2008 týden 12 (17.- 23.3.)

Po poměrně bídných dvou předchozích týdnech by bylo prima napsat, jak se to zlomilo, nabušil jsem 15 hodin a citím se skvěle. Prdlačku. Mizérie pokračuje. Jednak mě to nějak nebaví, druhak jsem porád utahanej jak kotě. Dva celodenní pracovní výlety s návraty hluboko v noci (ó Vysočino milovaná, kdyby tak bratr Zeman místo objímání stromu vyrazil odklízet sníh na D1...) mi nepřidaly, Matýsek i manželka padli se spálovou angínou, takže i nápor na domácí povinnosti je značný. Nechám skuhrání a jak to vypadalo s plněním Michalova plánu? Převzal jsem ho takto:

Pon- 12km na 140
Ute- volno
Str- 5R, 10x100 na 80% /MK100, V3
Ctv- volno - plavani
Pat- klus 8km na 145
Sob- 4R, 6km souvisle v tempu 5´/km , V2
Ned- 11km po 5:30+7km po 5:20+2km po 5:10

Pondělí: pracuju z domu. Žena neschopná vylézt z postele, Matýsek totéž, Maruška naštvaná, že jako jediná musí do školy:-). Když přes poledne marodi usnuli, dal jsem si 11km velmi volně. Překvapivě při tepech 138bpm tempo 6:13. Běžecky (nejen) chudý minulý týden se asi projevil lehkou odpočatostí.

Úterý: první prima výlet do Práglu. Večer nasazujeme nové call managery, restík z víkendu. Akce překvapivě proběhne hladce a po deváté razíme směr Olomouc. Díky totální ledovce a absenci fešáku silničářů dorážím domů po druhé ráno. Prima.
Středa: zůstávám opět s pacienty. Jelikož jsem ještě pořád nevzdal myšlenku na velikonoční časovku v sobotu, zařazuji sobotní běh. Vybíhám odpoledne, nicméně naspané 3 hodiny sakra citím. Do toho se přidá po cca 4km sněhová vánice, která mne ale překvapivě motivuje a připadám si jako megabouchač, že dokončím trénink. Sice mne to stálo hrůzu sil, ale první 2km v tempu 4:53, druhé 2km 4:49 a jednokilák za předepsaných 4:40. To jsem ani nedoufal, zuby toho mám však plné.
Čtvrtek: další Prahovýlet do nočních, čili sportovní volno jako v úterý.
Pátek: jelikož mám auto v servisu, musím do práce autobusem. S bídou jsem našel zastávku:-). Každopádně ráno neběžím. Jdu až večer po osmé. Sice jsem trochu zmokl, vyčištěná hlava za to stojí. Definitivně opouštím myšlenku na start Velikonoční časovky, i když mne s nulou venku najetých kilometrů venku lákal jako výzva.
V sobotu nás čeká menší pařbička. Švagrová má narozeny a navzdory svému pokročilému věku to pořád považuje za důvod k oslavě:-D. Účastníme se i s pacienty, kterým trochu za týden otrnulo. Dal jsem si jen lehký poobědový klus v příjemném počasí. Hm, časovka možná šla jet, co už včíl. Večer se krotím u pár piv a jenom několik málo kousků potravin. Respekt z nedělního tréninku citím značný.
Neděle: na nejdelší a nejtěžší trénink jsem domluven s Aldamanem. Jelikož to chce natáhnout, domlouváme se, že mne vyzvedne doma. Vyhlížím z okna, nikde nikdo, 15 minut od domluveného startu furt nikdo, tak jdu vyvenčit ještě psíka a narážím na totálně zmrzlého Aleše, který dorazil na čas, ale stoupl si tak blbě, že nebyl z okna vidět a zazvonit se bál. S mírným zpožděním razíme. Start v tempu 5:30. Je namrzlo, takže se dáváme u Bečvy terénem. Následkem je tradiční mírné zpomalení v terénu, takže prvních 11km dáváme v tempu 5:33. Jelikož se od 8-ého km pohybuji v tepech kolem 160-ti, tuším, že to nebude jednoduché. Na 5:20 se nicméně zrychlit podaří a jsem moc rád, že se mnou běží Aleš, který drží strojové tempo. Na něj je to pomalé, takže má dost prostoru hledět porád na hodinky:-) Po cca čtyřech km mi začíná pěkně docházet. Držím se ještě tak kilách a zachraňuje mne toaletní pauza. Odložím si v křoví a 7km zvládnu přesně v tempu 5:20. To už ale vím, že mám dost. Stejně to ale zkusím a přidám. V tempu 5:10 zvládnu 500m, pak už jde rychlost dolů a mizí schopnost organismu podávat nějaký intenzívnější výkon. Po necelém kilometru definitivně zastavuji s tím, že už domů nějak doklušu. Ani to není úplně pravda. Na cca 4km domů musím 4x přejít do chůze i při nejpomalejším klusu mi totiž létají tepy přes 165, je mi blbě od žaludku, teče ze mne jako z koně. Doma se svlékám hned ve sprchovém koutě, protože za mnou zůstávají mokré stopy a nechávám si podat pivo, kterým zachraňuji prostředí v žaludku. Zbytek rodiny se chodí do koupelny na zhrouceného tatínka dívat:-)). Asi na mne fakt moc těžký trénink i když zase až tak příliš k úspěšnému absolvování nechybělo.
Mám za sebou čistě běžecký týden. Nedostal jsem se ani do vody a asi se i dneska večer vykašlu na trenažér, který flákám už druhý týden. I tak jsem ovšem naběhal jen o 3 kilometry více, než Vl001 v odpočinkovém týdnu viz. tabulka. Snad to bude stačit:-). Uvidíme, jak se povede příštích 7 dní, už by to chtělo i pomalu vyrazit na kolo, loni touto dobou jsem měl pěkných pár stovek najeto...