barva s cihlovými tóny, které jsou ovšem spíše důsledkem zrání v mladých sudech spíše, než láhvovou zralostí.
Po zrakovém vjemu následuje čichový a ten je v našem případě velice uspokojivý. Dominuje výrazná třešňová vůně, kterou jenom velice jemně doplňují vanilkové tóny typické pro barrique.
Chuť jako poslední jenom potvrzuje veskrze pozitivní hodnocení. Opět typická třešeň v chuti, tříslovinky tak akorát a jemná vanilková "bariková" sametovost, to jsou hlavní charakteristiky povedené frankovky. Pro mne je potěšitelný zejména dokonale zvládnutý barrique, se kterým se zatím v českých zemích příliš pracovat neumí a dobře zpracovaný ho mám velice rád.
Rozhodně se do eshopu pana Veverky opět vypravím a tuto položku nezapomenu do košíku v několika kusec přihodit:-) Dlouho mi tuzemské červené neudělalo takovou radost o spokojenosti milostivé paní nemluvě.
No a trenažér spolu s energetickou likvidací jitrničky holt počká do pátku.
neděle 9. prosince 2007
Týden 49. (3.12.- 9.12.)
Týden byl plánovaný jako odpočinkový, nakonec se mi to díky volnějšímu závěru podařilo i dodržet:-).
V pondělí jsem nějak nevstal na běh, nestihl si jít zaplavat, tak to zůstalo na večerní trenažér. Na tom jsem si ale dal docela těla (na poměry). Na tepech 140 jsem na něm ještě nejel.
V úterý jsem si užil plavání. Díky stávce učitelů se v Olomouci v poledne bazén zcela zbavil lajn a šlo plavat na délku. Bohužel, této výhody využil kromě mne jenom Honza, takže chvilku trvalo, než drtiči šířek pochopili, že při intervalovém tréninku prostě prsařům (ani prsařkám) neuhýbám. Jeden starší šířkař mne dokonce potáhl za nohu a mrmlal něco dávání pozor. Při dalším setkání, kdy opět nechtěl uhnout, jsem ho lehce kopl a byl klid.
Večer nastal čas trochu provětrat čelovku a zaběhl jsem si kolem Bečvy s motivem 10x100m svižně 100MK. Prima, dobře se mi spinkalo.
Ve středu plánované volno kvůli služební cestě.
Ve čtvrtek jsem si dal ráno běh a protože mne po chvíli přestalo bavit klusání, vykašlal jsem se na tepy do 145-ti a trochu přidal. Tempo 5:48 značí asi můj nejrychlejší podzimní trénink. Domluvil jsem se s IM, že aspoň delší běhy budu běhat na vyšších tepech, aby to nebyla taková ploužootrava.
V pátek jsem se vydal ráno na bazén do Přerova, že to zkusím u Jardy Hýzla. Bohužel jsem se tam dokulil o něco později, takže jeho lajny už byly v plném intenzívním tréninku. Na veřejnosti bylo místo, tak jsem nakonec plaval sám. Ještě před vlezením do vody jsem ovšem notně zatrnul, protože jsem v tašce neměl brýle. To je pro nosiče kontaktních čoček katastrofa, páč se nedá plavat. Naštěstí mi Jarda půjčil náhradní, která má k disposici a já se v práci uklidnil, že po ztrátě peněženky v Praze, brýlí v Chrudimi, nepřibyla další ztráta na konto. Při chystání plavecké tašky jsem jenom nechal brýlky ležet na stole:-)
Podruhé v týdnu jsem plaval na 50m bazénu a tentokrát si dal pěkně do těla celou hodinu.
Na sobotu jsem měl domluvený delší běh s Aldamanem. Docela dost jsem se těšil, protože jsme spolu nebyli ani nepamatuju. Aldaman nakonec ráno (krutá šestka) domluvil i bráchu, takže jsme si to kolem Bečvy hasili ve třech. Pocitově super výlet. Nejenže jsme pěkně pokecali, ale na moje poměry se svižně klusalo (6:05) na nízkých tepech 143.
Večer se u nás po skoro roce stavili Jančíci, takže jsme se podívali na dno poměrně hodně sedmičkám vína a večírek pro naprosté vyčerpání účatníků ukončili až ve 3 ráno.
V neděli jsem původně chtěl zařadit trenažér, ale jelikož jsem jednak celkem jetý po ponocování a druhak jsem při kompletaci tabulky zjistil, že týden i tak vydal na 9 tréninkových hodin a měl být odpočinkový. Tak jsem si zařadil druhý odpočinkový den a bezva:-)
Od příštího týdne zase trochu přidám a navíc začnu konečně pořádně hubnout, váha se podezřele blíží metráku. Ach ty předvánoční večírky....
V pondělí jsem nějak nevstal na běh, nestihl si jít zaplavat, tak to zůstalo na večerní trenažér. Na tom jsem si ale dal docela těla (na poměry). Na tepech 140 jsem na něm ještě nejel.
V úterý jsem si užil plavání. Díky stávce učitelů se v Olomouci v poledne bazén zcela zbavil lajn a šlo plavat na délku. Bohužel, této výhody využil kromě mne jenom Honza, takže chvilku trvalo, než drtiči šířek pochopili, že při intervalovém tréninku prostě prsařům (ani prsařkám) neuhýbám. Jeden starší šířkař mne dokonce potáhl za nohu a mrmlal něco dávání pozor. Při dalším setkání, kdy opět nechtěl uhnout, jsem ho lehce kopl a byl klid.
Večer nastal čas trochu provětrat čelovku a zaběhl jsem si kolem Bečvy s motivem 10x100m svižně 100MK. Prima, dobře se mi spinkalo.
Ve středu plánované volno kvůli služební cestě.
Ve čtvrtek jsem si dal ráno běh a protože mne po chvíli přestalo bavit klusání, vykašlal jsem se na tepy do 145-ti a trochu přidal. Tempo 5:48 značí asi můj nejrychlejší podzimní trénink. Domluvil jsem se s IM, že aspoň delší běhy budu běhat na vyšších tepech, aby to nebyla taková ploužootrava.
V pátek jsem se vydal ráno na bazén do Přerova, že to zkusím u Jardy Hýzla. Bohužel jsem se tam dokulil o něco později, takže jeho lajny už byly v plném intenzívním tréninku. Na veřejnosti bylo místo, tak jsem nakonec plaval sám. Ještě před vlezením do vody jsem ovšem notně zatrnul, protože jsem v tašce neměl brýle. To je pro nosiče kontaktních čoček katastrofa, páč se nedá plavat. Naštěstí mi Jarda půjčil náhradní, která má k disposici a já se v práci uklidnil, že po ztrátě peněženky v Praze, brýlí v Chrudimi, nepřibyla další ztráta na konto. Při chystání plavecké tašky jsem jenom nechal brýlky ležet na stole:-)
Podruhé v týdnu jsem plaval na 50m bazénu a tentokrát si dal pěkně do těla celou hodinu.
Na sobotu jsem měl domluvený delší běh s Aldamanem. Docela dost jsem se těšil, protože jsme spolu nebyli ani nepamatuju. Aldaman nakonec ráno (krutá šestka) domluvil i bráchu, takže jsme si to kolem Bečvy hasili ve třech. Pocitově super výlet. Nejenže jsme pěkně pokecali, ale na moje poměry se svižně klusalo (6:05) na nízkých tepech 143.
Večer se u nás po skoro roce stavili Jančíci, takže jsme se podívali na dno poměrně hodně sedmičkám vína a večírek pro naprosté vyčerpání účatníků ukončili až ve 3 ráno.
V neděli jsem původně chtěl zařadit trenažér, ale jelikož jsem jednak celkem jetý po ponocování a druhak jsem při kompletaci tabulky zjistil, že týden i tak vydal na 9 tréninkových hodin a měl být odpočinkový. Tak jsem si zařadil druhý odpočinkový den a bezva:-)
Od příštího týdne zase trochu přidám a navíc začnu konečně pořádně hubnout, váha se podezřele blíží metráku. Ach ty předvánoční večírky....
neděle 2. prosince 2007
Týden 48. (26.11.- 2.12.)
Původně to měl být odpočinkový týden, ale nakonec to skoro vypadá, jako bych trochu trénoval i když do plavání se mi nijak valně nechtělo:-)
V pondělí jsem se trošku projel na trenažéru.
V úterý se proběhl.
Ve středu se znovu proběhl a dokonce si i zaplaval.
Ve čtvrtek jsem si přivstal a dal si trošku delší běh.
V pátek jsem se opět projel na trenažéru a domluvil si na sobotu v výběh s Lukášem, který se nakonec po jistých organizačních komplikacích uskutečnil. Lukáš vyklusával, já si dal dost těžký kros:-D, prima.
V neděli jsem si hrál na boha a odpočíval po vydařené oslavě manželčiných narozenin. Ona taková krůtička z Labutě v kombinaci s vybranými víny unaví skoro stejně, jako těžký kros:-)
Asi budu odpočívat až tento týden.
Jó a tabulka.
V pondělí jsem se trošku projel na trenažéru.
V úterý se proběhl.
Ve středu se znovu proběhl a dokonce si i zaplaval.
Ve čtvrtek jsem si přivstal a dal si trošku delší běh.
V pátek jsem se opět projel na trenažéru a domluvil si na sobotu v výběh s Lukášem, který se nakonec po jistých organizačních komplikacích uskutečnil. Lukáš vyklusával, já si dal dost těžký kros:-D, prima.
V neděli jsem si hrál na boha a odpočíval po vydařené oslavě manželčiných narozenin. Ona taková krůtička z Labutě v kombinaci s vybranými víny unaví skoro stejně, jako těžký kros:-)
Asi budu odpočívat až tento týden.
Jó a tabulka.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)