Běh výstavištěm Flory Olomouc

Zcela neplánovaná akce. Ještě v pondělí jsem si myslel, že čtvrtek a pátek strávím ve Slaném na školení, které ovšem bylo pro malý zájem zrušeno a já chudák musel normálně do práce:-). Celý týden mi to docela běhalo, takže jsem šel do závodu dobře naladěn s vysokým očekáváním. V den závodu (pátek 28.3.) jsem si ještě střihl testík na 1500m kraula, o kterém jsme s trenérem diskutovali za 23:03, kterýžto čas mne příjemně překvapil. Co se týče časů to ovšem bylo jediné příjemné překvapení.
Závod se běží od hudebního altánku v Olomouckém parku, proti kterému utěšeně chátrá nádherná historická budova hudební kavárny, celkem tři okruhy, které vlastně nejsou okruhy, ale osmičky. Délka trati je udávána jako 8,8km, garmin naměřil o 100m méně. Na startu byla fůra lidi včetně bývalého paraplegika Martina K., který ale svoji vadu letos docela rozběhal;-). Vytipovávám ve startovním poli lidi, které bych teoreticky mohl porazit. Vybírám si paní s horší celulitidou, než mám já a pána s výrazně větším břichem než já. Nastavuji si závodní tempo na 4:30-4:40 a jde se na to. Paní i pán jsou přede mnou. V první polovině první osmičky předbíhám paní. Držím tempo 4:30 a cítím se docela dobře, což mi vydrží skoro až do konce prvníh osmičky. Při náběhu do druhé začíná moje tempo nezadržitelně klesat. Pán se mi lehce vzdaluje a ve druhé polovině mne předbíhá i paní, která po chvíli vezme i pána nezadržitelně mi zmizí. Tempo klesá a klesá, nejsem schopen přidat. Při náběhu do závěrečné osmy mám průměrné tempo už 4:50, daří se mi ale trochu zmobilizovat a lehce přidat. Sláva, předbíhám aspoň chlapíka v modrých trenkách, kterého si pamatuju z nějakých letních triatlonů. Do cíle dobíhám za nějakých 41:56, což značí průměrné tempo 4:49. Abych řekl pravdu, doufal jsem, že to bude výrazně lepší. Koketoval jsem s časem pod 40, ale jsem fakt mizerný běžec. I tak je ale letos můj nejrychlejší závod. Oproti Rohálovské desítce o 6s na km, nicméně Rohálka je kopcovitá, zatímco Flóra vyloženě rovinka s malinkými vlnkami.Graf sice rovinatosti tratě moc neodpovídá, ale pod stromy měl garmin problémy s přesným zaměřením, takže 3D přesnost stála za pendrek. Nicméně i tak je vidět, jak mi tempo na kilák padalo po prvních dvou kilometrech celou dobu až na poslední 2km, kdy jsem nějakým zázrakem trochu ožil a ještě se zmobilizoval. Řekl bych, že jsem pozitivně přepálil a pak se trápil. Budu holt muset trochu více závodit, abych se podobným chybám vyvaroval, nebo se k tempu 4:30 prozávodil:-)
I tak jsem se ovšem neváhal za závod odměnit, protože jsme s manželkou vyrazili na večeři při příležitostí udání dětí do péče švagrům:-). Že Robert Mondavi s vínem umí, vím dlouho, nicméně Cabernet Sauvignon 2004 mne natolik překvapil svou plností, že jsem neváhal a dal si v klidu tataráček. I tuto poměrně pikantní potravinu bez problémů utáhl svou mohutnou ovocností. Takové víno u nás prostě vyrůst nemůže. No a na dobrou noc i doplnění cukrů šestiputénkový Tokay, ten můžu:-D